13 C 375/2024

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce A, Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno proti žalovaným: 1) Jméno žalované, narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupen Jméno Zástupce B, advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno 2) Jméno advokáta A, narozena dne Datum narození advokáta A bytem Adresa advokáta A, zastoupena Jméno Zástupce C, advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno 3) Jméno advokáta B, narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupen Jméno Zástupce D, advokátem sídlem Sartoriova Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 6 - Anonymizováno 4) Jméno advokáta C, narozený Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C zastoupen Jméno Zástupce E, advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno o zaplacení 726 203 Kč s příslušenstvím, 729 993 Kč s příslušenstvím, 726 203 Kč s příslušenstvím a 729 993 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném 1) zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, po žalované 2) zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, po žalovaném 3) zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a po žalovaném 4) zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) plnou náhradu nákladů řízení v částce částka, a to k rukám zástupce žalovaného 1) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) plnou náhradu nákladů řízení v částce částka, a to k rukám zástupce žalované 2) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) plnou náhradu nákladů řízení v částce částka, a to k rukám zástupce žalovaného 3) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 4) plnou náhradu nákladů řízení v částce částka, a to k rukám zástupce žalovaného 4) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalované 1) domáhal zaplacení částka s příslušenstvím, po žalované 2) pak zaplacení částka s příslušenstvím, po žalovaném 3) pak zaplacení částka s příslušenstvím a po žalovaném 4) zaplacení částka s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že každý ze žalovaných jakožto člen žalobce užíval atriový byt - bytovou jednotku v katastrálním území adresa v období od datum do datum bez právního důvodu. V případě žalovaného 1) přitom šlo o bytovou jednotku číslo 721/2, v případě žalované 2) o bytovou jednotku číslo 716/6, v případě žalovaného 3) o bytovou jednotku číslo 721/1 a v případě žalovaného 4) o bytovou jednotku číslo 716/5 (dále někdy souhrnně i: „předmětné bytové jednotky“). Příslušná bytová jednotka byla každému z žalovaných přenechána k užívání na základě nájemní smlouvy (ze dne datum v případě žalovaných 1) a 3) a ze dne datum v případě žalovaných 2) a 4). Žalobce měl na základě dřívější nájemní smlouvy, uzavřené v roce 1998 mezi žalobcem a společností H-SYSTEM a.s., pronajaté pozemky, na kterých provedl výstavbu bytových domů. V důsledku konkursního řízení vedeného proti společnosti Anonymizováno-Anonymizováno a.s., byly nemovitosti, včetně předmětného bytu, zahrnuty do konkursní podstaty úpadce. Nájemní smlouva z roku 1998 byla následně rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č.j. spisová značka, shledána neúčinnou a i absolutně neplatnou, tudíž jsou neplatné i nájemní smlouvy uzavřené s jednotlivými žalovanými, přičemž žalobci byla uložena povinnost dotčené pozemky vyklidit. Žalobce byl navíc následně na základě žalob konkursního správce zavázán k vydání bezdůvodného obohacení ve prospěch konkursní podstaty za období, kdy byly dané nemovitosti užívány jeho členy, včetně žalovaných. Faktickým uživatelem předmětných bytových jednotek byli žalovaní, kteří jsou tudíž osobami, která se na úkor žalobce bezdůvodně obohatili, neboť užívali příslušnou bytovou jednotku bez platného právního titulu. Okolnost, že neplatnou nájemní smlouvou nemohlo být přenecháno užívací právo, není rozhodná, protože žalobce pod dojmem platnosti nájemní smlouvy z roku 1998 toto užívací právo fakticky jednotlivým žalovaným přenechal, a ti tudíž získali majetkový prospěch spočívající v užívacím právu, za něž by byli v případě platnosti smlouvy povinni poskytnout úplatu ve formě nájemného. Výše každé příslušné požadované částky byla stanovena podle znaleckých posudků zpracovaných pro účely předchozího řízení o vydání bezdůvodného obohacení, ve kterých byl žalobcem konkursní správce společnosti H-SYSTEM a.s., přičemž nároky uplatněné v tomto řízení odpovídají vždy podílu každého z žalovaných na celkové částce bezdůvodného obohacení, kterou byl žalobce povinen zaplatit do konkursní podstaty úpadce. Žalovaní nehradili i přes předžalobní výzvy k dobrovolnému plnění, a žalobce se proto domáhal, aby každému z žalovaných soud uložil povinnost uhradit shora uvedenou částku odpovídající obvyklému nájemnému za užívání příslušné předmětné bytové jednotky za zažalované období. V reakci na vyjádření žalovaných pak žalobce argumentoval mimo jiné, že ustanovení § 2994 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) řeší vzájemné vypořádání neoprávněného disponenta (tedy žalobce) a skutečných uživatelů (tedy žalovaných). Žalobce v předmětném případě sám na základě pravomocných rozsudků na zaplacení uhradil v plném rozsahu do konkursní podstaty bezdůvodné obohacení, a proto žalobci na základě ustanovení § 2994 o. z. vzniká nárok na náhradu za přenechané užívací právo vůči jednotlivým žalovaným vypočtený v souladu s ustanovením § 2999 odst. 2 o. z. Dále pak žalobce uvedl, že zažalované nároky nejsou promlčené, jelikož promlčecí doba počala běžet až okamžikem, kdy žalobce uhradil shora uvedené bezdůvodné obohacení do konkursní podstaty. Závěr o promlčení nároků by byl ostatně v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaní 1), 2) a 4) se k žalobě vyjádřili tak, že je zcela nedůvodná a navrhli její zamítnutí. Uvedli, že předmětné bytové jednotky užíval každý z žalovaných jako člen žalobce na základě nájemní smlouvy uzavřené v rámci výkonu členských práv podle stanov družstva, přičemž každý z žalovaných za užívání bytu řádně hradil sjednané nájemné ve výši částka měsíčně. Žalovaní se nemohli na žalobci jakkoliv bezdůvodně obohatit v důsledku toho, že nájemní smlouvy byly Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka shledány absolutně neplatnými. Žalovaní totiž v dobré víře po celou dobu plnili to, co si taktéž v dobré víře sjednali na základě nájemní smlouvy s žalobcem jakožto bytovým družstvem. Žalobce tudíž nemůže být ochuzený. Nejvyšší soud ČR v předmětném rozsudku dále dovodil také, že to byl právě žalobce, kdo i po zahájení řízení o vyklizení bytových domů neoprávněným nakládáním s nimi umožnil svým členům, mimo jiné žalovaným, předmětné bytové jednotky obývat. Žalobce pak své členy o právních rizicích neinformoval, naopak je utvrzoval v tom, že užívání bytů je v pořádku. Nehledě k právě uvedenému pak byly nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobce a žalovanými nájemní smlouvami úplatnými, a proto by žalobci podle § 2999 odst. 2 o. z. náležela náhrada jen ve výši sjednané úplaty. Žalovaní 1), 2) a 4) pak rovněž namítli, že případné nároky žalobce jsou promlčeny pro uplynutí subjektivní promlčecí doby. Podle ust. § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. U práva na vydání bezdůvodného obohacení nabytého plněním podle neplatné smlouvy potom začne tříletá subjektivní promlčecí lhůta běžet od nabytí vědomosti ochuzeného o skutkových okolnostech (nebo ode dne, kdy se o nich dozvědět měl a mohl), ze kterých lze dovodit neplatnost smlouvy. Není přitom významné, zda má ochuzený současně právní znalost v tom smyslu, že by byl schopen neplatnost smlouvy vyhodnotit. Současně platí, že vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení nastává bez ohledu na vědomost o přesném rozsahu nabytého majetkového prospěchu. Nejpozději vyhlášením usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2766/18, byla naplněna podmínka nabytí vědomosti žalobce o skutkových okolnostech, z nichž bylo možné dovodit neplatnost nájemní smlouvy s žalovanou, když tuto původně vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku o vyklizení ze dne datum, č. j. spisová značka, přičemž toto rozhodnutí následně Ústavní soud přezkoumal a potvrdil. Žalobce měl tedy již nejpozději od roku 2019 jak vědomost o neplatnosti nájemní smlouvy, tak o rozsahu údajného bezdůvodného obohacení, přičemž subjektivní promlčecí lhůta uplynula nejpozději dne datum.

