7 C 214/2023

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Kupskou ve věci žalobců: 1) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A 2) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Obec Jíloviště, IČO 00241334 sídlem Pražská 81, 252 02 Jíloviště zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že paní jméno FO, narozená datum, r.č. RČ, posledně bytem adresa, zemřelá datum, byla ke dni svého úmrtí, tedy ke dni datum, vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, podle geometrického plánu číslo hodnota–21/2016, který vypracovala právnická osoba a schválil právnická osoba pro Středočeský kraj pod číslem Anonymizováno – Anonymizováno/Anonymizováno–Anonymizováno, odděleného od pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota, vedeném pro katastrální území adresa u právnická osoba pro Středočeský kraj, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobci se návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum domáhali vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že paní jméno FO, narozená datum, r. č. RČ, posledně bytem adresa, zemřelá datum (dále jen „Zůstavitelka“), byla ke dni svého úmrtí, tedy ke dni datum vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno podle geometrického plánu číslo hodnota–21/2016, který vypracovala právnická osoba a schválil právnická osoba pro Středočeský kraj pod číslem Anonymizováno – Anonymizováno/Anonymizováno–Anonymizováno odděleného od pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota, vedeném pro katastrální území adresa u právnická osoba pro Středočeský kraj (dále také jen „Sporný pozemek“). Žalobci uvedli, že žalobkyně č. hodnota je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota a pozemku parc č. st. 133 v obci adresa, katastrální území adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota vedeném u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-západ (dále jen „Pozemky žalobkyně č. hodnota“) a tyto pozemky přímo sousedí s pozemkem parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno (dále také jen „Pozemek žalované“). Pozemky žalobkyně č. hodnota užívali jako nájemci od 30. let 20. století prarodiče žalobkyně č. hodnota, pan jméno FO a paní jméno FO. Žalobci dále uvedli, že tyto pozemky prarodiče žalobkyně č. hodnota v roce 1963 zakoupili. Dle tvrzení žalobců zakoupili a užívali Pozemky žalobkyně č. hodnota vždy spolu se Sporným pozemkem, neboť byly všechny tyto pozemky ohraničeny plotem jako celek. Žalobci uvedli, že tuto skutečnost prokazuje i žádost podaná jméno FO roku 1963, ve které pan jméno FO hovoří o koupi pozemku parc. č. hodnota, který dle jeho názoru není třeba geometricky zaměřit, neboť je ze dvou stran ohraničen úvozovými cestami a ze třetí strany přiléhá na oplocení sousedního pozemku (žalobci dovozují, že pan jméno FO v žádosti hovořil o Pozemcích žalobkyně č. hodnota a o Sporném pozemku, neboť uvedl výměru pozemků, která by tomu odpovídala). Po smrti prarodičů žalobců tyto pozemky přešly na základě rozhodnutí Státního notářství pro adresa, sp. zn. spisová značka, dne datum na právní předchůdkyni žalobců, paní jméno FO (Zůstavitelku). Žalobci dále uvedli, že na pozemku parc. č. st. 133 byla postavena chata, která dnes již neexistuje, nicméně na základě jejího umístění na historických rodinných fotografiích spatřují rozpor digitálního zápisu v katastru nemovitostí se stavem, ve kterém pozemky zakoupili a užívali prarodiče žalobců. Dle fotografií žalobci dovozují, že mezi stěnou chaty a hranicí pozemku byl prostor větší, než lze vyčíst z katastru nemovitostí (0,65 m až 1,02 m). Současně žalobci uvedli, že výše zmíněná chata byla v 80. letech 20. století z důvodu jejího havarijního stavu nahrazena novou chatou, která byla dostavena v roce 1989. Žalobci doplnili, že nová stavba chaty nestojí na stejném místě jako původní stavba a častí svého půdorysu zasahuje na Sporný pozemek. K této chatě žádala Zůstavitelka v roce 1992 o dodatečné povolení stavby, v důsledku čehož proběhlo místní šetření Stavebního úřadu adresa a tento úřad následně povolení dne datum vydal, přičemž přidělil nové chatě evidenční číslo hodnota. Žalobci zdůraznili, že stavebním úřadem nebylo nikterak zpochybňováno vlastnické právo Zůstavitelky. Dle tvrzení žalobců se Zůstavitelka na základě těchto skutečností legitimně domnívala, že stavba nové chaty leží na pozemcích v jejím vlastnictví. Žalobkyně č. hodnota dále uvedla, že po smrti Zůstavitelky zjistila, že se předmětný pozemek po digitalizaci katastru nemovitostí zobrazuje jako pozemek ve vlastnictví žalované a žalobkyně č. hodnota se pokusila dosáhnout nápravy, nicméně neúspěšně. Žalobci mají za to, že Sporný pozemek Zůstavitelka vydržela ke dni datum podle ust. § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném ode dne datum do datum (dále jen „obč. zák.“) ve spojení s ust. § 872 odst. 6 tohoto zákona, neboť jej držela společně s Pozemky žalobkyně č. hodnota nepřetržitě jako jeden celek od roku 1981, kdy pozemky nabyla. Naléhavý právní zájem žalobci spatřují ve skutečnosti, že žalobkyně č. hodnota nabyla Pozemky žalobkyně č. hodnota v roce 2016 v dědickém řízení po Zůstavitelce a tyto pozemky tvoří s předmětným Sporným pozemkem funkční celek. Dále pak naléhavý právní zájem odůvodňují skutečností, že stavba nové chaty je částečně postavena na Sporném pozemku. Žalobkyně č. hodnota se domnívá, že pakliže by bylo rozhodnuto, že Zůstavitelka byla ke dni své smrti vlastníkem Sporného pozemku, bude opětovně zahájeno řízení ve věci projednání pozůstalosti po Zůstavitelce, na základě něhož bude moci být schváleno, že Sporný pozemek nabývá do svého vlastnictví žalobkyně č. hodnota.

