14 C 93/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul, titul. sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce: celé jméno vedlejší účastnice, narozené datum bytem adresa vedlejší účastnice pro určení majetku zůstavitele

I. Žaloba o určení, že jméno příjmení zemřelého, datum narození a zemřelý 21.11.2017 byl ke dni svého úmrtí vlastníkem bytové jednotky číslo v budově adresa na pozemku parc. číslo vč. souvisejících spoluvlastnických podílů na společných částech, vše zapsáno na list vlastnictví a číslo v k. ú. část obce, územní celek, a o určení, že tyto nemovitosti spadají do pozůstalostního řízení po zemřelém jméno příjmení zemřelého, se zamítá.

II. O nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobou ze dne 24.4.2020 se žalobce, podporován vedlejší účastnicí řízení (svou plnorodou sestrou), domáhal určení, že jejich otec, jméno příjmení zemřelého, datum narození a zemřelý 21.11.2017 byl ke dni svého úmrtí vlastníkem bytové jednotky číslo v budově adresa na pozemku parc. číslo vč. souvisejících spoluvlastnických podílů na společných částech, vše zapsáno na list vlastnictví a číslo v k. ú. část obce, územní celek (dále jen„ předmětný byt“), a o určení, že tyto nemovitosti spadají do pozůstalostního řízení po zemřelém jméno příjmení zemřelého. Konkrétně argumentoval tím, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť bez něj by nemohl být tento konkrétní majetek projednán v dědickém řízení po zemřelém a žalobce a vedlejší účastnice by jej nemohli jako potenciální dědicové ze zákona nabýt. Žalobce uvedl, že žalovaná, jeho polorodá sestra, se stala vlastníkem předmětného bytu na základě darovací smlouvy z 10.11.2017 (s účinky vkladu k 13.11.2017), která je však dle jeho tvrzení absolutně neplatná. Žalobce jednak zpochybnil, že by podpis na darovací smlouvě je podpisem zemřelého, dále zpochybnil, že by zemřelý byl schopen – s ohledem na svůj závažný zdravotní stav, pro který byl umístěn v hospici – posoudit obsah předložené smlouvy a důsledky svého právního jednání. Konkrétně žalobce uvedl, že žalovaná v době před jeho úmrtím o něj nejevila velký zájem, postupovala účelově, když po zjištění vážnosti stavu otce účastníků nechala připravit darovací smlouvu a zároveň se snažila zabránit žalobci a vedlejší účastnici v kontaktu s umírajícím otcem. V této souvislosti žalobce poukázal na velmi vážný zdravotní stav zemřelého, který byl od 6.11.2017 do 21.11.2017 hospitalizován v Hospici ulice s pokročilým rakovinným onemocněním, které již nebylo možno léčit, zároveň byl pod silnými psychofarmaky. S ohledem na skutečnost, že darovací smlouva byla absolutně neplatná, navrhl žalobce, aby bylo určeno, že zemřelý byl ke dni svého úmrtí vlastníkem předmětného bytu.

2. Vedlejší účastnice řízení vstoupila do řízení na návrh a na podporu žalobce. Soudu předestřela svá tvrzení o účelovém jednání žalované ve vztahu k otci. Ztotožnila se se všemi procesními návrhy žalobce a navrhla soudu, aby žalobě zcela vyhověl.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a nárok neuznala. Uvedla, že darovací smlouva byla připravena advokátkou celé jméno svědkyně 1 na přání zemřelého otce účastníků řízení, táž advokátka též provedla úřední ověření podpisu zemřelého na darovací smlouvě. Uvedla, že v posledních pěti letech otcova života s ním byla v blízkém kontaktu a též o něj pečovala s ohledem na jeho sníženou pohyblivost. Otec projevil přání věnovat předmětný byt pouze jí, neboť žalobce a vedlejší účastnice již od něj„ dostali dost“, toto přání měl otec účastníků delší dobu, avšak žalovaná realizaci smlouvy odkládala, neboť nevěděla o vážném zdravotním stavu otce. Poté, co byla zjištěna nepříznivá diagnóza s krátkou prognózou, žalovaná nechala smlouvu dle otcova přání připravit u titul celé jméno svědkyně 1. Žalobu navrhla v celém rozsahu zamítnout.

