13 C 319/2020

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D., ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený datum narození bytem adresa b) Jméno žalobce B , narozená datum narození bytem adresa c) Jméno žalobce C , narozená datum narození bytem adresa d) Jméno žalobce D , narozená datum narození bytem adresa e) Jméno žalobce E , narozený datum narození bytem adresa f) Jméno žalobce E , narozený datum narození bytem adresa všech zastoupených advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalovaného 1 , nar. datum narození , bytem na adresa 2. Jméno žalovaného 2 , narozený datum narození bytem adresa , t. č. adresa o určení vlastnického práva k nemovitosti I. Určuje se, že 2. žalovaný , Jméno žalovaného 2, , narozen , datum narození, , je vlastníkem bytové jednotky číslo , hodnota, umístěné v budově č. p. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , na pozemku p. č. , hodnota, , všeho v obci a katastrálním území , adresa, a vlastníkem přináležejícího spoluvlastnického podílu o velikosti 51/1972 na společných částech domu a pozemku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 61195,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobců.

1. Žalobci se domáhali určení, že 2. žalovaný je vlastníkem bytové jednotky výše popsané. Tvrdili, že 2. žalovaný /otec žalobců a)-c), zeť žalobců d), e) a švagr žalobce f)/ , označení trestného činu, byl proto odsouzen rozsudkem Krajského soudu , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, pro , označení trestného činu, a v adhezním řízení mu byla uložena povinnost náhrady nemajetkové újmy, vždy 800000 Kč pro každého ze žalobců a)-c) a vždy 450000 Kč pro každého ze žalobců d)-f), celkem 3750000 Kč. Část pohledávky žalobců zanikla zápočtem po vypořádání pozůstalosti po , jméno FO, , část vymohli na 2. žalovaném exekučně, avšak významná část dosud nebyla splněna. 2. žalovaný se snaží vyhnout splnění oné povinnosti, a proto se zbavil hodnotného majetku a zneužil k tomu právního institutu odvolání daru pro nevděk. Bytová jednotka č. , hodnota, představuje jediný hodnotný majetek 2. žalovaného, z něhož mohou být žalobci uspokojeni. 2. žalovaný získal jednotku darem od svých rodičů. Matka 2. žalovaného , jméno FO, (původně žalovaná v tomto sporu) mu dne 2. 4. 2020 doručila odvolání daru - listinu ze dne 30. 3. 2020. Žalobci považují právní jednání původní žalované za neplatné, účelové právní jednání, kde vůbec nebyly naplněny hmotněprávní požadavky kladené na takové jednání. Ačkoliv , jméno FO, uvedla v odvolání daru, že reaguje na protiprávní jednání 2. žalovaného, kterým ublížil její snaše a vnoučatům, tak jejím pravým záměrem byla pouze obava z prodeje bytové jednotky v exekuci a snaha zajistit jí nerušené bydlení. V součinnosti s 2. žalovaným tedy oba zkrátili možnost uspokojení žalobců z majetku 2. žalovaného.

2. Žalobci nejprve žalovali pouze , jméno FO, V intencích právního , Anonymizováno, odvolacího soudu žalobci rozšířili okruh žalovaných o 2. žalovaného (v tomto řízení původně v postavení vedlejšího účastníka), protože není možné úspěšně se domoci určení vlastnictví vedlejšího účastníka řízení a meritorně lze rozhodnout pouze o právech a povinnostech účastníků řízení. Když původní žalovaná , jméno FO, během řízení darovala jednotku , jméno FO, , navrhli žalobci záměnu účastníků a tomu odpovídá i nový 1. žalovaný.

