15 C 291/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , nar. Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně , 182 00 zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno / Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vydání bezdůvodného obohacení v částce 449 217,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 424 998,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 357 090,40 Kč ve výši 11,75 % ročně od 8. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 24 219,05 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 246 577,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 2. 2022 původně podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 357 090,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že od 10. 8. 2021 je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v domě č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsané na LV , Anonymizováno, vedeném pro KÚ , adresa, katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu Katastrální pracoviště , adresa, , spoluvlastnický podíl ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, na společných částech domu č.p. , Anonymizováno, , dům je zapsán na LV , Anonymizováno, vedeném pro KÚ , adresa, katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště , adresa, v domě na adrese , adresa, , o velikosti 3+kk o výměře 91,5 m² a balkonu o ploše 4,5 m² (dále jen Byt), který dříve spoluvlastnila se svým nyní bývalým manželem, když její spoluvlastnický podíl činil id. 2/3 a spoluvlastnický podíl žalovaného odpovídal id. 1/3. Manželství žalobkyně a žalovaného zaniklo rozvodem 18. 1. 2019 a žalovaný užíval Byt nad rámec svého spoluvlastnického podílu a bez jakékoliv dohody s žalobkyní, aniž by žalobkyni hradil kompenzaci za užívání jejího podílu v době před i po rozvodu, přičemž byt vyklidil až dne 16. 7. 2021. Výlučným užíváním Bytu se žalovaný bez právního důvodu obohatil na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 z č. 89/2012 sb. (dále jen občanský zákoník). S ohledem na tržní nájemné v dané oblasti a v daném čase ve výši 17 000 Kč měsíčně činí 2/3 odpovídající podílu žalobkyně z 11 333,33 Kč měsíčně, tj. 372,60 Kč denně, za období 7. 2. 2019 - 16. 7. 2021, tj. za 889 dnů, činí výše bezdůvodného obohacení 331 241,40 Kč (889 × 372,60). Částku 25 849 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, uplatňuje žalobkyně po žalovaném ve vztahu ke spotřebovaným službám přímo spojených s užíváním Bytu v období od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2020 tj. za 15 měsíců, když dle výpočtového listu ze dne 1. 10. 2019 měl žalovaný měsíčně hradit částku ve výši 3 260 Kč, tj. 1/3 celkových měsíčních poplatků, tedy 614 Kč a 100 % spotřebovaných služeb, tedy 2 646 Kč, ale hradil pouze částku 1 495 Kč. Žalovaná částku za služby a poplatky odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu id. 2/3 řádně hradila, stejně jako uhradila dluh ve výši 25 849 Kč, který vznikl v důsledku užívání bytu žalovaným, který jej ani po výzvě žalobkyně neuhradil a 29. 12. 2020 dluh zaplatila žalobkyně, ačkoliv žádné služby nespotřebovala. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 331 241,40 Kč od 18. 7. 2021 a do zaplacení a z částky 25 849 pak od 1. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný podáním ze dne 6. 9. 2022 žalobní nárok jako nedůvodný neuznal, neboť podle něj žaloba sleduje spíše poškození žalovaného a odráží neúspěch žalobkyně v řízení o vypořádání SJM a rovněž představuje duplicitní nárok žalobkyně, když jí byl již přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v částce 303 000 Kč v jiném řízení, na který by jinak, s ohledem na zásadu judicium duplex neměla v řízení o zrušení spoluvlastnictví nárok, kdy v tomto řízení byla odvolacím soudem i neadekvátně snížena náhrada za výlučné vlastnictví žalobkyně. Vzhledem k tomu, že tuto náhradu za vypořádání v důsledku zrušení spoluvlastnictví vyplatila žalobkyně žalovanému až po 1/2 roce ode dne, kdy se stala výlučným vlastníkem nemovitosti, je žalobní nárok v rozporu s dobrými mravy, když tak fakticky žalobkyně blokovala žalovanému výplatu majetkového vypořádání a znemožnila mu tak získat adekvátní bytovou náhradu. Žalovaný přitom Byt užíval pouze v době, kdy byl jejím spoluvlastníkem, a to v rámci svého spoluvlastnického podílu. Žalobkyně měla po celou dobu v Bytě svůj majetek, zařízení bytu, nábytek, oblečení a také Byt nejméně 12 dní v každém měsíci spolu s žalovaným obývali jejich nezletilí synové v rámci styku nezletilých s otcem, když používali pouze dětský pokoj a části Bytu, které jsou nezbytné k jeho obvyklému užívání, tedy koupelnu, WC, kuchyň a chodbu. Požadavek žalobkyně žalovaný považuje za amorální natož po právu, když to byla žalobkyně, kdo společný Byt bez varování opustil, ačkoliv měla do Bytu nadále zcela volný přístup. Žalovaný taktéž plně hradil svůj podíl na poplatcích a službách ve vztahu k Bytu a rovněž pro něj plnil funkci rodinné domácnosti, kterou obýval částečně se svými nezletilými syny a realizoval tak své ústavní právo na důstojné obydlí. Žalovaný má naopak za to, že jemu vůči žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to ve výši 700 000 Kč, kdy o tuto částku měla být vyšší náhrada na vypořádání za zrušené spoluvlastnictví než tak, jak stanovil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně v replice ze dne 21. 9. 2022 odmítla námitky žalovaného jako irelevantní, týkající se výlučně výsledku řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, včetně rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů žalobkyni, když navíc faktem je to, že náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v řízení o zrušení spoluvlastnictví k Bytu na základě zjištěných skutečností na straně žalovaného, kdy bylo soudem konstatováno, že žalovaný zneužívá procesní práva ve smyslu prodlužování řízení, že navyšuje jeho náklady a že se žalobkyni, jako k matce nezletilých dětí chová zcela nevhodně. Žalobkyně taktéž neblokovala výplatu za majetkové vypořádání, když to byla právě ona, kdo urgoval vyplacení prostředků žalovanému výzvou soudu ze dne 17. 2. 2022. Rovněž rozsah užívání Bytu žalovaným, nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, byl konstatován i v rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 76/2021-552 ze dne 21. 12. 2021 tedy, že: „žalovaný jako menšinový vlastník od rozvodu manželství v lednu 2019 užíval bytovou jednotku nad rámec svého spoluvlastnického podílu a neplatil náhradu za svůj podíl žalobkyni“. Ani tvrzení o tom, že žalovaný hradil veškeré poplatky a poplatky ve vztahu k Bytu, není pravdivé. Pokud měl žalovaný nižší příjmy než žalobkyně, měl přizpůsobit své bydlení svým výdělkovým možnostem.

4. Žalovaný svou obranu proti žalobě doplnil podáním předloženým při jednání dne 28. 2. 2013 tak, že uvedl, že dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku se žalovaný neobohatil bez spravedlivého důvodu a je dle § 3000 občanského zákoníku poctivý příjemce, jehož obohacení v době uplatnění žaloby již netrvalo. Současně odkazoval na § 768 odst. 2 občanského zákoníku, neboť mu žalobkyně nezajistila po rozvodu bytovou náhradu, a naopak blokovala výplatu vypořádacího podílu, a to značně podhodnoceného, byť dle rozhodnutí soudu, v jehož důsledku se naopak obohatila žalobkyně.

