33 C 103/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Zoji Dvořákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně za účasti: anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na nahrazení rozhodnutí předsedy Rady anonymizována tři slova ze dne datum , anonymizováno číslo (a rozhodnutí anonymizována tři slova , odboru pro oblast obec , ze dne datum rozhodnutí , číslo jednací . Dol.), k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum rozhodnutí , č. j. 33 C 103/2021-183,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (I.) potvrzuje; ve výroku o nákladech řízení (II.) se mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 2 100 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit účastnici náklady odvolacího řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 C 103/2021-183, Obvodní soud pro Prahu 9 (I.) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení a nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], a (II.) uložil žalobci povinnost nahradit žalované k rukám jejího advokáta náklady řízení 20 570 Kč.

2. Žalobci (ve správním řízení odpůrci) bylo rozhodnutím [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [rok] [číslo], uloženo zaplatit účastníkovi (ve správním řízení navrhovateli) částku 23 975,69 Kč s příslušenstvím za poskytnuté služby elektronických komunikací na tel. číslech [tel. číslo], [tel. číslo] a [tel. číslo] za období od [datum] do [datum]; toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy [anonymizována tři slova] úřadu ze dne [datum] o žalobcem podaném rozkladu, a to pod [číslo jednací] [číslo]. Žalobce se proto obrátil na soud s žádostí o nové projednání věci a s požadavkem, aby návrh navrhovatele na zaplacení uvedené částky byl zamítnut. Žalobu odůvodnil především kritikou způsobu vedení řízení [anonymizováno] a zpochybňováním právního systému, který projednání sporu Úřadem umožňuje. Namítl, že uvedená tři telefonní čísla nikdy neužíval, takové služby si u O2 nikdy neobjednal; v průběhu řízení připustil, že užíval jedno z čísel - [tel. číslo] – avšak i nadále popíral, že by uzavřel smlouvu s [anonymizováno], a tvrdil, že muselo dojít ke zneužití jeho údajů, které měl účastník k dispozici.

