14 C 229/2019

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobců: a) titul celé jméno žalobce, narozený dne datum bytem adresa b) celé jméno žalobce, narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalobce, c) celé jméno žalobce, narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalobce, všichni zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, sídlem ulice a číslo, PSČ okres, o určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni,

I. Určuje se, že pozemek parc. číslo který se nachází v obci obec, v katastrálním území Stichovice, zapsán na list vlastnictví, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném stát. instituce, Katastrální pracoviště Prostějov, je zatížen služebností stezky ve prospěch pozemků parc. číslo parc. číslo které se nacházejí v obci obec, v katastrální uzemí, oba zapsány na list vlastnictví, oba zapsané v katastru nemovitostí vedeném stát. instituce, stát. instituce.

II. Žalovaný a každý další vlastník pozemku parc. číslo který se nachází v obci obec, v katastrálním území Stichovice, zapsán na list vlastnictví, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, je povinen trpět průchod přes tento pozemek žalobci a každým dalším vlastníkem pozemků parc. číslo parc. číslo které se nacházejí v obci obec, v katastrálním území Stichovice, oba zapsány na list vlastnictví, oba zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, jakožto i osob přicházejících a odcházejících k oprávněné osobě.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na plné náhradě nákladů řízení částku 66.645 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobci se společnou žalobou doručenou název soudu dne datum domáhali vydání ve výroku uvedeného rozhodnutí. Žalobci tvrdili, že jsou spoluvlastníky pozemku parc. číslo o výměře 60 m2 a pozemku parc. číslo které jsou označeny jako zastavěná plocha a nádvoří a zahrada, vše v obci obec a stavebním území anonymizováno, oba zapsány na list vlastnictví, v Katastru nemovitostí vedeném pro územní celek, stát. instituce (dále pozemky žalobců a žalovaný je vlastníkem sousedícího pozemku žalobců, parc. číslo o výměře výměra, který je označen jako zahrada, zapsáno na list vlastnictví (dále pozemek žalovaného). Pozemky žalobců a žalovaného se nachází v kaskádovitém kopci, kdy přístup na pozemky žalobců není možný z veřejné cesty, neboť s ní nejsou dostatečně spojeny. Žalobci a jejich právní předchůdci již od 50. let minulého století využívali stezku přes pozemek žalovaného v dobré víře, že jim náleží služebnost stezky, zatěžující pozemek žalovaného. Žalovaný nabyl do vlastnictví tento pozemek na základě kupní smlouvy ze dne datum, s účinky datum, zápis byl proveden dne datum. Žalovanému muselo být hned při nabytí vlastnického práva zřejmé, že přes tento pozemek vede očividně nejjednodušší cesta spojující pozemky žalobců s veřejnou cestou, měl být s touto skutečností srozuměn, i když služebnost stezky nebyla ve prospěch žalobců zapsaná do katastru nemovitostí. Žalovaný poté, co nabyl tento pozemek do vlastnictví, začal znemožňovat žalobcům průchod přes pozemek s argumentací, že služebnost není zapsána v katastru nemovitostí. Žalobci tvrdí, že takto pozemek užívali jejich právní předchůdci na základě nájemní smlouvy ze dne datum, kterou uzavřela anonymizováno jméno příjmení, jako pronajímatelka s jméno příjmení, jako právní předchůdkyní žalobců, jméno příjmení, jako tehdejším nájemcem a pozdějším vlastníkem pozemku žalovaného a jméno příjmení, jako nájemcem. Na základě čl. VIII nájemní smlouvy jméno příjmení, jméno příjmení propůjčili jméno příjmení a všem jejím rodinným příslušníkům a návštěvníkům právo průchodu a odchodu, právo stezky přes jejich pozemky a to kolem plotu. Dle nájemní smlouvy bylo ujednáno, že později bude vyhotoven k tomuto stavu pozemků geometrický plán. Výše uvedené vyplývá z pozdějšího geometrického plánu vyhotoveného dne datum. Žalobci zdůraznili, že rovněž ve smlouvě o dočasném užívání pozemku ze dne datum, která byla uzavřena mezi jméno příjmení jakožto vlastníkem, a jméno příjmení (právní předchůdkyní žalobců) a jméno příjmení (tehdejší uživatel a pozdější vlastník pozemku žalovaného), je v čl. VIII zmínka o přístupu k jednotlivým pozemkovým dílům, kde je uvedeno, že podmínky spoluužívání a způsob přístupu k jednotlivým pozemkovým dílům a ke studni jsou upraveny ve zvláštní, samostatné dohodě mezi uživateli. Žalobci tímto poukazovali na dobrou víru užívání stezky přes pozemek žalovaného od roku rok s tím, že na začátku 80. let se právní předchůdci žalobců stali vlastníky pozemku žalobců a stezku přes pozemek žalovaného v dobé víře, že jim náleží služebnost stezky, užívali a užívají dodnes. Na základě těchto skutečností se žalobci obrátili na žalovaného dne datum, s nabídkou na uzavření smlouvy o zřízení služebnosti stezky, ve prospěch pozemku žalobců a zatěžující pozemek žalovaného. Toto však bylo odmítnuto. Žalobci za této situace mají za to, byť tato právní skutečnost není zapsána v katastru nemovitostí, že vydrželi právo chodit po stezce, či se po ní dopravit svoji silou a právo, aby po stezce chodili jiné oprávněné osoby, tedy i žalobci po pozemku žalovaného. Věcné břemeno proto zatěžuje pozemek žalovaného dodnes. Žalobci tvrdili existenci naléhavého právního zájmu ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., neboť pozemky žalobců nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou a kvůli negativnímu postoji žalovaného, odmítnutí smírného řešení sporu, žalobci nemají jinou možnost.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne datum, neodmítal požadavek žalobců, pokud by byl„ rozumný a umírněný“. Žalovaný výslovně neuznal nárok uplatněný žalobci, žalobu považoval za nedůvodnou. Žalovaný nepopřel vlastnická práva k pozemkům tak, jak tvrdili žalobci, ale nesouhlasil s tím, že by při nabývání vlastnického práva k pozemku věděl, či byl srozuměn, že žalobci využívají stezku přes jeho pozemek ke svým pozemkům. Žalovaný předmětné nemovité věci kupoval v roce 2019 v dobré víře, že na nich neváznou žádná věcná břemena, když o tomto byl v písemné kupní smlouvě ze dne datum výslovně ujištěn. Žalovaný popřel, že by žalobcům znemožňoval průchod přes jeho pozemek, chodí přes něj stále. Žalovaný tvrdil, že se pohybují volně po celém pozemku, jak se jím zlíbí a nevyužívají žádné konkrétní cesty. Poukázal na to, že žalobci se na své pozemky mohou dostat jednodušší cestou, než přes pozemek žalovaného, např. tím, že by chodili z hlavní cesty přes pozemek, který patří jméno příjmení. Podle názoru žalovaného se jedná o nejkratší a nejjednodušší cestu k pozemkům žalobců. Žalovaný poukázal i na další způsoby, jak by se mohli žalobci dostat na svůj pozemek, které považoval za jednodušší a šetrnější, než přes pozemek žalovaného. Předložené listiny, nájemní smlouva, smlouva o dočasném užívání pozemku a geometrický plán nesvědčí o existenci práva věcného břemene ve prospěch žalobců, zatěžující pozemek žalovaného. Ohledně obsahu čl. VIII nájemní smlouvy z datum žalovaný poukázal na to, že jméno příjmení nevystupuje jako vlastník předmětných pozemků, nyní ve vlastnictví žalovaného, ani jméno příjmení nevystupuje jako vlastník nyní předmětných pozemků ve vlastnictví žalobců. Smluvní strany vystupovaly jako nájemci, či uživatelé předmětných nemovitých věcí. příjmení předmětných pozemků, jak vyplynulo z nájemní smlouvy, byla určena jednoznačně anonymizováno jméno příjmení, která si však žádné právo stezky s ostatními účastníky smlouvy, jako nájemci a uživateli nedohodla. Pokud si toto dohodli uživatelé, tedy nájemci bez účasti tehdejšího vlastníka nemovitých věcí, nemůže se jednat o platnou dohodu ve smyslu zřízení věcného břemene práva stezky. I když nájemní smlouva byla uzavřena na dobu deseti let a dne datum byla prodloužena na dobu dalších deset let, dále její platnost prodlužována v roce rok nebyla, a proto účinnost této smlouvy zanikla k datum. Žalovaný vyslovil názor, že věcné břemeno ve prospěch žalobců by muselo být zřízeno zcela konkrétně geometrickým plánem, ve kterém by bylo přesně vyznačeno, co žalobci nedoložili, ani takový geometrický plán jako důkaz nenavrhují. Z těchto důvodů navrhl, aby žaloba byla tak, jak byla podána, jako nedůvodná zamítnuta.

