9 C 62/2020

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa původní účastnice a žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem ulice a číslo , PSČ obec zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 84.367 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 84.367 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 84.367 Kč od 24. 11. 2016 do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10.567,80 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu 24. 2. 2020 se domáhal žalobce zaplacení 84.367 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 84.367 Kč od 24. 11. 2016 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby je žalobce držitelem licence na distribuci elektřiny a zajišťuje provozování a rozvoj distribuční soustavy, umožňuje distribuci elektřiny na základě uzavřených smluv, řídí toky elektřiny v distribuční soustavě mezi ostatními distribučními soustavami a přenosovou soustavou. Při preventivní kontrolní činnosti odběrného místa [obec a číslo], po ukončení smluvního vztahu z důvodu neplacení ceny dodané elektřiny a služeb bylo pracovníky servisní firmy žalobce 30. 5. 2016 zjištěno, že odběrné místo je pod napětím a žalovaný odebírá elektřinu bez uzavřené smlouvy. Tím došlo ve smyslu zákona k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny. Žalobce provedl vyúčtování náhrady škody daňovým dokladem [číslo] žalovanému za neoprávněný odběr a související činnosti vyúčtoval 84.367 Kč, se splatností 23. 11. 2016. Žalovaný nezaplatil a neučinil tak ani přes písemnou upomínku žalobce. Podáním ze dne 14. 5. 2020 žalobce žalobu doplnil a uvedl, že výpočet škody vychází ze zjištěného množství elektřiny na osazeném elektroměru a jednotlivé položky náhrady škody byly stanoveny podle vyhl. č. 82/2011 Sb. a cenu určených v cenovém rozhodnutí ERÚ. Náhrada škody za neoprávněný odběr byla účtována za období od 4. 10. 2015 do 30. 5. 2016 a výpočet škody byl stanoven tako: 14,418 (množství elektřiny) x 3.965 Kč/MWh (cena) + 6,58 (operátor trhu) x 7,9 (měsíce trvání) + 14,418 (množství) x 495,00 Kč (obnovitelné zdroje) + 14,418 (množství elektřiny) x 28,30 (daň z elektřiny) + 497,70 Kč (platba za příkon 1x 25A) + 4.462,00 Kč (oprávněné náklady) + 14.643,00 Kč (DPH) činí celkem 84.367,00 Kč, což je výše škody za tento neoprávněný odběr elektřiny. Související činnost žalobce byla nápravou závadového stavu zachycená v protokolech, fotodokumentace, vystavení listu závad a pokus žalobce o kontakt s uživatelem odběrného místa a poté odstranění příčin závadového stavu, demontáž elektroměru a odpojení odběrného místa, kontrola zabezpečení proti zásahu zvenčí a kontrola měření s ohledem na bezpečný provoz distribuční soustavy. Tyto činnosti jsou rovněž předmětem oprávněných požadavků žalobce, jako nákladů žalobce.

2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl. Platební rozkaz byl podle § 173 odst. 2 o.s.ř. za použití § 174a odst. 3 o.s.ř. dne 7. 5. 2020 zrušen.

3. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že nárok považuje v celém rozsahu za neoprávněný, neuznává jej a vznesl námitku promlčení žalované částky, neboť návrh byl podán 24. 2. 2020 a doplněn 14. 5. 2020, promlčecí lhůta je tříletá a uplynula 23. 11. 2019. Usnesením [název soudu] byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs, který byl zrušen usnesením [název soudu], č.j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno] dne [datum]. Žalobce svoji pohledávku ve výši 84.367 Kč, bez příslušenství přihlásil [datum]. Pohledávka byla při přezkumném jednání [datum] insolvenčním správcem [titul] [jméno] [jméno] popřena. Žalobce žalobu proti popření přihlášené pohledávky nepodal, a proto nemohlo dojít k přerušení běhu promlčecí lhůty. Žalovaný se dále bránil, že v řízení není pasivně legitimován, neboť žalobce nedoložil podklady k prokázání skutečnosti, že žalovaný měl v rozhodné době se žalobcem uzavřenu smlouvu na odběr elektrické energie, smlouva byla vypovězena a tím žalobci vznikl nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr. V protokolu o neoprávněném odběru není podpis žalovaného a není z něj patrno, že by s tím byl žalovaný seznámen, nebo že by přistoupil k dluhu. Žalovaný nemohl být neoprávněným odběratelem, neboť v minulosti nebyl na uvedeném odběrném místě přihlášen k odběru elektrické energie. Odběratelem byl [jméno] [příjmení], který předmětnou nemovitost obýval a užíval a měl uzavřenu smlouvu na odběr a služby dodávek elektrické energie a měl objektivní odpovědnost za neoprávněný odběr. Žalovaný poté, co se o problému s odběrem elektrické energie dozvěděl, zahájil neodkladně jednání a se žalobcem uzavřel smlouvu o odběru elektrické energie, kterou řádně plní. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť na žalovaného není možné přenášet odpovědnost za pohledávku žalobce za předchozím odběratelem panem [příjmení]. Stejné důvody pro popření pohledávky uváděl také insolvenční správce.