4. Soud žalobu projedl při ústních jednáních dne 30.7.2020, 15.10.2020, 17.12.2020, 22.10.2021, 26.11.2021 a 29.4.2022, při kterých provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, vč. důkazů znaleckými posudky z oboru písmoznalectví a zdravotnictví se specializací na paliativní medicínu. Soud zároveň vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků řízení ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. a to, že zemřelý jméno příjmení zemřelého byl otcem účastníků řízení a zemřel dne 21.11.2017, předmětný byt, vč. spoluvlastnických podílů na společných částech domu patřil zemřelému přinejmenším do 13.11.2017, žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětného bytu na základě darovací smlouvy z 10.11.2017 s účinky vkladu k 13.11.2017.

5. Z protokolu z 5.2.2018 sp.zn. spisová značka v řízení o pozůstalosti po zemřelém jméno příjmení zemřelého soud zjistil, že jednání se zúčastnili účastníci řízení, vedlejší účastnice a její dcera celé jméno svědkyně 3. Při jednání bylo uvedeno, že zemřelý nezanechal závěť a nebyla zjištěna ani hotovost. Usnesením zdejšího soudu z 5.2.2018, č. j. číslo jednací bylo dědické řízení zastaveno a nepatrný majetek zůstavitele byl vydán žalované coby vypravitelce pohřbu. Z lékařské zprávy nemocnice (příjmová a propouštěcí zpráva) bylo zjištěno, že jméno příjmení zemřelého byl přijat dne 26.10.2017 na interní oddělení, kam byl přivezen rychlou záchrannou službou. Při příjmu byl při vědomí, orientován místem i časem. Propuštěn byl dne 6.11.2017 s tím, že jeho klinický stav neumožnil zahájení onkologické léčby, s čímž byl zemřelý i jeho rodina seznámeni a souhlasili s takovým postupem. Zemřelý byl v okamžiku přeložení v metabolicky kompenzovaném stavu, bez subjektivních stesků. Zemřelý byl přeložen k paliativní péči do Hospice ulice, aby mu byla poskytnuta tzv. best supportive care. Z knihy návštěv vyžádané z Hospicu ulice soud předně zjistil, že titul celé jméno svědkyně 1 není zapsána v této knize, dále soud zjistil, že žalovaná je zapsána denně po dobu hospitalizace zemřelého, svědkyně celé jméno svědkyně 2 dne 7.11, 11.11, 12.11, 14.11, 16.11, 19.11., svědek celé jméno svědka 4 dne 7.11, 11.11, 15.11, 16.11, 17.11, 19.11., vedlejší účastnice zemřelého navštívila dne 19.

11. Z kopie ověřovací knihy titul celé jméno svědkyně 1, která je uložena u ČAK (čl. 63 spisu) soud zjistil, že titul celé jméno svědkyně 1 pod poř. číslo ověřila dne 10.11.2017 podpis zemřelého na Smlouvě darovací a o zřízení věcného břemene k bytové jednotce číslo v k.ú. část obce uzavřené mezi zemřelým a žalovanou. Ze zdravotní dokumentace Hospic ulice soud zjistil, že zemřelý byl přijat do péče dne 6.11.2017, při příjmu byl při vědomí a plně orientován všemi kvalitami, spolupracující. Dále je ve dnech 9., 10. a 11.11 popisováno, že pacient spal, přijímal jídlo i léky, dne 19.11. je pak záznam o zhoršení stavu, pacient již nepolyká, stav se zhoršuje i 20.11, ve večerních hodinách je dokumentováno zlepšení, ráno 21.11 již pacient nekomunikuje a umírá v 9.

45. Dle tzv. ošetřovatelské dokumentace byla u zemřelého při příjmu zaznamenána paměť„ dobře si pamatuje a vybavuje“, celková orientace„ dobře chápe a adekvátně odpovídá, orientován v čase a prostoru“, řeč„ srozumitelná a pomalá“, styk s okolím„ přátelský“, postoj k nemoci„ úměrný stavu“, postoj k léčbě„ ukázněný“, sluch i zrak„ dobrý“. Návštěvy byly evidovány časté, se zájmem příbuzných.

