14 C 209/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 016 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 016 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 016 Kč od [datum] do zaplacení, a dále na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 1 200 Kč a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 016 Kč od [datum] do [datum], a ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 516 Kč od [datum] do [datum].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 761 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení svůj peněžitý nárok vůči žalované na zaplacení částky 20 016 Kč požadované z titulu mezi účastníky ústně uzavřené kupní smlouvy z [datum] (o koupi a prodeji zboží: batoh Ortovox v ceně 3 960 Kč, rukavice Leki 3 472 Kč, kalhoty Ortovox 6 160 Kč, Ortovox outdorová výbava 6 424 Kč), resp. z titulu nároku na zaplacení kupní ceny z této kupní smlouvy a vyfakturované žalované fakturou žalobkyně [číslo] se splatností dne [datum]. Dále učinila žalobkyně předmětem řízení i nárok na zaplacení příslušenství této pohledávky, a to ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 20 016 Kč od [datum] do zaplacení. Konečně učinila žalobkyně předmětem řízení i nárok na příslušenství téže poihledávky, a to na zaplacení částky 1 200 Kč jako náhrady nákladů žalobkyně spojených s uplatněním pohledávky ve smyslu § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Žalobou vznesené nároky žalobkyně odůvodnila zejména tím, že dne [datum] účastníci uzavřeli kupní smlouvu na zboží uvedené výše a za kupní cenu uvedenou též výše. Dále tvrdila, že [datum] žalovaný (jako podnikatel) toto zboží od žalobkyně (jako podnikatele) odebral, a i to, že sjednanou kupní cenu za něho ale v den sjednané splatnosti (uvedený opět v dané faktuře) nezaplatil. Konečně ještě žalobkyně na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná po jednání s žalobkyní o úhradě daného dluhu svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše, že se jej rovněž zavázala dodatečně uhradit v dohodnutých pravidelných měsíčních splátkách (počínaje první splátkou splatnou dne [datum]) pod ztrátou výhody splátek při prodlení se splácením.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Na svoji obranu tvrdila, že údajně fakturovaná částka neodpovídá využitým službám a odebranému zboží dále, že předmětná faktura nebyla písemně odsouhlasena a ani podpisem žalované potvrzena. V navazujících vyjádřeních žalovaná rozporovala fakt, že by jednala s žalobkyní, a rovněž namítala obecně chybu ve vystavení faktury oproti odebranému zboží. Tvrdila, že k údajnému odběru zboží nedošlo na základě žádného právního jednání konkrétních osob, a že ani nebyla uzavřena žadná smlouva. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná upozorňuje na to, že dodané služby byly v rozporu s ústní dohodou ohledně rozsahu a způsobu jejich poskytnutí. Dle názoru žalované pak fakturace ze strany žalobkyně obsahuje vady a je neplatná. K prokázání svých obecných (a do značné míry neurčitých) tvrzení žalovaná v průběhu řízení navrhla jako důkaz toliko neurčitě výslech„ stran“, kdy z procesního hlediska se pak neúčastí u ve věci nařízeného jednání žalovaná zbavila možnosti přijmout ze strany soudu poučení nejen poučení dle § 118a odst. 1 a 3 (jak bude podrobněji odůvodněno dále), ale i poučení o tom, že důkaz je třeba navrhnout řádně tak, aby z jeho návrhu bylo zřejmé k prokázání jakých konkrétních skutkových okolností sporu je navrhován, a i tak, aby z něho bylo zřejmé (jde-li o výslech jakékoliv fyzické osoby – kdy výslech jakékoliv obchodní korporace je z povahy věci vyloučen), výslechu jaké konkrétní fyzické osoby se takový důkazní návrh týká.

