13 C 65/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený 14. 9. 1982 bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená 18. 6. 1991 bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že výlučným vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, vzniklého na základě geometrického plánu č. , hodnota, , zpracovaném dne 9. 3. 2023 , tituly před jménem, , jméno FO, , vše v katastrálním území , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , název kraje, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 62 148,82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou na náhradě nákladů řízení částku 3 269 Kč.

1. Žalobce se domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, vyčleněného geometrickým plánem číslo , hodnota, ze dne 9. 3. 2023, katastrální území , adresa, . Žalobce svůj nárok odůvodnil tvrzením, že se stal vlastníkem předmětného pozemku vydržením. Uváděl, že pozemek nabyl v dobré víře, že je jeho vlastníkem, když jednak pozemek v dobré víře užíval už jeho právní předchůdce, otec žalobce, který předmětný pozemek užíval od roku 1976. Právní předchůdce žalobce následně daroval žalobci pozemek, a to darovací smlouvou ze dne 20. 4. 2009. Žalobce tvrdil, že skutečnost, že sporný pozemek není v jeho vlastnictví, zjistil až v souvislosti s prováděnou rekonstrukcí domu v roce 2022.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, ani žalobce sám, nejednali v dobré víře, když věděli, že tím, že se ujali držby, působili žalované bezdůvodnou újmu. Podle názoru žalované právní předchůdce žalobce nejednal v nikoliv poctivém úmyslu, když se držby ujal svémocí a lstí. Žalovaná tvrdila, že právní předchůdce žalobce i žalobce sám jednali nepoctivě.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 3. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná je vlastnicí pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 581 m², zapsané na LV , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro , název kraje, Katastrální pracoviště , adresa, .

4. Z informace o pozemku ze dne 27. 3. 2023 má soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, zapsané na LV , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro , název kraje, , Katastrální pracoviště , adresa, .

5. Z darovací smlouvy ze dne 20. 4. 2009 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce , jméno FO, daroval mimo jiné i pozemek parc. č. , hodnota, žalobci.

6. Z geometrického plánu na č. l. 14 spisu soud zjistil polohu parcel účastníků i části pozemku , hodnota, , která je předmětem tohoto sporu a která je na tomto plánu označena novým číslem parcelním , hodnota, .

7. Z vytyčovacího návrhu , tituly před jménem, , jméno FO, č. l. 15 ze dne 9. března 2023 soud zjistil polohu sporné části pozemku č. , hodnota, .

8. Z ortofotomapy na č. l. 34 soud zjistil stav v terénu samotném, včetně polohy opěrné zdi a živého plotu.

9. Z darovací smlouvy ze dne 17. 9. 2010 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalované a žalovaná uzavřeli darovací smlouvu, na základě které nabyla žalovaná mimo jiných nemovitostí též pozemkovou parc. č. , hodnota, ve , adresa, .

10. Z fotodokumentace na č. l. 45-71 spisu soud zjistil skutečnost, že na sporném pozemku se nachází opěrná zeď vybudovaná žalobcem. Na hranicích pozemku č. , hodnota, a č. , hodnota, je vybudován drátěný plot žalovanou. Na hranicích těchto dvou pozemků se také nachází jímka, do které ústí vývody dešťové vody, z nemovitostí obou účastníků. Opěrná zeď je vybudována z betonových tvárnic – plotovek v souvislé konstrukci do výše zhruba 1,25 m. Z této jednolité konstrukce pak vystupují jednotlivé sloupky o výšce 75 cm. Soud připomíná, že výšku stanovuje z počtu jednotlivých betonových tvárnic, kdy je známo, že výška jedné plotovky je 25 cm. Jednolitá zeď je vybudována z pěti tvárnic, jednotlivé sloupky jsou pak vybudovány ze tří tvárnic.

11. Z oznámení zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 12. září 2022 má soud za prokázané, že Městský úřad v , adresa, , odbor výstavby a životního prostředí, zahájil řízení o odstranění stavby, a to opěrné zdi na pozemku p. č. , hodnota, .