3. Žalobci v replice na vyjádření žalovaného v podání ze dne datum poukázali na ust. § 1095 a § 1091 odst. 2 o.z. a tvrdili, že vydrželi právo odpovídající právu průchodu přes pozemek žalovaného na pozemek žalobců, znovu poukázali na listiny, které předložili se žalobou, ze kterých tato dobrá víra vyplývá, a nebyla zpochybněna nikdy dříve, než když bylo převedeno vlastnické právo k nemovitosti na žalovaného. Žalobci měli za to, že mimořádné vydržení ve smyslu ust. § 1095 o.z. se vztahuje na držbu vykonávanou tzv. contra tabulas. Žalobci s ohledem na historický sled událostí podpořený předloženými listinami s odkazem na ust. § číslo a § číslo za splnění ust. § 3081 o.z. věcné břemeno mimořádně vydrželi ke dni datum. Žalobci zdůraznili také stávající judikaturu Nejvyššího soudu, např. sp. zn. 22 Cdo 2077/99, kde bylo judikováno, že oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod, postačí, aby tu byl domnělý právní důvod. Důkazní břemeno o existenci skutečností zakládající držbu leží na tom, kdo se práv vzešlých z držby dovolává. V případně prokázaného nerušeného užívání již od anonymizováno století, je třeba přehodnocení důkazů ohledně existence držby dlouhodobě užíváné vyložit ve prospěch toho, kdo držbu tvrdí. Žalobci mají za to, že nelze zpochybnit ani jejich naléhavý právní zájem, který dovozují z judikatury Nejvyššího soudu např. sp. zn. spisová značka. Žalobci popřeli argument žalovaného, že se mohou dostat na své pozemky jednodušší cestou, protože terén, kde se pozemky nachází, je svažitý a kaskádovitý. Žalobci zdůraznili, že jakákoliv další možnost dostat se na jejich pozemek, bude spojena s vystupováním a sestupováním do a z prudkého kopce, což je nezbytné u obou stezek navrhovaných žalovaným. Žalobci zdůraznili, že v článku VIII. předmětné nájemní smlouvy obsahuje dohodu mezi nájemci o tom, že propůjčují jméno příjmení, všem jejím rodinným příslušníkům i návštěvníkům právo průchodu, odchodu, právo stezky přes pozemek žalovaného.

4. Žalobci v podání ze dne datum rozšířili žalobu o eventuální petit pro případ, že soud primární petit zamítne. Pro tento případ žádali, aby soud rozhodl tak, povoluje vlastníkům pozemků žalobců služebnost, která odpovídá právu nezbytné cesty vykonávané způsobem chůze po části pozemků žalovaného, jak bylo vyznačeno geometrickým plánem číslo vyhotoveným dne datum společností 1. příjmení, spol. s.r.o., IČO, a k tomu doložili geometrický plán s vyznačením nezbytné cesty pro případ, že by soud rozhodl o eventuálním petitu.

5. Soud provedl dokazování těmito listinami: dodejkou z datum, geometrickým plánem z datum, nájemní smlouvou z datum, vyjádřením žalovaného na výzvu žalobce, smlouvou o dočasném užívání pozemku, výpisem z katastru nemovitostí list vlastnictví a číslo katastrální mapou, výslechem svědků příjmení jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení a jméno příjmení, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

6. Výpisem z katastru nemovitostí a shodným prohlášením účastníků řízení bylo prokázáno, že žalobci byli ke dni zahájení řízení a jsou dosud spoluvlastníky pozemku parc. číslo o výměře 60 m2 (zastavěná plocha a nádvoří) a parc. číslo o výměře výměra (zahrada), oba se nachází v obci obec v k. ú. Stichovice, oba zapsány na list vlastnictví, zapsaných v katastru nemovitostí vedené stát. instituce, stát. instituce (pozemky žalobců), žalovaný je vlastníkem sousedícího pozemku s pozemky žalobců parc. číslo o výměře výměra (zahrada), který se nachází také v obci obec v anonymizováno ú. anonymizováno zapsaný na list vlastnictví (pozemek žalovaného). Soud z provedeného šetření na pozemcích žalobců a pozemku žalovaného zjistil, že příchod k pozemku žalobců od veřejné cesty vede kolem pozemku jméno příjmení a dle shodných vyjádření účastníků přes veřejný pozemek ve vlastnictví územní celek obec mezi pozemkem obce Mostkovice a pozemkem žalovaného je vymezena zahájenou výstavbou zahradní brány, která byla dle tvrzení žalovaného již dokončena a průchod žalobců přes pozemek žalovaného je jim umožněn nikoliv po levé, jako doposud, ale pravé straně pozemku žalovaného ve směru k pozemkům žalobců. Ve směru příchodu k pozemku žalobců po levé straně je v šíři 90 cm po roh chaty žalovaného, pozemek ve vlastnictví územní celek, na který navazuje pozemek ve vlastnictví manželů příjmení. Žalovaný tvrdil, že opěrná zeď, která rozděluje pozemek ve vlastnictví manželů příjmení a pozemek žalovaného, je se souhlasem manželů příjmení posunuta do jejich pozemku cca o metr. Z tohoto důvodu je mezi opěrnou zdí manželů příjmení a chatou žalovaného vzdálenost anonymizováno m. Po průchodu kolem opěrné zdi a chatou žalovaného je hranice mezi pozemkem žalovaného a pozemkem žalobců. Popsaná stezka pro pěší k pozemkům žalobců je zčásti neupravená, porostlá travou, zčásti vysypaná hrubým stavebním materiálem. Žalovaný poukázal na to, že prostor mezi zdí jeho nemovitosti a opěrnou zdí manželů příjmení hodlá využít pro výstavbu přístřešku. Vědom si svých práv a práv žalobců, navrhoval, aby žalobci měli zajištěný přístup ke svým pozemkům po druhé straně pozemku žalovaného, event. by souhlasil i s odprodejem této části pozemku žalobcům. Soud zjistil, že tato část pozemku žalovaného je pokryta náletovými křovisky a stromy, je nerovná, takže pro zajištění průchodu je třeba provést pozemní úpravy. Z výpovědi svědků, ať již navrženými žalobci či žalovaným, soud zjistil a má za prokázáno, že od anonymizováno let minulého století právní předchůdci žalobců, poté žalobci, chodili k nemovitosti na pozemku žalobců přes pozemek žalovaného. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení, jejíž výpovědi soud uvěřil, s ohledem na bezprostřednost a nepřipravenost jejího projevu, soud zjistil, že s vlastníky chaty žalobců se zná již anonymizováno let, neboť má ve vlastnictví chatu pod jejich chatou. Do doby, než zemřel její manžel, což je pět let nazpátky, bývala na chatě i celý týden a opakovaně, někdy i déle. Po celou dobu anonymizováno let celé jméno žalobce chodili na chatu přímo od veřejné cesty přímo kolem dvou chat, tedy i přes chatu, která patří nyní žalovanému. Popřela, že by žalobci chodili někdy na chatu přes její pozemek, i když by se na pozemek žalobců mohli dostat i tak. Takto nikdy dohodnuto nebylo. Ke anonymizováno se chodilo vždy přes pozemky majitelů těch předcházejících dvou chat, podél plotu horní terasy. Svědkyně jméno příjmení, jejíž výslech byl navržen k důkazu žalovaným, tuto skutečnost také potvrdila. Dále soud z výpovědi jméno příjmení soud zjistil, že pozemek žalovaného byl předtím, než přešel do vlastnictví žalovaného, anonymizováno let celkem neudržovaný, což potvrdil i svědek příjmení jméno příjmení. Až poté, co vlastníkem se stal pan celé jméno žalovaného – žalovaný, dohodla se s ním na výstavbě zpevňovací zdi a zeď postavili asi metr do hloubky svého pozemku a k tomu metru pozemku na šířku mají uzavřenu se žalovaným nájemní smlouvu. Svědek jméno příjmení, který neměl žádný vztah k účastníkům řízení, potvrdil tento stav pozemku žalovaného. Svědek zdůraznil, že dříve lidé si své vlastnické právo k nemovitostem, jednalo se o chatovou oblast, tolik neuvědomovali, chodili přes jednotlivé pozemky, až nyní, kdy někteří majitelé přebudovali chaty na nemovitosti k trvalému bydlení, se začali chovat jinak, začali oplocovat pozemky, řešit jednotlivé hranice pozemků a s tím vznikaly problémy. Svědek příjmení jméno příjmení potvrdil, že byl vlastníkem pozemku žalovaného a převáděl na něj tento pozemek do vlastnictví někdy v létě roku 2019. Pozemek kupoval i s chatou v roce rok. Jednalo se o neudržovaný pozemek i chatu, musel to dát alespoň z části do pořádku. Svědek potvrdil, že žalobce znal, věděl o tom, že mají chatu za jeho pozemkem a z vlastní zkušenosti ví, že na jaře na tu chatu chodil starší pán a vždy se tak chodilo přes jeho pozemek s tím, že chodil spíše po levé straně. Svědek potvrdil, že tento pán se těžce pohyboval, proto žádné problémy načinil a respektoval jeho a osob mu blízkých přes jeho pozemek na pozemek žalobců. Svědek potvrdil, že sousedé nad ním, pozemky jsou terasovitě nad sebou, vybudovali opěrnou zeď a tím rozšířili průchod kolem chaty nyní pozemku žalovaného. Zeď byl vystavena zhruba o jeden metr dovnitř pozemku sousedů. Od roku rok na pozemku nebyl, jeho současné stav nezná. V době, kdy byl vlastníkem pozemků žalovaného, byla tam ještě zbytky původního plotu oddělujícího jeho pozemek od majitelů pozemku horní terasy, pozemek kolem plotu byl zarostlý, zbytky plotu nebylo vůbec vidět. Žalobci tedy museli se na svůj pozemek dostávat více vpravo, poté se vrátit doleva a projít po levé straně chaty ke svému pozemku. Svědek příjmení jméno příjmení potvrdil, že na žádost žalobců vypracoval geometrický plán číslo. Podle zadání se dostavil na místo, kde mu byl umožněn vstup a na pozemcích vymezil právo odpovídající věcnému břemeni, průchodu k chatě žalobců. Při vypracování geometrického plánu se postupovalo v souladu s kótou dva metry, tj. anonymizováno metru + anonymizováno cm, jak je to i zřejmé z geometrického plánu. Kóta dva nebyla dodržena po celou délku stezky, protože plán musel odpovídat reáliím, tedy stojící chatě, kde se průchod zužoval na méně než dva metry, dále se pokračovalo kótou dva, až na pozemek žalobců příjmení šetření na místě samém se mu jevil jako nejlogičtější průchod na pozemek žalobců přes pozemek žalovaného v takovém rozsahu, jak byla stezka geometrickým plánem vyměřena, neboť se jedná o přímou cestu k pozemkům žalobců. Soud proto může uzavřít, že výpovědi svědků potvrdili a je tím jisté (v tom se výpovědi svědků zcela shodovaly), že nejméně po dobu 30 let žalobce a) se svými syny – žalobcem b) a c) na pozemek žalobců chodil přes pozemek žalovaného, a to více méně po levé straně pozemku žalovaného. Soud po provedeném šetření na místě samém zjistil, že se jedná o nejlogičtější, tedy přímý přístup na pozemek žalobců z veřejné komunikace ve vlastnictví obce Mostkovice a žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by i právní předchůdci žalobců od roku 1954, kdy byla uzavřena nájemní smlouva obsahující ujednání o právo průchodu před pozemek žalovaného, se dostávali na svůj pozemek a vystavěnou chatu jinak. Žalobci jako právní důvod tohoto svého jednání, tedy průchodu na pozemek žalobců doložili nájemní smlouvu uzavřenou datum mezi anonymizováno jméno příjmení, bytem adresa, jako majitelkou (pronajímatelkou) na straně a na straně druhé jméno příjmení, prodavačkou v národním podniku Olomoucký obchod potřebami pro domácnost okres, jméno příjmení, elektromontérem v národním podniku anonymizováno okres a jméno příjmení, zaměstnancem anonymizováno družstva anonymizována dvě slova okres – jako„ najímajícími“ na straně druhé. V nájemní smlouvě bylo konstatováno, že anonymizováno jméno příjmení je na základě kupní smlouvy ze dne datum a odevzdací listiny ze dne datum vlastnicí pozemku parc. číslo role, a parc. číslo role, zapsané ve složce číslo k. ú. anonymizováno (tj. i pozemky žalobců a žalovaného). V článku VIII. nájemní smlouvy je konstatováno, že na pozemkovém dílu pronajatém paní jméno příjmení (tj. právní předchůdkyni žalobců) se nachází studna, která podle výslovné úmluvy všech účastníků má sloužit všem účastníkům společně, propůjčuje paní jméno příjmení na sebe i na své event. právní nástupce a ostatním nájemcům, tedy panu jméno příjmení a panu jméno příjmení, jakož i jejich rodinným příslušníkům právo čerpati vodu z této studny a k tomu účelu volný příchod a odchod k této studni. Naproti tomu pan jméno příjmení a jméno příjmení (právní předchůdce žalovaného) propůjčují paní jméno příjmení a všem jejím rodinným příslušníkům, jakož i návštěvníkům, právo průchodu a odchodu (právo stezky) přes jejich pozemky, a to kolem plotu pozemku patřícím Národnímu podniku příjmení (nyní pozemek manželů příjmení). Toto právo ve stejném rozsahu propůjčuje pan jméno příjmení také panu jméno příjmení. Soud z této nájemní smlouvy tedy zjistil, že za účasti vlastníka pozemků od roku rok právní předchůdkyně žalobců paní příjmení procházela k pozemku žalobců stejným způsobem, jak tvrdili žalobci a jak bylo prokázáno výpovědí svědků a šetřením soudu na místě samém. Ze smlouvy o dočasném užívání pozemků ze dne datum, uzavřené mezi jméno příjmení, jako vlastníkem, a jméno příjmení a jméno příjmení, jako uživateli, že jméno příjmení je dle rozhodnutí Státního notářství pro část Prahy dne datum a výpisem z evidence nemovitostí, výpis z listu vlastnictví číslo anonymizována dvě slova v obec, vlastníkem pozemku parc. číslo zahrada, o výměře 345 m2, parc. číslo zahrada, o výměře výměra a zastavěné plochy výměra tak, že jméno příjmení přenechává do dočasného užívání dosavadním uživatelům dle původní nájemní smlouvy sepsané v obec dne datum jméno příjmení, adresa, zahrada, o výměře výměra, adresa, část – zahrada, o výměře výměra, a jméno příjmení, adresa, část – zahrada, o výměře výměra, č. p. St. anonymizováno, zastavěná plocha, o výměře výměra do užívání s tím, že doba dočasného užívání byla smluvena na dobu 10 let po sobě jdoucích, tedy do datum. A nebude-li smlouva o dočasném užívání vypovězena nejpozději půl roku před skončením, obnoví se ohledně tohoto dílu smlouvou o dočasném užívání na dobu dalších 10 let. V článku VIII. této smlouvy, pokud jde o přístup k jednotlivým dílům a práva spoluužívání studny, která se nachází na pozemkovém dílu, který vlastník pozemku přenechal k dočasnému užívání jméno příjmení, jsou podmínky spoluužívání a způsob přístup k jednotlivým pozemkovým dílům a ke studni upraveny ve zvláštní samostatné dohodě mezi uživateli, poněvadž tyto věci se vlastníka pozemku jméno příjmení přímo netýkají. Soud z těchto listinných důkazů zjistil, že nebylo prokázáno, že by uvedená smlouva o dočasném užívání pozemků byla vypovězena, proto nejméně do roku rok na základě těchto listin žalobci i právní předchůdkyně procházeli na pozemek žalobců přes pozemek žalovaného. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdci žalovaného zpochybnili právo používat stezku přes pozemek žalovaného, došlo ke zpochybnění tohoto práva nejdříve až na základě změny vlastnického práva k pozemku žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne datum s účinky zápisu nového vlastníka, tedy žalovaného ke dni datum. Dříve nebylo prokázáno, že by žalobcům bylo bráněno ve využívání stezky a že někdo toto právo zpochybnil. Nájemní smlouvou uzavřenou dne datum mezi jméno a jméno příjmení (pronajímateli) a jméno celé jméno žalovaného (nájemce) bylo prokázáno, že pronajímatelé jako vlastníci pozemku parc. číslo zahrady, o výměře výměra v k. ú. anonymizováno, územní celek, okres okres, zapsané na list vlastnictví (dále jen část zahrady), přenechávají část zahrady specifikovanou v odst. I. nájemci do nájmu za podmínek uvedených v této smlouvě s tím, že nájemce sjednává na dobu neurčitou počínaje datum a nájemné sjednáno ve výši 1 Kč. Součástí nájemní smlouvy je nákres pořízený z katastru nemovitostí. Z geometrického plánu pro vyznačení rozsahu věcného břemene k části pozemku vyhotoveného anonymizováno jméno příjmení ze dne datum, číslo který byl předložen žalobci v souvislosti s rozšířením žaloby o eventuální petit, soud zjistil, že obsahuje dosavadní stav jednotlivých parcel, včetně pozemku žalobců a pozemku žalovaného s vyznačením práva věcného břemene stezky na pozemku žalovaného vedoucí po levé straně pozemku žalovaného ve směru k pozemkům žalobců a odpovídá stavu zjištěnému z ostatních důkazů.