5. Při jednání dne 28. 2. 2023 soud zahájil dokazování, které doplnil na jednání 2. 3. 2023, přičemž 9. 3. 2023 bylo ve věci rozhodnuto tak, že soud vyhověl zcela žalobě ve znění jejího rozšíření ze dne 2. 3. 2023 s tím, že na straně žalovaného vzniklo dle § 2991 bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vrátit a představuje srovnatelné nájemné v rozsahu 2/3 podílu včetně úhrady služeb, které spotřeboval a fixních poplatků na Byt, které žalovaný v podílu své 1/3 nehradil.

6. Rozsudek ze dne 9. 3. 2023 č.j. 15 C 291/2022-107 však Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 10. 2023 č.j. 91 Co 154/2023-169 zrušil a vrátil k dalšímu řízení s tím, že je třeba rozlišit dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012 sp.zn. 31 Cdo 503/2011 s přihlédnutím k závěrům v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2006 sp.zn. II. ÚS 471/05 situaci, zda byl žalovaný jako spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu na základě řádného právního důvodu (dohody spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků či rozhodnutí soudu), a v níž je případně spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, aniž by zde byl řádný právní důvod, jenž by jej z užívání vylučoval. Zatímco na nárok z užívání vyloučeného spoluvlastníka je v prvním případě třeba pohlížet jako na nárok podle § 137 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (nyní § 1122 odst. 1 o. z.), s ohledem na absenci právního důvodu vyloučení z užívání, v druhém případě půjde o nárok z bezdůvodného obohacení. V tomto ohledu byl dle odvolacího soudu nedostatečně zjištěn skutkový stav, včetně rozsahu užívání Bytu žalovaným včetně existence či neexistence objektivní nemožnosti užívat byt žalobkyní. Soud odvolací zavázal soud I. stupně zabývat se i tím, že po určitý počet dní v měsíci Byt pravidelně užívaly též společné děti účastníků a jakým způsobem byla upravena péče o ně – tedy kdo z rodičů měl v té době dle rozhodnutí soudu oba chlapce svěřené do péče a od kterého z rodičů tak nezletilí odvozovali důvod bydlení v Bytě. Nakonec byl soud I. stupně zavázán vypořádat s námitkou rozporu žalobního nároku s dobrými mravy vznesenou žalovaným již v rámci jeho prvního vyjádření ve věci ze dne 6. 9. 2022 (viz bod 1.5 a 1.6 tohoto podání).

7. Konečně bylo nutné zabývat se v novém rozhodnutí i novou kompenzační námitkou žalovaného uplatněnou v odvolacím řízení v podání ze dne 29. 9. 2023 a to v rozsahu 191 784 Kč v důsledku toho, že rozsudek Městského soudu v Praze týkající se vypořádání spoluvlastnictví k Bytu č.j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391 Nejvyšší soud rozsudkem č.j. 22 Cdo 801/2022-641 dne 15. 3. 2023 zrušil s právní mocí dne 26. 4. 2023 a žalobkyně nebyla až do dalšího rozhodnutí odvolacího soudu, tj. k 21. 7. 2023 výlučným vlastníkem Bytu, ačkoli jej od 16. 7. 2021 sama užívala i v podílu 1/3 žalovaného a obohatila se tak o částku 191 784 Kč. Žalovaný vycházel z nájemného 262 Kč za m2/měsíc dle cenové mapy a 91,5 m2 celkové výměry, což je 23 973 Kč za celou jednotku měsíčně, čemuž odpovídá 7 991 kč za 1/3 a od 16. 7. 2021 do 20. 7. 2023 pak právě 191 784 Kč. Žalovaný v tomto podání také upozornil na jednostranný zápočet žalobkyně učiněný dne 16. 8. 2023 částky původně přiznané v tomto řízení soudem prvého stupně proti částce 633 669,42 Kč představující vypořádací podíl, který nárokoval žalovaný a došlo tudíž bez ohledu na obranu žalovaného proti důvodnosti nároku k zániku pohledávky započtením.

8. Soud provedl následující důkazy: výpis z katastru nemovitostí LV , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, k , datum, , LV , Anonymizováno, k.ú. , adresa, k , datum, , výpočtový list ze dne 2. 10. 2019, výpis transakcí z běžného účtu , právnická osoba, , e-mailová komunikace, nabídky pronájmů bytů 3+kk dle Sreality.cz, obálka doporučeného dopisu žalovanému na adresu , adresa, , e-mailová komunikace mezi zástupci účastníků týkající se výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, Usnesení Městského soudu v Praze 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-559 ze dne 21. 12. 2020, rozsudek OS , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , rozsudek MS v , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , znalecký posudek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , plán a fotografie bytu a jeho zařízení datovány k roku 2019 až dosud, listina odborné vyjádření, odhad nájemného, e-mail z , datum, a , datum, , faktura č. FV 4-002/2023. Doplněny byly o: výslech syna účastníků , Jméno žalobkyně, , spis , spisová značka, , odborné posouzení znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , ceny nájmů bytů v ČR – Delloitte, rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, o úpravu poměrů nezletilých pro dobu trvání manželství rodičů a pro dobu po rozvodu ze dne 31. 10. 2016 s právní mocí 9. 5. 2017 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017 s právní mocí k 9. 5. 2017, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 1. 2019 ve znění doplňujícího usnesení, s právní mocí k 15. 2. 2019, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2019 s právní mocí 9. 7. 2019, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 1. 2021 s právní mocí k 10. 8. 2021 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021 s právní mocí k 10. 8. 2021, SMS komunikace z opatrovnického spisu na č. l. 269–275, včetně e-mailové komunikace, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 10. 2019 o zrušení podílového spoluvlastnictví ve znění doplňujícího usnesení, rozsudek Městského soudu v Praze o zrušení podílového spoluvlastnictví ze dne 28. 6. 2003, rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 801/2022 ze dne 15. 3. 2023, usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 2373/23 ze dne 21. 11. 2020, výzva k zaplacení doplatku vypořádacího podílu za zrušení spoluvlastnického práva ze dne 18. 8. 2023, výzva k zaplacení doplatku vypořádacího podílu za zrušení spoluvlastnického práva ze dne 18. 8. 2023, rozsudek Městského soudu v Praze o rozvodu manželství ze dne 15. 11. 2018, který má prokazovat, že manželka a žalobkyně opustila společnou domácnost z důvodu psychického týrání ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 o rozvodu manželství ze dne 22. 5. 2000, rozsudek Městského soudu v Praze o výživné manžela ze dne 27. 8. 2020, zpráva o párové terapii ze dne 12. 6. 2020 od , Anonymizováno, ., tituly za jménem, , jméno FO, .

9. Znovu soud I. stupně rozhodl dne 16. 4. 2024 rozsudkem č.j. 15 C 291/2022-229 ve znění doplňujícího usnesení č.j. 15 C 291/2022-236 ze dne 25. 4. 2024 tak, že žalobě opět vyhověl vyjma rozsahu částky 24 219,05 Kč v důsledku kompenzační námitky žalovaného s tím, že to byla rovněž žalobkyně, která v období 85 dní užívala Byt výlučně a to když jí byl 16. 7. 2021 žalovaným předán po pravomocném rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, které však následně zrušil Nejvyšší soud a definitivně bylo spoluvlastnictví zrušeno až 21. 7. 2023. Kompenzováno tedy bylo 85 dní po 284,93 Kč (24 219,05 Kč) dle odborného posouzení obvyklé ceny nájmu v daném období a odpovídající lokalitě.

