9 C 43/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 196 520,69 Kč s příslušenstvím, nyní jen o příslušenství pohledávky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 196 520,69 Kč od 24. 8. 2017 do 1. 10. 2020 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 184 020,69 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 500 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím částku 146 892,58 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, , právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 17. 8. 2020 zahájeno řízení, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 196 520,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 196 520,69 Kč od 24. 8. 2017 do zaplacení. Po částečném zpětvzetí žaloby co do částky 12 500 Kč (podání doručené soudu 8. 4. 2021 na č. l. 63-64) se žalobkyně domáhala zaplacení částky 184 020,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 196 520,69 Kč od 24. 8. 2017 do 1. 10. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 184 020,69 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli , datum, smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu (dále jen „smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, (dále jen „účet“). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), příslušná oznámení a sazebník. Dne , datum, účastníci uzavřeli dodatek ke smlouvě o zřízení a vedení , název, účtu, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností přečerpání peněžních prostředků na účtu do záporného zůstatku ve výši 440 000 Kč (povolený nezajištěný debet) za sjednaných podmínek. Na účtu byl i po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně evidován nepovolený debet. Proto žalobkyně zaslala žalovanému dne 28. 6. 2017 výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu; konkrétně jej informovala o záporném zůstatku ke dni 28. 6. 2017 (-446 678,20 Kč) a vyzvala k úhradě minimální částky 447 178,20 Kč za účelem jeho vyrovnání. Žalovaný ani po této výzvě nehradil, proto žalobkyně z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu odstoupila od smlouvy. Oznámení o odstoupení zaslala žalovanému 2. 8. 2017, účinnost odstoupení nastala 18. 8. 2017. Dle čl. 10.1 VOP se nesplacené závazky žalovaného staly splatnými dnem následujícím po doručení oznámení o odstoupení žalovanému. Dne 23. 8. 2017 žalobkyně žalovanému zaslala oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek. Konečný zůstatek na účtu (-414 720,69 Kč) byl ke dni 23. 8. 2017 převeden na zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu č. , č. účtu, . Před podáním návrhu žalovaný uhradil v návrhu vypočtené částky (v součtu činí 218 200 Kč), které byly započteny na jistinu. Rozdíl částek 414 720,69 Kč a 218 200 Kč odpovídá původně žalované jistině 196 520,69 Kč.

2. Žalovaný žalobou uplatňovaný nárok neuznával ani zčásti. Namítal zejména promlčení pohledávky a tvrdil nenaplnění důvodu pro odstoupení od smlouvy.

3. Soud prvního stupně v této věci rozhoduje již potřetí. Předmětem řízení zůstal zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 196 520,69 Kč od 24. 8. 2017 do 1. 10. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 184 020,69 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 500 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení. O naposled uvedeném příslušenství (z jistiny 12 500 Kč) nebylo v žádném z dosavadních rozhodnutí rozhodováno. Žalobkyně vzala již zmíněným podáním ze dne 8. 4. 2021 žalobu výslovně zpět jen co do částky 12 500 Kč, aniž by uvedla, že zpětvzetí činí i co do příslušenství z této již uhrazené části jistiny. Z vymezení toho, čeho se v řízení dále domáhala (z obsahu podání dle § 41 odst. 2 o. s. ř.), však bylo zřejmé, že žalobkyně dále nepožadovala ani zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 500 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení (což by ani nedávalo smysl, bylo-li 1. 10. 2020 zaplaceno). Žalobkyně soudu správnost výkladu jejího dispozičního úkonu před vyhlášením aktuálního rozsudku potvrdila (protokol o jednání ze dne , datum, ). Výrokem II rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 8. 2021, č. j. 9 C 43/2021-91, jenž nabyl právní moci 22. 9. 2021 (pouze v uvedeném výroku II), však bylo řízení zastaveno jen co do částky 12 500 Kč.4. (Prvním) rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 8. 2021, č. j. 9 C 43/2021-91, bylo žalobě zcela vyhověno výrokem I (a v rozsahu shora uvedeném bylo řízení zastaveno) a výrokem III soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně svým (prvním) usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , prvostupňové rozhodnutí ve výrocích I a III zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Zdejší soud (podruhé) rozhodl rozsudkem ze dne 3. 4. 2024, č. j. 9 C 43/2021-270, jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 184 020,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 184 020,69 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 196 520,69 Kč od 24. 8. 2017 do 1. 10. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 184 020,69 Kč od 2. 10. 2020 do 9. 10. 2020 (výrok II) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok III). Krajský soud v Brně ve věci následně (podruhé) rozhodoval usnesením ze dne 2. 12. 2025, č. j. 25 Co 176/2024-333. Napadený rozsudek zdejšího soudu ze dne 3. 4. 2024 potvrdil v části výroku I, ve které byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 184 020,69 Kč. Ve zbývající části výroku I a v celém výroku II (tedy ohledně zákonných úroků z prodlení), jakož i v závislém nákladovém výroku III rozsudek zdejšího soudu zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobě mělo být zcela vyhověno, s čímž však nekoresponduje zamítavý výrok II (z odůvodnění totiž neplyne, proč byl nárok na zaplacení příslušenství částečně zamítán). Usnesení odvolacího soudu ze dne 2. 12. 2025 nabylo právní moci 4. 2. 2026. Žalovanému tak byla již pravomocně uložena povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 184 020,69 Kč. Dále bylo řízení pravomocně zastaveno co do částky 12 500 Kč. Soud nyní rozhoduje toliko o příslušenství (v podobě zákonných úroků z prodlení) a o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