3. Soud I. stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vzal za prokázané, že žalobce (jako zákazník) a účastník řízení (jako poskytovatel) uzavřeli [datum] smlouvu o poskytování elektronických komunikací na tel. č. [tel. číslo], dne [datum] pak smlouvu pro tel. č. [tel. číslo] a dne [datum] pro tel. č. [tel. číslo], to vše pod referenčním číslem zákazníka [číslo], s prohlášením o tom, že zákazník se seznámil se Všeobecnými podmínkami, souhlasí s nimi a zavazuje se je dodržovat. Dále vzal za prokázané, že k úhradě za služby poskytované na uvedených třech telefonních číslech byly žalobci fakturami specifikovanými v odst. 10 – 14 fakturovány tam uvedené částky, a dále pak (odst. 15 – 18) částka 180 Kč jako poplatek za jednorázovou upomínku a poplatky za porušení čl. 13 Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v částkách 585 Kč, 1 170 Kč a 400 Kč, a že dopisem ze dne [datum] oznámil účastník žalobci zrušení poskytování služeb ke dni [datum] a neuhrazenou pohledávku celkem 22 224,38 Kč. Dále zjistil, že faktury za elektronické služby pro zákazníka ref. [číslo] byly v období od [datum] do [datum] hrazeny, převáženě z účtu označeného [anonymizována tři slova], ve čtyřech případech pak na poště. Na základě výše uvedeného dospěl soud I. stupně k závěru, že došlo k uzavření uvedených tří smluv, jež za žalobce podepsal Ing. [jméno] [příjmení], úhrady za služby byly také řadu měsíců hrazeny; žalobce tuto skutečnost nijak nevysvětlil a posléze připustil, že telefonní číslo [tel. číslo] užíval, nevysvětlil však, co tedy namítá proti požadavku na úhradu tomu odpovídajících částek. Soud proto jeho argumentaci (že si služby neobjednal) hodnotil jako účelovou. Důvodnou neshledal ani námitku promlčení, s poukazem na to, že vztah mezi účastníky je třeba hodnotit podle obchodního zákoníku, podle něhož je promlčecí doba čtyřletá, přičemž nejstarší pohledávka byla splatná [datum] a návrh na zahájení správního řízení byl podán [datum]. Žalobu proto zamítl a procesně úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení. V samém závěru odůvodnění rozsudku pak soud I. stupně uvedl, že omluva žalobce z jednání nařízeného na [datum], kdy bylo o věci rozhodnuto, byla soudu doručena tak pozdě, že ji kancelář senátu neměla k dispozici před zahájením jednání, avšak s ohledem na její obsah by ji každopádně nebylo možno hodnotit jako včasnou, když její důvody byly žalobci známy mnohem dříve než v den předcházející jednání.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Předně zdůraznil, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto při porušení jeho procesních práv, když zaslal soudu včas žádost o odročení, jejíž důvod (nemoc jediného statutárního zástupce) doložil. Dále namítl, že soud I. stupně ignoroval právní názor MS v [obec] vyjádřený v jeho usnesení č. j. 29 Co 250/2021-101 ze dne [datum rozhodnutí], že žalobce k negativním tvrzením nemůže předložit důkazy, tj. že důkazní břemeno tíží [anonymizováno] [právnická osoba] Doplnil, že soud I. stupně ignoroval také důkazní návrhy žalobce uvedené v jeho podání z [datum] a obsah podání doručeného [datum], a rozhodl ve prospěch žalovaného, přestože žalobce uzavření smluv s ním popírá. Odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 4 – 45 označil za účelově zkreslenou argumentaci vedenou snahou pomoci v řízení žalovanému [anonymizováno]. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí pro podstatné vady řízení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Závěrem zrekapituloval svá podání a návrhy v nich obsažené a k dokazování, které proběhlo při jednání dne [datum], podotkl, že z něj vyplývá, že [jméno] [příjmení] byl zapsán jako předseda spolku až dne [datum] s datem vzniku funkce [datum] a do té doby byl jedním z mnoha. Poukázal také na to, že podle zákona o účetnictví se soudem požadované dokumenty a informace uchovávají pouze po dobu 5 let od konce účetního období, jehož se týkají, a„ žalované skutky se měly stát v r. 2012“. Vyjádřil přesvědčení, že požadavku [anonymizováno] nelze vyhovět, neboť nebyla prokázána jeho opodstatněnost.

5. Účastník ve vyjádření k odvolání žalobce poukázal na to, že žalobce telefonní číslo [tel. číslo], k němuž údajně nikdy neuzavřel smlouvu, sám uvádí jako svůj kontaktní údaj v záhlaví svého odvolání. Dále uvedl, že k důkazu předložil originály smluv, které za žalobce podepsal Ing. [příjmení], a poukázal na to, že služby na nich poskytované byly účtovány vždy jedinou fakturou, která však obsahovala rozpis a odlišení čerpání služeb pro jednotlivá čísla, a žalobce tyto faktury hradil; musel si tedy být vědom toho, že platí služby za tři telefonní čísla. Tyto skutečnosti byly prokázány provedenými důkazy; není to tedy tak, že by po žalobci bylo požadováno, aby prokázal negativní skutečnosti, naopak relevantní skutečnosti prokázal účastník, tedy [právnická osoba]. Dále poukázal na to, že soud při jednání [datum] vyzval žalobce, aby uvedl, co konkrétně namítá ve vztahu k tel. č. [tel. číslo], a aby vysvětlil placení faktur za všechna tři čísla, s poučením o následcích nesplnění výzvy; na to reagoval žalobce podáním z [datum], v němž ovšem k těmto skutečnostem neuvedl nic. Rozvedl teorii o zneužívání„ dat z dávnověku“ účastníkem, což je však nesmyslné tvrzení, které postrádá opodstatnění a logiku, proč by měl účastník postupovat takto právě proti žalobci. Zmínil rovněž nejasnou teorii žalobce o„ Potáčových klucích“, jejíž relevance ve vztahu k tomu, že žalobce přestal platit faktury za služby, není zřejmá. Poukázal na to, že proces vytýkání vad vyúčtování služeb elektronických komunikací je upravena speciálně v § 64 odst. 7 a 8 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích, žalobce však námitkové řízení nezahájil a nevedl. Jeho odvolání tedy není důvodné. Účastník s tímto navrhl potvrzení napadeného rozsudku a požádal o náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.). Dospěl poté k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Skutkovým zjištěním, která učinil soud I. stupně, a úvahám, které jej následně vedly k vydání napadeného rozsudku, nelze ničeho vytknout. Protože soud I. stupně je konkrétně a srozumitelně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud na ně pro stručnost písemného vyhotovení vlastního rozhodnutí odkazuje.