3. Z výpisu z obchodního rejstříku k osobě žalobkyně a žalované má soud za zjištěné, že jak žalobkyně, tak žalovaná jsou podnikateli. Předmět podnikání žalobkyně zapsaný v obchodním rejstříku byl ke dni [datum] výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a jejím jednatelem byl v období od [datum] do [datum] [příjmení] [příjmení], [datum narození], den vzniku funkce: [datum], a druhým jednatelem byla v období od [datum] [jméno] [příjmení], přičemž každý z jednatelů žalobkyně byl v době od [datum] do [datum] oprávněn společnost zastupovat samostatně. Předmětem podnikání žalované zapsaným v obchodním rejstříku byl ke dni [datum] výchova a vzdělávání na středních a speciálních školách podle zákona č. 29/84 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, ve znění pozdějších předpisů, uveřejněném ve Sbírce zákonů pod č. 258/1996 Sb. a jejím jednatelem [jméno] [příjmení], [datum narození], den vzniku funkce: [datum] do současnosti. I on byl za žalovanou oprávněn jednat samostatně. Z faktury žalobkyně [číslo] pak soud zjistil, že tato byla vystavena dne [datum] žalobkyní vůči odběrateli, kterým byla žalovaná. Dále z této listiny soud zjistil, že datum splatnosti bylo uvedeno na faktuře [datum] a že faktura byla vystavena za dodávku následujícího zboží a v následujících cenách (včetně DPH): Batoh Ortovox – outdoorová výbava v ceně 3 960 Kč, Rukavice Leki outdoorová výbava v ceně 3 472 Kč, Kalhoty Ortovox outdoorová výbava v ceně 6 160 Kč a Ortovox outdoorová výbava v ceně 6 424 Kč – celkem tedy vyfakturováno zboží za 20 016 Kč. Dále má soud z výzvy k plnění ze dne [datum] (učiněnou fomou datové zprávy) za zjištěné, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění dle § 142a o.s.ř., s tím že žalobkyně žádala po žalované, aby nejpozději do 7 dnů ode dne doručení této výzvy uhradila na účet žalobkyně jistinu ve výši 20 016 Kč, zákonný úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši 348,36 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč (z titulu týchž jako v žalobě specifikovaných nároků). Z doručenky této datové zprávy vzal soud za prokázáno, že tato výzva k plnění byla žalované doručena dne [datum]. Z doložené e-mailové komunikace má soud za prokázáno, že mezi právním zástupcem žalobkyně a žalovanou došlo dne [datum] k žádosti žalované o dohodu o možnosti úhrady částky 20 016 Kč s příslušenstvím v posunutém termínu nebo ve splátkách, právní zástupce žalobkyně téhož dne reagoval nabídkou 2 variant splácení dluhu ze strany žalované. Dne [datum] strana žalovaná odeslala právnímu zástupci žalobkyně e-mail s tím, že má připravit podklady pro variantu [číslo] splácení dluhu, což by znamenalo splácení od července 2021 (celkem by se jednalo o 5 splátek po 3 500 Kč a 6. splátka by byla zůstatek dluhu, náklady na vymáhání 1 200 Kč a úrok z proldení v zákonné výši, který by se dopočítal dle skutečných dat plateb). Další e-mailová komunikace pak proběhla dne [datum], a to když právní zástupce žalobkyně oznámil žalované, že jsou po splatnosti první dvě splátky dle splátkového kalendáře (celkem 7 000 Kč) a vyzval žalovanou k úhradě nejpozději do [datum]. Na tento e-mail reagovala žalovaná dne [datum] s tím, že napsala, že se omlouvá, že měla uzavřenou školu, ale už jsou zpět a napraví. Dále má soud za zjištěné, že v mezidobí dne [datum] došlo k sepsání listiny označené uznání dluhu, ve které byly v záhlaví specifikovány strany věřitele (žalobkyně) a dlužníka (žalovaná), a v této bylo uvedeno, že věřitel má za dlužníkem pohledávku z titulu kupní ceny zboží dodaného věřitelem dlužníkovi dne [datum], jehož kupní cena v celkové výši 20 016 Kč byla věřitelem fakturována dlužníkovi fakturou [číslo] se splatností dne [datum] (čl.). V čl. II listiny bylo uvedeno, že dlužník uznává svůj dluh uvedený v čl. I - tedy ve výši 20 016 Kč, co do jeho důvodu i výše, a zavazuje se jej uhradit způsobem sjednaným v čl. III. V čl. III bylo uvedeno, že se dlužník zavázal uhradit svůj dluh uvedený v čl. I v měsíčních splátkách po 3 500 Kč vždy nejpozději k 15. dnu v měsící, počínaje [datum], a to na zde specifikovaný účet věřitele, s tím, že při prodlení se zaplacením kterékoliv ze splátek po dobu delší než 7 dní se stává splatným celý zbytek dluhu. V témže článku také věřitel s tímto splátkovým kalendářem vyslovil výslovně souhlas. Listina je pak podepsána ke dni [datum] věřitelem (zastoupeným jednatelem [jméno] [příjmení]) a ke dni [datum] dlužníkem (zastoupeným jednatelem [jméno] [příjmení]). Dále má soud z výzvy k plnění ze dne [datum] za zjištěné, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění dle § 142a o.s.ř., s tím že žalobkyně žádala po žalované, aby nejpozději do 7 dnů ode dne doručení této výzvy uhradila na účet žalobkyně jistinu ve výši 20 016 Kč, zákonný úrok z prodlení, který ke dni [datum] činí 1 144,58 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč. Z doručenky datové zprávy vzal soud za prokázáno, že tato výzva k plnění byla žalované doručena dne [datum].