3. I žalovaný 3) se k žalobě vyjádřil tak, že je zcela nedůvodná, přičemž navrhl její zamítnutí. Žalobce nedokládá z pohledu skutkového ani právního relevantní důvod, o který by žaloba mohla být opřena. O předmětné věci bylo již v podstatě rozhodnuto jinak, než jak v petitu žaloby navrhuje žalobce, jelikož bylo pravomocnými rozsudky rozhodnuto tak, že povinnost k vydání bezdůvodného obohacení tíží právě žalobce. Zažalovaný nárok není ani souladný s obecně chápanými morálními principy, žalovaný je členem družstva (respektive od roku 2018 jsou členy družstva jeho právní nástupci) a je pak i zcela nepochybně slabší stranou, a náleží mu proto ochrana související s jeho postavením spotřebitele. Žalobce nepostupoval ve věci v souladu se zákonem ani s konkrétními rozhodnutími soudům, když tak tomu bylo i v případě dispozicí žalobce s předmětnými bytovými jednotkami, kdy je od samého počátku a po celou dobu žalobce vědomě pronajímal v rozporu se zákonem. Žalobce se pak neřídil ani rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým mu bylo uloženo předmětné bytové jednotky vyklidit. Žalovaný pak za předmětnou bytovou jednotku už uhradil částku při zohlednění inflace značně přesahující její současnou obvyklou cenu. Žaloba se jednoznačně příčí dobrým mravům, právním titulem k užívání předmětné bytové jednotky žalovaným 3) byla nájemní smlouva ze dne datum uzavřená mezi žalobcem a žalovaným 3). Tuto nájemní smlouvu vyhotovil a předložil žalovanému 3) žalobce, přičemž mimo jiné prohlásil, že je vlastníkem předmětné bytové jednotky. Je to tedy žalobce, kdo svým nepravdivým prohlášením uvedl žalovaného 3) v omyl a kdo způsobila neplatnost smlouvy. Žalovaný 3) pak rovněž vznesl námitku promlčení. Rozsudky, kterými bylo uloženo žalobci zaplatit bezdůvodné obohacení, nerozhodovaly o žádných skutečnostech, jež by měly mít vliv na běh promlčecích lhůt. Žalobce o existenci bezdůvodného obohacení dávno věděl, a to již v době, kdy uzavíral nájemní smlouvy se svými členy. Předmětné nemovité věci byly totiž dne datum zapsány do konkurzní podstaty, přičemž je-li do konkurzní podstaty sepsán majetek, který užívá třetí osoba, vzniká této osoby na úkor konkursní podstaty majetkový prospěch. I kdyby tomu tak však nebylo, zcela nepochybně se žalobce dozvěděl o všech rozhodných skutečnostech nejpozději dne datum, kdy mu byla doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení správcem konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. Dále je pak podle žalovaného 3) nepochopitelné, o co žalobce vůbec opírá svou aktivní legitimaci ve věci. Ustanovení § 2994 o. z. není na věc vůbec aplikovatelné, a to jíž jen z důvodu, že v předmětné věci se nedomáhá ničeho vlastník, což hypotéza ustanovení § 2994 o. z. výslovně předpokládá.