3. Původně žalovaná strana (, jméno FO, ) navrhla zamítnutí žaloby. Tvrdila, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení, že její právní jednání bylo poctivé a bylo učiněno v dobré víře, že není důvod považovat jednání za neplatné, že žalobci neodkázali na konkrétní zákonná ustanovení tvrzené neplatnosti, že žaloba je v rozporu s principem poctivosti právního styku a směřuje vůči zásadě spravedlnosti občanského soudního řízení.4. 2. žalovaný označil odvolání daru za legitimní a připomněl, že možnost vrácení daru byla zmíněna ve smlouvě v souvislosti s jednáním vedlejšího účastníka. Uvedl, že jeho matka mu nikdy nemůže odpustit čin, kterého se dopustil, zejména pak z tohoto činu vyplývající utrpení jeho dětí a poškození dobrého jména rodiny. 2. žalovaný uvedl, že na nemajetkovou újmu uhradil v rámci dědického řízení 1 316 595 Kč a že dále za účelem dluhu byla prodána jeho zahrádka za 670 000 Kč. Z výkonu trestu pak posílá žalobcům měsíční splátky z prospěchového stipendia. Dluh má v úmyslu zaplatit svým přičiněním a nikoliv majetkem svých rodičů. Odvolání daru ve chvíli blížícího se rozhodnutí v trestní věci nebylo v rozporu se zákonem. 2. žalovaný dále uvedl, že byl s manželkou dohodnut na tom, že žádný z nich nebude zasahovat do majetku, který nepatřil do společného jmění manželů, ale byl vlastnictvím rodičů 2. žalovaného. Žalobci a – c) jsou dobře materiálně zajištěni a nestrádají. Získali peníze z veřejné sbírky, majetek v dědickém řízení, hodnotu bytu, který byl ve vlastnictví 2. žalovaného a jeho bývalé manželky, stavební spoření a výtěžek z prodeje zahrádky. Žalobci tedy vlastní neporovnatelné finanční prostředky oproti původní žalované. Vztah mezi žalobci a) – c) a původní žalovanou byl dobrý a jejich vzájemné vztahy narušil až 2. žalovaný, když spáchal popsaný zločin.

5. I nový 1. žalovaný , Jméno žalovaného 1, navrhl zamítnutí žaloby. Jednání žalobců odsoudil jako bezohlednou honbu za penězi a amorální snahu žalobců a) - c) připravit o bydlení jejich pramáti. Zdůraznil, že uzavřel s původní žalovanou darovací smlouvu, aby jí tak zajistil klidné dožití v bytu. Již dříve mu původní žalovaná přenechala jednotku formou závěti.

6. Nebylo sporu o tom, že 2. žalovaný získal bytovou jednotku darem od svých rodičů. Soud to rovněž ověřil z darovací smlouvy ze dne 8. 4. 1998. Ve smlouvě sice není výslovně dohodnuto vrácení daru, avšak to nemá význam pro toto řízení (takové právo náleží dárci přímo ze zákona).

7. Z listiny ze dne 30. března 2020 nazvané odvolání daru soud zjistil, že jí , jméno FO, odvolala dar vůči 2. žalovanému pro nevděk. Ten vymezila jeho trestněprávním jednáním - spácháním , označení trestného činu, . Původní žalovaná uvedla, že mu nemůže prominout , označení trestného činu, a tím vyvolané psychické a existenční problémy žalobců a) – c), že jeho jednání považuje za zjevné porušení dobrých mravů a rozhodla se odvolat dar. Zároveň jej vyzvala k podpisu souhlasného prohlášení dle § 66 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb. 2. žalovaný dopsal na listinu potvrzení o jejím převzetí a doplnil, že nevznáší námitku opožděného odvolání daru.

8. Nebylo sporu o tom, že dne , datum, 2. žalovaný , jednání žalovaného 2, , tituly před jménem, , jméno FO, . Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne od , datum, , č. j. , spisová značka, plyne, že 2. žalovaný byl uznán vinným , označení trestného činu, a byla mu uložena povinnost zaplatit náhradu nemajetkové újmy, vždy 800000 Kč pro každého ze žalobců a)-c) a vždy 450000 Kč pro každého ze žalobců d)-f). Usnesením téhož soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byla 2. žalovanému uložena povinnost nahradit žalobcům náklady zastoupení, 154406,90 Kč pro každého ze žalobců b) a c) a vždy 88726,90 Kč pro každého ze žalobců d) – f).