5. Zdejší soud po vrácení věci k dalšímu řízení nařídil jednání, na němž s ohledem na změnu v obsazení soudu postupoval podle § 119 odst. 3 o. s. ř. (sdělení obsahu dosavadních přednesů stran a dosud provedených důkazů), znovu provedl listinné důkazy k zániku smlouvy a počátku prodlení žalovaného (odstoupení od smlouvy ze dne 2. 8. 2017 na č. l. 145 včetně dodejky na č. l. 145 verte, VOP účinné od 1. 1. 2011 na č. l. 24-29 a VOP účinné od 1. 9. 2016 na č. l. 234-239). Žalovaný netvrdil, že by na jistinu 184 020,69 Kč v mezidobí plnil, což by mohlo mít vliv na důvodnost nároku na zaplacení části příslušenství.

6. Soud primárně vychází ze skutkového stavu zjištěného v dosavadním průběhu řízení. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu (č. l. 10, 11v), v níž se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikající fyzická osoba, nikoli jako spotřebitel (ve smlouvě je uvedeno IČO, místo podnikání, je odkazováno na výpis z živnostenského rejstříku). Dne , datum, uzavřeli účastníci „Dodatek ke Smlouvě o zřízení a vedení , název, účtu“ (č. l. 14-15). Jednalo se o dodatek ke smlouvě ze dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému povolený debet na účtu do výše 440 000 Kč (čl. 1.1 dodatku). Čerpání prostředků z povoleného debetu bylo povoleno na dobu 180 kalendářních dnů, a to výběrem hotovosti nebo bezhotovostním převodem z účtu. Po uplynutí této doby musí účet vykazovat nulový či kreditní zůstatek; bude-li po uplynutí této doby vykazovat debetní zůstatek, celý zůstatek bude považován za nepovolený debet (čl. 1.2 dodatku). Žalobkyně byla oprávněna uplatnit jednostranně a s okamžitou účinností tzv. opatření, pokud (mimo jiné) žalovaný neplnil podmínky čerpání povoleného debetu. O provedeném opatření měla žalovaného informovat písemným oznámením s uvedením data účinnosti opatření (čl. 1.5 dodatku). V případě zániku smlouvy se stává vyčerpaná částka povoleného debetu ke dni zániku smlouvy splatnou (čl. 1.6 dodatku). Dne , datum, účastníci uzavřeli „Dodatek ke Smlouvě o povoleném debetu“ (č. l. 247-248), jímž byl změněn dodatek (smlouva) ze dne , datum, tak, že žalobkyně poskytuje žalovanému povolený debet na účtu do výše 500 000 Kč (namísto původně sjednaného limitu 440 000 Kč). Upomínkou ze dne 28. 6. 2017 (č. l. 7) žalobkyně vyzvala žalovaného k vyrovnání nepovoleného debetu. Uvedla, že úvěrový limit povoleného debetu činí 440 000 Kč, ke dni 28. 6. 2017 činil zůstatek -446678,20 Kč, poplatek za zaslání výzvy činí 500 Kč a žalovaný je povinen na vyrovnání nepovoleného debetu zaplatit minimálně 447 178,20 Kč.

7. Přípisem ze dne 2. 8. 2017 (č. l. 17, 145) žalobkyně sdělila žalovanému, že odstupuje od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a že účinnost tohoto odstoupení nastává ke dni jeho doručení. Jako důvod odstoupení uvedla přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Odstoupení od smlouvy bylo odesláno žalovanému prostřednictvím , právnická osoba, pod specifickým identifikátorem doporučené zásilky , hodnota, (uvedeno v pravém horním rohu odstoupení i na dále rozebírané dodejce) na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě i v dodatku k ní (, adresa, ). Dle dodejky byla zásilka podána k poštovní přepravě 4. 8. 2017 (datum uvedené v horní části dodejky pod „Odesílatel“), uložena 7. 8. 2017 a osobně převzata žalovaným 23. 8. 2017. S ohledem na uvedenou specifikaci odstoupení i doporučené zásilky nemůže obstát argumentace žalovaného v podání ze dne 23. 5. 2023 (č. l. 194), že se zásilka mohla vztahovat k jinému smluvnímu vztahu/produktu.