10. Odvolací soud však rozsudkem ze dne 27. 11. 2024 č.j. 91 Co 246/2024-270 zrušil druhé prvostupňové rozhodnutí s odůvodněním, že se soud I. stupně řádně nezabýval argumentací žalovaného ve vztahu k jednostrannému zápočtu vzájemných pohledávek, učiněnému žalobkyní v podání ze dne 16. 8. 2023, kdy ačkoli byla listina provedena, nebyla žádným způsobem hodnocena a nebyly z ní vyvozeny žádné závěry, kdy konstatování o nemožnosti uplatnění započtení s odkazem na § 1987 o. z. je dle odvolacího soudu nedostatečné.

11. Na základě provedených důkazů a skutečností, které účastníci označili za nesporné, zjistil soud následující skutkový stav:

12. Účastníci byli manželé, jejichž manželství zaniklo rozvodem 18. 1. 2019. K tomuto datu účastníci vlastnili společně Byt, když žalobkyně vlastnila spoluvlastnický podíl ve výši 2/3 a žalovaný ve výši 1/3. Byt užíval před i po zániku manželství výlučně žalovaný, neboť žalobkyně opustila společnou domácnost v prosinci roku 2014 a Byt vyklidil žalovaný až dne 16. 7. 2021 po pravomocném rozhodnutí soudu o vypořádání spoluvlastnictví, které přikázalo Byt do výlučného vlastnictví žalobkyně oproti výplatě vypořádacího podílu žalovanému. V tomto řízení byla také žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení dle závazného pokynu nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2021 č.j. IV. ÚS 2081/21-441 a nálezu sp. zn. I. ÚS 262/20 s odkazem na chování žalovaného, které soud hodnotil jako zneužívání procesních práv ve smyslu prodlužování řízení a navyšování jeho nákladů, když současně také konstatoval, že žalovaný jako menšinový vlastník od rozvodu manželství v lednu 2019, užíval Byt na rámec svého spoluvlastnického podílu a neplatil náhradu za svůj podíl žalobkyni, ke které se jako k matce nezletilých dětí choval zcela nevhodně. Žalovaný se tak choval obstrukčně, neměl zájem na vyřešení věci a ani ochotu o smírné vyřízení věci, což byly konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňující postup dle § 142 odst. 3 o.s.ř. (nesporné tvrzení účastníků, výpisy z katastru nemovitostí, usnesením Městského soudu v Praze 28 Co 202, 203/2020 na 28 Co 76/221-559 ze dne 21. 12. 2020).

13. Žalovaný užíval celý Byt od prosince roku 2014 do 16. 7. 2021, tedy včetně předmětného období vztahující se k žalobnímu nároku, tj. od 7. 2. 2019 do 16. 7. 2021, a to pravidelně každý měsíc po několik dní i se svými dětmi, které se narodily v manželství s žalobkyní. V souvislosti s rozvodem rodičů byly děti svěřeny do péče matky po zjištění, že se jeví jako vhodnější vychovatel, přestože o výlučnou péči usiloval i otec a střídavou péči tehdy navrhoval nezletilý syn , jméno FO, . Bylo zjištěno, že matka byla schopna umožňovat široký styk dětí s otcem, respektovala přání syna , jméno FO, ke zkoušce střídavé péče, uvědomovala si nezastupitelnou úlohu otce, dbala sourozeneckých vztahů a umožňovala společný styk i pro mladšího tehdy tříletého syna, což žalovaný nejprve odmítal. Současně respektovala časové potřeby žalovaného v zaměstnání a vycházela mu vstříc, byla ochotna se podrobit mediaci a měla dostatečné materiální i časové zázemí s ohledem na možnost práce z domova věnovat se dětem. V době prvního rozhodování o péči bylo v rozsudcích v roce 2017 konstatováno, že žalovaný se stále cítil být ukřivděn odchodem žalobkyně a vinil jí z rozpadu rodiny, přičemž i před dětmi se nebyl schopen oprostit od nevhodných výrazů na její adresu (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 o úpravu poměrů nezletilých pro dobu trvání manželství rodičů a pro dobu po rozvodu ze dne 31. 10. 2016 s právní mocí 9. 5. 2017 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017 s právní mocí k 9. 5. 2017). Střídavou péči o děti účastníky stanovil opatrovnický soud Obvodního soudu pro Prahu 9 23. 1. 2019, avšak odvolací soud toto rozhodnutí zrušil zejména proto, že pro stanovení střídavé péče je stěžejní kvalita vzájemné komunikace rodičů, kterou musel soud I. stupně dostatečně zjistit. Po doplněném dokazování uzavřel, že je to žalovaný, který nebyl schopen vyrovnat se s rozchodem a v důsledku stále hanlivě osočoval žalobkyni a dehonestoval jí vulgarismy, což činil v sms či e-mailové komunikaci, nebo v rámci párové terapie a komunikace zůstala hluboce narušená a nefunkční. Návrh otce na změnu výchovy na střídavou péči proto soud zamítl. Rozhodnutí jako správné potvrdil i odvolací Městský soud v Praze a konkrétně mimo jiné uvedl: „…/žalovaný/ matku před dětmi ani nepozdraví, nepodívá se na ni, podává o ní nevhodné informace – viz. email z 3. 4. 2020, který zaslal OSPOD (č.l. 359), v němž se nevhodně vyjadřuje na adresu matky (nepřípustným způsobem sděluje pracovnici kolizního opatrovníka údaje o zdravotním stavu matky /neplodnost, odebrání dělohy/), emaily z období říjen 2020 – březen 2021, ze kterých je patrné, že matku urážlivým způsobem napadá, nezřídka se sexuálním podtónem. Způsob této nevhodné komunikace ostatně vyplývá také z rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 27.8.2020, č.j. 17 Co 82/2020-332, jímž otci nebylo přiznáno výživné proti matce z důvodu rozporu s dobrými mravy, přičemž naplnění tohoto rozporu shledal odvolací soud v tom, že otec matku jako rovného partnera neuznával, hrubě ji urážel, jako o ženě a matce svých dětí se vyjadřoval velmi vulgárně, označoval ji „za zrůdu, bezcitného ubožáka“ a zasílal jí emaily s hrubě urážlivým a v podstatě nereprodukovatelným sexuálním obsahem. Také kolizní opatrovník akcentoval komplikovanou komunikaci mezi rodiči (viz zpráva ze dne 21.8.2019 na č.l. 342) s tím, že tato komunikace rodičů hrozně zatěžuje nezletilé děti, když otec je seznamuje s SMS, které matce zasílá, a právě s ohledem na tuto skutečnost navrhl, aby nezletilé děti byly ponechány v péči matky s nastolením širokého styku. Přiznání výživného jako nerozvedenému manželovi se přitom otec domáhal žalobou podanou u soudu dne 8.1.2018, tedy uvedené skutečnosti svědčící o hrubém způsobu verbální komunikace otce vůči matce byly zjištěny soudy z komunikace otce vůči matce, která proběhla po pravomocném rozhodnutí soudu o svěření nezletilých do výchovy matky, které bylo napadeno neúspěšnou ústavní stížnosti otce. Ze shora uvedeného lze dovodit, že otec se nezdržel nevhodného chování vůči matce nezletilých, jak ho nabádaly soudy v předchozím rozhodnutí o výchově nezletilých dětí“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021 s právní mocí k 10. 8. 2021).