9. Soud prvního stupně již ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 23. 8. 2022, č. j. 13 C 319/2022-220. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací zrušil ono rozhodnutí usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. 26 Co 295/2022-267 a zavázal prvoinstanční soud svým právním názorem: Určovací žalobu je možno podat v případě naléhavého právního zájmu na takovém určení (ust. § 80 o. s. ř.) Podle závazného právního názoru odvolacího soudu je dán naléhavý právní zájem na určení práva tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce. Žalobci tvrdí, že jsou vůči vedlejšímu účastníkovi v postavení věřitelů (na základě pravomocného soudního rozhodnutí, kterým jim byla přiznána náhrada nemajetkové újmy) a že chtějí docílit uspokojení svých nároků v exekučním řízení právě určením vlastnického práva vedlejšího účastníka. Právní zájem žalobců na žádaném určení by mohl být shledán, pokud bylo postaveno najisto, že v exekučním řízení nebyl jiný majetek dlužníka dohledán a že žalobci (a to každý sám za sebe) jsou nositeli neuspokojené pohledávky. S ohledem na částečné plnění dlužníka na tvrzené pohledávky je třeba zjistit, zda a kolik činí pohledávka každého jednotlivého žalobce.

10. Soudu je známo z úřední činnosti, že v pozůstalostním řízení , spisová značka, uzavřeli dědici /žalobci a) – c)/ dohodu o vypořádání pozůstalosti po jejich matce , tituly před jménem, , jméno FO, . Zavázali se zaplatit rovným dílem 2. žalovanému 1 316 595 Kč na vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

11. Soudu je známo z úřední činnosti, že v exekuci , spisová značka, žalobci vymáhají na 2. žalovaném náhradu nemajetkové újmy. Žalobci a) – c) provedli vůči 2. žalovanému zápočet svých pohledávek proti pohledávce 2. žalovaného z pozůstalostního řízení, kde bylo usnesením tohoto soudu ze dne 22. 7. 2020, č. j. 7 D 561/2019-105 uloženo žalobcům a) – c), aby mu zaplatili 1316595 Kč (tuto skutečnost prohlásili účastníci za nespornou.) Každý ze žalobců a) – c) započetl svoji pohledávku na 1/3 dluhu z pozůstalostního řízení, tj. 438865 Kč, a v exekuci tak vymáhal zbytek svojí pohledávky (původně po 800000 Kč), každý 361135 Kč, žalobci d)-f) pak vymáhali každý 450000 Kč.Soudu je rovněž známo z úřední činnosti, že žalobci b) - f) dále vymáhají v exekuci , spisová značka, na 2. žalovaném náhradu nákladů zastoupení v trestním řízení.

12. Ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního exekutora Exekutorského úřadu , adresa, , soud zjistil, že soudní exekutor vydražil dne 4. 5. 2022 2 pozemky 2. žalovaného - č. , hodnota, a č. , hodnota, včetně stavby bez č.p. na něm, oba v kat. území , adresa, , za 670000 Kč. Zbývá vymoci vždy 278080,96 Kč pro každého ze žalobců a)-c) a vždy 346508,70 Kč pro každého ze žalobců d) – f). V exekuci , spisová značka, pak soudní exekutor zatím vymohl celkem pouze 450 Kč, a tak zbývá vymoci pro každého ze žalobců b)-c) vždy 154406,90 Kč a pro každého ze žalobců d) – f) vždy 88726,90 Kč.13. 2. žalovaný pak sdělil soudu, že od května 2022 neposkytl žalobcům žádné plnění na svůj dluh.

14. Odvolání daru je třeba posoudit podle z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2339/2019). Právo původní žalované na vrácení daru vzniklo při uzavření darovací smlouvy a podmínky zákonem stanovené pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá. Nelze je posuzovat později přijatou právní úpravou.

