Obvodní soud pro Prahu 9 · Rozsudek

98 C 49/2022

č. j. 98 C 49/2022-112

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-09-23 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPH09:2022:98.C.49.2022.2

  1. OS Praha 9 98 C 49/2022-112
  2. OS Praha 9 98 C 49/2022-138
Strojový souhrn generováno LLM

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 135 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 835 Kč od [datum], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud odmítl žalobu o zaplacení částky 31 890 Kč, protože žalobkyně nesplnila důkazní břemeno o vlastnictví pěti vozidel, přičemž pro dvě vozidla bylo prokázáno, že nebyla schopna legálního provozu. Pro první vozidlo bylo vlastnictví žalovaného prokázáno, a proto soud přiznal nárok na příspěvek 3 835 Kč a úrok z prodlení. Soud se opřel o § 3 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. o evidenci motorových vozidel a o § 101 odst. 1 o.s.ř. při posouzení důkazních skutečností.

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa, obec a číslo - část obce zastoupená: Mgr. jméno příjmení, IČO, advokátka, se sídlem adresa, obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec a číslo o zaplacení 31 890 Kč s příslušenstvím, rozsudek

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 135 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 835 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25%, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 300 Kč od datum do zaplacení a dále částku 8 165 Kč se zákonným úrok z prodlení z částky 8 165 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25%, částku 1 663 Kč se zákonným úrok z prodlení z částky 1 663 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25%, částku 6 605 Kč se zákonným úrok z prodlení z částky 6 605 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25%, částku 3 482 Kč se zákonným úrok z prodlení z částky 3 482 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25%, částku 7 840 Kč se zákonným úrok z prodlení z částky 7 840 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25%, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne datum, se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 31 890 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem pěti motorových vozidel: registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno. Přičemž první vozidlo nemělo v době datum – datum, druhé v době od datum – datum a také v době datum – datum, třetí v době od datum – datum a čtvrté od datum – datum a páté od datum – datum sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady.

2. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání (ÚS ČR I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) žalobce o jeho povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže předně jestliže žalobce na dnešním ústním jednání doložil smlouvu, která vypadá úplně jinak než tu, kterou založil k soudu tak, jak byla čtena na č. l. 53 srovnanou se smlouvu na č. l. 78 založenou na dnešním ústním jednání, nechť soudu doplní svá tvrzení, ve kterém srozumitelně vylíčí, kde kupní smlouvu opatřil, neboť z evidence motorových vozidel soud nezjistil a soudu nebyla patřičným orgánem předložena žádná taková kupní smlouva. Nechť tedy soudu i osvětlí, z jakého důvodu na č. l. 53 je smlouva bez podpisu žalovaného, když na dnešním ústním jednání předkládá smlouvu, která takový podpis obsahuje, co se týče kupní smlouvy na č. l. 58 uzavřenou mezi jméno příjmení ze datum, nechť rovněž srozumitelně tvrdí, jak si takovou opatřil, protože z evidence motorových vozidel soudu nebyla předložena žádná taková kupní smlouva, a nechť uvede, zda se jedná o paní příjmení, a tato svá tvrzení patřičně doloží, neboť z výpisu Evidence motorových vozidel vyplývá, že předchozím vlastníkem před žalovaným byla právě jméno příjmení, nikoliv jméno příjmení, nechť svá tvrzení hodnověrně prokáže (§ 120 o.s.ř.). Žalobce ve lhůtě jemu soudem uložené se vyjádřil tak, že mu bylo k vozidlu anonymizována tři slova předložena smlouva paní příjmení a panem příjmení k vozidlu RZ anonymizována dvě slova pak obdržel smlouvu jméno příjmení a dále navrhl co se týká různého příjmení, domnívá se žalobkyně, že předestřený rozpor lze vyřešit porovnáním rodných čísel paní příjmení a soudem uváděné paní příjmení v registru vozidel a ohledně vozidla registrační značka, že obdržela smlouvu od paní příjmení a k rozporu ohledně předkládaných smluv ohledně podpisu žalovaného - na který upozornil soud pak uvedl k rozporu vyhotovení smluv zakládaných do spisu žalobkyně sděluje, že k tomu došlo zjevně administrativně – technickým pochybením při zpracování příloh doplnění žaloby, kdy tedy žalobkyně upřesňuje, že jako důkaz o vlastnictví žalovaného ve vztahu k vozidlu registrační značka označuje kupní smlouvu předloženou při jednání dne datum, když odkázal na přílohy vyjádření a trval na důvodnosti žaloby.