6. Z výslechu svědkyně celé jméno svědkyně 1 soud zjistil, že byla coby advokátka oslovena žalovanou, aby vypracovala návrh darovací smlouvy. Svědkyně vypověděla, že se s žalovanou znala pouze z této jedné pracovní záležitosti. Věc si pamatovala relativně detailně, neboť nebylo běžné, aby ověřovala podpisy ve zdravotnickém zařízení. Zemřelého viděla jedinkrát při podpisu, k jeho stavu uvedla, že komunikoval, byl orientovaný, nijak se nepodivoval nad její přítomností, uváděl, že smlouva byla vypracována na jeho přání, její obsah mu svědkyně vysvětlila. Zdravotní stav pana příjmení zemřelého si u zdravotníků nijak neověřovala, nicméně s ohledem na jeho hospitalizaci v hospicu jej považovala za vážný, zároveň ale nepochybovala o tom, že ji zemřelý plně vnímal a byl orientovaný.

7. Z výpovědi svědkyně celé jméno svědkyně 2 soud předně uzavřel, že trpí určitými vnitřními rozpory a svědkyně (ač opakovaně uvedla, že spor mezi účastníky řízení není její záležitostí) měla velmi silný názor na to, jak by měly být vztahy mezi účastníky uspořádány („ jeho přáním bylo, aby se děti rozdělily rovným dílem“), což vyplynulo zejména z její doplňující výpovědi, k níž se dostavila bez předvolání soudu (protokol na čl. 91). Tímto prizmatem pak soud hodnotil obsah její výpovědi. Svědkyně vypověděla, že si se zemřelým jméno příjmení zemřelého, svým bratrem, byla velmi blízká a měla s ním výborný vztah, zároveň uvedla, že si spolu v závěru jeho života„ občas telefonovali“. Tomu, že jejich vztah nebyl v závěru života pana příjmení zemřelého příliš intenzivní a blízký svědčí i výpověď svědkyně v té části, kdy uvedla, že od bratra nevěděla nic o jeho zdravotním stavu, že spolu příliš nehovořili o soukromých záležitostech, a konečně že s bratrem se nevídala osobně (ač neměli spory, jak uvedla) a při první návštěvě v hospicu se jej tázala, zda ji nevyhodí. Obdobně popisovala svědkyně vztahy zemřelého k žalobci a vedlejší účastnici jako velmi dobré, nicméně poté uvedla, že její bratr své děti o své nemoci neinformoval a nakonec byl překvapený a potěšený, když jej přijeli žalobce a vedlejší účastnice navštívit. Konečně svědkyně popsala svouje vztahy s žalobcem a vedlejší účastnicí jako velmi dobré, žádným způsobem se nezmínila o nějakých rozepřích mezi ní a svým synovcem a neteří, ačkoliv svědkyně celé jméno svědkyně 3 posléze uváděla, že spolu obnovili kontakty až v souvislosti s návštěvou u zemřelého po delší době nekomunikace (trvající alespoň rok). Soud tak uzavřel, že svědkyně se snažila vylíčit vztahy v rodině v lepším světle, než ve skutečnosti byly. Svědkyně dále popsala stav svého bratra v době jeho hospitalizace v hospicu, kam jej chodila denně navštěvovat. Uvedla, že byl plně orientovaný, věděl, kde je, s kým mluví, jaký je čas, podle jejích slov se též tázal, zda mu rodina přispěje finančně na pobyt v hospicu. Svědkyně též vypověděla, že jí bratr svěřoval, že sepsal závěť, která je uložena v jeho bytě, svědkyně však závět sama neviděla, ani jí nebyl znám její obsah.

8. Z výslechu svědkyně jméno celé jméno svědkyně 3, soud zjistil, že svědkyně je dcerou vedlejší účastnice a vnučkou zemřelého jméno příjmení zemřelého. Svědkyně uvedla, že s dědečkem měla její rodina, resp. rodina vedlejší účastnice, dobré vztahy, dědeček je navštěvoval, trávili společně svátky apod. Vztahy se ale – pro svědkyni bez zjevné příčiny – přerušily zhruba rok před smrtí dědečka, který jim v té době přestal reagovat na dopisy či telefony. Stalo se to poté, co dostali ošklivou sms, ve které se psalo, že se dědeček již s nimi nechce stýkat, stejně tak o kontakt nestojí ani paní celé jméno svědkyně 2; domnívala se, že zprávu psala paní celé jméno svědkyně 2, která to však později (již v průběhu řízení) popřela. Svědkyně poté již dědečka nekontaktovala. Svědkyně se poté od paní celé jméno svědkyně 2 dozvěděla, že je dědeček umístěn v hospicu a spolu s matkou jej přijela navštívit, a to den před jeho smrtí. O hospitalizaci dědečka se dozvěděla od paní celé jméno svědkyně 3. K návštěvě samotné uvedla, že dědeček je poznal, uvědomoval si, co se děje, kde se nachází apod., ačkoliv už moc nekomunikoval a působil„ trošku utlumeně“. Dědeček už sice příliš nemluvil, ale co říkal, dávalo smysl, nepůsobil zmateně. Dále uvedla, že dědeček jim zhruba 6 let před svou smrtí říkal, že chce dát každému ze svých dětí stejně a že sepsal závět, kterou svědkyně na vlastní oči viděla, avšak nečetla. Dále pak uvedla, že žalovaná se se zemřelým dlouho nestýkala, začala se s ním stýkat až cca rok před jeho smrtí, kdy se k němu nastěhovala.