4. Po provedeném dokazování soud přijal závěr o skutkovém stavu, podle kterého jednatelé žalobkyně a žalované, kteří byli za tyto obchodní společnosti (podnikatele) oprávněni samostatně právně jednat ke dni [datum] (resp. k [datum] jde-li o žalovanou, a kdy tedy listinu podepsala první smluvní strana - žalovaná) podepsali za účastníky k důkazu provedenou listinu uznání dluhu z [datum] (resp. [datum]) výše popsaného obsahu. Že by žalovaná třeba po podpisu této listiny něčeho žalobkyni na touto listinou co do důvodu a výše písemně uznaný dluh uhradila, to nebylo tvrzeno (a ani z provedených důkazů ani zjištěno/prokázáno). Stejně tak nebylo ze strany žalované tvrzeno a ani prokázáno nic (včetně obrany žalované popsané v bodu 2. odůvodnění tohoto rozsudku), na základě čeho by bylo možno uzavřít, že žalovanou v uznání dluhu uznaný dluh nevznikl, anebo že zanikl z jinak než splněním.

5. Podle § 1723 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen jako „o.z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

6. Podle § 1724 odst. 1 o.z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

7. Podle § 1725 o.z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

8. Podle § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

9. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. Podle § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

11. Podle § 1759 o.z. smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.

12. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po aplikaci cit. zákonných ustanovení na zjištěný závěr o skutkovém stavu soud uzavřel, že žaloba je důvodná v rozsahu uvedeném ve výroku č. I. Soud tak rozhodl na podkladě následujících právních zárvěrů. Po právní stránce soud nejprve uzavřel, že na základě zjištěných skutečností nutno dovodit, že ze strany žalované došlo dne [datum] k platnému a právně účinnému právnímu jednání (vtělenému do listiny„ uznání dluhu“), a které bylo na místě dle jeho zjištěného obsahu (a co do právních účinků, které s ním spojuje zákon) vyhodnotit jako platné a právně účinné uznání dluhu ve smyslu § 2053 o.z. V té souvislosti třeba zmínit, že v dané listině byl v jejím článku II. žalovanou v této listině uznávaný dluh identifikován dostatečně určitě (pro účely platného uznání dluhu ve smyslu § 2053 o.z. a vyvolání účinků uznánení dluhu dle tohoto zákonného ustanovení) jako pohledávka žalobkyně vůči žalované z titulu nedoplatku kupní ceny zboží, které bylo dodáno žalobkyní žalované dne [datum], v celkové ceně 20 016 Kč, a kdy tato částka byla žalobkyní vyfakturována žalobkyní v řízení k důkazu doloženou fakturou [číslo] v níž bylo stanoveno rovněž datum splatnosti na den [datum]. Tato listina byla také vyhotovena písemně, obsahovala jednoznačný projev vůle žalované (jako dlužníka) vůči žalobkyni (jako věřiteli) daný a dostatečně skutkově specifikovaný dluh (z titulu nedoplatku kupní ceny 20 016 Kč z žalobkyní v žalobě v této věci tvrzené ústní kupní smlouvy) uznat co do důvodu a výše, a byla také podepsána jednatelem žalované (který byl zároveň dle výpisu z obchodního rejstříku k osobě žalované za dlužníka v dobu činění tohoto jednostranného adresného právního jednání oprávněn samostatně právně jednat). Právním účinkem platného uznání dluhu (§ 2053 o.z.) je vznik vyvratitelné právní domněnky, že platně a účinně co do důvodu a výše uznaný dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Uzná-li žalovaný dlužník ve smyslu § 2053 o.z. písemně platně a co do důvodu a výše dluh, pak aby se v civilním sporném řízení požadavku věřitele na jeho zaplacení ubránil, musí podat v takovém řízení důkaz opaku (§ 133 o.s.