36 C 33/2018

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice, narozenou Datum narození opatrovnice bytem Adresa opatrovnice zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: ad 1) Jméno žalované, narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ad 2) Jméno advokáta C, IČ: IČO advokáta C sídlem Adresa advokáta C o zaplacení částky 4 000 000 Kč s příslušenstvím, o doplňujícím výroku týkajícím se částky 3 600 000 Kč s příslušenstvím pokračování - 2 - 36 C 33/2018

I. Žalovaní ad 1) a ad 2) jsou povinni zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 procenta ročně jdoucím z této částky od 6. 12. 2012 do zaplacení s tím, že v rozsahu plnění poskytnutém jedním z žalovaných zaniká povinnost plnit druhého z nich, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 procenta ročně jdoucím z této částky od 6. 12. 2012 zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaní ad 1) a ad 2) jsou povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 82 750 Kč s tím, že v rozsahu plnění poskytnutém jedním z žalovaných zaniká povinnost plnit druhého z nich, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní ad 1) a ad 2) jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu adresa - východ na náhradu nákladů řízení státu částku ve výši 2 264,20 Kč s tím, že v rozsahu plnění poskytnutém jedním z žalovaných zaniká povinnost plnit druhého z nich, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Ve věci se jedná o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když původní rozhodnutí Okresního soudu adresa – východ ze dne 15.1.2021, č.j. spisová značka, bylo, části ve které byla zamítnuta žaloba co do částky 3 600 000 Kč s příslušenstvím a v navazujících výrocích o nákladech řízení, zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 20.6.2024, sp.zn. I. ÚS 837/24. Jádrem rozhodnutí Ústavního soudu byla úvaha, že při posuzování výše nároku přiznaných dvěma sourozencům na základě téže škodní události, bez ( ve svém komplexu ) podstatných odlišností a na základě totožné prejudikatury, významný rozdíl mezi výslednými částkami vytváří extrémní nepoměr, který je v rozporu s požadavky na spravedlivé rozhodnutí. Základ původního rozsudku a jím zjištěný skutkový stav je však možno převzít do rozsudku tohoto, což tímto soud činí.

2. Podanou žalobou ve znění její změny (připuštěné usnesením Okresního soudu adresa – východ ze dne 7. 1. 2021) se žalobce domáhal zaplacení částky 4 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 6. 12. 2012 do zaplacení, jako nemajetkové újmy za smrt svých rodičů jméno FO a jméno FO. Žalobu odůvodnil tím, že dne 12. 2. 2012 došlo ve večerních hodinách na silnici č. I/10 (dnes D10) v pravém jízdním pruhu ve směru od adresa (na 14,804 km v katastru obce adresa) k dopravní nehodě, kdy 1. žalovaný jako řidič vozidla zn. jméno FO SPZ, RZ SPZ, dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu před sebou, nedodržel bezpečnou vzdálenost a zezadu narazil do stejným směrem pomaleji jedoucího osobního vozidla zn. Škoda jméno FO, SPZ SPZ, řidičky jméno FO, narozené datum, čímž jí a spolujezdci jméno FO, narozenému 24. 1. 1940 (dále jen „zemřelí“) způsobil smrtelná zranění. 1. žalovaný byl za spáchání výše uvedeného skutku, kvalifikovaného jako přečin usmrcení z nedbalosti, uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v adresa č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 12. 2. 2013 (odvolání 1. žalovaného bylo zamítnuto) a byl mu uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem a trest zákazu řízení pokračování - 3 - spisová značka motorových vozidel. Zároveň mu byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody žalobci (vedle ostatních pozůstalých) v částce 480 000 Kč. Popsaným jednáním 1. žalovaný neoprávněně zasáhl do práva žalobce na rodinný život. V roce 2010 byl žalobce účastníkem dopravní nehody, následkem které má poškozený mozek, trpí duševní poruchou (v současné době je omezen v svéprávnosti), má poškozenou kyčel, trpí oční vadou a byl proto uznán invalidním třetím stupněm (invalidní důchod mu nebyl přiznán). Žalobce není schopen se o sebe řádně postarat, najít si zaměstnání, jeho jediným zdrojem příjmu jsou dávky pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí). Jeho stav je neměnný. Žalobce je rozvedený, žije sám v domě v adresa, s rodinou se nestýká. Od dopravní nehody v roce 2010 zemřelí žalobci významně pomáhali, velmi často ho navštěvovali, doprovázeli ho na lékařských vyšetřeních, rehabilitovali s ním, vařili mu, prali, pomáhali s vedením domácnosti, dělali mu společnost (u žalobce se střídali), představovali pro něj kontakt a pojítko s okolním světem i významnou finanční podporu. Jejich náhlou smrtí žalobce přišel o dvě milující osoby zároveň, jejichž péče (i po psychické stránce) pro něj byla nenahraditelná. Po smrti rodičů základní péči (v omezeném rozsahu) zajišťuje při svých návštěvách (zhruba dvakrát za měsíc) jeho sestra Jméno opatrovnice. Žalobce žije sám v nevyhovujících podmínkách, v chátrajícím domě, v současné době je bez elektřiny (byla odpojena pro neplacení) a s nepravidelnou dodávkou pitné vody. Po smrti svých rodičů zpustnul, nedbá o sebe, ztratil motivaci k jakékoliv aktivitě. Žalobce dále poukázal na vysoké odškodnění přiznávané v případech, kdy je zasahováno do dobré pověsti poškozených osob, na výši přiznaných odškodnění v jiných státech (Španělsko, Itálie) v řádu 350 000 EUR, i na Ústavním soudem ČR deklarovanou paušálnost částek v § 444 odst. 3 obč. zák., které nevylučují satisfakci podle ustanovení na ochranu osobnosti podle § 11 a násl. obč. zák. účinného do 31. 12. 2013. Zdůraznil, že 1. žalovaný byl řidičem z povolání, v době dopravní nehody jel v nebezpečném, frekventovaném úseku silnice R10, v hustém provozu, kdy „podjížděl“ v levém pruhu pomaleji jedoucí kolonu a řídil velmi těžký automobil (jméno FO SPZ). Počínal si hazardérským a bezohledným způsobem, do vozidla poškozených narazil ve vysoké rychlosti (130 km/hod.) a jeho chování by spíš bylo vhodné kvalifikovat jako hrubou nedbalost případně nepřímý úmysl. Po nehodě nepomáhal s vyprošťováním poškozených, odpovědnost za vznik nehody se snažil přenést na zemřelou jméno FO (s poukazem na to, že mu nečekaně vjela do dráhy). Za svůj čin dostal pouze podmíněný trest odnětí svobody, ačkoliv jeho čin měl pro žalobce tak fatální následky. Podával odvolání proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v adresa. Žalobci se omluvil pouze dopisem zaslaným prostřednictvím advokátní kanceláře, v něm nabízenou finanční pomoc však žalobci nikdy neposkytl. K majetkovým poměrům 1. žalovaného uvedl, že Okresní soud v adresa usnesením ze dne 9. 3. 2017 ve věci spisová značka rozhodl o podmíněném upuštění od zbytku trestu zákazu řízení motorových vozidel, 1. žalovaný tak není omezen v činnosti, kterou před nehodou provozoval. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 894/2018 ze dne 19. 9. 2018 uvedl, že základ výše přiznané částky má být v těchto případech dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční mzdy v roce předcházejícím dopravní nehodě, přičemž zvýšení požadoval vzhledem k stavu žalobce a jeho závislosti na zemřelých a vzhledem k tomu, že zásahem 1. žalovaného přišel žalobce současně o dvě blízké osoby. Úrok z prodlení žalobce požadoval od data vynesení rozsudku trestního soudu, kterým byl žalobce odkázán se svým nárokem na civilní řízení. Pasivní věcnou legitimaci 2. žalované odvozoval žalobce od pojistného vztahu žalovaných, kdy u 2. žalované měl 1. žalovaný pojištěnou odpovědnost za škodu způsobenou provozem škodného vozidla jméno FO SPZ s odkazem na rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 1704/2016. Žalobce konečně požadoval, aby soud jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy posoudil a přiznal odškodnění s ohledem na mimořádné okolnosti případu, podle právní úpravy zakotvené v novém občanském zákoníku č. 89/2012. Sb. (dále jen o. z.), účinném od 1. 1. 2014 (§ 2959) s odkazem na § 3079 odst. 2 o. z. pokračování - 4 - spisová značka 3. Původně byla žaloba podána s dalšími pozůstalými (dcerou, vnučkami a zetěm zemřelých) v řízení vedeném u Okresního soudu adresa – východ pod sp. zn. spisová značka, nárok žalobce byl usnesením Okresního soudu adresa – východ ze dne 21. 11. 2017 č. j. spisová značka vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí.

4. Žalovaný 1. nárok žalobce nepovažoval za oprávněný. Prohlásil za nesporné události dopravní nehody, poukázal však na to, že 1. žalovaný měl v době dopravní nehody uzavřenou pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou předmětným vozidlem zn. jméno FO SPZ u 2. žalované, která žalobci poskytla jednorázové finanční odškodnění za smrt zemřelých jméno FO a jméno FO. K okolnostem nehody uvedl, že jel rychlostí kolem 120 km/hod., obdobně jela ostatní vozidla, v době nehody byla zima, hustý provoz, tma, z tohoto důvodu došlo k uvedené události. Ze strany žalovaného rozhodně nešlo o úmysl, ale o nedbalostní jednání při běžné dopravní nehodě, což bylo potvrzeno i rozhodnutími soudů v rámci trestního řízení. Odškodnění žalobce má plnit satisfakční funkci, přičemž v souladu s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2545/2008 žalobce dostal morální satisfakci již v podobě odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne 6. 12. 2012, kterým byl 1. žalovanému uložen trest odnětí svobody v délce 30 měsíců s podmíněným odkladem na 4 roky a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 let. Dodatečné omluvě se 1. žalovaný nebrání, žalobcem nárokovaná částka je však zcela nepřiměřená a pro 1. žalovaného likvidační. Zpochybnil tvrzenou intenzivní péči zemřelých o žalobce, kdy poukázal na to, že v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka tvrdili další příbuzní (dcera, zeť a vnučky zemřelých) že se zemřelí o vnučky denně starali, trávili s nimi všechen čas, učili se s nimi, není tak pravděpodobné, že by se stejně intenzivně mohli současně starat i o žalobce. Žalobce nemohl vzhledem k věku zemřelých předpokládat, že jejich pomoc bude trvalá. Pokud žalobce namítal, že 1. žalovaný deklaroval poskytnutí finančního zadostiučinění, tak poukázal na to, že jeho realizace byla omezena jeho finančními možnostmi. Žalovaný 1. dostal trest zákazu činnosti, čímž se značně omezily jeho výdělečné možnosti (do té doby provozoval autodopravu), v důsledku čeho nebyl schopen splácet své závazky a má 3 nezletilé děti, k nimž má vyživovací povinnost. Od léta 2017 provozuje autodopravu, ale pouze jako náhrada za jiné dopravce, má stále záznam v rejstříku trestů. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3456/15 ze dne 9. 8. 2016, kde je deklarována nutnost zvažovat i majetkové poměry škůdce. Zároveň odkázal na tiskovou zprávu NS ČR ze dne 12. 4. 2016, kdy při zvažování rozhodování o výši peněžité náhrady za imateriální újmu osoby pozůstalé po oběti trestné činnosti se bere v úvahu na straně pozůstalých intenzita vztahu, věk zemřelých a pozůstalých, existenční závislost, poskytnutí jiné satisfakce na straně pachatele postoj škůdce, dopad události do jeho duševní sféry, majetkové poměry a míra zavinění, přičemž dle doporučení Nejvyššího soudu ČR se doporučuje výše náhrady u nejbližších osob v rozpětí 240 000 Kč až 500 000 Kč při neutrálních kritériích. Nakonec odmítl aplikaci o. z., s odůvodněním, že podle důvodové zprávy je jeho aplikace možná pouze v případech zvláštního zřetele hodných, přičemž o takový případ jde, pokud škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky. V posuzovaném případě však o takový případ nejde.

5. Ani 2. žalovaná s žalobou nesouhlasila. Potvrdila okolnosti nehody i skutečnost, že 1. žalovaný jako pojistník měl v době škodné události u 2. žalované uzavřeno pojištění předmětného vozidla jméno FO SPZ za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. Poukázala na to, že 2. žalovaná z titulu povinného ručení vyplatila žalobci částku 480 000 Kč (240 000 Kč za každého zemřelého podle § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“), které považovala za dostatečné. Poukázala na to, že 2. žalovaná není v odpovědnostním vztahu k žalobci, pouze by mohl existovat přímý nárok poškozeného vůči ní (svou pasivní věcnou legitimaci po vydání rozsudku NS ČR ze dne 18. 10. pokračování - 5 - spisová značka 2017 sp. zn. spisová značka již dále nezpochybňovala). Výše žalobcem požadované částky není důvodná, navíc je spjata s osobou škůdce, proto musí být přiměřená jeho majetkovým poměrům. Finanční odškodnění má funkci satisfakční nikoliv reparační. Okolnosti samotné nehody nebyly ničím výjimečné. Ze strany 1. žalovaného šlo o nedbalostní jednání z nepozornosti, nikoliv o zásadní porušení povinnosti např. jízda na červenou apod. Poukázala na výši odškodnění (700 000 Kč) přiznané v rozsudku NS ČR ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. spisová značka, kde byly zcela specifické okolnosti (pozůstalá sedmiletá holčička byla svědkem smrti své matky, jež byla zároveň jediným pečujícím rodičem) a výši tam přiznané satisfakce za nemajetkovou újmu. Pokud žalobce poukazoval na finanční výpomoc zemřelých, jedná se o jiné majetkové nároky, které byly uplatněny samostatně v jiném řízení, vedeném u Obvodního soudu pro adresa, sp. zn. spisová značka, nikoliv o skutečnosti, které by měly být zohledněny při přiznání náhrady za imateriální újmu. Podle názoru žalované není důvod k použití zák. č. 89/2012 Sb., protože k tomu dává zákon možnost pouze v případě mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, které ale nejsou v posuzované věci dány.

6. Ze spisu Okresního soudu adresa – východ sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že podanou žalobou se žalobci a) jméno FO, b) jméno FO (vnučky zemřelých), c) Jméno opatrovnice (dcera zemřelých) a d) jméno FO (zeť zemřelých) původně společně se současným žalobcem (jeho věc byla následně vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí) domáhali náhrady nemajetkové újmy za smrt jméno FO a jméno FO s totožně tvrzenými okolnostmi nehody a pokud jde o žalované i se stejnou argumentací jako v současném řízení. Újmu odůvodňovali zejména blízkým vztahem se zemřelými, společnou domácností, výraznou pomocí v péči o a) a b) žalobkyně, s domácností a dalšími věcmi a díky tomu možný kariérní růst nejen d) žalobce ale zejména c) žalobkyně, která po jejich smrti musela radikálně všechny své aktivity ukončit a péči o dcery a domácnost zcela převzít. adresa žalobcům bylo druhou žalovanou vyplaceno odškodnění za usmrcení blízké osoby podle § 444 odst. 3 obč. zák. v částce 240 000 Kč za každého zemřelého (každému 480 000 Kč + náklady pohřbu). Ve věci byl vydán dne 12. 9. 2018 Okresním soudem adresa-východ rozsudek č. j. spisová značka, kterým bylo žalobě a-c) žalobkyň částečně vyhověno (a) a b) žalobkyním do částky 400 000 Kč a c) žalobkyni do částky 1 000 000 Kč), nárok d) žalobce byl zamítnut. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020 č. j. spisová značka byl označený rozsudek změněn ohledně a) – c) žalobkyň tak, že se žaloba zamítá. Ve shodě se soudem I. stupně posoudil odvolací soud věc podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), na rozdíl od soudu I. stupně však došel k názoru, že i když došlo k zásahu do práv žalobců na rodinný život, jednorázové paušální odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák. představovalo přiměřenou finanční satisfakci (činilo zhruba dvacetinásobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za rok 2011), neboť primární formou zadostiučinění podle § 11 a násl. obč. zák. je omluva a zvýšení relutární náhrady nad paušální jednorázovou částku má místo pouze při mimořádných okolnostech za nichž k porušení práva došlo, takové okolnosti v posuzovaném sporu odvolací soud neshledal. Proti rozsudku odvolacího soudu bylo žalobkyněmi podáno dovolání. Nejvyšší soud ČR rozsudkem č.j. spisová značka rozsudek krajského soudu v části týkající se nároku žalobcovy sestry a jejích dcer zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Dne 20.4.2022 Krajský soud v Praze po srovnání s obdobnými případy rozhodl rozsudkem č. j. spisová značka a přiznal žalobkyním částky stanovené výrokem I rozsudku okresního soudu, tj. za každého zemřelého 500 000 Kč sestře žalobce ( celkem 1 000 000 Kč ) a každé z jejích dcer za každého zemřelého částku 200 000 Kč ( tedy 400 000 Kč ) s tím, že žalovaní jsou povinni tyto částky zaplatit žalobkyním spolu s úrokem z prodlení ode dne 6. prosince 2012 (výrok právnická osoba závislých výrocích IV a VI rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III). Sestře a jejím dcerám pokračování - 6 - spisová značka byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů. Sestra žalobce tak ve výsledku obdržela částku 1 517 294 Kč, a to podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964 částku 480 000 Kč plus částku 37 294 Kč za náklady pohřbu a částku 1 000 000 Kč nad rámec tohoto ustanovení.

7. Z trestního spisu vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka (jako přílohového spisu ke spisu sp. zn. spisová značka) bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 6. 12. 2012 byl 1. žalovaný uznán vinným, že dne 12. 2. 2012 kolem 18.50 hod. řídil po silnici č. I/10 v pravém jízdním pruhu ve směru od adresa, osobní vozidlo zn. jméno FO SPZ, RZ SPZ, přičemž v úseku km 14,804 km, v katastru obce adresa, dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu před sebou, nedodržel dostatečnou bezpečnou vzdálenost za před ním stejným směrem pomaleji jedoucím osobním vozidlem zn. Škoda jméno FO, SPZ SPZ, řidičky jméno FO, narozené 27. 2. 1943, a zezadu do něho narazil, čímž jmenované a jejímu spolujezdci jméno FO, narozenému 24. 1. 1940 způsobil smrtelná zranění, čímž spáchal přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1,2 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody na 30 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 6 let. 1. žalovanému bylo uloženo zaplatit sestře žalobce Jméno opatrovnice částku 517 294 Kč a žalobci částku 480 000 Kč, ve zbytku byli (obdobně jako vnučky a zeť zemřelých) se svými nároky odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle odůvodnění rozsudku (a také podle závěrů znaleckého posudku znalce tituly před jménem, č. hodnota-44/2012, pokud jde o průběh nehodového děje) 1. žalovaný jel v době střetu v pravém pruhu rychlostí cca 119-131 km/hod., nepožil alkohol nebo jiné omamné látky, vozidlo poškozených jelo po dálnici v pravém pruhu rychlostí 57-63 km/hod. (v době střetu), z nezjištěných důvodů podstatně pomaleji, než jela ostatní vozidla na komunikaci, koncová světla s ohledem na typ vozidla byla méně výrazná. Vozidla v levém pruhu jela v té době rychlostí cca 100 km/hod. Pokud by 1. žalovaný na vozidlo zareagoval ve vzdálenosti 42 m, byl by schopen střetu zabránit, v té době byla patrná i odrazová skla vozidla jméno FO. 1. žalovaný byl před popsaným skutkem od roku 2008 4krát projednáván za přestupek v dopravě, dvakrát za překročení povolené rychlosti, v roce 2010 mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2013 č. j. spisová značka bylo zamítnuto odvolání 1. žalovaného, kdy Krajský soud v Praze zdůraznil, že 1. žalovaný zavinil smrt dvou lidí, že jako řidič rozměrného vozidla „podjížděl“ kolonu pomaleji jedoucích vozidel v levém pruhu, do vozidla poškozených narazil ve vysoké rychlosti, přičemž podle znaleckého posudku bylo možné nehodě zabránit včasnou reakcí ve vzdálenosti 42 m, kdy již byly viditelné odrazové světla. Dále bylo zdůrazněno, že v hlavním líčení se 1. žalovaný snažil odpovědnost za vznik nehodového děje přenést na zemřelou jméno FO. Po uvedeném odsouzení byl 1. žalovaný uznán vinným trestním příkazem ze dne 22. 10. 2014 sp. zn. spisová značka ze spáchání pokusu přečinu krádeže, rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 29. 4. 2015 sp. zn. spisová značka byl uznán vinným ze spáchání přečinu úvěrového podvodu a přečinu poškozování cizích práv a byla mu uložena povinnost zaplatit právnická osoba a.s. náhradu škody ve výše 200 000 Kč. Dle usnesení soudu ze dne 9. 3. 2017 bylo u 1. žalovaného upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu řízení motorových vozidel a byla mu stanovena zkušební doba 4 let. Dopisem 1. žalovaného doručeného zástupkyni žalobců prostřednictvím svého tehdejšího zástupce ze dne 11. 4. 2012 se 1. žalovaný omluvil za celou záležitost a nabídl žalobci a jeho sestře Jméno opatrovnice finanční pomoc 100 000 Kč nad rámec pojistného plnění (podle shodného tvrzení účastníků uvedená částka nebyla uhrazena, navíc z výše označeného trestního spisu vyplývá, že 1. žalovaný ihned po přijetí nabídky peněz odmítl uvedenou částku zaplatit s poukazem na svou finanční situaci). Žalobce uplatnil nárok na nemajetkovou újmu (i nad rámec paušálních částek odškodnění) v rámci trestního řízení dopisem ze dne 5. 12. 2012 pokračování - 7 - spisová značka adresovaným Okresnímu soudu v adresa (v částce 2 x 4 000 000 Kč), ve vztahu k 1. žalovanému byl nárok uplatněn u hlavního líčení konaného dne 6. 12. 2012 ústně (za přítomnosti 1. žalovaného), kdy byl zároveň výše uvedený dopis předložen soudu (viz protokol o hlavním líčení ze dne 6. 12. 2012).