9. Svědek celé jméno svědka 4 vypověděl, že se zemřelým byli dlouholetí přátelé. Svědek jej navštěvoval doma, když už nemohl moc vycházet z bytu, uvedl, že se o něj staral buď on nebo žalovaná. O vztahu s dětmi zemřelého uvedl, že žalobce a vedlejší účastnici v obec nevídal, žalovaná se pak o otce starala. Dále uvedl, že svědkyně celé jméno svědkyně 2 za bratrem občas chodila, ale zřejmě jejich vztah nebyl„ nic moc“. Se zemřelým se o majetkových záležitostech nikdy moc nebavil. Konečně soud vyslechl svědkyni celé jméno svědkyně 5, sousedku zemřelého jméno příjmení zemřelého. Ta uvedla, že žemřelý byl až do své smrti členem výboru SVJ v jejich domě, vídala se s ním pravidelně, téměř denně. Uvedla, že pan příjmení zemřelého odmítal chodit k doktorům, ale byl plně soběstačný, mentálně zcela orientovaný a v pořádku. O dětech ze svého prvního manželství (žalobce a vedlejší účastnice) se nevyjadřoval hezky, prý za ním chodili jen pro peníze, říkal jí, že s nimi je již majetkově vyrovnaný a byt v obec zamýšlí věnovat žalované. O tom hovořil dlouhodobě, nicméně byl liknavý a dlouho odkládal formální úkony k převodu.

10. Ze znaleckého posudku č. číslo číslo znalkyně celé jméno znalkyně 1 soud předně zjistil, že v úplnosti odpověděl na zadanou otázku, znalkyně uvedla, že měla dostatečný srovnávací materiál, osvětlila škálu, na níž se pohybují výsledky jejího zkoumání. Z písemného posudku, ani jeho ústního podání nevyšlo najevo ničeho, co by zpochybnilo správnost přednesených závěrů. Znalkyně uzavřela, že podpis na darovací smlouvě je pravděpodobně pravým podpisem zemřelého jméno příjmení zemřelého, byť se jednalo o podpis obtížně zpracovatelný v důsledku narušení koordinace psaní.

11. Ze znaleckého posudku číslo znalkyně celé jméno znalkyně 2 soud zjistil, že znalkyně odpověděla na všechny zadané otázky i doplňující dotazy, pracovala v komplexnosti s předloženou zdravotní dokumentací a své závěry dostatečně vysvětlila. Soud tak měl její posudek za úplný a nemá pochybnosti o správnosti jeho závěrů. Znalkyně dospěla na základě zkoumané zdravotní dokumentace k závěru, že zemřelý pan příjmení zemřelého měl velmi pravděpodobně dne 10.11.2017 zachovánu rozhodovací kapacitu a byl sto pochopit i takový úkon, jakým je darování nemovitosti. Znalkyně soudu popsala obvyklý průběh zdravotního stavu osob v závěru života, čemuž odpovídaly i zdravotní záznamy v posuzovaném případě. Dále uvedla, že nic ve zdravotnické dokumentaci nenaznačuje, že by dne 10.11.2017 měl být zemřelý ve stavu vylučujícím vnímání a ovlivňujícím jeho rozhodovací kapacitu. Z lékařské dokumentace však nelze zjistit, zda byl obsah darovací smlouvy v souladu s přáním zemřelého či s tzv. pocitem jeho dobrého bytí. Konečně uvedla, že podávaný lék Morfin v dávkování dle zdravotní dokumentace by neměl vyvolávat změněné stavy vědomí pana příjmení zemřelého.

12. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Zemřelý pan jméno příjmení zemřelého byl otcem účastníků řízení, kteří jsou polorodými sourozenci (žalobce a vedlejší účastnice vůči žalované). Pan jméno příjmení zemřelého byl dne 26.10.2017 hospitalizován v nemocnice, kde mu bylo diagnostikováno pokročilé nádorové onemocnění a byl posléze dne 6.11.2017 přeložen k paliativní péči do Hospice ulice. Svědkyně celé jméno svědkyně připravila k objednávce žalované a v její prospěch darovací smlouvu pro předmětný byt, jíž bylo zřízeno též věcné břemeno doživotního užívání pro zemřelého, svědkyně dne 10.11.2017 ověřila v hospicu pravost podpisu zemřelého na smlouvě, kterou sama vyhotovila a předložila zemřelému k podpisu (výpověď svědkyně celé jméno svědkyně 1, kopie ověřovací knihy podpisů). Podpis pod darovací smlouvou je pravděpodobně podpisem zemřelého (znalecký posudek znalkyně celé jméno znalkyně 1). Podle výpovědí všech svědků byl pan příjmení zemřelého před svou hospitalizací i v jejím průběhu plně orientovaný a se zachovanou mentální kapacitou (od doby před hospitalizací viz svědkyně celé jméno svědkyně 5 a celé jméno svědka 4, v době hospitalizace viz svědci celé jméno svědka 4, celé jméno svědkyně 2 a celé jméno svědkyně 1, až po den před svou smrtí viz svěkdyně celé jméno svědkyně 3 a celé jméno svědkyně 2). Znalecký posudek znalkyně celé jméno znalkyně 2 pak tento závěr potvrdil též z odborného hlediska, když s vysokou pravděpodobností vyloučil vliv medikace na stav vědomí zemřelého ke dni 10.11.2017, čemuž plně odpovídají též všechny záznamy ve zdravotnické dokumentaci.

13. Soud pro rozhodnutí ve věci nepovažoval za nezbytné zabývat se detailně dokazováním stran rodinných vztahů mezi účastníky řízení a jejich otcem, stejně tak nebylo podstatné dokazovat, jaká měl v různé době pan příjmení zemřelého projevovat přání ohledně svého majetku pro případ smrti. Soud pouze v obecnosti uzavřel, že vztahy zemřelého k žalobci a vedlejší účastnici nebyly zcela idylické (viz výpověď svědkyně celé jméno svědkyně 3, celé jméno svědkyně 5 a svědka celé jméno svědka 4), dalších zjištění v tomto směru však již s ohledem na rozhodovací důvody nebylo třeba. Konečně soud zamítl návrh na vypracování revizního znaleckého posudku k psychickému stavu pana příjmení zemřelého k 10.11.2017, neboť neměl jakékoliv pochybnosti o správnosti posudku podaného znalkyní celé jméno znalkyně 2. Dále soud nemohl přihlédnout k dalším tvrzením stran možného vlivu alkoholu na jednání zemřelého a správnosti záznamů o medikaci v hospicu ulice, neboť byly uplatněny v rozporu s pravidly koncentrace řízení dle § 118b o.s.ř.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti podané žaloby s ohledem na § 189 odst. 2 z.ř.s. a § 80 o.s.ř. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že usnesením zdejšího soudu z 5.2.2018, č.j. číslo jednací, kterým bylo zastaveno dědické řízení a nepatrný majetek zůstavitele byl vydán žalované jako vypravitelce pohřbu, je třeba uzavřít, že o dědictví nebylo meritorně rozhodnuto a nebylo určeno, kdo je dědicem po zemřelém jméno příjmení zemřelého. Z tohoto důvodu tak nemůže být podaná žaloba posuzována jako žaloba ve smyslu § 189 odst. 2 z.ř.s., tj. žaloba tzv. opomenutých dědiců, která by však byla v projednávaném znění nedůvodná (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze z17 .9.2019, č.j. 22 Co 84/2018 – 242). Soud tak uzavřel, že projednávaná žaloba je obecnou určovací žalobou ve smyslu § 80 o.s.ř. a zabýval se otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. S ohledem na to, že v případě pozitivního rozhodnutí, by došlo ke změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí (zpět) pro zemřelého k datu jeho úmrtí a že žalobce byl synem zemřelého, který nezanechal závěť (viz protokol o předběžném projednání pozůstalosti), znamenala by změna zápisu v katastru nemovitostí přítomnost majetku zemřelého, o němž by mělo být vedeno dědické řízení a jehož by byl žalobce účasten. Soud tak uzavřel, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení a zabýval se žalobou po věcné stránce.