12. Z usnesení o přerušení řízení ze dne 31. října 2022 má soud za prokázané, že Městský úřad v , adresa, , odbor výstavby a životního prostředí, řízení přerušil do doby ukončení řízení vedeného před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou.

13. Z fotodokumentace na č. l. 91-96 soud neučinil žádný skutkový závěr, neboť tyto fotografie nejsou dostatečně popisné pro skutkové závěry v této věci. Fotografie sice zachycují částečný stav doby jejich pořízení, avšak z těchto fotografií nelze přesně určit, o jakou část živého plotu se jedná, zdali se jedná o živý plot mezi pozemky účastníků, ale hlavně z fotografií nelze určit, v jaké vzdálenosti od domu žalobce se tento živý plot nacházel. Při porovnání těchto fotografií s ortofotomapou na č. l. 34 a fotodokumentací na č. l. 45-52 lze pouze usoudit, že v době, když byla vystavěna opěrná zeď, pak k této zdi přiléhala část ohraničená živým plotem, který však nezasahuje ani do poloviny délky hranice mezi pozemky.

14. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že tento původní vlastník nemovitosti, kterou nyní vlastní žalovaná, se žalobcem ani jeho právním předchůdcem, nikdy neřešili otázku hranic mezi pozemky č. , hodnota, a č. , hodnota, . V terénu nebyla hranice vyznačena. Vlastníci se orientovali podle živého plotu, ke kterému dosypávali terén. Svědek nahlédnutím do pozemkové mapy nabyl dojem, že se hranice pozemku nacházejí až za živým plotem, ale nikdy to neřešil. Největší přesah byl ve spodní části pozemku. Kanalizaci svědek napojoval do šachty, která byla na pozemku žalobce. Svědek si nevybavoval, že by ke garáži žalobce vedla zámková dlažba.

15. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , matky žalované, soud zjistil, že tato svědkyně začala řešit otázku sporného pozemku v době, kdy dům zakoupili. Už tehdy věděli, že reálný stav neodpovídá stavu, který je na mapě. Tehdy se s právním předchůdcem žalobce dohodli na tom, že může pozemek dočasně využívat, protože tam měl složené dřevo. Asi po roce právní předchůdce žalobce dřevo odklidil, a poté byl na pozemku pouze trávník. Poté, co svědkyně začala v nemovitosti bydlet, chtěla pozemek oplotit. V té době byl vlastníkem nemovitostí žalobce. Ten na pozemek ukládal nějaké věci, jako například stavební suť a podobně. Svědkyně nechtěla dělat žádné problémy, a i proto věc řešili ústně, nikdy neposílala žalobci žádnou oficiální výzvu. Svědkyně měla za to, že si právní předchůdce žalobce uvědomuje, že sporný pozemek patří žalobkyni a že je problém jenom v tom, kdy si najde čas na vyklizení pozemku. První reálné vyměření pozemku v terénu bylo až v roce 2022. Žalobce plot na pozemku postavil v roce 2013. Plot byl postaven v době, kdy se v nemovitosti žalovaných nikdo nenacházel. Svědkyně se do domu vrátila asi po týdnu a zjistila, že na jejich pozemku stojí plot. Žalobce jí k tomu řekl, že plot je na jeho pozemku a že s tím nic nebude dělat. Po celých 9 let vše řešili se žalobcem pouze ústní formou, kdy se opětovně domáhali odstranění plotu. Žalobce sliboval odstranění plotu v budoucnosti. Svědkyně uvedla, že celou věc řešila i s právním předchůdcem žalobce, ale ten zastával postoj, že pozemek je žalobce a musí si to svědkyně vyřídit s ním. Plot mezi pozemky nebyl postaven proto, že to nebylo považováno za nutné, v okolí mezi sousedy žádné ploty nejsou a sousedi si vzájemně ctili své hranice. Žalobce přišel s nabídkou odkupu pozemku a nabídl žalované částku 80 000 Kč. Tato nabídka byla odmítnuta, protože žalovaná má zájem pozemek využívat. Odpadová šachta se podle svědkyně nachází na pozemku žalované. Na to je svého času upozornil právní předchůdce žalobce, když nemohli najít druhou odpadovou komoru. Žalobce měl do této šachty zavést bez vědomí žalované kondenzační trubku a trubku na odpadovou vodu dešťové vody.