8. Z rodných listů jméno FO a jméno FO a žalobce soud ověřil, že žalobce byl synem zemřelých jméno FO a jméno FO.

9. Ohledně zemřelých bylo ze spisu spisová značka zjištěno (zprávou tituly před jménem jméno FO, praktického lékaře), že neměli žádná závažná zdravotní omezení.

10. Ohledně žalobce bylo zjištěno, že v roce 2010 byl účastníkem dopravní nehody, při níž utrpěl fyzická zranění, došlo k poškození mozku. V současné době trpí těžkým, trvalým poškozením činnosti centrální nervové soustavy (viz zpráva praktického lékaře tituly před jménem jméno FO), od roku 2011 docházel v doprovodu své matky do ordinace tituly před jménem jméno FO (do roku 2012 asi 15krát, poté až v roce 2017, kdy ho doprovázela sestra Jméno opatrovnice) s diagnózou poruchy osobnosti a chování způsobené poškozením a dysfunkcí mozku. Není plně soběstačný, potřebuje dohled nad běžnými životními činnostmi, doprovod k lékaři (omezená pohyblivost), není schopen vést samostatný život, pokud jde o zacházení s penězi, údržbou domácnosti, zabezpečení stravy a úklidu (bylo doporučeno omezení svéprávnosti). Byl zjištěn chronický abúzus alkoholu (viz zprávy tituly před jménem jméno FO z 16. 1. 2012, 20. 3. 2017, 25. 4. 2017). Byl opakovaně hospitalizován v Psychiatrické nemocnici adresa s diagnózou organická porucha osobnosti – poruchy osobnosti a chování způsobené poškozením a dysfunkcí mozku a delirium nevyvolané alkoholem ale nasedající na difuzní axorální poranění (viz zpráva PN adresa ze dne 30. 9. 2010, 17. 3. 2016, 6. 3. 2017 a usnesení Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka, kterým bylo rozhodnuto, že převzetí žalobce do PN adresa dne 20. 9. 2010 je v souladu se zákonnými důvody). Dle znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, znalce z oboru psychiatrie, bylo potvrzeno výše uvedené (organická porucha osobnosti) s tím, že Jméno žalobce má výrazně narušenou ovládací schopnost, v roce 2011-2012 se rozvedl, v minulosti se o něj starali rodiče, dohlíželi na hygienu, úklid, nákupy, vaření, zařizování na úřadech, doprovod k lékaři (vyplývá i z lékařských zpráv, jenž jsou obsaženy v posudku), nad rámec běžných úkolů každodenního života by měl být zastoupen. U osobního klinického vyšetření žalobce znalcem žalobce sděloval, pokud jde o žalobu na nemajetkovou újmu, že se plně spoléhá na sestru (Jméno opatrovnice), která sdělovala, že by to nemělo člověku, co to způsobil, projít, sestra se o to stará, on by to nedokázal psychicky ani fyzicky vyřešit. Sděloval, že nechce vědět, co se stalo (ale věděl, že rodiče zemřeli při autonehodě), popisoval péči matky, dále že trpí samotou, po smrti rodičů mu vypomáhá sestra. Další zdravotní problémy žalobce dokládal lékařskou zprávou právnická osoba. ze dne 9. 9. 2010 a tituly před jménem jméno FO (ortopedická ordinace) vztahující se k přetrvávajícím následkům po šikmé fraktuře krčku femuru a implantátu kyčelního kloubu, a dále zprávou právnická osoba s. r. o. – tituly před jménem jméno FO, vztahující se k oční vadě pravděpodobně zapříčiněné nehodou v roce 2010. Podle posudku o invaliditě ze dne 15. 7. 2011 byl Jméno žalobce uznán invalidním invaliditou 3. stupně (pokles pracovní schopnosti 70%). Dle sdělení Úřadu práce ČR ze dne 23. 3. 2016 nepobírá příspěvek na péči (nebyl mu přiznán), od roku 2012 pobírá dávku hmotné nouze – příspěvek na živobytí (viz zpráva Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 18. 9. 2018 včetně seznamu vyplacených dávek a ze dne 2. 12. 2020 a seznam vyplacených dávek vystavený Úřadem práce ČR – krajskou pobočkou v Příbrami za období od 6/2015 – 7/2019), nepobírá žádnou důchodovou dávku, žádost o invalidní důchod mu byla zamítnuta z důvodu nezískání potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod (viz zpráva právnická osoba ze dne 11., 20. a 23. 5. 2016). Majetkové poměry žalobce byly dále doloženy centrální evidencí exekucí, z níž je patrno vedení pokračování - 8 - spisová značka exekucí na žalobce. Ze zprávy starosty obce adresa adresa jméno FO ze dne 16. 3. 2017 a bývalého starosty obce adresa jméno FO ze dne 20. 3. 2017 bylo zjištěno, že se o jméno FO starali zemřelí, po jejich smrti se situace rapidně zhoršila, žalobce je nesoběstačný nevychází z domu. Uvedené bylo potvrzeno i čestným prohlášením manželů Anonymizováno a jméno FO (sousedů) s tím, že po smrti za ním dochází pouze jeho sestra. Nevyhovující podmínky pro bydlení žalobce dokládal vyjádřením k stavu nemovitosti čp. 25 v adresa tituly před jménem jméno FO a fotodokumentací, z nichž vyplynula nedostatečná údržba objektu, budova je z technického hlediska v kritickém stavu, nevyhovuje hygienickým nárokům (kuchyň), není napojení na vodovod s pitnou vodou, je odpojen přívod elektřiny. Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 28. 11. 2018 č. j. spisová značka byl žalobce omezen v svéprávnosti (co do majetkoprávních závazků přesahujících běžnou záležitost každodenního života, přijetí/odmítnutí zdravotnických služeb nad rámec běžné zdravotní péče, udělení souhlasu se zásahem do integrity, jimiž dochází k realizaci práv vyplývajících z důchodového a nemocenského pojištění, na zajištění v hmotné nouzi, státní sociální podpory a příspěvku na péči, pořízení pro případ smrti – ustanovení dědice či odkazovníka, výkon pasivního volebního práva). Podkladem rozsudku byl znalecký posudek psychiatrický o duševním stavu žalobce, vypracovaný tituly před jménem jméno FO, podle kterého znalkyně opětovně potvrdila diagnózu organického postižení centrální nervové soustavy a organickou poruchu osobnosti spolu s chronickým alkoholismem, stav je trvalý, zlepšení se neočekává. Žalobce není schopen dávat věci do souvislosti, uvědomit si následky svého jednání, ovládat se a rozhodovat. Praktické věci zvládá částečně, potřebuje pomoc v složitějších situacích, není schopen uzavírat smlouvy s vyšším finančním plněním, vyvarovat se nebezpečí, hájit své zájmy, pečovat o své zdraví. Rozsudkem Okresního soudu adresa – východ ze dne spisová značka ze dne 5. 2. 2020 byl schválen úkon za žalobce – podání žaloby ze dne 29. 1. 20158 v této věci na náhradu nemajetkové újmy za smrt rodičů, udělení plné moci k zastupování v řízení i navýšení žalované částky na 4 000 000 Kč.

11. Z výslechu (a doplňujícího výslechu) svědkyně jméno FO bylo zjištěno, že zemřelí bydleli v Praze, oba žalobce v minulosti podporovali, po dopravní nehodě s nimi chvíli bydlel, poté se odstěhoval do domu v adresa. Oba zemřelí se ho snažili začlenit do normálního života, zajistit mu řádné rehabilitace. Dojížděli za ním do adresa, kde mu vařili, pracovali spolu na zahradě, pomáhali mu vyřizovat jeho záležitosti. Plánovali se do adresa přestěhovat. I svědkyně jméno FO (sousedka žalobců) potvrdila, že měla vědomost o tom, že se jméno FO o žalobce starala a dojížděla za ním. Jméno opatrovnice (opatrovnice a sestra žalobce) vypověděla, že žalobce měl se zemřelými velmi úzký vztah. Po nehodě v roce 2010 byl v kómatu, měl organické poškození mozku a další zranění, trpěl depresemi, nedokázal se souvisle věnovat žádné činnosti. Rodiče se o něj chtěli sami postarat, dělili si mezi sebou činnosti, věnovali se mu, obstarávali mu základní věci, snažili se ho zapojit do normálního života, do obyčejných činností, např. drobné opravy, nákupy, návštěvy. Plánovali, že se přestěhují do domu v adresa. Žalobce bydlel dva dny v týdnu s rodiči v Praze, poté s ním jméno FO odjel do adresa a jméno FO za nimi přijela na víkend, neboť přes týden pracovala. Po jejich smrti ztratil motivaci k činnosti, sebedůvěru, žije v nevyhovujících podmínkách sám, pouze z dávek hmotné nouze v částce cca 3 800 Kč. Není schopen se o sebe postarat, nevychází z domu. Svědci jméno FO i Pavel Kustovný (sousedi zemřelých) potvrdili, že po nehodě žalobce v roce 2010 nebyl schopen samostatného života, zemřelí za ním jezdili do adresa, starali se o něj i nemovitost, kde bydlel, doprovázeli ho k lékaři. Z výpovědi jméno FO (soused zemřelých) bylo zjištěno, že zemřelí po nehodě žalobci pomáhali osobně i finančně, jezdili za ním do adresa, v současné době se o něj stará pouze sestra. Žalobce není schopen se o sebe postarat, má poškozený mozek snad v důsledku havárie. Svědkyně jméno FO vypověděla, že je sousedka žalobce (v adresa), zemřelé vídávala u žalobce, zhruba obden ale k upřesňujícímu dotazu si nepamatovala jak pokračování - 9 - spisová značka pravidelně. V současné době potkává žalobce, působí zanedbaně, občas za ním přijede sestra jméno FO. Znalost péče jméno FO o žalobce byla doložena dále čestným prohlášením tituly před jménem jméno FO, jméno FO (jednatelů společností právnická osoba. a OB právnická osoba. – zaměstnavatelů jméno FO).

12. Pokud jde o majetkové poměry 1) žalovaného, ty byly doloženy oznámením Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 7. 3. 2014 o přiznání příspěvku na živobytí ve výši 3 410 Kč ze dne 7. 3. 2014 (od března 2014), potvrzením Okresní správy sociálního zabezpečení adresa – východ ze dne 21. 10. 2013, o vedení 1. žalovaného jako OSVČ v evidenci do 31. 1. 2013, rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 25. 2. 2013 o podpoře v nezaměstnanosti přiznané 1. žalovanému od 14. 2. 2013, rodným listem jméno FO, nar. 11. 10. 2013, potvrzujícím rodičovský vztah 1. žalovaného k jmenovanému, rozsudkem Okresního soudu adresa – východ ze dne 18. 4. 2011 č. j. spisová značka o výživném na děti adresa jméno FO (v celkové částce 5 000 Kč). 1. žalovaný vypověděl, že má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem. Ohledně dvou dětí z prvního manželství bylo soudem určeno výživné, které nehradí, neboť podle dohody s bývalou manželkou ji v rámci vypořádání společného jmění manželů v roce 2011 přenechal rodinný dům i s pozemkem a výživné se hradí z hodnoty té části majetku, která by připadla v rámci vypořádání jemu. Rodinné finance obstarávala současná manželka, on byl doma s posledním synem jméno FO. V důsledku záznamu v rejstříku trestů má problémy s hledáním zaměstnání. Dále bylo ze spisu sp. zn. spisová značka v rámci dalšího dokazovaní majetkových poměrů 1. žalovaného (po vyloučení věci žalobce) zjištěno, že podle zprávy Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 7. 6. 2018 měl 1. žalovaný v roce 2017 příjmy tvořící základ daně ve výši 159 337 Kč (zároveň uvedené bylo doloženo i daňovým přiznáním za rok 2017). Z živnostenského rejstříku 1. žalovaného bylo zjištěno, že má živnostenské oprávnění od 23. 1. 2017 pro klempířství a oprava karoserií, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a od 23. 8. 2017 silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče. Podle centrální evidence exekucí 1. žalovaný nemá ke dni 9. 5 2018 evidovanou exekuci. Dále bylo zjištěno, že 1. žalovaný má za sebou 1 000 pětihvězdičkových jízd s UBREM. V současném řízení žalovaný sděloval, že se na jeho majetkových poměrech nic nezměnilo.

13. Pojistný vztah mezi žalovanými byl doložen pojistnou smlouvou č. hodnota, kterou byla pojištěna odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla jméno FO SPZ, vin: VIN kód. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná (viz. jednání konané dne 10. 11. 2015). Dopisem ze dne 15. 2. 2013 uplatnil žalobce prostřednictvím své tehdejší zástupkyně u 2. žalované nárok na odškodnění podle § 444 zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák. 2 x 240 000 Kč, pro úhradu byl stanoven účet č. č. účtu. Výpisem z účtu byla prokázána úhrada ze strany 2. žalované žalobci (a dalším pozůstalým), a to dne 4. 3. 2013 na uvedený účet 517 294 Kč, 20. 5. 2013 částka 720 000 Kč, 20. 5. 2013 částka 720 000 Kč, 4. 3. 2013 480 000 Kč. Zároveň dopisy ze dne 17. 5. 2013, 27. 2. 2013 byla zástupkyně žalobce informována o výplatě pojistného plnění ve výši 480 000 Kč pro žalobce. Dopisem ze dne 18. 6. 2014 zamítla 2. žalovaná návrh žalobce a dalších pozůstalých ze dne 5. 6. 2014 na mimosoudní vyrovnání nemajetkové újmy v penězích s tím, že tento nárok není krytý pojištěním.

14. Z informací zveřejněných právnická osoba činila průměrná měsíční mzda v národním hospodářství v roce 2011 částku 24 319 Kč.

15. Pro řízení nebyly pro nadbytečnost důležité důkazy - mzdové listy jméno FO osvědčující její příjmy a srážky na exekuci žalobce, statistické údaje o průměrné výši starobního důchodu, zprávy dalších zdravotnických zařízení, ve kterých se žalobce léčil, znalecký posudek z oboru zdravotnictví - psychiatrie, ortopedie, očního lékařství (neboť zdravotní stav žalobce byl pokračování - 10 - spisová značka dostatečně zjištěn), místní šetření v bydlišti žalobce a shlédnutí žalobce, neboť veškeré relevantní skutečnosti byly v řízení dostatečně zjištěny, a dále důkazy, jenž byly navrženy, případně provedeny ještě v rámci řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka před vyloučením věci žalobce, ale týkaly se poměrů a nároků jiných pozůstalých než žalobce (žalobců v původním řízení označených a) – d).

16. Po provedeném dokazování měl soud za prokázané, že dne 12. 2. 2012 došlo k dopravní nehodě popsané v bodu 1. rozsudku, při níž zemřeli jméno FO a jméno FO. 1. žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v adresa pravomocně uznán vinným v bodu 1. rozsudku popsaným skutkem kvalifikovaným jako usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákona (1. žalovaný nedodržel důležitou zákonnou povinnost, a to dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu před sebou, nedodržel bezpečnou vzdálenost). V době dopravní nehody nepožil alkohol, jel rychleji než vozidla v levém jízdním pruhu, v době střetu vozidel byla znaleckým zkoumáním zjištěna rychlost jeho vozidla 119 – 131 km/hod. (rychlost před střetem zjištěna nebyla). Vozidlo zemřelých jelo v době střetu rychlostí 57-63 km/hod. (příčina výrazně pomalejší jízdy nebyla zjištěna), obrysová světla s ohledem na typ vozidla zemřelých byla méně výrazná. 1. žalovaný mohl střetu zabránit včasnou reakcí nejpozději ve vzdálenosti 42 m od vozidla poškozených, na tuto vzdálenost byla patrná i odrazová skla vozidla. V době smrti bylo jméno FO 68 let a jméno FO 71 let. V průběhu trestního řízení měnil 1. žalovaný svou verzi nehodového děje, kdy v průběhu hlavního líčení trval na tom, že mu jméno FO vjela do dráhy z odstavného pruhu. Odvolání podával pouze do výroku o trestu zákazu řízení motorových vozidel. Dále bylo zjištěno, že jméno FO a jméno FO byli rodiče žalobce. V roce 2010 byl žalobce účastníkem dopravní nehody, následkem které má poškozenou kyčel a poškození mozku. Vyvinula se u něj organická porucha osobnosti způsobená poškozením a dysfunkcí mozku. Není plně soběstačný, potřebuje dohled nad běžnými životními činnostmi, doprovod k lékaři (omezená pohyblivost), není schopen vést samostatný život, potřebuje pomoc s údržbou domácnosti, zabezpečení stravy a úklidu. Žalobce není schopen dávat věci do souvislosti, uvědomit si následky svého jednání, ovládat se a rozhodovat. Praktické věci zvládá částečně, potřebuje pomoc v složitějších situacích, není schopen uzavírat smlouvy s vyšším finančním plněním, vyvarovat se nebezpečí, hájit své zájmy, pečovat o své zdraví. Žalobce byl uznán invalidním třetího stupně, byla mu (v současné době) omezena svéprávnost. Po nehodě v roce 2010 došlo k zpřetrhání rodinných vazeb žalobce (rozvod, omezený styk s dětmi), vypomáhali mu zemřelí (zejména matka jméno FO), dojížděli za ním do domu v adresa, vařili mu, uklízeli, dělali společnost, doprovázeli ho k lékařským vyšetřením, jednali za něj s úřady (při vyřizování invalidity, dávek), finančně ho podporovali. Po jejich smrti žije žalobce z příspěvku na živobytí, dům je bez elektřiny, pitné vody, zhruba dvakrát do měsíce za ním dojíždí sestra Jméno opatrovnice, která mu zajišťuje nákup, základní věci, případně doprovod k lékaři, jinou stálou pomoc zabezpečenou nemá. Nárok na nemajetkovou újmu nad rámec paušálního odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák. byl poprvé uplatněn vůči 1. žalovanému (za jeho přítomnosti) ústně u hlavního líčení konaného dne 6. 12. 2012, vůči 2. žalované pak dopisem ze dne 5. 6. 2014 (dřívější uplatnění vůči 2. žalované nebylo doloženo, na věci by však nic nezměnilo). Dále bylo zjištěno, že 1. žalovaný v průběhu trestního řízení poslal prostřednictvím svého advokáta zástupkyni žalobce dopis adresovaný žalobci a Jméno opatrovnice, v kterém se omluvil za svůj čin a nabídl částku 100 000 Kč nad rámec plnění 2. žalované (své pojišťovny). Záhy po přijetí nabídky finančního plnění ale odmítl finanční částku vyplatit s poukazem na svou nepříznivou finanční situaci. Po vydání uvedeného rozsudku byl 1. žalovaný pravomocně uznán vinným ještě ze spáchání přečinů majetkového charakteru, a to pokusu krádeže a úvěrového podvodu (v souběhu s poškozováním cizích práv), v druhém případě mu bylo uloženo zaplatit právnická osoba Bank, a.s. náhradu škody 200 000 Kč. Do doby výkonu trestu zákazu řízení pokračování - 11 - spisová značka motorových vozidel 1. žalovaný podnikal v oboru autodoprava, poté byl nezaměstnaný, případně na rodičovské dovolené, pobíral pouze sociální dávky, následně od roku 2017 podniká v oboru klempířství a oprava karoserií, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a od 23. 8. 2017 (po upuštění od zbytku výkonu trestu zákazu řízení motorových vozidel) v oboru silniční motorová doprava (podle svých slov pouze jako náhrada za jiné dopravce). Dle daňového přiznání z roku 2017 měl 1. žalovaný základ daně 159 337 Kč. 1. žalovaný měl v době nehody uzavřeno pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla jméno FO SPZ u 2. žalované. 2. žalovaná žalobci vyplatila odškodnění 2 x 240 000 Kč podle § 444 obč. zák. za smrt každého z poškozených.

