13 C 296/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO sídlem adresa zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem stavby č. e. , hodnota, , stavba občanského vybavení, nacházející se na pozemcích parc. č. , hodnota, a , hodnota, v obci a katastrálním území , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 500 Kč.

I. Vymezení věci1. Žalobce se žalobou podanou dne 21. 12. 2023 domáhal určení, že je vlastníkem stavby č. e. , hodnota, , stavba občanského vybavení, nacházející se na pozemcích parc. č. , hodnota, a , hodnota, v obci a katastrálním území , adresa, . Uvedl, že stavba (tzv. areál zdraví) byla postavena v rámci akce Z v roce 1980. Investorem byl , právní předchůdce žalobce, , kterému byla stavba předána do užívání 5. 3. 1981. Žalobce proto nabyl vlastnické právo ke stavbě podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), a to ke dni účinnosti tohoto zákona. Žalobce stavbu užívá a provozuje jako svůj majetek od okamžiku, kdy ji nabyl. Od roku 1999 ji pronajímá , právnická osoba, . Stavba po celou dobu slouží jako zázemí pro hráče tenisu. Určení vlastnického práva je nezbytné k tomu, aby žalobce mohl být jako vlastník stavby zapsán do katastru nemovitostí.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vlastníkem stavby je stát podle § 8 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění účinném od 29. 6. 2012, neboť žalobce neuplatnil svůj nárok na získání majetku v zákonné lhůtě.

3. Žalobce v návaznosti na vyjádření žalovaného upravil svá žalobní tvrzení co do právního hodnocení skutkového stavu věci tak, že stavbu mimořádně vydržel k 1. 1. 2020, neboť s ní začal hospodařit a chovat se k ní jako vlastník nejdříve od 22. 11. 1999. Stavbu nemohl nabýt podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., neboť právnímu předchůdci, tj. , právní předchůdce žalobce, nepříslušelo právo hospodaření ke stavbě, a žalobce ani se stavbou k 23. 11. 1990 nehospodařil.II. Skutková zjištění4. Z nájemní smlouvy ze dne 22. 11. 1999 (č. l. 4) soud zjistil, že žalobce pronajal tenisový areál (tj. tenisové dvorce, cvičnou zeď s vodárnou a klubovnou s vybavením), jež se nachází na pozemcích parc. č. , hodnota, a , hodnota, v katastrálním území , adresa, , , právnická osoba, .

5. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 6. 12. 2023 (č. l. 7) soud zjistil, že u stavby č. e. , hodnota, , která se nachází na pozemcích parc. č. , hodnota, a , hodnota, v katastrálním území , adresa, , je evidován neznámý vlastník.

6. Z informace o pozemku (č. l. 7) soud zjistil, že stavba č. e. , hodnota, , která stojí na pozemcích parc. č. , hodnota, a , hodnota, v katastrálním území , adresa, , je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , přičemž jako vlastník pozemku je evidována Česká republika.

7. Ze stavebního povolení , právní předchůdce žalobce, ze dne 7. 11. 1977, č. j. 3596/výst/77, soud zjistil, že , právní předchůdce žalobce, získal stavební povolení k výstavbě tenisových kurtů – areálu zdraví v rámci akce Z.

8. Ze zápisu o ukončení stavby prováděné v rámci akce Z ze dne 27. 10. 1981 (č. l. 10) soud zjistil, že tenisové kurty – areál zdraví byl předán , právní předchůdce žalobce, do užívání dne 5. 3. 1981. Kolonka „Stavba zůstává majetkem NV, je převedena do správy:“ je nevyplněná.

9. Z evidence nemovitosti, hlášení změn ze dne 15. 5. 1979 (č. l. 17 přílohového spisu zdejšího soudu sp. zn. 5 C 105/2013) soud zjistil, že část pozemků parc. č. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, a , hodnota, v katastrálním území , adresa, , na kterých se provádí výstavba areálu zdraví – tenisových kurtů, byla vyjmuta ze zemědělského půdního fondu pro tuto výstavbu a část byla převedena do užívání , právní předchůdce žalobce, jako areál zdraví.

10. Ze zápisu o ukončení stavby prováděné v rámci akce Z ze dne 27. 12. 1979 (č. l. 20 přílohového spisu zdejšího soudu sp. zn. 5 C 105/2013) soud zjistil, že tenisové kurty, k nímž bylo vydáno stavební povolení ze dne 7. 7. 1977, č. j. 3526/výst/77, byly předány , právní předchůdce žalobce, do užívání dne 21. 11. 1979. V kolonce „Stavba zůstává majetkem NV, je převedena do správy:“ je uvedeno, že stavba zůstává ve správě , právní předchůdce žalobce, .

