98 C 49/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o 31 890 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. září 2022, č. j. 98C 49/2022-112,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 165 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 7 865 Kč od [datum] do zaplacení, 1 663 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 1 363 Kč od [datum] do zaplacení, 6 605 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 6 305 Kč od [datum] do zaplacení, 3 482 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 3 182 Kč od [datum] do zaplacení, 7 840 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 7 540 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 17 813,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 4 135 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 27 755 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Vycházel z toho, že žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky jako příspěvku za nepojištěné vozidlo podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/99 Sb. a nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 cit. zák., a to za vozidla [registrační značka] (dále jen první vozidlo), [anonymizováno] [číslo] (dále jen druhé vozidlo), [anonymizováno] [číslo] (dále jen třetí vozidlo), [anonymizováno] [číslo] (dále jen čtvrté vozidlo) a [anonymizováno] [číslo] (dále jen páté vozidlo) za specifikovaná období. Po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že první vozidlo žalovaný vlastnil po celou dobu a mohl je provozovat, příspěvek činí 3 835 Kč a náklady spojené s uplatněním práva na příspěvek 300 Kč, proto žalobě co do částky 4 135 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení vyhověl. Druhé vozidlo po obě rozhodné doby žalovaný vlastnil, nemohl je však legálně provozovat, protože již před koupí nemělo platnou technickou prohlídku, není rozhodné, že žalovaný nevrátil registrační značku a osvědčení o registraci vozidla. Podle judikatury Ústavního soudu povinnost platit pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/99 Sb. může být vymáhána jen tehdy, je-li adekvátní smyslu a účelu, který není dán u vozidel neschopných k užívání. V případě třetího, čtvrtého a pátého vozidla soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že nebylo prokázáno, že by tato vozidla žalovaný někdy vlastnil. Z těchto důvodů soud prvního stupně ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Namítala, že neplatná STK u vozidla není podle úpravy účinné od 1. 1. 2018 pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní, rozhodující je jen stav zapsaný v registru silničních vozidel, nárok na příspěvek je dán bez ohledu na to, zda vozidlo má či nemá platnou STK a zda je či není způsobilé k provozu. Nesouhlasila ani se závěrem o neprokázání vlastnictví zbývajících tří vozidel, soud prvního stupně navíc žalobkyni neposkytl poučení podle § 118a o. s. ř. Závěrem navrhla, aby odvolací soud v zamítavém výroku napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně a v jeho mezích napadené rozhodnutí i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř., a shledal odvolání z převážné části důvodným.

6. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakoval dokazování listinnými důkazy provedenými již soudem prvního stupně. Sdělením [stát. instituce] ze dne [datum] je prokázáno, že v registru silničních vozidel byla u čtvrtého vozidla jako provozovatel a vlastník od [datum] do [datum] zapsána [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem [adresa] Kupní smlouvou ze dne [datum] je prokázáno, že tohoto dne byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem je čtvrté vozidlo, jako kupující je uveden žalovaný, jako prodávající [jméno] [příjmení] bytem [obec], kupní smlouva je podepsána prodávajícím a kupující ve [obec] dne [datum] [právnická osoba], [část názvu právnické osoby] ze dne [datum] je prokázáno, že tato pojišťovna evidovala jako vlastníka a provozovatele čtvrtého vozidla od [datum] [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], bytem [adresa] Kupní smlouvou ze dne [datum] je prokázáno, že ji uzavřela jako prodávající [jméno] [příjmení] a jako kupující žalovaný, předmětem je páté vozidlo, smlouva je podepsána [datum] prodávajícím a kupujícím.

7. Soud prvního stupně při jednání dne [datum] vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů podle § 118a o. s. ř., na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], kde doplnila tvrzení a označila důkazy, při dalším jednání dne [datum] soud prvního stupně další poučení podle § 118a o. s. ř. neprovedl, a následně založil zamítavé rozhodnutí ve vztahu k třem vozidlům na neunesení důkazního břemene žalobkyní. Tento postup není správný, a proto odvolací soud při jednání dne [datum] žalobkyni poskytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k třetímu vozidlu ohledně prokázání vlastnictví žalovaného, k tomu žalobkyně předložila listinu označenou jako Faktura - daňový doklad ze dne [datum], kterou odvolací soud při jednání podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování a zjistil z ní, že jako dodavatel je zde uvedeno [anonymizováno] - [příjmení] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo], jako odběratel žalovaný, předmětem dodávky je třetí vozidlo za částku 5 000 Kč s poznámkou, že kupující převzal veškeré doklady k vozu, listina je podepsána dodavatelem a odběratelem.

8. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalovaný druhé vozidlo vlastnil v obou rozhodných obdobích ([datum] - [datum], [datum] - [datum]). Za tohoto stavu žalovaného stíhala povinnost sjednat pojištění odpovědnosti podle § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/99 Sb. bez ohledu na to, zda vozidlo mělo či nemělo platnou technickou prohlídku. Judikatura Ústavního soudu zmíněná soudem prvního stupně dopadala na vozidla, která zjevně nebyla schopná užívání a provozování, jednalo se o vozidla dlouhodobě nepojízdná, nikoliv o vozidla, která byla pojízdná, avšak neměla platnou technickou kontrolu. Nelze rovněž přijmout závěr, že vlastník vozidla, který nesplní svou zákonnou povinnost provozovat vozidlo pouze s platnou technickou kontrolou, je v důsledku porušení této povinnosti zbaven povinnosti sjednat pro takové vozidlo pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/99 Sb., a tedy de facto získá svým protiprávním jednáním neoprávněnou výhodu. Nadto je třeba přisvědčit odvolací námitce žalobkyně, že s účinností od [datum] již z § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/99 Sb. vyplývá povinnost u vozidla zapsaného v registru silničních vozidel mít sjednáno pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona s výjimkou doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé či odcizené, tedy jednoznačně tato povinnost stíhá i vozidlo bez platné technické kontroly, a již s ohledem na změnu právní úpravy je předešlá judikatura vztahující se k předchozí právní úpravě nepoužitelná. V případě druhého vozidla tedy žalovaného stíhala povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/99 Sb. za 121 dnů + 97 dnů ve výši 65 Kč/den stanovené v § 2 vyhl. č. 205/99 Sb., včetně dvou náhrad ve výši 300 Kč podle § 4 odst. 4 cit. zák. ve spojení s § 2a cit. vyhl.