17. Podle ustanovení § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 2, nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

18. Ustanovení § 3079 o. z. je speciálním přechodným ustanovením k § 3028 odst. 3 o. z., když právo na náhradu škody (včetně nemajetkové újmy) a tomu odpovídající povinnost tvoří obsah specifického (mimosmluvního) závazkového právního vztahu. Nároky na náhradu škody z titulu porušení povinnosti se posuzují podle předpisů účinných v době porušení právní povinnosti, z níž škoda vznikla (srov. důvodovou zprávu k občanskému zákoníku). K takovému jednání v posuzované věci došlo dne 12. 2. 2012, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“). Žalobce navrhoval, aby soud postupoval s odkazem na ust. § 3079 odst. 2 o. z. podle o. z. účinného od 1. 1. 2014, konkrétně podle § 2959 o. z. (Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti), a to s poukazem na výše popsané mimořádné okolnosti škodné události. Žalovaní s uvedeným názorem s poukazem na absenci podmínek použití uvedeného ustanovení nesouhlasili.

19. Důvodová zpráva k o. z. pod mimořádné případy hodné zvláštního zřetele zahrnuje zejména takové případy, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Zvláště pro tyto případy se navrhuje, aby bylo možné škůdce zavázat k náhradě i nemajetkové újmy těm, kdo způsobenou škodu důvodně pociťují jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit (srov. důvodovou zprávu k o. z.). O takový případ v posuzované věci však nejde (i když následek byl pro žalobce velmi citelný), neboť 1. žalovaný ho způsobil v důsledku nedbalostního (tedy nikoliv úmyslného) jednání, ne z pohnutek výše vyjmenovaných nebo za okolností, které by odůvodňovaly závěr o jeho excesivním chování či zvláštních okolnostech nehody. V obč. zák. účinném do 31. 12. 2013 v § 444 odst. 3 bylo zakotveno právo nejbližších pozůstalých osob na jednorázové odškodnění za smrt blízkých osob, které bylo stanovené paušální částkou 240 000 Kč, v případě dětí i v případě jiných blízkých osob žijících ve společné domácnosti se zemřelým v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti. I za účinnosti této právní úpravy bylo možné uplatnit nárok na peněžitou satisfakci i nad rámec jednorázového paušálního odškodnění, za pomoci aplikace § 11 a násl. obč. zák., pokud to odůvodňovala závažnost, rozsah i okolnosti nastalé nemajetkové újmy (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. 5. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 16/04, publikované v Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 98/2005, rozsudek NS ČR ze dne 28. 2. 2011 sp. zn. 30 Cdo pokračování - 12 - spisová značka 1577/2009). Je tomu tak v případech, kdy se jedná o výraznější zásah do soukromí pozůstalých, než k jakému dochází v obvyklých případech běžných vztahů v rodině, tedy při zásahu do značně kvalitativně rozvinutějších a výrazně hlouběji vyvinutých rodinných vztahů nad obvyklou úroveň takových vztahů ve společnosti (srov. rozsudek NS ČR ze dne 21. 12. 2009 sp. zn. spisová značka). Vyloučením aplikace nové právní úpravy o. z. v § 2959 (pokud nejsou splněny podmínky v § 3079 odst. 2 o. z.), tak nemůže dojít ke zkrácení práv žalobce.

20. Podle § 11 obč. zák. má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

21. Podle čl. 10 odst. 2 listiny základních práv a svobod (vyhlášené pod č. 2/1993 Sb.), každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

22. Podle § 13 odst. 1 obč. zák. má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle odst. 2 pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle odst. 3, výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

23. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, vztahující se k interpretaci čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, plyne, že respektování soukromého života musí zahrnovat do určité míry právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi, neboť součástí soukromého života je též život rodinný, zahrnující i vztahy mezi blízkými příbuznými, zejména vztahy sociální a morální [srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 517/99 ze dne 1. 3. 2000 (N 32/17 SbNU 229)]. Rodinný život zahrnuje kromě jiného vztahy mezi nejbližšími rodinnými příslušníky (dětmi, rodiči, prarodiči) bez ohledu na skutečnost, zda spolu trvale žijí, či nikoliv, a protiprávní narušení těchto rodinných vztahů představuje neoprávněný zásah do práva na soukromý a rodinný život fyzické osoby (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14). Takovým zásahem (do soukromí fyzické osoby ve smyslu § 11 a 13 obč. zák.) je i způsobení úmrtí jiné osoby (zásah do práva na život), jestliže mezi fyzickými osobami existují sociální, morální, citové a kulturní vztahy vytvořené v rámci jejich soukromého a rodinného života (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. spisová značka, rozsudek NS ČR ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. spisová značka). Zaviněná smrt takto blízké osoby proto může vzhledem k těmto vzájemným úzkým a pevným vazbám představovat natolik vážnou nemateriální újmu pro rozvíjení a naplňování osobnosti pozůstalého, že může být kvalifikována jako újma snižující jeho důstojnost či vážnost ve společnosti. Z tohoto pohledu občanský zákoník dává podmínky pro uplatnění finanční satisfakce za újmu spočívající v zásahu do osobnostních práv v důsledku smrti blízké osoby. (viz již cit. nález ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 517/99 ze dne 1. 3. 2000).

24. Obdobně jako v případě nároku na náhradu škody i v případě nároku na nemajetkovou újmu (satisfakci) za zásah do soukromí (rodinného života) fyzické osoby podle § 13 obč. zák. je pro přiznání nároku zásadní existence odpovědnostního závazkového právního vztahu. Předpokladem jeho vzniku je neoprávněný zásah do všeobecného osobnostního práva (práva na soukromí, rodinný život) objektivně způsobilý ohrozit nebo porušit osobnost fyzické osoby, újma na osobnosti fyzické osoby (nemajetková újma) v její fyzické a psychicko-morálně-sociální integritě a příčinná souvislost, tedy jestliže zásah skutečně újmu vyvolal. Odpovědnost za neoprávněný zásah podle § 13 obč. zák. je založena na objektivním principu (bez ohledu na zavinění). pokračování - 13 - spisová značka 25. Žalovaný 1. svým (výše popsaným) jednáním neoprávněně zasáhl do práva žalobce na soukromí a způsobil neodčinitelný následek v podobě smrti jeho rodičů jméno FO a jméno FO, se kterými měl velmi blízký vztah. Uvedený následek byl způsoben, jak porušením právní povinnosti (jednání v rozporu s § 5 odst. 1 písm. b) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích), přičemž 1. žalovaný byl za toto jednání, kvalifikované jako přečin usmrcení z nedbalosti podle ust. § 143 odst. 1,2 trestního zákona pravomocně uznán vinným a jednak zvláštní povahou provozu škodného vozidla zn. jméno FO SPZ, jehož provozovatelem 1. žalovaný byl (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. spisová značka, který při určení odpovědné osoby za nemajetkovou újmu podle § 13 obč zák. ukládá postupovat analogicky podle § 420 či 427 obč. zák.). Právě v důsledku tohoto jednání/škodné události došlo k úmrtí zemřelých manželů jméno FO a tím k neoprávněnému zásahu do soukromého - rodinného života jejich syna - žalobce.

26. Jak bylo již výše naznačeno, na rozdíl od právní úpravy o. z., účinné od 1. 1. 2014, obč. zák. účinný do 31. 12. 2013 upravoval právo pozůstalých blízkých osob na jednorázové odškodnění za usmrcení blízké osoby v § 444 odst. 3 obč. zák. (v rámci ustanovení o náhradě škody) paušální částkou (v případě pozůstalého dítěte ve výši 240 000 Kč). Zákonem stanovená výše částky nemohla zohlednit všechna specifika konkrétního případu, její navýšení bylo možné postupem podle § 11 a následující obč. zák. upravující ochranu osobnosti, pokud jednorázové odškodnění nepředstavovalo dostatečnou satisfakci za vzniklou újmu na osobnostních právech (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 16/04). Tento postup byl vyhrazen pro mimořádné případy (vzhledem k okolnostem, za nichž k zásahu do práv (do rodinného života) došlo nebo závažnosti nemajetkové újmy), pro které z důvodu značné míry dotčení osobnosti fyzické osoby se nejevilo postačujícím morální zadostiučinění podle § 13 odst. 1 obč. zák. (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1586/09 ze dne 6. 3. 2012 (N 43/64 SbNU 491). Takto přiznávané částky se pohybovaly v řádu desítek až stovek tisíc (nikoliv v řádu milionů) Kč, případné excesy nejsou následováníhodné a nemohou být považovány za ustálenou judikaturu (jak konstatuje i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 85/2019 civ.). Nejvyšší soud v posledně citovaném rozhodnutí (25 Cdo 894/2018) zároveň poukázal na to, že v zájmu reálné hodnoty náhrad je třeba zohlednit ekonomický vývoj společnosti, zejména s přihlédnutím k nárůstu průměrných hrubých mezd v národním hospodářství. V zájmu zajištění automatické valorizace náhrad považoval za účelné vázat jejich vyčíslení na ukazatel průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, kterou pro účely stanovení základu náhrady za nemajetkovou újmu nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) vyčíslil na částku dvacetinásobku průměrné mzdy. Průměrná měsíční hrubá mzda za rok 2011 činila dle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem částku 24 319 Kč, její dvacetinásobek činí částku 486 380 Kč.

27. Žalobci jako synu zemřelých bylo 2. žalovanou vyplaceno v rámci pojistného plnění jednorázové odškodnění podle § 444 obč. zák. zvlášť za usmrcení jméno FO a zvlášť za usmrcení jméno FO (tyto skutečnosti nebyly předmětem sporu) v částce celkem 480 000 Kč (odškodnění v částce 240 000 Kč za každého zemřelého). Soud proto dále zkoumal existenci mimořádných okolností, které by odůvodňovaly její zvýšení postupem podle § 11 a násl. obč zák.

28. Určení výše přiměřeného peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu je ze zákona věcí volné úvahy soudu podle § 136 o. s. ř.. Přiznaná výše peněžitého zadostiučinění má být výsledkem optimalizace mezi základními funkcemi institutu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu při ochraně osobnosti (satisfakční funkce a preventivně sankční funkce) a specifiky každého jednotlivého případu (intenzita, povaha, způsob neoprávněného zásahu, pokračování - 14 - spisová značka charakter a rozsah zasažené hodnoty osobnosti i k trvání a vlivu vzniklé nemajetkové újmy) na život postižené osoby (srov. rozsudek NS ČR ze dne 22. 2. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2206/2006). Kvalita vzájemného vztahu mezi zemřelými a pozůstalými je pro určení výše náhrady klíčová (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 2844/14). Účelem satisfakční funkce náhrady nemajetkové újmy v penězích je zmírnění nepříznivého následku neoprávněného zásahu, neboť nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu nedá odškodnit a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze exaktně kvantifikovat a vyčíslit. Výše náhrady však musí odrážet také použití principu proporcionality, tedy musí být výsledkem porovnání částek přisouzených v jiných případech, a to jak obdobných tak i dalších, v nichž došlo k zásahu do jiných osobnostních práv (zejména práva na lidskou důstojnost), aby odrážela obecně sdílené představy o spravedlnosti (srov. ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 2844/14).

29. Při určení výše satisfakčního plnění v penězích je nutno individualizovat a zohlednit také způsobilost jednotlivých satisfakčních prostředků, kterých se dotčeným osobám dostalo, zmírnit následky zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osobě a současně konkrétně uvážit, do jaké míry se takováto satisfakce podílela na zmenšení následků zásahů (srov. rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2006 sp. zn. 30 Cdo 1746/2006, usnesení NS ČR ze dne 10. 7. 2008 sp. zn. 30 Cdo 2545/2008. Ústavní soud ČR v citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 2844/14 převzal kritéria, které shrnul Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 6. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2536/2013, kdy vymezil základní kritéria na straně pozůstalých poškozených osob a na straně škůdce, které má soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v rámci své volné úvahy zohlednit. Mezi ně patří na straně pozůstalého intenzita a kvalita vztahu se zemřelým, věk zemřelých a pozůstalého, existenční závislost na zemřelém, poskytnutí jiné satisfakce. Rozhodné kritéria na straně škůdce jsou jeho postoj ke škodní události (lítost, náhrada škody, omluva), dopad do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění, eventuálně míra spoluzavinění usmrcené osoby a v omezené míře majetkové poměry škůdce ve smyslu zmírnění přílišné tvrdosti zákona, aby pro něj výše náhrady nepředstavovala likvidační důsledek (naopak skutečnost, že škůdce je pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla není důvodem pro navýšení náhrady pozůstalým).

30. Žalobce přišel v důsledku výše popsaného zásahu způsobeného žalovaným současně o dvě pro něj v té době nejbližší osoby. Následkem dopravní nehody v roce 2010 utrpěl žalobce (kromě jiných fyzických zranění, ovlivňujících jeho hybnost) poškození mozku, rozvinula se u něj duševní porucha (organická porucha osobnosti), jeho přetrvávající nepříznivý (zejména duševní) stav narušil do té doby existující rodinné vazby (rozvod manželství, nemožnost péče o děti, omezený styk s dětmi). Byli to zejména zemřelí, kdo žalobce po nehodě navštěvovali, poskytovali mu významnou finanční i osobní pomoc a svou společnost, představovali pro něj životní oporu a vytvoření lepších podmínek k životu. I když soud nedospěl k závěru, že péče zemřelých o žalobce byla celodenní, jak bylo v řízení tvrzeno (a to zejména vzhledem k odlišnému tvrzení žalobců v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, kdy měli zemřelí intenzivně pečovat o vnučky a změnám tvrzení v průběhu řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, stejně tak rozdílným výpovědím svědků), i tak je z provedených důkazů je zřejmé, že jejich péče byla intenzivní (doprovod k lékaři, jednání s úřady, vyřizování sociálních dávek, invalidity, nákupy, vaření, úklid, rehabilitace) a jejich společnost pro žalobce klíčová. To je nakonec zřejmé i z porovnání jeho aktuálních životních podmínek, v nichž se žalobce v současné době nachází, kdy v důsledku přetrvávající duševní poruchy (pro níž byl omezen v svéprávnosti) není schopen se o sebe řádně postarat ani v běžném životě a po smrti zemřelých již nikdo (i přes pomoc sestry Jméno opatrovnice) nebyl schopen žalobci vytvořit snesitelnější podmínky k životu. I když vzhledem k věku zemřelých (68 a 72 let) žalobce nemohl očekávat trvale stejně intenzivní péči, přesto podle lékařské zprávy praktického lékaře tituly před jménem jméno FO zemřelí netrpěli žádnou nemocí, jež by je pokračování - 15 - spisová značka omezovala v osobním životě, a lze předpokládat, že by přítomnost rodičů (jejich úzký vztah, společnost, pomoc) žalobci jeho život delší dobu významným způsobem zkvalitňovala. Zároveň však soud považuje za potřebné zdůraznit, že majetkoprávní nároky žalobce (nárok na výživu pozůstalého) jsou předmětem samostatného řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka a nárok satisfakční nelze zaměňovat s reparací ztráty v majetkové sféře (srov. NS ČR sp. zn. 4 Tdo 1402/2015).

31. Žalovaný 1. zasáhl do práv žalobce tím, že způsobil smrt dvou jemu blízkých lidí v rámci nedbalostního jednání při dopravní nehodě, jejíž okolnosti nebyly ničím výjimečné. Žalovaný jako řidič z povolání rozměrnějšího vozidla (jméno FO SPZ) v hustém provozu a špatné viditelnosti (tmě) jel rychlostí nejméně 119 – 131 km/hod (v době střetu), vedle pomaleji (cca 100 km/hod) v levém pruhu jedoucích vozidel. Vozidlo zemřelých (Škoda jméno FO) jelo bez zjevného a zjištěného důvodu výrazně pomaleji (57-63 km/hod. v době střetu), mělo méně výrazná obrysová světla a bylo proto i hůř viditelné (přesto podle znaleckého posudku vypracovaného v rámci trestního řízení byl 1. žalovaný schopen za výše uvedených skutečností zabránit včasnou reakcí na vzdálenost minimálně 42 m od vozidla poškozených, kdy již byla viditelná i jeho odrazová skla). Soud nesdílí názor žalobců, že 1. žalovaný se dopustil uvedeného jednání v hrubé nedbalosti až v nepřímém úmyslu. Hrubou nedbalost charakterizuje judikatura jako nedbalost nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu škůdce k plnění svých povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti škůdce k zájmům jiných osob (srov. rozsudek NS ČR ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012). Tak by tomu bylo např. v případě, kdy by 1. žalovaný flagrantně překročil nejvyšší povolenou rychlost v hustém provozu v nepříznivých povětrnostních podmínkách, jež by ovlivňovaly sjízdnost povrchu vozovky, a nikoliv za shora popisované situace, za které k tragickému následku došlo. Takové chování 1. žalovaného nekonstatovaly ani soudy v trestním řízení. Pokud bylo poukazováno na skutečnost, že 1. žalovaný neposkytl zemřelým první pomoc bezprostředně po dopravní nehodě, soud uvedenou okolnost nehodnotil jako přitěžující pro 1. žalovaného, neboť není zřejmé, v jakém psychickém rozpoložení se 1. žalovaný bezprostředně po nehodě nacházel a z trestního spisu nebylo zjištěno žádné chování 1. žalovaného, které by dokládalo jeho chladný a lhostejný postoj k způsobeným následkům jeho činu bezprostředně po nehodě. Významný prvkem nehody zůstává pouze způsobený následek, kdy v důsledku zásahu 1. žalovaného došlo ke smrti dvou žalobci blízkých osob současně.

32. Za skutek specifikovaný v bodě 1. rozsudku byl 1. žalovaný odsouzen v trestním řízení a byla mu uložena pro něj citelná trestní sankce - trest odnětí svobody s podmíněným odkladem a zejména zákaz řízení motorových vozidel (do té doby provozoval autodopravu). Tato obecně uznávaná forma satisfakce je však ve vztahu k žalobci relativizována, nakolik ji vzhledem k svému nepříznivému duševnímu stavu může jako satisfakci vnímat. Obdobně i omluvný dopis 1. žalovaného v průběhu trestního řízení adresovaný Jméno opatrovnice a žalobci, v němž kromě lítosti a omluvy nabídl žalobci a jeho sestře finanční pomoc 100 000 Kč, nepředstavoval pro žalobce okolnost zmírňující jeho útrapy. Přijatou finanční nabídku 1. žalovaný odmítl realizovat s odkazem na své finanční poměry, není tak zřejmé, zda se jednalo pouze o demonstrativní gesto 1. žalovaného ve snaze zlepšit svou pozici v trestním řízení (čemuž by jeho nerealizovaná nabídka nasvědčovala). Naproti tomu skutečnost, že 1. žalovaný se obhajoval v rámci trestního řízení tak, že vinu v hlavním líčení odmítal (s poukazem, že mu poškozená jméno FO vjela do cesty) a potažmo podání opravného prostředku 1. žalovaným proti odsuzujícímu trestnímu rozsudku (co do trestu zákazu řízení), není možné z hlediska nazírání na nemajetkovou újmu pojímat za jakkoliv přitěžující kritérium, jež by odůvodňovalo přiznání zvýšené kompenzace, neboť by šlo o pojetí, které by se dostávalo do kolize s realizací práva na obhajobu. Popírání viny (a potažmo podávání opravných prostředků) tak nelze bez dalšího považovat za jednání, které zvyšuje utrpení pokračování - 16 - spisová značka pozůstalého (pokud se nejedná o chování výrazně vybočující z mezí přiměřené obhajoby), ale jako neutrální a legitimní výkon práva na obhajobu (srov. rozsudek NS ČR 4 Tdo 1402/2015). Navíc žalobce byl vzhledem ke svému duševnímu stavu od obsahu trestního řízení (zejména sestrou Jméno opatrovnice) uchráněn. Postoj žalovaného tak soud hodnotí jako neutrální, který zásadně neovlivnil duševní útrapy žalobce. 1. žalovaný byl postižen podmíněným trestem odnětí svobody, byl mu uložen pro něho citelný trest zákazu řízení vozidel, neboť provozování autodopravy bylo předmětem jeho podnikání, což mělo významný dopad i do jeho majetkové sféry, jiný dopad uvedené události do jeho života nebyl zjištěn.

