16 C 163/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 753 61 Milenov o zaplacení 121 756 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a kapitalizovaný úrok ve výši částka, úrok 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne datum poskytl žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu „částka“, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit i se sjednanými úroky ve výši 4 % z aktuální dlužné částky dohodnutým způsobem. Žalovaný ale sjednané úvěrové podmínky nesplnil, poskytnutý úvěr načerpal v celkové výši částka avšak žalobci vrátil pouze částku částka. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení úvěrové jistiny ve výši částka, poplatků ve výši částka, nákladů na vymáhání ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka a dalšího příslušenství.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, ze smlouvy č. hodnota ve znění Úvěrových podmínek, pojištění schopnosti splácet, rámcové pojistné smlouvy soud zjistil, že dne datum byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru do úvěrového limitu částka, při roční úrokové sazbě 26,28 %, RPSN 29,69 %, s tím, že celková částka splatná žalovaným činí částka. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách 4 % z dlužné částky dohodnutým způsobem. Současně žalobce poskytl žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši právnická osoba Kč na úhradu sluchátek SONY, který se žalovaný zavázal žalobci splácet v 24 splátkách po částka měsíčně. Dodatkem ke smlouvě ze dne datum došlo k navýšení úvěrového rámce z částky částka na částku částka, dalším dodatkem ze dne datum došlo k navýšení úvěrového rámce na částku částka, dalším dodatkem ze dne datum došlo k navýšení úvěrového rámce na částku částka a dalším dodatkem ze dne datum došlo k navýšení úvěrového rámce na částku částka.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z interního dokladu žalobce označeného jako výpis čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný dne datum vyčerpal úvěr ve výši právnická osoba Kč (za sluchátka SONY) a v období od datum do datum načerpal maximální možnou částku částka, neboť počítačový systém žalobce by žalovanému vyšší částku odmítl poskytnout (jak sám žalobce vysvětlil) a vyšší částku žalovanému neposkytl. Žalobce žalovanému poskytl úvěr v celkové výši částka. Poklud se v rekapitulaci v rubrice jistina nachází částka částka, z výpisu vyplývá, že k maximálně možnému úvěrovému limitu částka žalobce automaticky připočítává i další úroky z úroků a poplatky, které ve skutečnosti žalobce žalovanému neuhradil. Podle výpisu čerpání splátek a úhrad žalovaný vrátil žalobci za období od datum do datum zaokrouhleně celkem částku částka.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem ke dni uzavření úvěrové smlouvy datum do výše úvěrového limitu částka, žalobce žádné podklady o zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil. Pokud jde o žalobcem předložené potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne datum, tak zcela nepochybně se nevztahuje ke dni uzavření smlouvy ze dne datum, neboť uvedený úvěrový limit částka byl žalovanému poskytnut až dodatkem ke smlouvě ze dne datum. Z data potvrzení je zřejmé, že bylo vytvořeno až ke dni datum, tj. dlouho po uzavření sporné smlouvy a všech dodatků. Výpočty žalobce uvedené v jeho vyjádření ze dne datum nejsou ničím podloženy ani neodpovídají údajům uvedeným v přehledu pohybu na účtu. Metodika žalobce o posouzení úvěruschopnosti klienta nemá žádný relevantní význam a z úvěrové zprávy a z přehledu na účtu pouze vyplývá, že žalovaný měl pravidelně splácet inkaso ve výši částka a nájem ve výši částka, že měl další závazky např. u právnická osoba, Vodafone atd. a že v dubnu a v květnu 2021 měl mít příjem od nezjištěného plátce ale i další neidentifikovatelné výdaje. Z žádných žalobcem předložených podkladů nevyplývá, že žalobce zjišťoval a ověřoval skutečné příjmy žalovaného a jeho běžné náklady na živobytí, na bydlení, na vodné, stočné, elektřinu, odpadky, internet, mobil, dopravu apod. a to nejen ke dni uzavření úvěrové smlouvy datum, nýbrž ke každému dalšímu podstatnému navýšení úvěrového limitu, k němuž došlo ke dni datum, datum, datum a ke dni datum. Žalobce ničím neprokázal, že řádně a s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného.

7. Dopisem ze dne datum žalobce vyzval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne datum žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání. Předžalobní výzva byla doručována na adresu adresa, na níž podle CEO žalovaný od datum nemá trvalé bydliště.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červnu 2021 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 21,99 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 21,9 %, právnická osoba za úrokovou sazbu 19,9 % a právnická osoba poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 16.9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 20,17 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření úvěrové smlouvy ani ke dni uzavření dalších dodatků, jimiž došlo k podstatnému navýšení úvěrového limitu. Žalobce totiž dostatečně nezjišťoval ani neověřoval reálné příjmy žalovaného v době předcházející uzavření úvěrové smlouvy ani ke změnám smlouvy. Žalobce ani nezkoumal ani neověřoval reálné výdaje žalovaného na živobytí, bydlení, na odběr elektrické energie a plynu, vodného a stočného, za léky, za používání mobilu a internetu, koníčky, dopravu apod. a na další závazky. Přitom podle ustálené soudní judikatury bez zjištění těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy uzavírá, že provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo ryze formální a zřetelně nedbalé a že žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, ve skutečnosti nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému celkem částku částka a že žalovaný vrátil žalobci pouze částku částka a zůstal tak nedoplatek ve výši částka. Tato částka částka představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.