2. Žalobkyně následně zdejšímu soudu podala návrh na přistoupení dalšího účastníka řízení na straně žalobkyně - žalobce č. hodnota, neboť tento byl rovněž účastníkem dědického řízení po Zůstavitelce a se vstupem do řízení souhlasí. Zdejší soud následně usnesením ze dne datum č.j. spisová značka připustil, aby do řízení na straně žalující přistoupil žalobce č. hodnota.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobců neuznává, a to ani zčásti ani do základu. Žalovaná nejprve uvedla, že má za to, že otázka vydržení Sporného pozemku Zůstavitelkou byla zdejším soudem řešena v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, kdy se zdejší soud při svém rozhodování vypořádal i s touto otázkou, přičemž ve svém odůvodnění uvedl, že podmínky pro vydržení splněny nebyly, neboť nebyla prokázána dobrá víra Zůstavitelky se zřetelem k ust. § 134 obč. zák., a žalobci v tomto řízení neuvedli žádné další, nové skutečnosti relevantní pro změnu soudem již vysloveného právního názoru. Žalovaná dále uvedla, že Zůstavitelka mohla při zachování běžné opatrnosti s ohledem na dané okolnosti zjistit, že jí část pozemku nepatří. Tuto skutečnost mohla dle žalované zjistit i v případě, kdyby splnila svou zákonnou povinnost a před stavbou nové chaty si zajistila příslušné stavební povolení, včetně jejího vytyčení pomocí geometrického plánu v souladu s ust. § 75 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním úřadu (stavební zákon), ve znění účinném od datum do datum, neboť z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že stavebník musí před započetím stavby zajistit rovněž vytyčení prostorové polohy a nechat tak stavbu geometricky zaměřit. Tím, že Zůstavitelka tuto povinnost nesplnila, resp. porušila svou povinnost vyplývající z veřejnoprávních předpisů, spáchala přestupek (o němž bylo rozhodnuto Stavebním úřadem v Mníšku pod Brdy dne datum). Za těchto okolností má žalovaná za to, že Zůstavitelka nepostupovala dostatečně opatrně, čímž nesplnila jednu z podmínek pro prokázání její dobré víry k vydržení Sporného pozemku, neboť v případě, že by jednala v souladu s tehdy platnými a účinnými veřejnoprávními předpisy, tj. počínala by si dostatečně opatrně, zjistila by zcela nepochybně, že Sporný pozemek užívá neoprávněně. V této souvislosti žalovaná odkazuje na ust. § 4 odst. 2 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění účinném do datum, z něhož vyplývá, že zápisy nových staveb ve vlastnictví občanů probíhají na základě rozhodnutí o udělení popisného a evidenčního čísla a geometrického plánu. právnická osoba chaty tak mohla být před datum zapsána do katastru nemovitostí pouze na základě geometrického plánu, přičemž při zaměření by se přitom zcela jednoznačně zjistilo to, co Zůstavitelka měla a mohla vědět již před zpracováním takového geometrického plánu, tedy, že chata byla částečně postavena na cizím, Sporném pozemku. Žalovaná k tomuto dále dodává, že nová chata do dnešního dne není zapsána v katastru nemovitostí, kde je stále evidována již neexistující chata, postavená na jejím původním místě – pozemku parc.č. st. 133, jenž je součástí Pozemků žalobkyně č. hodnota. Žalovaná jednání žalobců, potažmo Zůstavitelky, hodnotí jako ryze účelový – nová chata nemohla být zapsána do katastru nemovitostí proto, že je zčásti postavena na cizím pozemku. Jako další důvod žalovaná uvedla skutečnost, že Zůstavitelce byla známa výměra jejích pozemků, neboť si nechala v roce 1987 zpracovat znalcem jméno FO znalecký posudek, dle něhož činí výměra Sporného pozemku 95 m2 a v poměru k Pozemkům žalobkyně č. hodnota (112 m2 a 452 m2) tato výměra není zanedbatelná a přehlédnutelná. I na základě této skutečnosti muselo být Zůstavitelce zřejmé, že má ke svým pozemkům připlocenou část cizího pozemku (Sporného pozemku). Žalovaná v tomto kontextu také poukázala na to, že oplocený tvar pozemku (tj. tvar, v jehož podobě jej nyní Žalobkyně č. hodnota užívá), neodpovídá tvaru pozemku, jak je evidován v katastru nemovitostí. Zůstavitelka měla před datum zpracovanou projektovou dokumentaci pro dodatečné povolení stavby (o dodatečné povolení žádala datum), přičemž součástí této dokumentace byla i situace osazení typové chaty jméno FO ze 7/1991 a snímek pozemkové mapy ze datum. Z těchto podkladů muselo být Zůstavitelce zřejmé, že užívá i část cizího pozemku, když z uvedeného snímku je patrno, že v severní části Pozemku žalobkyně č. hodnota svírají strany ostrý úhel (pozemek parc.č. st. 133), přičemž hranice Sporného pozemku spolu s Pozemky žalobkyně č. hodnota nemá tvar trojúhelníku, kdy na severním konci tvoří spolu se Sporným pozemkem pravý úhel. Žalovaná dále poukázala na to, že k neoprávněnému připlocení obecního pozemku mohlo dojít až v roce 1992, kdy Zůstavitelka podala žádost o povolení malé stavby (výměna drátěného plotu), přičemž ke své žádosti přiložila Situaci a návrh osazení nového oplocení, ve kterém jsou hranice pozemku vyznačeny tak, jak jsou evidovány v katastru nemovitostí. Nadto žalovaná uvedla, že vydržení vlastnického práva ke Spornému pozemku je vyloučeno, neboť se nejedná o způsobilý předmět vydržení. Z historických údajů, zákresů a map jednoznačně vyplývá, že se jedná v případě Sporného pozemku, který byl neoprávněně oddělen od Pozemku žalované, o cestu – tj. veřejný statek, který nemůže být předmětem vydržení. Žalovaná v neposlední řadě sporovala i tvrzení žalobců, že nesoulad v katastru nemovitostí vznikl v rámci digitalizace záznamů v katastru nemovitostí. V historických podkladech, které učinila součástí žaloby sama žalobkyně č. hodnota, resp. oba žalobci, a v mapách (např. snímek pozemkové mapy z roku 1987) jsou hranice Pozemků žalobkyně č. hodnota zakresleny tak, jak jsou uvedeny i nyní. právnická osoba reakci na vyjádření žalované žalobci ve svém vyjádření ze dne datum uvedli, že k údajnému pozdějšímu připlocení obecního pozemku nemohlo dojít, neboť plot měří zhruba stejně, jako plot dle znaleckého posudku jméno FO dipl. tech. z roku 1987 (znalec zde taktéž uvedl, že plot je starý 24 let). Žalobci současně doplnili, že nový plot stojí na stejném místě jako plot starý, což dle nich dokazují i dnes zřetelné sloupky po starém plotě. Žalobci dále sporovali tvrzení žalované, že je předmětný pozemek cestou, neboť jej více než 80 let užívají jako oplocenou zahradu. Žalobci dále uvedli, že Zůstavitelka obdržela dodatečné povolení stavby nové chaty ze dne datum, č.j. 1366/92, které je vydáno ke stavbě na pozemku parc.č. hodnota, z čehož plyne, že Zůstavitelka tak musela být nepochybně v dobré víře, že chatu staví na svém pozemku.