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že nemovité věci, jejichž součástí jsou předmětné bytové jednotky (tedy předmětné bytové domy), byly sepsány do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. již v roce 1999.

5. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaní 1), 2) a 4) jsou členy žalobce jako členi bytového družstva s tím, že takovými členy byli i po celé zažalované období, tedy od datum do datum.

6. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že žalovaný 3) byl členem žalobce jako člen bytového družstva v období od datum do datum.

7. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dohodou ze dne datum byl podíl žalovaného 3) převeden na děti žalovaného 3).

8. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že na základě výše uvedeného členství žalovaných žalobce s každým ze žalovaných účastníků uzavřel příslušnou dohodu označenou jako smlouva o nájmu bytu, a to se žalovaným 1) dne datum, se žalovanou 2) dne datum, se žalovaným 3), dne datum a konečně se žalovaným 4) dne datum.

9. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že žalovaní 1), 2), 4), byli na základě výše uvedených dohod označených jako nájemní smlouvy v zažalovaném období, tedy v období od datum do datum, vždy uživateli příslušného tzv. atriového bytu, bytové jednotky, v katastrálním území adresa, a to tedy žalovaný 1) bytové jednotky číslo 721/2, žalovaná 2) bytové jednotky číslo 716/6 a žalovaný 4) bytové jednotky číslo 716/5. Ohledně žalovaného 3) tomu tak bylo od datum minimálně do datum, přičemž žalovaný 3) užíval bytovou jednotku číslo 721/1.

10. Z dohody označené jako smlouvu o nájmu bytu se žalovaným 1) ze dne datum soud zjistil, že v této dohodě uzavřené žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovaným 1) jakožto nájemcem jednak žalobce prohlásil, že je vlastníkem pronajímaného bytu, a dále že se strany dohody touto dohodou dohodly, že žalobce daný byt pronajímá žalovanému 1) na dobu neurčitou za nájemné ve výši částka měsíčně.

11. Z dohody označené jako smlouva o nájmu bytu se žalovanou 2) ze dne datum soud zjistil, že v této dohodě uzavřené žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanou 2) jakožto nájemcem jednak žalobce prohlásil, že je vlastníkem pronajímaného bytu, a dále že se strany dohody touto dohodou dohodly, že žalobce daný byt pronajímá žalované 2) na dobu neurčitou za nájemné ve výši částka měsíčně.

12. Z dohody označené jako smlouva o nájmu bytu se žalovaným 3) ze dne datum bylo soudem zjištěno, že v této dohodě uzavřené žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovaným 3) jakožto nájemcem jednak žalobce prohlásil, že je vlastníkem pronajímaného bytu, a dále že se strany dohody touto dohodou dohodly, že žalobce daný byt pronajímá žalovanému 3), na dobu neurčitou za nájemné ve výši částka měsíčně.

13. Z dohody označené jako smlouva o nájmu bytu se žalovaným 4) ze dne datum soud zjistil, že v této dohodě uzavřené žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovaným 4) jakožto nájemcem jednak žalobce prohlásil, že je vlastníkem pronajímaného bytu (čl. 1.1), a dále že se strany dohody touto dohodou dohodly, že žalobce daný byt pronajímá žalovanému 4) na dobu neurčitou za nájemné ve výši částka měsíčně.

14. Z rozsudku Nejvyššího soudu z datum, č. j. spisová značka soud zjistil, že tímto rozsudkem, kterým byly změněny předchozí rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, bylo žalobci (v daném řízení v pozici žalovaného) uloženo, aby ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí vyklidil - bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. 718, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota a bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, vše zapsáno na listu vlastnictví číslo hodnota, pro katastrální území a obec adresa. V rámci odůvodnění Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že žalobce (v daném řízení v pozici žalovaného) neměl k užívání předmětných nemovitostí žádný právní titul, a že obrana založená na dobré víře a legitimním očekávání převodu nemovitostí nemůže obstát. Žalobce si byl od počátku konkurzního řízení vědom toho, že obytné domy jsou majetkem úpadce sepsaným do jeho konkursní podstaty, a že jako takové budou v konkursním řízení i zpeněžovány v souladu se zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen: „ZKV“). Nejvyšší soud rovněž uvedl, že žalobce, ač si minimálně od června 2000 byl vědom, že jakkoli nesmí nakládat s bytovými domy zahrnutými do konkursní podstaty a že je má vyklidit a předat správci konkursní podstaty, tak neučinil a konal v rozporu s ustanoveními § 18 odst. 3 a 4 ZKV, včetně toho, že od roku 2003 umožnil svým členům užívat bytové domy na základě jím sepsaných nájemních smluv a že vybíral nájemné, tedy pobíral užitky z majetku sepsaného do konkursní podstaty. Nejvyšší soud dovodil, že takto uzavřené nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s § 18 odst. 3 ZKV, a dále že nájemní smlouvy, které žalobce uzavíral po datum byly podepsány osobami, jimž k uvedenému datu zaniklo členství ve statutárním orgánu žalobce. Ve vztahu k požadovanému vyklizení pak Nejvyšší soud potvrdil, že žalobce jako neoprávněný držitel je pasivně věcně legitimován k vyklizení, i když nemovitosti reálně užívají třetí osoby - nájemníci.

15. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka nabyl právní moci nejpozději dne datum.