8. Pokud jde o námitku vady řízení, která měla spočívat v projednání věci a rozhodnutí o ní v nepřítomnosti žalobce, jehož omluvu a žádost o odročení měl soud I. stupně k dispozici, odvolací soud ji nepovažoval za důvod ke zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť se nejedná o vadu, která by měla za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci a již by současně nebylo možno napravit v odvolacím řízení (§ 219a odst. 1, písm. a/ o. s. ř.). Soudu I. stupně je třeba dát za pravdu v tom, že omluva zaslaná soudu do datové schránky před půlnocí předcházejícího dne ([datum] ve 22,56 hod) a osobně předložená podatelně soudu hodinu před zahájením jednání (omluva podána v 11,59 hod a jednání začalo ve 13 hod), je-li odůvodněna trvajícím špatným zdravotním stavem statutárního zástupce žalobce po prodělaném onemocnění covid-19, skutečně nebyla omluvou včasnou. Takový postup není korektní ani vůči soudu ani vůči dalším účastníkům řízení, a je-li pak nadto využita odvolací námitka, že soudce – který za popsané situace objektivně nemohl mít žádost o odročení k dispozici před zahájením jednání – věc projednal, jeví se spíše jako postup obstrukční. I bez ohledu na to je však nutno konstatovat, že náprava této vady v odvolacím řízení byla možná, neboť žalobce měl možnost se vyjádřit k provedeným důkazům a dalším skutečnostem jak v rámci odvolání, tak v rámci odvolacího jednání, jehož se již jeho jediný statutární orgán osobně zúčastnil.

9. Ani další (věcnou) argumentaci odvolatele nelze považovat za opodstatněnou. Stěží může žalobce s úspěchem namítat, že nikdy neuzavřel smlouvu o poskytování služeb na tel. č. [tel. číslo], jestliže toto telefonní číslo – jak sám posléze připustil – užíval, dokonce je uváděl jako kontaktní údaj v záhlaví vlastních písemností (včetně podání soudu). Účastník ([anonymizováno]) prokázal uzavření smlouvy o poskytování služeb na tomto čísle předložením jejího originálu opatřeného razítkem žalobce a podpisem osoby za něj jednající, kterou byl Ing. [jméno] [příjmení]; ten podpisem smlouvy stvrdil (podle předtištěného textu), že je osobou oprávněnou jednat jménem a na účet účastníka, a také, že se seznámil s Všeobecnými podmínkami, se kterými souhlasí a zavazuje se je dodržovat. Skutečnost, že je oprávněn jednat za žalobce, doložil Ing. [jméno] [příjmení] účastníku (O2) potvrzením Ministerstva vnitra ze dne [datum], č. j. V S/1 [číslo] [číslo] o registraci občanského sdružení pod názvem„ [anonymizována dvě slova]“ se sídlem [adresa], Ing. [jméno] [příjmení], s přiděleným [IČO], jehož kopie je součástí spisového materiálu týkajícího se poskytovaných služeb. Účastník ([anonymizováno]) dále předložil přehled faktur za služby a jejich úhrad, podle něhož žalobce faktury vystavované [anonymizováno] za telekomunikační služby až do poloviny r. 2012 platil, a to z účtu označeného [anonymizována dvě slova], jen v ojedinělých případech na poště. Ze stejných důvodů nelze mít za opodstatněné ani námitky týkající se dalších dvou telefonních čísel, když uzavření smluv k nim doložil účastník ([anonymizováno]) rovněž originály smluv opatřených podpisem jednající osoby (Ing. [příjmení]) a razítkem [anonymizována dvě slova], a i za tato čísla byly služby až do poloviny r. 2012 žalobcem placeny, přičemž účastník doložil, že obsahem každé faktury je oddělené vyúčtování služeb za každé jednotlivé telefonní číslo. Zástupce žalobce, ač k tomu byl soudem I. stupně výslovně vyzván, jakýkoli jiný důvod placení úhrad za služby poskytované na uvedených třech telefonních číslech až do poloviny r. 2012 nijak nevysvětlil (a protože k tomu nic konkrétního neuvedl, nic také v tomto smyslu neprokazoval).