5. Z leteckých snímků z roku 1956, 1966, 1968 a 2002, včetně ortofotomapy z roku 1953 soud zjistil ve spojení s tvrzením žalobců učiněných při ústním jednání ze dne datum, že podél pravé linie Pozemků žalobkyně č. hodnota vedla v uvedených obdobích pozemní komunikace.

6. Z geometrického plánu č. hodnota-21/2016 vypracovaného tituly před jménem jméno FO ze dne datum soud zjistil, že pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno (Sporný pozemek) se nachází mezi pozemky parc. č. st. Anonymizováno a č. hodnota (Pozemky žalobkyně č. hodnota) a pozemkem parc. č. st. Anonymizováno/Anonymizováno (Pozemek žalované) na straně druhé. Výměra Sporného pozemku dle geometrického plánu činí 94 m2. Mezi stranami je nesporné, že vyznačená linie odpovídající pravé části Sporného pozemku značí oplocení, na něž navazuje místní komunikace.

7. Z dodatečného povolení stavby ze dne datum soud zjistil, že Stavebním úřadem adresa byla dodatečně povolena demolice původní chaty a stavba nové rekreační chaty typové „jméno FO“ na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa. Žadatelkou o dodatečné povolení stavby ze dne datum byla jméno FO (Zůstavitelka).

8. Z notářského zápisu sp. zn. spisová značka, spisová značka ze dne datum a notářského zápisu sp. zn. spisová značka a spisová značka ze dne datum soud zjistil, že se jedná o notářský zápis kupní smlouvy, kterou uzavřeli jméno FO (strana prodávající) a manželé jméno FO a jméno FO Drážďanští (strana kupující). Součástí prodeje byl také souhlas opatrovníků nezletilé s prodejem předmětné nemovitosti. Předmětem této kupní smlouvy byl pozemek parc. č. hodnota v adresa a kupní cena byla stanovena na 2 800 Kčs.

9. Z komunikace jméno FO a jméno FO adresované Obvodnímu národnímu výboru adresa západ ze dne datum soud zjistil, že manželé Drážďanští žádali o schválení koupě pozemku parc. č. hodnota v adresa a současně prohlásili, že tento pozemek je ze dvou stran ohraničen úvozovými cestami, z třetí strany je hranice vymezena oplocením pozemku zastavěným chatou č. hodnota a tudíž není třeba pozemek geometricky zaměřovat.

10. Z usnesení Okresního soudu adresa-západ čd. 25/64 ze dne datum je patrné, že vlastnické právo manželů jméno FO k pozemku parc. č. hodnota (každý ½) bylo tentýž den zapsáno do pozemkové knihy pro katastrální území adresa.

11. Z rozhodnutí Státního notářství pro adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum soud zjistil, že po zemřelé jméno FO nabyla její dcera jméno FO (Zůstavitelka) vlastnické právo k ½ pozemku parc. č. st. 133 a ½ pozemku parc. č. hodnota, včetně vlastnického práva k ½ chaty na pozemku parc.č. st. Anonymizováno, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota, vše v katastrálním území adresa.

12. Z opisu usnesení Obvodního soudu pro adresa č. j. spisová značka ze dne datum soud zjistil, že po zemřelé jméno FO (Zůstavitelka) nabyla její dcera – žalobkyně č. hodnota vlastnické právo k pozemku parc. č. st. Anonymizováno a pozemku parc. č. hodnota, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota, vše v katastrálním území adresa.

13. Z listiny – printscreen obrazovky při nahlížení do katastru nemovitostí soud zjistil, že vzdálenost původní stavby chaty ve vztahu k linii Sporného pozemku činí 0,65 m a 1,02 m.

14. Z rozsudku Okresního soudu adresa-západ č. j. spisová značka ze dne datum soud zjistil, že zdejší soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně č. hodnota domáhala určení, že je vlastníkem Sporného pozemku.

15. Z rozhodnutí Stavebního úřadu adresa č. j. výst. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že se jméno FO (Zůstavitelka) dopustila přestupku tím, že na svém pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa provedla stavbu nové rekreační chaty bez stavebního povolení a tuto pak od roku 1990 užívala bez kolaudačního rozhodnutí. V důsledku těchto skutečností jí byla udělena sankce v podobě pokuty ve výši Anonymizováno Anonymizováno Kčs.

16. Ze snímku pozemkové mapy ze dne datum a listiny s označením situace osazení typové chaty „jméno FO“ ze dne datum soud zjistil, že Pozemky žalobkyně č. hodnota tvořily v těchto obdobích trojúhelníkový tvar, v jehož severním cípu svírají hranice Pozemků žalobkyně č. hodnota ostrý úhel. Současně je ze snímku zjevné, že stavba na pozemku parc.č. st. 133 kopíruje pravou hranici Pozemku žalobkyně č.hodnota.

17. Ze žádosti o povolení malé stavby adresované Obecnímu úřadu adresa ze dne datum soud zjistil, že jméno FO (Zůstavitelka) žádala o povolení k výměně starého drátěného plotu s tím, že stávající plot je drátěný, poškozený a zkorodovaný. Přílohou byl situační plánek tituly před jménem jméno FO ze 7/1991, na kterém je zakreslena poloha nové chaty na pozemku parc.č. hodnota včetně oplocení a branky.