14. Patologická komunikace ze strany žalovaného vůči žalobkyni je zachycena opakovaně v roce 2018, tedy čtyři roky po rozluce účastníku v emailech, či smskách. Žalovaný v nich nevybíravým způsobem vyjadřuje zklamání nad partnerským rozkolem, který vyčítá žalobkyni a osočuje jí vulgaritami se sexuálním obsahem (emailová a sms komunikace č.l. 267-275 spisu 58 P 62/2016).

15. Společné užívání Bytu žalovaným s dětmi se od 7. 2. 2019 do 16. 7. 2021 realizovalo nahodile v průměru 2-3 dní v týdnu, vždy podle potřeb žalovaného a jeho volna v práci. Někdy spolu trávili pouze jeden den v týdnu, někdy třeba čtyři dny. , právnická osoba, dětí s žalovaným se domlouval operativně, často bez dostatečného předstihu pro komfortní plánování žalobkyně. Například v říjnu 2018 si žalobkyně u žalovaného v emailu stěžovala, že tři víkendy v září si žalovaný děti nevzal vůbec. Děti chodily k žalovanému jen přespat v 18 či 21 hodin, žalovaný je nevyzvedával ze školy, či školky. Žalobkyně jej žádala o plán alespoň 14 dní předem (email z 1. 10. 2018 č.l. 267 spis 58 P 62/2016).

16. O rozsahu užívání Bytu jako celku svědčí fotografie ve spojení s tvrzeními žalovaného, kdy fotografie sám nejprve datoval k období roku 2019 a dále a nyní v obnoveném řízení akcentoval to, že jsou pořízeny a odpovídají pouze roku 2018. Byt sestává z obývacího pokoje propojeného s kuchyní a jídelní částí, samostatným dětským pokojem, ložnicí a dále pak koupelnou, WC a balkonem, který je přístupný z ložnice. Žalovaný si v Bytě sám či s dětmi vařil, prováděl běžnou hygienu, používal i ložnici s balkonem, jak je zřejmé z fotografií, kdy na posteli v ložnici se nacházely lůžkoviny, vedle postele sušák s pánskými košilemi a o balkóně žalovaný sám uvedl, že na něm s dětmi pěstovali rajčata. Jako nepravděpodobné a nelogické se jeví tvrzení žalovaného o tom, že lůžkoviny na posteli v ložnici jsou odložené peřiny z dětského pokoje, neboť děti si peřiny v dětském pokoji nechtěly nechávat a pánské košile na sušáku patřily výlučně staršímu synovi, nikoliv žalovanému samotnému, který uvedl, že vlastní pouze jednu jedinou košili fialové barvy, kterou měl právě oblečenou v době soudního jednání. Svědek , Jméno žalobkyně, byl v předmětném období žákem páté, později šesté a sedmé třídy a uvedl, že na sušáku se sušily košile žalovaného, když on měl v tu dobu košili například pouze jednu, kterou nosil pouze na focení, žalovaný měl košil určitě přes deset. Prádlo se sušilo i na balkóně. O peřinách v ložnici uvedl, že tam byly takto odložené, aby nebyly v průběhu dne v obývacím pokoji, kam se na noc přinášely. K fotografii ložnice svědek uvedl, že se jedná o fotografii zachycující stav předmětného období, tedy dobu, kdy byl 5. a později v 6. a v 7. třídě. Ke způsobu užívání Bytu se svědek vyjádřil tak, že „primárně užívali obývák“. V období online školy v době Covidu tam měl počítač na jídelním stole, v pokojíku neměl stůl na dělání úkolů (z fotografií dětského pokoje vyplývá, že psací stůl s židlí v pokoji byl) a nechtělo se mu tam být samotnému. Nebyl ani zvyklý spát v dětském pokoji, když předtím měl dětskou postýlku v ložnici u rodičů (ačkoli v době rozluky rodičů mu bylo 7 let). V dětském pokoji byly sice rozkládací postele, ale ani bratr tam nespal, pouze jednou za čas dětský pokoj využívali, bratr tam měl ve skříni oblečení (z fotografií je patrné, že v dětském pokoji byly uložené hračky, dětský stan na posteli na peřinách, žebřiny u zdi). Netrávili čas ani v ložnici. Žalobkyni z Bytu po rozluce rodičů přinesl některé knihy, vybavuje si i aféru s příbory, nevěděl, zda v Bytě měla žalobkyně oblečení (výslech svědka , Jméno žalobkyně, , fotografie, tvrzení žalovaného).

17. Poplatky spojené s užíváním Bytu byly ve výpočtovém listu poměrně rozděleny mezi žalobkyni a žalovaného dle výše jejich podílů, když fixní poplatky do fondu oprav, za správu Bytu a garáže, pojištění domu, provoz a bankovní poplatky pro žalovaného činily 614 Kč a pro žalobkyni 1 226 Kč s tím, že za spotřebované energie a jejich zálohy, bylo nastaveno měsíční plnění pouze pro žalovaného, který výlučně užíval Byt v částce 2 646 Kč tj. celkem měsíční úhrada vztahující se k Bytu, činila pro žalovaného 3 260 Kč od 1. 10. 2019, přičemž žalobkyně hradila svých plných stanovených 1226 Kč počínaje 1. 10. 2019 a žalovaný namísto platby stanovené ve výši 3 260 Kč měsíčně hradil pouze 1 495 Kč (výpočtový list, výpis plateb). Žalobkyně však ve prospěch účtu společenství vlastníků za Byt uhradila dne 29. 12. 2020 částku 5 295 Kč s poznámkou „úhrada dluhu ze čtvrtletí 1/4 2020 Byt č. 4“ a stejný den částku 20 554 Kč s poznámkou „úhrada dluhu k 30. 9. 2020 Byt č. 4“, přičemž již 19. 11. 2020 žalovaného žalobkyně e-mailem vyzývala k úhradě částky 20 554 Kč, jakožto dluhu vztahující se k užívání Bytu za období 1. 10. 2019 - 30. 9. 2020 a rovněž upozorňovala na to, že měsíčně má být za Byt žalovaným hrazena částka 3 260 Kč, nikoliv pouze hrazená výše 1495 Kč. Žádala o úhradu dluhu do 30. 11. 2020 s tím, aby měsíčně byla hrazena částka 3 260 Kč dle rozpisu (výpisy z účtů, e-mailová komunikace).

18. Žalobkyně dne 30. 1. 2022 zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení, když vycházela ze 3 nabídek pronájmů bytů dispozice 3+kk o rozloze 68 m², 75 m², 88 m² v Praze 6, v Praze 9, v Praze 10, za cenu 18 500 Kč, resp. 19 500 Kč, když pro výpočet zvolila částku 17 000 Kč a tuto rozložila do dvou třetin tj. 11 333,33, tj. 372,60 Kč denně a vynásobila jí počtem dní – 889 (29 měsíců za období 7. 2. 2019 - 16. 7. 2021) a žádala po žalovaném uhradit částku 331 241,40 Kč a rovněž částku 25 849 Kč z titulu spotřebovaných služeb přímo spojených s užíváním Bytu a to do 5 dní. Předžalobní výzvu žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce, zasílala také na adresu do , adresa, , kde měla žalobkyně za to, že žalovaný bydlí se svou matkou (e-mailová komunikace, obálka doporučeného dopisu žalovanému na adresu , adresa, ).

