8 C 94/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva, I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. hodnota zastavěná plocha a nádvoří, v k.ú. adresa, obec adresa, zapsaného na LV č. hodnota v katastru nemovitostí u právnická osoba pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště adresa, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) a žalované 2) společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO jméno.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na určení vlastnického práva k pozemku uvedeném ve výroku I. s tvrzením, že žalobkyně má ve svém výlučném vlastnictví pozemek parc. č. st. hodnota, jehož součástí je budova s č.p. hodnota, rodinný dům. Přestavba rodinného domu č.p. hodnota spočívala v jeho rozšíření o část domu č.p. hodnota, který se nacházel na místě stávajícího pozemku parc. č. st. hodnota hodnota hodnota. K přestavbě domu č.p. hodnota získali jméno FO a jméno FO dne datum souhlas Okresního národního výboru. Tehdejším vlastníkem sousedního domu č.p. hodnota byla babička žalobkyně jméno FO, která udělila souhlas s přestavbou domu č.p. hodnota, tedy s jeho rozšířením o část domu č.p. hodnota. Taktéž měla v úmyslu převést rodičům žalobkyně pozemek p.č. st. hodnota na němž se nachází rozšířená část domu č.p. hodnota. K převodu vlastnického práva však nedošlo, neboť jméno FO zemřela. Stavební práce trvaly do roku 1958, kdy byla přestavba dokončena a výsledkem je současný stav, v němž rodinný dům č.p. hodnota zasahuje na sousední pozemek, tj. na pozemek parc. č. hodnota Počátek držby pozemku parc. č. hodnota je nutné vztáhnout k roku 1956, byť tehdy pozemek nebyl v katastru nemovitostí jako samostatná parcela evidován, protože od této doby nakládali s pozemkem parc. č. st. hodnota její rodiče jméno FO a jméno FO jako se svým vlastnictvím. Rodiče žalobkyně zahájili stavební práce se souhlasem vlastníka zastavěného pozemku jméno FO, jejichž výsledkem bylo propojení části domu č.p. hodnota s domem č.p. hodnota, čímž vznikl přestavek rodinného domu č.p. hodnota na pozemek parc.č. st. hodnota. Od provedení přestavby rodinného domu č.p. hodnota až do roku 2017 nevznesl nikdo proti umístění rodinného domu žádné výhrady. Teprve v prosinci roku 2017 se žalovaní domáhali vyklizení nemovitosti na pozemku p.č. st. hodnota/právnická osoba vyklizením nemovitosti žalobkyně nesouhlasila. Žalovaní nakonec vzali žalobu zpět. Tím považovala žalobkyně věc za vyřešenou. V roce 2020 žalované požadovaly, aby vydala bezdůvodné obohacení spočívající v užívání pozemku parc. č. hodnota. Žalobkyně zcela odmítá, že by se na úkor žalovaných bezdůvodně obohacovala. Současná situace je výsledkem stavebních prací, které se uskutečnili v době, kdy vlastníkem domu č.p. hodnota nebyla. Žádný s právních předchůdců žalovaných neprojevil nesouhlas s přestavbou domu č.p. hodnota a ani později nikdo nenamítal, že dům zasahuje na cizí pozemek. Dnešní pozemek parc. č. hodnota získali do držby rodiče žalobkyně, jméno FO a jméno FO. Stalo se tak se souhlasem tehdejšího vlastníka, jméno FO. Ta fakticky darovala pozemek parc. č. hodnota, neboť umožnila jeho trvalé užívání právními předchůdci žalobkyně bez nároku na protiplnění (řádná držba). Žalobkyně i její právní předchůdci drželi pozemek parc. č. hodnota s vědomím, že jim náleží. Pozemek jim předala oprávněná osoba a nikdo vůči nim neuplatňoval žádná práva po dobu několika desítek let (poctivá držba). Držbu nenabyli násilím, lstí ani pod pohrůžkou jiné újmy (řádná držba). Uplynutím doby 10 let od provedení přestavby byly naplněny všechny podmínky nutné k vydržení vlastnického práva. Pokud by soud nepovažoval podmínky řádného vydržení za splněné, má žalobkyně za to, že jsou bezezbytku naplněny podmínky mimořádného vydržení dle § 1095 OZ a to ke dni datum s tím, že podle § 3066 OZ se do doby mimořádného vydržení započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce.