4. Soud nařídil ve věci jednání, při kterém byly provedeny důkazy fakturou – daňovým dokladem [číslo] vystavenou žalobcem žalovanému dne 9. 11. 2016 se splatností 23. 11. 2016 za neoprávněný odběr elektrické energie dle rozpisu jednotlivých položek ve výši 69.725,29 Kč, 21% DPH ve výši 14.642 Kč, v celkové výši 84.367 Kč. Z rozpisu jednotlivých položek faktury bylo zjištěno, že náhrada za neoprávněný odběr byla účtována částkou 64.855,26 Kč, daň z elektrické energie 408,03 Kč, náhrada za neoprávněný odběr včetně daně činila 65.263,29 Kč, náhrada za neoprávněný odběr včetně daně a DPH 78.968,58 Kč. Oprávněné náklady činily 4.462 Kč a oprávněné náklady včetně DPH 5.399,02 Kč. Výše náhrady celkem činila 84.367,60 Kč, po zaokrouhlení 84.367 Kč. Z požadavku na vystavení odběratelské faktury bylo zjištěno, že 31. 10. 2016 vystavil žalobce odběratelskou fakturu odběrateli [celé jméno žalovaného] na celkovou částku za neoprávněný odběr 14,418 MWh ve výši 64.855,26 Kč, daň z elektřiny 408 Kč, ostatní náklady 4.462 Kč, celkem bylo k fakturaci určeno s 21% DPH 84.367 Kč, údaje ověřoval pod č. [spisová značka] [příjmení] a [příjmení]. Z protokolu o zjištění neoprávněného odběru elektrické energie [číslo] ze dne 30. 5. 2016 bylo zjištěno, že v místa spotřeby [číslo] docházelo k neoprávněnému odběru elektrickou energii. Na odběrném místě byl zajištěn elektroměr výrobní [číslo] stavem VT 4883 kWh a NT 1876 kWh, který v době kontroly načítal spotřebu. O tom byl v [obec] 30. 5. 2016 sepsán protokol, za dodavatele energií podpisy a čísla kontrolorů nečitelná. Téhož dne byl elektroměr demontován a místo odpojeno v HDSPÚ. Spotřeba dle elektroměru činila 14,418 MWh. Stanovení výše náhrady bylo provedeno podle zákona č. 458/2010 Sb. dle odběru změřeného elektroměrem za dobu od 5. 10. 2015 do 30. 5. 2016 při počátečním stavu VT 4883, konečném stavu 15111 a NT 1876 a počáteční stav a konečný 6066. Dle protokolu o stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr [číslo], [rok] [anonymizováno], odběratele [celé jméno žalovaného], bylo účtováno 84.363,26 Kč, cena za MWh 3.965,09 Kč, za činnost operátora 51,98 Kč, za obnovitelné zdroje dle spotřeby 7.136,91 Kč, za obnovitelné zdroje dle jističe 14.196,30 Kč, za obnovitelné zdroje fakturované 28,30 Kč, platby za příkon 3krát 25A 497,70 Kč, daň z elektrické energie celkem 408 Kč, náhrada za energie 64.855,26 Kč Původní smlouva pro odběrné místo v [obec a číslo] byla ukončena 4. 10. 2015 pro neplacení. Datum ukončení neoprávněného odběru dle zjišťovacího protokolu 30. 5. 2015.