18. Ze žádosti adresované Obecnímu úřadu, stavební komisi v adresa ze dne datum soud zjistil, že jméno FO (Zůstavitelka) žádala o demolici staré rekreační chaty v adresa a současně žádala o stavební povolení ke stavbě nové typové chaty „jméno FO“ na pozemku parc. č. st. 133 a 145 v adresa.

19. Z 3 ks černobílých kopií fotografií ve spojení s tvrzením účastníků při ústním jednání ze dne datum soud zjistil, že se jedná o oplocení severní části Sporného pozemku, uvozené z levé částí pohledem shora cestou (pozemkem žalované).

20. Z komunikace jméno FO z datum adresované Radě místního národního výboru adresa soud zjistil, že bylo panu jméno FO povoleno zavedení elektrického osvětlení a současně pan jméno FO žádal o povolení ke zřízení vrtané studny na jeho pozemku u chaty č. hodnota, konkrétně u jižního plotu. Součástí těchto žádostí byl situační plánek oplocené parcely p.č. hodnota v adresa z roku 1973.

21. Ze znaleckého posudku č. hodnota – Anonymizováno/Anonymizováno vypracovaného jméno FO dipl. tech. ze dne datum soud zjistil, že výměra Pozemků žalobkyně č. hodnota, jmenovitě k pozemku parc. č. st. 133 je 112 m2 a pozemek parc. č. hodnota je zahradou o výměře 452 m2, celkem tedy hodnota m2 . Znalec dále v posudku konstatoval, že nemovitost je oplocena plotem z drátěného pletiva na ocelových sloupcích, součástí plotu jsou vrátka, délka plotu je 72,55 metrů a stáří plotu je 24 let.

22. Ze situačního plánku oplocené parcely číslo hodnota z roku 1973 soud zjistil, tvar Pozemků žalobkyně č. hodnota tvoří trojúhelník, přičemž ze zákresu vyplývá, že levá část pozemku je uvozena pozemkem parc.č. Anonymizováno/Anonymizováno, pravá část cestou (polní cesta k Mokropsům) a spodní linie je uvozena tzv. pěšinou ke hřbitovu. Ze zákresu je zřejmé, v jakých místech pan jméno FO zamýšlel vybudovat studnu zmiňovanou v žádosti ze dne datum.

23. Z kopie geometrického plánu označený jako „Rostliny a stavby na pozemku“ , z kopie geometrického plánu označený jako „Pozemek dle žaloby“, z originálů 14 ks fotografií označená z rubu číslem hodnota – 14 s letopočty 1935, 1945, 1960, 1962, 1975, 1976, 1981 soud nezjistil ve vztahu k předmětu řízení žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění či právní hodnocení věci.

24. Z informace o pozemku parc. č. st. Anonymizováno soud zjistil, že jeho součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. ev. 65.

25. Z komunikace jméno FO z datum adresované Radě místního národního výboru adresa soud zjistil, že pan jméno FO doplnil svou žádost o povolení zřízení studny ze dne datum o situační plánek pozemku parc. č. hodnota.

26. Z mapy označené jako stabilní katastr z roku 1840 pro obec adresa, dostupná online v archivu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního na adrese https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_2585_5 a mapy označené jako jednotná evidence půdy pro obec adresa z roku 1960 a 1964 na adrese https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=menkyc&idrastru=B5_1_VS-II-18-8 soud zjistil, že v těchto obdobích měly pozemky parc. č. st. Anonymizováno a Anonymizováno shodný trojúhelníkový tvar, jaký je evidován v současných digitálních záznamech. Současně soud zjistil, že v těchto obdobích vedla v linii kopírující Pozemky žalobkyně č. hodnota zprava pozemní komunikace.

27. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co účastníci uvedli v rámci průběhu řízení. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených listinných důkazů, přičemž další návrhy na dokazování s ohledem na níže popsané skutkové a právní závěry se rozhodl neprovést, neboť se mu za daných okolností jevily již jako nadbytečné, resp. provedeným dokazováním byl dostatečně zjištěn skutkový stav a na právním posouzení věci by s ohledem na zjištěný skutkový stav provedení těchto důkazů nemohlo ničeho změnit (návrh žalobců na provedení místního šetření a návrh žalované na výslech tituly před jménem jméno FO). Soud dále rozhodl o neprovedení důkazu rozhodnutím o zahájení stavebního řízení ve věci přestupku proti stavebnímu řádu, vydané Stavebním úřadem adresa dne datum, neboť provedení takového důkazu by bylo v rozporu s principem koncentrace řízení.

28. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a dospěl k následujícímu skutkovému závěru: jméno FO Drážďánská a pan jméno FO uzavřeli dne datum kupní smlouvu na nemovitost parc.č. hodnota o výměře 561 m2 v k.ú. adresa, obec adresa, přičemž nabyli uvedené nemovitosti každý v rozsahu podílu o velikosti id. ½ předmětné nemovitosti. Následně na základě rozhodnutí Státního notářství pro adresa ze dne datum jméno FO (Zůstavitelka a dcera po zemřelé jméno FO) nabyla předmětné nemovitosti parc.č. hodnota a parc.č. st. 133 (Pozemky žalobkyně č. hodnota) v rozsahu podílu o velikosti id. ½ uvedených nemovitostí. Zůstavitelka následně nechala dne datum zpracovat znalecký posudek znalcem jméno FO za účelem ocenění Pozemků žalobkyně č. hodnota, který stanovil jejich výměru tak, že výměra pozemku parc. č. st. 133 činí 112 m2 a výměra pozemku parc. č. hodnota (zahrada) činí 452 m2, celkem tedy výměra Pozemků žalobkyně č. hodnota činí 564 m2 . Dále bylo znalcem konstatováno, že nemovitost je oplocena plotem z drátěného pletiva na ocelových sloupcích, součástí plotu jsou vrátka, délka plotu je 72,55 metrů a stáří plotu je 24 let. Zůstavitelka podala dne datum ke stavební komisi obecního úřadu adresa žádost o demolici rekreační chaty č. hodnota a současně zažádala o stavební povolení na výstavbu nové chaty na pozemku č. hodnota a č. hodnota. Dne datum zahájil Stavební úřad v Mníšku pod Brdy proti Zůstavitelce řízení o přestupku (stavba chaty bez stavebního povolení), který následně rozhodl o tom, že byla Zůstavitelce udělena pokuta ve výši částka. Současně bylo Zůstavitelce téhož dne, tj. datum rozhodnutím Stavební komise právnická osoba v adresa vydáno stavební povolení k demolici staré chaty na pozemku parc. č. st. Anonymizováno a stavbě chaty nové na pozemku parc. č. hodnota. Zůstavitelka dne datum podala žádost o povolení malé stavby – výměnu drátěného plotu. Dne datum bylo vydáno stavebním úřadem adresa pod č.j. 1366/92 dodatečné povolení stavby, na základě něhož bylo stavbě nové chaty přiděleno evidenční číslo hodnota. Nová chata s ev. č. hodnota na pozemku parc. č. hodnota zčásti zasahuje do půdorysu Sporného pozemku dle geometrického plánu číslo hodnota–21/2016, který vypracovala právnická osoba za účelem vyčlenění Sporného pozemku s parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno odděleného od Pozemku žalované. Žalobkyně č. hodnota se stala vlastníkem Pozemků žalobkyně č. hodnota na základě usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. spisová značka.

29. Předmětem řízení je určení, zdali byla Zůstavitelka ke dni své smrti, tj. ke dni datum vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno (Sporný pozemek) podle geometrického plánu číslo hodnota–21/2016, který vypracovala právnická osoba a schválil právnická osoba pro Středočeský kraj pod číslem PGP – Anonymizováno/Anonymizováno–Anonymizováno odděleného od pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno (Pozemek žalované), zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota, vedeném pro katastrální území adresa u právnická osoba pro Středočeský kraj, resp. zdali došlo ke splnění podmínek vydržení dle právní úpravy v zákoně č. 40/1964 obč. zák., ve znění účinném od datum do datum.

30. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

31. Podle ust. § 129 odst. 1 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

32. Podle ust. § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

33. Podle ust. § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

34. Podle ust. § 134 odst. 2 obč. zák. nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125).

35. Podle ust. § 865 odst. 3 obč. zák. se do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění zákona č. 131/1982 Sb. započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě (§ 135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato doba však neskončí dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne.

36. Podle ust. § 872 odst. 1 obč. zák. věta první se právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby.

37. Podle ust. § 872 odst. 6 obč. zák. jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona.

38. Podle ust. § 75 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním úřadu (stavební zákon), ve znění účinném od datum do datum, před zahájením stavby, přístavby, terénních úprav a těžebních prací na povrchu musí stavebník zajistit vytýčení prostorové polohy odborně způsobilými osobami. Výsledky vytyčení musí být ověřeny úředně oprávněnými zeměměřickými inženýry.

39. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění účinném do datum, se zápisy právních vztahů o nemovitostech provádějí na základě pravomocných rozhodnutí soudů, národních výborů, státních notářství nebo jiných orgánů a organizací oprávněných rozhodovat o právních vztazích, jejichž předmětem jsou nemovitosti, nebo na základě smluv a jiných listin, popřípadě návrhů orgánů a organizací oprávněných k tomu podle zvláštních předpisů. U nových staveb ve vlastnictví občanů se zápisy provádějí na základě rozhodnutí o udělení popisného nebo evidenčního čísla a geometrického plánu.

40. Žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že byla Zůstavitelka vlastníkem Sporného pozemku ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., neboť jiným způsobem nemůže dojít k následnému dodatečnému projednání dědického řízení a změně v zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

41. Soud se musel za účelem dosažení právního závěru ohledně určení, zda Zůstavitelka byla ke dni své smrti vlastníkem Sporného pozemku, vypořádat v souladu s ust. §§ 130 odst. 1 a 134 odst. 1 obč. zák. s otázkou jednoznačného určení, že Zůstavitelka Sporný pozemek držela nepřetržitě 10 let se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je jeho vlastníkem. K tomuto byli žalobci také poučeni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. s tím, že pakliže svá tvrzení neprokáží, vystavují se tím riziku neúspěchu ve věci v důsledku neunesení břemene důkazního.

42. Vydržet vlastnické právo k nemovitosti lze jen tehdy, pakliže má držitel nemovitost v oprávněné držbě nepřetržitě po dobu 10 let. Co se týče předmětu vydržení, stávající judikatura dovodila, že je možné vydržet i část pozemku (srov. R 40/2000), resp. předmětem vydržení může být i část pozemku, který je částí parcely. Vzhledem k tomu, že v poměrech projednávané věci měl běh doby určující pro splnění podmínky vydržení Sporného pozemku dle žalobců počít před datum, tj. v době, kdy vydržecí doba nemohla běžet a právní důsledky oprávněné držby byly tehdejší právní úpravou zcela vyloučeny, soud vycházel v souladu se stávající právní úpravou ze závěru, že k nabytí práva vydržením mohlo dojít pouze tehdy, pokud v době po nabytí účinnosti novely č. 509/1991 Sb. byly splněny předpoklady vydržení, přičemž do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu držby, vykonávanou před datum, i když jde o věc, kterou v té době nebylo možno vydržet (pozemek ve státním vlastnictví byl před nabytím účinnosti citované novely č. 509/1991 Sb. způsobilým předmětem oprávněné držby, tato držba však vzhledem k ustanovení § 135a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., s účinností do datum, které vylučovalo z vydržení pozemky v tzv. socialistickém vlastnictví, nemohla vyústit v nabytí vlastnického práva vydržením).