3. Z upomínky žalobce - ohledně prvního motorového vozidla ze dne datum soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si žalovaný vyzvedl dne datum (č.l.67). Doručení další upomínky ze dne datum žalobce ničím neprokázal a u třetí upomínky a ze dne datum nebyl ani čárový kód, který žalobce používá pro odesílané zásilky.

4. Z doručenky ze dne datum soud zjistil, jak přibližně vypadá žalovaného podpis.

5. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorových vozidel, u kterých žalobce zjistil, že byly v žalované době provozovány bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc přisvědčuje jasná instrukce anonymizována dvě slova ze dne datum (č.l.37), ve kterém se naprosto jednoznačně uvádí, že anonymizována dvě slova není příslušné k vydávání dat dle § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. - kdy se očividně navazuje na stanovisko k neblahé praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel ze dne datum (č.l.19). Takže, proto soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, který si k důkaznímu návrhu žalobce (č.l.4 – 8) soud pořídil u příslušných odborů dopravně správních činností a zjistil, že vlastníkem prvního motorového vozidla byl žalovaný od datum do datum (č.l. 23), kdy jej prodal jméno příjmení (č.l.23, 25) a STK byla platná až do datum (č.l.23), druhé motorové vozidlo vlastní žalovaný od datum a STK byla platná do datum, jinými slovy žalovaný koupil motorové vozidlo bez platné STK (č.l. 34, 39, 96), třetí motorové vozidlo vlastní od datum jméno příjmení (č.l. 35), od datum do datum vozidlo vlastnila jméno příjmení (č.l. 94), která dne datum vozidlo prodala anonymizováno – příjmení příjmení (č.l.100), čtvrté motorové vozidlo vlastnila jméno příjmení, bytem adresa (č.l.40), když kupní smlouva předložená žalobcem (č.l.58) je uzavřená mezi jméno příjmení bytem v okrese obec a podpis žalovaného se na první pohled významně liší od podpisu na doručence ze dne datum, kterou soudu předložil rovněž žalobce (viz shora, přílohová obálka) a který je na první pohled dosti jiný od podpisů na smlouvě na č.l. 78, když žádné rodné číslo se u prodávající neuvádí, takže jakékoliv ztotožnění jméno příjmení a jméno příjmení bylo (logicky) zcela vyloučeno, páté vozidlo vlastnila jméno příjmení od datum do datum (č.l.40), když žalobce soudu předložil kupní smlouvu ze dne datum (č.l.53), kde na posledním řádku je vlevo podpis jméno příjmení a vpravo na stejném řádku není podepsána, kdežto na ústním jednání (č.l.78) žalobce předložil stejnou smlouvu, kde ovšem na pravé straně řádku je podpis, který je na první pohled dosti jiný od podpisů na smlouvě na č.l. 58 a i na doručence ze dne datum.

6. Soud provedl všechny důkazy předložené žalobcem, ovšem s výjimkou na shora uvedené neměly na skutkový stav žádný vliv a soud se jimi v rozsudku již dále nezabýval, protože způsob ani doba doručení výzev ani žalobcovy interní výpisy ohledně vlastnictví vozidel nemohl zvrátit fakt, že žalobce neunesl důkazní břemeno o vlastnictví vozidel (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01).

7. V souzené věci bylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) prokázáno, že první vozidlo žalovaný po celou souzenou dobu vlastnil, dokonce bylo prokázáno, komu a kdy jej prodal. Zrovna tak bylo i prokázáno, že po celou dobu svého vlastnictví mohl vozidlo legálně provozovat, neboť vozidlo mělo platnou technickou kontrolu. příjmení výpočet příspěvku je v případě prvního motorového vozidla dán součinem počtem dnů – 59 dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je 65 Kč, tedy příspěvek za souzenou dobu činí 3 835 Kč. Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970, § 573 OZ § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to již datum – protože datum doběhla zákonná třicetidenní lhůta, od jediné prokazatelně odeslané výzvy. Jestliže se tedy žalobce dobrovolně vzdal části svého nároku, když se domáhal méně, než jaký byl jeho zákonný nárok, pak to bylo zcela jeho v dispozici a soud nemohl přiznat úroky z prodlení za dobu delší, byť byla v řízení dobře prokázána a v případě správně podané žaloby by úroky takto přiznal (§ 153 o.s.ř.). Soud přiznal žalobci také 300 Kč z důvodu nákladů žalobce na splnění povinnosti žalobcem, která byla takto vyčíslená ve výzvě, a proto její přiznání bylo zcela legální (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). Úroky z prodlení však z této částky přiznat nelze, což vyplývá (logicky) ze samotné, zákonem stanovené podstaty této částky resp. jejího účelu.

8. V souzené věci bylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) prokázáno, že druhé vozidlo žalovaný po obě souzené doby vlastnil resp. vlastní jej dál. V souzené věci ovšem bylo také jistě prokázáno, že vozidlo žalovaný nemohl nikdy legálně provozovat, protože již před koupí nemělo platnou technickou prohlídku. Soud tak uzavřel, že vozidlo nebylo schopné užívání a provozování po celou žalovanou dobu a fakt, že žalovaný nevrátil RZ a osvědčení o registraci vozidla na provozuschopnosti vozidla nic nemění. Judikaturní závěry dlouhodobě odmítají, že by pro úsudek, zda je vozidlo provozováno, bylo určující pouze to, že bylo v příslušném období vedeno v registru vozidel (ÚS ČR II. ÚS 2127/14, I.ÚS 1207/15), a protože soud je povinen vzít za prokázanou každou skutečnost, která z obsahu spisu vyplývá (NS ČR 22 Cdo 2335/2005) a současně je i povinen respektovat závěry Ústavního soudu ČR (IV.ÚS 2503/18), tak tedy žaloba je tedy nedůvodná, krátce řečeno proto, že jak vícekrát (shora) sdělil Ústavní soud ČR, tak povinnost platit pojištění odpovědnosti dle z.č. 168/1999 Sb. může být vymáhána jen tehdy, je-li adekvátní smyslu a účelu, který není dán u vozidel neschopných užívání. Z tohoto důvodu soud žalobě v této části nevyhověl, ačkoliv u tohoto vozidla se žalovaného vlastnictví dobře prokázalo.

9. V souzené věci nebylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) ničím prokázáno, že by třetí, čtvrté a páté vozidlo žalovaný někdy skutečně vlastnil. Třetí vozidlo prodala jméno příjmení, jako evidovaný vlastník dne datum jiné osobě, která je očividně prodala současnému evidovanému vlastníkovi - jméno příjmení. Soud vyšel tedy z toho, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel. Za této situace nelze nikomu vytknout, že neohlásil změnu vlastníka Odboru dopravně správních agend anonymizováno obec, protože nikdo ze jmenovaných neporušil žádné zákonné ustanovení, a fakt, že podle žalobce nebylo po souzenou dobu - v zájmu všech účastníků provozu placené povinné ručení, na tom nic nemění. Čtvrté vozidlo vlastnila po souzenou dobu jméno příjmení, jako evidovaný vlastník, když osobu prodávající z kupní smlouvy přeložené žalobcem, ze dne datum nebylo možné nijak ztotožnit s jméno příjmení, navíc každá z těchto osob žije zcela v odlišných částech země, když soud nepřehlédl, že podpis žalovaného se nijak nepodobá podpisu na doručence, kterou soud z dobrých důvodů považuje za důvěryhodný srovnávací materiál, a významně se odlišuje i od podpisu ze dne datum (viz níže). Krátce řečeno, nepřímé důkazy o tom, že žalovaný je vlastníkem vozidla na základě této smlouvy netvořily žádnou ucelenou řadu, ale naopak zde byly rozumné důvody pochybovat o hodnověrnosti této smlouvy (NS ČR 22 Cdo 2335/2005, 21 Cdo 2682/2013, 32 Cdo 831/2014, 28 Cdo 1409/2000). Páté vozidlo vlastnila od datum do datum jméno příjmení jako evidovaný vlastník, když kupní smlouva ze dne datum byla předložená žalobcem dvakrát a to jednou s podpisem žalovaného a jednou bez podpisu, když možnost (která jinak existuje při pořizování kopií vždycky) že by se jednalo o nedokonalou kopii bylo možné vyloučit, protože na kopii smlouvy bez podpisu žalovaného byl dobře vidět prázdný řádek, na kterém v podruhé předložené kopii podpis žalovaného již byl, když soud nepřehlédl, že podpis žalovaného se nijak nepodobá podpisu na doručence, kterou soud z dobrých důvodů považuje za důvěryhodný srovnávací materiál, a významně se odlišuje i od podpisu ze dne datum (viz shora). Krátce řečeno, nepřímé důkazy o tom, že žalovaný je vlastníkem vozidla na základě této smlouvy netvořily žádnou ucelenou řadu, ale naopak zde byly rozumné důvody pochybovat o hodnověrnosti této smlouvy (NS ČR 22 Cdo 2335/2005, 21 Cdo 2682/2013, 32 Cdo 831/2014, 28 Cdo 1409/2000).

10. Z těchto všech důvodů soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně neúspěšný, na druhou stranu žalovaný byl zcela pasivní, a proto mu také soud žádné náklady řízení nepřiznal.

12. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to v trojím vyhotovení. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat cestou soudního výkonu rozhodnutí.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.