8. Součástí smluvního vztahu založeného smlouvou ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, byly též VOP. V době odstoupení od smlouvy ze strany žalované se jednalo o VOP účinné od 1. 9. 2016 (č. l. 234-239). Dle čl. 8.5 VOP jsou zásilky doručované žalobkyní na kontaktní adresu do vlastních rukou klienta nebo s dodejkou považovány za doručené okamžikem převzetí, nejpozději však 10. pracovní den po jejich odeslání. Dle čl. 8.6 VOP se ostatní zásilky považují za doručené 3. pracovní den po jejich odeslání na území České republiky. Dle čl. 10.1 VOP je žalobkyně oprávněna od smlouvy, případně od její samostatně oddělitelné části, odstoupit v případě, kdy klient závažným způsobem poruší své smluvní povinnosti či své zákonné povinnosti související s bankovními službami nebo pokud žalobkyně zjistí jiné skutečnosti, v důsledku kterých je vážně ohrožena schopnost klienta řádně dostát svým závazkům. Žalobkyně je rovněž oprávněna od smlouvy odstoupit v důsledku jednání klienta, kterým byla narušena vzájemná důvěra mezi klientem a žalobkyní. Smlouva zaniká dnem doručení oznámení o odstoupení klientovi. Nesplacené dluhy se stávají splatnými první obchodní den následující po zániku smlouvy, neuvede-li banka v oznámení o odstoupení pozdější termín. Obchodní den je definován v čl. 36 VOP jako den, na který nepřipadá sobota, neděle, státní svátek ani ostatní svátky (…). Dle čl. 10.3 VOP klient souhlasí s tím, že neodporuje-li to v konkrétním případě právním předpisům, promlčují se veškerá práva a pohledávky žalobkyně za klientem ve lhůtě 15 let, a tam, kde se pro daný právní vztah použije právní úprava platná před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve lhůtě 10 let ode dne, kdy mohla být žalobkyní vykonána/uplatněna poprvé. Dle čl. 13.2 VOP v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu je klient povinen neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky včetně příslušenství (…) Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu klienta je žalobkyně oprávněna zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu včetně příslušenství. V této souvislosti soud znovu poukazuje na čl. 1.2 dodatku ze dne , datum, , dle kterého čerpání prostředků z povoleného debetu bylo povoleno na dobu 180 kalendářních dnů, a to výběrem hotovosti nebo bezhotovostním převodem z účtu, přičemž po uplynutí této doby musí účet vykazovat nulový či kreditní zůstatek; bude-li po uplynutí této doby vykazovat debetní zůstatek, celý zůstatek bude považován za nepovolený debet. Podle čl. 13.3 VOP je žalobkyně oprávněna úročit nepovolený debet na účtu úrokem z nepovoleného debetu a dále úrokem z prodlení. Výše úroku z nepovoleného debetu a úroku z prodlení bude určena v souladu s oznámením o úrokových sazbách. Obdobná ustanovení obsahují i VOP účinné od 1. 1. 2011 (č. l. 24-29), tedy účinné v době uzavření smlouvy o zřízení a vedení účtu, a to v čl. 8.5 (doručování zásilek do vlastních rukou klienta), čl. 8.6 (doručování ostatních zásilek), čl. 9.2 (odstoupení od smlouvy a splatnost všech dosud nesplacených závazků), čl. 37 (definice tzv. obchodního dne), čl. 9.4 (promlčení) a čl. 11.2 až 11.4 (nepovolený debet).

9. Přípisem ze dne 23. 8. 2017 (č. l. 9) žalobkyně informovala žalovaného, že poté, co ke dni 18. 8. 2017 zanikla smlouva v důsledku odstoupení, zrušila ke dni 23. 8. 2017 účet žalovaného. Sdělila, že účet vykazuje debetní zůstatek -414 720,69 Kč a že tato pohledávka žalobkyně byla převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. , č. účtu, . E-mailem ze dne 22. 8. 2019 (č. l. 81) sdělila společnost , právnická osoba, (vymáhající pohledávky žalobkyně v předsoudní fázi) žalovanému, na jaký účet a pod jakým variabilním a specifickým symbolem má hradit dluh ze „smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, “ (naposled uvedené číslo odpovídá číslu zvláštního účtu pohledávek z nepovoleného debetu). Uvedla, že má plnit pravidelnou měsíční splátkou 12 500 Kč. Žalovaný vložil dne 30. 9. 2020 na společností , právnická osoba, sdělený účet pod sděleným variabilním a specifickým symbolem částku 12 500 Kč (vklad hotovosti na účet na č. l. 58), na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby (viz výše). Žalovaný v souvislosti s tímto částečným plněním proti zbytku dluhu nic nenamítal. Totéž platí pro částečná plnění v celkové výši 218 200 Kč provedená celkem 20 platbami v období od 12. 9. 2017 do 13. 8. 2020, tj. po odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně a po vyčíslení celkové dlužné částky, již měl žalovaný po zániku smlouvy uhradit. Z přehledu plateb je zřejmé, že žalovaný poté, co obdržel zmíněný e-mail od společnosti , právnická osoba, ze dne 22. 8. 2019, hradil v e-mailu uvedenou částku 12 500 Kč měsíčně, byť ne zcela pravidelně.

10. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 5. 8. 2020 (č. l. 6), jež byla žalovanému zaslána téhož dne (podací arch na č. l. 20) na adresu uvedenou ve smlouvě (, adresa, ). V předžalobní výzvě je odkazováno na „smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, “ ze dne , datum, . Bylo-li žalovaným namítáno, že takový účet nikdy neměl a k uvedenému datu nebyla smlouva uzavřena (odůvodnění odporu ze dne 22. 12. 2020 na č. l. 57), soud uvádí, že bylo prokázáno, že jde o dluh ze smlouvy o zřízení a vedení účtu ze dne , datum, ve znění jejího dodatku ze dne , datum, . Žalovaný měl u žalobkyně veden běžný účet č. , č. účtu, , ten byl však po odstoupení žalobkyně od smlouvy (logicky) zrušen a žalobkyní uvedené číslo účtu (které zmiňuje i společnost , právnická osoba, ve shora rozebíraném e-mailu) odpovídá číslu zvláštního (vnitřního) účtu pohledávek z nepovoleného debetu, na který byla pohledávka žalobkyně za žalovaným po zániku smlouvy převedena. Nejde o záměnu s případným jiným smluvním vztahem/nárokem mezi účastníky.

11. Jde-li o právní posouzení věci, soud nejprve rekapituluje závěry Krajského soudu v Brně, jimiž se zdejší soud bude řídit a naváže na ně při posuzování nároku, který zůstal předmětem řízení. Účet (smlouva o účtu) se dle § 3077 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), řídí o. z. ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto datem, jak tomu bylo v posuzované věci. Ustanovení § 3077 odst. 1 o. z. je speciálním ve vztahu k obecné intertemporální úpravě v § 3028 o. z., použije se tedy přednostně. Závazkový právní vztah mezi účastníky zanikl odstoupením od smlouvy ze strany žalobkyně ke dni 18. 8. 2017, proto se práva vzniklá v souvislosti s odstoupením od smlouvy, včetně práva žalobkyně na zaplacení debetu, řídí o. z. Žalovaný dluh vůči žalobkyni (resp. správněji zbytek dluhu) uznal, jelikož opakovaně částečně plnil, aniž by zpochybnil jeho (zbývající) výši (§ 2054 odst. 2 o. z.). Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době uznání a v rozsahu uznání trvá (§ 2053 o. z., § 133 o. s. ř.). Bylo na žalovaném, aby domněnku vyvrátil důkazem opaku, tedy aby tvrdil a prokazoval, že dluh neexistuje buď vůbec, nebo v žalovaném rozsahu. Žalovaný tvrdil, že limit povoleného debetu byl dodatkem ze dne , datum, navýšen na 500 000 Kč, tento navýšený limit žalovaný nepřekročil, tudíž žalobkyně neměla důvod pro odstoupení od smlouvy. Odvolací soud zdůraznil, že i pokud by došlo k přečerpání na účtu do debetu jen v malém rozsahu po dobu delší než 180 dnů, mělo to stejné následky jako přečerpání částky přes sjednaný limit. Žalovaný v řízení neprokázal, že by debet do 180 dnů od jeho vzniku vyrovnal. Přestože žalobkyně uvedla jako důvod pro odstoupení od smlouvy „přečerpání prostředků do nepovoleného debetu“, nemění to nic na tom, že k odstoupení došlo; podstatné je, zda existoval skutečný důvod k odstoupení (zde odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 182/01). Zdejší soud dodává, že po uplynutí doby 180 dní se dle čl. 1.2 dodatku ze dne , datum, i debet v rámci sjednaného limitu považoval za debet nepovolený se všemi důsledky z toho plynoucími. Navíc námitka neexistence důvodu pro odstoupení (i kdyby byla důvodná) není způsobilá vyvrátit domněnku existence dluhu založenou uznáním. I v případě neexistence odstoupení by měla žalobkyně právo na vyrovnání debetu dle smluvních ujednání. Namítal-li žalovaný promlčení, s ohledem na uznání zbytku dluhu ze dne 30. 9. 2020 (částečné plnění částkou 12 500 Kč) a jím nově založenou desetiletou promlčecí lhůtu dle § 639 o. z. nemůže být ani tato námitka důvodná. Účastníci si navíc sjednali prodloužení promlčecí lhůty ve VOP účinných od 1. 9. 2016.

