16 C 312/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 366 517,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % aúrok 18,2 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, . se sídlem v Praze (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) poskytl žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, celkem částku , částka, za účelem konsolidace jeho předchozích závazků ve výši , částka, a ve zbývající výši bez stanovení účelu, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaný své smluvní závazky řádně a včas hradit dohodnuté splátky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil pouze částku , částka, . Pro prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni , datum, . Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků a smluvní pokuty ve výši , částka, a příslušenství. Na opakovanou výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne , datum, a , datum, popsal, jak jeho právní předchůdce s zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 86 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne , datum, předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu písemné smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček - ze dne , datum, ve znění Všeobecných obchodních podmínek, Všeobecných produktových podmínek a Sazebníku poplatků , právnická osoba, . považuje soud za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě formuláře „Žádost o úvěr-konsolidace půjček“ ze dne , datum, vypracovaného zástupcem předchůdce žalobce , jméno FO, , spotřebitelský úvěr ve výši , částka, za účelem konsolidace jeho předchozího závazku ve výši , částka, , vedeného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , a ve zbývající výši , částka, bez stanoveného účelu na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce na úvěr celkem částku , částka, ve 120 měsíčních splátkách včetně pojištění ve výši , částka, splatných vždy k 20. dni každého měsíce při roční úrokové sazbě 18,20 % a RPSN 19,92 %. V čl. IV. smlouvy se smluvní strany dohodly na poplatcích za jednotlivé služby poskytované předchůdcem. Předchůdce žalobce a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru dne , datum, . Formulář o standardních informacích o spotřebitelském úvěru obsahuje stejné parametry úvěru jaké jsou uvedeny ve smlouvě.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z platební historie, z výpisu z úvěrového účtu a z doplnění žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, předchůdce žalobce převedl na předchozí dluh žalovaného (tj. sám sobě) částku , částka, a zbývající částku , částka, poskytl žalovanému na jeho běžný účet č. č. , č. účtu, .Dohodnuté splátky úvěru ve , částka, žalovaný od samého počátku, tj. od , datum, dále řádně a včas nesplácel. Za období od , datum, do , datum, žalovaný uhradil v různých termínech i v různé výši celkem částku , částka, . Od , datum, přestal žalovaný hradit splátky zcela.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce před uzavřeném sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru – konsolidaci půjček ze dne , datum, , žalobce konkrétně netvrdil ani ničím nedoložil, že žalovaný předchozí úvěr vedený na jiném úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve zbývající výši , částka, (který byl konsolidován) splácel řádně a včas. Ze způsobu hrazení úvěru který je předmětem tohoto sporu od samého začátku lze takřka s jistotou uzavřít, že žalovaný ani předchozí úvěr řádně a včas nesplácel.Z formuláře Žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne , datum, soud dále zjistil, že žalovaný měl požádat o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , že v té době měl předchozí nesplacený závazek u předchůdce žalobce z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 397.000 jež hradil ve splátkách po , částka, měsíčně, že měl být svobodný a měl bydlet ve svém domě nebo bytu, z pracovního poměru měl „1 příjem“ ve výši , částka, měsíčně“, neměl žádné vyživovací povinnosti a nikdo další s ním neměl bydlet. Přesto v žádosti bylo zcela nekonkrétně uvedeno, že „celkový příjem domácnosti měl činit částku , částka, “. Žalovaný neměl mít žádné nezbytné náklady (na jídlo, na ošacení, hygienu, bydlení, energie apod.) ani žádné jiné měsíční splátky. Tyto zjevně nepravdivé údaje zástupce předchůdce žalobce do formuláře vyplnil, jejich pravdivost vůbec nezkoumal a žalovaný je podepsal. Žádost nebyla žádnými podklady doložena.Z formuláře „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti – konsolidace – doplnění č. , hodnota, “ soud dále zjistil, že předchůdce u žalovaného nezjistil z rejstříků žádné negativní informace. Pokud jde o deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, , tak tento měl být ověřen z předloženého dokladu o příjmu, který však nebyl konkretizován a nebyl soudu ani předložen. , adresa, mzda , částka, sama o sobě vzbuzuje značné pochybnosti, neboť v takové zaokrouhlené výši se mzdy běžně nevyplácejí. Přestože měl mít žalovaný jediný příjem v neověřené výši , částka, , přesto je ve formuláři uveden “čistý měsíční příjem domácnosti , částka, “, přestože z žádných podkladů nevyplývá, kdo by s ním měl v jeho domě bydlet a měl mít další příjmy. Ačkoliv měl dům nebo byt patřit žalovanému, předchůdce žalobce sám z nevyjasněných důvodů stanovil podíl žalovaného na nákladech na bydlení na 50%. Přestože měl žalovaný splácet předchozí úvěr ve výši , částka, měsíčně a žádné další závazky neměl mít, z přílohy k procesu úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný mimo splátky z předchozího úvěru ve výši , částka, měsíčně hradil také další závazky z Credit Card č. smlouvy 1008087157 ve výši , částka, měsíčně, z další smlouvy č. 01105120F ve výši , částka, a konečně na flexikredit měl splácel , částka, měsíčně, Žalovaný tak ve skutečnosti splácel závazky v celkové výši , částka, měsíčně. A pokud jde o vyjádření předchůdce, jak je nová úvěrová smlouva pro žalovaného výhodná, neboť se se snížila částka předepsané splátky z původní výši , částka, na nižší splátku , částka, , jedná se o zjevnou nepravdu, neboť předchůdce potažmo žalobce zřejmě zapomněl, že k této splátce je třeba připočíst také dohodnuté pojištění ve výši , částka, měsíčně, takže výsledná dohodnutá splátka , částka, měsíčně je vyšší, než byla původní splátka. Úvěrová smlouva je samozřejmě výhodná, ale pro samotného předchůdce potažmo žalobce. Žalobce další podklady vztahující se k provádění úvěruschopnosti soudu nepředložil, a to ani výpisy z běžného účtu žalovaného.Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného podle § 84 - § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb.

7. Dopisem ze dne , datum, předchůdce žalobce žalovanému oznámil zesplatnění úvěrového dluhu ke dni , datum, . Smlouvou ze dne , datum, ve znění Přílohy a potvrzení o platbě postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. O postoupení pohledávky informoval předchůdce žalovaného dopisem ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání. Podle připojených podacích lístků podal žalobce dopisy k poštovní přepravě dne , datum, a , datum, .

8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce neprokázal, že jeho předchůdce zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí v souladu s ustanovením § 84 až § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. Předchůdce totiž v tomto směru nepředložil přes výzvu soudu žádné relevantní poklady, z nichž by vyplývaly skutečné příjmy i reálné výdaje žalovaného, které by bylo možno posoudit, jak soud podrobně uvedl v bodu 6. rozsudku, na který pro stručnost odkazuje. Soud uzavřel, že porušení této zákonné povinnosti předchůdcem žalobce má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce na úvěrový dluh pouze částku , částka, , přičemž nevrácený zůstatek činí částku , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. , adresa, .412,40 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).