16. Z rozsudku Okresního soudu adresa - západ z datum, č.j. spisová značka bylo soudem zjištěno, že tímto rozsudkem bylo žalobci (v daném řízení v pozici žalovaného) uloženo, aby zaplatil do konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a.s. částku ve výši částka, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení. Řízení bylo zahájeno žalobou správce konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a. s., který se domáhal vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání bytových domů žalobcem v období od datum do datum. Z odůvodnění rozsudku mimo jiné vyplývá, že soud měl za prokázané, že předmětné nemovitosti fakticky užívají fyzické osoby - družstevníci, kteří své právo odvozovali od nájemních smluv uzavíraných v roce 2003 a že žalobce od těchto osob inkasoval platby ve výši dle uzavřených smluv o nájmu. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce i přes výsledky soudních řízení, které dospěly k závěru, že žalobci nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětných nemovitostí, těmito nemovitostmi disponoval, jako by byly v jeho vlastnictví, čímž je dána jeho pasivní věcná legitimace v daném sporu o vydání bezdůvodného obohacení.

17. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka soud zjistil, že rozsudek uvedený v předchozím odstavci byl tímto rozsudkem Krajského soudu v Praze v plném rozsahu jako věcně správný potvrzen.

18. Z rozsudku Okresního soudu adresa-západ za datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalobci (v daném řízení v pozici žalovaného) uloženo, aby zaplatil správci konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a.s. částku ve výši částka, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení. Řízení bylo zahájeno žalobou správce konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a.s., který se domáhal vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání bytových domů žalobcem (v daném řízení v pozici žalovaného) v období od datum do datum. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu adresa-západ z datum, č. j. spisová značka, vyplývá, že soud na základě shodných tvrzení účastníků vyšel z toho, že bytové domy byly zahrnuty do soupisu konkurzní podstaty dne datum. Soud se zde vypořádal s argumentací, že předmětné nemovité věci fakticky neužívá žalobce, nýbrž fyzické osoby - jeho družstevníci (členové), přičemž uvedl, že nabytí majetkového prospěchu nelze vázat pouze na faktické užívání věci, neboť majetkovou hodnotu představuje již samotné shora uvedenou neúčinnou smlouvou přenechané užívací právo.

19. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka bylo soudem zjištěno, že rozsudek uvedený v předchozím odstavci byl tímto rozsudkem Krajského soudu v Praze v plném rozsahu jako věcně správný potvrzen.

20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR z datum, č. j. spisová značka, bylo soudem zjištěno, že dovolání žalobce (v daném řízení v pozici žalovaného) proti v předchozím odstavci uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud ve svém usnesení mimo jiné uvedl, že to byl dovolatel, kdo svým jednáním (přenecháním předmětných nemovitostí do užívání) způsobil, že se jejich užívání ocitlo mimo sféru vlivu úpadce, a kdo je tak převzal do své moci (detence), tedy že v důsledku přenechání předmětných nemovitostí do užívání třetím osobám dovolatel vytvořil faktický stav, který úpadci (vlastníkovi) neumožňoval je užívat, a takový stav udržoval i v žalovaném období. Pro projednávanou věc bylo podle Nejvyššího soudu rozhodující, že dovolatel nezajistil vyklizení úpadcových nemovitostí v průběhu trvání žalovaného období, a to i přesto, že mu Nejvyšší soud rozsudkem ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uložil povinnost vyklidit obytné domy a vyklizené je předat žalobci do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Užívaly-li třetí osoby předmětné nemovitosti se souhlasem dovolatele a odvozovaly-li tak titul k jejich užívání od jeho osoby, bylo na něm, aby zajistil, že dotčené (protiprávně užívané) nemovitosti vyklidí. Pokud tak neučinil, nelze uzavřít, že vyklizovací povinnost uloženou mu navíc pravomocným rozsudkem splnil.

21. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že žalobce uhradil do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. v návaznosti na vydané rozsudky, kterými byla deklarována jeho povinnost to učinit, bezdůvodné obohacení za užívání všech předmětných nemovitých věcí za období od datum do datum, ve výši dle jednotlivých rozsudků, celkem tedy částku částka, a to úhradou ve výši částka odeslanou dne datum a úhradou ve výši částka odeslanou datum.

22. Z rozsudku Okresního soudu adresa-západ ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že tímto rozsudkem tento soud, ve skutkově zcela obdobné věci jako je věc předmětná, žalobu zamítl s tím, že zažalovaný nárok je promlčen.

23. Soud zamítl návrhy účastníků na doplnění dokazování všemi ostatními v řízení navrženými důkazy, než těmi uvedenými výše, jelikož jejich provedení nebylo potřebné pro to, aby mohl soud věc rozhodnout, a to vzhledem ke shora uvedeným zjištěním a zejména vzhledem k právním závěrům soudu (viz odst. 28 až 52 rozsudku).

24. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místě uvádí a shrnuje v nejdůležitějších bodech, přičemž ve zbytku odkazuje na shora podrobně rozvedená zjištění.

25. Nemovité věci, jejichž součástí jsou předmětné bytové jednotky, byly sepsány do konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a.s. již v roce 1999. Žalovaní 1), 2) a 4) jsou členy žalobce jako členi bytového družstva s tím, že takovými členy byli i po celé zažalované období, tedy od datum do datum. Žalovaný 3) byl pak členem žalobce jako člen bytového družstva v období od datum do datum, přičemž dohodou ze dne datum byl podíl žalovaného 3) převeden na děti žalovaného 3). Na základě uvedeného členství žalovaných žalobce s každým ze žalovaných účastníků uzavřel příslušnou dohodu označenou jako smlouva o nájmu bytu, a to se žalovaným 1) dne datum, se žalovanou 2) dne datum, se žalovaným 3) dne datum a konečně se žalovaným 4) dne datum. Žalovaní 1), 2) a 4) byli na základě právě uvedených dohod označených jako nájemní smlouvy v zažalovaném období, tedy v období od datum do datum, vždy uživateli příslušného tzv. atriového bytu, bytové jednotky, v katastrálním území adresa, a to tedy žalovaný 1) bytové jednotky číslo Anonymizováno/Anonymizováno, žalovaná 2) bytové jednotky číslo Anonymizováno/Anonymizováno a žalovaný 4) bytové jednotky číslo Anonymizováno/Anonymizováno. Ohledně žalovaného 3) tomu tak bylo od datum minimálně do datum, přičemž žalovaný 3) užíval bytovou jednotku číslo Anonymizováno/Anonymizováno. Ve shora uvedených dohodách uzavřených vždy mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a příslušným žalovaným jakožto nájemcem žalobce prohlásil, že je vlastníkem pronajímaného bytu, přičemž se v nich dále strany dohody dohodly, že žalobce daný byt pronajímá příslušnému žalovanému, a to na dobu neurčitou za nájemné ve výši částka měsíčně (podrobně viz odst. 10 až 13 rozsudku).