12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok též na požadované zákonné úroky z prodlení. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému odesláno 4. 8. 2017. V souladu s čl. 8.5 VOP účinných od 1. 9. 2016 je za den doručení považován nejpozději 10. pracovní den po odeslání zásilky doručované do vlastních rukou nebo s dodejkou, což připadá na pátek 18. 8. 2017. Ačkoli žalovaný zásilku osobně převzal 23. 8. 2017, stalo se tak až po nastoupení sjednané fikce doručení dle čl. 8.5 VOP. Ke dni 18. 8. 2017 smlouva v důsledku odstoupení zanikla. Dle čl. 10.1 VOP se nesplacené dluhy staly splatnými první obchodní den následující po zániku smlouvy, neuvede-li banka v oznámení o odstoupení pozdější termín. Prvním obchodním dnem (definovaným v čl. 36 VOP) bylo pondělí 21. 8. 2017. K tomuto datu byla celá pohledávka z debetu splatná a od 22. 8. 2017 byl žalovaný s jejím zaplacením v prodlení. Požaduje-li žalobkyně zákonný úrok z prodlení „až“ od 24. 8. 2017, je zřejmé, že k tomuto datu byl žalovaný jednoznačně v prodlení. Ke stejným závěrům by soud dospěl i tehdy, pokud by aplikoval VOP účinné od 1. 1. 2011 (tedy ke dni uzavření smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu), konkrétně jejich čl. 8.5, 9.2 a 37. Poukazoval-li žalovaný v souvislosti s uplatněnou námitkou promlčení na to, že odstoupení od smlouvy bylo zasíláno tzv. „ostatní zásilkou“, pro niž stanoví VOP odlišnou úpravu, v takovém případě by dle obou znění VOP došlo k účinkům odstoupení, a tedy i k prodlení žalovaného, ještě dříve, jelikož v případě tzv. ostatních zásilek nastávala fikce doručení již 3. pracovní den po odeslání (čl. 8.6 VOP účinných od 1. 9. 2016), což by připadalo na středu 9. 8. 2017, resp. 5. pracovní den po odeslání (čl. 8.6 VOP účinných od 1. 1. 2011), což by připadalo na pátek 11. 8. 2017. Uvedené však soud zmiňuje pouze nad rámec, protože vychází z data doručení odstoupení ke dni 18. 8. 2017, což je v souladu se závěry odvolacího soudu (viz bod 14 odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 2. 12. 2025). Žalovaný uplatnil na jednání konaném dne , datum, před odvolacím soudem námitku promlčení, která ve vztahu k žalované jistině nebyla důvodná s ohledem na uznání dluhu částečným plněním a ujednání o delší promlčecí lhůtě ve VOP. Důvodná není ani ve vztahu k příslušenství, které zůstalo předmětem řízení. I v tomto případě je úvaha o promlčení vyloučena již ujednáním v čl. 10.3 VOP účinných od 1. 9. 2016. I kdyby prodloužení promlčecí lhůty sjednáno nebylo a uplatnila by se obecná tříletá promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z., právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení by promlčeno nebylo, jelikož pohledávka byla splatná v pondělí 21. 8. 2017 a žaloba byla podána 17. 8. 2020. Soud se proto již nemusel zabývat otázkou, zda lze za „zbytek dluhu“, který byl opakovaným částečným plněním žalovaného uznán (§ 2054 odst. 2 o. z.), považovat též příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Z nepovoleného debetu měla žalobkyně nárok jak na úroky, tak na úroky z prodlení. Jelikož k prodlení došlo v roce 2017, činí sazba zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně. Zákonný úrok z prodlení náleží z původně žalované jistiny 196 520,69 Kč od 24. 8. 2017 do 1. 10. 2020 (datum částečného plnění částkou 12 500 Kč) a dále z jistiny 184 020,69 Kč od 2. 10. 2020 (den následující po částečném plnění) do zaplacení (výrok I).

16. Soud dále dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil řízení ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 500 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení v souladu s dispozičním úkonem žalobkyně již ze dne 8. 4. 2021, jehož rozsah plynoucí z výkladu obsahu zpětvzetí potvrdila žalobkyně na jednání konaném , datum, ; viz podrobněji bod 3 tohoto odůvodnění (výrok II).

