98 C 398/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně, anonymizováno proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec a číslo doruč. adresa: adresa, obec a číslo o zvýšení výživného, rozsudek

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou 4 500 Kč splatnou 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce od datum.

II. Nedoplatek na výživném tímto rozsudkem zvýšeném za období od datum do datum v celkové výši 87 400 Kč je žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 496 Kč spolu s běžným výživným.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen doplatit výživné i za dobu od datum do datum Kč se zamítá.

IV. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Rokycanech č.j. 6 P 159/2003 – 349, který nabyl právní moci dne datum.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč k rukám žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným zdejšímu soudu dne datum se domáhala proti žalovanému, který je jejím otcem na zvýšení výživného na 4 500 Kč měsíčně od datum, když navrhla změnu rozsudku název soudu (který chybně určila spisovou značkou, viz níže), kterým bylo v roce rok rozhodnuto výživném ve výši 2 600 Kč měsíčně. Současně uvedla, že v anonymizováno rok ukončila studium anonymizována tři slova a od anonymizováno rok byla studentkou ulice školy v obec, kde úspěšně ukončila studium 4. ročníku této školy. Od poslední úpravy výživného jí však stouply výdaje v souvislosti s jejím studiem a žalovaný ač nyní platí řádně, tak v roce rok výživné neplatil, a žalobkyně po té, co se obrátila na anonymizováno, tak zjistila, že na majetek žalovaného je vedeno insolvenční řízení. Dále uvedla, že výdaje spočívají v nákladech na studium ve výši 1 000 Kč za měsíc, rovnátka stála cca 40 000 Kč a platila je její matka, doprava ze školy a do školy jí stojí cca 1 000 Kč měsíčně, platí nájem ve výši 3 900 Kč měsíčně, školné ve výši 3 000 Kč ročně, stravování stojí cca 4 000 Kč měsíčně, oblékání cca 500 Kč měsíčně, hygienické potřeby cca 700 Kč měsíčně, léky 300 Kč měsíčně, přiměřené náklady na zábavu pak 300 Kč měsíčně, když vzhledem k tomu, že škola je nyní náročnější, tak nemá možnost chodit často na brigády. Nakonec uvedla, že díky poslednímu setkání s otcem, kdy jí řekl, že dělal v těhotenství její matky vše proto, aby potratila, skočila v péči psychiatra, a proto s ním zrušila jakýkoliv kontakt. Výživné navrhuje zvýšit od datum, kdy nastoupila na střední školu.

2. Žalovaný dne datum navrhl soudu žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože má další dvě nezletilé děti narozené v roce rok a rok, když jeho manželka pracuje, on protože není zcela zdráv, tak pečuje spíše o děti, co se týče žalobkyně promluvy o tom, proč skončila v péči u psychiatra, tak uvedl, že by v životě nic takového neřekl. Následně uvedl, že byli nuceni se přestěhovat do nájemního bytu o něco většího, ale dražšího, takže platí nájem 18 500 Kč měsíčně, náklady na bydlení spočívají zejména na nákladech na dřevo na topení, což je asi 15 000 Kč ročně, zájmové činnosti obou dětí ve výši cca 12 000 Kč za rok, družina 5 000 Kč za rok, stravné 1 500 Kč za měsíc, když uvedl, že od roku rok je i jeho manželka v insolvenci a zvýšení výživného je pro ně likvidační. Na ústím jednání dne datum uvedl stran insolvenčního řízení, že po rozvodu s matkou žalobkyně se znova oženil, odešel za prací do Skotska, protože měl dluhy z prvního manželství, ovšem druhá manželka věřitelům neplatila, takže po návratu se nejen rozvedl, ale stále měl dluhy, oženil se potřetí a prohlášení insolvence byla jediná možnost, jak dluhy splatit (č.l.41).

3. Dne datum se insolvenční správce žalovaného, k výzvě soudu k vyjádření se k žalobě, vyjádřil tak, že není jeho zástupce, a nechť soud se obrací jen na žalovaného (č.l.13).

4. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání (ÚS ČR I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) žalobkyni o povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže aby tvrdila přesně chronologii jednotlivých škol a proč v dubnu přestoupila z jedné školy na druhou, když se jedná o čtvrtletí školního roku, kdy školu v obec skočila, kde nyní studuje a s jakými studijními výsledky studovala na minulých školách, protože její tvrzení jsou nejasná, stejně jako zda platí školné 1 000 Kč nebo 3 000 Kč, aby soud věděl, který údaj je správný, aby uvedla kam jezdí do školy, zda si kupuje jízdenku MHD, dále o jaké léky se jedná a zda je stále pacientem ortodoncie a všechna svá tvrzení hodnověrně prokáže, když soud celé poučení pro jistotu (§ 5 o.s.ř.) ještě celé zopakoval. Žalovaného pak dle stejného ustanovení poučil tak, že aby uvedl, jaké má vzdělání, kde nyní pracuje a jaká je jeho odměna, a také jakou nemocí tedy trpí a hodnověrně prokáže všechny jím tvrzené náklady na jeho život, jak je soudu tvrdil.

5. Žalobkyně ve lhůtě jí soudem uložené se vypořádala s poučením tak, že uvedená částka 1 000 Kč jsou náklady na studium, jako například tisk pokladů, barvy do tiskárny, školné je roční a ve výši 3 000 Kč, na rovnátka již nyní nedochází. Dojíždí do školy a ze školy, také i do práce a z práce, co je měsíčně cca 1 000 Kč, protože platí i kartu MHD. Nájem platí ve výši 3 900 Kč, protože u své matky bydlet nemůže z důvodu chybějících spojů do školy. Náklady na stravování se zvýšily na 4 800 Kč, protože ceny rostou. Zopakovala, že náklady na oblékání, na pořízení hygienických potřeb a na léky jsou cca 500 Kč, 700 Kč a 300 Kč, když léky jsou na alergii, za přiměřenou zábavu považuje návštěvu kina, kavárny či oběd s kamarády.

6. Žalovaný ve lhůtě jemu soudem uložené se k poučení nevyjádřil, jen soudu sdělil, že zasílá dokumenty (č.l.96) a přiložil část nájemní smlouvy a celý mzdový list za rok rok - v originále. Po uplynutí koncentrační lhůty, až na ústním jednání dne datum žalovaný uvedl, že vyučený opravářem důlních zařízení a má tedy výuční list, zaměstnavatele nezměnil, čistý příjem jeho manželky je 24 000 - 26 000 Kč měsíčně, jezdí do práce motorovým vozidlem, vynakládá poplatky za bydlení a jídlo pro rodinu a 4 000 Kč ročně za synův fotbal, nakonec ústního jednání uvedl, že náklady na dřevo na topení je nyní asi 20 000 Kč ročně (č.l.134, 135).

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

8. Rozsudkem název soudu č.j. číslo jednací soud potvrdil rozsudek opatrovnického soudu prvního stupně – název soudu, č.j. číslo jednací, čímž určil výživné pro žalobkyni od datum ve výši 2 600 Kč měsíčně, čímž byl změněn rozsudek o výživě žalobkyně z roku rok. Současně soud rozhodl o tom, že vyživovací povinnost k synovi žalobce, jméno narozeného datum jeho zletilostí zaniká (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozsudku název soudu č.j. číslo jednací, a z rozsudku název soudu, č.j. číslo jednací, který ve výrocích o výživném žalobkyně nabyl právní moci dne datum).

9. Dne datum název soudu schválil oddlužení žalovaného a jeho manželky, když ve výroku X. se dopustil zjevné chyby, když žalovanému uložil aby platil výživné ve výši 2 600 Kč synovi jméno, který byl (jak i vyplývá ze rozhodnutí) zletilý a navíc odkázal na rozhodnutí opatrovnického soudu, který výslovně rozhodl o zániku vyživovací povinnosti žalovaného vůči zletilému jméno, místo toho aby tuto povinnost uložil plnit vůči žalobkyni. Z tohoto důvodu žalobkyně byla krátkodobě bez výživného (tyto skutečnosti má soud za prokázané z z rozsudku název soudu, č.j. číslo jednací, z usnesení název soudu č.j. spisová značka – anonymizováno – anonymizováno, č.l. 9 a z usnesení o výkonu rozhodnutí o výživném název soudu č.j. číslo jednací č.l.50, 74).