26. Rozsudkem Nejvyššího soudu z datum, č. j. spisová značka, bylo žalobci (v daném řízení v pozici žalovaného) uloženo, aby vyklidil bytové domy, ve kterých se mimo jiné nacházejí předmětné bytové jednotky. V odůvodnění Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že žalobce (v daném řízení v pozici žalovaného) neměl k užívání předmětných nemovitostí žádný právní titul, a že obrana založená na dobré víře a legitimním očekávání převodu nemovitostí nemůže obstát. Žalobce si byl od počátku konkurzního řízení vědom toho, že obytné domy jsou majetkem úpadce sepsaným do jeho konkursní podstaty, a že jako takové budou v konkursním řízení i zpeněžovány v souladu se ZKV. Nejvyšší soud rovněž uvedl, že žalobce, ač si minimálně od června 2000 byl vědom, že jakkoli nesmí nakládat s bytovými domy zahrnutými do konkursní podstaty a že je má vyklidit a předat správci konkursní podstaty, tak neučinil a konal v rozporu s ustanoveními § 18 odst. 3 a 4 ZKV, včetně toho, že od roku 2003 umožnil svým členům užívat bytové domy na základě jím sepsaných nájemních smluv a že vybíral nájemné, tedy pobíral užitky z majetku sepsaného do konkursní podstaty. Nejvyšší soud pak i dovodil, že takto uzavřené nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s § 18 odst. 3 ZKV, a dále že nájemní smlouvy, které žalobce uzavíral po 31. 5, 2003 byly podepsány osobami, jimž k uvedenému datu zaniklo členství ve statutárním orgánu žalobce. Ve vztahu k požadovanému vyklizení pak Nejvyšší soud potvrdil, že žalobce jako neoprávněný držitel je pasivně věcně legitimován k vyklizení, i když nemovitosti reálně užívají třetí osoby, nájemníci (ještě podrobněji viz odst. 14 rozsudku). Tento rozsudek nabyl právní moci nejpozději dne datum.

27. Rozsudkem Okresního soudu adresa - západ z datum, č. j. spisová značka, bylo žalobci (v daném řízení v pozici žalovaného) uloženo, aby zaplatil do konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a.s. částku částka s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání předmětných bytových domů žalobcem v období od datum do datum (více viz odst. 16 rozsudku). Tento rozsudek byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, v plném rozsahu potvrzen. Rozsudkem Okresního soudu adresa - západ za datum, č .j. spisová značka, bylo žalobci (v daném řízení v pozici žalovaného) uloženo, aby zaplatil správci konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. částku částka, s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání předmětných bytových domů žalobcem v období od datum do datum (více viz odst. 18 rozsudku). Tento rozsudek byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, v plném rozsahu potvrzen. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č. j. spisová značka, jako nepřípustné odmítnuto (více viz odst. 20 rozsudku). Žalobce uhradil do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. v návaznosti na vydané rozsudky, kterými byla deklarována jeho povinnost to učinit, bezdůvodné obohacení za užívání všech předmětných nemovitých věcí za období od datum do datum ve výši dle jednotlivých rozsudků, celkem tedy částku částka, a to úhradou ve výši částka odeslanou dne datum a úhradou ve výši částka odeslanou datum.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. (který je třeba aplikovat s ohledem skutečnost, že zažalované období spadá celé již do účinnosti o. z., k tomu srov. přechodná ustanovení obsažená v o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

30. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle odst. 2 téhož ustanovení, plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

31. Podle § 609 věty první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

32. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé; právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

33. Podle § 621 o. z. zahrnují okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

34. Podle 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

35. Podle § 18 odst. 3 ZKV jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas.

36. S ohledem na skutečnost, že ze strany všech žalovaných byla v řízení vznesena námitka promlčení, se soud nejprve zabýval touto otázkou, přičemž na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že zažalovaný nárok (nároky) žalobce je již skutečně promlčen.

37. U práva na vydání bezdůvodného obohacení nabytého plněním podle neplatné smlouvy začne subjektivní promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy se ochuzený dozví o skutkových okolnostech, ze kterých lze dovodit neplatnost smlouvy. Není významné, zda má ochuzený současně právní znalost v tom smyslu, že by byl schopen neplatnost smlouvy vyhodnotit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka a rovněž i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

38. Vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení pak nastává bez ohledu na vědomost o přesném rozsahu nabytého majetkového prospěchu. K umožnění běhu subjektivní promlčecí lhůty postačuje toliko přibližné (orientační) povědomí o výši získaného obohacení, které je dáno znalostí skutkových okolností, z nichž lze rozsah získaného prospěchu dovodit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Nejvyšší soud ČR v této souvislosti rovněž (dokonce) dovodil, že nelze-li bez odborných znalostí jednoznačně stanovit rozsah bezdůvodného obohacení, lze sice samozřejmě k tomuto účelu zadat vypracování znaleckého posudku, avšak že v takovém případě vyčíslení výše bezdůvodného obohacení prostřednictvím znaleckého posudku není rozhodné pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (srov rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Probíhá-li pak soudní řízení, ve kterém je mezi stranami řešena právní otázka rozhodná pro posouzení důvodnosti bezdůvodného obohacení, pak je možné uvažovat o nabytí vědomosti o bezdůvodném obohacení až po ukončení soudního sporu. Subjektivní promlčecí lhůta počne v tomto případě běžet od vyhlášení popřípadě od doručení rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