43. Z provedeného dokazování došel soud k závěru, že žalobci jednoznačně neprokázali jak skutečnost, že Zůstavitelka Sporný pozemek držela nepřetržitě po dobu 10 let, a to od okamžiku nabytí Pozemků žalobkyně č. hodnota dne datum do datum, tak neprokázali, že byla zůstavitelka oprávněným držitelem, předpokládající dobrou víru Zůstavitelky. Resp. soud došel k závěru, že i kdyby žalobci prokázali nepřetržitou držbu Zůstavitelky ve vztahu ke Spornému pozemku, byť z provedených důkazů soud tento závěr jednoznačně učinit nemohl, z provedeného dokazování nebyla prokázána dobrá víra Zůstavitelky, a to především z těchto následujících důvodů: a) tvar Pozemků žalobkyně č. hodnota a Sporného pozemku, b) výměra Sporného pozemku ve vztahu k Pozemkům žalobkyně č. hodnota a c) porušení stavebních předpisů Zůstavitelkou a absence zachování obvyklé opatrnosti.

44. Žalobci od počátku tvrdili, že Pozemky žalobkyně č. hodnota byly užívány právními předchůdci žalobců, potažmo Zůstavitelkou, spolu se Sporným pozemkem jako celistvý, funkční celek, ohraničený oplocením minimálně od roku 1963, přičemž současně tvrdili, že až po smrti Zůstavitelky žalobkyně č. hodnota zjistila, že se po provedené digitalizaci pozemků zapsaných do katastru nemovitostí ukazuje Sporný pozemek jako pozemek ve vlastnictví žalované. Soud provedl řadu navržených důkazů, včetně originálů přiložených fotografií navržených stranou žalující, přičemž z žádného z těchto provedených důkazů nebylo možné učinit jednoznačný závěr o tom, že Zůstavitelka Sporný pozemek držela nepřetržitě po dobu 10 let. Ze znaleckého posudku jméno FO z datum sice vyplývá, že zkoumaný pozemek je oplocený, je v něm zmínka o stáří plotu zhruba 24 let, nicméně není možné učinit závěr, že linie připloceného pozemku zahrnuje v celé jeho šíři i Sporný pozemek, neboť celková výměra zkoumaných pozemků představovala 564 m2 (pozemek parc. č. st. Anonymizováno o výměře 112 m2 a pozemek parc. č. hodnota o výměře 452 m2), což odpovídá výměře Pozemků žalobkyně č. hodnota, evidované v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně č. hodnota (výměra Sporného pozemku činí 95 m2). Užívání Sporného pozemku Zůstavitelkou bylo jednoznačně prokázáno až po stavbě nové chaty s ev. č. hodnota, kdy bylo zjištěno, že půdorysem chaty prochází linie Sporného pozemku ve vlastnictví žalované, a dále výstavbou oplocení, o které bylo zažádáno v roce 1992. Z přiložených fotografií není seznatelná jak celková linie uvedeného připlocení, zdali plot zachycený na fotografiích vede stejnými místy jako plot v současnosti, případně jakého je stáří, samotné fotografie opatřené subjektivními popisky nebylo možné vyhodnotit i s ohledem na jejich spornou věrohodnost jako důkazní prostředek relevantní k prokázání tvrzení žalobců. Žalobci k tomuto navrhli místní šetření za účelem zjištění, že se v místě oplocení nachází trvalý porost, nicméně ani v případě, že by došlo k jeho provedení, soud má za to, že by tímto nebylo možné jednoznačně dojít k závěru o nepřetržitém užívání Sporného pozemku Zůstavitelkou po dobu 10 let, neboť by na toto navazovaly další nevyřešené otázky, týkající se například stáří či podoby trvalého porostu. Ve spojení s dalším závěrem soudu ohledně oprávněnosti držby zůstavitelky soud vyhodnotil tento navržený důkaz ze strany žalobců již jako nadbytečný, neboť i kdyby soud následně došel k závěru, že Zůstavitelka Sporný pozemek držela nepřetržitě po dobu 10 let (k čemuž ale z výše popsaných důvodů soud nedošel), nebyla splněna druhá z podmínek platného vydržení, a to předpoklad oprávněné držby Zůstavitelky.

45. Judikatura v kontextu oprávněnosti držby a existence dobré víry stanovuje jednoznačnou povinnost tvrzení a důkazní vůči tomu, kdo se oprávněné držby dovolává. Teprve pokud na základě provedeného dokazování vznikne stav, ve kterém není jisté, zda o oprávněnou držbu šlo (budou tu ve stejné míře skutečnosti nasvědčující kladné i záporné odpovědi), učiní soud kladný závěr (např. dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka se ust. § 130 odst. 1 věta druhá obč. zák. aplikuje až v případě, kdy i přes tvrzené a prokazované skutečnosti svědčící o oprávněné držbě přetrvávají v tomto směru určité pochybnosti o jejich existenci či pravdivosti), přičemž pro nedostatek dobré víry postačí stav, kdy držitel měl mít o svém právu objektivně pochybnosti (např. dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle něhož lze otázku dobré víry potřeba hodnotit vždy objektivně a nikoli dle subjektivního, osobního přesvědčení samotného účastníka). Dle komentářové literatury oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, přičemž uvedené podmínky musí být splněny současně. Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, přičemž je potřeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). adresa víra držitele se tak musí vztahovat i k okolnostem, za nichž mohlo vlastnické právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Postačí přitom, že držitel ke všem okolnostem byl v dobré víře, že takový titul je, tedy že mu svědčí domnělý právní titul (titulus putativus). Tedy omyl držitele, z něhož jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Oprávněná držba zpravidla spočívá ve skutkovém omylu, kdy držitel je v omylu ohledně skutkových okolností, které mají za následek vznik věcného práva. adresa víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Na tom nic nemění skutečnost, že držitel může být nadále subjektivně v dobré víře. Dle stávající judikatury je, z hlediska posouzení omluvitelnosti omylu, také jedno z rozhodujících kritérií výměra připlocené části pozemku, který je předmětem držby, ve vztahu k celkové ploše koupeného/vlastněného pozemku (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka), přičemž i toto je potřeba zkoumat individuálně ve vztahu k dalším hlediskům a okolnostem projednávané věci (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

46. V návaznosti na výše uvedené ve spojení se zkoumáním existence nepřetržité držby Zůstavitelky se soud současně nemohl nezabývat otázkou oprávněnosti držby Zůstavitelky, potažmo její dobré víry, na základě objektivních okolností, ve vzájemném kontextu dosažených skutkových zjištění na základě provedených důkazů. V rámci takto určených zákonných mantinelů soud nemohl dojít k jinému závěru, než že Zůstavitelka nebyla ve vztahu ke Spornému pozemku oprávněným držitelem, a to především z následujících důvodů.

