16 C 174/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 235 716,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a úrok 14,9 % ročně z částky částka od datum do datum, úrok 15 % ročně z částky částka od datum do datum, úrok 14,9 % ročně z pohledávky částka od datum do zaplacení, úrok 15 % ročně z pohledávky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum, úrok 17,9 % ročně z částky částka od datum do datum, úrok 15 % ročně z částky částka od datum do datum, úrok 17,9 % ročně z pohledávky částka od datum do datum, úrok 15 % ročně z pohledávky částka od datum do zaplacení, úrok 15 % ročně z pohledávky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum, datum a datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě rámcové smlouvy č. hodnota ze dne datum o aktivaci běžného účtu uzavřel s žalovaným ve dnech datum a datum dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z rámcové smlouvy ze dne datum , č. hodnota soud zjistil, že žalobce zřídil pro žalovaného běžný účet č. č. účtu s debetní kartou č. hodnota a zavázal se poskytovat žalovanému dohodnuté bankovní a platební služby za cenu podle ceníku žalobce 5. Z první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru označené jako dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě 1341537 – úvěr č. HÚ00769598 ze dne datum ve znění Formuláře pro standardní informace, Obchodních podmínek a splátkového kalendáře, soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka za účelem úhrady předchozích půjček žalovaného u žalobce ve výši částka a ve výši částka (v celkové výši částka), který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši částka při úrokové sazbě 14,90 % ročně a RPSN 14,83 %, formou 121 měsíčních splátek po částka splatných v období od datum do datum, vždy k 21. dni každého měsíce. Smlouva byla podepsaná vlastoručně zástupcem žalobce a elektronicky žalovaným. Pokud jde o vzájemné plnění, z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne datum č. č. účtu soud zjistil, že dne datum žalobce převedl na účet žalovaného částku částka a ihned týž den z tohoto účtu strhl pro sebe částky částka a částka jako úhradu předchozích půjček a částku částka za pojistné. Podle tvrzení žalobce v žalobě a přehledu plateb žalovaný na úvěrový dluh uhradil v období od datum do datum celkem částku částka. Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením sporné smlouvy ze dne datum, soud z potvrzení o výši příjmů zjistil, že žalobce při zjišťování reálných příjmů žalovaného vycházel z potvrzení vydaného firmou Kabex dne datum, tj. cca 15 měsíců před uzavřením smlouvy, s tím, že za období od dubna do června 2018 měl žalovaný průměrný měsíční příjem částka. Podle úvěrové zprávy ze dne datum měl mít žalovaný 2 závazky, měl splácet částka měsíčně a zbývající částka činila částka, hodnota score činila 498 a třída rizika byla F. Nebylo zjištěno, že žalovaný předchozí 2 závazky splácel řádně a včas. Žalobce nebyl schopen vysvětlit, co znamenají zkratky score ani třída rizika a podle sdělení žalobce ze dne datum údaje a zkratky v úvěrové zprávě poskytuje žalobci firma CBCB-Czech Banking Credit Burau a.s. podle metodiky, která není žalobci známá. Podle výpisu z účtu žalovaného za dobu od datum až datum, počáteční zůstatek na účtu byla částka částka a konečný zůstatek byl ve výši -částka. Podle těchto údajů žalovaný dne datum načerpal od žalobce půjčky částka a částka a žalobce si okamžitě strhl z tohoto účtu pro sebe částky částka a částka. V srpnu 2019 měl žalobce příjem z nemocenské částka a mzdy částka, v září 2019 z nemocenské ve výši částka a mzdy částka a v říjnu 2019 ze mzdy vše výši částka. Výdaje měl žalovaný mimo jiné na alimenty částka, na garáž částka a měl i další neidentifikovatelné údaje. Z předložených podkladů nelze zjistit, jaké reálné běžné výdaje měl žalovaný na svoje živobytí, na ošacení, hygienu, bydlení, vodné, stočné, elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet, dopravu, léky apod. Podle výpisu z účtu žalovaný nebyl ale schopen ušetřit finanční prostředky na úhradu svých závazků. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné příjmy a výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