16. Z výslechu , jméno FO, , otce žalobce, soud zjistil, že pozemek právní předchůdce žalobce zakoupil v roce 1976 od obce. Na pozemku začal stavět dům a v roce 1987 dům zkolaudoval. Jeho soused byl tehdy pana , jméno FO, , který pozemek nabyl stejným způsobem, začali stavět zhruba ve stejnou dobu. Hranice mezi pozemky byla vytyčena kolíky. Tehdy byly tedy pozemky využívány tak, jak byly vykolíkovány v terénu. Po panu , jméno FO, nemovitost nabyl svědek , jméno FO, , hranice byla vedena stále stejně. Svědek , jméno FO, popřel, že by pozemek pana , jméno FO, užíval, že by tam měl uskladněné dřevo či něco podobného. , jméno FO, koupili nemovitost nějací Holanďané a po nich žalovaná strana. Svědek , jméno FO, popřel, že by jeho kdokoliv upozornil na fakt, že by měl užívat cizí pozemek v době, kdy byl vlastníkem nemovitosti. O problémech se dozvěděl až v roce 2022, kdy mu to oznámila matka žalované. Svědek tvrdil, že proto, že se neustále sesunovala půda na pozemku, vykopal základ, na který časem později postavili plot. Plot měl být vystaven zhruba rok po vybudování základů. V té době byl již vlastníkem pozemku žalobce. Svědek tvrdil, že nevytyčil hranici pozemku č. , hodnota, , pozemek byl vytyčen v době koupě. Dům byl zkolaudován někdy v roce 1988 poté, co se svědek do nemovitosti nastěhoval. Svědek tvrdil, že nikdy nebylo sporu o hranice pozemku a vždy měl složené věci na svém pozemku.

17. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že v době, kdy dům, který je v současné době ve vlastnictví žalované, koupili, věděli, kde vede hranice pozemků, neboť tato hranice byla vytyčena mezníky v terénu. Samotnou hranici účastníci příliš neřešili, nechávali to na dobu, kdyby měli stavět plot. Svědkyně uvedla, že ví, že žalobce, případně jeho otec, si na pozemku odkládali nějaké věci. Svědkyně věděla, že se to děje na jejich pozemku, ale nijak ji to neobtěžovalo, a tak to neřešila. Tehdy mezi sousedy nebyla žádná pevná překážka, plot či živý plot nebo něco podobného. Svědkyně se domnívala, že zaměření pozemku bylo provedeno v době, kdy kupovali rozestavěnou stavbu.

18. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek je partnerem matky žalované. V nemovitosti se svědek zdržuje asi 12 let. Podle svědka spor o pozemek probíhal už v době, kdy se přistěhoval, tedy před 12 lety. Poprvé spor zaznamenal, když byli s matkou žalované několik dní v jiné nemovitosti, kterou rekonstruují, a když se vrátili, tak zjistili, že na hranici pozemku je vystavěná zeď. Matka žalované tuto záležitost řešila se žalobcem, po svědkovi chtěla, aby se do věci nevměšoval. Žalobce měl na matku žalované křičet a vyhrožoval, že zavolá policii. Konflikt vznikl proto, že zeď byla postavena na pozemku žalované, nikoliv na pozemku žalobce. Svědek uvedl, že se žalovaná společně se svojí matkou několikrát za žalobcem stavovala a žádala o odstranění zdi. Dokonce se matka žalované obracela i na otce žalobce, aby byla zeď odstraněna. Ten jí sdělil, že to není jeho věc, protože mu ta nemovitost nepatří. Celá věc pak byla řešena stavebním úřadem. Svědek uvedl, že jednání, o kterém hovořil, se přímo nezúčastnil, ale slyšel průběh jednání, protože seděl v blízkém altánu. Svědek uvedl, že žalobce nabídl odkoupení části pozemku.