ř.) Tomu lze rozumět tak, že v takovém řízení musí např. tvrdit skutečnosti (a tyto ještě nade vší pochybnost navrženými důkazy prokázat), ze kterých by šel vyvodit závěr, že daný dluh platně nevznikl, byl splněn, anebo že zanikl z jiného důvodu. Přitom„ pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou“ (k tomu srovnej třeba rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uveřejněné na [webová adresa] ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3902/2012 a rozhodnutí v něm citovaná). Jelikož žalovaná žádnou takovou skutečnost neprokázala (k prokázání svých nadto stále nedostatečně po skutkové stránce uvedených tvrzení nenavrhla procesně žádný důkaz... kdy nadto z provedených důkazů má soud naopak za zcela zřejmé, že k jednání o předmětné kupní smlouvě mezi stranami docházelo, ba co více i to, že závazek z dané kupní smlouvy byl žalovanou písemně co do důvodu i výše uznán), uzavřel soud, že zde v době uznání daného dluhu existoval žalobkyní v žalobě v této věci tvrzený závazek žalované k žalobkyni z titulu žalobkyní v žalobě tvrzené ústní kupní smlouvy ve výši 20 016 Kč (za opět v žalobě tvrzené zboží, jak byl tento vyfakturován fakturou [číslo] uvedenou i v platném uznání dluhu při vymezení tohoto závazku). Když žalovaná v průběhu řízení neprokázala žádnou takovou skutečnost na podkladě které by šel přijmout právní závěr, že tento závazek k zaplacení kupní ceny 20 016 Kč z titulu kupní smlouvy (§ 2079 a násl. o.z.) zanikl nebo platně nevznikl, pak soud uzavřel, že i ke dni vydání tohoto rozsudku tento písemně a co do důvodu a výše žalovanou uzananý závazek trvá v celé své výši, a že tedy žalovaná žalobkyni částku 20 016 Kč dluží.

15. Byť byl tento závazek splatný dříve k [datum] (pro což svědčila k důkazu provedená faktura a i jednostranné uznávací prohlášení dlužníka o splatnosti dluhu v uznání dluhu z [datum]), tak na základě zjištění přijatých z listiny„ uznání dluhu“ soud dále uzavřel, že touto listinou její smluvní strany (tentokrát již jako dvoustranným právním jednáním, a to na rozdíl jednostranného prohlášení žalované o uznání dluhu) dne [datum] (kdy listinu podepsala druhá smluvní strana – jednatel žalobkyně) platně a účinně sjednaly změnu dosavadní splatnosti daného dluhu. Pro to svědčil jednak obsah e-mailové komunikace účastníků o posunutí splatnosti daného dluhu k žádosti žalované, dále skutečnost, že žalobkyně dané uznání dluhu (obsahující i její výslovný souhlas s jeho splácením ve sjednaných splátkách) jako jedna ze stran tohoto právního jednání podepsala, a tím tedy vůči žalované jako druhé smluvní straně„ dané listiny“ projevila navenek svoji vůli změnu splatnosti sjednat (§ 1759 o.z.). Přestože tak splatnost závazku žalované k žalobkyni k zaplacení kupní ceny 20 016 Kč byla původně stanovena na [datum] (jak bylo také uznáno listinou uznání dluhu ze strany žalované dne [datum]), tak listinou uznání dluhu došlo na základě dohody stran v ní rovněž obsažené ke změně splatnosti tohoto závazku. Že skutečně došlo k platné změně splatnosti tohoto závazku soud dovodil z toho, že listinu o uznání dluhu podepsaly obě smluvní strany dané kupní smlouvy (a jde tak v jejím obsahu nejen o uznání dluhu jako jednostranné právní jednání žalované, ale v části dotýkající se nové splatnosti dluhu, i o dohodu o změně splatnosti, a tedy o dvoustranné právní jednání), čímž s jejím obsahem projevily souhlas každá vůči druhé z nich. Tato jejich dohoda o změně splatnosti nadto logicky a chronologicky navazovala na jednání stran právě o možné změně splatnosti daného dluhu žalované. Závěr o tom, že jde skutečně o dohodu je pak zřejmý i z výslovného souhlasu žalobkyně v této listině vztahující se k novému splátkovému kalendáři.