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 151 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 3 o. s. ř.) rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci dle 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a dle zásady procesního zavinění na zastavení řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla zcela úspěšná co do jistiny 184 020,69 Kč (o povinnosti k jejímu zaplacení již bylo pravomocně rozhodnuto) a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 196 520,69 Kč od 24. 8. 2017 do 1. 10. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 184 020,69 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení (výrok I tohoto rozsudku). Ohledně jistiny ve výši 12 500 Kč bylo řízení již pravomocně zastaveno poté, co vzala žalobkyně částečně zpět důvodně podaný návrh pro chování žalovaného (zaplacení této částky po zahájení řízení). Rovněž zastavení řízení co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 500 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení (výrok II tohoto rozsudku) procesně zavinil žalovaný. Žalobkyně byla tedy úspěšná v celém rozsahu (zpětvzetí části žaloby pro chování žalovaného se projeví jako úspěch žalobkyně) a má nárok na plnou náhradu nákladů celého řízení, tedy před soudy obou stupňů (viz Pulkrábek, Z. Zásada úspěchu – novinky v rozhodování o nákladech řízení, advokatnidenik.cz, 7. 3. 2019).

18. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podaný návrh ve výši 7 862 Kč, zaplaceného soudního poplatku za odvolání ze dne 18. 7. 2024 ve výši 2 477 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Žalovaný v odvolání ze dne 21. 10. 2021 (č. l. 103) poukazoval na to, že žalobkyně disponuje právním oddělením, které se věnuje vymáhání pohledávek, proto je „přinejmenším diskutabilní“ účelnost nákladů vynaložených na externí právní zastoupení. Žalovaný se dovolával analogické aplikace závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 474/13. Ústavní soud zde aplikoval pravidlo o neúčelnosti nákladů vynaložených na zastoupení advokátem, je-li subjekt vybaven příslušnými organizačními složkami (finančně i personálně zajištěnými z veřejných prostředků), též na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Tato judikatura (stejně jako judikatura týkají se neúčelnosti zastoupení advokátem v případě statutárních měst, České televize či Českého rozhlasu) však není v případě žalobkyně aplikovatelná. Žalobkyně je soukromým subjektem, soukromou obchodní korporací. O neúčelnosti zastoupení advokátem by bylo možno uvažovat snad jen tehdy, jednalo-li by se o zcela jednoduchou (typovou) agendu nebo o zneužití práva (snahu o umělé navyšování nákladů). Dle soudu tomu tak v projednávané věci nebylo. Soud neshledal ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by žalobkyni zcela nebo zčásti náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 150 o. s. ř.).

19. Při vyčíslení nákladů právního zastoupení žalobkyně je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném ke dni, kdy byly konkrétní úkony právní služby provedeny. Podle § 8 odst. 1 a. t. není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. V průběhu řízení se tarifní hodnota měnila.

20. Tarifní hodnotou byla nejprve žalovaná jistina 196 520,69 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby tak činila 8 980 Kč (§ 7 bod 5 a. t.). Dle soudu náleží odměna v této výši i za vyjádření žalobkyně ze dne 8. 4. 2021 (č. l. 63-64) k odporu žalovaného, jehož součástí bylo částečné zpětvzetí, jelikož se nejednalo pouze o dispozici s žalobou (úkon se netýkal jen zpětvzaté částky 12 500 Kč), ale též (a to primárně) o vyjádření ve věci samé.

21. Pro následné úkony je určující tarifní hodnota 184 020,69 Kč, čemuž odpovídá odměna ve výši 8 500 Kč/úkon (§ 7 bod 5 a. t.). To platí i pro účast na jednání konaném , datum, , na němž byl vyhlášen první rozsudek ve věci, jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před tímto jednáním. Procesní postup soudu, který o částečném zpětvzetí nerozhodl před jednáním, ale až společně s rozhodnutím ve věci samé, na tom nic nemění.

22. Tarifní hodnota 184 020,69 Kč je rozhodná i pro první odvolací řízení (odvolání podal žalovaný a napadal výrok o uložení povinnosti zaplatit částku 184 020,69 Kč s příslušenstvím, jakož i závislý výrok nákladový), druhé řízení před soudem prvního stupně (řízení bylo vedeno o 184 020,69 Kč a příslušenství) i druhé řízení před odvolacím soudem (jelikož žalovaný napadl odvoláním výrok o uložení povinnosti zaplatit částku 184 020,69 Kč a příslušenství i závislý nákladový výrok). Pouze u druhého odvolacího řízení soud u úkonu odvolání žalobkyně ze dne 18. 7. 2024 (č. l. 277) vycházel z tarifní hodnoty odpovídající příslušenství dle zamítavého výroku II, tj. celkem 49 518,11 Kč (49 193,43 + 324,68), čemuž odpovídá odměna 3 100 Kč/úkon. Žalobkyně sice uvedla, že podává odvolání proti výroku I a II, odvolání však materiálně směřovalo jen proti nepřiznanému příslušenství, což soud zohlednil i při výběru soudního poplatku za toto odvolání („pouze“ ve výši 2 477 Kč).

23. Poté, co odvolací soud usnesením ze dne 2. 12. 2025 potvrdil rozsudek zdejšího soudu ze dne 3. 4. 2024 ve výroku I ohledně uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 184 020,69 Kč, zůstalo předmětem řízení toliko příslušenství, a právě ono je určující pro stanovení tarifní hodnoty (§ 8 odst. 1 a. t.). Zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 196 520,69 Kč od 24. 8. 2017 do 1. 10. 2020 činí 49 193,43 Kč. Jde-li o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 184 020,69 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení, je třeba aplikovat § 8 odst. 2 a. t., jelikož úrok z prodlení je opětujícím se plněním a je požadován na dobu neurčitou (do zaplacení). Pětinásobek ročního plnění odpovídá částce 74 068,30 Kč (5 x 14 813,66 Kč). Tarifní hodnotou pro úkon účast na jednání ze dne , datum, (jiné úkony po druhém vrácení věci odvolacím soudu nebyly tvrzeny ani zjištěny) je tedy částka 123 261,73 Kč, čemuž odpovídá odměna ve výši 6 060 Kč/úkon. Soud zvažoval, zda při určení tarifní hodnoty zohlednit též dosud opomíjené příslušenství (výrok II), avšak neučinil tak, jelikož jde o část předmětu řízení, která měla být při materiálním posouzení částečného zpětvzetí zohledněna již dříve ve výroku II prvního rozhodnutí soudu prvního stupně v této věci. Nyní je o ní rozhodováno toliko z důvodu předchozího nevyčerpání celého předmětu řízení.

24. Soud nepřehlédl, že žalovaný v prvním odvolání ze dne 21. 10. 2021 (č. l. 103) navrhoval, aby byl aplikován § 14b a. t. týkající se tzv. formulářových žalob, byť žalovaná jistina převyšovala tam uvedený limit 50 000 Kč. K tomu se však odvolací soud vyjádřil v prvním usnesení ze dne , datum, ; s konstatováním, že předmět peněžitého plnění přesahoval ke dni zahájení řízení částku 50 000 Kč, aplikaci § 14b a., Anonymizováno, t. odmítl (bod 22 odůvodnění). Ani zdejší soud nespatřuje důvod k tomu, aby nerespektoval podmínky stanovené a. t. pro aplikaci § 14b, které v této věci splněny nejsou.

25. Žalovaný dále na jednání před odvolacím soudem dne , datum, navrhoval, aby soud v nákladovém výroku zohlednil, že žalobkyně vzala zpět odvolání do výroku I rozsudku zdejšího soudu ze dne 3. 4. 2024 (jednalo se o výrok, jímž bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 184 020,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 184 020,69 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení). K tomu soud konstatuje, že tímto výrokem bylo žalobkyni zcela vyhověno. I výše zaplaceného soudního poplatku za odvolání žalobkyně („jen“ 2 477 Kč) nasvědčuje tomu, že odvolání bylo posouzeno jako směřující pouze proti nepřiznanému příslušenství, nikoli proti vyhovující části výroku o jistině (jak se soud vyjádřil již výše).

26. K vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem dne 2. 12. 2025 soud uvádí, že byť je v protokolu na č. l. 330 uvedeno, že se k vyhlášení dostavili právní zástupci, k dotazu soudu na jednání konaném , datum, oba právní zástupci shodně potvrdili, že vyhlášení usnesení odvolacího soudu nebyli přítomni (což koresponduje i s jejich omluvou v protokolu ze dne , datum, na č. l. 328).

27. Nyní soud vypočítává jednotlivé úkony právní služby provedené právním zástupcem žalobkyně a při určení tarifní hodnoty a odměny za úkon vychází z výše uvedeného:a) převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], tarifní hodnota 196 520,69 Kč, odměna 8 980 Kč;b) 5. 8. 2020 – výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], tarifní hodnota 196 520,69 Kč, odměna 8 980 Kč;c) 17. 8. 2020 – návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], tarifní hodnota 196 520,69 Kč, odměna 8 980 Kč;d) 8. 4. 2021 – vyjádření k odporu a částečné zpětvzetí žaloby [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], tarifní hodnota 196 520,69 Kč, odměna 8 980 Kč;e) , datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], tarifní hodnota 184 020,69 Kč, odměna 8 500 Kč;f) 15. 2. 2022 – vyjádření k odvolání žalovaného [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], tarifní hodnota 184 020,69 Kč, odměna 8 500 Kč;g) , datum, – účast na jednání před odvolacím soudem [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], tarifní hodnota 184 020,69 Kč, odměna 8 500 Kč;h) , datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], tarifní hodnota 184 020,69 Kč, odměna 8 500 Kč;i) 27. 3. 2024 – písemný závěrečný návrh [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], tarifní hodnota 184 020,69 Kč, odměna 8 500 Kč;j) 18. 7. 2024 – odvolání žalobkyně [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], tarifní hodnota 49 518,11 Kč, odměna 3 100 Kč;k) 4. 11. 2024 – vyjádření k odvolání žalovaného [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], tarifní hodnota 184 020,69 Kč, odměna 8 500 Kč;l) , datum, – účast na jednání před odvolacím soudem [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], tarifní hodnota 184 020,69 Kč, odměna 8 500 Kč;m) , datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], tarifní hodnota 123 261,73 Kč, odměna 6 060 Kč.