10. V souvislosti s výše uvedeným je pak třeba zdůraznit, že námitka odvolatele, že„ soud I. stupně ignoroval právní názor MS v [obec] vyjádřený v jeho usnesení č. j. 29 Co 250/2021-101 ze dne [datum rozhodnutí], že žalobce k negativním tvrzením nemůže předložit důkazy, tj. že důkazní břemeno tíží O2 [právnická osoba]“, je nepřípadná. Soud I. stupně založil své rozhodnutí na prokázání relevantních skutečností účastníkem, tedy [právnická osoba], zejména na průkazu žalobcem popíraného uzavření smluv týkajících se tří telefonních stanic, jak bylo shora vysvětleno. Byl to tedy účastník (O2), kdo prokazoval a také prokázal rozhodné skutečnosti. [jméno] žalovaný, jehož povinností nebylo prokazovat skutečnosti negativní, ale případně vyvrátit to, co tvrdil a prokázal žalobce. To se však žalobci nepodařilo ani v rovině tvrzení, jak již bylo uvedeno.

11. Ani námitku odvolatele, že Ing. [příjmení] byl zapsán jako předseda spolku až dne [datum] s datem vzniku funkce [datum] a do té doby byl„ jedním z mnoha“, nelze považovat za relevantní – to při zjištění, že všechny tři smlouvy byly uzavřeny v době, kdy byl žalobce [příjmení] [jméno] (ještě) občanským sdružením a na potvrzení o jeho registraci byla jmenovitě uvedena jediná fyzická osoba, a to právě Ing. [jméno] [příjmení], na jehož adrese mělo sdružení sídlo. Jako osoba jednající při uzavření smluv přitom podpisem smlouvy výslovně potvrdil, že je oprávněn za toto občanské sdružení jednat.

12. Stejně tak nelze mít pro posouzení věci za relevantní námitku, že podle zákona o účetnictví se soudem požadované dokumenty a informace uchovávají pouze po dobu 5 let od konce účetního období, jehož se týkají, a„ žalované skutky se měly stát v r. 2012“. Soud nezaložil své rozhodnutí na tom, že žalobce nepředložil nějaké konkrétní důkazy týkající se účetnictví žalobce, ale na zjištění, že žalobce uzavřel s účastníkem smlouvy o poskytování služeb na třech telefonních číslech a že za tyto služby také po řadu měsíců platil účtované úhrady. Pokud žalovaný tvrdil, že tomu tak nebylo, bylo na něm, aby tato tvrzení a důkazy je prokazující vyvrátil. Pokud snad již byly nějaké účetní doklady skartovány, nemůže to jít v řízení k tíži nikoho jiného než žalobce; v této souvislosti je ostatně možno připomenout, že úhrady byly placeny do poloviny r. 2012 a řízení před [anonymizováno] bylo zahájeno v září 2015, kdy pětiletá doba pro uchování účetních dokladů ještě zdaleka neuplynula, a pokud žalobce nebyl s výsledkem řízení spokojen a v návaznosti na něj vyvolal řízení před soudem, bylo jen na něm, aby uchoval doklady k tomu potřebné – měl-li je k dispozici – i nadále.