10. Žalobkyně ke dni podání žaloby studuje ulice odbornou školu zdravotnickou, managementu a veřejnoprávních studií v obec a studuje jí i ke dni rozhodnutí zdejšího soudu, kde dosahuje velmi dobrých studijních výsledků za cenu školného 3 000 Kč ročně, které na aktuální školní rok uhradila datum (tyto skutečnosti má soud za prokázané z potvrzení o studiu č.l.32, vydané dne datum a také z č.l. 126 vydané dne datum, z č.l. 33 z rozhodnutí o přijetí ke studiu pro rok rok rok, z č.l.93 z elektronické verze indexu, podle které měla žalobkyně aktuálně složené všechny zápočty a povinnou zkoušku, z č.l. 110 z výpisu z bankovního účtu žalobkyně o zaplacení školného ve výši 3 000 Kč).

11. Žalobkyně od skončení základní školy v roce rok neustále studuje jediný obor, tedy v rok rok studovala na anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova v obec, sociální činnost, který končila s vysvědčením s jedinou trojkou, a neměla žádné neomluvené školní absence, odkud v dubnu rok přestoupila na střední školu v obec, sociální obor, protože byla šikanována spolužáky. I když v roce rok měly agresorky snížený stupeň z chování, situace se nezměnila, sociální pracovnice doporučila rodině změnu školy se stejným oborem…byla přijata na obor sociální činnost s tím, že musí dohnat učivo z ekonomiky, vzhledem k tomu, že se rodina v létě rok přestěhovala do anonymizováno, byla jméno na internátu, ve školním roce rok rok složila žalobkyně maturitu s vyznamenáním a s prospěchem ve 4. ročníku bez trojky a neměla žádné neomluvené školní absence (tyto skutečnosti má soud za prokázané z vysvědčení za rok anonymizováno rok z anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova v obec, č.l. 111, z potvrzení o studiu střední školu v obec č.l.92, z podrobné zprávy sociální pracovnice o důvodech přestupu žalobkyně z jedné střední školy na druhou, během roku rok (č.l.90), z maturitního vysvědčení a z vysvědčení ze 4. ročníku střední školy v obec č.l.113, 115).

12. Žalobkyně pracovala brigádně již od nástupu na střední školu, v roce rok odjela do Skotska starat se autistického syna svých příbuzných, od datum do datum pracovala pro příjmení příjmení s příjmem za celou dobu 12 709 Kč, od datum do datum pracuje brigádně jako pomocná obslužná pracovnice v domově pro osoby zdravotně postižené v obec (tyto skutečnosti má soud za prokázané z podrobné zprávy sociální pracovnice o celkovém chování a adaptaci žalobkyně od jejích 14ti let č.l.90, z dohody o provedení práce č.l.34, ze součinnosti anonymizováno č.l. 57).

13. Matka žalobkyně žije od léta rok ve anonymizováno, trpní migrénami na jaře rok byla proto v pracovní neschopnosti a dále trpí obtížemi pohybového aparátu a nadváhou (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozhodnutí o DPN č.l. 117, z lékařské zprávy č.l. 118, 119, z podrobné zprávy sociální pracovnice o přestěhování se rodiny žalobkyně do anonymizováno č.l.90).

14. Žalobkyně bydlí v obec na sdílené ubytovně, kdy si pronajala jedno lůžko v dvoulůžkovém pokoji s psacím stolem, židlí, skříní a lednicí vč. WC a koupeny za 3 900 Kč měsíčně se složenou kaucí 3 900 Kč, a to na dobu školního roku 2021 2022 (tyto skutečnosti má soud za prokázané z nájemní smlouvy č.l.26, z úhrady kauce dne datum č.l. 22, a z úhrad nájmů, které prokázala souvisle do dne ústního jednání, kdy tyto příjmové doklady předkládala soudu datum, tedy za září až únor, vždy po 3 900 Kč č.l. 29 – 31).

15. Studentský kupón MHD v obec na jeden rok, v roce rok stál 2 126 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z webových stránek anonymizováno č.l.109).

16. Žalobkyně není vlastníkem žádného motorového vozidla (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti anonymizována dvě slova obec č.l.78).

