91 Co 204/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Zuzany Šmídové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , nar. Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 424 998,54 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. března 2025, č. j. 15 C 291/2022-279,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 233 055,45 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 25 337,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 424 998,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 357 090,40 Kč ve výši 11,75 % ročně od 8. 2. 2022 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 24 219,05 Kč (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 246 577,2 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení původně ve výši 357 090,40 Kč s příslušenstvím, v průběhu řízení pak po rozšíření žaloby ve výši 449 217,59 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka je představována jednak částkou ve výši 423 368,59 Kč s příslušenstvím požadovaná žalobkyní po žalovaném za období od 7. 2. 2019 do 16. 7. 2021, Anonymizováno, v souvislosti s tvrzeným užíváním bytu (tehdy ještě) v podílovém spoluvlastnictví účastníků nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, jednak částkou ve výši 25 849 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného za období od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2020 z titulu spotřebovaných služeb spojených s užíváním bytu žalovaným v uvedeném období. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s ohledem na nedůvodnost požadovaného nároku, který též považoval za rozporný s dobrými mravy; v průběhu řízení rovněž postupně vznesl dvě námitky započtení.

3. Soud I. stupně ve věci rozhodoval v pořadí třetím rozsudkem, když druhý jeho rozsudek ze dne 16. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 25. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , byl k odvolání žalovaného usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 27. 11. 2024, č. j. , spisová značka, , v rozsahu vyhovujícího výroku I. - tedy ohledně částky 424 998,54 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. o nákladech řízení zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 424 998,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 357 090,40 Kč ročně od 8. 2. 2022 do zaplacení. Soudu I. stupně bylo odvolacím soudem uloženo zabývat se otázkou možného zániku nároku žalobkyně, uplatněného touto žalobou, v důsledku jednostranného zápočtu pohledávky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení v celkové výši 633 669,42 Kč oproti pohledávce žalovaného vůči žalobkyni z titulu doplatku vypořádacího podílu na zrušené podílové spoluvlastnictví k bytové jednotce ve výši 742 157 Kč, učiněného žalobkyní v podání ze dne 16. 8. 2023. Z pohledu posouzení samotného zápočtu bylo soudu I. stupně uloženo zhodnotit předpoklady předmětného započtení (které zakládají způsobilost pohledávek k započtení), samotnou realizaci započtení i jeho účinky.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci, dříve manželé, měli původně v podílovém spoluvlastnictví bytovou jednotku č. , číslo, , včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku na adrese , adresa, , když žalobkyně vlastnila spoluvlastnický podíl ve výši 2/3 a žalovaný ve výši 1/3. Dále soud I. stupně zjistil, že žalobkyně opustila společnou domácnost v prosinci roku 2014 a žalovaný byt vyklidil až dne 16. 7. 2021 po pravomocném rozhodnutí soudu o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků. Dle zjištění soudu I. stupně užíval celý byt od prosince 2014 do 16. 7. 2021 (tedy včetně předmětného období vztahujícího se k žalobnímu nároku) žalovaný. Manželství žalobkyně a žalovaného bylo pravomocně rozvedeno dne , datum, .

5. K otázce vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětné bytové jednotce bylo soudem I. stupně zjištěno, že rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 16. 6. 2021, č. j. , spisová značka, a , spisová značka, , byl byt přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně oproti výplatě vypořádacího podílu žalovanému. Tento rozsudek byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , s právní moci dne 26. 4. 2023 a žalobkyně nebyla až do dalšího rozhodnutí odvolacího soudu, tj. k 20. 7. 2023, výlučným vlastníkem bytu, ačkoli jej od 17. 7. 2021 sama užívala i v podílu 1/3 žalovaného.