19. S ohledem na to, že žalobkyně pro výpočet výše bezdůvodného obohacení využila 3 nabídky pronájmů za byty, byť podobné rozlohy a dispozice, avšak z období před podáním žaloby, nikoliv z doby, kdy Byt užíval žalovaný nad rámec svého spoluvlastnického podílu a jednalo se o byty z těchto nabídek i v jiných lokalitách než předmětný Byt, poučil ji soud dle §118a odst. 3 o. s. ř., že k prokázání výše bezdůvodného obohacení je potřeba označit takový důkaz a takové nabídky, které se vztahují k příslušnému období bezdůvodného obohacení a aby tyto nabídky se co nejvíce blížily rozloze, dispozicím a lokalitě daného Bytu, aby byly srovnatelné, jakkoliv se nemusí jednat o znalecký posudek ale postačí i příkladné nabídky z realitních serverů.

20. Ve smyslu tohoto poučení a v určené lhůtě předložila žalobkyně odborné vyjádření společnosti , Anonymizováno, &, právnická osoba, ., jejímž předmětem podnikání je mimo jiné i zpracování odborných studií a posudků, kdy tato na základě znaleckého posudku oceňující Byt ke dni , datum, srovnávala dle cenovemapy.cz 11 bytových jednotek s podobnou užitnou plochou, dispozicí i lokalitou jako Byt s tím, že dospěla k závěru, že průměrná tržní cena nájemného v období leden 2019- květen 2021 činí 238,80 Kč za 1m² měsíčně, celkem , částka, /měsíc. Tento odhad nájemného vypracovala společnost , Anonymizováno, &, právnická osoba, . za cenu 3 630 Kč dle faktury , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, . Soud tento listinný důkaz a současně i náklad na jeho pořízení hodnotí dle § 125, resp. 151 odst. 2 o.s.ř. za důkaz zcela použitelný a hotový výdaj za jeho pořízení za účelně vynaložený (e-mailová komunikace, faktura, report odhad nájemného). Žalobkyně s předloženým odhadem nájemného přepočítala výši bezdůvodného obohacení, když vycházela z částky , částka, měsíčně, což za 2/3 podílu žalobkyně činí 14 485,33 Kč měsíčně, tj. 476,23 Kč denně a tedy za 889 dnů, částku , částka, .

21. Žalobkyně tudíž požadovala připustit změnu žaloby spočívající v požadavku na zaplacení částky 423 368,59 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 8. 2. 2022 do zaplacení a částky 25 849 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 8. 2. 2022 do zaplacení. Tuto změnu soud usnesením při jednání dne 2. 3. 2023 připustil, avšak žalobkyni upozornil na požadovaný úrok z prodlení z nově požadované sumy zpětně od 8. 2. 2022, který byl ale vznesen až dne 1. 3. 2023, respektive žalovaný se o něm dozvěděl 2. 3. 2023. Žalobkyně opravila svůj požadavek na připuštění změny žalobního návrhu, a to tak, že požadovala zaplacení částky 449 217,59 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 357 090,40 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení. Soud tuto změnu usnesením připustil, ačkoliv správně mělo být žalobkyní požadováno částečné zastavení v důsledku částečného zpětvzetí, avšak faktický dopad by byl stejný, neboť rozsah změny žalobního nároku či částečné zpětvzetí ve vztahu k příslušenství, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení, by mělo stejný dopad a neprojevilo by se nijak na náhradě nákladů řízení, s ohledem na případný neúspěch žalobkyně jen v nepatrné části žalobního nároku.

22. Námitkou žalovaného z titulu započtení vlastního nároku na vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že minimálně od února 2019 do května 2021 žalovaný nejméně vždy 12 dnů v každém měsíci hlídal nezletilé děti, ač je měla v péči žalobkyně a obohatila se tak o částku 537 600 Kč se soud vázán právním názorem odvolacího soudu a odkazem na § 1987 o.z. nezabýval.

23. Naproti tomu stran výlučného užívání Bytu žalobkyní, poté co jí byl žalovaným předán k 16. 7. 2021 bylo zjištěno, že rozsudek Městského soudu v Praze týkající se vypořádání spoluvlastnictví k Bytu č.j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391 se stanovením výlučného vlastnictví pro žalobkyni a povinnosti vyplatit vypořádací podíl žalovanému Nejvyšší soud rozsudkem č.j. 22 Cdo 801/2022-641 dne 15. 3. 2023 zrušil s právní mocí dne 26. 4. 2023, kdy byl také rozsudek doručen a žalobkyně nebyla až do dalšího rozhodnutí odvolacího soudu, tj. k 20. 7. 2023 výlučným vlastníkem Bytu, ačkoli jej od 17. 7. 2021 sama užívala i v podílu 1/3 žalovaného (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 10. 2019 o zrušení podílového spoluvlastnictví ve znění doplňujícího usnesení, rozsudek Městského soudu v Praze o zrušení podílového spoluvlastnictví ze dne 28. 6. 2003, rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 801/2022 ze dne 15. 3. 2023). Obvyklá tržní cena nájmu v období 27. 4. 2023 až 20. 7. 2023 v dané lokalitě a v bytě podobného charakteru jako je posuzovaný Byt činila 26 000 Kč měsíčně (odborné posouzení znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, ).

24. V podání ze dne 16. 8. 2023 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zástupci žalovaného jednostranný započet vzájemných pohledávek dle § 1982 o.z. a to v reakci na výzvu ze dne 26. 7. 2023 k vyplacení doplatku vypořádacího podílu ve výši 742 157 Kč za zrušení spoluvlastnického práva k nemovité věci dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023 č.j. 28 Co 202, 2023/2020 a 28 Co 76/2021-664 a vrácení neoprávněně inkasovaných nákladů odvolacího řízení ve výši 75 753 Kč. Žalobkyně uvedla, že částku 75 733 Kč již dne 31. 7. 2023 žalovanému uhradila a částku 742 157 Kč nikoliv. Vzhledem však k tomu, že žalobkyně evidovala za žalovaným pohledávku ve výši 633 669,42 Kč (449 217,59 Kč na jistině, 120 652,5 na nákladech řízení a 63799,33 kč na úroku z prodlení k 16. 8. 2023) z titulu bezdůvodného obohacení a příslušenství dle nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 15 C 291/2022-17 ze dne 9. 3. 2023, rozhodla se tímto podáním započíst tuto svou pohledávku za žalovaným oproti pohledávce žalovaného vůči žalobkyni z titulu doplatku vypořádacího podílu za zrušené spoluvlastnictví ve výši 742 157 Kč. Rozdíl ve výši 108 487,58 Kč avizovala uhradit na účet žalovaného do 20. 8. 2023, čímž by mělo dojít k zániku pohledávek (jednostranný zápočet ze dne 16. 8. 2023). Podání žalobkyně bylo zástupci žalovaného doručeno v době, kdy bylo poprvé v projednávané věci rozhodnuto rozsudkem ze dne 9. 3. 2023 č.j. 15 C 291/2022-107. Žalovaný v doplnění odvolání proti rozsudku namítal zánik nároku žalobkyně, ačkoli vyjádřil explicitně nesouhlas se započtením. I z tohoto důvodu požadoval žalobu v odvolacím řízení zamítnout. Námitkou zániku nároku žalobkyně v důsledku jednostranného započtení ze strany žalobkyně se odvolací soud nezabýval, když konstatoval nedostatečně zjištěný skutkový stav věci v usnesení ze dne 4. 10. 2023 č.j. 91 Co 154/2023-169 (obsah spisu). V druhém rozsudku ze dne 16. 4. 2024 č.j. 5 C 291/2022 se zdejší soud vypořádal s námitkou zániku pohledávky s právním závěrem odkazujícím na § 1987 o.z., neboť měl za to, že k jednostrannému započtení nemohlo dojít s ohledem na spornost pohledávky žalobkyně. V otázce jednostranného započtení však Městský soud v Praze vyjádřil, že byl v tomto směru neúplně zjištěn skutkový stav a soud prvého stupně se nedostatečně vypořádal s argumentací žalovaného (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024 č.j. 91 Co 246/2024). Na jednání dne 6. 3. 2025 na dotaz soudu prvého stupně žalobkyně uvedla, že v důsledku započtení nebere žalobu zpět kvůli zániku pohledávky z tohoto důvodu a žalovaný jednoznačně nesouhlasil s jednostranným započtením i proto, že hodlá nadále rozporovat nárok na bezdůvodné obohacení co do základu i jeho výše.