17. Žalobkyně nepobírá žádné sociální dávky (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti anonymizováno č.l. 59, 64, 80).

18. Žalobkyně byla psychiatrické péči od anonymizováno rok, když nyní jí nic nebrání v pracovní činnosti a ani v práci s lidmi (tyto skutečnosti má soud za prokázané z lékařské zprávy č.l. 25).

19. Žalovaný žije v nájemním bytě v obec – část obce o výměře 97,37m2 s nájmem 15 000 Kč a se zálohami na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu ve výši 3 500 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z nájemní smlouvy č.l.97 a dokladu o placení záloh na služby č.l.100)

20. Žalovaný je zaměstnán u právnická osoba s.r.o, a to po celou pro toto řízení rozhodnou dobu tj. od 2018, není ve výpovědi z pracovního poměru jeho příjem soud vypočet z evidenčních listů předložených anonymizováno za dobu rok – rok, to vždy stejným algoritmem, tedy vyměřovací základ násobil 11%, které představují sociální a zdravotní pojištění a 15%, které je daní z příjmu, následně vydělil 12, což je počet měsíců v roce, takže průměrná mzda žalovaného byla v roce 2018 9 927 Kč, v roce 2019 10 393 Kč, v roce 2020 8 570 Kč. Ohledně průměru mzdy za roky rok a rok soud vyšel ze mzdových dokladů zaměstnavatele, které si obstaral žalovaný, a které zaměstnavatel předložil soudu, takže v roce rok byl jeho průměrný příjem 13 115 Kč a v roce rok – do anonymizováno, kdy soud součinnost žádal 14 144 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti anonymizováno, č.l. 70, z evidenčních listů č.l. 66 – 69, ze mzdového listu č.l. 101, ze součinnosti právnická osoba 127).

21. Žalovaný vlastní motorové vozidlo značka automobilu anonymizováno, ro výroby rok (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti anonymizováno obec č.l. 83).

22. Žalovaný nevlastní žádné nemovitosti (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti anonymizováno č.l. 62).

23. Žalovaný nepobírá žádné sociální dávky (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti anonymizováno č.l. 87).

24. Žalovaný má potíže s hybností malých kloubů rukou, sledován je lékařem ve frekvenci 6ti měsíců a bolesti jsou léčeny diclofenacem (tyto skutečnosti má soud za prokázané z lékařských záznamů č.l. 36).

25. Soud provedl i další součinnost právnická osoba s.r.o, (č.l.129), která obsahovala za stejné období, za které soud zjišťoval průměrnou odměnu žalovaného, jiné vyčíslení, a to prakticky v poloviční výši – soud uzavřel, že se jedná o zřejmou chybu, protože jiné vysvětlení se mu nenabízelo, Krátce řečeno, shora tento důkaz neměl na skutkový stav žádný vliv a soud se tedy v rozsudku jím již nezabýval (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, IV. ÚS 582/01).

26. Soud vycházel zejména z kopií listin a účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005).

27. Důkazy, které si soud vyžádal dle § 120 odst. 2 o.s.ř., učinil proto, že jejich potřeba soudu vyplynula ze spisu (NS ČR 26 Cdo 4635/2010).

28. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR ÚS I. číslo).

29. Podle § 911 OZ platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

30. Podle § 913 odst. 1 OZ platí, že určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. A dle odst. 2 platí, že při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

31. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili. Soud po důkazech nepátrá - v takovém případě by byla porušena ústavně zaručená zásada rovnosti stran (čl. 37 odst. 3 Listiny), která je jako jeden z aspektů součástí práva na soudní ochranu ve smyslu spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Za výsledek řízení nese procesní odpovědnost účastník řízení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011).

32. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

33. Řízení o nároku na zvýšení výživného pro zletilé dítě je ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. typickým řízením sporným, pro které platí, že účastníci jsou povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. S ohledem na tvrzení žalobkyně o tom, že u ní došlo ode dne určení výživného k podstatné změně poměrů - tedy že vzrostly náklady na její výživu a vzdělání, bylo její povinností svá tvrzení prokázat.

