5 C 212/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl soudcem Mgr. Věroslavem Řezáčem ve věci žalobce: Anonymizováno , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta a žalovaného: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 14 182 Kč s příslušenstvím, 30 000 EUR s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcia) 30.000 EUR,b) úroky z prodlení z 15.000 EUR ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 4. 2018 do zaplacení,c) úroky z prodlení z 15.000 EUR ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 5. 2018 do zaplacení,d) 14.182 Kč,e) úroky z prodlení z 14.182 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 4. 2018 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 58.970 Kč, k rukám zástupkyně žalovaného , Jméno advokátky, , advokátky, a to do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne 28. 5. 2024, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcia) 30.000 EUR,b) úroky z prodlení z 15.000 EUR ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 4. 2018 do zaplacení,c) úroky z prodlení z 15.000 EUR ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 5. 2018 do zaplacení,d) 14.182 Kč,e) úroky z prodlení z 14.182 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 4. 2018 do zaplacení.Žalobce tvrdil, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření kupní smlouvy, že žalovaný jako prodávající se zavázal žalobci jako kupujícímu dodat výrobek za kupní cenu 129.000 EUR, že žalobce dne 29. 12. 2017 v souladu s kupní smlouvou zaplatil na účet žalovaného zálohu kupní ceny ve výši 30.000 EUR, že dne 1. 2. 2018 došlo k narovnání závazku z kupní ceny, že podle tohoto narovnání se žalovaný zavázal zaplatit žalobci 30.000 EUR ve dvou splátkách, že první splátka ve výši 15.000 EUR měla být zaplacena do 31. 3. 2018, že druhá splátka ve výši 15.000 EUR měla být zaplacena do 30. 4. 2018, že žalovaný žalobci ničeho nezaplatil, že žalovaný se kromě zaplacení 30.000 EUR zavázal žalobci zaplatit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s porušením smlouvy ve výši 14.182 Kč do 31. 3. 2018, že žalovaný 14.182 Kč žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemným podáním ze dne 29. 7. 2024 (č. l. 51 soud. spisu). Žalovaný uvedl, že nároky uplatněné v žalobě jsou promlčeny. Žalovaný uvedl, že žalobce se s nárokem na náhradu škody přihlásil do trestního řízení nejdříve dnem 30. 1. 2020 a po skončení trestního řízení v přiměřené době nepodal civilní žalobu. Žalovaný uvedl, že trestní řízení skončilo potvrzením zprošťujícího rozsudku usnesením Krajského soud v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. , spisová značka, s nabytím právní moci k 30. 8. 2022 a žaloba byla podána až dne 28. 5. 2024, tedy s odstupem 1 roku a 9 měsíců. Žalovaný tedy navrhl žalobu zamítnout.

3. Žalovaný se dále k žalobě vyjádřil písemným podáním ze dne 29. 8. 2024 (č. l. 54 soud. spisu). V tomto podání žalovaný zopakoval dříve již vznesenou námitku promlčení a doplnil, že nepovažoval za oprávněné, aby žalobce od smlouvy o dílo odstoupil, když žalovaný na díle pracoval několik měsíců a důvody odstoupení byly neopodstatněné. Žalovaný dále uvedl, že listinu podepsanou v advokátní kanceláři podepsal pod nátlakem, a toto jednání tedy neučinil svobodně.

4. Žalobce písemným podáním ze dne 25. 9. 2024 reagoval na námitku promlčení vznesenou žalovaným a uvedl, že trestní oznámení na žalovaného bylo podáno dne 15. 1. 2019, v důsledku čehož došlo k pozastavení běhu promlčecí doby. Trestní řízení skončilo na základě usnesení ze dne 30. 8. 2022, v důsledku čehož promlčecí doba počala od svého pozastavení dále běžet. Následně žalobce podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhal zaplacení předmětného závazku a od této chvíle tedy znovu došlo k pozastavení běhu promlčecí lhůty. Žalobce tak má za to, že k promlčení dojít nemohlo. Žalobce dále namítal, že nedošlo k odstoupení od kupní smlouvy, jak žalovaný tvrdí, nýbrž narovnáním ze dne 1. 2. 2018 došlo ke zrušení kupní smlouvy s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci žalobou uplatňované nároky.