33. Majetkové poměry 1. žalovaného nepředstavují okolnost významnou z hlediska dopadu do duševní sféry žalobce, jde pouze o určitý korektiv přiznání nároků (jak již bylo výše zmíněno), aby výsledná částka nebyla pro 1. žalovaného likvidační a umožnila mu vést snesitelný život. Soud má přihlížet i k budoucím majetkovým poměrům žalovaného (s ohledem na jeho věk, zdravotní stav apod.). U žalovaného bylo zjištěno, že má tři nezletilé děti, přičemž podle svého vyjádření s jedním žije ve společné domácnosti a u dvou (z prvního manželství) má stanovené výživné, které však „na základě dohody s bývalou manželkou plnil tím, že se v její prospěch vzdal nároku na vypořádací podíl na nemovitosti patřící do zaniklého společného jmění manželů“. Jeho majetkové poměry byly ovlivněny dlouhotrvajícím trestem zákazu řízení motorových vozidel, 1. žalovaný mění často zaměstnání (v minulosti pobíral sociální dávky a podporu v nezaměstnanosti), od roku 2017 podniká v oblasti provozování klempířství a oprava karoserií, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského a autodopravy (v roce 2017 bylo podmíněně upuštěno od trestu zákazu řízení motorových vozidel). Dle daňového přiznání měl zdaňovací příjem za rok 2017 v částce 159 337 Kč. Po svém odsouzení za v bodě 1. rozsudku uvedený skutek (do té doby měl čistý trestní rejstřík) se dopustil majetkové trestné činnosti, za co byl pravomocně 2x odsouzen a bylo mu uloženo zaplatit náhradu škody právnická osoba, a.s. v částce 200 000 Kč. Zároveň je 1. žalovaný v produktivním věku, netvrdil žádné zdravotní problémy, které by ho omezovaly ve výdělečné činnosti a je potenciálně schopen dosahovat (navíc v hl. m. Praze) vyšších výdělků. Současně je pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pojištěn u 2. žalované, není tak v posuzovaném případě svými majetkovými poměry limitován (což ale zároveň není okolnost, jež by byla důvodem pro navýšení částky srov. již citovaný rozsudek NS ČR 25 Cdo 894/2018).

34. V rámci srovnání výše přiznaného satisfakčního plnění soud v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. I ÚS 2844/14, 7 Tdo 1389/2016, 4 Tdo 1402/2015, 25 Cdo 894/2018) vyšel z porovnání rozhodovací praxe soudů (konečných pravomocných rozhodnutí) v rámci rozhodování o přiznání finanční kompenzace za nemajetkovou újmu za smrt blízké osoby (čerpané z databáze www.datanu.cz). Ve většině případů (trestní) soudy rozhodovaly v mezích daných v té době ustálenou (v zásadě trestní) judikaturou (např. rozsudky NS ČR sp. zn. 6 Tdo 1421/2015, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, sp. zn. 7 Tdo 1389/2016), která stanovila u vztahů mezi nejblíže citově spjatými osobami náhrady pohybující se v rozmezí 240 000 – 500 000 Kč v typově neutrálních případech (nevybočujících z mezí některých výše v bodu 26 popsaných kritérii). Ve většině rozsudků v typově neutrálních případech (bez zdůraznění zvláštních důvodů pro přiznání vyšší částky) byla v případě nejbližších pozůstalých osob satisfakce přiznávána na horní hranici uvedeného rozmezí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 10 To 299/2017, Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 10 To 209/2017, ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. 10 To 233/2017, Okresního soudu Praha – východ ze dne 19. 6. 2017 sp. zn. 1T 3/2017, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 2014 sp. zn. 11 To 317/2014, Okresního soudu ve Svitavách ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 2 T 336/2014, NS ČR sp.zn. 6 Tdo 1421/2015, Okresního soudu v Strakonicích ze dne 24. 9. 2015 sp. zn. 5 T 84/2015, Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 6 To 579/2015,Anonymizováno Okresního soudu Praha – pokračování - 17 - spisová značka východ ze dne 19. 6. 2017 sp. zn. 1 T 3/2017). Po vydání rozsudku Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 894/2018 ze dne 19. 9. 2018 (publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 85/2019) soudy ve shodě s názorem v něm uvedeným považují za základ nároku na nemajetkovou újmu dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství zveřejněné Českým statistickým úřadem v roce předcházejícím škodné události (smrti). Náhrady nad rámec takto stanoveného základu byly přiznány v případech, kdy soud u osob s velmi blízkými vazbami k zemřelému shledal pro to zvláštní důvody. Jako příklad rozhodovací činnosti lze uvést náhradu za nemajetkovou újmu za smrt osoby blízké řešené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4518/2018, a to za smrt manžela a otce v důsledku nesprávně stanovené diagnózy a nezahájené potřebné léčby při přetrvávajících obtížích, kdy manželce zemřelého a nezletilému synovi zemřelého pojišťovna žalovaného (zdravotnického zařízení) vyplatila částku 300 000 Kč a po doručení rozsudku soudu I. stupně žalovaná uhradila manželce 700 000 Kč a nezletilému synovi 950 000 Kč. Manželce pak byla v konečném rozhodnutí přiznána ještě částka 250 000 Kč a synovi 250 000 Kč. Celkem tak manželka obdržela v souvislosti se smrtí manžela jako nemajetkovou újmu částku 1 250 000 Kč a nezletilý syn 1 500 000 Kč. Soudy vyšly z úzkých intenzivních vztahů pozůstalých k zemřelému (nejužší rodina), z výjimečného vztahu nezletilého šestiletého syna s otcem, který se těžce s jeho ztrátou vyrovnával, i ze skutečností, že omluva žalovaného nezletilému dítěti nemůže být pokládána za součást satisfakce, dále že manželka v důsledku smrti manžela musela změnit zaměstnání, k úmrtí zemřelého došlo v důsledku pochybení zdravotnického zařízení, na které se poškozený jako pacient s důvěrou obrátil. Za základ pak byla vzata průměrná mzda zveřejněná Českým statistickým úřadem pro rok 2013 (rok předcházející úmrtí), která byla s ohledem na výše zmíněné skutečnosti několikanásobně zvýšena, dále lze zmínit např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě pobočka Olomouc ze dne 18. 11. 2015 sp. zn. 68 To 309/2015 u dlouholetého manželství manželovi, který byl osobně přítomen nehodě (750 000 Kč), dovolání bylo odmítnuto, rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2016 sp. zn. 6 To 579/2015 u nezaopatřených studujících dětí (17-20 let), kteří ztrátou zemřelého přišli o jediného rodiče (po 1 200 000 Kč), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2019 sp. zn. 10 To 233/2019 byla přiznána částka 550 000 Kč dospělé dceři, ke které se matka (zemřelá v důsledku dopravní nehody) přestěhovala za účelem výpomoci s domácností a dětmi z důvodu nemoci dcery a 550 000 Kč manželovi, se kterým byla přes své odstěhování k dceři v denním kontaktu a trávila s ním volný čas, doprovázela ho k lékaři, rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. spisová značka (dovolání bylo odmítnuto), kdy zvláštní okolností bylo předchozí požití alkoholu škůdcem a ztráta dvou osob současně - jediné zletilé dcery a manžela (2 000 000 Kč) a v případě druhé (zletilé) pozůstalé ztráta otce a nevlastní sestry (1 000 000 Kč). V posledně zmiňovaném rozhodnutí právě okolnost, kdy pozůstalá osoba přišla o dvě blízké osoby současně, významně navyšovala přiznanou částku.

35. Pokud jde o srovnání se zahraniční právní úpravou, kdy žalobci poukazovali na vyšší částky přiznávané v jiných státech (Španělsko, Itálie) je nutno poukázat na srovnání provedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2016 sp. zn. 6 Tdo 1421/2015, nebo v již několikrát citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018, kdy Nejvyšší soud ČR zdůraznil, že i jiné evropské právní úpravy se v obdobných případech převážně pohybují při stanovení výše nemajetkové újmy za usmrcení blízké osoby v rozmezí od 200 tisíc Kč do 500 tisíc Kč (20 tisíc EUR - Slovensko, Belgie, Rakousko, Slovinsko, Švýcarsko). Některé státy (Finsko, Švédsko, Maďarsko) dokonce kompenzují nemajetkovou újmu v ještě nižším rozpětí od 100 tisíc Kč do 200 tisíc Kč, popřípadě u nich zákonná úprava takové nemajetkové újmy zcela absentuje, respektive náhradu nemajetkové újmy sekundárních obětí vůbec neumožňuje (donedávna Německo a Nizozemsko). Nejvyšší soud připustil, že existují pokračování - 18 - spisová značka země, kde náhrady dosahují podstatně vyšších částek (Itálie, Španělsko), zároveň uvedl, že zahraniční právní praxi nelze přeceňovat, neboť ta se v různých zemích velmi liší v závislosti na řadě faktorů, zejména právní tradici, ekonomické situaci, systému pojištění a sociálního zabezpečení atd. V některých zemích také na rozdíl od České republiky není důsledně rozlišováno mezi odčiněním majetkových a nemajetkových újem, a celkové poskytované částky se tak mohou jevit jako velmi vysoké ve srovnání s českou náhradou nemajetkové újmy. (srov. NS ČR sp. zn. 25 Cdo 894/2018).

36. V případě porovnání částek přiznávaných za nemajetkovou újmu utrpěnou za smrt blízké osoby a v důsledku porušení jiných osobnostních práv (typicky újmy způsobené např. bulvárním periodikem) je třeba podle ustálené judikatury (NS ČR sp. zn. 6 Tdo 1421/2015, ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 2844/14) zdůraznit, že při odškodnění nemajetkové újmy za smrt blízké osoby zpravidla dochází k satisfakci při projednání a meritorním rozhodnutí o trestné činnosti původce zásahu, kdy mu je uložena trestní sankce, což představuje nejcitelnější postih původce zásahu, který právo přiznává a zpravidla absentuje u jiných zásahů do osobnostních práv, ale je poskytnut v jiné (pro původce zásahu méně citelné) formě (zveřejnění omluvy, dání prostoru na vysvětlující reakci), čímž jsou odůvodnitelné zpravidla vyšší částky přiznané peněžité satisfakce, což představuje realizaci preventivně-sankčního principu odškodňování nemajetkové újmy. Navíc v případě přiznání náhrad v případech zásahů do práva na čest, důstojnost, případně soukromí se odškodňují přímí poškození (primární oběti), kdežto v případě nároků na náhradu za újmu do práva na soukromý, rodinný život se odškodňuje újma osob blízkých, tedy tzv. sekundárních obětí. Obdobně je to v případě částek přiznávaných z důvodu ztížení společenského uplatnění, kdy se navíc jedná o újmu, s níž se poškozený vyrovnává do konce života, zatímco smrt blízké osoby je událostí jednorázovou, jejíž traumatické působení zpravidla časem odeznívá (srov. rozsudek NS ČR 25 Cdo 894/2018).

37. Za zohlednění všech výše uvedených skutečností soud ve svém prvním rozsudku ze dne 15.1.2021, č.j. spisová značka, považoval za základ nároku žalobce již vyplacenou částku 480 000 Kč, která přibližně odpovídá dvacetinásobku přiměřené měsíční mzdy zveřejněné Českým statistickým úřadem v roce 2011 (20 x 24 319 Kč). S ohledem na konkrétní okolnosti případu pak považoval za spravedlivé ji navýšit postupem podle § 11 a násl. obč. zák. o částku 200 000 Kč, kdy vzal v úvahu, že zásahem 1. žalovaného došlo k úmrtí dvou žalobci nejbližších osob současně, významnou míru existenční závislosti žalobce (finanční, sociální, osobní) na zemřelých, vzhledem k jeho psychickému (i fyzickému) onemocnění omezujícím ho v každodenním životě. Zásahem 1. žalovaného přišel žalobce o obě takto pečující osoby současně, což mělo výrazný kvalitativní dopad na jeho život (potřeba péče, kterou mu poskytovali nebyla žalobci po jejich smrti jiným způsobem v potřebné míře zabezpečena). Oproti jiným výše uvedeným rozsudkům je nutné zdůraznit, že základ 2. žalovanou vyplacené částky zohledňoval právě skutečnost, že v důsledku škodné události zemřely dvě osoby (proto byla vyplacena dvojnásobná paušální odškodnění za usmrcení podle § 444 odst. 3 obč. zák.). Pokud tato skutečnost byla zohledňována v paušální náhradě, je na místě podle názoru soudu ji zohlednit i jako kritérium navyšující základní částku v rámci přiznané satisfakce, byť ne v takové míře, v jaké byla přiznána v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. 9 To 358/2014, ale v souladu se závěry rozsudku NS ČR 25 Cdo 894/2018 v řádu desítek procent. Prostor pro další navýšení soud neshledal, neboť určená náhrada má sloužit pouze k vyvážení duševních útrap žalobce a nezohledňuje případné jiné majetkové nároky žalobce (jež byly nakonec uplatněny v samostatném řízení). Ve zbytku nároku pak byla žaloba zamítnuta.

38. Pasivní věcná legitimace 2. žalované jako pojišťovny, u které měl 1. žalovaný pojištěnou odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla jméno FO SPZ, soud dovodil s ohledem na pokračování - 19 - spisová značka judikaturu Evropského soudního dvora ze dne 24. 10. 2013, C-22/12 (Haasová proti Petríkovi a Holingové), ale i nově přijatou českou judikaturu (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 31 Cdo 1704/2016). Podle posledně citovaného rozsudku má být ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vykládán tak, že pojistitel je povinen v rámci pojistného plnění za škodu způsobenou provozem vozidla hradit i nemajetkovou újmu pozůstalých přiznanou na základě § 13 odst. 1 a 2 obč. zák. Přímý nárok žalobce vůči 2. žalované pak vyplývá z ust. § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

39. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.7.2021, č.j. spisová značka, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 400 000 Kč od 6.12.2012 do zaplacení s tím, že v rozsahu plnění jednoho z nich zaniká povinnost druhého z nich plnit. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 11.1.2024, č.j. spisová značka, odmítl.

40. Nálezem I. ÚS 837/24 ze dne 20.6.2024 rozhodl Ústavní soud ČR ve výroku I. tak, že usnesením Nejvyššího soudu č. j. spisová značka ze dne 11. ledna 2024, rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. spisová značka ze dne 21. července 2021 v rozsahu, kterým bylo „potvrzeno“ zamítnutí žaloby co do částky 3 600 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 6. prosince 2012 do zaplacení, a rozsudkem Okresního soudu adresa-východ č. j. spisová značka ze dne 15. ledna 2021 v rozsahu, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele co do zaplacení částky 3 600 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 6. prosince 2012 do zaplacení bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto ve výroku II. usnesení Nejvyššího soudu č. j. spisová značka ze dne 11. ledna 2024, rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. spisová značka ze dne 21. července 2021 v rozsahu, kterým bylo „potvrzeno“ zamítnutí žaloby co do částky 3 600 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 6. prosince 2012 do zaplacení a kterým bylo rozhodováno o nákladech řízení, a rozsudek Okresního soudu adresa-východ č. j. spisová značka ze dne 15. ledna 2021 v rozsahu, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele co do zaplacení částky 3 600 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 6. prosince 2012 do zaplacení a kterým bylo rozhodováno o nákladech řízení, zrušil.

41. Pro přehlednost považoval Ústavní soud za vhodné načrtnout časovou osu rozhodnutí obecných soudů, která se týkají odčinění újmy osob blízkých v souvislosti s úmrtím rodičů stěžovatele. Soud prvního stupně zde, v hrubých rysech tuto časovou osu z nálezu Ústavního soudu opakuje. Má za to, že s ohledem na dvě roviny vedení sporu ( možné též uvést dvě větve vycházející z původní škodní události ) a větší množství soudních rozhodnutí působící jistou nepřehlednost, je toto zopakování vhodné. Neboť právě ze srovnání výsledků soudních rozhodnutí ve věci, kde se náhrady nemajetkové újmy domáhala sestra žalobce s rodinou, s výsledkem, jehož se domohl žalobce, dovodil Ústavní soud porušení žalobcova práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

42. Lze tak zrekapitulovat, že z téhož důvodu jako žalobce se původně společně s žalobcem domáhali náhrady nemajetkové újmy, potažmo pojistného plnění, žalobcova sestra, její manžel a jejich dvě dcery. Řízení o nároku žalobce bylo následně usnesením okresního soudu č.j. spisová značka ze dne 21.11.2017, z důvodu pochybnosti o schopnosti žalobce řádně se účastnit pokračování - 20 - spisová značka řízení a udělit plnou moc, vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí. Dále bylo řízení ve věci žalobce vedeno pod touto sp.zn. spisová značka.

43. Dne 12.9.2018 okresní soud rozsudkem č.j. spisová značka rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit sestře žalobce částku 1 000 000 Kč a každé z jejích dcer částku 400 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se domáhaly zaplacení ve výroku I specifikovaných částek po žalovaných „společně a nerozdílně“ a ve zbylé části nároku žalobu zamítl (výrok III). Okresní soud zjistil, že nejintenzivnější vztah se zemřelými z tam žalujících osob měla sestra žalobce, zejména proto, že se mohla díky jejich výpomoci v domácnosti a s péčí o své dcery věnovat podnikání, byla na nich tedy sociálně závislá. Se smrtí rodičů se do vydání rozhodnutí nevyrovnala, ztráta ji paralyzovala tak, že zanechala náročného povolání, převzala starost o dům, domácnost, péči o dcery a stěžovatele. Okresní soud uzavřel, že sestra stěžovatele nebyla po smrti rodičů schopna vést život stejné kvality. Dne 13.5.2020 krajský soud rozsudkem č. j. spisová značka rozsudek okresního soudu ve věci sestry a jejích dcer změnil ve výroku I. tak, že žalobu zamítl (výrok I), ve výroku III rozsudek potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III až VII). Nepřiznal tak žádnou náhradu nemajetkové újmy, poněvadž vyplacenou částku 480 000 Kč každému ze čtyř žalobců a i žalobci (tj. celkem 2 400 000 Kč) podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku považoval vzhledem k okolnostem případu za dostačující.

44. Dne 15.1.2021 okresní soud napadeným rozsudkem č.j. spisová značka vyhověl ve věci žalobce nároku na zaplacení částky 200 000 Kč s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost druhého (výrok I). Žalobu zamítl v části, kterou stěžovatel požadoval zaplacení ve výroku I specifikované částky „společně a nerozdílně“ (výrok II), a v rozsahu požadavku na zaplacení částky 3 800 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 000 Kč od 6. prosince 2012 do zaplacení (výrok III). Za základ nároku vzal již vyplacenou částku 480 000 Kč, tj. 240 000 Kč za každého rodiče, a uzavřel, že tato částka přibližně odpovídá rovněž kritériu náhrady ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy (v roce 2011 částce 486 380 Kč). Upozornil, že jiné, majetkové nároky stěžovatel uplatil v samostatném řízení, a další prostor pro navýšení náhrady neshledal.

45. Dne 21.7.2021 krajský soud k odvolání žalobce proti zamítavému výroku III. a závislým nákladovým výrokům IV. a V. rozsudku okresního soudu rozhodl, že rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit stěžovateli (dalších) 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 400 000 Kč od 6. prosince 2012 do zaplacení s tím, že v rozsahu plnění jednoho z nich zaniká povinnost druhého z nich plnit (výrok I). Krajský soud neshledal výši okresním soudem přiznaného odškodnění dostatečnou, jelikož stěžovatel přišel o oba rodiče, na nichž byl podstatně závislý. Za částku, odpovídající psychickému strádání stěžovatele, považoval celkem 440 000 Kč ohledně každého z rodičů, proto již přiznané částky 2 x 240 000 Kč (trestním soudem) a 2 x 100 000 Kč (okresním soudem) navýšil o dalších 2 x 100 000 Kč. Současně stěžovateli přiznal úrok z prodlení z částky 400 000 Kč, neboť se neztotožnil se závěrem okresního soudu o promlčení práva stěžovatele na úrok z prodlení. Skutečnost, že byl stěžovatel omezen na svéprávnosti, měla vliv na schopnost uplatnit nárok u soudu a i na počátek běhu lhůty. Žalobci se tedy celkově dostalo částky 880 000 Kč, a to 480 000 Kč podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964 a 400 000 Kč na rámec tohoto ustanovení.