5. Z usnesení [název soudu] ze dne [číslo] sp.zn [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] bylo prokázáno, že byl zjištěn úpadek žalovaného, prohlášen konkurz na jeho majetek, insolvenčním správcem byl jmenován [titul] [jméno] a věřitelé byli vyzváni, aby do dvou měsíců od zveřejnění konkurzu přihlásili své pohledávky za žalovaným. Z přihlášky pohledávky ve shora vedeném insolvenčním řízení ze dne [datum], věřitele [právnická] [osoba], [IČO] bylo prokázáno, že žalobce pohledávku za žalovaným ve výši 84.367 Kč přihlásil. Z protokolu o jednání v insolvenční věci dlužníka [celé jméno žalovaného], č.j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, za dlužníka nikdo, za věřitele – žalobce, dle prezenční listiny pod věřitelským [číslo] číslo přihlášky [číslo] nebyl přítomen nikdo. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno] o zrušení konkursu, bylo zjištěno, že konkurs na majetek dlužníka [celé jméno žalovaného] byl zrušen z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Z výpisu z katastru nemovitostí [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], bylo zjištěno, že na [list vlastnictví] pro [obec], k.ú. [obec], je jako vlastník nemovitosti parc. [číslo] o výměře 547 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, bydlení [adresa] uveden jako výlučný vlastník žalovaný [celé jméno žalovaného]. Nabývacím titulem k výše uvedeným nemovitostem byla kupní smlouva z 5. 2. 2008 s právními účinky vkladu 6. 2. 2008. Ze sdělení [titul] [příjmení] (insolvenčního správce žalovaného) bylo zjištěno, že přezkum pohledávky [právnická] [osoba] evidované v insolvenčním řízení pod číslem P [číslo] zajišťoval původní insolvenční správce [titul] [jméno], který byl na schůzi věřitelů 11. 5. 2017 odvolán z funkce. Při přezkumném jednání popřeli pohledávku žalobce dlužník i správce. Odvolaný správce měl správně vyrozumět věřitele o popření pohledávky. Dokumenty o vyrozumění v insolvenčním řízení nejsou. Věřitel u přezkumného jednání nebyl. [titul] [příjmení] jako nový insolvenční správce věřitele o popření pohledávek nevyrozuměl. Insolvenční správce uvedl, že žádný z nezajištěných věřitelů nebyl v řízení uspokojen, neboť konkurs byl zrušen pro nedostatek majetku.

6. Z faktur vystavených předchozímu odběrateli [jméno] [příjmení] za období od 31. 3. 2015 do 4. 10. 2015 bylo prokázáno, že fakturováno bylo 942,48 Kč mimořádnou fakturou za celkovou spotřebu 0,000 MWh, při započtení zálohy 4.160 Kč, kdy byl evidován přeplatek 3.020 Kč. Z řádné faktury za elektřinu za období od 28. 3. 2014 do 30. 3. 2015 bylo zjištěno, že bylo fakturováno celkem 42.948,37 Kč, započteny zálohy 16.640 Kč, doplatek 26.308 Kč, při celkové spotřebě 10,361 MWh za dané období, měření probíhalo elektroměrem [číslo] resp. [číslo]. Počáteční stav elektroměru při sazbě [název] činil 103516, konečný 106139, celková spotřeba činila 10,361 MWh, cena distribuce 11.884,38 Kč při celkové platbě za příkon 1103 a ceně za distribuované množství elektřiny a měsíc 12.988,23 Kč. Výpočet souvisejících služeb činil 6.401,96 Kč a výpočet za dodávku elektřiny činil za období od 11. 8. 2014 do 30. 3. 2015 celkem 16.104,33 Kč a za sdružené služby dodávky 35.494,50 Kč. Z výzvy k úhradě z 6. 2. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván o úhradu částky 84.367 Kč z daňového dokladu [číslo] se splatností 23. 11. 2016 ve lhůtě 8 dnů. Žalovanému byla písemnost zaslána doporučeně, vrátila se jako nevyzvednutá. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené k návrhu žalovaného ze dne 18. 1. 2016 bylo prokázáno, že odběrné místo na adrese [obec a číslo] je rodinný dům, bydlení, číslo elektroměru [označení ] [číslo]. Z výpovědi svědků, sourozenců žalovaného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a manželky žalovaného [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem domu v [obec a číslo], který užívala matka žalovaného s manželem a který od manžela matky žalovaný koupil (někdy kolem roku 2002 – 2003). Poté byla v domě, který byl velký, vybudována druhá bytová jednotka. V období od října 2015 do června 2016, resp. do dubna 2016 žil žalovaný se svou rodinou v jednom samostatném bytě a matka žalovaného se svým manželem panem [příjmení] v druhém bytě. V dubnu 2016 matka žalovaného zemřela, poté žil až do své smrti v jedné bytové jednotce pan [příjmení] a žalovaný se svou rodinou v druhé. O náklady se dělili žalovaný a matka žalovaného s panem [příjmení] víceméně rovným dílem. Obě domácnosti byly vybaveny obdobně, standardně běžnými elektrospotřebiči, sporákem, pračkou, ledničkou, otápění a ohřev vody probíhal přes kotel na pevná paliva, resp. kombinovaně, z jednoho kotle, pro obě bytové jednotky byl jeden bojler. Spotřeba obou domácností byla více méně stejná. Do smrti pana [příjmení] byly veškeré náklady na energie obou domácností prováděny přes pana [příjmení] Náklady se nerozúčtovávaly přesně, platily se zhruba polovinou. Jaká byla výše těchto nákladů, svědci nevěděli. Manželka žalovaného [jméno] [příjmení] uvedla, že záležitosti kolem odběru elektrické energie neřešila. Manželka žalovaného uvedla, že v [obec] bydlel se žalovaným od roku 2013, kdy se vzali, svědkyně byla v podstatě celý rok 2015 jednak nezaměstnaná, posléze na mateřské dovolené, resp. rodičovské dovolené. Obě domácnosti měly spotřebu plus, mínus stejnou jaká byla, svědci nevěděli.

7. Promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetková práva se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. (§ 629 o.z.)

8. Uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. (§ 648 věta prvá o.z.)

9. Pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v zákoně, neskončí promlčecí lhůta dříve, než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet. (§ 652 o.z.)

10. Podle zákona č. 458/2000 Sb., v § 22 jsou účastníky trhu s elektřinou výrobci elektřiny, provozovatelé přenosové soustavy, provozovatelé distribuční soustavy, operátor trhu, obchodníci s elektřinou a zákazníci.

11. Podle § 28 výše uvedeného zákona má zákazník právo na uzavření smlouvy o připojení a na připojení svého odběrného elektrického zařízení k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě, pokud splňuje podmínky připojení, dále má právo nakupovat elektřinu od držitelů licence, má právo na dopravu dohodnutého množství elektřiny a je povinen uhradit dodavateli poslední instance cenu dodávky elektřiny od okamžiku zahájení v souladu s § 12a výše citovaného zákona. Dodavatel poslední instance zahájí dodávky výší ceny a ostatní podmínky dodávky od okamžiku připojení.

12. Neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je mimo jiné: a. odběr bez právního důvodu, nebo pokud právní důvod odpadl b. odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, které nejsou splněny ani po upozornění 13. Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje při neoprávněném odběru elektřiny. Osoba, která neoprávněně odebírá nebo odebírala elektřinu, je povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základ prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem, nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zajištění neoprávněného odběru elektřiny. (§ 51 energetického zákona)

14. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. (§ 1968 věta prvá o. z.)

15. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. (§ 1970 o. z.)

16. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Námitka promlčení vznesená žalovaným neobstojí, neboť žalobce svůj nárok uplatnil v insolvenčního řízení, kdy na základě rozhodnutí [název soudu] byl prohlášen konkurs na majetek žalovaného poté, co byl zjištěn úpadek žalovaného dne [datum]. V rozhodnutí [název soudu] byli věřitelé vyzváni, aby se přihlásili svými pohledávkami ve lhůtě do dvou měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku. Žalobce se přihlásil se svou pohledávkou za žalovaným ve výši 84.367 Kč na základě vystaveného daňového dokladu [číslo] z neoprávněného odběru elektrické energie dne 30. 3. 2017 [název soudu] jmenoval insolvenčním správcem [titul] [jméno] [jméno]. Přezkumné řízení proběhlo [datum] bez účasti věřitelů a věřitelé nebyli o probíhajícím jednání o pohledávkách informováni. Přezkum pohledávek [právnická] [osoba] zajišťoval insolvenční správce [titul] [jméno] [jméno], který při přezkumném jednání popřel pohledávku dlužník, a jeho povinností bylo vyrozumět věřitele o popření pohledávky, neučinil tak však. Insolvenční správce [titul] [příjmení] byl na následné schůzi věřitelů [datum] z funkce správce odvolán. [titul] [příjmení] jako následně ustanovený správce věřitele o popření pohledávky také nevyrozuměl. Z nezajištěných věřitelů nebyl v insolvenčním řízení uspokojen nikdo. Rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum] byl konkurs na majetek žalovaného zrušen z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující.