16. S ohledem na obsah stranami sjednaného splátkového kalendáře pak soud dále uzavřel (při absenci zjištění o jakémkoliv plnění ze strany žalované vůči žalobkyni na tento dluh i po dni [datum]), že se část žalobou nárokované listiny ve výši 3 500 Kč (ve výši první splátkovým kalendářem sjednané splátky) stala splatnou dne [datum], a když žalovaná neuhradila v den její splatnosti ani tuto první splátku, pak že se s ohledem na v téže listině obsažené ujednání o ztrátě výhody splátek celá zbývající část dluhu v částce 16 516 Kč stala splatnou až [datum] (tedy po sedmi dnech prodlení s úhradou první sjednané splátky). S ohledem na ust. § 1968 a 1970 o.z. proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a to tedy z částky 3 500 Kč od [datum] do [datum], a dále již z celé splatné částky 20 016 Kč od [datum] do zaplacení. Ohledně zbývající části nárokovaného úroku z prodlení soud žalobu s ohledem na vyložené závěry o splatnosti dluhu zamítl jako nedůvodnou (v rozsahu vymezeném ve výroku č. II tohoto rozsudku).

17. Ohledně obrany žalované, jak je vymezena v bodě [číslo] tohoto odůvodnění, soud uzavřel, že žalovaná neprokázala žádná ze svých tvrzení z vyjádření se k žalobě. To pak již jednoduše z toho důvodu, že nenavrhla k jejich prokázání procesně řádně žádný důkaz. Samo zpochybnění neexistence daného závazku a jednání o předmětní kupní smlouvě je pak zcela zpochybněno a vyvráceno prokázaným jednáním stran o úhradě tohoto dluhu a písemným uznáním dluhu a dohodou o jeho splácení ze strtany žalované. Samo uznání dluhu ze své strany pak žalovaná ani nezpochybnila a jedinný důkazní návrh učinila neurčitě (navrhla výslech dvou právnických osob). Když se pak žalovaná k ve věci konanému jednání neúčastnila (toto probíhalo bez její účasti v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř.), zbavila se tím sama možnosti být soudem sama nejprve opětovně poučena k nutnosti upřesnit a doplnit své skutková tvrzení, a potažmo i následně jí učiněný jedinný důkazní návrh (na výslech dvou právnických osob), a dále možnosti přijmout následně poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a ve vztahu k takovým skutečnostem a důkazům, ze kterých be se mohlo podávat, že z její strany platně písemně a co do důvodu a výše uznaný dluh nevznikl nebo zanikl.

18. Jelikož šlo v případě daného dluhu o dluh mezi podnikateli a ze závazku na dodávku zboží z kupní smlouvy, je pak s ohledem na dikci § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb. žaloba důvodná i co do nárokované částky 1 200 Kč na paušální náhradě nákladů spojených s mimosoudním uplatňováním této pohledávky. Proto byla žaloba posouzena jako důvodná i ohledně tohoto nárokovaného příslušenství.