39. Samotné bezdůvodné obohacení založené na užívání movité věci či nemovité věci bez právního důvodu, pak vzniká každým dnem užívání, a od toho se odvozuje i počátek běhu promlčecí lhůty pro právo na vydání bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení se tedy promlčuje den po dni neoprávněného užívání věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

40. Po zvážení všeho shora uvedeného dospěl soud k závěru, že nejpozději v okamžiku, kdy byl žalobci doručen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým mu bylo uloženo, aby vyklidil bytové domy, ve kterých se mimo jiné nacházejí předmětné bytové jednotky, se žalobce dozvěděl o rozhodných skutkových okolnostech, ze kterých vyplývá, že jsou předmětné nájemné smlouvy neplatné a že se tedy mohou žalovaní na úkor žalobce bezdůvodně obohacovat, jelikož z obsahu tohoto rozsudku bylo mimo jiné zcela nepochybné, že žalobce již v roce 2003 nemohl z předmětnými bytovými jednotkami disponovat, přičemž ostatně je neplatnost předmětných nájemních smluv v tomto rozsudku i zcela výslovně konstatována, mimo jiné s odkazem na shora citované ust. § 18 odst. 3 ZKV (více viz odst. 26 rozsudku), na což žalobce sám upozorňuje již v žalobě. Tento rozsudek Nejvyššího soudu ČR přitom nabyl právní moci nejpozději dne datum, a tímto okamžikem musel tudíž logicky být nejpozději doručen žalobci.

41. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta (viz shora citované ust. § 629 odst. 1 o. z) tudíž počala běžet, ohledně zažalovaného nároku za období předcházející tomuto datu datum (tedy nároku za období od datum do datum) tímto dnem a ohledně nároku vzniklého po tomto datu (tedy nároku za období od datum do datum) pak vždy od vzniku daného nároku (tedy „den po dni“, viz odst. 39 rozsudku). Zažalovaný nárok je tudíž v plném rozsahu promlčen, jelikož se nárok za časově nejnovější období promlčel již v dubnu 2024, přičemž žaloby proti žalovaným byly podány až v prosinci 2024 (v případě žalovaného 1), lednu 2025 (v případě žalovaných 2) a 3) a březnu 2025 (v případě žalovaných 4).

42. K argumentaci žalobce, že různé soudu stanovují vznik oné shora podrobně rozebírané povědomosti k různým datům, je pak třeba uvést, že pokud je nepochybné, že nárok promlčen v plném rozsahu je, jelikož je naprosto bez jakýchkoliv pochybností jasné (jako tomu je v projednávané věci), že se žalobce dozvěděl o oněch rozhodujících skutkových okolnostech nejpozději dne datum, není již třeba podrobně zkoumat, zda se o nich nedozvěděl dokonce již dříve, jelikož by to na rozhodnutí soudu ničeho nezměnilo. Jinak řečeno, i zdejší soud je přesvědčen, že se žalobce o oněch shora rozebraných skutkových okolnostech pravděpodobně dozvěděl již mnohem dříve, pro rozhodnutí věci to však nebylo třeba v projednávané věci zkoumat, jelikož by to na závěru soudu, že zažalovaný nárok je v plném rozsahu promlčen, ničeho nezměnilo.

43. Nelze pak ani souhlasit s argumentací žalobce, že bezdůvodné obohacení žalobce vůči žalovaným vzniklo až okamžikem, kdy žalobce uhradil do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. bezdůvodné obohacení za užívání všech předmětných nemovitých věcí za období od datum do datum (viz odst. 27 rozsudku). Žalobce uhradil tyto finanční částky v návaznosti na vydané rozsudky, kterými byla deklarována jeho povinnost to učinit (viz 27 rozsudku, i odst. 16 až 20 rozsudku), přičemž již jen z té skutečnosti, že byla těmito rozsudky tato povinnost k zaplacení uložena právě žalobci, je zřejmé, že je to žalobce, kdo byl v daných věcech pasivně věcně legitimován, jinak řečeno, kdo se bezdůvodně obohacoval na úkor konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. Nejde tedy o situaci, že by žalobce zaplatil finanční částky, které měla povinnost uhradit jiná osoba (tedy žalovaní), nýbrž o situaci, kdy zaplatil finanční částky, které měl povinnost on sám uhradit.

44. To samo o sobě samozřejmě neznamená, že by se žalovaní nemohli na úkor žalobce faktickým užíváním předmětných bytových jednotek bezdůvodně obohatit, stejně jako se žalobce bezdůvodně obohatil na úkor konkurzní podstaty úpadce tím, že s předmětnými bytovými jednotkami disponoval, v případě nároků na vydání těchto bezdůvodných obohacení však nejde o totožné nároky, jde o nároky rozdílné, které mohou být i v rozdílné výši (přičemž tak by tomu bylo i v projednávané věci, viz odst. 46 rozsudku), z čehož je zřejmé, že ony úhrady nemohou mít v projednávané věci na počátek běhu promlčecí lhůty vliv.