5. V průběhu ústního jednání dne 16. 1. 2025 ke vznesené námitce promlčení žalobce doplnil, že dobu mezi skončením trestního řízení a podáním žaloby v této věci považuje za dobu přiměřenou, neboť žalobce vyčkával, zda-li ve věci nebude podáno dovolání. Žalovaný namítl, že ke stavení promlčecí doby nedošlo podáním trestního oznámení, neboť v trestním oznámení se žalobce s nárokem na náhradu škody do trestního řízení nepřipojil. Podle žalovaného se žalobce s nárokem na náhradu škodu připojil nejdříve až dne 30. 1. 2020, až tímto dnem tedy došlo k přerušení plynutí promlčecí doby. Žalovaný byl obžaloby zproštěn dnem 30. 8. 2022 a ode dne 31. 8. 2022 tedy mohla promlčecí doba dále plynout. Žalovaný uvedl do doby řádného připojení se s nárokem na náhradu škody s částkou 15.000 EUR, která byla splatná dne 31. 3. 2018, tedy do 30. 1. 2020 uplynulo 20 měsíců a promlčecí doba dále plynula ode dne 31. 8. 2020 a promlčecí lhůta skončila ke dni 30. 12. 2023. Promlčecí doba ohledně druhé částky 15.000 EUR skončila 30. 1. 2024, přičemž žaloba byla soudu doručena až dne 28. 5. 2024. Podle žalovaného doba od skončení trestního řízení do podání žaloby není dobou přiměřenou, a to s ohledem na délku této doby, jakož i s ohledem na skutečnost, že se nejedná o věc příliš složitou. Žalovaný dále uvedl, že v případě částky 14.182 Kč došlo k promlčení ještě dříve, neboť žalobce s touto částkou do trestního řízení vůbec nepřihlásil.

6. Písemným podáním ze dne 31. 1. 2025 (č. l. 70-71 soud. spisu) žalovaný námitku promlčení, kterou dříve uplatnil podrobně rozvedl a opravil data, kdy k promlčení mělo dojít oproti datům uváděným v průběhu ústního jednání dne 16. 1. 2025. Žalovaný uvedl, že jelikož splatnost 15.000 EUR nastala dne 31. 3. 2018 a splatnost náhrady nákladů ve výši 14.182 Kč nastala dne 31. 3. 2018, mohl žalobce takové nároky uplatnit žalobou u soudu, v obou případech od 1. 4. 23018. Jelikož splatnosti druhé částky ve výši 15.000 EUR nastala dne 30. 4. 2018, mohl žalobce nárok na zaplacení druhé částky ve výši 15.000 EUR uplatnit u soudu od 1. 5. 2018. Podle žalovaného, pokud by nedošlo ke stavení či přerušení běhu promlčecí doby, tak by promlčení co do první částky 15.000 EUR nastalo od 2. 4. 2021, promlčení co do částky 14.182 Kč by nastalo od 2. 4. 2021 a promlčení co do druhé částky 15.000 EUR by nastalo od 2. 5. 2021. Žalobcovo trestní oznámení podané dne 15. 1. 2019 nemá náležitosti uplatnění nároku na náhradu škody v adhezním řízení, když žalobce zde sice hovoří o tom, že mu žalovaný měl způsobit škodu, ale tuto nějak nespecifikoval a z trestního oznámení nelze dovodit, že se žalobce současně domáhá toho, aby soud v případném odsuzujícím rozsudku uložil žalovanému uhradit škodu v určité přesně specifikované výši. Pokud se jedná o částku 14.182 Kč, tak žalobce ohledně této částky až do podání žaloby v civilní věci dne 28. 5. 2024 neučinil žádný úkon, kterým by svůj nárok uplatnil u orgánu veřejné moci. Promlčení ohledně 14.182 Kč tak nastalo dnem 2. 4. 2021. Pokud se jedná o první splátku ve výši 15.000 EUR, která byla splatná dne 31. 3. 2018, tak hypoteticky mohlo dojít ke stavení promlčecí doby dnem 30. 1. 2020 (avšak i to je dle žalovaného sporné, když žalobce nesprávně vyplnil patřičnou část policejního formuláře s poučením poškozeného a ve formuláři neuvedl, zda navrhuje či nenavrhuje uložení povinnosti nahradit škodu v odsuzujícím rozsudku). I pokud by tedy dnem 30. 1. 2020 došlo ke stavení promlčecí doby, která počala plynout od 1. 4. 2018, tak z promlčecí doby uběhlo 21 měsíců a 29 dnů a do skončení promlčecí doby zbývalo 14 měsíců a 2 dny. Jelikož právní moc osvobozujícího rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, nastala dne 30. 8. 2022 a od 31. 8. 2022 pokračoval běh promlčecí doby, tak promlčecí doba v případě první splátky 15.000 EUR uplynula dne 2. 11. 2023 a promlčení tak nastalo dnem 3. 11. 2023 a co se týká druhé splátky ve výši 15.000 EUR, která byla splatná o měsíc později, tedy dnem 30. 4. 2018, tak promlčecí doba by uplynula dnem 2. 12. 2023 a promlčení ohledně této splátky tak nastalo dnem 3. 12. 2023. Žaloba však byla soudu podána až dne 28. 5. 2024.