34. Předně soud vyšel z toho, že žalobkyně už není školačkou, ale studentem vyšší odborné školy, kde se během denního studia připravuje na své budoucí povolání, a proto není schopna si sama opatřit finanční prostředky na život svojí vlastní prací, když co týká státního dobrodiní, tak tam bylo soudu osvědčeno, že žalobkyně žádné sociální dávky nečerpá. Soud uzavřel, že jsou to tedy její rodiče, kteří vůči ní mají vyživovací povinnost, takže základní předpoklad pro přisouzení výživného, na základě podané žaloby, splněn je.

35. V této souvislosti uvádí, že skutečnost, že žalobkyně soudu netajila, že si při studiu přivydělává brigádami, a v řízení toto bylo spolehlivě prokázáno, že tak činí již od 15ti let, takto soud hodnotil jako obezřetný přístup k životu, a bylo by zcela absurdní přičinlivost žalobkyně potrestat nižším výživným s poukazem na to, že si peníze umí sama vydělat. Nad to, jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně bez brigádami vydělaného příjmu by nebyla schopná studovat anonymizováno v obec a pak, jedná se o brigádu, která žalobkyně profesně rozvijí. Krátce řečeno, žalobkyně si vybrala brigádu, která není jen finančním přínosem, ale která je pro ní přínosem do budoucna, protože jí kariérně kultivuje.

36. Při hodnocení spotřební složky výživného, jako prvního zákonného kritéria, soud zohlednil pouze ty potřeby žalobkyně, které jsou odůvodněné - tedy sloužící přímo k jejímu materiálnímu zabezpečení (strava, hygiena, bydlení, oblečení, náklady na studium, náklady na nutné resp. zdraví zachraňující léky) - když žalobkyně jiné ani netvrdila. Žalobkyně navštěvuje školu se školným ve výši 3 000 Kč ročně, nicméně ze všeobecné životní zkušenosti soudu je známo, že jakékoliv (i zcela bezplatné) studium je spojeno s dalšími náklady na studijní materiály, pomůcky atp., takže nelze říci, že studium skutečně stojí jen 3 000 Kč ročně. Jestliže žalobkyně dodatečné náklady na studium vyčíslila na 1 000 Kč měsíčně a výslovně neuvedla žádný náklad za placení mobilního telefonu nebo internetu - což je dnes běžným nákladem studia, tak soud uzavřel, že náklad na studium anonymizováno v obec ve výši 1 250 Kč měsíčně (3 000 /12 + 1 000) je spíše nižší, než je průměr, který odpovídá sociální orientaci studenta vysoké školy. Náklady, které žalobkyně vyčíslila na volnočasové aktivity (300 Kč měsíčně), na oblečení (500 Kč měsíčně) a na drogerii (700 Kč měsíčně) se soudu zdají přiměřené věku a vzhledem k nynějším cenám, jsou na minimu výše cen, za které lze uvedené věci pořizovat. Volně prodejné léky na alergii (300 Kč měsíčně) které si žalobkyně pořizuje, si pořizuje na v populaci běžnou přecitlivělost na životní prostředí a soudu z ničeho vyplynulo, že by si jí žalobkyně přivodila svým chováním, proto soud neshledal, že by se jednalo o zhýralost žalobkyně (ÚS ČR Pl. číslo). ulice každodenní, pravidelná strava vyčíslená na 4 800 Kč je určitě skromnější náklad, vzato v úvahu, že žalobkyně žije sama, tedy nemá žádnou možnost pravidelné domácí stravy a i příprava stravy na sdílené ubytovně nebude jednoduchá. Žalobkyně si kupuje kupón na MHD (2 126 Kč), protože je to nejlevnější způsob dopravy po obec a z povahy věci plyne, že buď jej lze pořídit za tuto cenu, anebo jej vůbec nemít - ale je vyloučeno, jej pořídit levněji. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žije, studuje a bydlí v obec, brigádu si ovšem sjednala mimo obec – v obec, a svou rodinu má rovněž mimo obec, tedy musí si ještě kupovat i jízdenky na autobus do těchto míst, proto 1 000 Kč měsíčně je pravděpodobný náklad na dopravu žalobkyně. Každopádně těmto nákladům na život žalobkyně přibývá i náklad na bydlení - který žalobkyně hradí ve výši 3 900 Kč měsíčně, když s ohledem na zjištění, že žalobkyně si pronajala absolutně nejskromnější způsob bydlení, který si lze představit, tak soud těžko může mít výhradu, že by se žalobkyně mohla chovat ještě úsporněji. K tomu je namístě dodat, že kdyby žalobkyně žila doma se svou matkou, tedy ve anonymizováno, denně by dojížděla do školy, s největší pravděpodobností by nemohla mít brigádu v obec, která přesně odpovídá jejímu dosavadnímu studiu a tedy i pravděpodobnému profesnímu zaměření do budoucna, a s ohledem na to, že i bydlení u matky má jistě také určitou penězi vyjádřitelnou hodnotu, tak rozdíl mezi variantou - bydlení ve anonymizováno u matky a bydlení v nájmu v obec - by byl jen v tom, že tento náklad na bydlení by přímo hradila matka žalobkyně a nikoliv žalobkyně pronajímateli a žalobkyně by utratila více peněz na dopravu, tak soud uzavřel, že i kdyby žalobkyně žila doma v anonymizováno a nikoliv v obec, pak by nutně nemusela vůbec ušetřit, resp. by ušetřila velmi malou částku a částka, kterou by soud musel zohlednit při výpočtu výživného, za bydlení, by byla tedy nejspíš podobná.

