7 C 177/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 12,99 % roně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 12,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný s , právnická osoba, . dne , datum, na částku , částka, . Podle smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, .

3. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. V průběhu řízení doplnila na výzvu soudu žalobkyně svá tvrzení tak, že právní předchůdkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do veřejných registrů. Vše vyplývá ze systémových záznamů je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti. Dále doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnotila transakce na běžném účtu žalovaného za období od 11/2019 do 10/2020, konkrétně z příjmů , částka, . Z obsáhlých informací získala ucelené informace o finanční situaci žalovaného za dostatečně dlouhé období.

6. Po poučení u jednání pak žalobkyně uvedla, že zákaznická karta není k dispozici, jsou známy pouze konkrétní údaje uvedené v žádosti, a to příjmy , částka, a výdaje , částka, a z těch bylo vycházeno. Šetření v centrální evidenci exekucí banka vždy dělá, doklad o tom neexistuje.

7. Z výpisů z účtu žalovaného u , Anonymizováno, č. , hodnota, soud zjistil, že , datum, byla na účet připsána částka , částka, s VS , var. symbol, z č.ú. , č. účtu, , z výpisu za období od listopadu 2019 nejsou pak zřejmé žádné větší příjmy, většinou se jedná o vklad v hotovosti nebo vyrovnání pohledávek převodem z jiné měny, nejvýše v částkách okolo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , větší příchozí platba je ve výši , částka, od Peterka gastro , datum, , která byla druhý den v hotovosti vybrána v plné výši.

8. Z návrhu na uzavření smlouvy o , právnická osoba, č., hodnota, ze dne a z akceptace ze dne , datum, má soud za prokázáno, že byla uzavřena smlouva podle které se banka zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet částku , částka, a žalovaný se zavázal splácet zapůjčenou částku ve splátkách po , částka, ( 120 měsíčních splátek) a úrokem ve výši 12,99 % ročně.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že žalovaný sdělil, že je ženatý, bydlení má v pronajatém bytě/domě, je podnikatel v pozici středního manažera, zaměstnán je v oboru pohostinství, čistý měsíční příjem je , částka, , nezbytné výdaje , částka, , žádné splátky úvěrů, hypoteční úvěr nebo úvěr ze stavebního spoření nemá. Formulář neobsahuje kolonky na údaje o dětech, nákladech na domácnost a podobně.

10. Z přehledu splátek má soud za prokázáno, že žalovaný v souvislosti s uzavřenou smlouvu zaplatil celkem částku , částka, .

11. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že banka vycházela z průměrného příjmu na běžném účtu ve výši , částka, . Dále vycházela z pravidelných výdajů, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení s tím, že nákladové položky se stanovují porovnáním deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (tyto však nejsou konkrétně uvedeny).

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle rozhodnutí Soudního dvora C 679-18 vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl ( v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná.

19. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

20. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

21. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

22. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

23. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.

24. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné.

25. Ani na výzvu u jednání nebyla žalobkyně schopna konkretizovat, zda její předchůdkyně vycházela z deklarovaných příjmů , částka, nebo z příjmů uvedených v protokolu , částka, , zda a v jaké míře zkoumala konkrétní výdaje žadatele, když v návrhu není činěn dotaz na náklady na domácnost, na bydlení, počet dětí, zda úvěrující vycházel z deklarovaných výdajů , částka, , a pokud ano, s jakými konkrétními statistickými daty deklarovanou výši porovnával a s jakými.

26. Pokud žalobkyně opakovaně odkazovala na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, čj. , spisová značka, , je nutno uvést, že žalobkyně takto argumentuje tím, že postačuje. pokud listiny, ze kterých poskytovatel vycházel, měl jako věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy, jejich poskytnutí sám dlužník potvrdil podpisem v zákaznické kartě a není důvod pochybovat o doložení takových listin. Tuto argumentaci žalobkyně uvádí za situace, kdy žádné listiny nejsou zaznamenány, ani podpisem potvrzeny.

27. Pokud žalobkyně argumentuje rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, čj., spisová značka, o správnosti užití ekonomického modelu za situace, kdy žalovaný neuvedl žádné měsíční platby domácnosti, je nutno zdůraznit, že žalobkyně netvrdila nic konkrétního o použitém modelu, např. jakými úvahami byla její právní předchůdkyně vedena a jaké „modelové“ výdaje v jejím modelu figurovaly.

28. Pokud se týká posouzení individuálních výdajů žalovaného, odkázala pouze obecně na historická data z ČSÚ a jejich odvození z životních nákladů, aniž by konkretizovala položky, které vstoupily do rozhodovacího procesu její právní předchůdkyně.

29. V této souvislosti soud poukazuje na závěr Ústavního soudu ( III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

30. Soud má však za to, že právě kritérium, splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, neboť evidentně neměla k dispozici dostatek podkladů k tomu, aby učinila odborný a řádná závěr o tom, zda žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splatit. V řízení žalobkyně neobjasnila, zda a jak posoudila rozpor mezi uváděnými a zjištěnými příjmy, není zřejmé, z jakých konkrétních výdajových položek vycházela.

31. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla evidentně dostatek relevantních údajů pro to, aby učinila odborný a řádně podložený závěr o tom, zda žalovaný nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.

32. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka , částka, , podle provedených důkazů zaplatil , částka, . Proto je povinen vrátit částku , částka, . Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaný v prodlení. ( srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, [, jméno FO, : JUD774166CZ]

33. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. S ohledem na právní závěr soud další navrhované důkazy neprovedl.

35. O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměrně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.