2. Na výzvu soudu žalobkyně upřesnila, začátek držby stanovuje žalobkyně k roku 1956, protože od této doby nakládali s pozemkem parc. č. st. hodnota její rodiče jméno FO a jméno FO jako se svým vlastnictvím a zahájili stavební práce. Jestliže jméno FO udělila s přestavbou souhlas, musela si uvědomovat, že část svého pozemku zastavěného rodinným domem č.p. hodnota již nebude moci nadále užívat. Ve skutečnosti se tak vzdala vlastnického práva k zastavěné části pozemku, aniž by za to požadovala po manželech jméno FO jakoukoliv náhradu. Manželé jméno FO byli přitom v dobré víře, že část pozemku zastavěná domem č.p. hodnota, tj. dnešní pozemek hodnota, jim náleží po právu a že jeho užíváním nepůsobí nikomu újmu. Do vydržecí doby se dle § 134 odst. 3 o.z. se započítává i doba, po kterou měl věc v držbě právní předchůdce. Z citovaného ustanovení vyplývá, že manželé jméno FO vydrželi vlastnické právo k pozemku parc. č. st. hodnota již v roce 1966.

3. Žalované na svou obranu uvedly, že nebyly splněny podmínky pro řádné ani mimořádné vydržení, jméno FO předmětný pozemek (tehdy pozemek parc. č. St. hodnota spolu se stavbou stojící na něm č.p. hodnota (tedy vč. části stavby nyní zapsané pod č.p. hodnota) převedla standardní kupní smlouvou na svoji snachu a matku žalovaných jméno FO v roce 1980. Samotné tvrzení žalobkyně by mělo vést k zamítnutí žaloby, podle rozhodnutí NS sp.zn. spisová značka bod 53 a 54 odůvodnění, předpokladem nabytí vlastnického práva smrtí je dědění. Předchůdci žalobkyně jméno FO již zemřeli a pokud nabyli i tento pozemek, tak by se dědické právo mělo řešit v dědickém řízení. Pokud předmět vlastnictví nebyl řešen v dědickém řízení, platí, že ani jeden z dědiců se nemůže domáhat žalobou podle § 80 o. s. ř. určení vlastnického práva. Pokud žalobkyně tvrdí, že došlo k vydržení jejími rodiči jako právními předchůdci, pak toto nelze řešit v rámci tohoto řízení. jméno FO nikdy neměla v úmyslu převést předmětný pozemek do vlastnictví právních předchůdců žalobkyně. Nemohlo tedy dojít k vydržení vlastnického práva právních předchůdců žalobkyně. Pokud by žalované připustily, že ze strany J. jméno FO došlo k umožnění užívání tohoto pozemku bez nároku na protiplnění, pak by se nejednalo o řádnou držbu, ale o výprosu dle § 2189 obč. zákoníku. žalobkyně předmětný pozemek užívá bez právního důvodu, původně na základě výprosy a nyní slovy Nejvyššího soudu „usiluje proměnit v trvalé právo to, co jí bylo povoleno jen výprosou“. Rovněž si je vědoma, že žalovaným vzniká jejím užíváním újma, a to újma finanční, kdy na její straně dochází k bezdůvodnému obohacení, což žalobkyně sama uznala jednak tím, že žalovaným uhradila bezdůvodné obohacení za období 2018 až 2020, jednak sama v minulosti navrhla žalovaným uzavření nájemní smlouvy na užívání předmětného pozemku a v neposlední řadě sama nabídla odkup pozemku z částku částka.

4. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání bez omluvy nedostavili, předvolání k jednání jim bylo doručeno řádně a včas. Soud proto rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Žalobkyně má na určení vlastnictví naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., neboť jiným způsobem nelze dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí a v současné době se žalované se vůči žalobkyni domáhají vydání bezdůvodného obohacení.

6. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí právnická osoba pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště adresa, a to z listu vlastnictví č. hodnota pro obec adresa, katastrální území adresa, má soud za prokázáno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parcela St. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 208 m2, jehož součástí je stavba adresa, rod. dům, stavba stojí na pozemku p. č. St. hodnota. hodnota LV hodnota Titulem nabytí je darovací smlouva ze dne datum s právními účinky dne datum.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí právnická osoba pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště adresa, a to z listu vlastnictví č. hodnota pro obec adresa, katastrální území adresa, má soud za prokázáno, že žalované jsou podílovými spoluvlastnicemi (každá podíl ½) pozemku parcela St. hodnota zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 81 m2, jehož součástí je stavba adresa, rod. dům, parcela St. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 33 m2, na pozemku stojí stavba adresa, rod. dům, LV hodnota, stavba je součástí pozemku St. hodnota LV hodnota. Titulem nabytí je usnesení Okresního soudu v adresa o dědictví ze dne datum, spisová značka.

9. Ze spisu Okresního soudu v adresa sp.zn. spisová značka soud zjistil, že žalobou podanou dne datum, doručenou jméno FO (tehdy žalované) dne datum se Jméno žalované A a Jméno žalované B jako žalobkyně domáhaly, aby žalovaná vyklidila část pozemku p.č. St. hodnota v k.ú. adresa, označenou v geometrickém plánu č. č. hodnota-hodnota jako p.č. St. hodnota, neboť žalovaná neoprávněně užívá část pozemku včetně stavby budovy č.p. hodnota o velikosti 33 m2, jehož spoluvlastnicemi jsou žalobkyně. V domě č.p. hodnota by měly být dva byty o velikosti 1+1, jeden v předním a druhý v zadním traktu domu. V domě č.p. hodnota byl byt o velikosti 1+1, došlo k zabrání části domu č.p. hodnota a k jeho užívání bez právního titulu, aniž by došlo k rozdělení nemovitosti, k převodu vlastnického práva k této části nemovitosti a k vypořádání. Žalovaná uvedla, že předmětná část nemovitosti, která se nachází na pozemku p.č. St. hodnota není propojena s domem č.p. hodnota, tvoří funkční celek s domem č.p. hodnota. Při jednání byl soudem vysloven závěr, že rekonstrukcí nemovitostí v roce 1956 se předmětná část nemovitosti stala součástí domu č.p. hodnota, přičemž tato část nemovitosti se nachází na cizím pozemku. Dále vyšlo najevo, že žalovaná již navrhovala žalobkyním odkoupení pozemku pod touto částí nemovitosti s tím, že cenu bude respektovat. Řízení bylo pravomocně zastaveno dne datum z důvodu zpětvzetí žaloby.

10. Z vyjádření Magistrátu města adresa ze dne datum č. 25/2017 bylo zjištěno, že Jméno žalobkyně podala žádost o potvrzení stavby k rodinnému domu č.p. hodnota adresa a stavební úřad uvedl, že stavba rodinný dům č.p. hodnota je postaven na dvou parcelách. Na parcele p.č. st. hodnota v k.ú. adresa a na nově vzniklé parcele p.č. st. hodnota v k.ú. adresa, která byla oddělena z původní parcely par.č.st. hodnota v k.ú. adresa dle geometrického plánu č. hodnota-hodnota ze dne datum pro změnu vnějšího obvodu budovy, rozdělení pozemků. právnická osoba byl vyhotoven geometrický plán dle kterého stavba RD stojí na pozemcích p.č. st. hodnota a p.č. st. hodnota oba v k.ú. adresa. Půdorys stavby odpovídá skutečnému stavu stavby.

11. Podle geometrického plánu č. hodnota-hodnota ze dne datum pro změnu vnějšího obvodu budovy, rozdělení pozemků došlo k rozdělení pozemku p.č.st.hodnota výměře 114 m2 (ve vlastnictví žalovaných) na pozemek st. hodnota o výměře 81 m2 a pozemek st. hodnota o výměře 33 m2 .

12. Z Technické zprávy z dubna 1955 vyplývá, že stávající dům se pozůstává ze dvou částí č.p. hodnota a hodnota, stávající dům čp hodnota jehož vlastníkem jsou manž. jméno FO a jméno FO bude rozšířen o část domu č. hodnota a to prostor jednopokojového bytu bez chodby a jako celek přestaven na rodinný dům o dvoupokojovém bytě s příslušenstvím. Prostory přízemí budou zřízeny vybouráním starých zdí, zřízením nových venkovních a vnitřních zdí. V žádosti po povolení stavby ze dne datum je uvedeno, že přestavba domu č.p. hodnota je nutná, když dosavadní stavba nestačí velikostí, jsou zde jen 2 místnosti, které jsou nedostačující. V žádosti je vyjádření jméno FO jako souseda k zamýšlené stavbě, že proti zamýšlené přestavbě domu č.p. hodnota nemá žádných námitek. Podle rozhodnutí ze dne datum Odboru výstavby ONV v adresa byla povolena adaptace a přestavba obytného domu č.p. hodnota v Kokorách podle stavebního projektu.

13. Z Notářského zápisu hodnota sepsaného dne datum před notářkou jméno FO jako převodkyně kupní smlouvou převedla dům č.p. hodnota se st. pl. č. hodnota na jméno FO (matku žalovaných) jako nabyvatelku.

14. Z Notářského zápisu hodnota sepsaného dne datum před notářkou tituly před jménem jméno FO jako dárkyně darovací smlouvou převedla dům č.p. hodnota se st. pl. č. hodnota a zahradu p.č. hodnota na jméno FO - žalobkyni. Předmětem převodu není část pozemku st. hodnota 15. Z výzvy žalovaných ze dne datum bylo zjištěno že vyzývají žalobkyni, aby do 7 dnů zaplatila bezdůvodné obohacení ve výši částka za užívání pozemku p.č. st. hodnota v k.ú. adresa, bez právního důvodu za období od datum do datum. Z příjmového pokladního dokladu ze dne datum má soud za prokázáno, že žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši částka za užívání pozemku p.č. st. hodnota v k.ú. adresa za uvedenou dobu uhradila k rukám tituly před jménem jméno FO jméno, zástupce žalovaných.

16. Žalobkyně dne datum vyzvala tituly před jménem jméno, aby jí zaslal nájemní smlouvu na užívání parcely st. hodnota v k.ú. adresa na rok 2021 s podpisy majitelek, jak přislíbil dne datum.

17. Z výzvy žalovaných ze dne datum bylo zjištěno že vyzývají žalobkyni, aby do 7 dnů zaplatila bezdůvodné obohacení ve výši částka za užívání pozemku p.č. st. hodnota v k.ú. adresa, bez právního důvodu za období od datum do datum.

18. Z dalších předložených a provedených důkazů nebyly zjištěny pro řízení právně významné skutečnosti.

19. Závěr o skutkovém stavu. Soud má za prokázáno, že stavba č.p. hodnota je rodinný dům, jeho vlastnicí je žalobkyně na základě darovací smlouvy ze dne datum, která po přestavbě zahájené v roce 1956 zasahuje na pozemek žalovaných původně označený p.č. st. hodnota o výměře 114 m2. Z tohoto pozemku byl geometrickým plánem v roce 2017 vyčleněn pozemek p.č. st. hodnota o velikosti 33 m2, který je zapsán ve vlastnictví žalovaných, došlo tedy k rozdělení pozemku p.č. st.hodnota. Stavební práce na přestavbě tehdy neobyvatelného domu č.p. hodnota byly zahájeny v roce 1956 tehdejšími spoluvlastníky domu a pozemku p.č.st. hodnota manžely jméno FO a jméno FO (rodiče žalobkyně). Z provedených důkazů vyplývá, že jméno FO (předchůdkyně žalovaných), jako tehdejší vlastnice sousedního domu č.p. hodnota neměla námitky proti zamýšlené přestavbě domu č.p. hodnota, kterou došlo k rozšíření domu č.p. hodnota o část jejího domu č.p. hodnota (jeden pokoj byl propojen s domem č.p. hodnota). právnická osoba č.p. hodnota tak stojí na dvou pozemcích, jednak na pozemku p.č.st. hodnota, jehož je součástí a na pozemku žalovaných p.č. st. hodnota o velikosti 33 m2. Žalované podaly dne datum proti žalobkyni žalobu na vyklizení nemovitosti p.č. st. hodnota o velikosti 33 m2, tedy žalobu na ochranu svého vlastnického práva. Dne datum žalobkyně uhradila žalovaným bezdůvodné obohacení ve výši částka za užívání pozemku p.č. st. hodnota v k.ú. adresa za dobu od datum do datum. Další skutkové závěry jsou spolu s právním posouzením pro přehlednost uvedeny v následujících odstavcích.

