4 C 127/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 62 774,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 202 Kč a 100 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro 44 472,82 Kč, pro kapitalizovaný úrok 5 636,75 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z 62 674,82 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, s 12,9% úrokem ročně z 62 674,82 Kč od 27. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 62 674,82 Kč (jedná se dle jejího označení o jistinu) s kapitalizovaným úrokem 5 636,75 Kč (za dobu od 1. 5. 2020 do 26. 11. 2023), s 15% úrokem z prodlení ročně z 62 674,82 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, s 12,9% úrokem ročně z 62 674,82 Kč od 27. 11. 2023 do zaplacení, částky 100 Kč. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 6. 2016 rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které pro žalovaného zřídila běžný bankovní účet č. č. účtu. Dne 9. 11. 2018 žalobkyně sjednala s žalovaným dodatek č. 3, na základě kterého došlo ke sjednání smlouvy o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla 100 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho běžný bankovní účet. Žalovaný se zavázal k jeho měsíčnímu splácení ve splátkách 1 678 Kč, tj. s úrokem 12,9 % ročně, první splátka byla splatná 13. 12. 2018, poslední splátka byla při řádném a včasném splácení splatná 13. 11. 2026. Žalobkyně zkoumala před sjednáním úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to dle informací sdělených žalovaným, které si žalobkyně ověřovala, včetně lustrace v rejstřících a databázích. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný vlastní nemovitost, není ženatý, nemá vyživovací povinnost, jiné splátky nemá, jeho měsíční příjem je částka od zaměstnavatele právnická osoba (toto bylo ověřeno z pohybu na bankovním účtu žalovaného), mzda je mu vyplácena na bankovní účet, jedná se o klienta bez aktivních produktů, příjem ostatních členů domácnosti je částka, výdaje související s bydlením jsou 2 500 Kč, s léky, jídlem a dopravou 8 000 Kč, ostatní členové mají splátky 6 500 Kč, výdaje domácnosti jsou 5 970 Kč, výdaje žalovaného jsou 3 140 Kč. Dřívější závazky sjednané s žalobkyní žalovaný splatil. Žalobkyně vycházela také z pohybu peněžních prostředků na bankovním účtu č. č. účtu. Žalovaný neměl žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem či s jinou rizikovou činností, či jiné transakce, které by navodily pochybnost o jeho schopnosti předmětný úvěr splácet. Žalovaný neměl žádné aktivní splátkové a nesplátkové produkty či kreditní karty. V době trvání závazku došlo k odkladu splácení s ohledem na covidovou pandemii, dále ke změně výše a data splácení. Žalovaný splácel po dobu od prosince 2018 do srpna 2023, od splátky splatné dne 24. 9. 2023 ničeho neuhradil a dostal se do prodlení. Proto žalobkyně úvěr dne 27. 11. 2023 zesplatnila. Na běžném bankovním účtu se žalovaný dostal v rozporu se smluvním ujednáním do záporného zůstatku 100 Kč, proto se žalobkyně domáhá i této částky. Přes výzvu žalobkyně žalovaný na dlužnou částku ničeho více neuhradil.

2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

5. Dne 30. 6. 2016 došlo mezi žalobkyní a žalovaným ke sjednání rámcové smlouvy č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému své bankovní a platební služby, konkrétně zřízení a vedení běžného účtu č. č. účtu, zřízení a vedení spořícího účtu č. č. účtu, platební kartu nebo nálepku Anonymizováno******Anonymizováno k běžnému účtu. Dle dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě sjednaného dne 9. 11. 2018 došlo mezi žalobkyní a žalovaným k ujednání, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový, nezajištěný úvěr pod č. IBAN, ve výši 100 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho běžný bankovní účet. Žalovaný se zavázal k jeho splacení v 97 měsíčních splátkách ve výši 1 678 Kč, splatných 13. dne v měsíci, splácení bude probíhat pravidelným inkasem z běžného bankovního účtu žalovaného, úroková sazba 12,90 % ročně, od 91 splátky bonusová úroková sazba 11,90 % ročně. Celková částka, která bude zaplacena při základní úrokové sazbě je 161 038,24 Kč. Smlouva obsahuje prohlášení žalovaného, že je si vědom své finanční situace a ví, že bude schopen tento úvěr splácet. Součástí smlouvy jsou podmínky pro používání úvěru účinné od 31. 10. 2018, které žalobkyně také doložila. Žalobkyně doložila také splátkový kalendář.

6. Obdobné informace obsahuje formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Dle přehledu žádostí o úvěr (č. l. 59 spisu) žalovaný opakovaně od července 2018 žádal žalobkyni o úvěr či kontokorentní úvěr, většina žádostí byla zamítnuta, pouze dne 8. 10. 2018 byla schválena žádost o úvěr 15 000 Kč, následně dne 9. 11. 2018 úvěr 100 000 Kč. Další opakované žádosti o úvěr, které žalovaný pravidelně podával, byly zamítnuty.

8. Dle úvěrové zprávy měl k datu 8. 10. 2018 žalovaný ukončen jeden splátkový a jeden nesplátkový závazek (to bylo z roku 2015), žádné existující závazky a dvě žádosti o závazky byly odmítnuté, a to v červenci 2018.

9. Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu za dobu od 1. 8. 2018 do 9. 11. 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 799,40 Kč, konečný zůstatek 59 500 Kč. Pravidelný příjem žalovaného je mzda od právnická osoba, ve výši cca 17 000 Kč až 19 000 Kč, současně je z pohybu peněžních prostředků na tomto bankovním účtu zjevné, že se žalovaný věnoval hazardním hrám, když se opakují pravidelně ve vysoké četnosti odchozí transakce ve prospěch právnická osoba., a právnická osoba., a také příjmové položky od obou těchto společností. V srpnu 2018 se jedná o „prosázení“ 8 785 Kč, v srpnu 2018 měl příjem od právnická osoba., ve výši 7 000 Kč, v září 2018 se jedná o „prosázení“ 7 229 Kč, v září 2018 měl příjem od právnická osoba., ve výši 4 485 Kč, v říjnu 2018 se jedná o „prosázení“ 31 046 Kč, v říjnu 2018 měl příjem od právnická osoba., 19 662 Kč, v listopadu 2018 se jedná o „prosázení“ 20 578 Kč, v listopadu 2018 měl příjem od právnická osoba., 2 350 Kč.

10. Společnost právnická osoba., sdělila, že žalovaný je jejím registrovaným klientem, v roce 2018 (1. 1. – 31. 12.) prosázel 100 632 Kč, bylo mu vyplaceno 62 987 Kč.

11. Společnost právnická osoba., sdělila, že žalovaný je registrován na jejím herním portálu od 20. 4. 2017, v roce 2018 (1. 1. – 31. 12.) celkem prosázel 65 485,73 Kč, bylo mu vyplaceno 34 700 Kč.

12. Žalobkyně doložila také dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě č. hodnota ze dne 18. 3. 2022, kterým byly sjednány tzv. splátkové prázdniny, tj. odklad splátek splatných dne 24. 3. a 24. 4. 2022, od splátky splatné dne 24. 5. 2022 bude pokračováno ve standardním splácení.

13. Z obchodních podmínek a ceníku, jak byly doloženy žalobkyní, nezjistil soud ničeho podstatného pro rozhodnutí v této věci.

14. Dle výpisu z běžného bankovního účtu č. č. účtu ke dni 9. 11. 2018 soud zjistil, že mu byla vyplacena částka 100 000 Kč.

15. Z přehledu splácení soud zjistil, že žalovaný v době od 10. 12. 2018 do 24. 8. 2023 na předmětný úvěr uhradil celkem 81 798 Kč. Platby žalovaného žalobkyně započítala na úrok a jistinu, ke dni 27. 12. 2023 je vyčíslen zůstatek na jistině 62 674,82 Kč a zůstatek na úrocích 5 636,75 Kč.

16. Dle výpisu z běžného bankovního účtu č. č. účtu za dobu od 30. 9. 2023 do 27. 12. 2023 soud zjistil, že je zde záporný zůstatek „mínus 100 Kč“.

17. Dopisem ze dne 29. 11. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila, že zesplatnila dlužnou částku z předmětných závazků, žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.

18. Závazkový vztah, vzniklý dne 30. 6. 2016 a dne 9. 11. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Dle § 2662 o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

20. Dle § 2668 o. z., zanikne-li závazek, vypořádá ten, kdo vede účet, bez zbytečného odkladu pohledávky a dluhy týkající se účtu, zejména provede převody peněžních prostředků z účtu uskutečněné prostřednictvím platebních prostředků a šeků použitých do dne zániku závazku, účet zruší a zůstatek peněžních prostředků vyplatí majiteli účtu.

21. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

23. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

25. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.

28. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

29. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

30. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

31. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Soud má s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 30. 6. 2016 sjednána rámcová smlouva č. hodnota, kterou došlo mezi stranami ke sjednání bankovních a platebních služeb ve smyslu shora uvedené právní úpravy, které poskytuje žalobkyně žalovanému, a to konkrétně dvou bankovních účtů, mj. běžného účtu č. č. účtu ve smyslu § 2662 an. o. z. Smlouva se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 1751 o. z.). Na tomto běžném účtu vznikl záporný zůstatek 100 Kč, který je žalovaný coby dluh vůči žalobkyni povinen zaplatit. Dne 9. 11. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smlouva o úvěru dle § 2395 an. o. z., na základě které žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně 100 000 Kč. Smlouva se řídí smluvním ujednáním a obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), poskytnutý kontokorent představuje spotřebitelský úvěr, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, a toto doložila, k tomu odst. 7 až 11 tohoto odůvodnění. Soud má s ohledem na uvedené za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když žalovanému poskytla úvěr v nikoli bagatelní výši 100 000 Kč, přestože dle informací, které měla k dispozici, byla dána vysoká a důvodná pochybnost o tom, jakým způsobem hospodaří s finančními prostředky. Žalobkyně úvěr poskytla přestože věděla, že žalovaný se pravidelně věnuje hazardním hrám. V době 3 měsíců, které předcházely sjednání tohoto úvěru, žalovaný tzv. „prosázel“ 67 638 Kč. Přestože měl žalovaný pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši cca 17 000 Kč až 19 000 Kč, pak pokud za těchto podmínek poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 100 000 Kč, pak porušila zákonnou povinnost, neboť ani z ostatních informací které měla k dispozici neplyne, že by jinak byla majetková a osobní situace žalovaného taková, že by i přes tuto informaci, kdy je registrovaným hráčem jak u právnická osoba., tak u právnická osoba., a aktivně „sází“, že by byl schopen sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2018, pro nesplnění zákonné povinnosti úvěrujícího, která je stanovena v § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje úrok z úvěru). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 81 798 Kč. Proto soud žalobě pro částku 18 202 Kč vyhověl. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. Soud žalobu zamítl také pro úrok z prodlení, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, neboť žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené je zjevné, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný. Protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.