13. Ani námitka, že se na žalobce nemůže vztahovat obchodní zákoník, protože [anonymizována dvě slova] není podnikatelem, není opodstatněná, jestliže strany dohodou svůj smluvní vztah režimu obchodního zákoníku podřídili. Taková dohoda byla možná i v případě, že jednou ze smluvních stran nebyl podnikatel (§ 261 obch. zák.), a pokud jde o vztah mezi žalobcem a účastníkem, ustanovení o tom bylo součástí Všeobecných podmínek, jejichž znalost a vůli se jim podřídit deklaroval zástupce žalobce při podpisu smlouvy (resp. všech smluv).

14. Konečně pokud jde o námitku, že soud I. stupně nevyčerpal celý„ rozšířený petit“ žaloby a zabýval se jen platební povinností žalobce, ani ta není důvodná. Řízení podle části páté občanského soudního řádu totiž není standardním občanskoprávním řízením, v němž by soud rozhodoval o nároku uplatněném žalobcem proti žalovanému jako nároku vyplývajícímu z právního posouzení skutku vylíčeného žalobou, v němž je soud povinen vyčerpat svým rozhodnutím celý žalobní požadavek žalobce (když mu částečně nebo zcela vyhoví nebo jej v tomu přiměřeném rozsahu zamítne). Předmětem řízení podle části páté o. s. ř. je důsledně jen to, čím se zabýval správní orgán (podle § 244 odst. 1 in fine o. s. ř. – může být tatáž věc projednána na návrh projednána soudem); žádný„ rozšířený petit“ proto v tomto řízení nepřichází v úvahu a soud nemůže projednávat nic jiného než to, o čem rozhodoval správní orgán, jehož rozhodnutí má být k požadavku žalobce nahrazeno.

15. Vzhledem k výše vysvětlenému odvolací soud uzavírá, že soud I. stupně zjistil skutkový stav správně a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (tj. úplně); nebylo jeho povinností provést všechny důkazy, které byly navrženy, pokud jimi neměly být prokazovány skutečnosti relevantní pro posouzení této konkrétní věci. Nepochybil pak ani v právním hodnocení věci, když dospěl k závěru o tom, že povinnost k úhradě žalobci vznikla, jak o tom bylo rozhodnuto v řízení před správním orgánem, jehož změny se žalobce domáhal, a když na základě tohoto zjištění žalobu zamítl. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

16. Odvolateli však odvolací soud popřál sluchu, pokud jde o jeho námitky týkající se náhrady nákladů řízení. Účastník ([anonymizováno] [právnická osoba]) je společností disponující množstvím vlastních právníků, přičemž předmět sporu jednoznačně bezprostředně souvisí s předmětem činnosti této společnosti. Náklady vynaložené na jeho zastupování advokátem proto nelze považovat za náklady účelně vynaložené. Změnou nákladového výroku napadeného rozsudku tudíž odvolací soud přiznal procesně úspěšnému účastníkovi náhradu nákladů před soudem I. stupně pouze v úrovni částky, která náleží právně nezastoupenému účastníkovi podle vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. 2 100 Kč celkem za 7 úkonů (kromě úkonů vyjmenovaných soudem I. stupně v odst. 44 také dvakrát příprava na jednání soudu - § 1 odst. 3 písm. b/ vyhl. č. 254/2015 Sb.).

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž náklady odvolacího řízení procesně úspěšného účastníka sestávají ze tří paušálních náhrad hotových výdajů právně nezastoupeného účastníka (vyhl. č. 254/2015 Sb.) za sepis vyjádření k odvolání, přípravu na odvolací jednání a účast při něm.

18. Protože účastník udělil plnou moc k zastupování advokátovi, je náhrada jeho nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř. splatnou k rukám tohoto advokáta.