11. Soud z dalších v řízení provedených důkazů nezjistil pro posouzení věci žádné podstatné skutečnosti.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.13. , právní předchůdce žalobce, získal v rámci akce Z v roce 1977 zvlášť stavební povolení pro stavbu tenisových kurtů a zvlášť pro stavbu areálu zdraví (tedy stavby č. e. , hodnota, , která se nachází na pozemcích parc. č. , hodnota, a , hodnota, v katastrálním území , adresa, , o čemž není mezi účastníky sporu). Stavba tenisových kurtů byla předána , právní předchůdce žalobce, do užívání v roce 1979, přičemž zůstala v jeho správě. Areál zdraví byl předán , právní předchůdce žalobce, do užívání v roce 1981. Ze zápisu o ukončení stavby je zřejmé, že stavba areálu zdraví nebyla převedena do správy jinému subjektu. Zůstala proto rovněž ve správě , právní předchůdce žalobce, . Žalobce dne 22. 11. 1999 pronajal celý tenisový areál včetně stavby č. e. , hodnota, , právnická osoba, . Do roku 2023 byl u stavby č. e. , hodnota, zapsán v katastru nemovitostí neznámý vlastník. Od roku 2024 je stavba č. e. , hodnota, evidována jako součást pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , u kterého je jako vlastník zapsána Česká republika.III. Právní posouzení věci14. V posuzované věci je předmětem sporu otázka, zda je žalobce vlastníkem stavby č. e. , hodnota, , která se nachází na pozemcích parc. č. , hodnota, a , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Žalobce tvrdí, že vlastnické právo ke stavbě nabyl na základě mimořádného vydržení ke dni 1. 1. 2020. Žalovaný se naopak domnívá, že vlastníkem stavby je Česká republika, a to podle § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění účinném od 29. 6. 2012.

15. Žaloba není důvodná.III.A Naléhavý právní zájem16. Podle § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Soud se proto předně zabýval tím, zda žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem stavby č. e. , hodnota, . Dospěl k závěru, že mu naléhavý právní zájem svědčí.

18. Z ustálené judikatury vyplývá, že domáhá-li se žalobce určení, že je vlastníkem nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, má ve vztahu k této osobě nepochybně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť s přihlédnutím k významu vlastnického práva v katastru nemovitostí je odůvodněn závěr, že právní postavení žalobce je za této situace nejisté a že bez uvažovaného určení by jeho právo mohlo být i ohroženo. Protože soudní rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitostem je podkladem pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí, je žaloba na určení vlastnického práva způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastník (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2930/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3787/2019).

19. Tyto závěry se plně použijí na posuzovanou věc. Žalobce se totiž žalobou domáhá určení, že je vlastníkem stavby č. e. , hodnota, , která je však v současné době zapsána v katastru nemovitostí jako součást pozemku parc. č. , hodnota, , jehož vlastníkem je Česká republika. Podmínka naléhavého právního zájmu je proto naplněna.III.B Vlastnické právo ke stavbě20. Podle § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

21. Podle § 1095 o. z. platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

22. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění účinném od 24. 5. 1991, platí, že do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze též na městské části, pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

23. Podle § 8 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění účinném do 28. 6. 2012, platilo, že obce jsou povinny do jednoho roku po nabytí vlastnictví k nemovitým věcem podle tohoto zákona učinit návrh příslušnému středisku geodézie na zápis těchto nemovitých věcí do evidence nemovitostí.

24. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění účinném od 29. 6. 2012, platí, že pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát.

25. Podle § 68 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), platilo, že práva a závazky místních národních výborů a městských národních výborů přecházejí na obce, v nichž měly ke dni účinnosti tohoto zákona tyto národní výbory sídlo; obdobně přecházejí práva a závazky obvodních národních výborů a národních výborů měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem na město Brno, Ostravu, Plzeň a Ústí nad Labem.

26. Podle § 11 odst. 4 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 1988, platilo, že stavba je ve vlastnictví té socialistické organizace, která ji pořídila, popřípadě ve vlastnictví státu, jde-li o státní organizace.

