98 C 49/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o 31 890 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. září 2022, č. j. 98C 49/2022-112,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 165 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 7 865 Kč od datum do zaplacení, 1 663 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 1 363 Kč od datum do zaplacení, 6 605 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 6 305 Kč od datum do zaplacení, 3 482 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 3 182 Kč od datum do zaplacení, 7 840 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 7 540 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 17 813,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 4 135 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 27 755 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Vycházel z toho, že žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky jako příspěvku za nepojištěné vozidlo podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/99 Sb. a nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 cit. zák., a to za vozidla registrační značka (dále jen první vozidlo), anonymizováno číslo (dále jen druhé vozidlo), anonymizováno číslo (dále jen třetí vozidlo), anonymizováno číslo (dále jen čtvrté vozidlo) a anonymizováno číslo (dále jen páté vozidlo) za specifikovaná období. Po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že první vozidlo žalovaný vlastnil po celou dobu a mohl je provozovat, příspěvek činí 3 835 Kč a náklady spojené s uplatněním práva na příspěvek 300 Kč, proto žalobě co do částky 4 135 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení vyhověl. Druhé vozidlo po obě rozhodné doby žalovaný vlastnil, nemohl je však legálně provozovat, protože již před koupí nemělo platnou technickou prohlídku, není rozhodné, že žalovaný nevrátil registrační značku a osvědčení o registraci vozidla. Podle judikatury Ústavního soudu povinnost platit pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/99 Sb. může být vymáhána jen tehdy, je-li adekvátní smyslu a účelu, který není dán u vozidel neschopných k užívání. V případě třetího, čtvrtého a pátého vozidla soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že nebylo prokázáno, že by tato vozidla žalovaný někdy vlastnil. Z těchto důvodů soud prvního stupně ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Namítala, že neplatná STK u vozidla není podle úpravy účinné od 1. 1. 2018 pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní, rozhodující je jen stav zapsaný v registru silničních vozidel, nárok na příspěvek je dán bez ohledu na to, zda vozidlo má či nemá platnou STK a zda je či není způsobilé k provozu. Nesouhlasila ani se závěrem o neprokázání vlastnictví zbývajících tří vozidel, soud prvního stupně navíc žalobkyni neposkytl poučení podle § 118a o. s. ř. Závěrem navrhla, aby odvolací soud v zamítavém výroku napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně a v jeho mezích napadené rozhodnutí i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř., a shledal odvolání z převážné části důvodným.

6. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakoval dokazování listinnými důkazy provedenými již soudem prvního stupně. Sdělením stát. instituce ze dne datum je prokázáno, že v registru silničních vozidel byla u čtvrtého vozidla jako provozovatel a vlastník od datum do datum zapsána jméno příjmení, narozená dne datum, bytem adresa Kupní smlouvou ze dne datum je prokázáno, že tohoto dne byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem je čtvrté vozidlo, jako kupující je uveden žalovaný, jako prodávající jméno příjmení bytem obec, kupní smlouva je podepsána prodávajícím a kupující ve obec dne datum právnická osoba, část názvu právnické osoby ze dne datum je prokázáno, že tato pojišťovna evidovala jako vlastníka a provozovatele čtvrtého vozidla od datum jméno příjmení, narozenou dne datum, bytem adresa Kupní smlouvou ze dne datum je prokázáno, že ji uzavřela jako prodávající jméno příjmení a jako kupující žalovaný, předmětem je páté vozidlo, smlouva je podepsána datum prodávajícím a kupujícím.

7. Soud prvního stupně při jednání dne datum vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů podle § 118a o. s. ř., na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne datum, kde doplnila tvrzení a označila důkazy, při dalším jednání dne datum soud prvního stupně další poučení podle § 118a o. s. ř. neprovedl, a následně založil zamítavé rozhodnutí ve vztahu k třem vozidlům na neunesení důkazního břemene žalobkyní. Tento postup není správný, a proto odvolací soud při jednání dne datum žalobkyni poskytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k třetímu vozidlu ohledně prokázání vlastnictví žalovaného, k tomu žalobkyně předložila listinu označenou jako Faktura - daňový doklad ze dne datum, kterou odvolací soud při jednání podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování a zjistil z ní, že jako dodavatel je zde uvedeno anonymizováno - příjmení příjmení, ulice a číslo, obec a číslo, jako odběratel žalovaný, předmětem dodávky je třetí vozidlo za částku 5 000 Kč s poznámkou, že kupující převzal veškeré doklady k vozu, listina je podepsána dodavatelem a odběratelem.

8. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalovaný druhé vozidlo vlastnil v obou rozhodných obdobích (datum - datum, datum - datum). Za tohoto stavu žalovaného stíhala povinnost sjednat pojištění odpovědnosti podle § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/99 Sb. bez ohledu na to, zda vozidlo mělo či nemělo platnou technickou prohlídku. Judikatura Ústavního soudu zmíněná soudem prvního stupně dopadala na vozidla, která zjevně nebyla schopná užívání a provozování, jednalo se o vozidla dlouhodobě nepojízdná, nikoliv o vozidla, která byla pojízdná, avšak neměla platnou technickou kontrolu. Nelze rovněž přijmout závěr, že vlastník vozidla, který nesplní svou zákonnou povinnost provozovat vozidlo pouze s platnou technickou kontrolou, je v důsledku porušení této povinnosti zbaven povinnosti sjednat pro takové vozidlo pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/99 Sb., a tedy de facto získá svým protiprávním jednáním neoprávněnou výhodu. Nadto je třeba přisvědčit odvolací námitce žalobkyně, že s účinností od datum již z § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/99 Sb. vyplývá povinnost u vozidla zapsaného v registru silničních vozidel mít sjednáno pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona s výjimkou doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé či odcizené, tedy jednoznačně tato povinnost stíhá i vozidlo bez platné technické kontroly, a již s ohledem na změnu právní úpravy je předešlá judikatura vztahující se k předchozí právní úpravě nepoužitelná. V případě druhého vozidla tedy žalovaného stíhala povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/99 Sb. za 121 dnů + 97 dnů ve výši 65 Kč/den stanovené v § 2 vyhl. č. 205/99 Sb., včetně dvou náhrad ve výši 300 Kč podle § 4 odst. 4 cit. zák. ve spojení s § 2a cit. vyhl.