15. Podle § 630 obč. zák. se může dárce domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. K zániku darovacího vztahu, tj. k obnově vlastnictví dárce k věci, tedy dochází na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. Právo na vrácení daru vzniká dárci okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním hrubě porušil dobré mravy (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2425/98, 33 Odo 1192/2003 a 33 Cdo 767/2011). K platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny.

16. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí být výkon práv v rozporu s dobrými mravy.

17. Podle závazného právního názoru odvolacího soudu je třeba považovat vnuky a vnučky za členy rodiny ve smyslu ust. § 630 obč. zák., když v tomto směru je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 134/2003, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „Z uvedené právní úpravy vyplývá, že příbuzní v řadě přímé zaujímají v našem právním řádu postavení osob nejbližších, a požívají tak evidentně výsadnějšího právního postavení mezi osobami blízkými; Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že vztah příbuzných v řadě přímé je nutno zahrnovat do pojmu rodina ve smyslu § 630 ObčZ. Nelze však přisvědčit názoru dovolatelky, že vymezení obsahu pojmu člen rodiny podle § 630 ObčZ a pojmu osoba blízká podle § 116 ObčZ je totožný. Zásadně je třeba vycházet z toho, že vymezení v § 630 ObčZ je užší. Právní vztah z darování tedy zaniká i v případě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči příbuzným dárce v řadě přímé. Rozsudek odvolacího soudu tedy v části, v níž vnučku dovolatelky z okruhu osob náležejících do rodiny ve smyslu § 630 ObčZ, vyloučil, není správný.“ Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod. Jen stěží si lze představit horší jednání, než je , jednání žalovaného 2, Hrubé porušení dobrých mravů nemusí být naplněno pouze přímým fyzickým útokem na člena rodiny obdarovaného, ale může být dáno i způsobením psychické újmy členu rodiny dárce. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1794/2018 Nejvyšší soud uvedl, že zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za hrubě porušující dobré mravy a který zároveň může vést k odvolání daru, spočívá v komplexním hodnocení závadového chování obdarovaného. Rozhodujícím hlediskem přitom má být hledisko objektivní, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí být amorálním činem obdarovaného ublížen, avšak teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k relevantnímu závěru o patřičnosti revokace, přičemž takový závěr je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Dále je třeba zabývat se i tím, zda dárce své právo žádat dar sám nezneužije a nevykoná jej v rozporu s dobrými mravy. Nelze tedy pominout motivaci jednání (původní) žalované a posouzení jejího jednání z hlediska souladu či rozporu s dobrými mravy. Potřebu individuálního posouzení všech významných okolností v každém jednotlivém případu odvolání daru vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22.03.2022, č. j. 33 Cdo 639/2021-1071: Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích, v nichž se obecně vyjadřoval k aplikovatelnosti § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, opakovaně vyložil pojem rozpor s dobrými mravy , resp. hrubý rozpor s dobrými mravy (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1989/2014, ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3097/2015, ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3693/2016, nebo ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5141/2016). Přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Soud hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod., a vždy také zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu. Pojem dobrých mravů činí z ustanovení § 630 obč. zák. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata uvedených ustanovení, se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně.

18. O vztahu mezi původní žalovanou, , jméno FO, a jejími vnoučaty - žalobci a), b), c) soud zjistil, že již před , označení trestného činu, , tituly před jménem, , jméno FO, se zhoršily natolik, že se téměř nestýkali. Podrobně to popsali jak , jméno FO, , tak žalobci. Ti vysvětlili i důvod zhoršení jejich vztahů – manželskou krizi mezi jejich rodiči a postoj původní žalované, která nekriticky stála na straně svého syna (2. žalovaného), vinu za rozvrat jeho manželství přičítala pouze snaše (, tituly před jménem, , jméno FO, ) a žalobkyni c) a snažila se štvát děti proti snaše.

19. Původní žalovaná, , jméno FO, byla vyslechnuta v tomto řízení a vypověděla, že její kontakty se žalobci a) - c) ustaly rok před , označení trestného činu, - děti se k ní přestaly hlásit, vyhýbaly se jí a potkávala je jenom ve městě. , označení trestného činu, na jejím vztahu k vnoučatům již nic nezměnila.