45. K tomu a k argumentaci žalobce shora citovaným ustanovením § 2994 o. z. je třeba ještě dodat, že ani toto ustanovení žádný speciální regres neoprávněného disponenta vůči tomu, komu neoprávněný disponent dal věc k užívání, nezakotvuje. Toto ustanovení pouze zakotvuje možnost vlastníka věci (což není žalobce a ani to sám netvrdí) domáhat se alternativně vydání bezdůvodného obohacení buď po neoprávněném disponentovi, či po („koncovém“) uživateli, a to ještě pouze za určité zákonem přesně stanovené situace, kdy k okamžiku onoho dání věci k užívání není uživatel v dobré víře. Toto ustanovení tedy vůbec vztah mezi neoprávněným disponentem a oním uživatel neupravuje.

46. Pro úplnost a na podporu shora v odst. 44 rozsudku uvedené argumentaci je pak ještě třeba uvést, že i kdyby nebyl zažalovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčen, měl by žalobce v projednávané věci v souladu se shora citovaným ustanovení § 2999 odst. 2 o. z. vůči každému z žalovaných (maximálně) nárok na zaplacení částky odpovídající sjednanému a dosud neuhrazenému nájemnému (které bylo ve všech případech sjednáno ve výši částka měsíčně, viz odst. 25 rozsudku), jelikož šlo v případě všech žalovaných o situaci, kdy žalobce poskytnul žalovaným příslušnou bytovou jednotku za finanční protiplnění, slovy ustanovení § 2999 odst. 2 o. z. o situaci, kdy žalobce plnil za úplatu, přičemž zároveň nešlo o situaci, kdy by důvod neplatnosti předmětných nájemních smluv zakládala samotná výše úplaty. Tento závěr pak zcela odpovídá i obecným principům spravedlnosti, není žádného důvodu, aby v situaci jako je předmětná, kdy nějaká osoba neplatně pronajme jiné osobě nějakou věc za částku částka měsíčně, aby následně daná osoba musela onomu neoprávněnému disponentovi hradit více, než na čemž se dohodli.

47. I z právě uvedeného je pak naprosto evidentní, že v případě oněch dvou shora rozebraných nároků (tedy nároku žalobce vůči žalovaným a nároku konkursní podstaty vůči žalobci) jde o zcela rozdílné nároky, které nelze směšovat, z čehož je evidentní, že úhrada jednoho z nich nemůže mít vliv na počátek běhu promlčecích lhůt druhého z nich.

48. Již jen naprosto stručně pak soud uvádí, že poukaz žalobce na ustanovení § 2917 o. z. je naprosto nepřípadný, jelikož se týká zcela jiné situace, a ani jeho analogická aplikace na projednávanou věc není vůbec na místě.

49. Konečně pak obdobně stručně lze uvést, že uvedený závěr o promlčení nároku soud nijak v poměrech projednávané věci neshledává rozporným s dobrými mravy. Žalobci reálně nic nebránilo v tom, aby se svých nároků domáhal dříve, než tak učinil, jelikož bylo pouze věcí jeho rozhodnutí, že vyčkával skončení shora uvedených soudních řízení (viz odst. 27 rozsudku), protože pravděpodobně doufal, že v nich bude úspěšný. Nikdo pak ani v projednávané věci netvrdil, že by snad žalovaní nějakou svou činností zabránili žalobci domáhat se jeho nároků před uplynutím promlčecí lhůty.

50. Soud tudíž opakuje a uzavírá, že ze shora podrobně rozvedených důvodů je zažalovaný nárok (nároky) zcela promlčen.

51. V důsledku tohoto závěru se pak ani nebylo třeba zabývat tím, v jaké by byl tento nárok výši, tedy zkoumat u každého z žalovaných, kolik za užívání příslušné předmětné bytové jednotky již žalobci uhradil a stejně tak se nebylo třeba v důsledku toho zabývat tím, jakou část ze žalovaného období skutečně žalovaný 3) příslušnou bytovou jednotku užíval.

52. Ze shora uvedeného důvodu tudíž soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšným žalovaným právnická osoba), 4) přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení.

54. Tyto náklady se u žalovaného 1) sestávají z nákladů za zastoupení advokátem vzniklých před spojením věci ke společnému řízení, tvořených odměnou stanovenou podle ustanovení § 6, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty ve výši částka, ve výši částka za každý ze 2 úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a za vyjádření k žalobě z datum dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Dále pak se náklady před spojením věci sestávají z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši částka za každý z výše uvedených úkonů a z náhrady za daň z přidané hodnoty vypočtené ze shora uvedených částek. Celkem tak náklady žalovaného 1) před spojením věci ke společnému řízení činí částka. Pokud jde o náklady řízení za zastoupení advokátem vzniklých po spojení věci ke společnému řízení, zde soud při stanovení náhrady nákladů řízení vycházel z tarifní hodnoty částka u žalovaného 1), částka u žalované 2) a částka u žalovaného 4), což shodně činí částku částka za každý úkon právní služby. Ačkoli byly věci spojeny ke společnému řízení, jde o samostatné nároky vůči různým žalovaným. Spojení věcí proto nemá v daném případě vliv na určení tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, která se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z žalovaných (opačný výklad by ostatně vedl k absurdnímu výsledku, kdy by se při spojení věcí více účastníků ke společnému projednání, učiněnému zejména s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, náklady řízení naopak zvýšily). Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu platí, že při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. Podle doslovného znění předmětného ustanovení advokátního tarifu by při výpočtu nákladů řízení rozhodovalo pořadí zastoupených. Takový záměr však z důvodové zprávy k novele advokátního tarifu č. 258/2024 Sb. nevyplývá, naopak důvodem novelizace ustanovení § 12 advokátního tarifu byla snaha zohlednit relativně nižší náročnost právní služby (vzhledem k jednotlivým klientům), která by se v praxi měla snižovat se zvyšujícím se počtem klientů. Soud by však v dané situaci považoval za nespravedlivé, aby v poměrech posuzované věci byla odměna advokáta např. u žalovaného 4) u každého úkonu snížena o 40 % jen proto, že je třetím zastupovaným stejným právním zástupcem (přičemž takovéto jeho pořadí může být stanoveno v podstatě i zcela náhodně). Proto soud vypočítal odměnu u každého zastoupeného podle doslovného znění podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu (tj. s příslušným snížením, aby nebyla poškozena strana povinná hradit náklady řízení), a celkovou odměnu advokáta za zastupování toho kterého úspěšného účastníka, zde žalovaných 1), 2) a 4), rozdělil v daném případě vzhledem ke shodnosti výše částky za jeden úkon právní služby podle shodných poměrů ve výši 1/3 na každého. Společné náklady za zastoupení žalovaných 1), 2) a 4) advokátem po spojení řízení tvoří odměna za právní úkon spočívající ve vyjádření z datum dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu v celkové výši částka (11 220 + 8 976 + 6 732) a za účast na jednání dne datum dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve výši částka (11 220 + 8 976 + 6 732). Dále pak se náklady po spojení řízení sestávají z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po částka za 2 výše uvedené úkony, celkem tedy ve výši částka (v případě paušální náhrady není rozhodné, že zástupce zastupoval více účastníků, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Jelikož je zástupce žalovaných 1), 2) a 4) plátcem daně z přidané hodnoty je součástí náhrady nákladů řízení také náhrada této daně v sazbě 21 % vypočtená ze shora uvedených částek. Celkem náklady řízení za zastoupení žalovaných 1), 2) a 4) advokátem vzniklých po spojení věci ke společnému řízení činí částka, na každého z žalovaných 1), 2) a 4) tak připadá částka. Náklady žalovaného 1) proto činí dohromady částka. Lhůtu k zaplacení stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, patnáctidenní, aby měl žalobce delší časový prostor tuto částku uhradit.