27. Podle § 65 odst. 1 hospodářského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 1988, platilo, že národní majetek spravuje zásadně organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo převážně slouží.

28. Podle § 65 odst. 1 hospodářského zákoníku, ve znění účinném od 1. 7. 1988, platilo, že právo hospodaření s národním majetkem vykonává zásadně organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo převážně slouží.

29. Soud právně hodnotil skutečnosti zjištěné dokazováním a dospěl k závěru, že vlastnické právo ke stavbě č. e. 13 náleží České republice, a to z níže uvedených důvodů.

30. Pro posouzení, kdo je vlastníkem sporné stavby č. e. 13, je klíčové určit, zda na ni dopadá režim § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., a jaké to má případně důsledky pro vlastnické právo ke stavbě s ohledem na žalobcem tvrzené mimořádné vydržení.

31. Přechod věcí z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí ke dni 24. 5. 1991 je podmíněn tím, že i) k těmto věcem příslušelo ke dni 23. 11. 1990 právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly podle § 68 odst. 1 obecního zřízení na obce, a že ii) obce s těmito věcmi k 24. 5. 1991 hospodařily (§ 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.). K přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí tak je třeba nejenom existence vlastnického práva státu a formální existence hospodaření svědčící národnímu výborům, ale též moment faktický, tedy aby obce s danými věcmi ke dni 24. 5. 1991 hospodařily. Pojem hospodaření pak je třeba vykládat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, a nakládá tedy s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4210/2017, a v něm citovanou judikaturu).

32. Pokud byly podmínky § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. naplněny, k přechodu vlastnického práva na obce došlo ze zákona. Ustanovení § 8 tohoto zákona, ve znění účinném do 28. 6. 2012, totiž stanovilo pouze pořádkovou lhůtu k podání návrhu na zápis vlastnictví k nemovitostem, přičemž vlastní zápis vlastnického práva do evidence nemovitostí (dnes katastru nemovitostí), měl pouze deklaratorní účinky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 30 Cdo 2232/2000).

33. Zákonodárce však s účinností od 29. 6. 2012 v § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 nově stanovil, že pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1 tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. 3. 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu, jinak se považuje den 1. 4. 2013 zda den přechodu vlastnického práva na stát. Tato změna v přístupu k navrácení majetku obcím byla odůvodněna více než dvacetiletou pasivitou některých obcí, které neuvedly do souladu stav faktický a právní. Nejednalo se tedy již o navracení majetku, ale o snahu postavit najisto vlastnické vztahy k některým nemovitostem. Datum 31. 3. 2013 tak má charakter „restituční tečky“, do kdy je nutno uplatnit sporná práva (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 20/16).

34. V posuzované věci není sporu o tom, že před nabytím účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. 24. 5. 1991, byl vlastníkem stavby č. e. , hodnota, stát. Areál zdraví totiž pořídil v letech 1977 až 1981 , právní předchůdce žalobce, . Stavba se proto stala vlastnictvím státu podle § 11 odst. 4 hospodářského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 1988. Nesporné je rovněž to, že práva a závazky , právní předchůdce žalobce, přešly na žalobce podle § 68 odst. 1 obecního zřízení. Sporné naopak je, zda , právní předchůdce žalobce, příslušelo k 23. 11. 1990 právo hospodaření ke stavbě a zda žalobce se stavbou k 24. 5. 1991 hospodařil. Přestože totiž žalobce v žalobě nejdříve tvrdil, že tyto podmínky jsou naplněny, v reakci na obranu žalovaného změnil své tvrzení tak, že právo hospodaření , právní předchůdce žalobce, nepříslušelo a že žalobce se stavbou nehospodařil. To je však v rozporu se zjištěným skutkovým stavem věci.35. , právní předchůdce žalobce, totiž byl stavebníkem areálu zdraví (stavby č. e. , hodnota, ). Stavbu po jejím ukončení zároveň nepřevedl do správy jinému subjektu. Náležela mu proto její správa podle § 65 odst. 1 hospodářského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 1988, což výslovně vyplývá i ze zápisu o ukončení stavby ze dne 27. 10. 1981. Pojem správa národního majetku byl posléze v § 65 odst. 1 hospodářského zákoníku změněn s účinností od 30. 6. 1988 na pojem právo hospodaření s národním majetkem. Od tohoto okamžiku proto , právní předchůdce žalobce, náleželo právo hospodaření se stavbou. Z ničeho současně nevyplývá, že by , právní předchůdce žalobce, právo hospodaření ke stavbě do 23. 11. 1990 jakýmkoliv způsobem pozbyl. Soud proto dospěl k závěru, že mu náleželo právo hospodaření ke stavbě č. e. 13 ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.