46. Dne 25.8.2021 Nejvyšší soud rozsudkem č.j. spisová značka zrušil rozsudek krajského soudu týkající se nároku žalobcovy sestry a jejích dcer zrušil (s výjimkou výroku II.) a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (výrok I.) a dovolání proti výroku II. rozsudku krajského soudu zamítl (výrok II.). Jednalo se o rozsudek v řízení ve věci sp.zn. spisová značka, kde krajský soud považoval každému z žalobců vyplacenou částku 480 000 Kč za dostačující. Nejvyšší soud shrnul relevantní kritéria pro posouzení výše peněžité náhrady. Shledal, že mezi mimořádné okolnosti pokračování - 21 - spisová značka posuzované věci patří i skutečnost, že šlo o ztrátu dvou blízkých osob současně. Proto by peněžitá náhrada měla být vyšší než součet náhrad, jež by náležely pozůstalému při úmrtí každého z rodičů jednotlivě, jelikož ztráta obou rodičů současně je bolestnějším prožitkem. Závěry, které Nejvyšší soud učinil a které se vztahovaly k nové právní úpravě účinné od 1. ledna 2014, považoval za aplikovatelné i na posuzovanou věc. Dalším kritériem byla intenzita a kvalita vztahů, přičemž upozornil, že intenzita vztahu se zemřelým a navíc existenční závislost se považuje za klíčové hledisko.

47. Dne 20.4.2022 krajský soud poté po srovnání s obdobnými případy přiznal rozsudkem č. j. spisová značka částky stanovené výrokem I rozsudku okresního soudu, tj. za každého zemřelého 500 000 Kč sestře žalobce a každé z jejích dcer za každého zemřelého částku 200 000 Kč s tím, že žalovaní jsou povinni částky zaplatit žalobkyním spolu s úrokem z prodlení ode dne 6. prosince 2012 (výrok právnická osoba závislých výrocích IV. a VI. rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III). Sestře a jejím dcerám byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů. Sestra žalobce tak ve výsledku obdržela částku 1 517 294 Kč, a to podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964 částku 480 000 Kč, plus 37 294 Kč náklady pohřbu a 1 000 000 Kč nad rámec tohoto ustanovení.

48. Ve věci sp.zn. spisová značka však Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl. Posoudil přípustnost dovolání ohledně závěru týkajícího se nedůvodnosti žaloby v rozsahu převyšujícím částku přiznanou okresním soudem a krajským soudem. Opřel se o východiska hodnocení právně významných okolností při stanovení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké. Přihlédl k vlastní ustálené judikatuře i judikatuře Ústavního soudu, dále ke konceptu sdílené újmy – uplatnění náhrady nemajetkové újmy stěžovatelovou sestrou a jejími dcerami, a uzavřel, že krajský soud zohlednil kritérium plurality přímých obětí a náhradu zvýšil. Zhodnotil, že výši náhrady oba soudy podrobně a přesvědčivě odůvodnily. K argumentu svízelnou sociální situací po smrti rodičů zdůraznil, že předmět řízení není náhrada majetkové újmy.

49. Žalobce podal ve věci ústavní stížnost, v níž namítal, že obecné soudy mu přiznaly nižší odškodnění, než jaké vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (základní výše náhrady podle dvacetinásobku průměrné mzdy, zvýšení v případě usmrcení více osob, proporcionalita/srovnatelnost). Poukazoval na svůj trvale nepříznivý zdravotní stav a jediné příjmy, tj. dávky v hmotné nouzi a přisouzené náhrady. Má za to, že vzhledem k okolnostem je namístě kompenzovat nemajetkovou újmu nad rámec již poskytnuté náhrady podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964. K tomu předkládá srovnání rozsahu náhrady za smrt obou rodičů přiznané (nad rámec částky 2 x 240 000 Kč podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku přiznané již v trestní věci) své sestře, a to 1 000 000 Kč (2 x 500 000 Kč) z navrhovaných 3 000 000 Kč, a dvěma neteřím, a to každé 400 000 Kč (2 x 200 000 Kč) z navrhovaných 1 500 000 Kč. Domníval se, že koncept sdílené újmy je v jeho věci nepoužitelný, jelikož je osaměle žijící osobou a jedná se o jiný typ nemajetkové újmy, a dodával, že krácení přiznaného nároku v závislosti na počtu pozůstalých by bylo v rozporu s principy rovnosti, předvídatelnosti soudního rozhodnutí a plného odškodnění utrpěné újmy. Dále brojil proti nepřiznání náhrady nákladů řízení a opětovně odkazoval na rozsudek týkající se náhrady přiznané sestře a neteřím.

50. Po prostudování ústavní stížnosti, zohlednění vyjádření účastníků i pojišťovny a spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Platí podle něho, že základním principem odškodňování újmy na osobnostních právech je posouzení všech okolností věci a přiznání co možná nejvíce srovnatelných částek za objektivně podobné újmy [srov. nález I. ÚS 2844/14 ze dne 22. prosince 2015 (N 221/79 SbNU 545)]. Proto se musí tato východiska uplatnit zásadně srovnatelně ve srovnatelných situacích. Okolnostmi na straně poškozeného mohou být zejména a) intenzita vztahu žalobce se zemřelým, b) věk zemřelého a pozůstalých, c) pokračování - 22 - spisová značka otázka hmotné závislosti pozůstalého na usmrcené osobě, d) případné poskytnutí jiné satisfakce. Okolnosti na straně osoby odpovědné (původce zásahu) jsou a) postoj žalovaného (lítost, náhrada škody, omluva aj.), b) dopad události do duševní sféry původce – fyzické osoby, c) jeho majetkové poměry a d) míra zavinění, eventuálně míra spoluzavinění usmrcené osoby. Obecné soudy mají široké meze diskrece, kterou musí použít tak, aby ve výsledku dostály požadavkům řádného a především spravedlivého rozhodnutí. Ústavní soud spatřoval pochybení svými důsledky dosahující ústavní úrovně již v úvaze okresního soudu, týkající se dvacetinásobku průměrné měsíční mzdy v roce 2011, tj. 486 380 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne 19. září 2018). Jedná se totiž o částku, která se vztahuje k jedné zemřelé osobě, a navíc o částku základní v případě nejbližších osob. Okresní soud však již přiznané částky za každého z rodičů, tj. 240 000 Kč, sečetl. Dospěl k přibližně stejné částce, avšak pokaždé zohlednil jiný počet zemřelých osob. Správně by tedy měl výsledek z dvacetinásobku vynásobit dvěma. Žalobci se tak (a to ani po zásahu krajského soudu) nedostalo ani zmíněného standardu, navíc konkrétní okolnosti dovozené obecnými soudy svědčily výši nadstandardní.

51. Ústavní soud dále zmínil, že okresní soud i krajský soud ve věci žalobce rozhodovaly pod vlivem rozsudku krajského soudu č. j. spisová značka ze dne 13.5.2020, který se týkal žalobcovy sestry a jejích rodinných příslušníků a odčinění nemajetkové újmy jim způsobené zásahem do soukromého a rodinného života úmrtím rodičů žalobce. Podle tam vyjádřeného názoru krajského soudu sestře a jejím dcerám mimořádné okolnosti pro plnění nad rámec § 444 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964 vůbec nesvědčily. Nejvyšší soud se ale se závěry krajského soudu neztotožnil a komparované rozhodnutí krajského soudu zrušil. Krajský soud návazně sestře a jejím dcerám právě pro mimořádné okolnosti další plnění přiznal. Věc žalobce tak okresní soud a krajský soud posuzovaly nepřijatelně přísnou optikou posléze zrušeného rozhodnutí (např. bod 32 ve spojení s bodem 35 rozsudku okresního soudu). Objektivně nemohly závěry Nejvyššího soudu promítnout do svých úvah týkajících se výše odškodnění pro stěžovatele. Nejvyšší soud ve věci žalobce ani v jednom ze svých rozhodnutí přesvědčivě neodůvodnil, proč rozhodnutí nižších soudů ve věci žalobce mohou obstát, když neobstálo jím zrušené rozhodnutí krajského soudu ve věci sestry žalobce. Přes jasnou podobnost obou věcí byly u žalobce pominuty srovnatelné okolnosti. Ve věci sestry žalobce nedostatky rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší soud zhojil. Naopak ve věci žalobce – ač okresní soud a krajský soud spatřovaly mimořádné okolnosti vyšší intenzity než u sestry – již Nejvyšší soud ke kasaci nepřistoupil. Ústavní soud k tomu uvedl, že nezpochybňuje individualizaci přiznávání náhrad nemajetkové újmy a tím volnou úvahu obecných soudů v jednotlivých případech. Při posuzování výše nároků přiznaných dvěma sourozencům na základě téže škodní události, bez (ve svém komplexu) podstatných odlišností a na základě totožné prejudikatury, však tak významný rozdíl mezi výslednými částkami vytváří extrémní nepoměr, který je v rozporu s požadavky na spravedlivé rozhodnutí. Ve svém důsledku pak vede z ústavního hlediska k nedostatečnému naplnění práva na přiměřeně vysoké finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu úmrtím blízkých osob. Závěr Ústavního soudu byl ten, že žalobci bylo v souvislosti s úmrtím rodičů přiznáno o 600 000 Kč méně než jeho sestře, přičemž vedle sestry byly odškodněny v řádu set tisíc i její nezletilé dcery a její muž, kteří všichni žijí ve společné domácnosti. Částka, kterou obecné soudy přiznaly žalobci, je vzhledem k okolnostem extrémně nízká. Skutková zjištění takový rozdíl neodůvodňují. Rozhodně z nich neplyne, že by se žalobci mělo dostat nižší, popřípadě o tolik nižší odškodnění než jeho sestře. Paradoxně se pak v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu a na něj reagujícího rozhodnutí krajského soudu dostalo sestře odškodnění výrazně vyššího než žalobci. Původně vyšší odškodnění žalobci se stalo tím pádem výrazně nižším. Závěr Nejvyššího soudu (bod 21 usnesení), že nebyla dána zjevná nepřiměřenost přisouzené náhrady umožňujícího kasační zásah, z ústavněprávního pohledu neobstojí. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že obecné soudy pokračování - 23 - spisová značka napadenými rozhodnutími v rozsahu uvedeném ve výroku I porušily žalobcovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny. Proto ústavní stížnosti žalobce vyhověl a napadená rozhodnutí v rozsahu vymezeném ve výroku II tohoto nálezu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Tím, že rozsudek krajského soudu je rušen zčásti ve věci samé i v rozhodnutí o nákladech, ruší Ústavní soud i tím „obnovené“ nákladové výroky rozsudku okresního soudu, a to včetně výroku o náhradě nákladů státu, ač jej stěžovatel stížností nenapadl, má ale k zrušenému výroku o věci samé také akcesorickou povahu.

52. Okresní soud tedy nyní znovu rozhoduje o žalobě žalobce v rozsahu jeho žalobního požadavku na zaplacení částky 3 600 000 Kč s příslušenstvím, přičemž jej Ústavní soud zavázal tím, že má vycházet z toho, že rozhodné okolnosti týkající se stěžovatele rozhodně neodůvodňují odčinění nemajetkové újmy (tak výrazně) nižší částkou, než jaká byla přiznána jeho sestře. Současně má okresní soud znovu rozhodnout o nákladech řízení státu i mezi účastníky (včetně řízení před krajským soudem a Nejvyšším soudem), přičemž při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky má postupovat (nebude-li žalobce plně úspěšný) podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu ve prospěch žalobce. Má vyjít z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu s odkazem na žalobcem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2020 (publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2022), a to i s přihlédnutím k závěrům nedávného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 216/2023 ze dne 6.6.2024 a tam v bodu 22 zmíněných rozhodnutí Ústavního soudu, která sbírkové rozhodnutí Nejvyššího soudu (potažmo navazující, také sbírkové usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27. května 2021) aprobovala, stejně jako např. nález sp. zn. IV. ÚS 2334/23 ze dne 10. ledna 2024 či usnesení sp. zn.

I. ÚS 3159/23 ze dne

7. února 2024).

53. Po vrácení věci Ústavním soudem žalobce ve svém vyjádření zrekapituloval výsledek řízení ve věci sp.zn. spisová značka, kde mají žalovaní jeho sestře zaplatit nad rámec paušální náhrady podle § 444 odst. 3 zák.č. 40/1964 Sb. částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Vyjádřil se dále ke svému zdravotnímu stavu, kdy následkem nehody v roce 2010 je těžce a trvale psychicky nemocný ( organický psychosyndrom po poranění mozku po polytraumatu ) a také jeho fyzický stav není příznivý. Při nehodě utrpěl tříštivou zlomeninu levého bérce, později ještě zlomeninu krčku, chodí o holi, vše je navíc v kombinaci s oční vadou. Vzhledem k popsanému stavu mu byla přiznána invalidita III. stupně, na invalidní důchod však nemá nárok a žádný nepobírá. Jeho jediným příjmem je v současnosti příspěvek na živobytí ve výši 4 860 Kč, jiné příjmy nemá a není ani schopen si je opatřit. Oba zemřelí rodiče byli, aktivní, činorodí a zdraví, jejich role byla pro žalobce zcela nezastupitelná. S odkazem na střední míru dožití ( u 72 letého muže v roce 2012 – 12,5 roku a u 68 leté ženy – téměř 17 let ) tak dovozoval, že by se dožili otec nejméně 84,5 roku a matka 85 let, a po většinu tohoto času by byli schopni o žalobce vzhledem k jeho zdravotnímu stavu pečovat. Žalobce byl na obou rodičích závislý ve všech oblastech svého života, okamžikem jejich smrti přišel o jejich péči i o šanci na důstojný život, po celý čas od jejich smrti pouze přežívá ze dne na den. Jeho újma je skutečně enormní a navíc dodnes trvá. Jeho sestra, která mu dělá opatrovnici, také nemá finanční prostředky ani čas na zlepšení jeho života. Žije v Praze a za žalobcem přijíždí cca jednou měsíčně. Žalobce tak žije osaměle a velmi nuzně ve vybydleném a chátrajícím domě, jehož polovinu po rodičích zdědil, dlouhodobě bez elektřiny, bez tekoucí vody. Je bez programu, bez cvičení, bez podnětů, bez jakékoli péče, kterou mu rodiče poskytovali. Je přesvědčen o tom, že náhrada za smrt každého z rodičů by se v této věci, jdoucí daleko nad rámec jakéhokoli „ průměrného „ utrpení při ztrátě dvou nejbližších osob, měla pohybovat na úrovni několikanásobku základu onoho judikaturou stanoveného 20 násobku průměrné mzdy v roce předcházejícím smrti blízké osoby. Kvalita života žalobce poklesla o několik stupňů, dopad do jeho života je mnohem větší, než dopad této události do života jeho pokračování - 24 - spisová značka sestry. Zmínil v této souvislosti také to, že u osoby, která je odkázaná na péči, ten stav ztráty je trvalý, kdežto u osoby, která není odkázána na péči, tam ten stav ztráty postupně pomine. Odkázal dále na vývoj judikatury, kde podle něho dochází k navyšování částek přiznávaných jako odškodnění za nemajetkovou újmu. Připomněl také, že žalobce si za svůj výsledný stav nemůže a první žalovaný mu následky svého jednání, zcela bezohledné jízdy, kterou zavinil smrt jeho rodičů, nikterak nekompenzoval. Měl za to, že je odůvodněné poskytnout mu částku 2,5-3 krát vyšší než násobek základní částky, minimálně však dvojnásobek toho, než co nad rámec základní částky dostala jeho sestra.

54. První žalovaný po vrácení věci Ústavním soudem uvedl, že Ústavní soud i nadále potvrzuje dosavadní názory judikatury, která akcentuje možnost odškodnění nad obecný rámec pouze za mimořádných okolností toho zásahu do sféry poškozených. Měl za to, že zásah té nešťastné dopravní nehody, do života žalobce a do života jeho sestry není srovnatelný. Opakovaně uváděl, že míra zásahu do osobnostních práv žalobce byla o mnoho nižší než u sestry, kde došlo k zásadním zásahům do jejího života. S rodiči žila ve společné domácnosti, ti pečovali o její děti, suplovali vlastně rodičovské funkce. Pečovali o celou domácnost, její dům i vozidlo. Po smrti rodičů má sestra žalobce zdravotní obtíže, zejména psychické. Přišla o podnikání, došlo k zásahu do bydlení a musela také převzít částečně péči o žalobce. Zatímco u žalobce se poměry změnily jen minimálně. Jeho zdravotní stav je stejný, příjmové a výdělkové možnosti se rovněž nezměnily, když tento po dlouhou dobu nepracoval, což je také důvodem toho, že mu nebyl přiznán invalidní důchod. Bydlí sám v domě, tak jako bydlel dříve, nebyl v každodenním kontaktu s rodiči, nebylo tam intenzivní soužití jako u sestry, ani sdílení každodenních událostí. Jeho zdravotní stav se od roku 2010 nezměnil. Ztratil péči rodičů, ale získal péči sestry, která navíc je jeho opatrovníkem. Uzavírá, že rozdíl mezi náhradami, které se dostalo žalobci a které se dostalo jeho sestře je odůvodněný, následky pro jejich život byly zcela odlišné. Byl přesvědčen o tom, že předchozí rozhodnutí soudů ohledně výše přiznaného odškodnění je zcela správné a adekvátní.

55. Podle druhé žalované ani otázka toho základu ( toho 20 násobku ) není jasně daná. Věc má být posuzována v režimu občanského zákoníku z roku 1964 , otázkou je, co lze považovat za základ, když ten tehdy byl určen zákonem v ustanovení § 444 odst.

3. Podle ní tím základem je částka 480 000 Kč, která byla žalobci uhrazena, nadto byla po podání žaloby dle rozhodnutí soudů uhrazena další částka 400 000 Kč. Souhlasila s tím, že judikatura se dynamicky vyvíjí, ale to, že by se zvyšovalo o několikanásobky, to z ní dovodit nelze. Odkazovala na rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 25 Cdo 894/2018, stanovící finanční mantinely pro odškodnění újmy a měla za to, že žalobce byl již plně odškodněn. Pokud je zmiňována sociální situace a zdravotní stav žalobce a tedy potřeba péče o žalobce a potřeba výpomoci, a to i finanční, připomněla, že žalobce se náhrady domáhá v jiném řízení vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka, kde žádá milionové částky. Poukázala také na skutečnost, že z výpovědí účastníků ve věci sp. zn. spisová značka i svědků vyplynulo, že onu nemohoucnost, ten zdravotní stav, si přivodil žalobce sám, když dopravní nehodu z roku 2010 si měl sám zavinit. Následná špatná sociální situace je dle druhé žalované dána i přístupem žalobce před rokem 2010, kdy byl zdráv, k pracovním povinnostem. Tyto skutečnosti, zdravotní stav a sociální situace žalobce, nemohou být dle druhé žalované kritériem pro zodpovězení otázky výše nemajetkové újmy.