20. O vztahu mezi původní žalovanou, , jméno FO, a její snachou , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že onen vztah byl , Anonymizováno, . Obě ženy se neměly rády a minimalizovaly vzájemné kontakty, jak jen mohly. Dokládají to výpovědi všech osob vyslechnutých jak v tomto řízení tak v řízení trestním, svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, i účastníků, původní žalovanou nevyjímaje. Z výpovědí žalobců a) – c) plyne, že ještě za života jejich matky , tituly před jménem, , jméno FO, ji původní žalovaná před nimi kritizovala a vyjadřovala se o ní hanlivě /např. výpověď žalobkyně c) o tom, jak se „babička začala vyjadřovat k tomu, že naše maminka nic nedělá, že nechodí do práce …, že je rajda, že s někým něco má …“/ Obdobně vyzněly výpovědi svědků z přípravného trestního řízení - , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . I z výpovědi původní žalované (v přípravném trestním řízení) plyne, že sama měla podstatný podíl na špatných vztazích (např. jak iniciovala odeslání urážlivého anonymního dopisu rodině , tituly před jménem, , jméno FO, ). Tomu odpovídají i výpovědi žalobců d) – f) v trestním řízení – tj. věděli o tomto jednání a velmi je zranilo.

21. V souladu s názorem odvolacího soudu tento soud dospěl k závěru, že 2. žalovaný hrubě porušil dobré mravy vůči členům rodiny dárkyně (jejím vnukům), tj. žalobcům a) – c), protože , označení trestného činu, . Nemá na to vliv, že vzájemné vztahy mezi původní žalovanou a jejími vnuky byly zhoršené již před , označení trestného činu, . S ohledem na takový závěr se již soud blíže nemusel zabývat otázkou, zdali , jméno FO, má počítat mezi členy rodiny , jméno FO, (ve smyslu ust. § 630 obč. zák.) - na výsledku by to nic nezměnilo, když jednání 2. žalovaného zasáhlo jak , tituly před jménem, , jméno FO, , tak zprostředkovaně i žalobce a) - c).

22. Původní žalovaná, , jméno FO, vyjádřila při výslechu před tímto soudem obavu, že žalobci jsou chamtiví, chtějí byt prodat a ji vyhnat z bytu. Odmítla možnost, že by snad měla opustit byt, a popsala, jak silně se k němu upnula. Když byla soudem dotázána, jak vnímala jednání syna (2. žalovaného) tak si nebyla vědoma, že by se k ní snad zachoval nevděčně, a uvedla, že o něčem takovém nikdy nepřemýšlela.

23. Jako předběžnou otázku soud hodnotil rovněž platnost darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti bytu, kterou uzavřela , jméno FO, s 1. žalovaným dne 27. 9. 2022. Listina se soudu jeví jako formálně perfektní darovací smlouva. Z výpisu z Katastru nemovitostí pak soud zjistil, že vlastnické právo 1. žalovaného bylo zapsáno podle této smlouvy. Motivace k uzavření smlouvy je zjevná z vyjádření 1. žalovaného v tomto řízení - byla jí obava z prodeje bytu v exekuci, kterou vedou žalobci proti 2. žalovanému, a snaha , jméno FO, zabránit prodeji bytu a vyhnout se vystěhování. Z časového sledu událostí je zjevné, že impulsem k uzavření smlouvy byl rozsudek tohoto soudu ze dne 23. 8. 2022, č. j. 13 C 319/2022-220. Rozsudek byl doručen , jméno FO, dne 29. 8. 2022, 2. žalovanému dne 30. 8. 2022, darovací smlouva byla datována 27. 9. 2022. Podle ust. § 984 odst. 1 o. z. platí, že zapsaný stav ve veřejném seznamu svědčí ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu, není-li stav zapsaný v souladu se skutečným právním stavem. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.V posuzovaném případu nejsou splněny podmínky pro to, aby se 1. žalovaný mohl dovolávat zapsaného stavu, když uzavřel darovací smlouvu s nevlastníkem, přitom nebyl v dobré víře v pravdivost zápisu (z jeho vyjádření naopak plyne, že se takto snažil zabránit opětovnému zápisu vlastnického práva 2. žalovaného) a bytovou jednotku nabyl bezúplatně. Darovací smlouva ze dne 27. 9. 2022 je tedy neplatná a 1. žalovaný není vlastníkem bytové jednotky.24. 1. žalovaný předložil soudu i závěť ze dne 18. 9. 2020, sepsanou ve formě notářského zápisu. Z ní plyne, že původní žalovaná jej povolala za dědice bytové jednotky a zároveň v ní zřídila pro 2. žalovaného doživotní bezplatnou služebnost bytu. I toto právní jednání se soudu jeví jako neplatné, jak bude níže rozvedeno.