25. Soud vycházel z následujících hmotněprávních ustanovení.Dle § 2991 odst. 1, 2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 3000 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.Dle § 768 odst. 1, 2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.Dle § 1958 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 1982 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,Dle § 1987 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.Dle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018 Pl. ÚS – st. 48/18 je I. Právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. II. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení.Dle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020 platí I. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. II. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 písm. f) o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce; to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat ve skutečnosti v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky. Jestliže odvolací soud nepřihlédne v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, k jednostrannému hmotněprávnímu úkonu, jímž žalovaný uplatnil vůči žalobci (mimo soud) svou pohledávku k započtení proti žalobou vymáhané pohledávce, proto, že účastníci řízení tuto skutečnost v odvolacím řízení neuplatnili (§ 212a odst. 3 o. s. ř.), nebo proto, že posouzení důvodnosti započtení je spojeno s nepřípustným uplatněním dalších skutečností nebo důkazů (§ 205a, § 211a o. s. ř.), je tím současně deklarováno, že k zániku pohledávek takovým kompenzačním projevem nedošlo.

26. Soud zhodnotil provedené důkazy každý zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti a s ohledem na výše uvedená hmotněprávní ustanovení dospěl k dále uvedeným závěrům. Pokud se soud některému důkazu nevěnuje, případně se mu věnuje okrajově, je to z důvodu, že pro zjištění skutkového stavu nebyl významný.

27. Žaloba je převážně důvodná i po doplněném dokazování a při současném respektu závazného právního názoru odvolacího soudu.

28. Základ zjištěného skutkového stavu byl mezi účastníky nesporný, tj. že Byt byl do okamžiku prvního pravomocného zrušení spoluvlastnictví za současného přikázání výlučně žalobkyni ve spoluvlastnictví, přičemž žalovanému svědčil podíl id. 1/3 a žalobkyni id.2/3 a že Byt od prosince 2014 až do 16. 7. 2021 užíval výhradně žalovaný, případně část dní v měsíci jej sdílel s vlastními dětmi a žalobkyně Byt neužívala. Nově bylo rovněž nesporné, že od 17. 7. 2021 do 20. 7. 2023 Byt užívala výlučně žalovaná s dětmi, přičemž , datum, nabyl právní moci rozsudek, který v novém projednání znovu zrušil spoluvlastnictví k Bytu a rozhodl o výlučném vlastnictví žalobkyně.

29. Spor se v počátku vedl především o rozsah užívání Bytu a právní posouzení takového užívání, k čemuž bylo také již doplněno dokazování.

30. Soud předně předesílá, že žalobní nárok je legitimním nárokem z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. nikoli z titulu nároku náhrady dle § 137 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2013, resp. § 1122 odst. 1 o.z., jak aprobuje ve svém stanovisku plénum Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018 sp.zn. Pl. ÚS – st. 48/18.

31. V doplněném dokazování a následně posouzení se soud zaměřil na rozsah užívání, možnost či nemožnost užívání Bytu žalobkyní v předmětném období, otázku společného užívání Bytu s dětmi účastníků ve vztahu k okolnosti, komu byly děti svěřeny do péče a od koho tudíž měly odvozen důvod bydlení a v neposlední řadě vzal v úvahu námitku dobrých mravů vznesenou žalovaným.

32. K rozsahu užívání byl vyslechnut syn účastníků, jehož výpověď je třeba s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti korigovat. Jednak i přes tvrzení, že s žalovaným užívali „primárně obývák“ připustil užívání místností dalších, konkrétně o dětském pokoji se vyjádřil tak, že ho využívali „jednou za čas“. Ačkoli v něm nespali, mladší bratr v něm měl uložené hračky a oblečení. I sám žalovaný se v jiném řízení související s rozvodem dovolával užívání Bytu s ohledem na dětský pokoj chlapců v Bytě v rámci zachování stabilního prostředí pro ně v důsledku rozvodu. Ložnice ačkoli byla dle svědka spíše nevyužívaná po předestření fotografií potvrdil, že se tam mohlo sušit prádlo na sušáku, včetně otcových košil, že se na postel v ložnici odkládaly přes den peřiny z obývacího pokoje. Nijak nerozlišoval užívání v roce 2018 v době pořízení fotografií a v rozhodném období 2/2019-7/2019, stejně jako to původně nečinil ani žalovaný, když potvrzoval, že zachycený stav na fotografiích z roku 2018 zhruba odpovídá stavu nadcházejícímu. Pokud je tento rozdíl nyní nově žalovaným akcentován, považuje to soud za účelové popírání běžného užívání Bytu, které sám žalovaný rozhodně potvrdil. Při třetinové péči o děti žalovaným v Bytě lze nutně očekávat také celkový úklid v Bytě i v méně obývaných místnostech. Současně ačkoli je pochopitelné, že centrum dění v rodině se často může více soustřeďovat do jednoho hlavního pokoje, zvlášť pokud jde o spojenou obývací a jídelní část s kuchyní, je těžko představitelné, aby po dobu 2,5 let nikoli výjimečně chlapci ve věku 12 -14 let a 6 - 8 let spaly společně se svým otcem v obývacím pokoji na rozkládacím gauči a ani jeden ze spolunocležníků po celou dobu nevyžadoval vlastní spánkovou hygienu, soukromí, pohodlí a režim a žalovaný se po tuto dobu zcela podřídil potřebám chlapců. Ložnice, pokud byla užívána pouze pro průchod na balkon, odklad peřin, nebo sušení prádla, byla žalovaným užívána, ačkoli klidně omezeně.

33. Rozsah užívání nemohly ovlivnit ani věci, o nichž žalovaný tvrdí, že byly žalobkyně. Předně žalobkyně Byt opustila na konci roku 2014 a je tudíž nepravděpodobné, že by se v Bytě po pěti letech věci výlučně žalobkyně nacházely, nadto svědek a syn účastníků hovořil jen o tom, že matce donesl z Bytu knihu, vybavil si aféru s příbory, ale nevěděl, zda má žalobkyně v Bytě oblečení. Vše svědčí o tom, že v Bytě se nacházelo obvyklé vybavení domácnosti, které však bylo součástí v tomto případě spoluvlastnictví.