15. Soud tak musel posoudit, zda darovací smlouva z 10.11.2017, na jejímž základě mělo dojít k převodu vlastnictví k předmětnému bytu ze zemřelého na žalovanou byla uzavřena platně. Podle § 560 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že„ písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci (…)“. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné„ právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje“. Podle § 581 o.z. platí, že„ není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.“ Konečně pak dle § 568 odst. 1 o.z. platí, že„ Je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak.“ 16. V projednávané věci nebylo mezi účastníky sporu o obsahu darovací smlouvy z 10.11.2017, tedy o tom, že jí mělo dojít k převodu vlastnického práva k předmětnému bytu a ke zřízení služebnosti doživotního užívání ve prospěch žalované. Spor byl veden o tom, zda to byl skutečně zemřelý jméno příjmení zemřelého, kdo smlouvu na straně dárce podepsal a zda byl s ohledem na svůj zdravotní stav schopen posoudit obsah a důsledky svého jednání.

17. Jak bylo v řízení zjištěno, podpis zemřelého jméno příjmení zemřelého pod darovací smlouvou byl opatřen tzv. legalizační doložkou, kterou k němu připojila titul celé jméno svědkyně 1 dne 10.11.2017, kterou tedy coby advokátka ověřila, že uvedenou listinu před ní podepsal jméno příjmení zemřelého, jehož totožnost ověřila. Tato ověřovací doložka pro legalizaci coby veřejná listina zakládá ve smyslu § 568 odst. 1 o.z. vyvratitelnou domněnku, že podpis je skutečně osoby, jejíž totožnost byla při podpisu ověřena. Na žalobci tak leželo důkazní břemeno k vyvrácení této domněnky, tedy musel unést důkaz toho, že podpis na darovací smlouvě není pravým podpisem zemřelého. Jak však bylo v řízení prokázáno a uvedeno shora, soud uzavřel, že podpis pod darovací smlouvou je pravděpodobně vlastním podpisem pana jméno příjmení zemřelého. Tvrzení žalobce tak bylo vyvráceno. Na tomto závěru pak nemůže ničeho změnit ani ta skutečnost, že o návštěvě titul celé jméno svědkyně 1 v Hospicu ulice není učiněn záznam v návštěvní knize tohoto zařízení. Tato skutečnost svědčí snad jen o určité nepozornosti či nezkušenosti titul celé jméno svědkyně 1, nemůže však vyvrátit věrohodnost výpovědi jmenované, která způsobem odpovídajícím i ostatním svědeckým výpovědím popsala zdravotní stav pana příjmení zemřelého, místo jeho hospitalizace apod..

18. Jelikož soud uzavřel, že podpis na darovací smlouvě náleží zemřelému panu příjmení zemřelého, zkoumal dále otázku je schopnosti posoudit obsah takového právního jednání. Soud vyšel především ze všech provedených svědeckých výpovědí, které bez výjimky a ohledu na to, kdo svědka navrhl, potvrdily, že pan příjmení zemřelého byl při vědomí, orientovaný v čase i prostoru, nebyl nijak zmatený. Tomuto závěru svědčí též obsah zdravotnické dokumentace a především jej potvrzují odborné závěry znalkyně celé jméno znalkyně 2, která vyloučila též možnost ovlivnění stavu vědomí podávanou medikací. Jak bylo prokázáno, pan příjmení zemřelého měl zachovanou rozhodovací kapacitu dne 10.11.2017 a byl schopen posoudit obsah a důsledek svého jednání.