56. Soud doplnil dokazování dalšími listinami.

57. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu adresa-východ č. j. spisová značka ze dne 12. 9. 2018 bylo zjištěno, že sestra žalobce spolu se svým manželem právnická osoba žili se zemřelými jméno FO a jméno FO ( dále též „ rodiče či prarodiče „ ) společně v domě, který byl ve vlastnictví zemřelých, vyjma sestřina manžela, již od svého narození. Fungovali společně, byli na sebe zvyklí. Rodiče se starali o dům, vozidla (jméno FO), domácnost, zahradu (jméno FO pokračování - 25 - spisová značka jméno FO) a pomáhali s péčí o sestřiny děti (oba), poskytovali rodině (a zejména sestře žalobce) každodenní podporu a pomoc v jejím životě. Sestřin manžel byl pracovně vytížený, v důsledku častých pracovních cest se až 20 týdnů v roce nacházel v zahraničí. V době před smrtí jméno FO a jméno FO žalobcova sestra provozovala svůj podnik Scarface v adresa, který vyžadoval její osobní přítomnost a nasazení do nočních hodin, dále se příležitostně účastnila organizace několikadenních eventů motocyklových závodů. Uvedené činnosti ji naplňovaly. Po dobu její nepřítomnosti (a nepřítomnosti manžela) nahrazovali její rodiče její rodičovskou péči zcela přirozeně, sestřiny děti za nimi mohli zajít, prarodiče se jim věnovali i v běžných rutinních činnostech (odchody, příchody do a ze školy, příprava do školy, ukládání ke spánku) i nad rámec těchto činností (hlídání o prázdninách, trávení volného času apod.), učili je novým dovednostem, byli úzkou součástí jejich životů. Zároveň pomáhali jméno FO, který v důsledku autonehody má poškozený mozek a není schopen se o sebe řádně postarat. V souvislosti se smrtí rodičů sestra žalobce pociťovala výrazný stres a úzkost, nebyla schopna vykonávat běžné činnosti (doloženo zejména výpovědí svědkyně jméno FO), zásadně se jí změnil život, byla nucena ukončit provoz svého podniku, a další pracovní aktivity (organizace eventů motocyklových závodů), v kterých byla úspěšná, musela převzít zcela starost o provoz a údržbu domu ( její manžel byl i nadále pracovně vytížený, nakonec se odstěhoval do Španělska a do České republiky přijíždí cca 4 krát ročně ), péči o děti a poskytnout alespoň částečnou pomoc žalobci. Několik let sestra žalobce vůbec nepracovala, stala se ženou v domácnosti. V důsledku uvedené události se život žalobcovy sestry a jejích dětí významně kvalitativně změnil, neboť jejich vztahy se zemřelými byly v důsledku společného soužití, každodenní interakce, sociální provázanosti, sdílení a participaci na rutinních událostech běžného každodenního života rodiny, intenzivnější a hlubší než běžné vztahy mezi rodiči a dospělými dětmi resp. prarodiči a vnučkami. S rodiči, resp. prarodiči, měli blízké citové vazby, žili společně v jednom domě, společně se podíleli na nákladech i provozu společného bydlení. Byli v dennodenním kontaktu. Nejintenzivnější vztah soud zjistil mezi rodiči a jejich dcerou ( sestrou žalobce ), která s rodiči od narození téměř celý život žila v jednom domě, domácnosti, i poté, co se vdala, a založila si vlastní rodinu. Měla s rodiči velmi silné citové vazby, oba rodiče jí vytvářeli zázemí, poskytovali jí maximální podporu ve všech jejich aktivitách, díky které se mohla seberealizovat i při velkém pracovním vytížení svého manžela. Rodiče ji oprostili od starostí s domácností, provozem a údržbou domu, užívaných vozidel i nutnosti zvažovat možnosti sloučení výchovy a péče o dcery a podnikání (dalších pracovních aktivit). Díky tomu se sestra žalobce mohla pracovně realizovat v časově a organizačně náročném povolání (provoz kavárny a baru Anonymizováno v centru Prahy a organizaci eventů motocyklových závodů), v němž byla úspěšná a spokojená. Smrt jejích rodičů ji silně zasáhla, bezprostředně po události ji musela vypomáhat s běžnými činnostmi svědkyně jméno FO (jak vyplynulo z její výpovědi), prožila výrazný stres, dosud se s jejich smrtí nevyrovnala a v návaznosti na jejich smrt trpí úzkostí (jak vyplynulo z posudku tituly před jménem jméno FO). Navíc musela ihned převzít starost o provoz domu a domácnosti (což vyplynulo např. ze svědecké výpovědi svědka jméno FO) a zároveň osobní péči a výchovu svých dětí a aspoň občasně jako nejbližší zletilá příbuzná vypomáhat žalobci (uvedené skutečnosti potvrdili všichni svědci i její manžel v rámci své účastnické výpovědi).

58. Krajský soud v Praze jako soud odvolací ve věci podaného odvolání proti shora uvedenému rozsudku shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud tak při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vycházel z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal. Na rozdíl od soudu I. stupně ( který nad rámec již poskytnutého plnění přiznal sestře žalobce dalších 1 000 000 Kč a jejím dětem každé 400 000 Kč ) byl však odvolací soud toho pokračování - 26 - spisová značka přesvědčení, že přiměřené finanční satisfakce se sestře žalobce, jejím dětem a manželovi, již dostalo, když jim byly 2. žalovanou vyplaceny náhrady určené ustanovením § 444 odst. 3 obč. zák. Tento názor byl následně Nejvyšším soudem ČR shledán nesprávným ( rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. spisová značka, ze dne 13. 5. 2020 ). Při stejném skutkovém zjištění, kterým byl Nejvyšší soud ČR vázán a ve svém rozsudku je zopakoval, totiž Nejvyšší soud ČR vytkl odvolacímu soudu, že nevzal v potaz mimořádně kvalitní a úzké rodinné a přátelské vztahy žalobcovy sestry se zesnulými, nezohlednil skutečnost, že sestra žalobce s dětmi žily s rodiči (prarodiči ) po celý život „pod jednou střechou“ a že - jak vyplývá ze skutkových zjištění, šlo o soužití harmonické a bezkonfliktní. Součástí soukromého života je také život rodinný, který v sobě zahrnuje právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi, tak aby bylo možné rozvíjet a naplňovat i vlastní osobnost; zaviněná smrt blízké osoby je zpravidla významným zásahem do těchto hodnot. Závěr odvolacího soudu, že uváděné okolnosti, z nichž dovozují mimořádné citové vazby s poškozenými, jsou okolnosti ekonomické, které by mohly odůvodnit určité nároky reparační, nikoli satisfakční, a že nevypovídají ničeho o mimořádných citových vazbách v rodině, je v rozporu s judikaturou vymezenými kritérii pro rozhodování o výši relutární náhrady, neboť právě intenzita vztahu pozůstalého se zemřelým s případným přihlédnutím k existenční závislosti pozůstalého na usmrcené osobě se považuje za klíčové východisko. Právě to, že rodiče žalobcově sestře výrazně pomáhali při výchově a péči o děti, s nimiž měli citové vztahy na vyšší úrovni, než bývají standardní vazby mezi prarodiči a vnoučaty, že tato přirozená podpora a péče ze strany poškozených umožňovala žalobcově sestře pracovní a zájmovou seberealizaci vzhledem k častému pobytu jejího manžela v zahraničí, že břemeno péče o nemocného bratra přešlo náhle z nich žalobcovu sestru, že rodiče spolu s dcerou a vnučkami tvořili jeden funkční citový a sociální propojený celek a že přišly najednou o dvě blízké osoby současně, zintenzivňují a prohlubují zásah do soukromého a rodinného života, a jsou tak nepochybně důvodem pro přiznání peněžité náhrady postupem podle § 13 odst. 2 obč. zák. nad rámec 2. žalovanou poskytnutého jednorázového odškodnění. Soudu odvolacímu proto věc vrátil, aby provedl srovnání s obdobnými případy při současném dodržení zásady proporcionality a znovu rozhodl ( rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, č. j. spisová značka, ze dne 25. 8. 2021 ).

59. Po částečném zrušení svého původního rozsudku Krajský soud v Praze následně provedl srovnání s obdobnými případy a dospěl k závěru, že původně soudem prvního stupně přiznané částky tomuto srovnání a zásadě proporcionality odpovídají. Ve věcném výroku pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ( rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 ).

60. Z úmrtnostních tabulek pro období let 2012 – 2016 bylo zjištěno, že průměrný věk dožití pro muže ve věku 72 let činil 12,5 roku, pro ženu ve věku 68 let pak 17,5 roku.

61. Z posudku o invaliditě žalobce s datem 12. 3. 2018 soud zjistil, že invalidita žalobce ve III. stupni trvá. Posudek zmiňuje etylismus v anamnéze. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je organický psychosyndrom po polytraumatu po autonehodě v roce 2010. Došlo též k devastujícímu poranění jater s těžkým traumaticko-hemorhagickým šokem, kontuzi plic, závažné tříštivé zlomenině bérce vlevo. Navíc při pobytu na interně došlo k pádu z postele k fraktuře krčku levé stehenní kosti. Psychiatr uvádí, že klient je spokojený, spí dobře, žije sám a pomáhá mu sestra. V posudkovém zhodnocení se popisuje, že žalobce nedokončil učební obor jako přístrojový optik. V minulosti krátce pracoval jako optik a dále jako OSVČ do roku 2000 pracoval jako automechanik. Od té doby nepracuje. Zdravotní stav se nemění a vzhledem k charakteru postižení žalobce byla platnost posudku stanovena trvale. pokračování - 27 - spisová značka 62. Z fotografií doložených žalobcem ( č.l. 415 – 430 spisu ) si soud udělal obrázek o nevyhovujících životních podmínkách žalobce.

63. Skutečnost, že se žalobce domáhá majetkové újmy v milionové výši a jedná se o nárok rezultující ze stejné dopravní nehody, byla mezi přítomnými nesporná.

64. Shora zjištěný skutkový stav soud dále posuzoval, jednak ve srovnání s obdobnými případy při současném dodržení zásady proporcionality, zejména pak ve srovnání s nemajetkovou újmou a za ni pravomocně přiznanou náhradou, vzniklou sestře žalobce, když tyto újmy vznikly na základě téže škodní události. Limitován při své úvaze byl přitom pohledem Ústavního soudu, který, jak je výše uvedeno, shledal, že „ při posuzování výše nároků přiznaných dvěma sourozencům na základě téže škodní události, bez (ve svém komplexu) podstatných odlišností a na základě totožné prejudikatury, však tak významný rozdíl mezi výslednými částkami vytváří extrémní nepoměr, který je v rozporu s požadavky na spravedlivé rozhodnutí… …částka, kterou obecné soudy přiznaly žalobci, je vzhledem k okolnostem extrémně nízká. Skutková zjištění takový rozdíl neodůvodňují. Rozhodně z nich neplyne, že by se žalobci mělo dostat nižší, popřípadě o tolik nižší odškodnění než jeho sestře. „ 65. Po posouzení dospěl k závěru, že nemajetková újma vzniklá žalobci, nedosahuje zcela újmy, která vznikla jeho sestře. Platí, že základním principem odškodňování újmy na osobnostních právech je posouzení všech okolností věci a přiznání co možná nejvíce srovnatelných částek za objektivně podobné újmy [srov. nález I. ÚS 2844/14 ze dne 22. prosince 2015 (N 221/79 SbNU 545)]. Proto se musí tato východiska uplatnit zásadně srovnatelně ve srovnatelných situacích. Okolnostmi na straně poškozeného mohou být zejména a) intenzita vztahu žalobce se zemřelým, b) věk zemřelého a pozůstalých, c) otázka hmotné závislosti pozůstalého na usmrcené osobě, d) případné poskytnutí jiné satisfakce. Okolnosti na straně osoby odpovědné (původce zásahu) jsou a) postoj žalovaného (lítost, náhrada škody, omluva aj.), b) dopad události do duševní sféry původce – fyzické osoby, c) jeho majetkové poměry a d) míra zavinění, eventuálně míra spoluzavinění usmrcené osoby. Obecné soudy mají široké meze diskrece, kterou musí použít tak, aby ve výsledku dostály požadavkům řádného a především spravedlivého rozhodnutí. Při srovnání újmy žalobce a jeho sestry, lze tak odhlédnou od kritérií daných pro odpovědnou osobu, neboť ta dopadají na oba shodně. Co se týče věku zemřelého a pozůstalých, ani zde soud nevidí podstatného rozdílu, který by se měl v jeho úvaze projevit. Ve prospěch citelnější újmy na straně žalobce by na první pohled svědčila jeho vyšší hmotná závislost na rodičích, a to i perspektivou podmínek, v nichž žalobce žije. Nicméně je dle názoru soudu nutno přihlédnout též k tomu, že, jak vyplývá z provedeného dokazování, ke své životní situaci si žalobce přispěl zčásti sám svým předchozím způsobem života. Byť to bylo ze strany žalobce popíráno, či zlehčováno, z lékařských posudků, lékařských zpráv i výslechů se podává jeho problém s alkoholem. Zjištěno bylo rovněž, že od roku 2000, tedy již deset let před první autonehodou, kdy byl zdráv, žalobce nikde nepracoval, což je také důvodem proč při přiznané invaliditě nemá nárok na invalidní důchod, který by jistě jeho životní podmínky činil snesitelnějšími. Při posouzení poskytnutí ( v tomto případě však spíše neposkytnutí ) jiné satisfakce jako dalšího kritéria pro zvažování výše náhrady, by se v tomto případě právě ta skutečnost, že mimo odsouzení prvního žalovaného, jiná satisfakce poskytnuta nebyla, vyšší mírou z pohledu újmy, propisuje do poměrů sestry žalobce. Neboť žalobce, i s ohledem na svoje předešlé postižení, celou situaci nedokáže psychicky ani fyzicky řešit, spoléhá se na sestru a nechce v podrobnostech vědět, co se stalo ( viz. též bod 10 tohoto rozsudku a posudek tituly před jménem jméno FO ). Srovnává-li soud intenzitu vztahu žalobce a jeho sestry se zemřelými rodiči, zde dominuje intenzivnější vztah sestry, která s rodiči od narození žila v jednom domě a jednalo se o mimořádně blízký a kvalitní vztah. Rodiče tím, že převzali zčásti povinnosti žalobkyně, jak ve vztahu k domácnosti, tak i k jejím dětem, umožňovali jí tak pracovní pokračování - 28 - spisová značka realizaci, ve které byla úspěšná a naplňovala ji ( viz. bod 57 tohoto rozsudku ). Jejich smrtí o tuto možnost přišla a její podnikání a další aktivity skončily. Navíc, což také bylo zjištěno, smrtí rodičů na sestru žalobce přešla povinnost, alespoň částečně o žalobce pečovat, byla též ustanovena jeho opatrovnicí. Byť zřejmě nelze tento závazek, i s ohledem na doložené fotografie a tvrzenou četnost návštěv žalobce přeceňovat, nelze jej však ani pominout a je nutno jej při posuzování míry vzniklé újmy zohlednit, jak to činil i soud ve věci sp.zn. spisová značka. V této souvislosti lze navázat tím a vztáhnout to i k pohledu intenzity vztahu žalobce k rodičům, že v řízení bylo zjištěno, že i za doby, kdy o něj pečovala jeho matka a v menší míře též otec, byl žalobce popisován jako pasivní, nereagující, nedbající na domluvy. Intenzita jeho vztahu s rodiči byla nutně nižší než u jeho sestry, a to nejenom tím, že s rodiči nežil v jednom domě. Žalobci lze přisvědčit v tom, že v důsledku smrti jeho rodičů se u něho projevuje zase více, než u jeho sestry, jiný druh strádání, kterým je samota a obavy o budoucnost. Míru zásahu do osobnostních práv v důsledku prožívaných obav z budoucnosti je však nutno posuzovat i z toho pohledu, že byť byli rodiče žalobce zdraví a činorodí, přeci jen jim bylo v době dopravní nehody 68 a 72 let. Nebylo tak možno předpokládat, že svoji péči budou moci žalobci poskytovat trvale, nýbrž že se blíží doba, kdy minimálně její intenzita postupem času nutně zeslábne. Jistá míra obav z budoucnosti musela být v uvažování žalobce přítomna vždy. Při zohlednění výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobci by na odškodnění jeho nemajetkové újmy měla být poskytnuta o něco menší částka, než jeho sestře. Vyčíslil ji na dalších 500 000 Kč, když ve výsledku se tak žalobci dostane částky 1 380 000 Kč, oproti částce 1 480 000 Kč, které se dostalo jeho sestře.

66. Takto stanovená částka je také dle názoru soudu v souladu s principem proporcionality při srovnání s jinými obdobnými náhradami nemajetkových újem. Pakliže za základní částku bere soud dvacetinásobek průměrné měsíční mzdy v roce 2011, tj. 486 380 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne 19.9.2018) a vynásobí ji dvěma, neboť se jedná o částku, která se vztahuje k jedné zemřelé osobě, dospěje k částce 972 760 Kč. Navýšení, jehož se žalobci, jež v důsledku škodní události přišel o dvě nejbližší osoby, tímto rozhodnutím dostává, je tak navýšení v řádu desítek procent základní částky ( konkrétně cca 42 % ).

67. Srovnání s rozsudkem NS ČR, sp.zn. 25 Cdo 894/2018, ze dne 19.9.2018 se soud věnoval již ve svém prvním rozhodnutí ( srov. body 36, 37 tohoto rozsudku ), z něj přebírá pohled na stanovení základní částky. Skutkový stav v této věci byl ve stručnosti takový, že v důsledku postupu non lege artis se nepodařilo zachránit narozené rodné přijmení. Matce bylo pojišťovnou vyplaceno 750 000 Kč, otci 500 000 Kč, což okresní soud i krajský soud považovaly za postačující, dovolání bylo zamítnuto. Rozhodnutí zmiňuje, že důvodem kritiky § 444 odst. 3 obč.zák. nebyla ani tak výše stanovených částek, nýbrž jejich paušálnost. A dodává, že i judikatura přechodného období do účinnosti nového občanského zákoníku (1. 1. 2014), vycházející z názoru, že není vyloučeno, pokud jednorázové odškodnění není dostatečnou satisfakcí za vzniklou újmu na osobnostních právech, připouští, aby se dotčené osoby domáhaly další satisfakce podle ustanovení na ochranu osobnosti (srov. opět nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS.16/04, tento postup vyhrazovala pro případy mimořádné z hlediska závažnosti vzniklé nemajetkové újmy či okolností, za nichž k porušení práva došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 5188/2007). Takto přiznávané částky se pohybovaly v řádu několika desítek až stovek tisíc (nikoli tedy v řádu milionů) Kč [srov. RYŠKA, M. Odškodnění sekundárních obětí dle § 2959 o.z. Právní rozhledy. 2016, č. 11, s. 381-385; BEZOUŠKA, P. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 až 3014). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1719, marg. č. 10]. Případné excesy nejsou následováníhodné a nemohou být považovány za ustálenou judikaturu. Lze tedy usuzovat, že primárním zájmem zákonodárce bylo odstranění paušálních zákonných náhrad, nikoli zpochybnění samotné rozhodovací činnosti soudů, která se k této problematice před nabytím účinnosti nového občanského pokračování - 29 - spisová značka zákoníku vyvinula, a tím vědomě nastolení stavu diskontinuity v rozhodovací činnosti (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015. Soud musí při úvaze o přiměřenosti navrhované satisfakce za nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu, musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2206/2006). Vycházet je přitom třeba z principu proporcionality tak, že soud porovná částky této náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen obdobných, ale i dalších, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, zejména do práva na lidskou důstojnost. Jinými slovy způsobem, jak lze dosáhnout relativně spravedlivého vyčíslení výše relutární náhrady, je zohlednění částek přiznaných v jiných srovnatelných řízeních, současně při respektování předem jasných a pevných kritérií (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14. K tomu lze podotknout, že principu proporcionality snáze a přesněji než jinde, bylo možno dostát právě v tomto případě, kdy základ škodní události byl totožný.