47. Vzhledem k tomu, že i žalobci předložili soudu několik listinných důkazů, pocházející z valné části z doby před datum, tj. před tvrzeným vydržením Sporného pozemku Zůstavitelkou, z nichž je zřejmý tvar Pozemků žalobkyně č. hodnota a tvar Sporného pozemku, soud nemůže mít pochyb o tom, že si Zůstavitelka musela (či při obvyklé opatrnosti měla) být vědoma, že tak, jak jsou zobrazeny Pozemky žalobkyně č. hodnota v jednotlivých zákresech a snímcích (např. důkaz: snímek pozemkové mapy z roku 1987 – č.l. 46, situace osazení typové chaty jméno FO - č.l. 47, situace a návrh nového oplocení – č.l. 53, situační plánek oplocené parcely č.kat. 145 – č.l. 60), neodpovídají tvarem údajného užívání a oplocení Pozemků žalobkyně č. hodnota spolu se Sporným pozemkem, kdy připlocení Sporného pozemku k Pozemkům žalobkyně č. hodnota vytváří nepřirozený rodné přijmení (předložená černobílá fotografie oplocené části Sporného pozemku – č.l. 50 a 52). Jinými slovy Pozemky žalobkyně č. hodnota tvoří tvar trojúhelníku a svírají s Pozemky žalované ostrý úhel, přičemž Sporný pozemek spolu s Pozemky žalobkyně č. hodnota tvoří nepravidelný čtyřúhelník (důkaz např. geometrickým plánem č. hodnota-21/2016, vypracovaný tituly před jménem jméno FO – č.l. 9). Nadto z listinného důkazu snímek pozemkové mapy z roku 1987, který byl součástí žádosti Zůstavitelky o povolení stavby v roce 1991, jednoznačně vyplývá, že původní (dnes již neexistující) chata na pozemku parc. č. st. 133 v podstatě kopíruje linii Pozemku žalované, což odpovídá aktuálnímu zákresu v katastru nemovitostí, kdy je prostor od stěny původní chaty k hranici Pozemku žalované mezi 0,65 m – 1,02 m. Na tom nic nemění ani provedená digitalizace předmětných pozemků, když všechny svou zakreslenou podobou odpovídají aktuální podobě uvedené v katastru nemovitostí. Argumentace žalobců vztahující se k tzv. useknuté špičce v severní části Pozemku žalobkyně č.hodnota ve vztahu k tvaru pozemku užívaného Zůstavitelkou, žalobci nijak neprokázali, přičemž se jejich argumentace rozchází jak se zákresem Sporného pozemku a Pozemku žalobkyně č. hodnota v geometrickém plánu č. hodnota-21/2016, vypracovaný tituly před jménem jméno FO, tak se samotným zákresem tzv. užívaného pozemku, označeného v kopii geometrického plánu jako „Pozemek dle žaloby“.

48. Žalobci dále předložili soudu znalecký posudek jméno FO z datum, jak bylo soudem konstatováno v souvislosti s otázkou nepřetržité držby Sporného pozemku po dobu 10 let, kdy dle tohoto posudku celková výměra zkoumaných pozemků představovala 564 m2 (pozemek parc. č. st. 133 o výměře 112 m2 a pozemek parc. č. hodnota o výměře 452 m2), což odpovídá výměře Pozemků žalobkyně č. hodnota, evidované v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně č. hodnota. Dle geometrického plánu č. hodnota-21/2016, vypracovaného tituly před jménem jméno FO Říhoovu, činí výměra Sporného pozemku 95 m2 , přičemž v poměru k Pozemkům žalobkyně č. hodnota představuje Sporný pozemek téměř 20 % plochy navíc, což nelze brát jako zanedbatelnou výměru užívací plochy, zejména i v kontextu dalších zjištění v rámci provedeného dokazování, zejména, že se jedná o pozemky v relativně přehledném terénu, jednoznačně uvozeném Pozemkem žalované. Soud má za to, že Zůstavitelka si musela být při tvrzené držbě Sporného pozemku vědoma, že takto užívaná plocha v souhrnu představuje nepoměrně větší užitnou plochu, než jaká odpovídá závěrům v jí zadanému a následně vypracovanému znaleckému posudku jméno FO.

49. Žalovaná v rámci své procesní argumentace zdůrazňovala také skutečnost, že Zůstavitelka vystavěla zčásti na pozemku patřícím žalované, tj. na Sporném pozemku, chatu bez příslušných povolení, které se k příslušné stavbě vztahují – zejména ust. § 75 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon ve znění platném od datum do datum, dle něhož je stavebník je povinen zajistit před zahájením stavby vytyčení prostorové polohy orgány či příslušníky k tomu pověřenými, přičemž vytyčení se provádí v souladu s územním rozhodnutím a stavebním povolením. Zůstavitelka tak nesplnila svou zákonnou povinnost stavět na základě stavebního povolení a nechat stavbu před jejím započetím geometricky zaměřit. V této souvislosti žalovaná poukazovala na stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kdy je potřeba se zabývat otázkou, zda by v případě, že by Zůstavitelka neporušila veřejnoprávní předpisy, vyšel skutečný stav najevo, tj. Zůstavitelka by zjistila, že neoprávněně užívá Sporný pozemek. K tomuto byla žalovaná poučena soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 3, přičemž následně uvedla, že závěr je možné učinit na základě tehdy platných předpisů, a to dle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění účinném do datum, kdy u nových staveb ve vlastnictví občanů se zápisy provádějí na základě rozhodnutí o udělení popisného nebo evidenčního čísla a geometrického plánu. Nová chata Zůstavitelky tak mohla být zapsána do katastru nemovitostí jen na základě geometrického plánu, přičemž při zaměření by se tak jednoznačně zjistilo, že Zůstavitelka měla a mohla vědět již před zadáním geometrického plánu, že chata byla postavena zčásti na Sporném pozemku (dle aktuálního stavu v katastru nemovitostí je stále zapsána na pozemku parc.č. st. 133 dnes již neexistující chata). Jak konstatoval ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Lze tak přisvědčit žalované, že Zůstavitelka nedodržela tzv. obvyklou opatrnost při stavbě nové chaty a užívání Sporného pozemku, přičemž zachování obvyklé opatrnosti je podmínkou oprávněné držby. Pakliže žalobci argumentovali tím, že stavební povolení bylo vydáno ke stavbě chaty na pozemku parc. č. hodnota, tento argument neobstojí v souladu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu, neboť jak bylo opakovaně rozhodnuto, nelze se dovolávat důvěry ve správnost rozhodnutí stavebního úřadu, pokud jimi nebyla přímo řešena otázka hranic mezi pozemky a pokud stavební úřad vycházel z předložených podkladů. S ohledem na tato zjištění soud i v rámci tohoto hlediska došel k závěru, že Zůstavitelka nebyla oprávněným držitelem.