37. Tlaku zážitku školní šikany, jako zcela jistě emočně těžké události žalobkyně nepodlehla, v krátké době našla stabilitu v jiné škole, podle navazujícího studia ve stejném oboru a brigády studijní obor prakticky rozvíjející, tak neztratila vitalitu a rozhodně se během řízení nesnažila v soudu vzbudit soucit. K tomu soud objektivizoval školní výsledky žalobkyně od roku rok a uzavřel, že je to šikovná a vyrovnaná osoba. Vzhledem k tomu, že k vedení pestřejšího, zajímavějšího života a také lepšího ekonomického zázemí lze snáze dosáhnout s vyšším vzděláním, tak snahu žalobkyně dosáhnout vysokoškolského vzdělání, za cenu, že nebude žít v pohodlí mateřského domova, ale bude žít na ubytovně, s nulovým soukromým, že výdělek z brigády spotřebuje na své zcela základní životní potřeby, že prakticky nebude mít žádný volný čas, protože den rozdělí mezi školní povinnosti a brigádu, soud považoval za zásadní při úvaze, že náklady na samostatné bydlení, stravu a dopravu jsou opodstatněné v žalované výši.

38. Soud tak uzavřel, že měsíční náklady výživu žalobkyně stouply v roce rok (kdy podávala žalobu) na jistých 12 450 Kč (1 250 + 1 000+ 3 900 + 4 800 + 500 + 700 + 300), když žádný výdaj si žalobkyně nemůže odepřít, a to ani ohledně jejich struktury a ani ohledně útraty. Jinými slovy, žalobkyně nemůže na svých výdajích už více šetřit, tak aby zůstala v celospolečenském slabším průměru životních nákladů studenta vysoké školy, a tedy aby si zachovala přijatelný životní standard.

39. Druhé zákonné hledisko vedoucí ke stanovení (zvýšení) výživného je, že povinný rodič může být zavázán k uspokojení potřeb dítěte pouze v takové míře, v jaké mu to umožňují jeho poměry.