7. Ke vznesené námitce promlčení žalovaným se žalobce vyjádřil dále svým podáním ze dne 31. 1. 2025 (č. l. 74-78 soud. spisu). Žalobce uvedl, že došlo k zastavení běhu promlčecí lhůty ve smyslu ust. § 647 o. z., a to od doby, kdy byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena dohoda o narovnání do doby vyjádření žalovaného, v němž žalobcův nárok popřel. Žalobce uvedl, že po uzavření dohody o narovnání žalovaný žalobci opětovně sliboval, že žalobci dluh zaplatí, což dle žalobce vyplývá z obsahu trestního oznámení, jakož i ze žádosti Policie ČR ze dne 26. 6. 2019, z níž vyplývá, že žalovaný v průběhu trestního řízení uvedl, že dluh ve výši 30.000 EUR začne postupně splácet. Žalobce tvrzení o mimosoudním jednání dále dovozuje i z usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž je mimo jiné uvedeno, že žalovaný peníze chce vrátit. Žalobce tak má za to, že mezi žalobcem a žalovaným od uzavření dohody o narovnání bylo vedeno mimosoudní jednání, resp. uzavřeli ústní formou dohodu o mimosoudním jednání dlužníka a věřitele, pro což nemohla promlčecí lhůta pohledávky žalobce vůči žalovanému ze dne 1. 2. 2018 začít běžet. Žalobce má dále za to, že došlo k zastavení běhu promlčecí lhůty ve smyslu ust. § 648 o. z., a to v souvislosti s trestním oznámením žalobce ze dne 2. 1. 2019. Podle žalobce z obsahu trestního oznámení nepochybně vyplývá, že žalobce požaduje navrácení 30.000 EUR, když výslovně uvádí, že žalovaný mu svým jednáním způsobil škodu v této výši. Podle žalobce od data splatnosti částky 30.000 EUR do podání trestního oznámení dne 9. 1. 2019 uběhlo 9 měsíců a 8 dnů a promlčecí lhůta se rozeběhla dne 4. 10. 2022, kdy bylo zmocněnci poškozeného (žalobce) doručeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. , spisová značka, a za dobu ode dne 4. 10. 2019 do 28. 5. 2024 (den podání žaloby), tedy uplynul 1 rok 7 měsíců a 23 dnů a v součtu tak promlčecí lhůty uběhla pouze v délce 2 let a 5 měsíců a nárok žalobce tak nemůže být v žádném případě promlčen. Dobu od skončení trestního řízení do podání žaloby, tedy dobu 1 roku 7 měsíců a 23 dnů žalobce považuje za dobu přiměřenou, neboť žalobce vyčkával, zda státní zástupce nepodá v trestní věci dovolání a žalobce dále činil vícero právních úkonů, neboť žalovaný své nemovité věci na základě darovací smlouvy ze dne 10. 5. 2019 daroval, proti čemuž se žalobce musel prostřednictvím svého zástupce bránit. Rovněž nelze přehlédnout, že komunikace se žalobcem je obtížná, žalobce rozumí výlučně , Anonymizováno, jazyku a možnost komunikace s jeho zástupcem je tak velmi značně zhoršena oproti tuzemským klientům.