20. Právní posouzení. V předmětné věci je podstatné, že podle tvrzení žalobkyně k nabytí práva řádným vydržením pozemku p. č. st. hodnota o velikosti 33 m2, mělo dojít předchůdci žalobkyně a to v roce 1966. Bylo proto třeba podmínky vydržení posoudit podle zákona č 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.. Vznik právních poměrů z věcných práv soud posoudil podle zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník (dále jen „s. o. z.“). Problematiku mimořádného vydržení pak posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“ ).

21. Podle § 25 s.o.z. platilo, že stavba není součástí pozemku a podle § 155, že vlastníkem stavby může být osoba rozdílná od vlastníka pozemku.

22. V dané věci bylo třeba posuzovat vydržení podle § 135a občanského zákoníku ve znění do novely č. 509/1991 Sb. Z tohoto ustanovení vyplývá, že pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl až do datum, kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. To je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 obč.zák. ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.), jakož i z toho, že oprávněný držitel pozemku, který splnil v této době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 ObčZ ve znění platném do datum. Účinky vydržení při výkladu ustanovení § 868 a násl. občanského zákoníku (ve znění po novele č. 509/1991 Sb. dále také obč.zák.) mohly nastat až po nabytí účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., tedy dnem datum, pokud by byla prokázána oprávněnost držby. (srovnej Nález Ústavního soudu I.ÚS 293/02 ze dne datum). Současně platí, že do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092, § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Již z tvrzení v žalobě lze uzavřít, že žalobkyně nemůže být vlastníkem předmětného pozemku a její žaloba nemůže být důvodná. Pro chybějící tvrzení není zřejmé, na základě jaké skutečnosti žalobkyně dovozuje své vlastnické právo k předmětnému pozemku st. hodnota, který měli vydržet její rodiče již v roce 1966 (k účinkům řádného vydržení mohlo dojít až k datum) a pro neomluvenou nepřítomnost žalobkyně u jednání nebylo možné ji poučit o procesních povinnostech. Žalobkyně netvrdila, jak spornou věc nabyla od svých předchůdců. I kdyby rodiče jako její předchůdci sporný pozemek vydrželi (což ze skutkových zjištění nevyplývá), bylo z provedených důkazů zjištěno, že na žalobkyni darovací smlouvou ze dne datum předmětný pozemek (tehdy již pouze její matkou) nebyl převeden. Podle § 133 odst. 2 obč. zák. (ve znění ke dni převodu) platilo, že převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Pokud žalované poukazovaly také na to, že sporný pozemek nebyl ani předmětem dědění, pak ze skutkových zjištění nevyplývá, zda a kdy předchůdci žalobkyně zemřeli, žalobkyně k tomu neuvedla žádná tvrzení. Pokud se tak stalo, pak se sporná věc nemohla stát předmětem řízení o dědictví a žalobkyně ji nemohla rozhodnutím o dědictví nabýt, neboť není v katastru nemovitostí vedena jako její vlastník na základě dědického rozhodnutí, jinak by se určení vlastnického práva nedomáhala. Žalobkyně proto na základě jí uvedených tvrzení nemůže být vlastníkem předmětného pozemku. Soud se proto ani podrobně nezabýval tím, zda předchůdci žalobkyně vůbec mohli nabýt vlastnické právo (řádným) vydržením a kdy se tak stalo. Jen ve stručnosti soud uvádí, že předchůdci žalobkyně pozemek p.č. st. hodnota začali užívat s vědomím, že rozšířili svůj stávající dům č.p. hodnota o část domu č.p. hodnota stojícím na pozemku st. hodnota o výměru 33 m2, která jim nepatřila (nebyly jejími vlastníky). Nelze vydržet právo k věci, o které držitel ví, že patří jinému. Tehdejší vlastník sousedního pozemku a domu č.p. hodnota jméno FO měla teprve v úmyslu jim převést část pozemku, na němž se rozšířená část domu č.p. hodnota nacházela. Její vyjádření ke stavebnímu povolení, že nemá námitky proti rozšíření domu č.p. hodnota není žádným domnělým právním důvodem (titulem) k tomu, aby se žalobkyně či její předchůdci mohli domnívat (byli v dobré víře), že jsou snad vlastníky části pozemku, o který rozšířili svůj dům. K takové části pozemku, na němž stojí rozšířená část jejich domu, pak nemohli vykonávat práva vlastníka pozemku (v obecném smyslu by jinak nejednali poctivě), neboť až do roku 2013 platilo, že stavba není součástí pozemku. Předchůdci žalobkyně nemohli být v dobré víře, že jsou vlastníky jimi užívaného pozemku, jejich dobrá víra nemohla být objektivní, daná „se zřetelem ke všem okolnostem“ a nebyli tudíž držiteli oprávněnými.