9. V případě třetího vozidla soud prvního stupně správně zjistil, že v registru silničních vozidel byla od datum jako provozovatel a vlastník zapsána jméno příjmení, v předchozím období jméno příjmení, která kupní smlouvou ze dne datum vozidlo prodala kupujícímu anonymizováno - příjmení příjmení, ulice a číslo, obec a číslo, kupní smlouvou předloženou při odvolacím jednání ze dne datum je pak prokázáno, že příjmení příjmení toto vozidlo prodal žalovanému, kterého tak stíhá povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za období datum až datum, tedy za 29 dnů ve výši 47 Kč/den, včetně náhrady ve výši 300 Kč podle shodných ustanovení, jak jsou uvedena shora u druhého vozidla.

10. V případě čtvrtého vozidla soud prvního stupně správně zjistil, že jeho vlastníkem a provozovatelem byla jméno příjmení, zopakováním dokazování při odvolacím jednání vzal odvolací soud za prokázáno, že jméno příjmení a jméno příjmení (i) chová je jedna a tatáž osoba. O tom svědčí shodné datum narození datum a shoda údajů v registru silničních vozidel, sdělení právnická osoba, část názvu právnické osoby a obsahu kupní smlouvy ze dne datum, kde jméno příjmení i jméno příjmení (i) chová má uvedeno bydliště v obci obec. Podle registru vozidel jméno příjmení má bydliště v obci obec, kde byla dne datum uzavřena kupní smlouva. Na základě této kupní smlouvy se proto vlastníkem vozidla stal žalovaný, kterého stíhá povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za období datum až datum, tedy za 37 dnů ve výši 86 Kč/den podle shodných ustanovení jako v případě druhého a třetího vozidla.

11. V případě pátého vozidla soud prvního stupně správně zjistil, že jeho provozovatelem i vlastníkem byla jméno příjmení, zopakováním dokazování v odvolacím řízení pak bylo prokázáno, že kupní smlouvou ze dne datum coby prodávající převedla předmětné vozidlo na žalovaného coby kupujícího, který se stal vlastníkem vozidla, a stíhá jej proto povinnost zaplatit příspěvek za období datum až datum, tedy za 116 dnů ve výši 65 Kč/den podle shodných ustanovení jako v případě druhého, třetího a čtvrtého vozidla.

12. Ke skutkovým závěrům soudu prvního stupně ve vztahu k třetímu, čtvrtému a pátému vozidlu je třeba uvést, že v případě předložení kupních smluv v písemné formě opatřených podpisy jednajících osob bez úředního ověření je na účastníku, pro něhož z kupních smluv vyplývají závazky, aby zpochybnil pravost těchto soukromých listin. Žalovaný však v průběhu řízení zůstal nečinný, žádný z listinných důkazů nezpochybnil, a je tedy třeba vycházet z pravosti těchto kupních smluv za stavu, kdy v případě kupní smlouvy uzavřené s jméno příjmení na jednom z předložených exemplářů podpis žalovaného figuruje. Není tedy správný závěr soudu prvního stupně, že v případě této smlouvy nepřímé důkazy netvořily ucelenou řadu a byly rozumné důvody pochybovat o hodnověrnosti smlouvy.

13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/99 Sb. včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 cit. zák. i za druhé, třetí, čtvrté a páté vozidlo v celkové výši 27 755 Kč, přičemž předloženými výzvami k úhradě včetně doručenek, resp. informací o sledování zásilek, je prokázáno, že žalovaný byl k úhradě vyzván, a dostal se tak do prodlení. Soudu prvního stupně je však třeba přisvědčit v tom, že z paušalizovaných nákladů ve výši 300 Kč nepřísluší žalobkyni právo na úrok z prodlení, neboť tyto náklady jsou příslušenstvím pohledávky podle § 513 o. z., a s prodlením s jejich zaplacením proto není spojen nárok věřitele na úrok z prodlení.

14. Veden výše uvedenými závěry odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku tak, že žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky v celkové výši 27 755 Kč se specifikovaným příslušenstvím, podle § 219 o. s. ř. v tomto výroku potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný ohledně zamítnutí žaloby v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení z paušalizovaných náhrad výdajů ve výši 6x 300 Kč.

15. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla neúspěch jen v nepatrné části. Náklady právního zastoupení žalobkyně tvoří odměna advokátky za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 500 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. (dále jen AT), 3 paušály po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), odměna advokátky za 4 úkony právní služby (účast při dvou jednáních před soudem prvního stupně, odvolání proti napadenému rozsudku, účast při odvolacím jednání) ve výši 2 380 Kč (§ 7 AT), 4 paušály po 300 Kč (§ 13 AT) a daň z přidané hodnoty 2 629,20 Kč (21 % ze základu 12 520 Kč) podle § 137 o. s. ř. K nákladům zastoupení je třeba připočítat náklady spojené se zaplacením soudního poplatku za řízení 1 276 Kč a soudního poplatku za odvolání 1 388 Kč, celkem tedy náklady řízení činí 17 813,20 Kč. Proti tomuto rozsudku dovolání není přípustné.