19. Zbývá konečně dodat a odůvodnit, že první jednání ve věci se konalo dle názoru soudu bez účasti žalované u prvního jednání v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř., a to dne [datum]. V té souvislosti soud rekapituluje, že první jednání ve věci bylo soudem nařízeno již na den [datum], kdy ale žalovaná požádala přípisem doručeným soudu den před tímto jednáním o jeho odročení z po skutkové stránce neurčitě specifikovaných důvodů (pro epidemiologickou situaci na škole provozované žalovanou, a pro možnou karanténu jednatele žalované, a pro přesun zkoušek na dané škole do týdne, v němž se mělo konat nařízené soudní jednání). Ani k okamžité výzvě soudu z [datum] pak žalovaná tyto důvody z její žádosti z [datum] po skutkové stránce neupřesnila a nedoložila, a namísto toho jen několik málo hodin před termínem nařízeného prvního jednání ve věci požádala o odrok jednání z důvodu zcela nového – a to pro příznaky nemoci Covid 19 na straně jednatele žalované. Tuto žádost žalovaná opět nedoložila. S ohledem na epidemiologickou situaci spojenou s pandemií daného onemocnění v ČR soud (i přesto, že žalovaná daný nový důvod žádosti o odrok jednání opět nedoložila) jednání k této její druhé žádosti odročil (na [datum] v 8:00 hod.), a žalovanou zároveň vyzval k prokázání důvodu této v pořadí její druhé nedoložené žádosti o odročení jednání. Této další výzvě soudu o doložení důvodů druhé žádosti o odorčení jednání žalovaná opět nevyhověla. Následně bylo první jednání ve věci odročeno k doložené žádosti žalobkyně, a to na den [datum]. Dne [datum] žalovaná soudu doručila v pořadí již třetí žádost o odrok jednání, a tuto další žádost odůvodnila pracovní neschopností jedinného jednatele žalované. Tuto žádost žalovaná doložila rozhodnutím o pracovní neschopnosti svého jedinného jednatele vystaveným [datum]. Z tohoto rozhodnutí (a ani žádosti žalované o odročení jednání jako takové) se pak nepodával důvod pracovní neschopnosti jednatele žalované, a ani to, zda se pro tento důvod pracovní neschopnosti jednatel žalované skutečně nemůže pro nespecifikované zdravotní potíže soudního jednání účastnit. S ohledem na krátkou dobu zbývající do termínu nařízeného jednání soud ale ještě i této žádosti žalované o další odrok jednání vyověl, a jednání odročil na [datum]. Den před tímto dalším termínem odročeného prvního jednání žalovaná soud opět požádala o odročení jednání, a to tentokráte pro příznaky onemocněním Covid 19 na straně jejího jednatele, a pro kteréžto příznaky jej jeho ošetřující lékař odeslal (po pouhém popisu nespecifikovaných zdravotních obtíží na straně jednatele žalované jeho ošetřujícímu lékaři) v den konání nařízeného odročeného prvního jednání ve věci na PCR testy. To žalovaná doložila potvrzením o rezervaci tohoto lékařského úkonu v [nemocnice]. Této žádosti žalované o další odrok prvního jednání soud opět ještě vyhověl (a první jednání odročil na [datum]), přičemž takto soud učinil zejména s ohledem na možné epidemiologické dopady daného onemocnění, a i přesto, že žalovaná obdobné důvody pro dřívější odrok jednání v minulosti nedoložila (viz. žádosti o odrok jednání v termínech [datum] a [datum]). Dne [datum] pak žalovaná opětovně požádala o odročení jednání nařízeného na [datum], a to tuto další žádost odůvodnila opětovně pracovní neschopností jedinného jednatele žalované, přičemž jejíž důvod opětovně žalovaná nespecifikovala, a tuto jeho pracovní neschopnost nijak nedoložila. Na výzvu soudu z [datum] pak žalovaná téhož dne soudu doložila k této další žádosti o odročení jednání rozhodnutí o pracovní neschopnosti jednatele žalované, vystavené ale již dne [datum] (pracovní neschopnost jedinného jednatele žalované pak dle tohoto trvala od [datum]). S ohledem na čas zbývající do termínu jednání