6. K výši žalobkyní požadovaného bezdůvodného obohacení v souvislosti s užíváním předmětného bytu žalovaným nad rámec jeho spoluvlastnického podílu soud I. stupně zjistil, že průměrná tržní cena nájemného pro předmětný byt činila v období leden 2019 až květen 2021 částku 238,80 Kč měsíčně za 1 m2, tj. celkem 21 728 Kč/měsíc. Ohledně poplatků spojených s užíváním předmětného bytu (původně v podílovém spoluvlastnictví účastníků) bylo soudem I. stupně zjištěno, že celková měsíční úhrada vztahující se k bytu činila pro žalovaného od 1. 10. 2019 částku 3 260 Kč, žalovaný však fakticky hradil pouze 1 495 Kč. Žalobkyně pak ve prospěch účtu společenství vlastníků za předmětný byt uhradila dne 29. 12. 2020 dluh v částce 5 295 Kč a 20 554 Kč.

7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 2991 odst. 1 a 2, § 1970, § 768 a § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), jakož i dle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18. Dospěl k závěru (mezi účastníky současně nesporného), že předmětný byt v podílovém spoluvlastnictví účastníků od prosince 2014 až do 16. 7. 2021 užíval výhradně žalovaný, případně část dní v měsíci jej sdílel s vlastními dětmi a žalobkyně byt neužívala. Dále bylo rovněž nesporné, že od 17. 7. 2021 do 20. 7. 2023 byt užívala výlučně žalovaná s dětmi, přičemž dne 21. 7. 2023 nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 28. 6. 2023, č. j. , spisová značka, a , spisová značka, , který v novém projednání znovu zrušil spoluvlastnictví k bytu a rozhodl o výlučném vlastnictví žalobkyně.

8. Soud I. stupně současně dospěl k závěru, že pokud žalovaný užíval předmětný byt celý, činil tak bez právního důvodu nad rámec svého podílu v rozsahu id. 1/3, když se žalobkyní o užívání (dalších) id. 2/3 neměl dohodnuto nic. Žalovaný se tedy bez právního důvodu bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně a je jí povinen vydat ekvivalent toho, co by musel jinak vynaložit ze svého majetku na běžné srovnatelné nájemné v rozsahu dvoutřetinového podílu náležejícího žalobkyni, jakož i na úhradu služeb výlučně žalovaným spotřebovaných a na fixní poplatky odpovídající jedné třetině, které již při stanovení záloh byly takto poměrně (mezi žalobkyni a žalovaného) rozloženy a žalovaný je dlouhodobě v plné výši nehradil. Při vyčíslení výše bezdůvodného obohacení žalovaného vyšel soud I. stupně z odborného vyjádření společnosti , právnická osoba, . předloženého žalobkyní, v němž jmenovaná společnost srovnáním odpovídajících bytů a v období užívaném žalovaným dospěla k závěru o průměrném měsíčním nájmu ve výši 21 728 Kč, čemuž odpovídající 2/3 činí 14 485,33 Kč, tj. 476,23 Kč denně. Nárok žalobkyně za 889 dní pak představuje 423 368,59 Kč (889 dnů x 476,23 Kč). Další bezdůvodné obohacení v částce 25 849 Kč je pak představováno dluhem žalovaného na úhradě spotřebovaných služeb a jedné třetině fixních poplatků za předmětný byt.

9. Soud I. stupně se první námitkou započtení vznesenou ze strany žalovaného až do výše nároku uplatněného žalobkyní a spočívající v jeho požadavku na vydání bezdůvodného obohacení (v celkové výši 537 600 Kč a spatřovaného v tom, že minimálně od února 2019 do května 2021 žalovaný nejméně vždy 12 dnů v každém měsíci hlídal nezletilé děti účastníků, ač je měla v péči žalobkyně) blíže nezabýval s odkazem na ust. § 1987 o. z. i s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu.

