20 C 195/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Určuje se, že jméno FO, narozená datum, zemřelá datum, posledně bytem adresa, byla ke dni své smrti vlastnicí bytové jednotky č. číslo/16 (LV číslo) v budově adresa, č. p. číslo, číslo (bytový dům, LV číslo), postavené na pozemku parc. č. St. číslo (zastavěná plocha a nádvoří, LV číslo) a spoluvlastnického podílu o velikosti 5619/274259 na společných částech budovy adresa, č. p. číslo, číslo (bytový dům, LV číslo) a na pozemku parc. č. St. číslo (zastavěná plocha a nádvoří, LV číslo), vše v katastrálním území adresa.

II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) a b) k jejich ruce společné a nerozdílné náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám advokáta Jméno advokáta A do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum se žalobci a) a b) proti žalovaným 1) a 2) domáhali určení vlastnického práva k bytové jednotce a souvisejícím spoluvlastnickým podílům ve prospěch své zemřelé matky jméno FO. Matka žalobců a žalovaného 1) paní jméno FO darovací smlouvou ze dne datum převedla na oba žalované rovným dílem bytovou jednotku č. číslo/16 v budově adresa, č. p. číslo, číslo včetně souvisejících spoluvlastnických podílů na budově a pozemku parc. č. St. číslo, vše v katastrálním území adresa. V době podpisu darovací smlouvy však byla jméno FO podle žalobců neschopna činit právní jednání, neboť trpěla demencí a celkově byla ve špatném zdravotním stavu. Krátce před darováním byla hospitalizována po zásahu Policie ČR. Žalobci mají za to, že darování bylo neplatné a domáhají se proto určení, že jméno FO ke dni smrti byla vlastníkem bytové jednotky a souvisejících spoluvlastnických podílů.

2. Žalovaní 1) a 2) s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Uvedli, že jméno FO byla v době darování schopna uzavření smlouvy. Byla schopna jet s žalovanými na poštu pro ověření podpisu na smlouvě. Žalovaní o jméno FO starali při nezájmu žalobců.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednáních konaných dne datum a dne datum, vždy za účasti žalobců a žalovaných (resp. jejich právních zástupců). Během jednání strany setrvaly na svých stanoviscích a učinily následující shodná tvrzení o skutkových okolnostech, která soud ve smyslu § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vzal za svá skutková zjištění a dále k nim neprováděl dokazování. Mezi stranami je nesporné, že darovací smlouvou ze dne datum převedla jméno FO rovným dílem na žalované bytovou jednotku č. číslo/16 (LV číslo) v budově adresa, č. p. číslo, číslo (bytový dům, LV číslo), postavené na pozemku parc. č. St. číslo (zastavěná plocha a nádvoří, LV číslo), spoluvlastnický podíl o velikosti 5619/274259 na společných částech budovy adresa, č. p. číslo (bytový dům, LV číslo) a na pozemku parc. č. St. číslo (zastavěná plocha a nádvoří, LV číslo), vše v katastrálním území adresa; vlastnické právo žalovaných bylo zapsáno do katastru nemovitostí s účinností ke dni datum. Dále je mezi stranami nesporné, že jméno FO zemřela dne datum a řízení o pozůstalosti vedené u Okresního soudu v adresa – notářem tituly před jménem Viktorem Audym pod sp. zn. spisová značka bylo usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, zastaveno pro majetek nepatrné hodnoty. Následně bylo zahájeno řízení o dodatečném projednání pozůstalosti a žalobci společně s žalovaným 1), kteří jsou zákonnými dědici po jméno FO, dědictví výslovně neodmítli. Řízení o pozůstalosti pak ale bylo znovu zastaveno s odůvodněním, že žalobci ve lhůtě stanovené notářem nedoložili potvrzení o podání žaloby týkající se určení vlastnického práva jméno FO k bytu převedenému darovací smlouvou ze dne datum. A konečně je mezi účastníky nesporné, že žalobci před podáním žaloby zaslali žalovaným předžalobní výzvu.