28. Odměna za 13 vypočtených úkonů činí 104 580 Kč. Soud neshledal žádný z uvedených úkonů neúčelným. Nemá za to, že by žalobkyně činila nadbytečné úkony. K úkonům pod písm. a) až k) náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 11 x 300 Kč, celkem 3 300 Kč, k úkonům pod písm. l) a m) paušální náhrada hotových výdajů dle téhož ustanovení (avšak po novele účinné od 1. 1. 2025) ve výši 2 x 450 Kč, celkem 900 Kč.

29. V souvislosti se soudními jednáními vznikly právnímu zástupci žalobkyně cestovní výdaje. Dne , datum, cestoval z , adresa, ze sídla advokátní kanceláře (, adresa, ) do , adresa, a zpět (vzdálenost celkem 120 km; zde soud uvádí, že skutečná vzdálenost by měla být 124 km, jak byla uváděna u dalších cest, v tomto případě však soud vychází ze vzdálenosti tvrzené) vozidlem Volkswagen Bora s kombinovanou spotřebou 7,1 /100 km a palivem BA 98 B (dle doloženého osvědčení o registraci vozidla na č. l. 83). Při ceně benzinu automobilového 98 oktanů ve výši 31,50 Kč/l dle § 4 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí náhrada za pohonné hmoty 268,38 Kč (spotřeba 8,52 l x 31,50 Kč). Při náhradě ve výši 4,40 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí náhrada za amortizaci 528 Kč (120 km x 4,40 Kč). Součet náhrady za pohonné hmoty a náhrady za amortizaci činí 796,38 Kč. K tomu náleží náhrada za čas strávený cestou ve výši 4 x 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.). Dne , datum, cestoval právní zástupce žalobkyně z , adresa, do , adresa, a zpět (vzdálenost 124 km) vozidlem Volkswagen Golf s kombinovanou spotřebou 5,7 l /100 km a palivem BA (dle doloženého osvědčení o registraci vozidla na č. l. 260). Při ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 38,20 Kč/l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. činí náhrada za pohonné hmoty 270,07 Kč (spotřeba 7,07 l x 38,20 Kč). Při náhradě ve výši 5,60 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb. činí náhrada za amortizaci 694,40 Kč (124 km x 5,60 Kč). Součet náhrady za pohonné hmoty a náhrady za amortizaci činí 964,47 Kč. K tomu náleží náhrada za čas strávený cestou ve výši 4 x 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.). Dne , datum, cestoval právní zástupce žalobkyně z , adresa, do , adresa, a zpět (vzdálenost 124 km) vozidlem Škoda Octavia s kombinovanou spotřebou 4,3 l /100 km a palivem NM (dle doloženého osvědčení o registraci vozidla na č. l. 343). Při ceně motorové nafty ve výši 34,10 Kč/l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí náhrada za pohonné hmoty 181,75 Kč (spotřeba 5,33 l x 34,10 Kč). Při náhradě ve výši 5,90 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí náhrada za amortizaci 731,60 Kč (124 km x 5,90 Kč). Součet náhrady za pohonné hmoty a náhrady za amortizaci činí 913,35 Kč. K tomu náleží náhrada za čas strávený cestou ve výši 4 x 150 Kč, celkem 600 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.).

30. Právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 23 699,38 Kč (0,21 x 112 854,20). Náklady právního zastoupení tak činí 136 553,58 Kč, po připočtení soudního poplatku za podaný návrh 7 862 Kč a za odvolání proti rozsudku ze dne 3. 4. 2024 ve výši 2 477 Kč činí náklady řízení na straně žalobkyně před soudy obou stupňů 146 892,58 Kč. Z této částky připadá 64 872,82 Kč na první řízení před soudem prvního stupně, 21 296 Kč na první řízení před odvolacím soudem, 22 947 Kč na druhé řízení před soudem prvního stupně, 28 068,50 Kč na druhé řízení před odvolacím soudem a 9 708,25 Kč na třetí řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně uplatňovala na náhradě nákladů řízení částku vyšší (vyúčtování nákladů jsou založena na č. l. 82, 259 a 342), jelikož ve svém vyčíslení dostatečně nezohlednila, jak se v průběhu řízení měnila tarifní hodnota. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.

31. Lhůty k plnění ve výrocích I a III byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) dle § 149 odst. 1 o. s. ř.