19. Ačkoliv znalkyně nemohla potvrdit (či vyvrátit), že obsah smlouvy byl v souladu s přáním zemřelého, neboť o tom nejsou (jak dodává soud: z pochopitelných důvodů, neboť se nejedná o zdravotní stav pacienta) žádné záznamy ve zdravotnické dokumentaci, soud nemá pochybnosti o tom, že si zemřelý listinu měl možnost přečíst a posoudit její obsah a na tomto podkladě se rozhodnout připojit svůj podpis. Jak bylo prokázáno, pan příjmení zemřelého zřetelně formuloval své volby ve vztahu k postupu„ léčby“, své hospitalizace a vyjadřoval se ke svým pocitům, komunikoval s personálem i četnými návštěvami. Soud nemá pochybnosti o pravdivosti výpovědi svědkyně celé jméno svědkyně 1, že pan příjmení zemřelého měl dostatečnou mentální kapacitu a prostor se s listinou seznámit a rozhodnout se o jejím podpisu. Soud tak uzavřel, že zemřelý nebyl dne 10.11.2017 ve stavu duševní poruchy, jež by vylučovala jeho schopnost právně jednat a darovací smlouva tak netrpí neplatností ve smyslu § 581 o.z.

20. Konečně v řízení nevyplynulo ničeho, co by soud vedlo k závěru, že zemřelý byl při uzavírání smlouvy uveden žalovanou v omyl (§ 583 o.z.) či k němu byl přinucen (§ 587 o.z.). V řízení sice bylo zjištěno, že vztahy v rodině nebyly zcela ideální a že se žalovaná v posledním období života o svého otce starala, nevyšlo však najevo nic, co by mohlo byť jen naznačit, že ji k takovému jednání vedly nemravné úmysly. Pokud taková tvrzení žalobce uváděl, předně je nutno říci, že tak činil v rozporu se zásadou koncentrace řízení, ač mu tyto skutečnosti byly známy již z doby předcházející úmrtí otce účastníků řízení. Nadto má soud tato tvrzení za účelová, když provedené dokazování nic takového nenaznačilo a žalobce se ke svým tvrzením – byť nepřípustně uplatněným – ani nepokusil označit jakýkoliv důkazní návrh. S tvrzeními o manipulaci a nátlaku žalované na zemřelého žalobce přišel až v závěrečné fázi řízení, kdy se pro něj procesní situace vyvíjela nepříznivě s ohledem na provedené dokazování. Ostatně vývody stran nemorálnosti a„ oblbnutí“ zemřelého pomocí zřízení služebnosti dožití jsou vyvráceny již tím, že zemřelý si byl dobře vědom svého zdravotního stavu, se kterým byl opakovaně seznámen, poprvé již v rámci hospitalizace v nemocnice a následně i při přijetí do hospicu (viz propouštěcí zpráva a záznamy v dokumentaci Hospicu ulice).

21. Ze všech uvedených důvodů tak soud dospěl k závěru, že darovací smlouva byla dne 10.11.2017 uzavřena platně a na jejím základě tak došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému bytu na žalovanou, a to s účinky vkladu ke dni 13.11.2017. Soud tak uzavřel, že žaloba nebyla podána po právu, neboť zemřelý nebyl ke dni svého úmrtí vlastníkem předmětného bytu. Soud tedy žalobu v plném rozsahu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 430 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k výzvě soudu z 8.11.2021 a účast u jednání soudu dne 17.12.2020, 22.10.2021, 26.11.2021 a 29.4.2021), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.. Odměna zástupce tak činí celkem částku 23 747 Kč, vč. náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce plátcem. Dále žalované náleží cestovní náhrada v celkové výši 5 456 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 12. 2020 náhrada 1 843,96 Kč za 188 ujetých km v částce 1 243,96 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,6 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 10. 2021 náhrada 1 805,61 Kč za 188 ujetých km v částce 1 205,61 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 7,4 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 11. 2021 náhrada 1 805,61 Kč za 188 ujetých km v částce 1 205,61 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 7,4 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. Konečně soud žalované přiznal též náhradu nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. v částce 1 500 Kč za celkem 5 úkonů ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za písemné vyjádření z 5.6.2020, 2krát přípravu k jednání a účast u jednání dne 30.7.2020 a 15.10.2020, při nichž žalovaná nebyla zastoupena zástupcem. Celkem tak soud žalované na náhradě nákladů řízení přiznal částku 30 430 Kč.

23. Náhradu nákladů řízení je povinen zaplatit žalované žalobce a spolu s ním společně a nerozdílně též vedlejší účastnice řízení, která jej svou účastí v řízení podporovala. Náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), a to k rukám právního zástupce žalované ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř.

24. Výrokem III. pak soud vyhradil samostatnému usnesení rozhodnutí o nákladech řízení státu, které jsou v projednávané věci představovány vyplaceným znalečným. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Nesplní-li žalované povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.