19. Ze spisu Městského úřadu v , adresa, , odboru výstavby životního prostředí, má soud za prokázané, že tento úřad zahájil řízení o odstranění stavby.

20. Ze spisu soud dále zjistil, že kolaudační řízení bylo zahájeno 7. září 1987, stavební povolení bylo vydáno 21. prosince 1976. K žádosti o stavební povolení byla přiložena situace rodinného domu z června 1976, na kterou také odkazuje protokol ze dne 19. 11. 1976. Na této situaci je zachycena poloha rodinného domku tak, jak bude umístěn v terénu.

21. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

22. Žalobce je vlastníkem pozemku č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Žalovaná je vlastnicí pozemku č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Z geometrického plánu vyplývá, že poloha plotu, který byl žalobcem vystavěn na pozemku č. , hodnota, se nachází zhruba 2 m od hranice pozemků č. , hodnota, a č. , hodnota, . Žalobce se stal vlastníkem pozemku p.č. , hodnota, dne 20. 4. 2009 na základě darovací smlouvy. Předtím byl vlastníkem pozemku č. , hodnota, jeho otec, který pozemek zakoupil za účelem výstavby domu před rokem 1976. Otec žalobce postavil na uvedeném pozemku dům a byl také účastníkem stavebního řízení, na základě kterého byla jednak stavba povolena a následně byla také zkolaudována. Stavba byla povolena v roce 1976, zkolaudována pak byla v roce 1987. Umístění stavby bylo zachyceno ve stavební dokumentaci ke stavebnímu povolení, právní předchůdce žalobce tedy věděl, jaká je poloha domu a v jaké vzdálenosti se od hranic pozemku nachází. Soud předesílá, že hranice pozemků se od nejbližší části domu nacházela ve vzdálenosti jednoho metru. V roce 2013, v době, když již byl vlastníkem pozemku č. , hodnota, žalobce, postavil žalobce na pozemku č. , hodnota, podezdívku plotu sestávající se z plotových tvarovek, když výše plotu dosahuje zhruba 1,25 metru v plné ploše, sloupky plotu jsou pak ve výši 75 cm nad plotovou zdí. Žalovaná vystavila na hranicích pozemků drátěný plot.

23. Podle § 1089 z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

24. Podle § 1090 odst. 1) z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku K vydržení se vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

25. Podle § 1091 2) z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

26. Žaloba není důvodná.

27. Soud v prvé řadě zdůrazňuje, že právní předchůdci žalobce se nemohl nikdy nalézat v dobré víře, že část pozemku č. , hodnota, je v jeho vlastnictví. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá z průběhu stavebního řízení, jehož byl právní předchůdce žalobce účastníkem. Právní předchůdce žalobce věděl, že jeho stavba je umístěna tak, že se v nejbližším bodě nachází 1 m od hranic pozemku č. , hodnota, a č. , hodnota, . Z výslechu svědků pak soud zjistil, že v té době byly v terénu hranice vytyčeny fyzicky kolíky. Žalobou soud tedy nepovažuje tvrzený omyl právního předchůdce žalobce ohledně hranic pozemků za možný. Část pozemku č. , hodnota, , byla právním předchůdcem žalobce využívána ke skladování materiálu (tato skutečnost byla zjištěna z výslechu svědků). Právní předchůdce žalobce musel vědět, že jím užívaná část pozemku je ve vlastnictví jiného, neboť šířka sporného pozemku je zhruba 2 m a je tedy dvojnásobná oproti vzdálenosti od nejbližšího rohu zdi k hranicím pozemků. Protože právnímu předchůdci žalobce byla poloha domu známá, není možné, že by právní předchůdce žalobce nerozlišil rozdíl mezi jedním a třemi metry a že by se mýlil, co se týče hranice pozemků. Pokud tedy právní předchůdce žalobce užíval část pozemku za hranicí, činil tak svévolně či případně s tichým souhlasem sousedů. Rozhodně tak však nemohl učinit v přesvědčení, že tento pozemek je v jeho vlastnictví. Proto soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce nebyl v dobré víře a po dobu, kdy pozemek vlastnil, nemohl pozemek označený jako č. , hodnota, vydržet.