4. Mezi stranami po vyjasnění nesporných skutečností zůstala sporná skutková otázka, zda jméno FO ke dni datum trpěla nějakým onemocněním nebo poruchou, které mohly ovlivnit její schopnost samostatně projevit svou vůli a posoudit následky svého jednání. Na tuto skutkovou otázku pak navazují právní otázky, zda byla jméno FO ke dni datum způsobilá právně jednat, zda je darovací smlouva ze dne datum platným právním jednáním a komu svědčí vlastnické právo k předmětné nemovité věci (bytové jednotce). K uvedené skutkové otázce soud provedl dokazování znaleckým posudkem a výslechem znalce, listinnými důkazy a účastnickými výslechy a následně se zabýval právním hodnocením.

5. Z výslechu znalce tituly před jménem jméno FO (č. l. 262 až 263 spisu) a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne datum, č. č. účtu – č. 26/2024 (č. l. 168 až 203 spisu), bylo zjištěno, že jméno FO byla polymorbidní, tedy trpěla více závažnými chorobami. Z psychiatrického hlediska šlo především o duševní poruchu – vaskulární demenci a na tu nasedající deliria. Schopnosti jméno FO projevit svou vůli a posoudit následky jednání byly zcela vymizelé, to platí určitě ke dni datum. Z vyšetření CT v únoru 2021 vyplývá, že tento stav nepochybně trval několik let, alespoň pět; těžká demence se nerozvine náhle, je to stav, který se rozvíjí mnoho let. Stav demence nevylučuje, aby nemocná něco podepsala, v tom stavu byla schopna mechanické činnosti a mohla být schopna i odpovědět na otázku, ale zcela jí chyběla rozvaha, nebyla schopna posoudit kontext a nevěděla, co podepisovala. Své závěry znalec přesvědčivě obhájil také v kontextu dotazů kladených mu žalovanými, jejichž dotazy směřovaly zejména k tomu, zda nemohl být delirantní stav žalované vyplývající z lékařských zpráv, které jsou podkladem pro znalecký posudek, způsoben urologickou infekcí, která se pouze maskovala jako demence. Tuto hypotézu žalovaných znalec jednoznačně odmítl a zopakoval, že z dostupných podkladů vyplývá, že jméno FO nebyla zdravá osoba, která by dostala urologickou infekci, ale trpěla polymorbiditou (více chorobami), které se přidávaly k těžké demenci. Ostatní choroby mohly demenci jen zhoršit, ale demence při urologických potížích nikam nezmizela, a právě demence způsobuje delirium. Demence byla u jméno FO patrná ze všech lékařských zpráv. Znalec dále odmítl, že by k posouzení stavu jméno FO bylo nutno přizvat lékaře z jiného oboru, neboť schopnost jednat může posoudit jen psychiatr. Závěry znalce o tom, že jméno FO trpěla vaskulární demencí a dalšími chorobami, které musely ovlivnit její schopnost samostatně jednat, jsou přitom v souladu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne datum, č. 794/2023 (č. l. 92 až 102 spisu), vypracovaného znalcem tituly před jménem jméno FO, který byl k důkazu proveden jako listinný důkaz (k důvodům viz dále). Pokud pak jde o námitku žalovaných, že znalec tituly před jménem jméno FO neodpovídal přímo na kladené dotazy, tak nelze pominout, že dotazy žalovaných byly opakovaně nejasné a soud musel kladené dotazy vyjasňovat a žalovaní pak sami uvedli, že výslovně nepoložili otázku, absenci jejíž odpovědi namítali; na dalším výslechu znalce pak výslovně netrvali.

6. Z listiny označené jako sdělení Úřadu práce ČR ze dne datum (č. l. 54 až 66 spisu) a z jejích příloh (lékařský posudek ze dne datum, podnět ze dne datum, posudek ze dne datum, rozhodnutí ze dne datum, rozhodnutí ze dne datum) bylo zjištěno, že žalovaný 1) podal dne datum žádost o příspěvek na péči pro jméno FO. Z příloh je zřejmé, že jméno FO nebyla schopna se o sebe vůbec postarat a vyžadovala pomoc ve všech činnostech. V posudku lékaře je výslovně uvedeno, že jméno FO trpí „AS demencí“ („dementní se sklonem ke slovní agresivitě, závislá kompletně na péči druhé osoby“, podle šetření ze dne datum „je ležící, musí být polohována, k tomu, aby opustila lůžko, nutná pomoc 2 osob, je desorientována, používá pouze několik slov, větu nesloží, má potíže s vybavením slov...“). V dokumentech je pak uvedeno, že posouzení stupně závislosti má trvalou platnost.

7. Z listiny označené jako sdělení Policie ČR ze dne datum (č. l. 49 spisu) soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, neboť se netýká zdravotního stavu jméno FO.

8. Z účastnického výslechu žalobkyně b) (č. l. 265 spisu) a žalované 2) (č. l. 278 až 279 spisu) soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Žalobkyně b) a žalovaná 2) ke zdravotnímu stavu jméno FO vypovídaly zásadně odlišně. Zatímco žalobkyně b) popisovala zdravotní stav jako velmi špatný, žalovaná 2) připustila špatný stav po skončení hospitalizace, ale později ho popisovala jako dobrý, přičemž se měl zhoršit až na konci roku 2020. O výpovědi účastnic tak soud své rozhodnutí neopřel, ale zaměřil se na objektivní zjištění ze znaleckých posudků a zpráv.

9. Soud zamítl další návrhy na provedení důkazů. Návrh žalobců na provedení důkazu výpisem z účtu ČSOB, který měl sloužit k prokázání toho, že žalovaní nejednali v zájmu jméno FO, soud zamítl, neboť otázka nakládání s účty není předmětem tohoto řízení (což k dotazu soudu uvedli i sami žalobci) a nemůže sloužit k lepšímu objasnění zdravotního stavu jméno FO. Návrh žalovaných na pořízení revizního znaleckého posudku soud zamítl, neboť výhrady žalovaných proti v řízení provedenému znaleckému posudku byly jen obecné a soud neměl pochybnost o správnosti posudku. Pokud žalovaní namítali, že znalec neměl k dispozici všechny potřebné lékařské zprávy, tak znalec jednoznačně uzavřel, že ze všech lékařských zpráv je zjevný jeho závěr o demenci jméno FO. Jestliže žalovaní měli k dispozici ještě nějaké jiné zprávy, které znalci k dispozici nedali, jde to jen k jejich tíži, neboť soud jim v usnesení o ustanovení znalce uložil povinnost se znalcem spolupracovat a poskytnout mu potřebné dokumenty a lékařské zprávy. Pokud žalovaní namítali nedostatečnou odbornost znalce, tak o odbornosti znalce nemá soud pochybnosti, neboť znalec je zapsán v seznamu znalců v příslušném oboru a odvětví a k námitce žalovaných, že měl být přizván ještě odborník z oboru urologie se znalec již vyjádřil tak, že jen psychiatr může posoudit schopnost jednat. Nadto se závěry znalce tituly před jménem jméno FO shodují se závěry znalce tituly před jménem jméno FO. Pokud pak jde o námitku žalovaných, že posudek je vadný z důvodu, že obsáhle cituje dřívější posudek tituly před jménem jméno FO, který je sice součástí spisu, ale znalec byl odsouzen a nemůže vykonávat znaleckou činnost, tak tato námitka je absurdní, neboť ve znaleckém posudku je citován celý obsah spisu včetně dřívějšího znaleckého posudku, kterému není věnována nijak větší pozornost oproti ostatním listinám; nadto byl dřívější posudek proveden k důkazu jako listinný důkaz, a to právě s ohledem na odsouzení znalce tituly před jménem jméno FO (k tomu viz dále), ale ani jeho odsouzení se netýkalo uvedeného posudku a ten byl vypracován ještě před odsouzením. Návrh žalovaných na výslech svědkyně jméno FO soud zamítl, neboť otázku zdravotního stavu jméno FO považoval za dostatečně prokázanou. Soud nejprve předvolal svědkyni k oběma jednáním, ale svědkyně se ze zdravotních důvodů nedostavila. Po provedení všech ostatních důkazů pak soud dospěl k názoru, že výslech svědkyně je již nadbytečný, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn, a to především ze závěrů znalce. Žalovaní navrhovali výslech svědkyně s odůvodněním, že pravidelně navštěvovala domácnost, kde žila jméno FO, a může se tak vyjádřit k otázce jejích duševních a fyzických schopností (č. l. 248 spisu). Takové vymezení důvodu pro provedení výslechu však soud považoval za velmi obecné, neboť není zřejmé, jaké konkrétní tvrzení o skutkových okolnostech má být prokázáno. Proto soud opakovaně vyzval žalované ke zpřesnění, ale návrh žalovaných zůstal jen v obecné rovině a stále navrhovali výslech svědkyně k prokázání jen obecně toho, jak na tom jméno FO byla zdravotně v rozhodné době (č. l. 264 spisu), a ke zdravotnímu stavu jméno FO před podpisem smlouvy, přičemž výslovně odmítli návrh blíže konkretizovat (č. l. 279 spisu). Žalovaní tak netvrdili nějakou konkrétní skutkovou okolnost, která by byla schopna zpochybnit jinak dostatečně zjištěný skutkový stav (že jméno FO trpěla demencí, která jí znemožňovala projevit svou vůli a posoudit následky svého jednání). Nejednalo se tedy o důkaz navržený k prokázání opaku dosud zjištěného skutkového stavu, ale o důkaz k objasnění skutkového stavu, který však byl již dostatečně objasněn. Soud přitom dal žalovaným opakovaně možnost doplnit svůj návrh, přičemž typickým tvrzením v těchto situacích bývá tvrzení o tzv. světlém okamžiku, ve kterém by i osoba stižená duševní poruchou mohla samostatně jednat (třebaže lékařská věda se k tomuto staví spíše rezervovaně), avšak žalovaní, ač zastoupeni advokátem, žádné takové tvrzení a zpřesnění důkazního návrhu neuvedli.

10. Na základě mezi stranami nesporných skutečností a provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Na základě listiny označené jako Darovací smlouva ze dne datum došlo k bezúplatnému převodu bytové jednotky č. 1726/16 včetně souvisejících spoluvlastnických podílů v Hranicích z vlastnictví jméno FO rovným dílem do vlastnictví obou žalovaných a jejich vlastnické právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí s účinností ke dni datum. V době podpisu darovací smlouvy trpěla jméno FO vedle jiných onemocnění také duševní poruchou, a to vaskulární demencí, která jí znemožňovala projevit svou vůli a posoudit následky svého jednání. jméno FO zemřela dne datum a řízení o pozůstalosti bylo nejprve zastaveno pro majetek nepatrné hodnoty. Následně bylo zahájeno řízení o dodatečné projednání pozůstalosti a žalobci společně s žalovaným 1) jako zákonní dědicové po jméno FO dědictví výslovně neodmítli. Řízení o pozůstalosti pak ale bylo znovu zastaveno. Žalobci před podáním žaloby zaslali žalovaným předžalobní výzvu.

11. Na závěr o skutkovém stavu soud navázal právním hodnocením takto. Předně soud považuje žalobce za aktivně legitimované k podání žaloby a žalované za pasivně legitimované. Spor o to, zda byla jméno FO ke dni své smrti vlastníkem bytové jednotky, nastal až poté, co bylo řízení o projednání pozůstalosti zastaveno pro nepatrný majetek zanechaný zůstavitelkou. Bylo proto správným postupem zahájit dodatečné řízení o pozůstalosti, ve kterém došlo k poučení obou žalobců a žalovaného 1) jako dědiců o jejich dědickém právu, a zároveň zahájit toto sporné řízení o určení vlastnického práva jméno FO k bytové jednotce. Právě touto situací se zabýval Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka-II., ve kterém uvedl: „...ve věci určení, zda zůstavitel byl (v době smrti) vlastníkem věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, je věcně legitimován – jde-li o majetek, který přechází na právní nástupce zůstavitele děděním – jen ten, kdo se stal zůstavitelovým dědicem, popřípadě, kdo je jeho právním nástupcem, neboť pouze v tomto případě se řízení o určovací žalobě týká (může týkat) jeho práv (...). právnická osoba: „Dědicem zůstavitele se rozumí ten, komu soud v rozhodnutí o dědictví (vydaném podle ustanovení § 185 z. ř. s.) potvrdil nabytí dědictví jako jedinému dědici nebo nabytí dědictví podle dědických podílů, popřípadě kdo byl (jako dědic) účastníkem soudem schválené dohody o rozdělení pozůstalosti. V případě, že řízení o pozůstalosti dosud nebylo (ve smyslu ustanovení § 188 z. ř. s.) skončeno, pokládá se za zůstavitelova dědice ten, komu svědčí některý z důvodů dědění, kdo byl soudem v řízení o dědictví vyrozuměn o svém dědickém právu a kdo dědictví ve stanovené lhůtě neodmítl, popřípadě je nemůže z důvodů uvedených v ustanovení § 1489 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, to vše za předpokladu, že v řízení o dědictví nedošlo (ve smyslu ustanovení § 170 z. ř. s.) ke sporu o jeho dědické právo, popřípadě že spor o jeho dědické právo byl již vyřešen. Výroky usnesení soudu vydané v řízení o pozůstalosti, které se týkají dědického práva (stanoví, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého (...).