ve věci nařízeného na den [datum] soud dané žádosti žalované o odrok jednání opětovně ještě vyhověl (a jednání odročil na [datum] v 10:00 hod.), a to když nebylo možno vyloučit, že žalovanou opět netvrzené zdravotní důvody (pro které byl jedinný jednatel žalované v pracovní neschopnosti) vylučovaly v době na den [datum] nařízeného jednání účast žalované (potažmo jejího jedinného jednatele) u nařízeného jednání. Za účelem postavení dosavadních důvodů pracovní neschopnosti na jisto, a i za účelem případného dalšího hodnocení důvodnosti obdobných žádostí o odrok jednání ze strany žalované (a tedy i za účelem zjištění možnosti na straně jednatele žalované se účastnit v budoucnu jednání soudu) soud již následně unsesením ze dne 7. 3. 2022, č.j. 14 C 209/2021-56 žalované uožil, aby soudu sdělila okolnosti o těch zdravotních obtížích, které jedinnému jednateli žalované doposud bránily ze zdravotního hlediska účasti na jednání nařízených v termínech [datum] a [datum], a ze kterých by se podávalo, že se pro tyto jedinný jednatel žalované skutečně nebyl schopen ze zdravotních důvodů účastnit těchto nařízených jednání. Stejně tak soud žalovanou vyzval, aby (za účelem ověření těchto sdělených okolností/skutečností) soudu předložila souhlas jednatele žalované s vyžádáním si zpráv a informací o jeho zdravotním stavu od jeho ošetřujících lékařů, kteří by se k těmto otázkám mohli vyjádřit. Soud v tomto usnesení konečně žalovanou rovněž procesně poučil o možnosti se nechat u jednání zastoupit obecným zmocněncem, popř. i pověřeným zaměstnancem žalované. Ani na toto usnesení soudu žalovaná ve stanovené lhůtě (plynoucí do [datum]) nereagovala. Den před dalším termínem ve věci nařízeného jednání pak žalovaná doručila soudu opět žádost o odročení jednání nařízeného na den [datum], a to z důvodu pokračující pracovní neschopnosti jednatele žalované, trvající již od [datum]. Tato žádost byla doložena již soudu v minulosti žalovanou doloženým rozhodnutím o pracovní neschopnosti jedinného jednatele žalované z [datum] (nadto bez otisku razítka lékaře, který měl toto vystavit...), a tedy opět bez toho, aby se z ní podával důvod pracovní neschopnosti jednatele žalované, a tedy i faktická nemožnost jednatele žalované účastnit se nařízeného jednání v době jeho pracovní neschopnosti - pro i přes výzvu soudu nespecifikovaný zdravotní problém (důvod pracovní neschopnosti). Soud žalované k této žádosti již a s ohledem na shora popsané skutečnosti přípisem z [datum] (převzatým žalovanou [datum]) sdělil, že jednání nařízené na [datum] neodročí, a to v zásadě ze dvou žalované zároveň sdělených důvodů. První byl ten, že danou žádost žalované o odročení jednání nařízeného na den [datum] měl soud za již učiněnou z důvodu, který nebylo možno v den konání daného jednání (a ani k [datum]) vyhodnotit jako důležitý, a druhý byl ten, že již tuto žádost soud vyhodnotil jako obstrukčního charakteru, zneužívajícího procesního práva účastníka řízení požádat o odročení jednání (z důležitých důvodů). Tyto závěry pak soud učinil s ohledem na to, že pro ně svědčily již výše popsané kroky žalované vedoucí k opakovanému odročování jednání (činěné často bezprostředně před termínem jednání), ve spojení s opakovaným řádným nedokládáním důvodů těchto žádostí – k tomu srovnej třeba výše shrnuté nulové reakce žalované na výzvy soudu k ověření důvodů žádostí o odročení – zejména na výzvy soudu ze dne [datum], [datum]. Dále k tomuto hodnocení ze strany soudu přispělo i to, že žalované mohly být opakovaně dané důvody pro odročení jednání známy (a soudu i sděleny) dříve, než k tomu fakticky došlo (zejména jde-li o žádosti o odročení jednání ze dne [datum] a [datum] – což opět svědčí o obstrukčním chrakteru těchto žádostí). Toto objektivizovat pak žalovaná soudu