10. Naopak soud I. stupně shledal v malé míře důvodnou kompenzační námitku žalovaného vztahující se k době od 26. 4. 2023 do 21. 7. 2023, kdy v tomto období nebyla žalobkyně (z výše uvedených důvodů) výlučným vlastníkem předmětného bytu, avšak tento užívala sama, případně se svými dětmi. Soud I. stupně uzavřel, že v uvedeném období o délce 85 dní je nutné žalobní nárok kompenzovat dle stejného mechanismu § 2991 o. z., aniž by bylo možné uvažovat o námitce dobrých mravů. Soud I. stupně tedy vyšel z obvyklé ceny nájemného dle odborného posouzení , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 26 000 Kč měsíčně, vztahující se k průměrné ceně nájemného v předmětném období za obdobný byt v dané lokalitě, což je 8 666,67 Kč za 1/3 podílu, tedy 284,93 Kč /den (8 666,67 x 12/365), přičemž za 85 dní činí cena 24 219,05 Kč. Posledně uvedená částka byla tedy od žalobního nároku v rámci kompenzace odečtena a výrokem ad I. soud I. stupně žalobě opětovně vyhověl právě v rozsahu 424 998,54 Kč (449 217,59 – 24 219,05). Současně (opakovaně) výrokem ad II. žalobu zamítl v rozsahu částky 24 219,05 Kč (o níž však bylo již pravomocně rozhodnuto doplňujícím rozsudkem soudu I. stupně ze dne 25. 4. 2024, č. j. , spisová značka, – pozn. odvolacího soudu).

11. Ve vztahu k námitce započtení učiněného žalobkyní v podání ze dne 16. 8. 2023, soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. dospěl k závěru, že k zániku vzájemných pohledávek žalovaného a žalobkyně v důsledku jednostranného započtení ze strany žalobkyně nemohlo dojít, neboť k započtení nelze použít pohledávku spornou, nejistou a žalovaný se neplatnosti jednostranného úkonu žalobkyně opakovaně de facto dovolává ze stejného důvodu. Soud I. stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (dle kterého pohledávka způsobilá k započtení je pohledávka jistá a určitá, tedy likvidní, kterou lze snadno co do základu a výše prokázat, zjistit a není o ní rozumných pochyb), uzavřel, že pohledávka žalobkyně však žádné takové vlastnosti nesplňuje. Současně soud I. stupně dospěl k závěru, že s ohledem na ustanovení § 1987 o. z. se neuplatní (ani) argumentace vznesená žalovaným v podobě námitky plného zániku žalobního nároku s ohledem na jednostranné započtení žalobního nároku žalobkyní proti pohledávce žalovaného na výplatu vypořádacího podílu za zrušené spoluvlastnictví, neboť žalovaný projednávaný nárok žalobkyně dosud sporuje a nemůže jít tudíž o pohledávku jistou, a tedy způsobilou k započtení.

12. O náhradě nákladů řízení dle výroku ad III. rozsudku rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1, resp. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když uzavřel, že žalobkyně měla v této věci plný úspěch a jen v nepatrné části byl nárok již v předcházejícím rozhodnutí pravomocně zamítnut. Proto jí soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, které jsou představovány soudním poplatkem ve výši 22 461 Kč a náklady právního zastoupení advokátem. Konkrétně se jedná o sazbu odměny ve výši 10 100 Kč (z tarifní hodnoty 449 217,59 Kč) za každý ze šestnácti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 28. 2. 2023 – 2 úkony, písemné podání ze dne 1. 3. 2023, účast na jednání dne 2. 3. 2023, podání ze dne 17. 7. 2023, účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 10. 2023, podání ze dne 23. 11. 2023, účast na jednání dne 13. 2. 2024 – 2 úkony, písemný závěrečný návrh ze dne 6. 3. 2024, účast na jednání dne 16. 4. 2024, písemné podání ze dne 1. 7. 2024, účast na odvolacím jednání dne 27. 11. 2024) podle § 11 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 1x odměnu ve výši 5 050 Kč (účast na jednání dne 9. 3. 2023) podle § 11 odst. 2 a § 7 AT, 1x odměnu ve výši 10 020 Kč (z tarifní hodnoty 424 998,54 Kč) za účast na jednání dne 6. 3. 2025 podle § 11 odst. 1 a § 7 AT, dále 17x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, 1 x režijní paušál 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, hotový účelně vynaložený výdaj za odborné vyjádření v částce 3 630 Kč a 21 % DPH v částce 38 266,20 Kč. Celková výše nákladů řízení je představována částkou 246 577,20 Kč.

13. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně včasným odvoláním, a to v rozsahu výroků I. a III. rozsudku, když uplatnil odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Předně namítl, že rozsudek soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, týkajícím se jak vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení ke dni podání žaloby, tak i rozsahu přiznaného nároku a existence a rozsahu kompenzačních a liberačních nároků žalovaného, včetně zániku nároku žalobkyně v důsledku jejích právních úkonů. Uvedl, že údajné bezdůvodné obohacení žalovaného (bez ohledu na to, zda vůbec vzniklo) netrvalo v době, kdy byla žaloba vůči němu podána soudu (7. 2. 2022). Účastníci byli do 21. 7. 2023 ideálními spoluvlastníky předmětné nemovitosti, přičemž žalovaný svoji část bytu vyklidil již 16. 7. 2021. Dle žalovaného rovněž žalobkyně netvrdila a neprokázala, v jakém rozsahu měl žalovaný byt užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Namítl, že výše bezdůvodného obohacení nebyla řádně zjištěna, soud I. stupně pochybil ohledně zjištění obecné ceny nájemného za období požadované žalobkyní. Soudu I. stupně též vytkl chybné posouzení účinků jednostranného započtení provedeného žalobkyní s tím, že soud na jedné straně akceptuje, že nárok vznesený žalobkyní nebyl způsobilý k započtení – tedy neexistoval a na straně druhé ten samý nárok žalobkyni přiznává ve výroku I. Žalovaný dále uvedl, že předmětnou jednotku č. , číslo, , byt, nebylo možné rozdělit na dva a více bytu a žalovaný po celou dobu trvání manželství i spoluvlastnictví neměl jinou možnost bydlení, a to zejména za situace, kdy žalobkyně do dnešního dne nedoplatila žalovanému náhradu za zrušení jeho spoluvlastnictví, přiznanou soudem, v rozsahu cca 633 000 Kč. Namítl, že žalobkyně si na předmětné adrese ponechala po celou dobu trvalé bydliště, měla od bytu klíče, docházela sem, měla zde i svůj majetek a nic nenamítala proti tomu, aby žalovaný byt užíval společně s jejich společnými dětmi. Nezletilí synové účastníků , jméno FO, a , jméno FO, měli v předmětném bytě svůj plně zařízený a vybavený dětský pokoj a po dobu nejméně 12 dnů v každém měsíci, v období v žalobě uvedeném, v předmětném bytě s otcem pobývali ve svém pokoji. Dle žalovaného soud I. stupně z těchto důvodů nesprávně aplikoval ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., a nesprávně posoudil i jeho obranu vůči nárokům žalobkyně, když odmítl jeho kompenzační námitky.

14. Z vyložených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 424 998,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 357 090,40 Kč zamítne a uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, anebo žalobu v uvedeném rozsahu zamítne, přizná žalovanému náhradu nákladů řízení a uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 189 160 Kč s příslušenstvím, anebo napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání zruší a věc vrátí soudu I. stupně k dalšímu řízení.

15. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že žalovaný v tomto (posledním) odvolání brojí proti skutkovým závěrům soudu I. stupně a jeho právnímu posouzení, které však byly již jednou odvolacím soudem přezkoumány a označeny jako věcně i právně správné. Odvolání žalovaného ze dne 14. 5. 2025 je od strany 4 téměř totožné, jako odvolání žalovaného ze dne 24. 5. 2024. Za této situace má žalobkyně zato, že všechny odvolací námitky žalovaného byly již vypořádány v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2024, č. j. , spisová značka, , a není důvod se k nim opětovně vyjadřovat. Podotkla, že soudu I. stupně bylo po druhém kasačním rozhodnutí odvolacího soudu uloženo zabývat se jen zápočtem žalobkyně ze dne 16. 8. 2023. Žalobkyně se rovněž vyjádřila ke kritice žalovaného směrem k závěrům společnosti , právnická osoba, . s tím, že tato není namístě. Vysvětlila, že v porovnání s odborným posouzením , tituly před jménem, , jméno FO, , předloženého žalovaným (které soud I. stupně zohlednil při posouzení kompenzační námitky žalovaného a které vychází z obvyklé ceny nájemného ve výši 26 000 Kč za měsíc), je průměrná cena nájemného dle odborného vyjádření společnosti , právnická osoba, . (byť za jiné časové období) vzhledem ke značnému rozdílu ceny (o 19,6 % nižší) ve prospěch žalovaného. Odmítla rovněž opakovanou argumentaci žalovaného ohledně nesplnění povinnosti podle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. s tím, že předžalobní výzvu odeslala čtyřmi již dříve uvedenými způsoby.

16. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a III. potvrdil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu i řízení, které jeho vydání předcházelo. Současně zopakoval podle ů§ 212 odst. 2 o. s. ř. dokazování žalobkyní provedeným jednostranným zápočtem vzájemných pohledávek ze dne 16. 8. 2023 a rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 28. 6. 2023, č. j. , spisová značka, a , spisová značka, a podle § 213 odst. 4 o. s. ř. důkazní řízení doplnil usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. 8. 2025, č. j. , spisová značka, . Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

18. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

19. Dle zjištění odvolacího soudu Obvodní soud pro , adresa, usnesením ze dne 5. 8. 2025, č. j. , spisová značka, , zamítl návrh povinné , Jméno žalobkyně, na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, , na základě pověření Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 9. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , ve věci oprávněného , jméno FO, pro částku 633 669,42 Kč s příslušenstvím.

20. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a spornou věc též zcela správně posoudil po stránce právní.

21. Pokud jde o posouzení jednostranného zápočtu vzájemných pohledávek, učiněného žalobkyní v podání ze dne 16. 8. 2023 (viz přílohové listiny k vyjádření žalovaného na čl. 222 až 223 spisu), z obsahu této listiny s názvem „Jednostranný zápočet vzájemných pohledávek podle ust. § 1982 zákona č. 89/2012 Sb.“ ze dne 16. 8. 2023 se podává, že žalobkyně obdržela dne 27. 7. 2023 výzvu žalovaného k vyplacení doplatku vypořádacího podílu za zrušené podílové spoluvlastnictví k jednotce č. , číslo, , byt, ve výši 742 157 Kč (tuto zatím neuhradila) podle rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 28. 6. 2023, č. j. , spisová značka, a , spisová značka, , a dále výzvu k uhrazení částky ve výši 75 733 Kč jako náhrady nákladů odvolacího řízení (tuto částku uhradila dne 31. 7. 2023). Současně uvedla, že ona naopak eviduje pohledávku za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení a příslušenství ve výši 633 669,42 Kč (jistina ve výši 449 217,59 Kč + náklady řízení ve výši 120 652,50 Kč, úrok z prodlení k datu 16. 8. 2023 ve výši 63 799,33 Kč), a to podle nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 9. 3. 2023, č. j. , spisová značka, . Žalobkyně tímto podáním podle ust. § 1982 o. z. žalovanému oznamuje, že započítává svoji pohledávku za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 633 669,42 Kč oproti pohledávce žalovaného vůči ní z titulu doplatku vypořádacího podílu na zrušené podílové spoluvlastnictví k výše specifikované bytové jednotce ve výši 742 157 Kč. Rozdíl ve výši 108 487,58 Kč pak měla žalobkyně uhradit na účet žalovaného do 20. 8. 2023, čímž dojde k zániku obou pohledávek.