“ A konečně: „V řízení o pozůstalosti soud naopak není oprávněn bez dalšího posuzovat spornou otázku, zda zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem sporných nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Bude-li žalobě o určení vlastnického práva zůstavitele vyhověno, otevře to cestu k dodatečnému projednání sporných nemovitostí v pozůstalostním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).“ Podmínky vymezené judikaturou tak byly v daném případě splněny, neboť oba žalobci a žalovaný 1) byli poučeni o dědické právu a neodmítli, nenastal spor o dědické právo a je zde sporný majetek zůstavitelky, o kterém nemůže rozhodovat soud v řízení o pozůstalosti.

12. Žalobci se pak správně domáhají určení, že zůstavitelka jméno FO byla vlastníkem bytové jednotky v den své smrti, neboť otázka platnosti darovací smlouvy je jen otázkou předběžnou a nelze se jí domáhat samostatně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Současně mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť se požadovaného výsledku nelze domoci jinak (viz shora).

13. Po zhodnocení splnění shora uvedených základních podmínek pro věcné projednání žaloby se soud dále zabýval právním hodnocením zjištěného skutkového stavu týkajícího se převodu bytové jednotky a platnosti takového převodu. Mezi zemřelou jméno FO a žalovanými došlo k uzavření darovací smlouvy podle § 2055 a násl. o. z. Žalobci v žalobě tvrdili, že jméno FO ke dni uzavření smlouvy trpěla duševní poruchou, která ji činila neschopnou posoudit následky svého jednání, a k prokázání této skutečnosti je tížilo důkazní břemeno. Tvrzená duševní porucha jméno FO pak byla v řízení prokázána znaleckým posudkem vypracovaným k návrhu žalobců. Takto bylo jednoznačně zjištěno, že jméno FO v době právního jednání trpěla duševní poruchou, která nebyla jen přechodná, a to vaskulární demencí (společně s dalšími chorobami). Tato duševní porucha je pak takového charakteru, že znemožňuje postižené osobě projevit řádně svou vůli a posoudit následky svého jednání. Závěry znaleckého posudku soud považuje za dostatečně zdůvodněné v posudku samotném i při výpovědi znalce a odpovídající podkladům znaleckého posudku (zejména lékařským zprávám), jakož i ostatním listinným důkazům (další znalecký posudek a zpráva úřadu). Právním závěrem navazujícím na tato skutková zjištění pak je závěr o neplatnosti právního jednání v podobě darovací smlouvy ze dne datum, které jméno FO učinila v době, kdy trpěla duševní poruchou, která jí znemožnila samostatně právně jednat (k podmínkám závěru o neplatnosti právního jednání viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Právní jednání je neplatné podle § 581 věty druhé o. z. a jedná se o neplatnost absolutní podle § 588 o. z., neboť za uvedených okolností učiněné právní jednání zakládá rozpor se zákonem a narušuje veřejný pořádek, tj. v tomto případě pravidla na ochranu osob stižených duševní poruchou jako zranitelných osob. Smyslem a účelem právní normy pak nepochybně je, aby právní jednání učiněná osobou, která vůbec nemohla pochopit, jaké právní jednání činí a jaké jsou jeho následky, bylo absolutně neplatné, zvláště v případě bezúplatného převodu vlastnického práva k nemovité věci jako závažného a zásadně nevratného zásahu do vlastnické sféry jednajícího. Následkem absolutní neplatnosti právního jednání v podobě darovací smlouvy je, že od počátku nevyvolává zamýšlené právní následky v podobě převodu vlastnického práva k bytové jednotce na žalované, proto jméno FO nepřestala být vlastníkem bytové jednotky.