znemožnila nevyhověním výzvě soudu ze [datum]. Za důležitý důvod pro odročení jednání a i jako skutečnost svědčící pro obstrukční charakter této žádosti z [datum] pak svědčilo i to, že žalovaná od vyrozumění o prvním jednání ve věci nevyužila sama (a později ani po poučení ze strany soudu) možnosti zajistit svoji účast u jednání prostřednictvím jakékoliv další osoby, která by byla za žalovanou oprávněna před soudem jednat. Je přitom záležitostí účastníka, aby zabezpečil obhajobu svých zájmů před soudem, a to v případě právnické osoby přítomností jakékoliv osoby oprávněné za právnickou osobu jednat. To pak nadto v situaci, kdy je některá z takových osob (typicky statutár společnosti) v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Možnosti právnické osoby k zabezpečení své přítomnosti při jednání jsou různé. Nemoc nebo zaneprázdněnost statutárního orgánu společnosti pak zpravidla nejsou důvodem pro odrok jednání, neboť korporace může pravidelně zajistit svoji přítomnost u soudu i prostřednictvím další osoby, kdy o tomto byla žalovaná nadto soudem v této věci poučena, a takovou reálnou možnost bylo lze u právnické osoby zajišťující provoz jazykové školy (s právem státní jazykové zkoušky), a tedy právnické osoby prividelně dostatečně personálně vybavené, předpokládat. Zda nebylo možno jednat v nepřítomnosti jednatele žalované v této věci i přes jeho pracovní neschopnost (tedy zda mu tato znemožňovala se účastnit jednání pro nesdělený zdravotní problém na jeho straně), popř. třeba v době jeho vycházek, to soudu žalovaná znemožnila i přes výzvy soudu zjistit. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud přitom posuzuje s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, tak jako ostatně v této věci soud činil, a opětovně hraničním žádostem o odrok jednání ze strany žalované i přes její kroky do [datum] vyhovoval. Počínaje žádostí doručenou soudu dne [datum] pak ale již soud tyto žádosti žalované počal hodnotit jako obstrukční, a neobsahující doložený důležitý důvod pro odrok jednání (v podrobnostech srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4809/2017, nebo z 18. 7. 2000, sp. zn. 25 Cdo 911/2000). Tytéž právní závěry pak soud vztahuje i na poslední žádost žalované o odrok jednání z [datum], a která byla opřena opět toliko o tvrzení žalované o doložené pokračující pracovní neschopnosti jednatele žalované, a dále o argument nemožnosti si v krátké době zajistit zastoupení jinou osobou. K tomu soud ještě pro úplnost dodává, že o nařízení/potřebě konání jednání ve věci žalovaná věděla od [datum], přičemž o procesní možnosti/právu se nechat u jednání zastoupit byla v této věci poučena (a to soud hovoří jen o této věci) v dostatečném časovém předstihu přede dnem [datum].

20. Ve výroku č. III tohoto rozsudku rozhodl soud o náhradě nákladů řízení a tuto přiznal podle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve věci až na nepatrnou část předmětu řízení úspěšné žalobkyni. Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 9 761 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 801 Kč, dále na odměnu zástupci žalobkyně ve výši celkem 7 760 Kč za 4 úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva se základním právním a skutkovým rozborem věci, účast na jednání dne [datum]), tj. ve výši 4 x 1 940 Kč za 1 úkon právní služby dle § 6, 7, 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na paušální náhradu výdajů zástupce žalobkyně v souvislosti s uvedenými 4 úkony právních služeb ve výši celkem 1 200 Kč (á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Náhrady dalších nákladů řízení se žalobkyně výslovně vzdala.

21. Lhůtu ke splnění povinností stanovených žalované tímto rozsudkem stanovil soud do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.