8. Na shora uvedených stanoviscích žalobce i žalovaný setrvali (a to po jejich podrobnějším rozvedení po doplnění o komentářovou literaturu a po doplnění rozhodnutí NS ČR) a žalobce navrhl, aby žalobě bylo zcela vyhověno a žalovaný navrhl z důvodu promlčení žalobcova nároku žalobu zamítnout.

9. Dohodou o narovnání (č. l. 23 soud. spisu) je prokázáno: Závazky z kupní smlouvy, která byla uzavřena mezi žalobcem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím a na základě které žalobce předal žalovanému dne 29. 12. 2017 zálohu ve výši 30.000 EUR (pozn. soudu: V předmětné listině je uvedena záloha ve výši 30.000 Kč, avšak mezi žalobcem a žalovaným nebylo sporným, že se jednalo o 30.000 EUR) ruší a nahrazuje se novým závazkem žalovaného zaplatit žalobci 30.000 EUR ve dvou splátkách (první splátka ve výši 15.000 EUR bude zaplacena do 31. 3. 2018 a druhá splátka ve výši 15.000 EUR bude zaplacena do 30. 4. 2018) a závazkem žalovaného zaplatit žalobci 14.182 Kč do 31. 3. 2018.

10. Usnesením Policie ČR, Městské ředitelství Policie , adresa, , 2. oddělení hospodářské kriminality, č. j. , Anonymizováno, ze dne 26. 2. 2020 (č. l. 6-9 soud. spisu) je prokázáno, že bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného pro zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, jehož se žalovaný měl dopustit tím, že dne 19. 12. 2017 se žalobcem uzavřel kupní smlouvu na vyrobení zábavní atrakce, přičemž lhal, že je obchodním partnerem v usnesení uvedené společnosti, zařízení nevyrobil, převzatou zálohu 30.000 EUR si ponechal, takto konal s vědomím, že svůj závazek plnit nebude, čímž nynějšímu žalobci způsobil škodu ve výši 30.000 EUR. V odůvodnění usnesení na straně 3 je v části shrnující obsah nynějšího žalovaného mimo jiné i uvedeno: „Peníze chce vrátit všechny zpět, …“.

11. Trestním oznámením (č. l. 1-3 připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, ) je prokázáno: Dne 9. 2. 2019 žalobce prostřednictvím zástupce oznámil Městskému státnímu zastupitelství v Brně skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu, jehož se měl dopustit nyní žalovaný tím, že se zavázal vyrobit zábavní atrakci, převzal zálohu 30.000 EUR, zábavní atrakci nevyrobil, zálohu nevrátil, ač závazek na vrácení zálohy uznal, přičemž v průběhu od okamžiku uznání dluhu vrácení peněz opakovaně sliboval.

12. Poučením poškozeného (č. l. 258-260 připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, ) je prokázáno, že žalobce byl dne 30. ledna 2020 v průběhu trestního řízení poučen jako poškozený, přičemž ve formuláři poučení (v závěru strany 4.) nevybral žádnou z možností ohledně připojení se s nárokem na náhradu škody, když formulář nabízí 2 možnosti „…navrhuji – nenavrhuji…“, avšak žalobce ani jednu variantu neoznačil, a to oproti následujícímu poučení (strana 5.), kdy požádal o opis usnesení o zahájení trestního stíhání, když z nabízených možností „…žádám – nežádám…“ označil variantu „žádám“.

13. Protokolem o hlavním líčení ze dne 9. listopadu 2021 (č. l. 348 a násl. spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, ) je prokázáno, že žalobce se v průběhu hlavního líčení připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 30.000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 15.000 EUR od 1. 4. 2018, z 15.000 EUR od 1. 5. 2018.

14. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2022, č. j. , spisová značka, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. , spisová značka, je prokázáno, že , Jméno žalovaného, byl obžaloby zproštěn, neboť skutek není trestním činem, žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občansko-právních (rozsudek nabyl právní moci dne 30. 8. 2022).

15. Podle písemného sdělení ze dne 11. 7. 2019 (č. l. 252 spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, ) a podle písemného sdělení ze dne 7. 2. 2020 (č. l. 253 spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, ) zástupce žalobce sděloval v uvedených dnech Policii ČR, že nyní žalovaný dosud ničeho nezaplatil, přičemž ve zprávě 11. 7. 2019 je dále uvedeno, že žalovaný „…nicméně opakovaně prezentuje, že dluh zaplatí, avšak bez reálného výsledku.“ Podle žádosti Policie ČR ze dne 26. 6. 2019 (č. l. 86 soud. spisu) a ze dne 30. 1. 2020 (č. l. 87 soud. spisu) Policie ČR požádala nynějšího zástupce žalobce o sdělení, zda nyní žalovaný nynějšímu žalobci dluh ve výši 30.000 EUR splnil, když v průběhu trestního řízení nyní žalovaný uvedl, že poškozenému začne dluh postupně splácet. Potvrzením o doručení zprávy (č. l. 85 a 88 soud. spisu) je prokázáno, že písemná podání Policie ČR byla zástupci žalobce doručena, a to dne 27. 6. 2019 (žádost ze dne 26. června 2019) a dne 30. 1. 2020 (žádost o sdělení informací ze dne 30. ledna 2020).

16. Doručenkou, která je připojena u č. l. 525 spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, je prokázáno, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. , spisová značka, bylo zástupci nynějšího žalobce doručeno dne 4. 10. 2022.

17. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 9. listopadu 2021 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, nyní žalovaný žalobcův nárok, jak lze dovodit z jeho výslechu, neuznal.

18. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 14. prosince 2021 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, nynější zástupkyně žalovaného (tehdy v postavení obhájkyně obžalovaného) vznesla námitku promlčení přihlášené náhrady škody.

19. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav: Dne 1. 2. 2018 bylo mezi žalobcem a žalovaným dohodnuto, že původní závazek z kupní smlouvy se nahrazuje novým závazkem žalovaného zaplatit žalobci 30.000 EUR tak, že 15.000 EUR zaplatí do 31. 3. 2018 a 15.000 EUR zaplatí do 30. 4. 2018 a dále závazkem žalovaného zaplatit žalobci 14.182 Kč do 31. 3. 2018. Dne 9. 1. 2019 žalobce písemným podáním adresovaným Městskému státnímu zastupitelství v Brně oznámil skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu žalovaným, který od žalobce převzal 30.000 EUR a tyto, ač se zavázal vrátit, nevrátil. Usnesením Policie ČR ze dne 26. 2. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného pro skutek spočívající mimo jiné v tom, že od žalobce převzal zálohu 30.000 EUR, tuto si ponechal pro vlastní potřebu, věděl, že svůj závazek, pro který převzal zálohu, plnit nebude a tímto jednáním způsobil žalobci škodu ve výši 30.000 EUR. Žalobce dne 30. ledna 2020 byl poučen v trestním řízení v procesním postavení poškozeného, přičemž požádal o opis usnesení o zahájení trestního stíhání a ohledně připojení se s nárokem na náhradu škody nesdělil, zda se připojuje či nepřipojuje. V průběhu hlavního líčení dne 9. listopadu 2021 se žalobce připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 30.000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 15.000 EUR od 1. 4. 2018 a z 15.000 EUR od 1. 5. 2018. Nyní žalovaný byl obžaloby zproštěn, neboť skutek, jak byl prokázán, není trestným činem. Žalobce byl v průběhu trestního řízení Policií ČR dvakrát vyzván k podání informace, zda žalovaný dluh splácí, na což žalobce prostřednictvím zástupce reagoval sdělením, že na dluh nebylo ničeho uhrazeno, byť žalovaný opakovaně prezentoval, že dluh zaplatí (informace o tom, že žalovaný opakovaně prezentuje, že dluh zaplatí je uvedena toliko v písemném podání zástupce žalobce ze dne 11. 7. 2019). Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. , spisová značka, (zamítnutí odvolání státního zástupce o zamítnutí odvolání poškozeného proti zprošťujícímu rozsudku) bylo doručeno zmocněnci poškozeného (nynějšímu zástupci) dne 4. 10. 2022. Zástupkyně žalovaného v průběhu hlavního líčení vznesla námitku promlčení a žalovaný žalobcův nárok v rámci svého výslechu zpochybnil.