25. Soud dospěl k závěru o tom, že žalobci mají naléhavý právní zájem na vydání rozsudku na určení. Ten vychází z jejich neuspokojených pohledávek za 2. žalovaným - žalobce a) 278080,96 Kč, žalobci b) a c) vždy 432487,86 Kč, žalobci d) - f) vždy 435235,60 Kč a z nemožnosti uspokojení oněch nároků z jiného majetku 2. povinného. Již 2 roky nebylo ničeho vymoženo, soudní exekutor nenalezl jiný postižitelný majetek 2. povinného a ani 2. povinný nic nesplácí (nemá z čeho splácet). S ohledem na jeho pobyt ve vězení nelze v dohledné době očekávat změnu tohoto stavu. Proto mají žalobci naléhavý právní zájem na vydání určovacího rozsudku. Dále soud dospěl k závěru tom, že původní žalovaná , jméno FO, nemohla platně žádat vrácení daru od 2. žalovaného z toho důvodu, že způsobil žalobcům a) - c) psychické a existenční problémy. Za jiných okolností by , skutek, mohlo být důvodem k závěru o nemravném chování obdarovaného vůči vnoučatům dárkyně jako základu pro vznik práva na vrácení daru. Zde však , jméno FO, uškodila svým jednáním (uplatněním vrácení daru) právě těm osobám, jejichž práv se při tom dovolávala. Takovým právním jednáním výrazně zhoršila právní postavení ostatních poškozených členů její rodiny (vnoučat) vůči škůdci, když umožnila 2. žalovanému zbavit se jediného postižitelného majetku a znemožnila tak uspokojení jejich oprávněných nároků na peněžní satisfakci. Nelze přehlédnout ani výpověď , jméno FO, , která uvedla, že neví, v čem by spatřovala nevděk svého syna, a že o tom nikdy nepřemýšlela. Lze důvodně předpokládat, že původní žalovaná a 2. žalovaný jednali při odvolání daru ve vzájemné shodě, po předchozí domluvě. Těžko si jinak vysvětlit projev 2. žalovaného, který (ač k tomu nevyzván) iniciativně uvedl při převzetí listiny, že nevznáší námitku opožděného odvolání daru. To vede soud k závěru o tom, že odvolání daru bylo simulovaným právním jednáním, které mělo zakrýt snahu původní žalované a 2. žalovaného vyhnout se prodeji bytové jednotky. Neúcta 2. žalovaného k oprávněným zájmům žalobců je zřejmá z jeho argumentace v tomto sporu – že jsou dostatečně finančně zajištěni, že nestrádají a že peníze jim maminku stejně nevrátí. Takovou argumentaci má soud za bezohlednou a nepřijatelnou /kromě toho zcela přehlížející oprávněné nároky žalobců d)-f)/. Druhý žalovaný je v prodlení se splněním svojí povinnosti, měl by tedy plnit a nikoliv vymýšlet, proč že vlastně žalobci plnění nepotřebují. Jako obdobně lehká se soudu jeví i argumentace 1. žalovaného - opakovaně popsaná snaha o zajištění klidného stáří a dožití v bytě pro jeho babičku - zejména v kontextu s odmítnutím návrhu žalobců na smírné řešení sporu, jež by reflektovalo právě takové důvody a potřeby.