23. Podle § 3055 odst. 1 o.z. platí, že stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. právnická osoba č.p. hodnota se nachází na dvou pozemcích, na pozemku p.č.st. hodnota jehož je součástí a na pozemku žalovaných p.č. st. hodnota o velikosti 33 m2 . Žalobkyně nemůže být vlastníkem sporného pozemku ani na základě toho, že její dům na sporném pozemku stojí.

24. K mimořádnému vydržení vlastnického práva žalobkyní. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

25. Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce (§ 1096 odst. 1 o. z). Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (§ 1096 odst. 2 o. z.).

26. Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu (§ 993 o. z.).

27. Podle § 995 o.z. bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba. Náhoda, která by věc u vlastníka nebyla stihla, však jde k tíži držitele, jen když spor svévolně zdržel.

28. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou, tedy ke dni datum.

29. S ohledem na uvedenou právní úpravu soud uvádí, že podmínky mimořádného vydržení vlastnického práva žalobkyní v daném případě nejsou splněny. Podmínkou mimořádného vydržení (oproti vydržení řádnému) je pouze plynutí času a absence nepoctivého úmyslu, tedy podmínkou ani předpokladem mimořádného vydržení není poctivá držba ve smyslu ust. 992 o.z., ani držba oprávněná (§ 130 odst. 1 ObčZ). O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí výkonu držby nebylo úmyslně nepoctivé (morální) v obecném smyslu. Poctivý úmysl se presumuje (§ 7 o.z.). Z § 3066 o.z. vyplývá, že vlastnické právo k nemovité věci nabude mimořádným vydržením držitel, který měl před datum věc po stanovenou dobu v držbě ‚nikoliv v nepoctivém úmyslu‘, a to i se započtením stejně kvalifikované držby jeho předchůdce, pokud ovšem ten sám již vlastnické právo vydržením nenabyl. Tedy již z tvrzení žalobkyně (nemovitost vydrželi její rodiče) vyplývá, že nemohla vlastnické právo vydržet podle § 1095 o.z.. Sama skutečnost, že osoba užívá cizí věc nestačí k důkazu držby práva (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.z.n. spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka), vyžaduje se důkaz, že držitel vykonával právo jako by mu náleželo (viz komentář k § adresa, Výtisk, Beran (Beck) 2. vydání). Tato podmínka není splněna viz odst. 22 odůvodnění, když žalobkyně resp. její předchůdci užívají pozemek p.č. st. hodnota 3 s vědomím, že rozšířili svůj stávající dům č.p. hodnota o část domu č.p. hodnota na pozemku st. hodnota o výměru 33 m2 , která jim nepatřila (nebyly jejími vlastníky) pouze měli souhlas tehdejšího vlastníka k rozšíření svého domu č.p. hodnota. Lze proto souhlasit s žalovanými, že žalobkyně usiluje proměnit v trvalé právo to, co bylo jejím předchůdcům povoleno jen výprosou (§ 993 o. z.). Je pravdou, že soukromé právo před rekodifikací výprosu jako zvláštní smluvní typ neupravovalo. To neznamená, že by se v praxi nevyskytovala. Dřívější judikatura nahlížela na výprosu mimoobligačně, jako na společenskou úsluhu (liberalitu) spočívající typicky v kdykoli odvolatelném souhlasu s užitím cizí věci (srov. rozhodnutí NS sp.zn. spisová značka a ASPI Občanský zákoník, komentář k § 2189; tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem) Je zde existence nepoctivého úmyslu, spočívající v tom, že předchůdci žalobkyně od počátku jednoznačně věděli, komu pozemek st. hodnota nyní Anonymizováno patří, kde jsou jeho hranice a že stavbu svého domu rozšiřují o vedlejší dům, postavený na pozemku, který jim nepatřil. V neposlední řadě pak soud uzavírá, že k mimořádnému vydržení by nemohlo dojít ani pokud by u žalobkyně a jejích předchůdců nebyl prokázán nepoctivý úmysl, tedy i kdyby byla do doručení žaloby (do datum), považována za poctivého (v obecném smyslu) držitele věcného práva.

30. Zákon výslovně neřeší otázku zániku držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Podle § 995 o. z., věty první, platí: „bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba“. Toto ustanovení lze analogicky (§ 10 odst. 1 o. z.) aplikovat i na držbu směřující k mimořádnému vydržení. Žalované jako spoluvlastníci dne datum, tedy před uplynutím lhůty podle § 3066 o.z. (datum) proti výkonu práva žalobkyně zakročily a uplatnily v této lhůtě podle § 995 o.z. právo na vyklizení sporného pozemku, tedy podaly žalobu napadající držbu (která byla doručena žalobkyni datum) a tím zabránily mimořádnému vydržení. Zákonem požadovaná doba pro mimořádné vydržení by uplynula až ke dni datum, tudíž žalobkyně vlastnické právo k předmětnému pozemku ke dni datum nemohla vydržet, neboť od doručení žaloby je považována za nepoctivého (v obecném smyslu) držitele věcného práva (srov. rozhodnutí NS ze dne datum, sp.zn. spisová značka zveřejněné na www.nsoud.cz ). Ze všech uvedených důvodů soud žalobu žalobkyně zamítl, neboť žalobkyně není vlastníkem předmětného pozemku.

31. Náklady řízení O náhradě nákladů řízení o ochranu vlastnického práva soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. Náklady tvoří odměna advokáta za úkonů právní služby, kdy odměna se počítá z tarifní hodnoty částka, za úkon částka částka podle § 7 a § 9 odst. 3, § 12 odst. 4 a.t., (sníženo o 20%) za 4 úkony podle § 11 odst. 1, písm. a, d, g) a. t. (za převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu trvající přes 2 hodiny ( 2 úkony), tedy částka. Za každou zastoupenou osobu je odměna částka, podle § 12 odst. 4 a.t. snížena o 20 %, na částka, tedy za 2 osoby částka. Dále náleží náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby, tedy částka. Náhrada hotových výdajů náleží k úkonu, který zástupkyně učinila společně za obě osoby jednou, proto se započítává pouze jednou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka). Vše podle § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšeno o 21 % DPH, tedy o částka. Celkem náleží žalovaným náklady ve výši částka, které je žalobkyně povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se se žalované domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.