6 C 71/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., se sídlem Anonymizováno , podnikající v České republice prostřednictvím Jméno žalobkyně A ., organizační složka podniku, se sídlem Adresa žalobkyně B , IČ IČO žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 78.394,33 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 89.639,13 Kč s úrokem 23,8 % p. a. z částky 78.394,33 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 78.394,33 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 7. 11. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 78.394,33 Kč s úrokem 23,8 % ročně z částky 78.394,33 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 78.394,33 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení ve výši 15 % a s kapitalizovaným úrokem ve výši 11.244,8 Kč od 6. 7. 2015 do 12. 8. 2022. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 6. 7. 2015 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena listinnou cestou/elektronicky smlouva č. , Anonymizováno, o používání kreditní karty , Anonymizováno, ve znění dodatku ze dne , datum, , kterým došlo k navýšení kreditního limitu z původní částky 50.000 Kč na 79.000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěrovou schopnost žalované. Dle smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ke kreditní kartě s čerpáním až do limitu 50.000 Kč a ode dne 16. 10. 2015 ve výši 79.000 Kč a ten byl žalovanou postupně čerpán. Žalovaná se v souladu se smlouvou zavázala splnit své závazky z čerpaného úvěru a uhradit čerpané částky spolu s částkami poplatků, na něž vznikne žalobkyni nárok. Podle smlouvy byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru 23,80 % p. a. Dále bylo dohodnuto, že v případě, že nebude provedena minimální splátka ve lhůtě stanovené ve výpisu, může žalobkyně odstoupit od smlouvy, což byl právě případ žalované. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy žalovanou, zejména z důvodu opakovaného prodlení s plněním smluvených splátek, žalobkyně vyzvala dopisem žalovanou k doplacení smluvených splátek po splatnosti. Žalovaná dlužné splátky neuhradila a žalobkyně odstoupila dopisem od smlouvy, odstoupení nabylo účinnosti dne 12. 8. 2022 a k témuž dni se celý dluh stal splatným. Dlužná částka ke dni odstoupení od smlouvy sestává z nesplacené jistiny 78.394,33 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru 4.721,88 Kč, zákonného úroku z prodlení 6.522,92 Kč, celkem 89.639,13 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 23,80 % p. a. z částky 78.394,33 Kč (jistina úvěru) od 13. 8. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78.394,33 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení. Po odstoupení od smlouvy žalovaná neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o vedení účtu č. , Anonymizováno, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako bankou a žalovanou jako majitelkou účtu a žalobkyně se v ní zavázala zřídit a vést žalované účet. K tomu byla doložena žádost žalované o zřízení účtu ze dne 20. 12. 2012. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Přípisem ze dne 20. 12. 2012 bylo žalované potvrzeno zřízení účtu č. , č. účtu, .

5. Ze smlouvy o používání kreditní karty , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou jako klientem dne , datum, . Žalobkyně se zavázala vydat žalované kreditní kartu, poskytnout jí úvěr, který může čerpat opakovaně prostřednictvím platebních transakcí prováděných v souvislosti s využitím karty až do výše stanoveného úvěrového limitu, a žalovaná se zavázala úvěr splácet. Úvěrový limit byl sjednán v částce 50.000 Kč a úroková sazba 23,80 % p. a. Ke smlouvě byl doložen sazebníky poplatků a podmínky pro vydávání a používání kreditních karet.

6. Z dodatku ke smlouvě o používání kreditní karty se podává, že smluvní strany se dohodly na změně úvěrového limitu tak, že od účinnosti dodatku činí 79.000 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta na 23,80 % p. a.

7. Z výzvy ze dne 24. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy o používání kreditní karty do sedmi dnů s tím, že nedojde-li k zaplacení dlužné pohledávky, je výzva zároveň i vypovězením smlouvy, přičemž k zániku smlouvy dojde 60 dnem následujícím po marné uplynutí sedmidenní lhůty. |Podle dodejky byla výzva odeslána žalované dne 25. 5. 2022.

8. Předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2023 byl žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky celkem 104.398,15 Kč s příslušenstvím do 10 dnů. Z podacího archu k tomu soud zjistil, že zásilka byla odeslána dne 25. 9. 2023.

9. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 tohoto zákona, podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č 43/2013 Sb., podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení doložila informace o žalované k datu 6. 7. 2015, z nichž soud zjistil, že žalobkyně evidovala údaje o posledním průměrném příjmu žalované za tři měsíce 18.804,78 Kč, disponibilní příjem 9.315,43 Kč a limit na kreditních kartách 0 Kč. Z informací o žalované k datu 14. 10. 2015 pak bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala údaje o posledním průměrném příjmu žalované za tři měsíce 21.232 Kč, disponibilní příjem 10.772 Kč, částku zatížení disponibilního příjmu 2.709 Kč a limit na kreditních kartách 50.000 Kč. Z žádosti o vydání kreditní karty soud dále zjistil, že žalovaná uvedla, že je registrovaná partnerka, bydlí v obecním bytě, má jednu vyživovací povinnost a čistý měsíční příjem 18.000 Kč (hlavní příjem ve formě rodičovského příspěvku). Z žádosti o navýšení limitu kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaná v ní mj. uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a její čistý měsíční příjem činí 18.000 Kč. Jiné doklady i přes výzvu soudu a poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně v této souvislosti nenabídla.

13. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet však soud považuje za neprůkazný a nedostatečný. Z uvedených zjištění je zřejmé, že žalobkyně se sice schopností žalované úvěr splácet zabývala, vycházela však převážně jen z údajů poskytnutých žalovanou (v žádostech o vydání karty nebo o navýšení limitu), tyto však podle obsahu spisu, alespoň pokud jde o příjmy, pravidelné výdaje a celkovou osobní a finanční situaci žalované, nijak neověřovala. Nebyly totiž předloženy žádné doklady, z nichž by vyplývalo, že údaje uvedené žalovanou v žádostech odpovídaly skutečnosti a že žalobkyně si tyto informace od žalované jakkoliv prověřovala. To se týká jak příjmů žalované (byť zde by bylo možné vycházet z pravidelné výše rodičovského příspěvku, pokud jej žalovaná pobírala), tak zejména i jejích pravidelných výdajů, které nepochybně ovlivňovaly celkový rozpočet domácnosti žalované. Takto není především z provedených důkazů patrné, zda a s kým žalovaná žila ve společné domácnosti, jak to ovlivňovalo její poměry, jaké byly konkrétně výdaje a náklady spojené s bydlením (v obecní bytě) či jak se do poměrů žalované promítala uváděná vyživovací povinnost. Přitom se jedná o skutečnosti, které se mohou výrazně dotýkat celkové osobní, finanční a majetkové situace dlužníka a žalobkyně se jimi měla důkladně a hodnověrně zabývat. Vzhledem k absenci příslušných dokladů potom ani soud neměl možnost náležitě ověřit, zda všechny údaje uváděné žalovanou odpovídaly realitě či nikoliv.

14. Lze dodat, že citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalované („na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006).

15. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192/2014).

16. Z citovaných ustanovení, v nichž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice kladen důraz i na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

17. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovanou uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

18. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

19. V daném případě nebyla žalovaná podle obsahu spisu a předložených dokladů v potřebné kvalitě dotazována na všechny potřebné skutečnosti mající vliv na schopnosti a možnosti spotřebitele dluhy splácet, byť v základní rovině byly patrné z žádostí žalované. Žalobkyně ani nepředložila dostatečné doklady, z nichž by soud mohl uzavřít, že celkové poměry žalované ověřovala a nemohlo tak být ani posouzeno, zda deklarované poměry žalované vůbec odpovídaly skutečnosti či nikoliv. Na uvedeném základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele nedostála řádně povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou) a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr.

20. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.

21. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalované došlo za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení § 2991 a násl. o. z.

22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.

23. Pokud jde o vymezení výše dlužné částky, soud měl sice k dispozici kompletní transakční historii účtu či výpis z kreditní karty, jejich obsah však i s ohledem na povahu těchto dokumentů pro stručnost neuvádí, přičemž bylo možné vycházet z tvrzení žalobkyně v doplňujícím podání doručeném soudu dne 12. 6. 2024, o nichž není z pohledu výsledku řízení důvod pochybovat. Žalobkyně specifikovala provedené účetní transakce po poskytnutí předmětného úvěru zahrnující kromě čerpání úvěru žalovanou a jeho splátky rovněž smluvní úroky, sankční úroky, různé poplatky, pojištění apod. S ohledem na posouzení věci podle právní úpravy o vydání bezdůvodného obohacení však lze v těchto případech přiznat pouze rozdíl mezi žalované poskytnutou částkou úvěru (která byla postupně čerpána prostřednictvím úvěrové karty) a dosud uhrazenými splátkami. Jiná smluvní plnění potom zohlednit nelze, neboť nebyla sjednána platně.

24. Na tomto základě soud provedl přepočet žalobkyní tvrzených účetních transakcí (viz č. l. 131-133 spisu) zahrnující pouze částky čerpané na jistině úvěru, a naopak částky uhrazené žalovanou na splátkách (které byly žalobkyní započteny i na jiné nároky, než na jistinu dluhu). Z výpočtu soud zjistil, že žalovaná za vykázanou dobu od 6. 7. 2015, Anonymizováno, do 14. 12. 2022 na splátkách úvěru uhradila oproti vyčerpané částce o celkem 84.265 Kč více.

25. Lze proto uzavřít, že ke dni rozhodnutí soudu již žalovaná nedluží ničeho. Soud proto žalobu zamítnul, přičemž i úroky z prodlení, vznikl-li by na ně (nebo jejich část) žalobkyni nárok, by byly nepochybně konzumovány zmíněným přeplatkem.

26. Dlužno dodat, že v otázce vzájemného zúčtování plateb dospěl soud k přesvědčení, že soud ve smyslu § 2993 o. z. provede zúčtování všech plateb, kdy od jistiny úvěru se odečtou veškeré splátky dlužníka z uvedeného vztahu; a případný kladný rozdíl tvoří existující dluh. Ačkoliv dikce zákona upouští od důrazu na vyjádření podmíněnosti vzájemných plnění, nepopírá zcela synallagmatičnost závazků takto vzniklých. Lze pak usuzovat, že i nadále budou aplikovatelné závěry soudní praxe, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobkyně (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Jelikož v tomto případě bylo bezdůvodné obohacení v podstatě představováno právě zmíněným rozdílem peněžitých plnění, nebylo třeba se zabývat podmíněností vzájemných závazků stran neplatné smlouvy.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy ve věci úspěšné žalované podle obsahu spisu náklady nevznikly.