9. V případě třetího vozidla soud prvního stupně správně zjistil, že v registru silničních vozidel byla od [datum] jako provozovatel a vlastník zapsána [jméno] [příjmení], v předchozím období [jméno] [příjmení], která kupní smlouvou ze dne [datum] vozidlo prodala kupujícímu [anonymizováno] - [příjmení] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo], kupní smlouvou předloženou při odvolacím jednání ze dne [datum] je pak prokázáno, že [příjmení] [příjmení] toto vozidlo prodal žalovanému, kterého tak stíhá povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za období [datum] až [datum], tedy za 29 dnů ve výši 47 Kč/den, včetně náhrady ve výši 300 Kč podle shodných ustanovení, jak jsou uvedena shora u druhého vozidla.

10. V případě čtvrtého vozidla soud prvního stupně správně zjistil, že jeho vlastníkem a provozovatelem byla [jméno] [příjmení], zopakováním dokazování při odvolacím jednání vzal odvolací soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (i) chová je jedna a tatáž osoba. O tom svědčí shodné datum narození [datum] a shoda údajů v registru silničních vozidel, sdělení [právnická osoba], [část názvu právnické osoby] a obsahu kupní smlouvy ze dne [datum], kde [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] (i) chová má uvedeno bydliště v obci [obec]. Podle registru vozidel [jméno] [příjmení] má bydliště v obci [obec], kde byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva. Na základě této kupní smlouvy se proto vlastníkem vozidla stal žalovaný, kterého stíhá povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za období [datum] až [datum], tedy za 37 dnů ve výši 86 Kč/den podle shodných ustanovení jako v případě druhého a třetího vozidla.

11. V případě pátého vozidla soud prvního stupně správně zjistil, že jeho provozovatelem i vlastníkem byla [jméno] [příjmení], zopakováním dokazování v odvolacím řízení pak bylo prokázáno, že kupní smlouvou ze dne [datum] coby prodávající převedla předmětné vozidlo na žalovaného coby kupujícího, který se stal vlastníkem vozidla, a stíhá jej proto povinnost zaplatit příspěvek za období [datum] až [datum], tedy za 116 dnů ve výši 65 Kč/den podle shodných ustanovení jako v případě druhého, třetího a čtvrtého vozidla.

12. Ke skutkovým závěrům soudu prvního stupně ve vztahu k třetímu, čtvrtému a pátému vozidlu je třeba uvést, že v případě předložení kupních smluv v písemné formě opatřených podpisy jednajících osob bez úředního ověření je na účastníku, pro něhož z kupních smluv vyplývají závazky, aby zpochybnil pravost těchto soukromých listin. Žalovaný však v průběhu řízení zůstal nečinný, žádný z listinných důkazů nezpochybnil, a je tedy třeba vycházet z pravosti těchto kupních smluv za stavu, kdy v případě kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení] na jednom z předložených exemplářů podpis žalovaného figuruje. Není tedy správný závěr soudu prvního stupně, že v případě této smlouvy nepřímé důkazy netvořily ucelenou řadu a byly rozumné důvody pochybovat o hodnověrnosti smlouvy.

13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/99 Sb. včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 cit. zák. i za druhé, třetí, čtvrté a páté vozidlo v celkové výši 27 755 Kč, přičemž předloženými výzvami k úhradě včetně doručenek, resp. informací o sledování zásilek, je prokázáno, že žalovaný byl k úhradě vyzván, a dostal se tak do prodlení. Soudu prvního stupně je však třeba přisvědčit v tom, že z paušalizovaných nákladů ve výši 300 Kč nepřísluší žalobkyni právo na úrok z prodlení, neboť tyto náklady jsou příslušenstvím pohledávky podle § 513 o. z., a s prodlením s jejich zaplacením proto není spojen nárok věřitele na úrok z prodlení.

14. Veden výše uvedenými závěry odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku tak, že žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky v celkové výši 27 755 Kč se specifikovaným příslušenstvím, podle § 219 o. s. ř. v tomto výroku potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný ohledně zamítnutí žaloby v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení z paušalizovaných náhrad výdajů ve výši 6x 300 Kč.

15. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla neúspěch jen v nepatrné části. Náklady právního zastoupení žalobkyně tvoří odměna advokátky za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 500 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. (dále jen AT), 3 paušály po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), odměna advokátky za 4 úkony právní služby (účast při dvou jednáních před soudem prvního stupně, odvolání proti napadenému rozsudku, účast při odvolacím jednání) ve výši 2 380 Kč (§ 7 AT), 4 paušály po 300 Kč (§ 13 AT) a daň z přidané hodnoty 2 629,20 Kč (21 % ze základu 12 520 Kč) podle § 137 o. s. ř. K nákladům zastoupení je třeba připočítat náklady spojené se zaplacením soudního poplatku za řízení 1 276 Kč a soudního poplatku za odvolání 1 388 Kč, celkem tedy náklady řízení činí 17 813,20 Kč.