36. Jde-li o faktické hospodaření žalobce se stavbou č. e. 13 k 24. 5. 1991, soud podotýká, že žalobce v žalobě uvedl, že stavbu užívá a provozuje jako svůj vlastní majetek od nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. Teprve v reakci na obranu žalovaného uvedl, že se stavbou začal hospodařit až v druhé polovině 90. let, a to zejména od roku 1999, kdy uzavřel nájemní smlouvu s , právnická osoba, . Uvedené tvrzení však soud považuje za nevěrohodné. Pokud by tomu tak totiž bylo, znamenalo by to, že by stavba č. e. , hodnota, zůstala od roku 1991 do roku 1999 ležet ladem. To je však zjevně absurdní, neboť jak uvedl sám žalobce v žalobě, stavba po celou dobu (tedy již od roku 1981, kdy byla předána do užívání) slouží jako zázemí pro hráče tenisu. Lze si jen stěží představit, že by tenisové kurty sice byly v letech 1991 až 1999 používány, avšak žalobce by se nijak nestaral o stavbu č. e. , hodnota, , která byla tenisty užívána (na základě běžné životní zkušenosti lze totiž předpokládat, že přinejmenším bylo nutné činit běžnou údržbu stavby tak, aby mohla sloužit svému účelu). Žalobce v této souvislosti ani nijak netvrdí, že by například činnost tenisového areálu po sametové revoluci skončila a že by jeho provoz byl obnoven (a tedy i hospodaření se stavbou č. e. , hodnota, ) až v druhé polovině 90. let. Naopak s ohledem na povahu tohoto sportu lze předpokládat, že činnost tenisového areálu po revoluci plynule pokračovala. Soud proto naopak považuje za věrohodné původní tvrzení žalobce, že stavbu č. e. , hodnota, užívá a provozuje jako svůj vlastní majetek již od nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., což nesporuje ani žalovaný. Žalobce tedy se stavbou č. e. , hodnota, ke dni 24. 5. 1991 hospodařil ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.

37. Soud proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro přechod stavby č. e. , hodnota, z vlastnictví České republiky do vlastnictví žalobce podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Žalobce se tak stal ze zákona vlastníkem stavby č. e. , hodnota, ke dni 24. 5. 1991. To je pro posuzovanou věc klíčové.

38. Pokud totiž byl žalobce od 24. 5. 1991 vlastníkem stavby č. e. , hodnota, , je z povahy věci vyloučeno, aby mu od 22. 11. 1999 počala běžet vydržecí doba pro mimořádné vydržení podle § 1095 o. z. Vlastnické právo ke stavbě č. e. 13 mu totiž již náleželo. Nemohl jej tedy v danou dobu znovu nabýt na základě vydržení, a nepočala mu proto ani běžet vydržecí doba nutná k mimořádnému vydržení.

39. Žalobce v řízení zároveň nijak nezpochybnil tvrzení žalovaného, že nesplnil do 31. 3. 2013 svou povinnost uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu z důvodu, že jeho vlastnické právo ke stavbě č. e. , hodnota, nebylo zapsáno v katastru nemovitostí. Vlastnické právo ke stavbě č. e. , hodnota, proto ke dni 1. 4. 2013 přešlo z žalobce opět na stát podle § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění účinném od 29. 6. 2012, jak správně uvedl žalovaný. Teprve od tohoto okamžiku mohla žalobci počít běžet vydržecí doba pro mimořádné vydržení. Dvacet let však uplyne až v roce 2033. Žalobce proto vlastnické právo ke stavbě č. e. , hodnota, nevydržel a jejím vlastníkem je od 1. 4. 2013 Česká republika.IV. Závěr a náhrada nákladů řízení40. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Zamítl ji proto v celém rozsahu.

41. Žalovaný měl ve věci plný úspěch. Má proto právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalovaného v celkové výši 1 500 Kč sestávají z paušální náhrady podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za pět úkonů (sepis vyjádření ze dne 14. 3. 2025 a závěrečného návrhu a účast na jednání dne 14. 1. 2025, 18. 3. 2025 a 20. 5. 2025), tj. 5 x 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) a c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.