14. Je přitom nutno znovu zopakovat, že existence duševní poruchy, která jméno FO v rozhodné době bránila platně právně jednat v podobě uzavření darovací smlouvy, byla jednoznačně prokázána a soud tak rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu. Takto zjištěný skutkový stav přitom nebyl nijak zpochybněn tvrzením žalovaných (natož důkazem) o tom, že by v rámci prokázané duševní poruchy nastal tzv. světlý okamžik, který by i přes existenci duševní poruchy dovoloval jméno FO platně právně jednat. S ohledem na jednoznačné prokázání existence duševní poruchy v době darování a absenci tvrzení o světlém okamžiku pak soud neměl důvod vyzvat žalované k doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a o. s. ř. (neboť právě žalované tížilo břemeno tvrzení a důkazní o této skutečnosti) a v řízení rozhodl nikoli na základě neunesení důkazního břemene žalovanými, ale na základě unesení důkazního břemene žalobci.

15. S ohledem na shora uvedené soud podané žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl a deklaratorním výrokem určil, že jméno FO ke dni své smrti byla vlastníkem bytové jednotky a souvisejících spoluvlastnických podílů, neboť darovací smlouva je absolutně neplatná. Po právní moci tohoto rozsudku lze tak tento majetek zemřelé jméno FO projednat v řízení o pozůstalosti.

16. Nad rámec shora uvedeného odůvodnění lze ještě shrnout důvody, které vedly k pořízení dvou znaleckých posudků k téže odborné otázce a v důsledku toho k prodloužení řízení a dále k tomu, že jeden z posudků byl proveden pouze jako listinný důkaz. Po vyjádření k žalobě a potřebných doplněních byl v řízení usnesením ze dne datum (č. l. 46 spisu) ustanoven znalec tituly před jménem jméno FO, následně bylo k námitce účastníků rozhodováno o jeho vyloučení tak, že usnesením ze dne datum (č. l. 86 spisu), bylo rozhodnuto, že vyloučen není, neboť nebyl shledán žádný vztah k účastníkům nebo k věci, který by to vyžadoval. Znalec tituly před jménem jméno FO pak soudu doručil písemné vyhotovení znaleckého posudku (č. l. 92 až 102 spisu) dne datum. Následně bylo rozhodováno o odměně znalce a o odvolání žalovaných proti rozhodnutí o odměně znalce. V září 2023 soud činil kroky k nařízení jednání, avšak znalec soudu sdělil, že byl odsouzen pro trestný čin spáchaný v souvislosti se znaleckou činností a byl mu uložen trest zákazu znalecké činnosti, což vylučovalo možnost výslechu znalce ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. (žalovaní na výslechu trvali). Poté soud usnesením ze dne datum (č. l. 135 spisu), rozhodl o tzv. separaci nákladů podle § 147 odst. 2 o. s. ř., tedy uložil znalci povinnost k úhradě nákladů vynaložených na znalecký posudek, neboť posudek nebylo nadále možno výslechem znalce provést a soud dospěl k názoru, že tato nemožnost nastala zaviněním znalce (jeho odsouzením v souvislosti s výkonem znalecké činnosti). K odvolání znalce však odvolací soud usnesením ze dne datum (č. l. 153 spisu), rozhodnutí změnil tak, že znalci povinnost k náhradě nákladů neuložil. Poté byl usnesením ze dne datum (č. l. 160 spisu), ustanoven jiný znalec tituly před jménem jméno FO. Znalec tituly před jménem jméno FO soudu doručil písemné vyhotovení znaleckého posudku (č. l. 168 až 203 spisu) dne datum. Následně bylo rozhodováno o odměně znalce a o odvolání žalovaných proti rozhodnutí o odměně znalce. Žalovaní pak trvali na výslechu znalce, proto soud v září 2024 nařídil jednání na den datum, tj. v termínu podle obsazenosti videokonferenčního zařízení (k výslechu znalce) a podle možností znalce a účastníků. Po nařízení jednání žalovaní soudu sdělili, že na výslechu znalce již netrvají, nicméně setrvali na svých připomínkách s tím, aby se k nim znalec vyjádřil pouze písemně. Soud proto žalované poučil, že pouhé písemné vyjádření, které by nebylo doplněním znaleckého posudku, nepostačuje, znalec tedy bude vyslechnut. U jednání dne datum byl pak proveden znalecký posudek tituly před jménem jméno FO jeho výslechem. Současně byl proveden znalecký posudek tituly před jménem jméno FO jako listinný důkaz, neboť v důsledku odsouzení znalce (kterému byl uložen trest zákazu činnosti) nemohl být znalec vyslechnut a posudek tak nemohl být proveden předepsaným způsobem. Jednání pak bylo odročeno za účelem provedení dalších důkazů na den datum, kdy byl vyhlášen rozsudek.

17. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšným žalobcům přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši částka. Tyto náklady tvoří uhrazený soudní poplatek částka, zálohy na náklady důkazů celkem částka (záloha částka na znalecký posudek tituly před jménem jméno FO a záloha částka na znalecký posudek tituly před jménem jméno FO), odměna advokáta s náhradou hotových výdajů a náhrada za DPH. Při určení odměny advokáta soud postupoval podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do datum (dále jen „advokátní tarif“), a vycházel z tarifní hodnoty částka s tím, že sazba mimosmluvní odměny činí v daném případě částka, avšak advokát zastupoval dva účastníky, proto odměna za jeden úkon činí částka podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu (2 x částka – 20 %). V řízení před soudem advokát žalobců učinil osm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby ze dne datum, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, účast u jednání dne datum v rozsahu nad dvě hodiny do čtyř hodin a účast u jednání dne datum v rozsahu do dvou hodin), za které mu náleží mimosmluvní odměna 8 x částka = částka podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Soud pak nepřiznal advokátovi žalobců odměnu za vyjádření ze dne datum (doplnění důkazů, které měly být přiloženy již k žalobě), vyjádření ze dne datum (jednoduchý souhlas se závěry posudku) a vyjádření ze dne datum (jednoduchý souhlas se závěry posudku), neboť tyto úkony buď doplňovaly, co již mělo být součástí žaloby, nebo se jednalo o jednoduchá sdělení, která nesloužila k uplatnění nároku. K uvedené odměně advokáta náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po částka k osmi úkonům právní služby, tedy celkem částka (advokátovi náleží paušální odměna za každý jeden úkon, kterých bylo osm, není ale podstatné, že je činil pro dva zastoupené, neboť fakticky sdělení odesílal jednou a účastnil se jednání také jednou). Dále advokát žalobců uplatnil náhradu spojenou s účastí u dvou soudních jednání, za což mu náleží náhrada za ztrátu času za čtyři půlhodiny po částka při cestě z Olomouce do adresa a zpět, tedy částka podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, a náhrada za cestovné osobním vozidlem Peugeot 308 podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši celkem částka (kombinovaná průměrná spotřeba nafty 4,2 litrů/100 km, celkem najeto 120 km, cena nafty částka, amortizace částka, tj. částka za amortizaci a částka za palivo). Celkem tak náhrada za cestovné činí částka. Dále má advokát žalobkyně nárok na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad, tj. ve výši celkem částka. Celkem tak náhrada nákladů činí částka po zaokrouhlení. Náklady řízení jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům k jejich ruce společné a nerozdílné (neboť se na obou stranách jedná o tzv. nerozlučné společenství více účastníků podle § 91 odst. 2 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám advokáta žalobců podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. Při vyhlášení rozsudku pak soud nerozhodl o náhradě nákladů státu podle § 148 o. s. ř., proto o této otázce rozhodne samostatným usnesením, které doručí společně s tímto rozsudkem. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.