22. Odvolací soud ve vztahu k jednostrannému zápočtu pohledávky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení v celkové výši 633 669,42 Kč oproti pohledávce žalovaného vůči žalobkyni z titulu doplatku vypořádacího podílu na zrušené podílové spoluvlastnictví k bytové jednotce ve výši 742 157 Kč, učiněnému žalobkyní v podání ze dne 16. 8. 2023 v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , uvádí následující:

23. Z obecného hlediska započtením zanikají vzájemné pohledávky v rozsahu, v němž se kryjí. Započtení jako jednostranné právní jednání se stává účinným, jakmile projev vůle obsahující kompenzační úkon dojde druhé straně. Účinky započtení již poté, kdy byl kompenzační úkon učiněn, nelze odvolat. V tomto konkrétním případě se jednostranné započtení učiněné žalobkyní v podání ze dne 16. 8. 2023 stalo účinným dne 18. 8. 2023, kdy došlo druhé straně, tj. žalovanému.

24. Hmotněprávním předpokladem započtení je likvidita pohledávky užité k započtení. Likvidní pohledávkou je pohledávka, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit). Nejistou nebo neurčitou (nelikvidní) je taková pohledávka, u níž existují pochybnosti o tom, zda vznikla, v jaké výši vznikla, kdo je věřitelem či jejím dlužníkem, popř. zda je již splatná apod. (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Pro posouzení obtížnosti zjišťování existence započítávané pohledávky (co do důvodu a výše) je rozhodující stav v době učinění započtecího prohlášení.

25. V posuzované věci žalobkyně učinila dne 16. 8. 2023 jednostranný zápočet poté, kdy byl v tomto řízení soudem I. stupně vynesen dne 9. 3. 2023 nepravomocný vyhovující rozsudek, proti kterému podal žalovaný (podáním ze dne 18. 4. 2023) odvolání; to vše současně za situace, kdy rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , s právní mocí dne 26. 4. 2023, byl zrušen rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 16. 6. 2021, č. j. , spisová značka, a , spisová značka, , o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětné bytové jednotce; přičemž žalovaný v této souvislosti v podání ze dne 29. 9. 2023 učinil kompenzační námitku proti nároku žalobkyně ve výši 191 784 Kč. Mj. i tato skutečnost, stejně jako nevypořádání se s námitkou rozporu žalobního nároku s dobrými mravy vznesenou žalovaným již v rámci jeho prvního vyjádření ve věci ze dne 6. 9. 2022, byly důvodem pro zrušení vyhovujícího rozsudku soudu I. stupně ze dne 9. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 10. 2023 č. j. , spisová značka, . Odvolací soud současně podotýká, že obě pohledávky – tedy jak aktivně započítávaná pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, tak pasivně započítávaná pohledávka žalovaného z titulu doplatku vypořádacího podílu na zrušené podílové spoluvlastnictví k bytové jednotce – navíc nevycházejí ze stejného právního vztahu.

26. Pokud tedy soud I. stupně uzavřel, že k zániku vzájemných pohledávek žalobkyně a žalovaného v důsledku jednostranného právního jednání žalobkyně ze dne 16. 8. 2023 dojít nemohlo, neboť k započtení nelze použít pohledávku spornou, nejistou, přičemž žalovaný od počátku tento jednostranný úkon žalobkyně neuznává a pohledávku žalobkyně považuje za nezpůsobilou k započtení, byl jeho závěr správný.

27. Soud I. stupně správně posoudil spornou věc jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Správně uzavřel, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení v podobě nadužívání společného bytu nad rámec jeho spoluvlastnického podílu a správně shledal oba dílčí nároky žalobkyně důvodnými (viz výrok I. napadeného rozsudku). Soud I. stupně se rovněž správně vypořádal s kompenzační námitkou žalovaného, a to pouze ve vztahu k období od 26. 4. 2023 do 21. 7. 2023, tj. se zohledněním kompenzační námitky žalovaného v rozsahu částky 24 219,05 Kč. Tento závěr odvolacího soudu ostatně vyplývá již z odůvodnění jeho zrušujícího usnesení ze dne 27. 11. 2024, č. j. , spisová značka, .