6. Z druhé písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru označené jako dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě 1341537 – úvěr č. HÚ00899003 ze dne datum ve znění Formuláře pro standardní informace, Obchodních podmínek a splátkového kalendáře, soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši částka při úrokové sazbě 17,90 % ročně a RPSN 17,11 %, formou 97 měsíčních splátek po částka splatných v období od datum do datum, vždy k 24. dni každého měsíce. Smlouva byla podepsaná vlastoručně zástupcem žalobce a elektronicky žalovaným. Pokud jde o vzájemné plnění, z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne datum č. č. účtu soud zjistil, že dne datum žalobce převedl na účet žalovaného částku částka. Podle tvrzení žalobce v žalobě a přehledu plateb žalovaný na úvěrový dluh uhradil v období od datum do datum celkem částku částka. Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením sporné smlouvy ze dne datum, soud z potvrzení o výši příjmů zjistil, že žalobce při zjišťování reálných příjmů žalovaného vycházel rovněž z potvrzení vydaného firmou Kabex dne datum, tj. cca 26 měsíců před uzavřením smlouvy, s tím, že za období od dubna do června 2018 měl žalovaný průměrný měsíční příjem částka. Podle úvěrové zprávy ze dne datum měl mít žalovaný 1 závazek, měl splácet částka měsíčně a zbývající částka činila částka, hodnota score činila 508 a třída rizika byla G. Nebylo zjištěno, že žalovaný předchozí závazek splácel řádně a včas. Žalobce nebyl schopen vysvětlit, co znamenají zkratky score ani třída rizika a podle sdělení žalobce ze dne datum údaje a zkratky v úvěrové zprávě poskytuje žalobci firma CBCB-Czech Banking Credit Burau a.s. podle metodiky, která není žalobci známá. Podle výpisu z účtu žalovaného za dobu od datum až datum počáteční zůstatek na účtu byla částka -částka a konečný zůstatek byl částka. V červenci 2020 měl mít žalovaný příjem ze mzdy částka, v srpnu 2018 ve výši částka a v září 2020 ve výši částka. Výdaje měl žalovaný mimo jiné na splácení půjček pro žalobce a další neidentifikovatelné údaje. Z předložených podkladů nelze zjistit, jaké reálné běžné výdaje měl žalovaný na svoje živobytí, na ošacení, hygienu, bydlení, vodné, stočné, elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet, dopravu, léky apod. Podle výpisu z účtu žalovaný nebyl ale schopen ušetřit finanční prostředky na úhradu svých závazků. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné příjmy a výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

7. Dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě č. hodnota ze dne datum se smluvní strany dohodly na změně splatnosti HÚ00769598 na 24. den v měsíci. Dopisem ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši částka pod pohrůžkou soudního vymáhání.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v listopadu 2019 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Raiffeisen bank požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 12,56 %, právnická osoba. ve výši 11,9 % ročně a právnická osoba. 13,4 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 12,62 % ročně. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v říjnu 2020 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Raiffeisen bank požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 12,56 %, právnická osoba. ve výši 11,9 % ročně a právnická osoba. 9,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 11,45 % ročně.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Obě sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum a datum byly uzavřeny podle § 2395 o. z., mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí u každé jednotlivé smlouvy schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování obou úvěrů žalovanému jako spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného ve vztahu ke každé výše uvedené úvěrové smlouvě řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Ač je žalobce bankovním ústavem, před poskytnutí každého úvěru se neobtěžoval ověřit si skutečné reálné příjmy žalovaného z jeho účtu, který pro něj sám vedl. Při zjišťování úvěruschopnosti vyšel z potvrzení ze dne datum, které bylo vystaveno dlouhou dobu před uzavřením obou smluv. Žalobce se dále ani neobtěžoval zjistit a ověřit reálné výdaje žalovaného na jeho výživu, ošacení, bydlení, elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet, léky apod. Přitom z údajů z běžného účtu tyto skutečnosti nemohly být a nebyly zřejmé. Údaje, které žalobce uváděl ve svém vyjádření ze dne datum nebyly ničím podloženy a jsou zjevně vymyšlené. V podrobnostech soud odkazuje na zjištění uvedená v bodech č. hodnota a 6 rozsudku. Bez zjištění a ověření reálných příjmů a výdajů žalovaného nemohl žalobce jeho úvěruschopnost vůbec posoudit. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost obou sporných smluv podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku částka a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce pouze částku částka; zůstal tak nedoplatek ve výši částka. Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku částka a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce celkem hodnota, zůstal tak nedoplatek ve výši částka. Celkový nedoplatek z obou absolutně neplatných úvěrových smluv činí částku částka, která představuje nesplacené jistiny spotřebitelských úvěrů, které je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.