28. Co se týče užívání pozemků žalobcem od roku 2009-2013, kdy se stal vlastníkem žalobce a kdy ještě nebyl vystavěn nepovolený plot žalobcem, pak žalobce ani přes poučení soudu nepředložil žádný důkaz, který by svědčil o tom, že by žalobce mohl být v dobré víře, že vlastní pozemek č. , hodnota, . Jestliže v době, kdy nabyl pozemek č. , hodnota, nebyly vyznačeny hranice pozemků č. , hodnota, a č. , hodnota, v terénu, pak neexistuje žádný pevný bod (vyjma živého plotu v menší části pozemku), od kterého by mohl žalobce odvozovat hranice pozemku. Pouhý fakt, že na pozemku byl občas složen materiál ve vlastnictví právního předchůdce žalobce či žalobce samotného, takovou dobrou víru nezakládá.

29. Podle rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 2451/2011, chopí-li se držitel vedle pozemku, který koupil, také části (příp. i celého) sousedního pozemku, který ve skutečnosti nekoupil, v omylu, že jde o část jeho pozemku, jde o domnělý (putativní) titul, o který se držba opírá, a to kupní smlouvu, zakládající vlastnictví ke skutečně koupenému pozemku. K tomu, aby bylo možno držbu považovat za oprávněnou, je ještě třeba posoudit, zda omyl držitele, který vedl k uchopení držby, byl omluvitelný. Jedním z hledisek pro posouzení oprávněnosti držby je porovnání výměru koupeného a omylem drženého pozemku, dále skutečnost, že nabytý a držený pozemek tvoří ohrazený ucelený funkční celek, či že skutečný vlastník pozemku po celou dobu držby nedal najevo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne, 27. 06. 2023, 22 Cdo 578/2022, je předpokladem vzniku držby k části cizího pozemku sousedící s pozemkem nabytým do vlastnictví určité reálné vymezení této části podle přírodou či člověkem vytvořených trvalých útvarů, například jejím "připlocením" k nabytému pozemku. Jestliže však nabytý pozemek není plotem ani stavbou od sousedního cizího pozemku oddělen a neexistují ani jiné v přírodě nebo lidskou činností vytvořené trvalé útvary, podle kterých by mohla být hranice "ukázáním" vymezena, pak ze samotné skutečnosti, že původní vlastník označí hranici převáděného pozemku "jejím ukázáním", nelze o pozemku resp. jeho části způsobilé k vydržení uvažovat.

30. Při aplikaci těchto rozhodnutí dospěl soud k závěru, že omyl žalobce není omluvitelný. Žalobce zastával názor, že tím, že mu byl darován pozemek č. , hodnota, , měl za to, že jeho součástí je i pozemek č. , hodnota, . Darovací smlouva byla putativním titulem, o který svoji držbu opíral. Avšak soud nemá za to, že by pozemek č. , hodnota, tvořil v době darování ohrazený ucelený celek s pozemkem č. , hodnota, . Ohrazeným celkem se pozemky staly až v roce 2013, kdy žalovaný postavil nepovolenou stavbu plotu. Proto nelze o pozemku č. , hodnota, uvažovat jako o pozemku způsobilém k vydržení.