28. Odvolací soud souhlasí též se závěrem soudu I. stupně, že s ohledem na konfliktní vztah účastníků a chování žalovaného v rozhodném období bránila tato skutečnost žalobkyni ve spoluužívání společné nemovitosti. Odvolací soud v této souvislosti nepovažuje za rozhodné, zda bezdůvodně ochuzená žalobkyně měla v rozhodném období do předmětného bytu přístup (např. disponovala klíči od společného bytu) či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 225/2023).

29. Soud I. stupně se rovněž správně vypořádal se s námitkou dobrých mravů vznesenou ze strany žalovaného i ze strany žalobkyně, jakož i s další (již výše uvedenou) kompenzační námitkou žalovaného ohledně částky 191 784 Kč.

30. Pokud jde o vůbec první kompenzační námitku ve výši 537 600 Kč vznesenou žalovaným v jeho podání ze dne 2. 3. 2023, která měla představovat jím vyčíslenou náhradu za hlídání společných dětí účastníků žalovaným za konkrétní období, tato byla správně shledána soudem I. stupně jako pohledávka nejistá a (z tohoto důvodu) k započtení nezpůsobilá, a to již v rozsudku soudu I. stupně ze dne 9. 3. 2023, č. j. , spisová značka, (viz též bod 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 10. 2023, č. j. , spisová značka, ).

31. Odvolací soud tak s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad I. jako věcně správný potvrdil.

32. Ve výroku ad III. o nákladech řízení odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí 233 055,45 Kč, jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil. Náklady řízení jsou představovány soudním poplatkem ve výši 22 461 Kč, účelně vynaloženým výdajem za odborné vyjádření v částce 3 630 Kč a náklady právního zastoupení advokátem: 1) Ve vztahu k předmětu řízení – tarifní hodnotě 357 090,40 Kč se konkrétně jedná o sazbu odměny ve výši 9 740 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 28. 2. 2023 – 2 úkony, písemné podání ze dne 1. 3. 2023) podle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 AT, dále 6x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 12 650,40 Kč. 2) Ve vztahu k předmětu řízení – tarifní hodnotě 449 217,59 Kč se jedná o sazbu odměny ve výši 10 100 Kč za každý z osmi úkonů právní služby (účast na jednání dne 2. 3. 2023, podání ze dne 17. 7. 2023, účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 10. 2023, podání ze dne 23. 11. 2023, účast na jednání dne 13. 2. 2024 – 2 úkony, písemný závěrečný návrh ze dne 6. 3. 2024, účast na jednání dne 16. 4. 2024), 1x odměnu ve výši 5 050 Kč (účast na jednání dne 9. 3. 2023) podle § 7 bod 6. AT, 9x režijní paušál po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 18 595,50 Kč. Celková výše nákladů je představována částkou 107 145,50 Kč, přičemž 90 % činí 96 430,95 Kč (tj. žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 95 % z celkové částky předmětu řízení a žalovaná v rozsahu 5 % z předmětu řízení). 3) Ve vztahu k předmětu řízení – tarifní hodnotě 424 998,54 Kč se jedná o sazbu odměny ve výši 10 020 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného ze dne 1. 7. 2024, účast na odvolacím jednání dne 27. 11. 2024, účast na jednání dne 6. 3. 2025), 2x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, 1 x režijní paušál 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH ve výši 6 533,10 Kč.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši odpovídající účelně vynaloženým nákladům právního zastoupení za dva úkony právní služby po 10 020 Kč (vyjádření žalobkyně ze dne 23. 5. 2025 k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání dne 26. 11. 2025) podle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 AT, 2x režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a 21 % DPH ve výši 4 397,40 Kč. Celkem tak žalobkyni náleží na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 25 337,40 Kč. Zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení uložil odvolací soud neúspěšnému žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

34. Pro úplnost je třeba uvést, že byť soud I. stupně v napadeném rozsudku opakovaně (výrokem ad II.) rozhodl o zamítnutí žaloby v rozsahu částky 24 219,05 Kč, tento jeho zamítavý výrok nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).