55. U žalované 2) se náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátem vzniklých před spojením věci ke společnému řízení, tvořených odměnou stanovenou podle ustanovení § 6, § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši částka, ve výši částka za každý ze 2 úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a za vyjádření k žalobě z datum dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Dále pak se náklady před spojením věci sestávají z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši částka za každý z výše uvedených úkonů a z náhrady za daň z přidané hodnoty vypočtené ze shora uvedených částek. Celkem tak náklady žalované 2) před spojením věci ke společnému řízení činí částka. Co se týče nákladů řízení za zastoupení advokátem vzniklých po spojení věci ke společnému řízení, zde soud vyšel ze shodného výpočtu jako u žalovaného 1) (viz odst. 54 rozsudku), tudíž náklady žalované 2) činí dohromady částka. Lhůtu k zaplacení stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, patnáctidenní, aby měl žalobce delší časový prostor tuto částku uhradit.

56. Žalovanému 3) pak náleží náklady řízení sestávající z nákladů za zastoupení advokátem vzniklých před spojením věci ke společnému řízení, tvořených odměnou stanovenou podle ustanovení § 6, § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši částka, ve výši částka za každý ze 2 úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a za vyjádření k žalobě z datum dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Soud nepřiznal žalovanému 3) náhradu nákladů za jím požadovaný úkon představující vyjádření k návrhu na rozhodnutí o příslušnosti, neboť tento úkon v podstatě v délce jedné věty nemá oporu v advokátním tarifu, jelikož svým obsahem ani rozsahem nenaplňuje kvalitu úkonu honorovatelného podle advokátního tarifu. Dále pak se náklady před spojením věci sestávají z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši částka za každý z výše uvedených dvou úkonů a z náhrady za daň z přidané hodnoty vypočtené ze shora uvedených částek. Celkem tak náklady žalovaného 3) před spojením věci ke společnému řízení činí částka. Pokud jde o náklady řízení za zastoupení advokátem vzniklých po spojení věci ke společnému řízení, i zde je nutno vycházet z tarifní hodnoty částka, jelikož spojení věcí nemá v daném případě vliv na určení tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, která se posuzuje samostatně za každou věc, neboť jde o samostatné nároky vůči různým žalovaným. Žalovanému 3) tudíž náleží částka za 1 úkon právní služby spočívající v účasti na jednání dne datum dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Dále pak se náklady žalovaného 3) sestávají z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po částka za 1 výše uvedený úkon. Jelikož je zástupce žalovaného 3) plátcem daně z přidané hodnoty je součástí náhrady nákladů řízení také náhrada této daně v sazbě 21 % vypočtená ze shora uvedených částek. Celkem náklady řízení za zastoupení žalovaného 3) advokátem vzniklých po spojení věci ke společnému řízení činí částka. Náklady žalovaného 3) proto činí dohromady částka. Lhůtu k zaplacení stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, patnáctidenní, aby měl žalobce delší časový prostor tuto částku uhradit.

57. Co se týče nákladů žalovaného 4), tyto sestávají z nákladů za zastoupení advokátem vzniklých před spojením věci ke společnému řízení, tvořených odměnou stanovenou podle ustanovení § 6, § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši částka, ve výši částka za každý ze 2 úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a za vyjádření k žalobě z datum dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Dále pak se náklady před spojením věci sestávají z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši částka za každý z výše uvedených úkonů a z náhrady za daň z přidané hodnoty vypočtené ze shora uvedených částek. Celkem tak náklady žalovaného 4) před spojením věci ke společnému řízení činí částka. Co se týče nákladů řízení za zastoupení advokátem vzniklých po spojení věci ke společnému řízení, zde soud vyšel ze shodného výpočtu jako u žalovaného 1) (viz odst. 54 rozsudku), tudíž náklady žalovaného 4) činí dohromady částka. Lhůtu k zaplacení stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, patnáctidenní, aby měl žalobce delší časový prostor tuto částku uhradit. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha - západ. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuční návrh.