50. Žalovaná v rámci své obrany také zmínila skutečnost, že Sporný pozemek není způsobilým předmětem vydržení, neboť se na něm historicky nacházela obecní cesta, která takto vedla podél celé linie Pozemku žalobkyně č. hodnota, sousedící s Pozemky žalované, a dále, že k připlocení Sporného pozemku došlo až po datum. K oběma těmto svým tvrzením byla následně soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3, nechť označí důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Vzhledem ke skutečnosti, že nyní je Sporný pozemek oplocen spolu s Pozemkem žalobkyně č. hodnota, mezi stranami nebylo sporu o tom, že cesta se nyní na Sporném pozemku nenachází. V rámci dokazování soud provedl náhled do online archivu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, kde na základě mapy jednotné evidence půdy pro obec adresa z období od 1964 – 1969 a mapy stabilního katastru pro obec adresa z roku 1840, bylo seznatelné, že podél hranice Pozemků žalobkyně č. hodnota sousedící s Pozemkem žalované vedla v blíže neurčené šíři cesta. Toto ostatně není sporné mezi stranami ani nyní, resp. pozemní komunikace se v současné době nachází za oplocenou částí Sporného pozemku, na Pozemku žalované. Rovněž je zřejmé z komunikace jméno FO vůči Obvodnímu národnímu výboru adresa – západ ze dne datum (č.l. 14 – rub), že pozemek parc. č. hodnota (Pozemek žalobkyně č. hodnota) je ohraničen ze dvou stran cestami úvozovými a třetí stranou je přičleněn na oplocenou parcelu zastavěnou chatou č. hodnota, dále je existence cesty zřejmá např. i z leteckých snímků z roku 1956 (č.l. 7), 1966 (č.l. 7 - rub) a 1968 (č.l. 8), či z ortofotomapy z roku 1953 (č.l. 16). Soud však i přes provedené dokazování nedospěl k jednoznačnému závěru, zda Sporný pozemek byl součástí obecní cesty, jak tvrdí žalovaná, či nikoli, neboť z jednotlivých důkazů není seznatelná šíře předmětné komunikace, resp. v jaké vzdálenosti se komunikace nacházela od Pozemku žalobkyně č. hodnota. S ohledem na skutečnost, že už z výše uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že Zůstavitelka Sporný pozemek pro nesplnění zákonných podmínek nevydržela, vyhodnotil případné další zkoumání a navazující dokazování jako nadbytečné a v tomto kontextu žalovanou dále nepoučoval. V podstatě totožně soud postupoval i ohledně tvrzení žalované týkající se eventuálního připlocení Sporného pozemku až po datum, k jehož prokázání byla žalovaná rovněž poučena. Vzhledem ke skutečnosti, že nositeli břemene tvrzení a důkazního ohledně skutečnosti, že Zůstavitelka Sporný pozemek držela nepřetržitě po dobu 10 let, tj. od datum do datum, jsou žalobci, přičemž toto své břemeno neunesli, má soud za to, že by bylo nadbytečné a zčásti i nelogické zabývat se prokazováním skutečnosti ohledně připlocení Sporného pozemku po datum.

51. Nad rámec uvedeného soud ve vztahu k argumentu žalované ohledně tzv. legitimního očekávání a vyřešení předmětné právní otázky v jiném řízení uvádí, že v souladu se stávající judikatorní praxí Nejvyššího soudu ČR řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení, a o níž soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní jako s otázkou předběžnou pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

52. Z výše uvedeného řetězce dílčích právních závěrů, k nimž soud dospěl po zhodnocení provedeného dokazování v souladu s relevantní zákonnou úpravou a stávající judikatorní praxí, došel soud k závěru, že se žalobcům nepodařilo prokázat, že Zůstavitelka splnila podmínky vydržení dle ust. §§ 130 odst. 1 a 134 odst. 1 obč. zák. Zůstavitelka tak vlastnické právo ke Spornému pozemku ke dni datum nevydržela, proto soud žalobu na určení, že Zůstavitelka byla ke dni své smrti, tj. ke dni datum, vlastníkem Sporného pozemku, zamítl.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve znění účinném do datum, z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka (3 x částka) za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t., kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne datum a účast na jednání soudu dne datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do datum. Dále advokátu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t., ve znění účinném od datum, z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka (3 x částka) za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t., kterými jsou účast na jednání soudu dne datum, účast na jednání soudu dne datum a písemné podání ve věci samé ze dne datum, dále částka částka za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a. t., a to účast na jednání soudu dne datum, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů v částce částka (4 x částka) dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od datum. Právnímu zástupci žalované dále náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Nad rámec tohoto soud uvádí, že ve vztahu k uplatněnému úkonu vztahujícímu se k jednání s protistranou o smíru, včetně uplatněné náhrady za promeškaný čas, nebylo prokázáno, že se právní zástupce žalované případné schůzky s protistranou osobně účastnil, a dále ve vztahu k úkonům týkající se náhrady za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech, které se konají v místě sídla advokáta, soud v souladu s ust. § 14 odst. 1 písm. a) a.t. náhradu nepřiznává.

54. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. l o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.