68. Ve věci Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 25 Cdo 1835/2020, ze dne 13.5.2021 judikoval soud, že zahyne-li v důsledku škodní události více než jedna osoba, mělo by se to projevit ve zvýšení náhrady blízkému pozůstalému nad rámec pouhého součtu přiměřených náhrad za ztrátu každé z osob, jež zemřely. Tím spíše se toto východisko uplatní v případě úmrtí obou rodičů při stanovení náhrady za duševní útrapy pozůstalého (byť zletilého a zaopatřeného) potomka. Ztráta obou rodičů současně je nepochybně objektivně způsobilá přivodit člověku bolestnější prožitek než ztráta jednoho z rodičů při zachování možnosti hledat oporu a lásku u druhého z rodičů, proto by náhrada za duševní útrapy spojené s jejich úmrtím měla být vyšší než součet náhrad, jež by pozůstalému náležely při úmrtí jednoho každého z rodičů. Konkrétně se jednalo o věc, kdy Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 1. 2. 2019, č. j. 24 C 53/2017-162, jímž Obvodní soud pro adresa zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal zaplacení částky 3 800 000 Kč, žalobce b) částky 3 800 000 Kč, žalobkyně c) částky 600 000 Kč a žalobkyně d) 2 800 000 Kč, jako peněžité náhrady za duševní útrapy spojené s úmrtím jejich dvou blízkých osob, a rozhodl o nákladech řízení; rozhodl rovněž o nákladech odvolacího řízení. Soudy vyšly ze zjištění, že v roce 2015 při dopravní nehodě zaviněné řidičem vozidla pojištěného u žalované zemřeli manželé V., rodiče žalobců a) a b) (dále též jen „rodiče“). Žalobkyně c) je partnerkou žalobce a), žalobkyně d) rodinnou přítelkyní zesnulých manželů. Rodina žalobců byla semknutá, žalobci se pravidelně v průběhu pracovního týdne setkávali u manželů V. na oběd či na posezení u kávy. Žalobce a) s rodiči provozoval penziony na Kokořínsku, byli mu oporou nejen při léčbě onkologického onemocnění, ale i v běžném životě, svého otce vnímal jako mentora. Manželé V. pomáhali žalobci a) a jeho partnerce s výchovou jejich nezletilé dcery, všichni společně trávili víkendy, zpravidla i s rodinnou přítelkyní – žalobkyní d). Žalobce a) s rodiči od roku 1989 pravidelně trávil dovolené v zahraničí, neboť vzhledem k jejich jazykové nevybavenosti jim chtěl umožnit poznávat svět. Některé zahraniční cesty s rodiči absolvoval žalobce b). I ten s nimi byl v každodenním minimálně telefonickém kontaktu a pravidelně s nimi trávil víkendy. Žalobkyně d) začala u manželů V. pracovat v roce 1995, bývala s nimi celý den již od ranních hodin, postupně se spřátelili, ona je vnímala jako svou vlastní rodinu, trávila s nimi i svůj volný čas a pomáhala jim s výchovou jejich vnučky. Žalovaná mimosoudně zaplatila každému z žalobců a) a b) 1 200 000 Kč, žalobkyni c) 400 000 Kč a žalobkyni d) 200 000 Kč, požadavek na další odškodnění odmítla s tím, že vyplacené plnění odpovídá konkrétním okolnostem v porovnání s obdobnými případy popsanými v judikatuře vyšších soudů. Konstatoval, že při stanovení výše náhrady lze vyjít ze základního rozpětí určeného Nejvyšším soudem pro skupinu citově nejblíže spjatých osob (rodiče, děti a manžel) v rozmezí 240 000 Kč až 500 000 Kč a určil základní částku pro pokračování - 30 - spisová značka odškodnění na 510 920 Kč jakožto dvacetinásobek průměrné mzdy v roce 2014. Vzhledem k tomu, že za útrapy spojené s úmrtím dvou blízkých osob bylo žalovanou každému z pozůstalých synů vyplaceno 1 200 000 Kč, snaše zesnulých 400 000 Kč a rodinné přítelkyni 200 000 Kč, dospěl k závěru, že plnění, která poskytla žalovaná, byla přiměřená. Zohlednil mimořádné vztahy žalobců se zesnulými, které byly intenzivní, harmonické, plné lásky, porozumění a spolupráce, jakož i skutečnost, že manželé V. byli stmelujícím článkem celé rodiny. Přihlédl také k tomu, že škůdce zemřel a jeho rodina se žalobcům neomluvila, ani je nekontaktovala. Vzal však v úvahu též okolnost, že zemřeli v důchodovém věku, synové s nimi prožili větší část svého života a žádný z žalobců nebyl na zesnulých existenčně závislý. Nejvyšší soud ČR rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, důvodem bylo, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nebylo zřejmé, zda a jakým způsobem se v jeho úvahách promítla skutečnost, že šlo o současné úmrtí dvou blízkých osob, ve vztahu k žalobcům a) a b) rodičů. Ve svém rozhodnutí NS ČR poukázal i na to, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.5.2019, sp. zn. 25 Cdo 3111/2018, ve kterém byl jako přiměřená náhrada stanoven šedesátinásobek průměrně mzdy (namísto dvacetinásobku), plně respektuje tezi, že má-li orientační určení výše náhrad sjednotit soudní praxi a dosáhnout účelu sledovaného v § 13 o.z. (tj. v obdobných případech rozhodnout obdobně), měla by být základní částka modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4156/18). Jinými slovy řečeno, obvykle platí pravidlo modifikace základní částky jen v řádu desítek procent, nastanou-li však okolnosti mimořádné až extrémní, je možné shledat přijatelným i vícenásobek základní částky.

69. U rozsudku NS ČR, sp.zn. 25 Cdo 3111/2018, ze dne 29.5.2019, který byl rovněž užit ke komparaci, šlo o případ, kdy škůdce najel svým vozidlem po předchozí honičce s policií do manželky žalobce a) [matky žalobců b) a c)] a usmrtil ji. Pachatel byl pod vlivem návykových látek a měl vysloven zákaz řízení motorových vozidel. Jeho jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin vraždy, za niž byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 16 a půl roku, byl mu uložen zákaz řízení motorových vozidel a povinnost odčinit újmu pozůstalému manželovi ve výši 2 000 000 Kč, oběma pozůstalým synům po 3 000 000 Kč, se zbytkem nároku byli žalobci odkázáni na občanskoprávní řízení. Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, vyplatila každému ze žalobců částku 250 277 Kč podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Smrtí manželky žalobce a) došlo k závažnému zásahu do osobního a rodinného života žalobců. Žalobce a) zajišťuje péči o obě děti [žalobce b) a c)], kterým v době smrti jejich matky bylo 7 a 4 roky, jejich matka zemřela ve věku 36 let. Pro pozůstalého manžela je velmi složité navázat nový partnerský vztah. Ve snaze odpoutat se od tragické události se žalobci odstěhovali do XY, 300 km od původního bydliště, pro obtíže žalobce a) s nalezením vhodného zaměstnání se po nějaké době vrátili zpět. Žalovaná každému ze žalobců již zaplatila peněžitou náhradu za usmrcení osoby blízké ve výši 749 723 Kč. S odkazem na § 2959 o.z. posoudil odvolací soud všechna relevantní kritéria (intenzitu příbuzenského vztahu, věk zemřelé i pozůstalých, materiální závislost pozůstalých na zemřelé, poskytnutí jiné satisfakce, okolnosti smrti, skutečnost, že pachatel nevyjádřil žádnou formou omluvu ve snaze zmírnit duševní útrapy žalobců), porovnal projednávaný případ s jinými obdobnými a jako přiměřené shledal odškodnění pro každého ze žalobců ve výši 1 500 000 Kč. Vycházel přitom ze základní částky 500 000 Kč, kterou navýšil na trojnásobek. Nejvyšší soud ČR k tomu uvedl, že náhrada manželovi a nezletilým dětem ve výši přibližně šedesátinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozené není nepřiměřená, jestliže duševní utrpení pozůstalých bylo prohloubeno tím, že jim blízká osoba byla zavražděna při výkonu služebních povinností policistky, byly-li zjištěny pokračování - 31 - spisová značka intenzivní rodinné vztahy, velmi obtížná situace pozůstalého manžela jako jediného živitele a vychovatele obou malých dětí, silná citová a existenční závislost pozůstalých dětí na zemřelé vzhledem k jejich věku, nízký věk zemřelé a naprostá bezohlednost a lhostejnost pachatele. Soud tento rozsudek zmiňuje v té souvislosti, že pokud má býti přiznávána satisfakce v řádu násobku základní částky, pak zde musí být mimořádné výjimečné okolnosti, které takovou náhradu odůvodňují. Takové v případě žalobce neshledal.

70. V rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 25 Cdo 1901/2018, ze dne 27.2.2019, kterým bylo odmítnuto podané dovolání, uvádí Nejvyšší soud, že kritéria modifikace základní částky odškodnění, mezi něž se řadí intenzita vztahu pozůstalého se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případné poskytnutí jiné satisfakce, zohledňují rovněž, byl-li poškozený očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Dalším kritériem je postoj škůdce ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Má-li mít orientační určení výše náhrad způsobilost sjednotit soudní praxi a dosáhnout účelu sledovaného v § 13 obč. zák. (tj. v obdobných případech rozhodnout obdobně), měla by základní částka být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli více násobků. Ve věci šlo o dopravní nehodu, kdy žalovaný byl v trestním řízení uznán vinným, že způsobil dopravní nehodu tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy na pozemní komunikaci a vysoce překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci, v důsledku čehož při průjezdu zatáčkou rychlostí 110 km/hod. nezvládl řízení, vyjel mimo vozovku a následně došlo k jeho odražení na přilehlý chodník, po němž šla tehdy třináctiletá dcera žalobců a) a b) [sestra žalobkyně c)], která utrpěla smrtelné zranění. Žalovaný byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a byl mu uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na 8 let. Každému ze žalobců byla přiznána náhrada za duševní útrapy v důsledku usmrcení blízké osoby ve výši 1 000 000 Kč, se zbylou výší nároků byli žalobci odkázáni na řízení občanskoprávní. Trestní soud přihlédl k vysokému zásahu do rodinných vazeb žalobců, k věku zemřelé, k uloženému trestu žalovanému, k jednání žalovaného, které označil jako bezprecedentní hazard. Vzal v úvahu i postoj žalovaného, který se žalobcům omluvil, nicméně ve své výpovědi způsob svého chování v podstatě bagatelizoval. V souvislosti s popsanou událostí trpí žalobci těžkým psychickým traumatem, léčí se u psychologa. Zemřelá dcera se narodila až ze čtvrtého těhotenství, předchozí tři těhotenství skončila vždy v osmém týdnu vývoje plodu. Po narození druhé dcery žalobkyni a) již nebylo další těhotenství doporučeno. K dopravní nehodě došlo v blízkosti bydliště rodičů, na místo nehody dohlédnou z okna bytu. Krajský soud v adresa rozsudkem ze dne 7. 12. 2017, č. j. spisová značka, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve adresa – pobočky ve Valašském adresa ze dne 18. 4. 2017, č. j. spisová značka, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) 200 000 Kč a zamítnuta žaloba o zaplacení žalobkyni a) 500 000 Kč s příslušenstvím, žalobci b) 600.000 Kč s příslušenstvím, žalobkyni c) 1 000 000 Kč s příslušenstvím, a změnil jej ve výrocích, jimiž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) 800 000 Kč s příslušenstvím, žalobci b) 900 000 Kč s příslušenstvím, žalobkyni c) 500 000 Kč s příslušenstvím, tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, a rozhodl o soudním poplatku a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů a ve vztahu ke státu. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně věc správně posoudil podle § 2959 o.z., nesouhlasil však s přiznanou výší peněžité náhrady. Uvedl, že vzhledem k přiznané částce 1 000 000 Kč pro každého ze žalobců v adhezním řízení lze nyní při zachování principu „ne bis in idem“ vyšší částku přiznat jen na základě kritérií, která nebyla v trestním řízení tvrzena vůbec, nebo k nim trestní soud nepřihlédl. Vysvětlil základní principy odškodnění pozůstalých, vycházel z judikatorních kritérií, na nichž se shoduje Ústavní soud s pokračování - 32 - spisová značka Nejvyšším soudem, a ze základního rozpětí náhrady za duševní útrapy od 240 000 Kč do 500 000 Kč pro skupinu nejbližších osob, a shledal částky již vyplacené žalobcům b) a c) jako dostatečnou satisfakci. U žalobkyně a) zohlednil další skutečnost, a to přítomnost žalobkyně na místě nehody, kdy viděla svou dceru s devastujícími poraněními, kdy jí ona sama nemohla jakkoli pomoci. Z uvedeného důvodu shledal jako přiměřenou peněžitou náhradu žalobkyni a) nad rámec částky přiznané v adhezním řízení ještě částku 200 000 Kč. Rozsudek Nejvyššího soudu byl později zrušen nálezem I. ÚS 1764/19 ze dne 25.8.2020. K výši přiznaných částek se Ústavní soud nevyjadřoval. Důvodem zrušení byla skutečnost, že krajský soud relutární náhradu přiznanou žalobcům v rámci adhezního řízení posoudil jako zcela dostačující, neboť odráží veškeré okolnosti rozhodné pro její stanovení a pouze zčásti shledal krajský soud důvod pro přiznání další částky ve výši 200 000 Kč nad rámec částky přiznané v rámci adhezního řízení, a to s odůvodněním, že zohlednil skutečnost, která nebyla zohledněna v rámci přiznání relutární náhrady v adhezním řízení ( osobní přítomnost žalobkyně na místě nehody). Z uvedeného odůvodnění rozsudku krajského soudu bylo zjevné, že krajský soud při rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu zvolil pro své posouzení referenční rámec chybně, neboť ten spočívá v odmítnutí soudu zabývat se z hlediska všech kritérií - včetně těch, která již byla uplatněna v trestním řízení - totožným nárokem, jaký již byl stěžovateli ne zcela úspěšně v trestním řízení uplatněn. Důsledkem takto chybně zvoleného referenčního rámce se krajský soud v odůvodnění svého rozsudku zabýval jen některými relevantními kritérii. Dalším kritériím na straně žalobců - jako je intenzita vztahu či věk poškozené - se již krajský soud nevěnoval, a to právě z důvodu, že jde podle něj o kritéria, která byla plně zohledněna ve výši nemajetkové újmy přiznané v trestním řízení. Přitom jedině až pečlivé uvážení všech kritérií pro určení výše náhrady nemajetkové újmy umožní stanovit její adekvátní kompenzaci. Nepostupoval-li tak krajský soud a řádně nevyložil, jakým způsobem všechna jednotlivá kritéria posoudil, ani jak se každé z kritérií podílelo na určení konečné výše relutární náhrady, neodpovídá jeho napadené rozhodnutí požadavku řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění, čímž došlo k porušení základního práva stěžovatelů na spravedlivý proces.

71. Ke srovnání použil soud rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. spisová značka, ze dne 29.6.2022. Šlo o spor, kde Obvodní soud pro adresa rozsudkem ze dne 10. 12. 2018, č. j. spisová značka, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni b) a c), každé 50 000 Kč s příslušenstvím (výroky II a IV) a žalobcům a) a b) 90 312,50 Kč s příslušenstvím (výrok IX). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl [pokud se žalobce a) domáhal zaplacení 4 500 000 Kč (výrok I), žalobkyně b) částky 4 450 000 Kč (výrok III), žalobkyně c) částky 9 350 000 Kč (výrok V), žalobce d) částky 9 400 000 Kč (výrok VI), žalobci a) a b) společně zaplacení částek 1 000 000 Kč (výrok VII) a 1 051 200 Kč (výrok VIII) a 1 633,50 Kč (výrok X), vše s příslušenstvím] a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu (výroky XI až XVII). Ve sporu o náhradu majetkové a nemajetkové újmy při usmrcení osoby blízké vyšel soud ze zjištění, že dne 24. 8. 2014 řídil 2. žalovaný pod vlivem alkoholu motorové vozidlo pojištěné u 1. žalované, řízení nezvládl, vjel vpravo mimo komunikaci a narazil do stromu. Při této dopravní nehodě zemřela AAAAA (dále též jen „zemřelá“), dcera žalobců a) a b) a matka žalobců c) a d), která jela ve vozidle jako spolujezdkyně. Za zavinění dopravní nehody byl 2. žalovaný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 3. 2015, č. j. spisová značka, kterým mu byla mimo trestu odnětí svobody a zákazu činnosti uložena povinnost zaplatit žalobci a) 21 230 Kč a se zbývajícími nároky byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Zemřelá žila se všemi žalobci (rodiči i dětmi) ve společné domácnosti. Žalobce a) měl kromě ní ještě dvě další dcery, se kterými se stýká, v době jejího úmrtí mu bylo 61 let a jeho zdravotní stav není dobrý, je v invalidním důchodu. Zemřelá Anonymizováno byla jedinou dcerou žalobkyně b), která její ztrátou velmi trpí. V době úmrtí dcery jí bylo 51 let, pokračování - 33 - spisová značka dceři pomáhala v péči o žalobce c) a d). Po smrti dcery byla žalobkyně b) rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. spisová značka, ustanovena poručníkem žalobců c) a d). Péči o ně vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu žalobce a) vykonává převážně sama. Žalobkyně c) ve věku 5,5 let ztrátu matky plně vnímala a těžce se s ní vyrovnávala. Ovlivnilo to zahájení i průběh její školní docházky, měla obtíže s výukou i chováním, fixovala se na třídní učitelku. Na matku často vzpomíná, v době jejích narozenin je nesoustředěná, neklidná, sama často iniciuje cesty na hřbitov. Žalobci d) byl v době nehody 1 rok, na péči o něj se i před nehodou výrazně podílela žalobkyně b). Žalobci c) a d) mají problémy s chováním a dochází na dyadické (psychologické) terapie. Na matce byli existenčně a finančně závislí, neboť otec ani jednoho z nich nebyl zapsán v rodném listě. První žalovaná zaplatila mimosoudně na náhradu nemajetkové újmy každému z žalobců a) a b) 500 000 Kč a každému z žalobců c) a d) 600 000 Kč. U žalobců a) a b) přihlédl k jejich věku v době úmrtí dcery, k tomu, že na ní nebyli existenčně ani finančně závislí a že se jim dostalo morální satisfakce prostřednictvím omluvného dopisu 2. žalovaného a jeho trestním odsouzením. Vzhledem k tomu, že zemřelá nebyla jedinou dcerou žalobce a) a tíže péče o vnuky spočívá na žalobkyni b), neshledal soud u žalobce a), i při zohlednění blízkého vztahu mezi ním a zemřelou dcerou, důvody pro zvýšení pojišťovnou vyplaceného odškodnění. U žalobkyně b) tyto důvody shledal v rozsahu 50 000 Kč vzhledem k intenzivnímu vztahu žalobkyně b) s jedinou dcerou a k tomu, že se musela sama postarat o její děti a sdílet jejich duševní útrapy. Nezletilí žalobci byli smrtí matky zasažení zvlášť zásadním způsobem, a to zejména žalobkyně c), která její ztrátu ve věku 5,5 let plně vnímala a velmi těžce nesla, a proto v jejím případě soud shledal důvod ke zvýšení odškodnění o 50 000 Kč. U žalobce d) soud připustil, že absence matky ovlivní celý jeho život, avšak s ohledem na to, že v době nehody mu byl pouhý 1 rok, považoval za dostatečné (již zaplacené) odškodnění ve výši 600 000 Kč. Přihlédl k tomu, že trauma dětí je v menší míře snižováno přítomností žalobců a) a b) v situaci, kdy se zejména žalobkyně b) před tragickou událostí významným způsobem podílela na jejich péči. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 10. 2019, č. j. spisová značka, potvrdil výrokem I rozsudek soudu prvního stupně v napadených zamítavých výrocích o věci samé (odvoláním nebyly napadeny vyhovující výroky a zamítavý výrok ohledně 1 633,50 Kč s příslušenstvím) a všech nákladových výrocích, s výjimkou výroku ohledně výše nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a 2. žalovaným, kterou změnil, a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ohledně odškodnění duševních útrap žalobců podle § 2959 o.z. se zcela ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně. K podanému dovolání Nejvyšší soud ČR konstatoval, že při posouzení výše náhrady přiznané žalobcům a) a b), kromě nepřiléhavého zohlednění majetkových poměrů 2. žalovaného ve výše uvedeném smyslu, pochybil odvolací soud i tím, že zcela pominul jedno z kritérií. Žalobci a) a b) tvrdili, že smrtí dcery došlo k zásahu do jejich rodinného života, neboť museli zcela převzít péči o nezletilé žalobce c) a d), a proto požadovali přiznat další náhradu nemajetkové újmy (ve výši 1 000 000 Kč). Odvolací soud shledal žalobu v tomto rozsahu nedůvodnou s tím, že veškeré duševní útrapy druhotné oběti je třeba odškodnit podle § 2959 o. z., což již učinil. Péči o nezletilé žalobce c) a d) nepovažoval za okolnost, která by měla být zohledněna, jestliže již před škodní událostí žili ve společné domácnosti a žalobci a) a b) mohou požádat o pomoc další osoby. Tento názor ale nerespektuje závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. spisová značka, podle něhož při stanovení výše náhrady za usmrcení osoby blízké (§ 2959 o. z.) je třeba vzít v úvahu všechny prokázané okolnosti dokreslující vztah pozůstalé osoby a zemřelého, jakož i obtíže, útrapy a omezení, která pozůstalému úmrtí osoby blízké přineslo, aniž by se žalobce domáhal zvýšení náhrady z určitého důvodu o nějakou k němu se vztahující konkrétní částku. Úprava obsažená v § 2959 o. z. je komplexní a pokrývá všechny projevy ztráty osoby blízké pro pokračování - 34 - spisová značka pozůstalé a všechny dopady do jejich nemajetkové sféry, a to včetně zásahu do základního lidského práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů. Jinak řečeno, všechna hlediska a kritéria rozhodná pro náhradu újmy v důsledku úmrtí osoby blízké musí být zohledněna v rámci náhrady stanovené podle § 2959 o. z. (nelze je uplatňovat jako samostatný nárok), přičemž okolnost prohlubující duševní strádání je způsobilým důvodem pro navýšení náhrady této nemajetkové újmy. Takovou okolností nepochybně je nutnost převzít péči o nezletilá vnoučata, která zcela osiřela. K zásadní změně v životě žalobců a) a b) došlo nejen tím, že ztratili dceru, ale i tím, že v pokročilém věku [62 let u žalobce a) a 52 let u žalobkyně b)] převzali [především žalobkyně b)] péči o pětiletou vnučku a ročního vnuka. Je nepochybné, že ve věku prarodičů je péče o děti takto útlého věku mimořádně náročná, a to jak fyzicky, tak psychicky. I když před škodní událostí žili všichni, včetně zemřelé, ve společné domácnosti, nastal zásadní rozdíl v tom, že oproti předchozí době, kdy své dceři při péči o děti pouze pomáhali (odpovědnost za výchovu i hmotné zabezpečení nesla ona), je nyní pouze na žalobcích a) a b), aby všechny potřeby nezletilých žalobců c) a d) zajistili sami. Tato změna [přesto, že poručnicí dětí je pouze žalobkyně b)] dopadá na oba žalobce a) i b) [i když nesporně více na žalobkyni b)], neboť výchova malých dětí i soužití s nimi v domácnosti, při uvědomění si tíhy své odpovědnosti (nezastupitelnosti) i ubývajících vlastních sil, je velmi zatěžující. Tato situace, jež nastala v době, kdy by již žalobci a) a b) měli právo na odpočinek, prohlubuje jejich strádání, jež je zvyšováno ještě traumatem obou vnoučat [zvláště žalobkyně c)] ze ztráty matky. Odvolací soud k těmto okolnostem prohlubujícím strádání žalobců a) a b) nepřihlédl a nezohlednil tak všechna pro danou věc rozhodná kritéria. Pro úplnost také zde dovolací soud ve vztahu ke zrušeným výrokům podotýká, že ve shora citované judikatuře Nejvyššího soudu je rovněž ustálen názor, že náhrada újmy podle § 2959 o. z. by neměla dosahovat až desítek milionů korun a blížit se náhradám fatálních trvalých následků poškození zdraví; obvykle platí pravidlo modifikace základní částky jen v řádu desítek procent. Avšak nastanou-li okolnosti mimořádné až extrémní, je možné shledat přijatelným i vícenásobek základní částky. K tomu dospěl Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. \l "lema18"25 \l "lema0"Cdo 1901/2018, když shledal přiměřeným navýšení základní náhrady o téměř 100 %.

