16 C 163/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 753 61 Milenov o zaplacení 121 756 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní mocitohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit dalšíčástku , částka, akapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, azákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 %,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne , datum, poskytl žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu „, částka, “, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit i se sjednanými úroky ve výši 4 % z aktuální dlužné částky dohodnutým způsobem. Žalovaný ale sjednané úvěrové podmínky nesplnil, poskytnutý úvěr načerpal v celkové výši , částka, avšak žalobci vrátil pouze částku , částka, . Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení úvěrové jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a dalšího příslušenství.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, ze smlouvy č. , hodnota, ve znění Úvěrových podmínek, pojištění schopnosti splácet, rámcové pojistné smlouvy soud zjistil, že dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru do úvěrového limitu , částka, , při roční úrokové sazbě 26,28 %, RPSN 29,69 %, s tím, že celková částka splatná žalovaným činí , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách 4 % z dlužné částky dohodnutým způsobem. Současně žalobce poskytl žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši , právnická osoba, Kč na úhradu sluchátek SONY, který se žalovaný zavázal žalobci splácet v 24 splátkách po , částka, měsíčně.Dodatkem ke smlouvě ze dne , datum, došlo k navýšení úvěrového rámce z částky , částka, na částku , částka, , dalším dodatkem ze dne , datum, došlo k navýšení úvěrového rámce na částku , částka, , dalším dodatkem ze dne , datum, došlo k navýšení úvěrového rámce na částku , částka, a dalším dodatkem ze dne , datum, došlo k navýšení úvěrového rámce na částku , částka, .

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z interního dokladu žalobce označeného jako výpis čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný dne , datum, vyčerpal úvěr ve výši , právnická osoba, Kč (za sluchátka SONY) a v období od , datum, do , datum, načerpal maximální možnou částku , částka, , neboť počítačový systém žalobce by žalovanému vyšší částku odmítl poskytnout (jak sám žalobce vysvětlil) a vyšší částku žalovanému neposkytl. Žalobce žalovanému poskytl úvěr v celkové výši , částka, .Poklud se v rekapitulaci v rubrice jistina nachází částka , částka, , z výpisu vyplývá, že k maximálně možnému úvěrovému limitu , částka, žalobce automaticky připočítává i další úroky z úroků a poplatky, které ve skutečnosti žalobce žalovanému neuhradil.Podle výpisu čerpání splátek a úhrad žalovaný vrátil žalobci za období od , datum, do , datum, zaokrouhleně celkem částku , částka, .

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem ke dni uzavření úvěrové smlouvy , datum, do výše úvěrového limitu , částka, , žalobce žádné podklady o zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil. Pokud jde o žalobcem předložené potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne , datum, , tak zcela nepochybně se nevztahuje ke dni uzavření smlouvy ze dne , datum, , neboť uvedený úvěrový limit , částka, byl žalovanému poskytnut až dodatkem ke smlouvě ze dne , datum, . Z data potvrzení je zřejmé, že bylo vytvořeno až ke dni , datum, , tj. dlouho po uzavření sporné smlouvy a všech dodatků. Výpočty žalobce uvedené v jeho vyjádření ze dne , datum, nejsou ničím podloženy ani neodpovídají údajům uvedeným v přehledu pohybu na účtu. Metodika žalobce o posouzení úvěruschopnosti klienta nemá žádný relevantní význam a z úvěrové zprávy a z přehledu na účtu pouze vyplývá, že žalovaný měl pravidelně splácet inkaso ve výši , částka, a nájem ve výši , částka, , že měl další závazky např. u , právnická osoba, , Vodafone atd. a že v dubnu a v květnu 2021 měl mít příjem od nezjištěného plátce ale i další neidentifikovatelné výdaje. Z žádných žalobcem předložených podkladů nevyplývá, že žalobce zjišťoval a ověřoval skutečné příjmy žalovaného a jeho běžné náklady na živobytí, na bydlení, na vodné, stočné, elektřinu, odpadky, internet, mobil, dopravu apod. a to nejen ke dni uzavření úvěrové smlouvy , datum, , nýbrž ke každému dalšímu podstatnému navýšení úvěrového limitu, k němuž došlo ke dni , datum, , , datum, , , datum, a ke dni , datum, . Žalobce ničím neprokázal, že řádně a s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného.

7. Dopisem ze dne , datum, žalobce vyzval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání. Předžalobní výzva byla doručována na adresu , adresa, , na níž podle CEO žalovaný od , datum, nemá trvalé bydliště.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červnu 2021 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 21,99 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 21,9 %, , právnická osoba, za úrokovou sazbu 19,9 % a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 16.9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 20,17 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření úvěrové smlouvy ani ke dni uzavření dalších dodatků, jimiž došlo k podstatnému navýšení úvěrového limitu. Žalobce totiž dostatečně nezjišťoval ani neověřoval reálné příjmy žalovaného v době předcházející uzavření úvěrové smlouvy ani ke změnám smlouvy. Žalobce ani nezkoumal ani neověřoval reálné výdaje žalovaného na živobytí, bydlení, na odběr elektrické energie a plynu, vodného a stočného, za léky, za používání mobilu a internetu, koníčky, dopravu apod. a na další závazky. Přitom podle ustálené soudní judikatury bez zjištění těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy uzavírá, že provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo ryze formální a zřetelně nedbalé a že žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, ve skutečnosti nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému celkem částku , částka, a že žalovaný vrátil žalobci pouze částku , částka, a zůstal tak nedoplatek ve výši , částka, . Tato částka , částka, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).