26. Soud nemá pochybnost o tom, že oba žalovaní i , jméno FO, se obávají možnosti prodeje bytu v rámci exekuce. Opakované projevy lítosti žalovaných i původní žalované se týkaly spíše lítosti nad aktuálně obávanými následky, nikoliv lítosti nad příčinami tohoto stavu, a nevyhnuly se ani znevažování žalobců. Argumentuje-li žalovaná strana narušením vztahů mezi babičkou a vnoučaty, pak ty byly v troskách ještě před , označení trestného činu, , zničené rozpadem manželství 2. žalovaného a , tituly před jménem, , jméno FO, a postojem původní žalované, která se v manželské krizi zcela postavila na stranu 2. žalovaného, nekriticky jej hájila a sočila na nebožku. Soud se vůbec nezabývá otázkou možné chamtivosti kteréhokoliv účastníků sporu při vědomí toho, že nejde o pojem právní a ani event. skutkové zjištění v tomto směru by nemělo žádný dopad na výsledek sporu.

27. Při posouzení právního jednání původní žalované dospěl soud k přesvědčení, že , jméno FO, jednala šikanózně při odvolání daru 2. žalovanému, její jednání představuje zneužití práva, a nepožívá tak právní ochrany pro rozpor s dobrými mravy (ve smyslu ust. § 3 obč. zák.). Odvolání daru učiněné původní žalovanou je neplatné a 2. žalovaný je i nadále vlastníkem dotčeného bytu.

28. Jako neplatná se soudu jeví i závěť , jméno FO, , ze dne 18. 9. 2022, ježto v ní nakládala s cizím majetkem. Ani toto právní jednání nemá vliv na právní postavení 2. žalovaného.

29. Proto soud vyhověl žalobě.

30. Podle ust.§ 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

31. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč. 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč... 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč... 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč. 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč... 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč....9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč....48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust.§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu)

32. Za tarifní hodnotu soud považuje 50000 Kč ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Tomu odpovídá mimosmluvní odměna advokáta ve výši 3100 za jeden úkon právní služby. Zástupkyně žalobců provedla v řízení 15 úkonů právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, písemná vyjádření ze dne 11.1.2022, 2.2.2022, 29.4.2022, 27.6.2022, 17.4.2023, 19.7.2023 a 7x účast na jednání soudu ve věci ve dnech 11.1.2022, 3.3.2022, 7.4.2022, 23.6.2022, 24.7.2024, 23.8.2024 a 4.10.2024. Podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu jí dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 15 x 300 Kč. Dále náhrada cestovních nákladů za cesty k jednání soudu ve dnech 11.1.2022, 3.3.2022, 7.4.2022, 23.6.2022 v celkové výši 1.180,- Kč (4x 295,- Kč) z Týniště nad Orlicí do Rychnova nad Kněžnou a zpět automobilem značky HONDA CRV, RZ , SPZ, při celkem 152 ujetých km (4 x 38 km), průměrné spotřebě 6,7 l nafta/100 km, ceně nafty 47,10 Kč/l a základní náhradě 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. + 3 cesty k ústnímu jednání ve dnech 24.7.2024, 23.8.2024 a 4. 10. 2024, v celkové výši 2.015,46 Kč (3x 671,82 Kč) z Hradce Králové do Rychnova nad Kněžnou a zpět, automobilem značky HONDA CRV, RZ , SPZ, při celkem 246 ujetých km (3 x 82 km), průměrné spotřebě 6,7 l nafta/100 km, ceně nafty 38,70 Kč/l, a základní náhradě 5,60 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Dále náhrada času promeškaného při cestách (20 půlhodin), ve výši 20 x 100 Kč. Dále náhrada 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad a dále i náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 5000 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobcům právo na náhradu 61195,46 Kč.

33. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

34. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Nikdo z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu.

35. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu).