10 C 134/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení 31 239,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 099,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení další částky 8 140,43 Kč spolu s úrokem v částce 2 080,79 Kč, dále s úrokem ve výši 15,80 % ročně z částky 27 635,49 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení v částce 3 558,11 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 239,68 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 31 239,68 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru, Expres půjčka, ze dne 11. 4. 2022 poskytl žalované finanční prostředky ve výši 47 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tuto částku uvedené bance vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 15,80 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Současně se žalovaná ve smlouvě zavázala hradit i poplatky ve výši dle aktuálního sazebníku banky, jakož i poplatek za přistoupení k pojištění. Uvedené měla žalovaná splatit formou pravidelných anuitních měsíčních splátek po 1 115,35 Kč, a to počínaje dnem 15. 5. 2022. Žalovaná ale posléze přestala splátky hradit, a proto banka využila svého smluvního oprávnění a prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 31. 1. 2023. Ani poté žalovaná dluh nevyrovnala. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 27 635,49 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku nezaplaceného ve splatných anuitních splátkách ve výši 2 080,79 Kč, smluvních poplatků a smluvní pokuty ve výši celkem 3 604,19 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 558,11 Kč. Nadto po žalované požadoval další smluvní úrok ve výši 15,80 % ročně z částky 27 635,49 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 239,68 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení., právnická osoba, dotazu soudu žalobce doplnil, že před poskytnutím úvěru byla náležitě přezkoumána úvěruschopnost žalované, kdy při posuzování příjmů a výdajů původní věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, přičemž do výdajů započetl částku životního minima a normativních nákladů na bydlení. Současně zohlednil dosavadní závazky žalované, kdy vůči bance žalovaná splácela 1 454,89 Kč měsíčně a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná má další závazky s celkovou splátkou 6 478 Kč měsíčně. Její čistý měsíční příjem přitom činil 24 764 Kč a čistý příjem domácnosti 29 000 Kč. Dále byla provedena kontrola v interních a externích databázích.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, nedostavila se ani k jednání soudu, ke kterému byla včas a řádně předvolána, aniž by z důležitého důvodu požádala o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).

4. Z písemného znění smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 11. 4. 2022 soud zjistil, že , právnická osoba, ., (dále jen banka), uzavřela se žalovanou smlouvu, ve které se zavázala poskytnout žalované částku 47 000 Kč jakožto neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr bance vrátit, zaplatit úroky ve výši 15,80 % ročně, poplatek za pojištění ve výši 101 Kč měsíčně, jakož i uhradit poplatky sjednané ve smlouvě. Úhrada byla sjednána formou 72 pravidelných anuitních měsíčních splátek ve výši 1 115,35 Kč s tím, že poslední splátka při řádném splácení bude činit 1 323,97 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 15. 5. 2022. Pro případ prodlení žalované s úhradou pohledávek bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy žalované vůči bance za ihned splatné a požádat žalovanou o jejich předčasné splacení, pozastavit poskytování produktů nebo služeb či končit smluvní vztah s žalovanou. Dále byly ve smlouvě upraveny podmínky přistoupení žalované k pojištění. Úvěrový účet k této smlouvě byl veden pod číslem , č. účtu, .

5. Z žádosti žalované o úvěr plyne, že požadovala částku úvěru 150 000 Kč. V žádosti uvedla, že je rozvedená, žije v pronajatém bytě v , adresa, , celkový příjem domácnosti činí 29 000 Kč, z tohoto její čistý měsíční příjem činí 24 764 Kč, srážky ze mzdy nemá, pracovní poměr má na dobu neurčitou. Vyživuje 2 osoby, náklady na bydlení ani ostatní náklady neuvedla, splátky mimo banku uvedla ve výši 5 000 Kč. Z interního výstupu banky bylo zjištěno, že příjem žalované byl ověřen z jejího běžného účtu, dosavadní interní splátky byly zjištěny ve výši 1 454,89 Kč, externí splátky pak ve výši 6 478 Kč, schválená výše úvěru pak byla ve výši 47 000 Kč s výslednou měsíční splátkou 1 014,35 Kč.

