16 C 164/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 198 681,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce po žalovaném domáhal zaplatit další částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % aúrok 13,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, . se sídlem v Praze (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) poskytl žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, celkem , částka, za účelem konsolidace jeho předchozích závazků z úvěrů v rozsahu , částka, a ve zbývajícím rozsahu , částka, bez stanoveného účelu. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši , částka, v dohodnutých 72 měsíčních splátkách. Žalovaný své smluvní závazky řádně a včas hradit dohodnuté splátky nesplnil a předchůdci žalobce a žalobci vrátil pouze částku , částka, . Pro prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni , datum, . Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 198.681,98 K s příslušenstvím. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne , datum, popsal, jak jeho právní předchůdce s údajnou odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne , datum, předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu písemné smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění Všeobecných obchodních podmínek a Ceníku ČS a.s. považuje soud za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě jeho žádosti ze dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši 234.208 za účelem konsolidace jeho předchozího závazku ve výši , částka, , vedeného na účtu č. , č. účtu, , a ve zbývající výši , částka, bez stanoveného účelu. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce na úvěr celkem částku , částka, v 72 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 20. dni každého měsíce při roční úrokové sazbě 13,49 % a RPSN 15,02 %. Předchůdce i žalovaný podepsali smlouvu o úvěru dne , datum, .

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z doplnění žaloby ze dne , datum, a z platební historie soud zjistil, že dne , datum, předchůdce žalobce započetl na dluh žalovaného částku , částka, a , částka, a že žalovanému poskytl na jeho úvěrový účet částku , částka, .Dohodnuté splátky úvěru ve výši , částka, žalovaný splácel řádně a včas pouze v době od , datum, do , datum, , poté již žalovaný hradil splátky se zpožděním a v nižší výši. Za období od , datum, do , datum, uhradil žalovaný předchůdci i žalobci celkem částku , částka, .

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce před uzavřeném sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , žalobce konkrétně netvrdil ani ničím nedoložil, že žalovaný předchozí úvěr ve zbývající výši , částka, (který byl konsolidován) splácel řádně a včas.Z žádosti žalovaného ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí „půjčky“ ve výši , částka, , že měl být svobodný a měl bydlet u svých rodičů na adrese , adresa, , přičemž celkový počet členů domácnosti včetně žalovaného byl „1“. Žalovaný měl být zaměstnán v Gastru u , adresa, , přičemž měl mít příjem ve výši , částka, , který měl žalovaný doložit později. Žalovaný neuvedl, jaké měl u předchůdce další úvěry nebo půjčky, u jiných poskytovatelů neměl mít žalovaný žádné závazky, žalovaný neplatil žádný nájem a neměl žádné výdaje na výživné, srážky ze mzdy, na léky ani na jídlo apod. Tyto zjevně nepravdivé údaje žalovaný podepsal a předchůdce žalobce jejich pravdivost vůbec neověřoval.Podle potvrzení zaměstnavatele ze dne , datum, měl mít žalovaný průměrný měsíční příjem za uplynulých 12 měsíců ve výši , částka, , přestože měl mít mzdu ve výši , částka, .Z formuláře „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud dále zjistil, že předchůdce u žalovaného nezjistil z rejstříků žádné negativní informace. Přestože žalovaný v žádosti nepravdivě uvedl, že nemá žádné výdaje, banka si sama stanovila podle svého ekonomického modelu „úvěruschopnost žalovaného částkou , částka, “. Přestože žalovaný na žádosti dále nepravdivě uvedl, že nemá žádné další závazky, ČS a.s. zjistila, že žalovaný u předchůdce splácí předchozí úvěr splátkami ve výši , částka, měsíčně. Po takovém kouzlení s údajnými výdaji žalovaného banka konstatovala, že příjem klienta je dostatečný ke krytí splátek a že klientovi ještě zbývá částka , částka, na pokrytí životních nákladů žalovaného.Z předložených důkazů bylo prokázáno, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými běžnými výdaji žalovaného, tyto nezjišťoval ani neověřoval.

7. Dopisem ze dne , datum, předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dopisem ze dne , datum, oznámil předchůdce žalobce žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Smlouvou ze dne , datum, ve znění Přílohy č. , hodnota, postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. O postoupení pohledávky informoval předchůdce žalovaného dopisem ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání. Podle připojených podacích lístků podal žalobce dopisy k poštovní přepravě dne , datum, a , datum, .

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné měsíční reálné výdaje žalovaného v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Předchůdce žalobce pouze zjistil, že žalovaný má průměrný měsíční příjem ve výši , částka, a závazek z předchozího úvěru u jeho samotného, který splácí ve výši , částka, . Předchůdce však zamlčel, zda žalovaný splácí tento předchozí závazek řádně a včas, a přes zjevně nepravdivé informace žalovaného si sám podle svého vysoce utajeného „ekonomického modelu“ vymyslel, že výdaje žalovaného pro účely úvěruschopnosti jsou ve výši , částka, . Přitom podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. v té době činilo životní minimum jednotlivce částku , částka, . Předchůdce rovněž přehlédl, že i když měl žalovaný údajně bydlet u rodičů, celkový počet domácnosti včetně žalovaného byla „1 osoba“. Žalovaný měl bydlet , adresa, , pracovat měl v Gastru u , adresa, a přesto na každodenní dojíždění nevynakládal ani 1 korunu, stejně tak jako na mobil a internet. Soud uzavírá, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými výdaji žalovaného a to za situace, kdy část úvěru použil na úhradu předchozího zbývajícího úvěru sám sobě. Porušení této povinnosti předchůdcem žalobce má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce i žalobci na úvěrový dluh pouze částku , částka, , přičemž nevrácený nedoplatek zůstatek ve výši , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. , adresa, .745,19 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).