34. Fakt, že určitou část měsíce užívaly Byt s žalovaným děti účastníků není podstatná, pokud bylo současně zjištěno, že žalovaný nijak nesuploval péči žalobkyně o děti. Chlapci byly svěřeny do péče matky a důvod bydlení odvozovaly od ní, ale to jen proto, že styk nebyl s žalovaným upraven z důvodu, že žalovaný měl pro péči nárazové možnosti s ohledem na směny v zaměstnání a žalobkyně tyto nepraktické limity znemožňující komfortní plánování tolerovala a umožňovala široký styk, neboť roli otce považovala za zásadní pro vývoj dětí a vyhovovala i přání staršího syna, svědka, který si dokonce přál střídavou výchovu, neboť ani pro něj nahodilé možnosti otce nebyly praktické. Matka s dětmi se tudíž plně přizpůsobovaly možnostem žalovaného vždy zhruba na 12 dní v měsíci a po tuto téměř třetinu měsíce měly děti odvozen důvod bydlení od žalovaného, se kterým pravidelně dle předpokladu opatrovnických soudů trávily čas. Nebylo ani zjištěno, že by žalovaný péči suploval v době Covidu. Střídavou péči soudy nepovolily z důvodu patologické komunikace žalovaného s žalobkyní, který ji opakovaně oslovoval smskami a emaily s vulgárním a hanlivým obsahem, aniž by dostával od žalobkyně reakci, či jakýkoli podnět k takovému jednání. Tento aspekt nejen že znemožňoval střídavou péči, ale rozhodně znemožňoval užívání Bytu žalobkyní pro obavy z eskalaci vulgarit natož před dětmi.

35. Je nemístné vnášet do řízení námitku dobrých mravů žalovaným, když sám postupoval rozhodně nemravně a matku svých dětí dehonestujícím způsobem osočoval, což za standart nesnese 21. století, jehož povolených způsobů při komunikaci dospělých se dovolává žalovaný o to víc, že komunikace rodičů se projevila ne nepohodě dětí, kdy starší syn si právě na toto stěžoval v rámci vlastní psychologické podpory. Zamyšlení nad dobrými mravy včetně toho, že bydlení není zadarmo by naopak prospělo žalovanému.

36. Rozsah užívání byl tudíž provedeným dokazováním jednoznačně zjištěn, včetně žalovaným tvrzeným způsobem užívání zahrnující vaření, stolování, hygienu, který potvrdil svědek. Neobstálo tvrzení žalovaného, že v ložnici na posteli byly fotografií zachyceny lůžkoviny jenom proto, že byly ve skutečnosti dětí, které je odmítaly mít ve svém dětském pokoji, či že na sušáku byly pověšené jen košile dospělého syna, neboť žalovaný má košili jen jednu fialové barvy a ta tam zrovna pověšena nebyla. I kdyby tato podivná logika měla reálný základ i tak by svědčila přesně o tom, že žalovaný jakkoli i se svými dětmi užíval celý Byt, včetně balkónu, kde například společně pěstovali rajčata.

37. Žalovaný se neadekvátně domáhá aplikace § 3000 občanského zákoníku, který míří na zcela jiné situace už jen proto, že žalovaný nemohl být po celou dobu výlučného užívání Bytu „poctivým příjemcem“ jak to vyžaduje dikce tohoto ustanovení, když si byl dobře vědom, že je menšinovým spoluvlastníkem Bytu, aniž by za to žalobkyni poskytoval náhradu. Dovolávat se rovněž ochrany bydlení rozvedeného manžela dle § 768 občanského zákoníku není na místě, když bydlení měl více než dva roky po rozvodu zajištěno právě v Bytě, v němž měla žalobkyně většinový podíl a ustanovení neříká nic o tom, že by měl rozvedený manžel bydlet „zdarma“ na úkor druhého rozvedeného manžela.

38. Nesouhlas žalovaného s výší vypořádacího podílu, či rozhodnutí o náhradě nákladů ve zcela jiném řízení, a to o zrušení spoluvlastnictví k Bytu je bez významu k řízení o této projednávané žalobě.

39. Pokud tedy žalovaný užíval Byt celý, činil tak nad rámec svého podílu v rozsahu id. 1/3 aniž by k tomu měl právní důvod, když s žalobkyní o užívání id. 2/3 neměl dohodnuto nic. Žalovaný se tedy bez právního důvodu dle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně a je jí povinen vydat ekvivalent toho, co by musel jinak vynaložit ze svého majetku na běžné srovnatelné nájemné v rozsahu právě 2/3 podílu náležející žalobkyni a v neposlední řadě i na úhradu za služeb, které výlučně spotřeboval a na fixní poplatky odpovídající 1/3, které již při stanovení záloh byly takto poměrně rozloženy a žalovaný je dlouhodobě v plné výši nehradil.

40. Výše bezdůvodného obohacení byla prokázána, neboť žalobkyně po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. předložila odborné vyjádření , Anonymizováno, &, právnická osoba, ., která srovnáním 11 bytů v těsné blízkosti Bytu o obdobné velikosti, dispozice, a především v období, kdy Byt žalovaný užíval (2019-2021), dospěla k průměrnému měsíčnímu nájmu ve výši 21 728 Kč, čemuž odpovídající 2/3 činí 14 485,33 Kč, tj. 476,23 Kč denně (14 485 x 12 měsíců/ 365 dní). Nárok žalobkyně byl požadován od 7. 2. 2019 do 16. 7. 2021, tj. 889 dní x 476,23 což činí celkem 423 368,59 Kč. Částka 25 849 Kč představuje rovněž bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť se jedná o dluh vztahující se k Bytu za období roku 2020, kdy jej užíval žalovaný a měl to být on namísto žalobkyně, kdo měl tento dluh uhradit, když žalobkyně vyměřené fixní poplatky za Byt řádně hradila. Po připuštění návrhu na změnu žaloby s rozšířením žalobního požadavku, se kterým se žalovaný měl možnost seznámit 2. 3. 2023, soud uzavírá, že jistina žalobního nároku je dle § 1958 občanského zákoníku splatná a požadována po právu.

41. Úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. byl správně žalobkyní nakonec požadován od 8. 2. 2022 z původní žalované částky 357 090,40 Kč, kterou požadovala žalobkyně uhradit po žalovaném výzvou doručenou mu emailem 30. 1. 2022 a to do 5 dnů. Ačkoli ve zbytku původně požadovaného zákonného úroku z prodlení od 18. 7. 2021, resp. 1. 1. 2021 do 7. 2. 2022 měla být žaloba částečně vzata zpět, má připuštění změny žaloby stejný faktický dopad, neboť v takovém případě by žalobkyně měla jen nepatrný neúspěch ve vztahu k celému žalobnímu nároku a nemělo by to tak žádný vliv na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

42. Žaloba je však nepatrně neúspěšná s ohledem na kompenzační námitku související se situací, kdy po odevzdání Bytu žalobkyni dne 16. 7. 2021 byl následně Nejvyšším soudem s právní mocí dne 26. 4. 2023 rozsudek o zrušeném spoluvlastnictví a výlučném vlastnictví žalobkyně k Bytu zrušen a následně znovu stejně rozhodnuto odvolacím Městským soudem v Praze s právní mocí ke dni 21. 7. 2023. V tomto období, tj. od 26. 4. 2023, tedy ode dne, kdy se žalobkyně mohla s doručeným rozsudkem Nejvyššího soud seznámit a mít povědomí, že od tohoto data není výlučnou vlastnicí Bytu až do nového rozhodnutí Městského soudu v Praze, které nabylo právní moci dne 21. 7. 2023 užívala Byt sama, případně se svými dětmi a v tomto období je nutno žalobní nárok kompenzovat dle stejného mechanismu § 2991 o.z. aniž by bylo možné uvažovat o námitce dobrých mravů. Soud vycházel z 85 dní takto výlučně užívaných žalobkyní nad rámec svého podílu a konkrétně z obvyklé ceny nájemného dle odborného posouzení , tituly před jménem, , jméno FO, a částky 26 000 Kč za měsíc vztahující se k průměrné ceně nájemného v předmětném období za obdobný byt v dané lokalitě, což je 8 666,67 za 1/3 podílu tedy 284,93 za den (8 666,67 x12/365) a za 85 dní činí cena 24 219,05 Kč. Od žalobního nároku tedy byla tato částka v rámci kompenzace odečtena (449 217,59 -24 219,05) a výrokem I. bylo žalobě vyhověno právě v rozsahu 424 998,54 Kč.

43. Výše uvedené skutkové i právní závěry týkající se nároku na bezdůvodné obohacení soud převzal z původního rozsudku, resp. druhého rozsudku soudu prvého stupně v nezměněné podobě, neboť s nimi se odvolací soud ztotožnil.

44. V otázce námitky plného zániku požadovaného nároku žalobkyně v důsledku jejího jednostranného započtení své pohledávky nárokované v tomto řízení oproti pohledávce žalovaného na vypořádací podíl se soud skutkově i právně zabýval obšírněji, k čemuž byl odvolacím soudem vybídnut.

45. Soud důsledně aplikoval na zjištěný skutkový stav ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. včetně judikaturního výkladu tohoto ustanovení a dospěl k závěru, že k zániku vzájemných pohledávek žalovaného a žalobkyně v důsledku jednostranného započtení žalobkyně nemohlo dojít, neboť k započtení nelze použít pohledávkou spornou, nejistou a žalovaný se opakovaně neplatnosti jednostranného úkonu žalobkyně opakovaně de facto dovolává ze stejného důvodu.

46. Předně bylo judikaturou dovozeno, že pohledávka způsobilá k započtení je pohledávka jistá a určitá, tedy likvidní, kterou lze snadno co do základu a výše prokázat, zjistit a není o ní rozumných pochyb, což jsou např. pohledávky přiznané soudním rozhodnutím, dlužníkem uznané pohledávky, nebo ty, k jejichž výkonu svolil dlužník v notářském zápise, případně ty, které lze snadno prokázat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp.zn. 31 Cdo 684/2020). Pohledávka žalobkyně, jejíhož přiznání se domáhá v tomto řízení, žádné takové vlastnosti však nesplňuje. Jde o pohledávku, která bude sporná rozhodně do pravomocného skončení věci a na tom nemůže ničeho změnit ani závazný právní názor odvolacího soudu o „existující“ pohledávce, pokud o ní řízení nebylo dosud pravomocně skončeno. Ostatně tento závěr odvolacího soudu o důvodnosti nároku z titulu bezdůvodného obohacení, natož o jeho výši nepřiměl ani žalovaného ke změně postoje. Proti nároku samotnému setrvale brojí jak co do základu, tak jeho výše a s jednostranným započtením žalobkyně nesouhlasí, už jen právě proto, že by mu opačný postoj obranu proti nároku samotnému zamezil, což potvrdil zástupce žalovaného při posledním jednání. Tím se ale fakticky žalovaný dovolal neplatnosti jednostranného započtení žalobkyní. A to i přesto, že současně započtením argumentuje, byť eventuelně, pro zamítnutí žaloby z důvodu zániku pohledávky žalobkyně v důsledku započtení. Podobné protichůdnosti se však dopouští i žalobkyně, která sice dosud projednávanou pohledávku započetla oproti nesporné pohledávce žalovaného na vypořádací podíl za zrušené spoluvlastnictví a cílila na zánik její vlastní pohledávky, ale současně na žalobě o její existenci stále trvá. Platnosti započtení žalobkyní ale brání i praktické okolnosti realizace započtení spolu s už zmíněným načasováním do průběhu tohoto řízení. Pokud totiž žalobkyně započítává oproti pohledávce žalovaného s jednoznačnou výší vypořádacího podílu na základě pravomocného rozhodnutí naopak pohledávku s nepravomocně přiznanou výši, včetně nepravomocně přiznaných nákladů řízení a příslušenství, nejasnosti o rozsahu započtení jej také jednoznačně zapovídají a k zamýšleným účinkům započtení nedochází.

47. Námitka plného zániku žalobního nároku vznesená žalovaným, kdy žalobkyně jednostranně započetla žalobní nárok proti pohledávce žalovaného na výplatu vypořádacího podílu za zrušené spoluvlastnictví se tudíž rozhodně neuplatní s ohledem na § 1987 o.z., neboť žalovaný projednávaný nárok žalobkyně dosud sporuje a nemůže jít tudíž o pohledávku jistou, a tedy způsobilou k započtení.

48. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1, resp. 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla v této věci plný úspěch, jen v nepatrné části byl nárok již v předcházejícím rozhodnutí pravomocně zamítnut, proto jí soud proti žalovanému přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka 246 577,2 Kč zahrnuje 22 461 Kč za soudní poplatek, odměnu za zastoupení advokátem včetně jeho paušálních náhrad hotových výdajů podle vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy 16x odměnu za úkon právní služby po 10 100 Kč (z tarifní hodnoty 449 217,59 Kč) dle § 11 odst.1 a § 7 cit. vyhl. (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, za návrh ve věci samé, 2x za účast na jednání dne 28. 2 2023 přesahující dvě hodiny, písemné podání ze dne 1. 3. 2023, účast na jednání dne 2. 3. 2023, podání ze dne 17. 7. 2023, účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 10. 2023, podání ze dne 23. 11. 2023, 2 x účast na jednání dne 13. 2. 2024 přesahující tři hodiny, písemný závěrečný návrh ze dne 6. 3. 2024, účast na jednání dne 16. 4. 2024, písemné podání ze dne 1. 7. 2024, účast na odvolacím jednání dne 27. 11. 2024 ) a 1x odměnu za úkon právní služby po 5 050 Kč dle § 11 odst. 2 a § 7 cit. vyhl. (účast na jednání dne 9. 3. 2023) a 1x odměnu za úkon právní služby po 10 020 Kč (z tarifní hodnoty 424 998,54 Kč) dle § 11 odst.1 a § 7 cit. vyhl. (za účast na jednání dne 6. 3. 2025) tj. celkem 176 670 Kč, 17x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 300,-Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. ve znění do 31. 12. 2024 a 1x paušální náhradu hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. ve znění od 1. 1. 2025 (jednání dne 6. 3. 2025) a hotový účelně vynaložený výdaj za odborné vyjádření v částce 3 630 Kč. Souhrn odměny a náhrad advokáta byl zvýšen o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) v částce 38 266,2 Kč.