7 C 220/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka ve výši 22,68 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně BNP PARIBAS PERSONL FINANCE s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpání úvěrového rámce do výše částka žalovaný čerpal celkem částku částka prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však částka vždy k 17. dni v měsíci, úrok byl sjednán ve výši 22,68 % ročně. Tomuto závazku nedostál, nezaplatil dvě po sobě následující splátky a v souladu s Produktovými podmínkami došlo k odstoupení od smlouvy a zesplatnění celé dlužné částky. Dlužná částka představuje jistinu částka, pojistné částka, poplatky částka, smluvní pokuty částka a kapitalizovaný smluvní úrok k datum ve výši částka. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.

2. V průběhu řízení doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem částka na základě žádosti z datum, o schválení žádosti byl žalovaný informován úvodním dopisem z datum, ve kterém byly shrnuty základní podmínky Čerpání proběhlo tak, že částka částka byla vyplacena na účet zprostředkovatele, ostatní čerpání proběhly prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný nezaplatil žádnou částku. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena z informací poskytnutých žalovaným, který uvedl, že žije s družkou, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě, celkové náklady domácnosti činí částka, jeho čistý příjem je částka, celkový příjem domácnosti činí částka, dále nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků (NRKI, příjmení, insolvenčního rejstříku, CEO, katastru nemovitostí a registru ARES). Žalovaný dále podepsal, že jím poskytnuté informace jsou úplné, přesné a pravdivé a žádné relevantní informace nezamlčel 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Z žádosti/smlouvy uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum ve spojení s oznámení z datum o schválení úvěru má soud za prokázáno, že mezi BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE (pod obchodním názvem jméno bank) došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši částka a závazek žalovaného splatit úvěr ve splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, sjednaný úrok činil 22,68 % ročně Současně byla čerpána částka částka podle specifických podmínek čerpání vyplacením na účet zprostředkovatele (Planeo) za televizor. V případě tohoto čerpání byla sjednána úroková sazba 19,22 % ročně, výše splátky částka.

5. Z žádosti o úvěr má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici při posouzení schopnosti splácet následující údaje: žalovaný žil s družkou, neměl vyživovací povinnost, bydlel v nájemním bytě, celkové náklady domácnosti činily částka, jeho čistý příjem je částka, celkový příjem domácnosti činil částka, není evidováno, že by byly předloženy nějaké doklady.

6. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil do podání žaloby žádnou částku. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil částku vyšší, než žalobkyně tvrdí.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne číslo spojení s oznámení o postoupení pohledávky učiněné postupitelem ze dne datum a podacího lístku z datum má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.

8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi prání řpedchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná.

16. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

17. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

19. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

20. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.

21. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet její právní předchůdkyně provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné a rozhodné. Pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vždy pro posouzení disponibilního příjmu vždy ověřuje na stran výdajů náklady na bydlení, které vždy kontroluje s tabulkou pro minimální náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště a podhodnocené náklady obezřetně navyšuje, jedná se pouze o obecné prohlášení. Žalobkyně neuvedla, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně„ obezřetně navýšila“ zjevně podhodnocené náklady na bydlení a z jakých výdajů žalovaného tedy při hodnocení úvěruschopnosti skutečně vycházela Stejně tak je pouhou proklamací a obecnou floskulí sdělení o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně používá„ interní expertní systém jako komplexní soubor pravidel pro podporu rozhodování. Pokud popisuje, že tento systém obsahuje souhrn relevantní parametrů, pak takový soubor a způsob fungování uvedeného systému nijak nepopsala. Není tedy zřejmé, jaká konkrétní data jsou do systému vkládána, zejména jakou roli v tomto systému hraje příjmová a výdajová stránka klienta a jakým způsobem je posuzována. Ani na konkrétní výzvu soudu žalobkyně neuvedla, z jakých konkrétních údajů ohledně výdajové stránky žalovaného věřitel vycházel, pokud vycházel z celkových příjmů domácnosti částka, zda a jak je měl doloženy, z jakých důvodů považoval za hodnověrné náklady domácnosti (tedy nikoliv pouze bydlení) ve výši částka, a jakou konkrétní částku výdajů žalovaného vzal při porovnávání s jeho příjmy v úvahu při svém hodnocení.

22. Pokud žalobkyně tvrdí, že posouzení úvěruschopnosti probíhá jakými interním systémem, který obsahuje souhrn relevantních parametrů a tento systém co nejúčinněji simuluje rozhodovací proces založený na skutečnostech, je elementární vědět, jaké jsou relevantní vstupní údaje. příjmení ekonomický model hodnocení není v této fázi předmětem posouzení soudem. Avšak soud posuzuje, zda pro použití modelu měl posuzovatel k dispozici relevantní vstupní údaje. Pokud žalobkyně neuvedla, jaká částku příjmu byla do hodnocení zahrnuta (částka nebo částka) a pokud se jednalo o vyšší částku, jak byla ověřena, jaká částka výdajů byla zahrnuta (výdaje domácnosti částka včetně bydlení nebo byl vstupní údaj upraven a pokud ano jak a na základě jakých pravidel), nezbývá než konstatovat, že právní předchůdkyně neměla dostatek relevantní vstupních údajů k tomu, aby schopnost žalovaného posoudila s odbornou péčí a řádně.

23. Je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Toto kritérium nemůže být naplněno, jestliže si poskytovatel úvěru neopatří takové informace, aby jeho zkoumání bylo skutečně přesvědčivé.

24. V tomto případě je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli v tomto případě neměla dostatek hodnověrných údajů proto, aby mohla posoudit, zda zde není důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.

25. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

26. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 ákč257/2016 Sb.

27. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanému byla poskytnuta částka vyšší než částka. Pokud tvrdila, že další částky byly čerpány prostřednictvím kreditní karty, neprokázala, že by tato konkrétní karta (jejíž číslo je uvedeno na interních výpisech pocházejících zřejmě od právní předchůdkyně žalobkyně) byla vůbec žalovanému doručena, dostala se do jeho dispozice a zejména, že žalovaný měl k dispozici údaje, které mu umožnily kartu používat. Žalobkyně pouze konstatovala, že karta byla zaslána obyčejně poštou, a to již datum (tj. před schválením úvěru) a že k aktivaci došlo výběrem z bankomatu. Žalobkyně ani v základních obrysech neobjasnila, jaké údaje musí mít žalovaný k dispozici pro takovou aktivaci, jak lze výběry kartou spojit s činností žalovaného apod. Taková tvrzení a důkazy nedoplnila ani na výzvu soudu.

28. Žalovaný je proto povinen vrátit částku částka. Poskytnutí této částky zprosředkovateli (prodejci poskytnutého zboží) soud považuje za hodnověrné. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.

29. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Žaloba byla žalovanému doručena datum, žalovaný je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, § 1970 o.z.ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.