17. Žalobce své právo řádně uplatnil, o popření pohledávky nebyl v rozporu se zákonem informován a tak mohl své právo uplatnit teprve po skončení insolvenčního řízení a zrušení konkursu, neboť promlčecí lhůta byla přerušena probíhajícím konkursem na majetek žalovaného. Insolvenční správce v rozporu s § 197 insolvenčního zákona neposlal vyrozumění o popření pohledávky a nedal věřitelům poučení o právu podat žalobu. Lhůta pro podání žaloby tak podle § 198 insolvenčního zákona neskončila. Pohledávka byla žalobcem uplatněna včas, neboť nastaly účinky § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, kdy lhůta k uplatnění práv, která lze uplatnit přihláškou po zahájení insolvenčního řízení, neběží. Promlčecí doba tedy běžela od 24. 11. 2016 do 30. 3. 2017, kdy byla žalobcem podána přihláška, poté byl běh promlčecí doby zastaven až do právní moci usnesení o zrušení konkursu, tedy do [datum] kdy běh promlčecí doby pokračoval. Protože žaloba byla podána 24. 2. 2020, nebyla žalovaným vznesená námitka promlčení shledána soudem po právu, neboť zjevně nemohlo dojít k marnému uplynutí promlčecí lhůty. Žalovaný se svou rodinou nemovitost v místě odběru užívala a elektrickou energii jak před zjištěným neoprávněným odběrem, tak v průběhu i po ukončení neoprávněného odběru odebíral. K odběrnému místu v [obec a číslo] byla uzavřena smlouva o odběru elektrické energie [jméno] [příjmení], který byl minimálně od jara 2015 odkázán na péči rodiny žalovaného. Tato smlouva zanikla pro neplacení dne 4. 10. 2015. Žalovaný jako vlastník nemovitosti požádal žalobce o uzavření smlouvu na odběr elektřiny pro odběrové místo [obec a číslo] v lednu 2016. Žalobci jako provozovateli distribuční soustavy však nepředložil revizní zprávu o technickém stavu nemovitosti a smluvní dodávka nemohla být zahájena. Žalovaný předložil revizní zprávy až v červnu 2016. Elektroměr instalovaný v místě spotřeby [obec a číslo] přesto načítal reálnou spotřebu. Neoprávněný odběr byl v místě zjištěn 30. 5. 2016. Po dobu od 4. 10. 2015 do 30. 5. 2016 nebyla pro odběrové místo uzavřena žádná smlouva o dodávkách elektřiny. Za škodu ze neoprávněný odběr je odpovědný žalovaný, který měl ve své dispozici odběrné místo, a to od roku 2008, kdy se stal vlastníkem nemovitosti, v jíž je odběrné místo. Dle ustálené soudní praxe je za škodu za neoprávněný odběr elektřiny v prvé řadě odpovědný vlastník předmětné nemovitosti (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. značka 25 Cdo 1803/2017, sp. značka 23 Cdo 1165/2018 i 23 Cdo 443/2019, stejně jako nález Ústavního soudu České republiky 1ÚS 3086/19). Žalovaný byl vlastníkem domu od roku 2008 do ledna 2018 a neoprávněný odběr v místě spotřeby na drese [obec a číslo] tak jde za žalovaným. Otázkou určení výše škody v případě neoprávněného odběru se opakovaně zabývali soudy vyšších instancí. I Ústavní soud České republiky ve svém nálezu z 11. 8. 2015, sp. značka 1 ÚS 668/15 neshledal neústavním stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. Pouze pokud škůdce prokáže, že výše škody za neoprávněný odběr je mnohonásobně vyšší než platby za elektřinu ve srovnatelném období před neoprávněným odběrem, může stanovit soud jiným způsobem, např. znaleckým posudkem výši této škody. Je na žalovaném, aby prokázal, že škoda je nepřiměřeně vysoká, to však žalovaný v daném řízení neprokázal, neboť z vyúčtování předcházejících zjištění neoprávněného odběru v době, kdy odběratelem byl spolu se žalovaným [jméno] [příjmení], byly odběry srovnatelné. Dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. o ocenění množství neoprávněně odebrané elektřiny cenami podle cenového rozhodnutí ERÚ, platného v době zjištění neoprávněného odběru vyúčtoval žalobce částku, která byla složena z: a. Ceny za silovou elektřinu, která se ocení pevnou cenou stanovenou pro zúčtování odchylky v sazbě C02 tj. 2.350 Kč/MWh b. Ceny za distribuci elektřiny v sazbě C02 tj. 1.515 Kč/MWh c. Ceny za systémové služby tj. 99,71 Kč/MWh d. Ceny na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů tj. 495,00 Kč/MWh e. Ceny za činnost zúčtování operátora trhu tj. 6,58 Kč/měsíc f. DPH (21%) a daně z elektřiny dle zák.č. 261/2007 Sb. ve výši 28,30 Kč/MWh Součet částek (mimo DPH) činí 3.965 Kč/MWh. Jednotlivé položky vyúčtování odpovídají cenám v cenových rozhodnutích ERÚ, soud proto žalobcem stanovenou náhradu, podle zjištěného odběru dle stavu elektroměru, který byl umístěn uvnitř nemovitosti a žalovaným nebyl reklamován, v souladu s metodikou shledal jako zcela důvodnou a obranu žalovaného jako ryze účelovou. Protože žaloba byla podána po právu, žalovaný neoprávněně odebíral elektrickou energii, nezaplatil za fakturu [číslo] splatnou 23. 11. 2016 a ode dne následujícího po splatnosti se ocitl v prodlení, bylo rozhodnuto též o povinnosti žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z fakturované částky, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Od výroku I. se odvíjí výrok nákladový. Žalobce byl úspěšný a má podle § 142 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které představují náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 4.219 Kč z předmětu sporu 84.367 Kč, odměnu účastníka nezastoupeného advokátem dle vyhl. č. 254/2015 Sb. v aktuálním znění za celkem deset úkonů, předžalobní výzvu, vyjádření žalobce ze dne 5. 10. 2020, 8. 2. 2021, 8. 3. 2021, 10. 6. 2021 a účast u čtyř jednání ze dne 14. 12. 2020, 5. 5. 2021, 9. 6. 2021 a 28. 7. 2021, vždy po 300 Kč, cestovní náhradu k jednáním ze dne 12. 12. 2020 ve výši 845 Kč dle zákona o cestovních náhradách, když cesta byla provedena na trase [obec] – [obec], automobilem zn. Škoda Octavia, při ujetých 130 km a spotřebě 7,2 l /100 km při ceně benzínu Natural 95 32 Kč a amortizací 4,20 Kč, cesty k jednáním 5. 5. 2021, 9. 6. 2021 a 28. 7. 2021 v celkové částce 2.503 Kč, provedenou automobil Renault Megane, ujeté km 130, spotřeba 7,3 l /100 km, cena Natural 95 27,80 Kč, amortizace 4,40 Kč za km při každé jednotlivé cestě 834,60 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 10.567,80 Kč byly přiznány úspěšnému žalobci, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit tyto náklady ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci rozsudku.