12 C 229/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 644 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky částku , částka, (jistina , částka, , poplatky , částka, a pojistné , částka, ) s úrokem ve výši , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že mezi účastníky byla dne , datum, , po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru N fois EC č. , hodnota, , na základě níž byl dán žalovanému k dispozici úvěrový limit , částka, , který mohl opakovaně čerpat. Žalovaný čerpal (účelový) úvěr ve výši , částka, , když počínaje , datum, byl povinen hradit pravidelné měsíční splátky ve výši , částka, (vč. plateb pojistného ve výši , částka, ). Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když uhradil toliko dvě splátky v celkové výši , částka, . Jelikož žalovaný ani přes výzvu neuhradil svůj dluh, žalobkyně od smlouvy odstoupila.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru N-TIMES č. , hodnota, , datované dne , datum, , soud zjistil, že na základě písemné dohody, s jejímž obsahem žalovaný vyslovil souhlas distančním (elektronickým) způsobem prostřednictvím unikátního kódu zaslaného SMS zprávou, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše , částka, s tím, že v části , částka, se jedná o účelově vázané peněžní prostředky na nákup zboží (mobilní telefon) od spol. , právnická osoba, , a ve zbytku se jedná o neúčelově vázané peněžní prostředky, které lze čerpat průběžně a opakovaně. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit ve 24 měsíčních splátkách po , částka, vč. měsíční platby pojistného , částka, za pojištění pro případ neschopnosti splácet, a to při úrokové sazbě 34,48 % ročně (RPSN 34,5 %).

5. Z listiny označené jako zpráva o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím peněžních prostředků ověřovat osobní a majetkové poměry žalovaného, konkrétně lustrací v registrech SOLUS, CRIF jakož i v centrální evidenci exekucí, přičemž údaje o příjmech a výdajích žalovaného měly být ověřeny z příslušných databází a registrů, na základě čehož dospěla žalobkyně k závěru, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činí , částka, a žalovaný je schopen splácet měsíčně částku , částka, . Uvedená listina obsahuje toliko žalobní tvrzení o tom, jakým způsobem se žalobkyně zabývala osobními a majetkovými poměry žalovaného před poskytnutím peněžních prostředků. Listina není způsobilá prokázat skutečnosti v ní uvedené, jelikož k jejich prokázání žalobkyně neoznačila žádné další důkazy (např. výpisy z výše uvedených registrů či doklady prokazující deklarované příjmy a výdaje žalovaného, tj. zejm. nájemní smlouva, pracovní smlouva, jiné úvěrové smlouvy apod.).

6. Z listiny označené jako přehled transakcí soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, poskytla ve prospěch žalovaného částku , částka, , a to bezhotovostním převodem na účet spol. HP TRONIC Zlín, s. r. o.

7. Z listiny označené žalobkyní jako rozklad soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem , částka, .

8. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).

9. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně v souladu s písemnou dohodou poskytla ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný dosud uhradil žalobkyni celkem , částka, . Žalobkyně se před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému zabývala jeho osobními a majetkovými poměry.

10. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv ověřovala majetkové poměry žalovaného (zejm. pravidelné příjmy a výdaje) jakož i skutečnost, zda proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce. V řízení dále nebylo prokázáno ani to, že by žalovaný uhradil žalobkyni více než , částka, anebo že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené možnostem žalovaného; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK). V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

17. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru jakkoliv ověřovala, zda proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná např. z Centrální evidence exekucí (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Exekutorskou komorou České republiky) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. V kontextu shora uvedeného poté nelze přistoupit ani na obvyklou argumentaci zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů/zápůjček, že jim žádný právní předpis výslovně neukládá, aby před poskytnutím úvěru prováděli lustraci v Centrální evidenci exekucí. Naopak, tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“18. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem ověřovala pravidelné příjmy a výdaje žalovaného.

19. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

20. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši , částka, (žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, a žalovaný neprokázal, že by žalobkyni zaplatil více než , částka, , rozdíl tak činí právě , částka, ), a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese přitom spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené jeho možnostem, určil soud novou (hmotněprávní) dobu splatnosti ve smyslu výše cit. judikatury Nejvyššího soudu tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni zbývající část jistiny spotřebitelského úvěru do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť účastnici si novou dobu splatnosti nedohodli. Změní-li se poté možnosti spotřebitele (žalovaného), může soud na návrh některé ze smluvních stran dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ). Argumentaci žalobkyně odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , odůvodňující přiznání práva na zaplacení úroku z prodlení, neshledal soud přiléhavou, neboť v žalobkyní uvedené věci není, narozdíl od shora cit. rozsudku sp. zn. , spisová značka, , explicitně řešena otázka počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny úvěru.

21. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. Pariční lhůta koresponduje s novou dobou splatnosti.

22. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácenou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalovanému nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jelikož se žalovaný s vrácením zbylé části poskytnuté jistiny dosud do prodlení nedostal (viz odůvodnění výše).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná. Žalobkyní vynaložené náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, a dále z nákladů na zastoupení advokátem podle § 137 a § 151 odst. 2 o. s. ř. Odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“), činí za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby a účast na jednání před soudem) částku , částka, (4 x , částka, ) a náhrada hotových výdajů činí , částka, za 4 úkony právní služby (4 x , částka, ) podle § 13 odst. 1, 4 AT. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za 2 půlhodiny strávené na cestě vlakem k soudnímu jednání z Olomouce do , adresa, a zpět činí částku , částka, . Náhrada cestovních výdajů podle ustanovení § 13 odst. 5 AT za cestu vlakem na trase , adresa, a zpět činí částku , částka, (cena vlakových jízdenek). Náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování advokátem, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a náhrady cestovních výdajů, činí částku , částka, . Z celkových žalobkyní vynaložených nákladů řízení ve výši , částka, přiznal soud žalobkyni 51 %, tj. částku , částka, , jelikož žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 75,5 %, neúspěšná v rozsahu 24,5 %, rozdíl tak představuje 51 %. Žalovaný je tedy podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.