72. I při zohlednění výše uvedené žalobcem zmiňované judikatury má soud za to, že jeho rozhodnutí při srovnání s obdobnými případy požadavku proporcionality dostojí. A že i při zohlednění částek přiznaných v jiných srovnatelných řízeních, je vyčíslení výše náhrady spravedlivé. Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že platí pravidlo modifikace základní částky jen v řádu desítek procent. Až v případě, kdy nastanou okolnosti mimořádné až extrémní, je možné shledat přijatelným i vícenásobek základní částky. V případě žalobce soud takové mimořádné až extrémní okolnosti neshledal. Jediný případ z porovnávaných, kdy došlo k navýšení základní částky o vícenásobek ( trojnásobek ) je sp.zn. spisová značka ( bod 69 rozsudku ). Tam se však jedná o případ vraždy matky nezletilých dětí ve věku 7 a 4 roky s dalšími negativními důsledky, který tak není věci žalobce co do skutkových okolností, posuzovaných kritérií a tedy míře vzniklé újmy až tak obdobný. V nejblíže podobném případě sp.zn. spisová značka ( bod 68 rozsudku ), kdy se jednalo o dopravní nehodu při níž byli usmrceni oba rodiče žalobců, byla náhrada stanovena v míře zvýšené nad základní částku nedosahující ani 20 %. Nejvyšší soud ČR rozhodnutí zrušil, neboť z odůvodnění nebylo zřejmé, zda a jakým způsobem se v úvahách soudu promítla skutečnost, že šlo o současné úmrtí dvou blízkých osob. Vzhledem k tomu, že však rozhodnutí uvádí, že odškodňuje útrapy spojené s úmrtím dvou blízkých osob, lze předpokládat, že nižší soudy ve svých úvahách o výši nemajetkové újmy tuto skutečnost zohlednily. U rozhodnutí sp.zn. spisová značka ( bod 70 rozsudku ), kdy Nejvyšší soud ČR považoval za dostačující k odškodnění újmy rodičů při usmrcení 13 leté dcery částku 1 000 000 Kč, nezná soud konečný výsledek. Jako mimořádnou okolnost pro posouzení vzniklé újmy odůvodňující její navýšení na vícenásobek by však považoval zcela jistě skutečnost, jakým pokračování - 35 - spisová značka došlo k nehodě, to že matka byla přítomna na místě nehody, viděla svoji dceru s devastujícími poraněními a nemohla jí jakkoli pomoci. Na místo dopravní nehody přitom vidí rodiče z okna svého bytu. Oba trpí těžkým psychickým traumatem, léčí se u psychologa. Tedy i při navýšení do té doby přiznané částky na vícenásobek by také tento případ nepovažoval za obdobný věci žalobce. V tom smyslu, že by odůvodňoval přiznání vícenásobku základní částky rovněž žalobci. Ve věci sp.zn. spisová značka ( bod 71 rozsudku ) byla poškozeným přiznána zhruba základní částka, pokud věc byla rušena Nejvyšším soudem ČR byla důvodem zejména skutečnost, že u poškozených prarodičů nebyla zohledněna skutečnost, že na ně v jejich věku dolehla povinnost pečovat o poškozená nezletilá vnoučata, tíha této odpovědnosti i ubývajících vlastních sil, je přitom velmi zatěžující, což prohlubuje jejich strádání, jež je zvyšováno ještě traumatem obou vnoučat ze ztráty matky. Pakliže v budoucím rozhodnutí dojde, či došlo k navýšení náhrady nebyla by to skutečnost, kterou by měl soud zohledňovat ve prospěch žalobce.

73. S ohledem na vše výše uvedené jako přiměřenou výši náhrady, která se má dostat žalobci, soud shledal částku ( dalších ) 500 000 Kč. Nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení není promlčen ( viz. bod 19 rozsudku Krajského soudu v Praze, č.j. spisová značka ), neboť žalobce nebyl v důsledku omezení své svéprávnosti schopen uplatnit svůj nárok u soudu a běh promlčecí lhůty tak mohl běžet až od právní moci rozsudku o omezení svéprávnosti a ustanovení opatrovnice. Soud tak přiznal žalobci k částce 500 000 Kč rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně jdoucí z této částky od 6.12.2012 dle § 517 odst. 2 obč. zák., ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. a č. 163/2005 Sb. ( výrok I. )

74. Ve zbytku, tj. co do 3 100 000 Kč s příslušenstvím, soud žalobu výrokem II. zamítl.

75. Shodně jako v prvním rozsudku rozhodl soud o povinnosti žalovaných zaplatit přiznané částky tak, že v rozsahu plnění jednoho z nich zaniká povinnost plnění druhého (tzv. falešná solidarita), když solidarita závazku (§ 511 obč. zák.) nevyplývá z právního předpisu, dohody účastníků ani z povahy plnění, ale 1. žalovaný je povinen přiznanou částku uhradit z titulu satisfakčních nároků pozůstalých vůči původci zásahu do jejich soukromého života podle § 13 odst. 2 obč. zák. a 2. žalovaná z titulu přímého nároku poškozeného vůči pojistiteli škůdce podle § 9 zákona o pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla, proto soud s odkazem na judikaturu NS ČR rozsudek spisová značka ze dne 14. 10. 2015 rozhodl o tzv. falešné solidaritě žalovaných tak, že v rozsahu plnění jednoho z nich zaniká nárok žalobkyň i vůči druhému žalovanému. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když byla zohledněna výše částky.

76. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanými rozhodl soud vázán pokynem Ústavního soudu ČR podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s a § 151 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení. Vycházel přitom, jak mu také uložil Ústavní soud, z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4, písm. a) zák.č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ( advokátního tarifu dále jen a.t. ), ve znění účinném k datu provedení jednotlivých úkonů právní služby. Pro ocenění posledního úkonu právní služby, jímž byla účast u jednání soudu dne 17.1.2025 tak vycházel soud z § 9a odst. 1, písm. a) a.t. Pokud zástupce žalobce navrhoval s odkazem na aktuální judikaturu Ústavního soudu, aby soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ze základu přisouzené částky a to podle § 8 odst. 1 a.t., soud tomuto návrhu nepřisvědčil. Má za to, že v rozhodnutích Ústavního soudu, a to i v některých z těch předkládaných k posouzení zástupcem žalobce jako sp.zn. IV. ÚS 1788/23 ze dne 10.4.2024 a sp.zn. I. ÚS 3362/22 ze dne 7.8.2024, je rozlišována náhrada nemajetkové újmy podle § 2958 o.z. a § 2959 o.z. Ústavní soud tak zejména rozlišuje a jako klíčovou roli zmiňuje, že v případě náhrad bolestného a ztížení společenského uplatnění ( typické spory dle § 2958 o.z. ), kde se jedná o složité medicínské spory, a kde je zpravidla již na počátku řízení vyčíslena požadovaná náhrada znaleckými posudky, nelze jako tarifní hodnotu používat § 9 odst. 4, písm. pokračování - 36 - spisová značka a) a.t. To však není případ posuzované věci. Je možno připustit, že v poslední době lze shledat jistý posun v uvažování Ústavního soudu, když v nálezu sp.zn. II. ÚS 3192/23 ze dne 22.5.2024, se soud ohradil proti v podstatě automatické aplikaci náhradní tarifní hodnoty podle § 9 a.t. v případě, že se rozhoduje o náhradě za nemateriální újmu na osobnostních právech a vycházel čistě z hodnoty sporu dané žalobcem od počátku řízení. Nicméně nález I. ÚS 837/24, rušící v části původní rozsudek v této věci a ukládající soudu prvního stupně, aby i v případě, že nebude žalobce ve věci plně úspěšný, přiznal mu plnou náhradu nákladů řízení a aby přitom vycházel z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4, písm. a) a.t., je pozdějšího data než zmíněný nález sp.zn. II. ÚS 3192/23. Soud tak předpokládá, že při formulaci svých závěrů znal senát Ústavního soudu aktuální řešení otázek náhrady nákladů řízení v nemajetkových sporech, přesto se znalostí věci uložil zdejšímu soudu, aby za tarifní hodnotu nepovažoval výši uplatněného nároku, či nakonec přisouzené plnění, nýbrž, aby vyšel z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4, písm. a) a.t.

77. Sazba mimosmluvní odměny žalobce je tedy vypočtena z tarifní hodnoty 50 000 Kč a činí částku 3 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4, písm. a) a.t. s tím, že u zastupování žalobce a všech žalobkyň jedním zástupcem v době, když řízení ve věci žalobce nebylo vyloučeno k samostatném projednání, náleží žalobci snížená odměna o 20% podle § 12 odst. 4 a.t., tedy v částce 2 480 Kč. U posledního úkonu právní služby dle § 9a odst. 1, písm. a) a.t. činí tarifní hodnota 500 000 Kč a odměna byla přiznána v částce 10 300 Kč.

78. Náklady řízení žalobce tvoří tedy náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta za následující úkony právní služby před soudem prvního stupně : převzetí a příprava zastoupení ( § 11 odst. 1 písm. a) a.t. ) – 2 480 Kč, sepis žaloby ( § 11 odst. 1 písm. d) a.t.) – 2 480 Kč, účast na jednání soudu konaném dne 9.6.2015 ( § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ) – 2 480 Kč, účast na jednání soudu konaném dne 10.11.2015 přesahujícím dvě hodiny a tedy odměna za dva úkony ( § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ) – 4 960 Kč, účast na jednání soudu konaném dne 3.11.2016 ( § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ) – 2 480 Kč, písemné vyjádření ze dne 19.1.2017 – doplnění právní argumentace ( § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ) – 2 480 Kč, účast na jednání soudu konaném dne 13. 2. 2017 ( § 11 odst. 1 písm. g) a.t.) – 2 480 Kč, vyjádření ze dne 25.10.2017 ( § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ) – 2 480 Kč, písemné vyjádření ze dne 30. 11. 2017 ( vztahující se k aktuálním majetkovým poměrům 1. žalovaného ) a 1. 12. 2017 ( vztahující se k otázce pasivní věcné legitimace 2. žalované ) byla přiznána odměna pouze jedna, neboť uvedené informace mohlo obsahovat jedno podání ( § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ) – 2 480 Kč. Po vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání byly ve věci zástupcem žalobce učiněny následující úkony, za něž byla přiznána odměna: shrnující podání žalobce ze dne 4.6.2020 ( § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ) – 3 100 Kč, účast na jednání soudu konaném dne 19.10.2020 přesahujícím dvě hodiny a tedy odměna za dva úkony ( § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ) – 6 200 Kč, účast na jednání soudu konaném dne 7.1.2021 ( § 11 odst. 1 písm. g) a.t.) – 3 100 Kč, účast na vyhlášení rozsudku dne 15.1.2021 ve výši poloviny odměny ( § 11 odst. 2 písm. f) a.t.) – 1 550 Kč.

79. Dále soud přiznal náklady řízení za úkony právní služby v odvolacím řízení a to : podání odvolání ( § 11 odst. 1 písm. k) a.t. ) – 3 100 Kč, vyjádření k replikám žalovaných ze dne 12.7.2021 ( § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ) – 3 100 Kč, účast na jednání soudu konaném dne 14.7.2021 ( § 11 odst. 1 písm. g) a.t.) – 3 100 Kč, účast na vyhlášení rozsudku dne 21.7.2021 ve výši poloviny odměny ( § 11 odst. 2 písm. f) a.t.) – 1 550 Kč.

80. Soud rovněž přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za úkony právní služby v řízeních o dovolání, konkrétně : podání dovolání ze dne 1.12.2021 ( § 11 odst. 1 písm. k) a.t.) – 3 100 Kč, vyjádření ze dne 15.12.2023 ( § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ) – 3 100 Kč. pokračování - 37 - spisová značka 81. A konečně po částečném zrušení původního rozsudku soudu prvního stupně Ústavním soudem a vrácení věci zpět byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení za : podání ve věci ze dne 15.11.2024 ( § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ) – 3 100 Kč, účast na jednání soudu konaném dne 17.12.2024 ( § 11 odst. 1 písm. g) a.t.) – 3 100 Kč, účast na jednání soudu konaném dne 17.1.2025 ( § 11 odst. 1 písm. g) a.t.) – 10 300 Kč.

82. Soudem nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby ze dne 22.6.2015, kdy tehdejší zástupkyní bylo doplněno pouze základní skutkové tvrzení, které mělo být obsaženo již v žalobě, za doplnění vyjádření ze dne 23.1.2017, neboť mohlo být součástí žaloby, případně vyjádření ze dne 19.1.2017, za něž byla odměna přiznána. Dále za písemné vyjádření ze dne 9.2.2017 jako reakce na vyjádření 1. žalovaného ze dne 7. 2. 2017, neboť je nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní služby, když argumentace v něm uvedená mohla zaznít v rámci jednání dne 13.2.2017, za doplnění žaloby ( 3 podání ze dne 21. 3. 2017 týkající se okolností nehody, poměrů jméno FO a jméno FO, finančních dopadů smrti jméno FO a jméno FO pro rodinu ), neboť se jednalo o skutečnosti, které mohly být uvedeny již v žalobě, případně doplněny v některém z dřívějších podání, za něž byla odměna přiznána. Dále nebyly v odměně zohledněny podání ze dne 27. 2. 2017, 3. 3. 2017, 21.3.2017, 27. 6. 2017, neboť se jednalo pouze o krátké průvodní dopisy k předkládaným důkazům nebo o krátké sdělení a soud je nepovažuje za účelně vynaložené úkony právní služby, za něž by měla náležet odměna. Obdobně nebyla přiznána odměna za sdělení adresovaná soudu ze dne 5.8.2019, 16.8.2019. Soud rovněž nepřiznal žalobci odměnu za podání ze dne 4.12.2020 – doplnění důkazů, které již byly obsaženy v původním spisu sp.zn. spisová značka, obsahujícím dále pouze opětovná sdělení a vyjádření k jiným důkazům, která mohla být učiněna při jednání soudu a nejedná se tak o účelně vynaložený úkon právní služby. Z úkon právní služby, za který by měl přiznat odměnu, soud nepovažoval ani sdělení ze dne 30.12.2024 k úrovni života žalobce doprovázené fotografiemi a písemně vyhotovený závěrečný návrh ( když za písemně vyhotovenou závěrečnou řeč se odměna nepřiznává, tento úkon je vyúčtován v rámci odměny za jednání, kde je závěrečná řeč přednesena. Nakonec tyto úkony, stejně tak jako některé další z výše uvedených žalobce ani neúčtoval.

83. Co se týče žalobcem účtovaných nákladů řízení, které se týkají řízení ve věci schválení důležitých právních jednání ( konkrétně podané žaloby, rozšíření žaloby a uzavření smlouvy o poskytování právních služeb ) vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp.zn. spisová značka, 6 P a Nc 202/2019, tyto nelze v rámci rozhodování o úkonech právní služby v řízení o podané žalobě na náhradu nemajetkové újmy žalobci přiznat. A to proto, že se jedná o úkony právní služby učiněné v jiném řízení, navíc v daném řízení nebyl ani žalobce zastoupen Jméno advokáta A, který v daném řízení zastupoval jeho opatrovnici. Stejně tak nebylo možno přiznat žalobci náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Jak se podává z nálezu Ústavního soudu České republiky, sp.zn. III.ÚS 2118/19, ze dne 3.3.2020 „ zvláštní úpravu způsobu náhrady nákladů vzniklých v řízení před Ústavním soudem odlišnou od civilního soudního řízení je nutno vnímat optikou toho, že Ústavní soud, jak vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí v čl. 87 Ústavy součástí soustavy obecných soudů, a jeho postavení ve vztahu k obecným soudům je limitováno čl. 83 Ústavy. Byť by tedy dospěl obecný soud k závěru, že náklady vzniklé účastníkovi v řízení před Ústavním soudem jsou náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, nemůže rozhodnout o přiznání jejich náhrady, neboť k tomu je oprávněn postupem podle § 62 odst. 4 zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pouze Ústavní soud. Nerespektoval-li vrchní soud uvedené rozhraničení a aplikoval ve věci § 142 odst. 1 o. s. ř. i na náhradu nákladů vzniklých v řízení před Ústavním soudem, nedostál požadavku předvídatelnosti práva a právní jistoty, čímž porušil základní právo stěžovatelky na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jakkoli uvedené může vnímat vedlejší účastník jako pokračování - 38 - spisová značka nespravedlivé, když má za to, že by měly náklady vzniklé v řízení před Ústavním soudem být úspěšnému účastníkovi vždy nahrazeny, přehlíží tato jeho úvaha skutečnost, že zvláštní úpravu způsobu náhrady nákladů vzniklých v řízení před Ústavním soudem, odlišnou od civilního soudního řízení, je nutno vnímat optikou toho, že Ústavní soud, jak vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy) součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a jeho postavení ve vztahu k obecným soudům je vymezeno čl. 83 Ústavy. „ 84. Dále náklady řízení tvoří náhrada hotových výdajů advokáta za 23 úkonů právní služby po 300 Kč ( režijní paušál ) ve výši 6 900 Kč dle § 13 odst. 1, 3 a.t. ve znění do 31.12.2024, spolu s jedním režijním paušálem ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t. ve znění od 1.1.2025 za úkon právní služby učiněný dne 17.1.2025, tj. celkem 7 350 Kč.

85. Žalobci tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 75 400 Kč na odměně a 7 350 Kč na režijních paušálech, celkem 82 750 Kč. O jejich splatnosti k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

86. Ve výroku IV. bylo rozhodnuto o nákladech státu spočívajících v nákladech znalečného za znalecký posudek tituly před jménem jméno FO podle § 148 odst. 1 o. s. ř. O jejich výši bylo rozhodnuto v řízení pod sp.zn. spisová značka a činily částku 10 063 Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu, kde z požadované částky 4 000 000 Kč byla žalobci celkem přiznána částka 900 000 Kč ( nutno zohlednit nezrušenou část původního rozsudku ve znění rozsudku krajského soudu ), lze procesní neúspěch žalovaných shledávat z 22,5 %. To z částky 10 063 Kč odpovídá částce 2 264,20 Kč, která jim byla na náhradu nákladů řízení uložena zaplatit. Ve zbytku nemá ČR právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci nebyla dle pokynu Ústavního soudu uložena povinnost platit náhradu nákladů řízení, a není tak dle soudu ani povinen platit náhradu nákladů státu.

87. Shodně jako v prvním rozsudku rozhodl soud o povinnosti žalovaných zaplatit přiznané částky tak, že v rozsahu plnění jednoho z nich zaniká povinnost plnění druhého (tzv. falešná solidarita). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve trojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.