6. Z výpisů z běžného účtu žalované vedeného u banky bylo zjištěno, že ke dni žádosti o úvěr činila výše její čisté měsíční mzdy okolo 24 000 Kč, současně z těchto výpisů plyne, že žalovaná čerpala řadu dalších úvěrových produktů, zejména od společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba, Konkrétně v březnu 2022 přijala postupně od těchto společností finanční prostředky ve výši celkem 45 800 Kč. Dne 4. 4. 2022 přijala na svůj účet další finanční prostředky od , právnická osoba, . ve výši 12 000 Kč. Dne 11. 4. 2022 přijala na svůj účet od banky finanční prostředky ve výši 47 000 Kč. Rovněž z výpisu z úvěrového účtu žalované plyne vyčerpání celé částky 47 000 Kč dne 11. 4. 2022. Žalovaná nejprve hradila pravidelné měsíční splátky, a to od května 2022 do září 2022, v říjnu 2022 splátku řádně a včas neuhradila, až dne 8. 11 2022 zaplatila zvýšenou splátku 1 324 Kč, poté žádné splátky nehradila, až dne 14. 3. 2023 zaplatila částku 17 000 Kč. Jiné platby neprovedla. Celkem tak zaplatila bance částku 23 900,75 Kč.

7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 2. 2023 plyne, že banka prohlásila úvěr č. , č. účtu, za splatný ke dni 31. 1. 2023. Dlužná částka činila k tomuto datu 50 378,50 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 44 635,49 Kč, smluvního úroku ke dni splatnosti 2 080,79 Kč, úroků z prodlení ve výši 58,03 Kč, dlužných poplatků a nákladů na upomínání ve výši 3 304,19 Kč, nákladů na upomínání ve výši 300 Kč.

8. Ze smlouvy a dohody o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty plyne, že pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru byla smluvně postoupena z banky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 27. 11. 2023.

9. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

10. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, a to i přesto, že žalobce byl soudem vyzván k prokázání svých tvrzení o řádném zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, zejména výdajové stránky a dalšího úvěrového zatížení žalované.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi , právnická osoba, . (banka) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které banka poskytla žalované částku 47 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tuto částku bance vrátit a zaplatit jí i sjednaný úrok a poplatky včetně pojištění. Úhradu měla žalovaná provést formou pravidelných měsíčních splátek. Postupně žalovaná takto uhradila bance částku 6 900,75 Kč. Následně žalovaná přestala splátky a pojištění hradit, a proto došlo ke dni 31. 1. 2023 k zesplatnění celé zbývající jistiny úvěru a příslušenství a banka se domáhala jejich okamžité úhrady. Poté žalovaná uhradila ještě částku 17 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované. Z provedených důkazů plyne, že v žalovaná měla v době žádosti o úvěr příjem okolo 24 000 Kč, již v předchozím období čerpala od žalobce 2 úvěrové produkty, další úvěrové produkty měla i u jiných věřitelů, což bylo bance v době žádosti o úvěr známo, celková výše měsíční splátky činila 7 932,89 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované plyne, že úvěrové produkty čerpala opakovaně, i bezprostředně před tímto úvěrem. Dále bylo zjištěno, že žalovaná žije v nájemním bytě v , adresa, , hradí většinu nákladů na toto bydlení, je rozvedená a má dvě vyživovací povinnosti. Sama výši svých měsíčních výdajů nijak nespecifikovala. Banka při posouzení úvěruschopnosti vycházela u výdajové stránky ze životního minima a z normativních nákladů na bydlení.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

14. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením smlouvy nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud považuje postup banky ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované za ryze formální, přičemž tento přístup vedl u žalované spíše ke vzniku dluhové pasti, nikoliv k zodpovědnému úvěrování, což je smyslem a účelem dotčených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Zejména výdaje žalované nebyly dostatečně zkoumány, resp. posouzeny, skutečné výdaje nebyly zjišťovány, banka vycházela z částek určených pro výpočet sociálních dávek. Výdaje žalované se tak jeví značně podhodnocené, a to i s ohledem na 2 vyživovací povinnosti žalované. Současně nebylo dostatečně zohledněno dosavadní úvěrové zatížení žalované, kdy měsíční splátka z dosavadních úvěrových produktů dosahovala již téměř 1/3 jejích příjmů. Proto žalované vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalované byla na jistině úvěru poskytnuta částka 47 000 Kč a žalovaná již uhradila celkem částku 23 900,75 Kč, zbývá jí na jistině úvěru vrátit částku 23 099,25 Kč. Proto soud uložil žalované povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovanou smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalované. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinila, soud uzavřel, že jí nic nebrání a je schopna vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobci vznikl až poté, co by žalovaná v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatila. V podrobnostech soud odkazuje za uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl po započtení příslušenství úspěch obou stran srovnatelný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.