7. Podle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je, či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Podle ust. § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

9. Podle ust. § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 o.z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskočí dříve, než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

10. Podle ust. § 992 odst. 1, 2, 3 o.z., kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví, nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

11. Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

12. Soud na základě zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

13. Soud konstatuje, že z listu vlastnictví a ze shodných tvrzení účastníků tohoto řízení, že pozemek ve vlastnictví žalobců sousedí s pozemkem ve vlastnictví žalovaného a podle z aktuálního výpisu z příslušného katastru nemovitostí nejsou zatíženy právy odpovídajícími věcnému břemeni (služebnostmi ve smyslu ust. § 1257 a násl. o. z., a to zejména služebnosti stezky dle § 1274 – 1277 o. z.). Tím byla prokázána aktivní procesní legitimace žalobců a pasivní procesní legitimace žalovaného pro toto řízení. Jedná se tedy o to, posoudit, zda pozemek žalovaného je zatížen služebností stezky ve prospěch pozemku žalobců. K námitce žalovaného o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobců na určovací žalobě soud má za to, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. značky 22 Cdo 1180/2003) předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je, že účastníci mají věcnou legitimaci a že žalobce (žalobci) má na určení naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. Tzn., že u žalobců musí jít buď o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí), nebo o takovou jejich procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohli být ohroženi; případně pro své nejisté postavení by mohli být vystaveni konkrétní újmě. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu soud považuje za zcela přiléhavé i pro tento konkrétní případ. Žalobci, kteří se domáhají určovací žaloby, vykonávají právo odpovídající služebnosti stezky k pozemku žalovaného a jeho právních předchůdců již od roku 1954 bez toho, že by bylo toto právo zaznamenáno v příslušných registrech (v současné době v příslušném katastru nemovitostí na listu vlastnictví) a od té doby, co žalovaný je vlastníkem pozemku parc. číslo zapsaného na list vlastnictví (s účinky zápisu do katastru nemovitostí k datum), v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, je jejich právní vztah ohrožený. Žalovaný se odmítá tomuto faktickému stavu podřídit, činí kroky, které žalobcům brání využívat práva služebnosti stezky, když šetřením na místě samém soud zjistil, že žalovaný postavil bránu, plot, který brání žalobcům v dosavadním pokojném využívání služebnosti stezky. Základní předpoklad pro úspěšnost určovací žaloby ve smyslu ust. 80 o.s.ř., tedy prokázání naléhavého právního zájmu, byl v tomto konkrétním případě prokázán. Pokud se týká existence služebnosti stezky po pozemku žalovaného ve prospěch pozemku žalobců, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobců jméno příjmení využívala právo služebnosti stezky, nebo tomuto právu odpovídající služebnost (věcné břemeno) na základě nájemní smlouvy ze dne datum. Námitka žalovaného, že vlastník nemovitostí nebyl účastníkem nájemní smlouvy, dnes označovaných jako pozemky žalobců a pozemek žalovaného, nemůže obstát. Z uvedené nájemní smlouvy a to z odst. I. soud zjistil, že účastníkem nájemní smlouvy byla jako pronajímatelka PhDr. jméno příjmení, která je na základě v nájemní smlouvě citovaných právních titulů, vlastníkem předmětných nemovitostí, kterých se týkaly tehdy upravené nájemní smlouvou právní vztahy mezi nájemci jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. Ze článku VIII. nájemní smlouvy je zřejmé, že byl mezi smluvními stranami (nájemníky) dohodnut způsob, jak se právní předchůdkyně žalobců jméno příjmení k pronajatému pozemku (nyní pozemku žalobců) dopraví. Mezi nájemníky předcházejících pozemků, tedy včetně pozemku žalovaného, a jméno příjmení bylo dohodnuto, že jí tito a všem jejím rodinným příslušníkům, jakož i návštěvníkům, propůjčují právo průchodu i odchodu (právo stezky) přes jejich pozemky, a to kolem plotu u pozemku patřících Národnímu podniku příjmení (nyní pozemku zčásti manželů příjmení). Od roku 1954 jméno příjmení, popř. její právní nástupci (včetně žalobců) pokojně právo stezky využívali, když tuto skutečnost potvrdili všichni vyslechnutí svědkové, včetně posledního právního předchůdce ve vlastnictví pozemku žalovaného příjmení jméno příjmení, který bez jakékoliv pochybnosti potvrdil, že žalobci se s jeho vědomím a souhlasem po jeho pozemku, a to po levé straně, jak bylo vymíněno v nájemní smlouvě, přicházeli k pozemku žalobců. Tuto skutečnost potvrdila také další svědkyně jméno příjmení, která 30 let vlastní chatu pod chatou, nacházející se na pozemku žalobců, a po celou dobu nerušeně žalobci ke své chatě přes pozemek žalovaného procházeli. Zcela vyloučila, že by žalobci se na tento pozemek dopravovali jiným způsobem, např. jak tvrdil žalovaný přes pozemek jméno příjmení. Soud zdůrazňuje, že šetřením na místě samém bylo zjištěno, že jediným logickým je přímý přístup k pozemku žalobců z veřejné cesty přes pozemek žalovaného. Toto ostatně potvrdil i nezávislý svědek odborník Ing. jméno příjmení, který pro případ neunesení důkazního břemene žalobců ohledně žalobního petitu uvedeného ve výroku tohoto rozsudku, vyměřil stezku odpovídající právu nezbytné cesty. Na tomto závěru soudu nezmění nic, ani výpověď svědkyně jméno příjmení, která byla podpořena i nájemní smlouvou uzavřenou mezi manželi příjmení a žalovaným ohledně pronájmu části pozemku, nacházejícího se u opěrné zdi, která byla posunuta dovnitř pozemku manželů příjmení o 1 metr. I tato svědkyně totiž potvrdila, že žalobci přes pozemek žalovaného, po celou dobu co si pamatuje, chodili, a to i v době, kdy byl neudržovaný, zarostlý, proto nemohli přímo po levé straně, ale museli tyto křoviska nějakým způsobem obejít. To, že pozemek žalovaného jeho právními předchůdci neudržovaný nemůže mít vliv na oprávněnost žalobního požadavku žalobců. K námitce žalovaného, že citované listiny nejsou právním důvodem zakládajícím právo právního předchůdce žalobců služebnosti stezky, nemůže obstát. Nejvyšší soud opakovaně (např. rozhodnutí sp. značky 22 Cdo 2077/99) dovodil, že oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod, ale postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), např. nájemní smlouva upravující služebnost spočívající v právu stezky na pozemku, k němuž má být věcné právo spočívající v právu služebnosti stezky vydrženo. Pro tento konkrétní případ to znamená, že právní předchůdci žalobců a žalobci nerušeně od roku 1954 až do července 2019, kdy vlastníkem pozemku, na kterém vázne služebnost stezky, toto právo využívali, a protože k prokázaným okolnostem tohoto případu se jednalo poctivou držbu, bylo právo služebnosti stezky vydrženo. Soud shodně z tvrzení žalobců má s odkazem na ust. § číslo a ust. § číslo ve spojení s ust. § 3081 o.z. za to, že žalobci právo služebnosti stezky ve prospěch pozemku žalobci vydrželi, a to ke dni datum. Do tohoto data nikdo proti jejich právu procházet po levé straně pozemku žalovaného nebrojil a nic nenamítal. Soud z těchto důvodů žalobě v celém rozsahu vyhověl (odst. I. výroku a II. výroku). Soud z tohoto důvodu již nezkoumal důvodnost eventuálního petitu, který odpovídá právu nezbytné cesty a nerozhodl o něm (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1065/2019).

14. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšným žalobcům plnou náhradu nákladů řízení v částce 66.645 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty 50.000 Kč, sestávající z částky 3.100 Kč za každý ze 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, replika žalobců na vyjádření žalovaného ze dne datum, sepis rozšíření žalobního petitu eventuální petit, účast na jednání soudu dne datum a datum v době přesahující dvě hodiny, účast na provedení důkazu šetřením na místě samém dne datum, jednání s protistranou doložené e-mailovou komunikací s právním zástupcem žalovaného v rámci mimosoudního jednání a sepis procesního stanoviska žalobců ze dne datum) a 12 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), cestovních nákladů spojených ke dvěma jednáním a jednomu šetření na místě samém, jejichž výše byla doložena jízdenkami vlakem ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalobců v obec do obec a zpět, tj. v částkách 698 Kč, 648 Kč a 468 Kč a náhrady za ztrátu času stráveného na cestě k těmto jednáním vždy 14 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.) tj. za každou cestu třikrát 1.400 Kč, a DPH ve výši 21 % z částky 46.814 Kč, což činí 9.831 Kč (odst. III. výroku). Soud nepřiznal odměnu za úkon sepis podání, zaslání důkazu geometrického plánu ze dne datum, neboť tento úkon mohl být učiněn současně se sepisem rozšíření žalobního petitu, kterého se tato listina bezprostředně týkala.

15. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobcům ve lhůtě tří dnů, když pro stanovení jiné než zákonné lhůty neshledal podmínky ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a náklady řízení žalovaný zaplatí k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do patnácti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově ke Krajskému soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).