31. Žalobce oddělil pozemek č. , hodnota, nepovolenou stavbou plotu. Samotný fakt, že se jedná o nepovolenou stavbu, nemusí znamenat narušení dobré víry, ovšem pouze za předpokladu, že dobrá víra již nastala. V tomto konkrétním případě se žalobce choval protiprávně, při stavbě plotu ignoroval svoji povinnost získat stavební povolení. Kdyby žalobce postupoval v souladu se zákonem, nemohl by nikdy stavbu plotu realizovat, protože by v průběhu stavebního řízení musel zjistit průběh hranice obou sousedních pozemků. Žalobce tak nikdy nemohl nabýt dobré víry, která mu do té doby nesvědčila (viz výše), pokud se chopil pozemku č. , hodnota, svévolně, jen na základě svého subjektivního přesvědčení, že je pozemek v jeho vlastnictví. Je totiž nezodpovězenou otázkou, do jaké míry bylo stavební řízení ignorováno právě proto, že žalobce věděl, že staví na cizím pozemku.

32. I kdyby žalobce výstavbou plotu dobrou víru nabyl, tak by tuto dobrou víru pozbyl zahájením řízení o odstranění stavby, ke kterému došlo v létě 2022, tedy rok před uplynutím vydržecí doby. Ze žaloby samotné vyplývá, že plot byl postaven v roce 2013. Pokud žalobce tvrdil, že základy plotu byly postaveny už v devadesátých letech minulého století, tak z výslechu svědků, bývalých vlastníků , jméno FO, i svědka , jméno FO, bylo prokázáno, že toto tvrzení není pravdivé. Svědek , jméno FO, i , jméno FO, nepotvrdili, že by byl základ plotu vystavěn v devadesátých letech minulého století. Svědek , jméno FO, uvedl, že základ byl postaven rok před výstavbou plotu, vyloučil tedy stavbu základu v době, kdy byl vlastníkem pozemku č. , hodnota, (do roku 2009).

33. Pokud žalobce namítal, že žalovaná či její právní předchůdci otázku hranic neřešili, tak jednak by tato námitka měla význam, pokud by proběhla vydržecí doba a jednak má soud za prokázané výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, , že otázka sporné hranice byla řešena verbální formou. Tyto svědecké výpovědi také dokreslují fakt, že mezi účastníky nebyla v terénu zjevně vytyčená hranice před rokem 2013. Soud k těmto výpovědím přistupoval kriticky, vědom si faktu, že důkazní síla výpovědí obou svědků, vzhledem k příbuzenským vztahům k žalované, není významná, avšak k objasnění skutkového stavu postačí.

34. Soud opakovaně žalobce poučoval o skutečnosti, že neunesl své důkazní břemeno a neprokázal vznik dobré víry. Žalobce poučení ani výzvě soudu nevyhověl a nenabídl důkazy k prokázání dobré víry, neunesl tedy důkazní břemeno a neprokázal, že by se nacházel v dobré víře a že by pozemek jako svůj vlastní po vydržecí dobu užíval. Proto soudu nezbylo nic jiného než žalobu zamítnout.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 148,82 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 27. 4. 2023, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 5. 2023, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 5. 2023, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 6. 2023, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 6. 2023, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 10. 2023, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 11. 2023, z částky 3 100 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 22. 11. 2023, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 12. 2023, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 1. 2024 a z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 1. 2024 včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 13 962,66 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 5. 2023 náhrada 2 784,18 Kč za 314 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,9 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 6. 2023 náhrada 2 784,18 Kč za 314 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,9 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 10. 2023 náhrada 2 784,18 Kč za 314 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,9 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 11. 2023 náhrada 2 784,18 Kč za 314 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,9 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 1. 2024 náhrada 2 825,94 Kč za 314 ujetých km (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,9 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 362,66 Kč ve výši 10 786,16 Kč.

36. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle úspěchu účastníků ve věci, když neúspěšnému žalobci přikázal zaplatit náklady spojené se svědečným ve výši 3 269 Kč, když toto svědečné bylo vyplaceno svědku , jméno FO, .