20. Podle ust. § 1903 odst. 1 věta první o. z., dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.

21. Podle ust. § 609 věta první o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

22. Podle ust. § 610 odst. 1 věta první o. z., k promlčení soud přihlédne jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

23. Podle ust. § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

24. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá 3 roky.

25. Podle ust. § 647 o. z., v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, které právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

26. Podle ust. § 648 věta první o. z., uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží.

27. Žalovanému dohodou o narovnání (ust. § 1903 odst. 1 o. z.) ze dne 1. 2. 2018 vznikl závazek zaplatit žalobci 15.000 EUR do 31. 3. 2018, 15.000 EUR do 30. 4. 2018 a 14.182 Kč do 31. 3. 2018. Žalobce mohl nárok na zaplacení 15.000 EUR splatných do 31. 3. 2018 uplatnit žalobou u soudu dne 1. 4. 2018, nárok na zaplacení 14.182 Kč splatné dne 31. 3. 2018 uplatnit žalobou u soudu dne 1. 4. 2018 a nárok na zaplacení 15.000 EUR splatných dne 30. 4. 2018 uplatnit žalobou u soudu dne 1. 5. 2018. Žalobce se s nárokem na zaplacení 30.000 EUR s úroky z prodlení z 15.000 EUR od 1. 4. 2018 a s úroky z prodlení z 15.000 EUR od 1. 5. 2018 přihlásil v průběhu hlavního líčení dne 9. 11. 2021. Jelikož promlčecí doba trvá 3 roky (ust. § 629 odst. 1 o. z.) a jelikož promlčecí doba počala běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (ust. § 619 odst. 1 o. z.), mohl žalobce uplatnit nárok na zaplacení 15.000 EUR splatných 31. 3. 2018 dnem 1. 4. 2018, nárok na zaplacení 15.000 EUR splatných dne 30. 4. 2018 uplatnit žalobou u soudu dnem 1. 5. 2018 a nárok na zaplacení 14.182 Kč splatné dne 31. 3. 2018 uplatnit žalobou u soudu dnem 1. 4. 2018, a jelikož žalobce se do trestního řízení přihlásil až dnem 9. 11. 2021, učinil tak v době, kdy již nastalo promlčení (promlčení co do částky 15.000 EUR splatných dnem 31. 3. 2018 nastalo od 2. 4. 2021, promlčení co do částky 15.000 EUR splatných dnem 30. 4. 2018 nastalo od 2. 5. 2021 a promlčení co do částky 14.182 Kč splatné dne 31. 3. 2018 nastalo od 2. 4. 2021 (přičemž tento závěr se týká i úroků z prodlen). Co se týká částky 14.182 Kč, žalobce se ohledně této částky do trestního řízení vůbec nepřihlásil. Žalobce argumentoval, že k promlčení žalobcových nároků nedošlo, neboť žalobce dne 15. 1. 2019 podal trestní oznámení na žalovaného, čímž došlo ke stavení promlčecí doby ve smyslu ust. § 648 o. z. V trestním oznámení, kromě skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu, žalobce uvádí „…čímž objektivně oznamovateli způsobil škodu nejméně v částce 30.000 EUR.“ Z tohoto žalobcova sdělení však nelze dovodit, že se žalobce domáhá toho, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit škodu v určité přesně specifikované výši. Pouhé sdělení o výši škody bez vzneseného požadavku, aby povinnost k náhradě škody byla žalovanému uložena, nelze považovat za řádné uplatnění nároku na náhradu škody v adhezním řízení, v důsledku čehož nedošlo ani ke stavení běhu promlčecí doby ve smyslu ust. § 649 o. z. Za řádné uplatnění nároku na náhradu škody v adhezním řízení nelze považovat ani poučení poškozeného (žalobce) ze dne 30. 1. 2020, neboť pokud není jednoznačně sdělen požadavek, aby konkrétní osobě byla uložena povinnost k náhradě škody v určité výši, nedochází k řádnému uplatnění nároku na náhradu škody v adhezním řízení. Žalobce poučení poškozeného ze dne 30. 1. 2020 podepsal, domáhal se vydání usnesení o zahájení trestního stíhání (když z nabízených možností „žádám – nežádám“) volil „žádám“. Obdobnou volbu měl žalobce (poškozený) i v případě připojení se s nárokem na náhradu škody (možnost volby: „navrhuji – nenavrhuji“). Žalobce žádnou z těchto variant nevybral, pouze doplnil výši škody – 30.000 EUR. I kdyby poučením poškozeného (žalobce) ze dne 30. 1. 2020 mělo dojít k řádnému připojení se s nárokem na náhradu škody, nelze z této listiny dovodit, že žalobce se domáhal i přiznání úroků z prodlení této částky a již vůbec nelze dovodit, že by žalobce se domáhal zaplacení 14.182 Kč. I pokud by dnem 30. 1. 2020 došlo ke stavení promlčecí doby ve smyslu ust. § 649 o. z., uběhlo by z tříleté promlčecí doby 21 měsíc a 21 den (když promlčecí doba se zaplacením 15.000 EUR splatných dnem 31. 3. 2018 počala plynout dnem 1. 4. 2018), resp. 20 měsíců a 29 dnů (když promlčecí doba se zaplacením 15.000 EUR splatných dnem 30. 4. 2018 počala plynout dnem 1. 5. 2018). Do skončení tříleté promlčecí doby zaplacením 15.000 EUR splatných dnem 31. 3. 2018 tak zbývalo ještě 14 měsíců a 2 dny a do skončení tříleté promlčecí doby se zaplacením 15.000 EUR splatných dnem 1. 5. 2018 tak zbývalo ještě 15 měsíců a 2 dny. Rozsudek, kterým byl žalovaný obžaloby zproštěn, nabyl právní moci dnem 30. 8. 2022 a od 31. 8. 2022 tak plynul běh promlčecí doby, která v případě 15.000 EUR splatných dnem 31. 3. 2018 uplynula dnem 2. 11. 2023 a promlčecí doba se zaplacením 15.000 EUR splatných dnem 30. 4. 2018 tak uplynula dnem 2. 12. 2023. Promlčení se zaplacením 15.000 EUR splatných dnem 31. 3. 2018 tak nastalo dnem 3. 11. 2023 a promlčení se zaplacením 15.000 EUR splatných dnem 30. 4. 2018 tak nastalo dnem 30. 12. 2023. Jelikož žaloba byla soudu podána až dne 28. 5. 2024, nelze dospět k jinému závěru než, že nárok na zaplacení 14.182 Kč s příslušenstvím, nárok na zaplacení 15.000 EUR s příslušenstvím, nárok na zaplacení 15.000 EUR s příslušenstvím je promlčen.

28. Žalobce tvrdil, že došlo ke stavení promlčecí doby ve smyslu ust. § 647 o. z., což žalobce dovozoval s prohlášení žalovaného, že dluh splní (jak žalobce zmiňoval v trestním oznámení, jak byl žalobce Policií ČR v průběhu trestního řízení na plnění dluhu dotazován). I pokud by žalovaný před podáním trestního oznámení či v průběhu trestního řízení se vyjadřoval, že dluh splní, což je v rozporu s tím, co žalovaný v procesním postavení obžalovaného vypověděl před soudem I. stupně v průběhu hlavního líčení, nelze tato prohlášení (i pokud by žalovaným byla učiněna) považovat za dohodu o mimosoudním jednání ve smyslu ust. § 647 o. z., neboť za tu je třeba považovat dohodu věřitele s dlužníkem, z níž je patrna vůle účastníků jednat bez zásahu soudu, přičemž toto mimosoudní jednání je vedeno o určitém sporném právu, kdy se strany jednáním snaží odstranit neshody o tomto právu, přičemž nutnou náležitostí dohody o mimosoudním jednání je i vymezení doby, po kterou má jednání probíhat, případně stanovení podmínek, které mají či nemají být splněny. Bylo by i nelogické v případě, kdy mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dohoda o narovnání, kterou se právě upravují práva a povinnosti mezi stranami sporná nebo pochybná, bylo znovu mimosoudně jednáno, když právě spornost či pochybnost nároků uzavřením dohody o narovnání skončila.

29. Pokud žalobce tvrdil, že doba po skončení trestního řízení (30. 8. 2022) do podání žaloby (28. 5. 2024) je dobou přiměřenou, nelze s tímto žalobcovým názorem souhlasit. Nebylo důvodné, aby žalobce vyčkával s podáním žaloby na případné dovolání v trestní věci nyní žalovaného státním zástupcem či z důvodu ztížené komunikace se žalobcem z důvodu jazykové bariéry. Pokud žalobce věděl, že hrozí promlčení o nároku, mohl a měl po skončení trestního řízení žalobu na zaplacení podat. Vyčkávat více jak 21 měsíc pro podání žaloby z důvodu vyčkávání na případné dovolání či z důvodu ztížené komunikace se žalobcem je nedůvodné.

30. Vzhledem k závěrům shora uvedeným byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci. Tak byla ve věci neúspěšnému žalobci uložena povinnost zaplatit ve věci úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalovaného je tvořena:1/ odměnou zástupkyně žalovaného ve výši 11.180 Kč (ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.; dne 24. 7. 2024, kurz 23,810 Kč, tarifní hodnota 728.482 Kč) za úkon právní služby - převzetí a příprava zastoupení – ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.,2/ odměnou zástupkyně žalovaného ve výši 11.180 Kč (ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.; 29. 7. 2024, kurz 23,810 Kč, tarifní hodnota 728.482 Kč) za úkon právní služby – písemné podání ve věci samé ze dne 29. 7. 2024 – ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.,3/ odměnou zástupkyně žalovaného ve výši 11.180 Kč (ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.; kurz 23,660 Kč, tarifní hodnota 723.982 Kč) za úkon právní služby – účast u ústního jednání dne 16. 1. 2025 – ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.,4/ odměnou zástupkyně žalovaného ve výši 11.140 Kč (ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.; kurz 23,510 Kč, tarifní hodnota 719.482 Kč) za úkon právní služby – účast na jednání před soudem dne 18. 2. 2025 – ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.,5/ odměna zástupkyně žalovaného ve výši 11.140 Kč (ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.; kurz 23,40 Kč, tarifní hodnota 716.182 Kč) za úkon právní služby – písemné podání ve věci samé ze dne 27. 2. 2025 – ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.,6/ náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (ust. § 13 odst. 1, odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) za každý úkon právní služby uvedený pod bodem 1/, 2/, tj. ve výši 2 x 300 Kč,7/ náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč (ust. 13 odst. 1, odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za každý úkon právní služby uvedený pod bodem 3/,4/ a 5/, tj. ve výši 3 x 450 Kč,8/ náhradou ztráty času v souvislosti s účastí u ústního jednání dne 16. 1. 2025, tj. ve výši 600 Kč (, adresa, a zpět, 4 půlhodiny, tj. 4 x 150 Kč),9/ náhradou ztráty času v souvislosti s účastí u ústního jednání dne 18. 2. 2025, tj. ve výši 600 Kč (, adresa, a zpět, 4 půlhodiny, tj. 4 x 150 Kč).Náhrada nákladů řízení žalovaného tak celkem činí 58.970 Kč.

32. Uloženou povinnost je žalobce povinen splnit ve lhůtě, která byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.