40. Soud vážně připomíná, že je právem, nikoli povinností člověka, přivést na svět své dítě, ale pokud tak však učiní, musí si být vědom všech důsledků - i toho, že své dítě musí vyživovat. Jestliže tedy žalovaný během řízení neskrýval, že dlouhodobě a zcela vědomě upřednostňuje svůj životní styl - nyní se třetí manželkou a dalšími dvěma dětmi, a že v tomto ohledu se nebude ohlížet na životní standard své dcery, tak tento postoj neodpovídá pravidlům výživného dle OZ, protože každé dítě má nárok na jisté životní minimum, které jsou mu oba rodiče povinni zajistit, když nároky rodičů jsou až druhořadé, 41. Jak soudu spolehlivě vyplynulo z dokazování, tak oficiální měsíční příjem žalovaného od roku rok nepřekročil 15 000 Kč měsíčně, což ovšem jen těžko mohly být jeho skutečné majetkové poměry, když žalovaný bydlí bytě s měsíčním nájmem 15 000 Kč, platí ještě zálohy na služby ve výši 3 500 Kč a údajně platí otop za 20 000 Kč ročně, protože v takovém případě by jím tvrzený příjem manželky ve výši (maximálně) 26 000 Kč, stačil jen na úhradu tohoto bydlení (20 166 Kč), a na všechny další rodinné útraty včetně jídla, družiny za 5 000 Kč ročně a školní jídelny, ročního poplatku za fotbal 4 000 Kč ročně a ještě další zájmy dětí ve výši 12 000 Kč ročně, také i oblečení, obuv, přiměřené zábavy, alespoň běžné hygieny a provozu vozidla, kterým se manželka žalovaného dopravuje do práce (č.l.134) by musel stačit měsíčně příjem žalobce ve výši 14 144 Kč a zbytek z příjmu jeho manželky ve výši 5 833 Kč Tomu soud neuvěřil a uzavřel, že žalovaný, který i přes svou tvrzenou nemoc pracuje celodenně, je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 500 Kč, neboť to není ani polovina jejích skutečných, zcela minimálních životních nákladů (6 225 Kč). Nad to, insolvenční řízení žalovaného žalobkyně ničím nezavinila, a z peněz, které si žalobce půjčil, ale nevracel, těžko mohla týt, když žalovaný jí opustil v době, kdy jí byl jeden rok.

42. Soud stanovil počátek zvýšení výživného ode dne datum, protože žalobkyně jako začátek zvýšení výživného navrhla dobu předcházející třem rokům, což ovšem soud přiznat nemůže. Jediné privilegium, které děti mají je přiznání výživného od rodičů za tři roky nazpět ode dne zahájení soudního řízení. Nedoplatek soud vypočetl do dne datum, když splátky dlužného výživného považoval za přiměřené k funkci výživného, která spočívá v tom, že dítěti je poskytováno na úhradu všech potřeb prospěšných k jeho všestrannému vývoji v době, kdy to skutečně potřebuje - což je u žalobkyně právě nyní. K tomu se na místě uvést, že žalobkyně čekala s podáním žaloby rok, a její matka zvýšení od roku 2015 nenavrhla, nelze tedy říci, že by žalobkyně nebo její matka podávaly návrhy na zvýšení výživného bezhlavě. Samotnou výši splátky soud korigoval tím, že žalovanému dosud vůbec nevadilo, do jaké míry žalobkyni ztrpčuje život nízkým výživným, dále i tím, že výše splátky by neměla vést k tomu, aby žalovaný živořil a nakonec také i momentální inflací, která je dle ČSÚ 17%, takže přisouzená částka není takovým přínosem jako by byla v letech rok – rok, tedy kdyby žalovaný sám a dobrovolně zvýšil výživné žalobkyni a nakonec i tím, aby vyčíslená splátka odpovídala celým měsícům (25).

43. Na okraj se dodává, že žalobkyně za klíčový rozsudek o stanovení výživného, usnesení o výkonu rozhodnutí, to soud napravil a výrok rozhodnutí tedy obsahuje označení správného rozsudku (NS ČR 23 Cdo 4227/2017).

44. Ze shora uvedeného je zřejmé, že srovnal-li soud nynější stav se stavem, který byl naposledy zjištěn rozsudkem v roce 2015, dospěl k jednoznačnému závěru, že došlo k takové změně poměrů na straně žalobkyně, že zvýšení výživného je odůvodněno, a proto rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I., II. a III. tohoto rozsudku.

45. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když v tomto řízení rozhodnutí soudu o výši výživného zjevně záviselo na jeho úvaze. Soud rozhodoval o nákladech řízení zejména z hlediska materiální spravedlnosti – žalobkyně měla totiž plný úspěch, protože se jí podařilo prokázat existenci zásadních změn v jejím životě, však nebyla právně zastoupena, proto má nárok jen na náhradu nákladů řízení ve výši zákonem garantovaných paušálních hotových výdajů (§ 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 151 odst. 3 o. s.ř. za úkony: sepis žaloby, vyjádření č.l. 89, 137 a účast na třech ústních jednání před zdejším soudem, což dohromady částku 600 Kč. Soud uložil zaplatit žalovanému přímo žalobkyni.

46. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného.