3 C 154/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 257 972,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 297564,94 Kč spolu s úrokem ve výši 9,9 % p. a. z 253438,49 Kč jdoucím od 4. 10. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z 257972,24 Kč jdoucím od 26. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 81032,40 Kč.

III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal dne 24. 4. 2025 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru.

2. Tvrdil, že žalovaný požádal původního věřitele , právnická osoba, . o konsolidaci úvěrů ve výši 350 000 Kč. Dne 15. 11. 2017 spolu uzavřeli úvěrovou smlouvu. Původní věřitel poskytl žalovanému dohodnutých 350000 Kč, z toho část na úhradu jeho dřívějších závazků a část převodem na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit mu dále dohodnutý úrok 9,9 % p. a. a bankovní poplatky, vše pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný nesplácel včas a řádně, a tak původní věřitel sesplatnil úvěr dohodnutým způsobem (dopisem ze dne 3. 10. 2023). Žalobce je právním nástupcem původního věřitele, když ten mu postoupil svoji pohledávku smlouvou ze dne 19. 6. 2024, s účinností ke dni 21. 6. 2024. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 12. 7. 2024.

3. Žalovaný potvrdil uzavření úvěrové smlouvy i poskytnutí úvěru 350000 Kč. Namítl však, že původní věřitel nesplnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Proto je úvěrová smlouva neplatná. Žalovaný postupně splatil původnímu věřiteli 281776,07 Kč, a to 1.795 Kč dne 15.11.2017, 5.015,92 Kč dne 18.12.2017, 5.015,92 Kč dne 18.1.2018, 5.015,92 Kč dne 19.2.2018, 5.021,27 Kč dne 23.3.2018, 5.015,92 Kč dne 18.4.2018, 5.015,92 Kč dne 18.5.2018, 502,81 Kč dne 18.6.2018, 4.516,26 Kč dne 21.6.2018, 5.015,92 Kč dne 18.7.2018, 5.015,92 Kč dne 20.8.2018, 2.756,13 Kč dne 18.9.2018, 2.261,47 Kč dne 21.9.2018, 4.730,38 Kč dne 18.10.2018, 285,61 Kč dne 19.10.2018, 5.015,92 Kč dne 19.11.2018, 5,20 Kč dne 18.12.2018, 263,58 Kč dne 19.12.2018, 4.749,42 Kč dne 20.12.2018, dále vždy 5.015,92 Kč ve dnech 18.1.2019, 18.2.2019, 18.3.2019, 18.4.2019 a 20.5.2019, dále 1,90 Kč dne 18.6.2019, 5.017,71 Kč dne 21.6.2019, 20,40 Kč dne 18.7.2019, 1.973,84 Kč dne 12.9.2019, 3.116,04 Kč dne 10.10.2019, 600 Kč dne 10.10.2019, 3.483,96 Kč dne 10.10.2019, 1.604,02 Kč dne 22.10.2019, 600 Kč dne 22.10.2019, 5.058,76 Kč dne 22.10.2019, 37,22 Kč dne 22.10.2019, 5.001 Kč dne 13.11.2019, 10,46 Kč dne 3.1.2020, 779,21 Kč dne 3.1.2020, 4.316,90 Kč dne 22.1.2020, 5.060,02 Kč dne 22.1.2020, 5.020,96 Kč dne 22.1.2020, 168,30 Kč dne 18.2.2020, 4.711,45 Kč dne 18.6.2020, 288,71 Kč dne 19.6.2020, 600 Kč dne 19.6.2020, dále vždy 4.311,29 Kč ve dnech 19.6.2020, 24.6.2020 a 24.6.2020, dále 6.289,60 Kč dne 1.4.2021, 600 Kč dne 1.4.2021, 5.011,40 Kč dne 1.4.2021, 19,08 Kč dne 9.4.2021, 3.605,94 Kč dne 8.6.2021, 600 Kč dne 8.6.2021, 3.195,40 Kč dne 7.7.2021, 600 Kč dne 7.7.2021, 3.203,82 Kč dne 18.8.2021, 598,64 Kč dne 18.8.2021, 1,36 Kč dne 15.10.2021, 3.222,18 Kč dne 15.10.2021, 1.776,46 Kč dne 15.10.2021, 1.433,82 Kč dne 18.11.2021, 566,18 Kč dne 18.11.2021, 2.653,59 Kč dne 17.12.2021, 546,41 Kč dne 17.12.2021, 2.670,72 Kč dne 10.1.2022, 512,02 Kč dne 10.1.2022, 2.718,60 Kč dne 18.2.2022, 781,40 Kč dne 18.2.2022, 2.448,42 Kč dne 16.3.2022, 3.203,92 Kč dne 16.3.2022, 3,26 Kč dne 17.3.2022, 3.225,98 Kč dne 3.5.2022, 274,02 Kč dne 3.5.2022, 325,98 Kč dne 17.5.2022, 3.210 Kč dne 17.5.2022, 3.201,54 Kč dne 7.6.2022, 600 Kč dne 7.6.2022, 3.211,76 Kč dne 15.7.2022, 590,24 Kč dne 15.7.2022, 9,76 Kč dne 26.7.2022, 3.191,24 Kč dne 26.7.2022, 1,18 Kč dne 12.9.2022, 3.209,82 Kč dne 12.9.2022, 2,92 Kč dne 16.9.2022, 3.235,54 Kč dne 1.11.2022, 600 Kč dne 1.11.2022, 1.164,46 Kč dne 1.11.2022, 2.057,71 Kč dne 2.12.2022, 3.198,29 Kč dne 2.12.2022, 1,25 Kč dne 28.12.2022, 3.194,74 Kč dne 28.12.2022, 4,01 Kč dne 28.12.2022, 595,99 Kč dne 17.1.2023, 2.000,- Kč dne 21.2.2023, 1.226,92 Kč dne 1.3.2023, 600 Kč dne 1.3.2023, 3.195,94 Kč dne 1.3.2023, 3.253,54 Kč dne 16.5.2023, 446,46 Kč dne 16.5.2023, 153,54 Kč dne 7.7.2023, 3.278,74 Kč dne 7.7.2023, 600 Kč dne 7.7.2023, 3.242,74 Kč dne 7.7.2023, 3.194,98 Kč dne 7.7.2023, 1.640 Kč dne 3.10.2023, 8.075,74 Kč dne 3.10.2023, 10.000 Kč dne 28.12.2023 a 7.000 Kč dne 1.3.2024. Navrhl, aby soud vyhověl žalobě pouze pro zbývajících 68223,93 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z téže částky jdoucím od 26. 6. 2024 do zaplacení a aby ji ve zbytku zamítl.

4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku)

5. Nebylo sporu o obsahu úvěrové smlouvy. I ze smlouvy samé soud ověřil tvrzení žalobce o výši a splatnosti úvěru, výši úroků, o oprávnění banky účtovat klientovi bankovní poplatky a oprávnění k sesplatnění nespláceného úvěru. Poskytnutí úvěru bylo rovněž nesporné. Soud ověřil z výpisu z tabulky umoření vytvořené původním věřitelem. Dále z ní plyne, že žalovaný splácel úvěr až do 3. 10. 2023, celkem zaplatil 264776,07 Kč. Žalovaný doložil dvěma doklady o bezhotovostním převodu, že poté ještě zaplatil původnímu věřiteli 10000 Kč (26. 12. 2023) a 7000 Kč (1. 3. 2024).

6. Žalobce tvrdil, že původní věřitel splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným, ale prověřil si jeho osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, platnost průkazu totožnosti v rejstříku ministerstva vnitra.Tvrdil, že banka (tj. původní věřitel) vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 5.11.2017, avšak nezůstala jen při tom. Žalovaný jí sdělil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám, žije u rodičů. Vedle toho jí doložil potvrzení o výši přijmu ze dne 2. 8. 2017, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl od 11. 11. 2015 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník ve společnosti , právnická osoba, ., že výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 25 799 Kč, že výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila 339 507 Kč, že výše čistého přijmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila 258 724 Kč, že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaný nebyl ve zkušení době a nebylo s ním vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Dále žalobce tvrdil, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Že výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Že z interních zdrojů zjistila, že vůči ní měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 000 Kč, a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 13 020 Kč. Že celkový podíl na nákladech na bydlení odhadla na 25,00 %.

7. To žalobce doložil žádostí o úvěr – z ní plyne důvod žádosti (konsolidace půjček) i soubor informací, které žalovaný sdělil bance o svých osobních a majetkových poměrech. Příjem žalovaného byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr (ze 4. 8. 2017). , právnická osoba, . sdělila soudu dne 17. 7. 2025, že při posouzení schopností žalovaného provedla i kontrolu v Insolvenčním rejstříku – zdali v něm nebyl žalovaný veden či zdali mu neskončila insolvence v nedávné době, dále kontrolu v bankovním a nebankovním registru klientských informací – zdali měl dluhy u jiných subjektů - a kontrolu platnosti průkazu totožnosti v databázi ministerstva vnitra. Dále banka připomněla, že měla přehled o pohybu peněžních prostředků na běžném účtu žalovaného, protože ten u ní měl běžný účet ještě před podpisem úvěrové smlouvy. To mělo význam při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Platební historií pak bylo doloženo splácení úvěru, jak je žalovaný podrobně popsal (viz výše).

8. Žalovaný namítl, že výčet použitých podkladů je pouze demonstrativní a nedokládá posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Že není možné jednoznačně určit, odkud konkrétně (tj. z jakých konkrétních registrů či evidencí) původní věřitel čerpal informace pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ani jakým způsobem je zhodnotil a následně zasadil do celkového kontextu posouzení úvěruschopnosti žalovaného. (Tj. jde o námitku generálních zjištění.) Dále namítl, že ani negativní výpis úvěrových registrů a evidencí (tj. výpisem s negativním záznamem), nemá dostatečnou vypovídající hodnotu, protože nijak nedokládá příjmy a výdaje žalovaného. I tak byl věřitel v tomto směru odkázán pouze na ty údaje, které o sobě žalovaný sdělil. A ty nebyly podloženy reálnými údaji o příjmech a výdajích žalovaného. Dále namítl, že žalobce nedoložil, zdali snad původní věřitel v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného nahlédl například také do centrální evidence exekucí, když takový výpis by měl výrazně vyšší vypovídající hodnotu a umožnil by původnímu věřiteli lepší přehled o majetkových poměrech žalovaného. Ověření dokladu totožnosti v rámci databáze neplatných dokladů pak označil za bezvýznamné pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dále namítl, že původní věřitel vycházel z předloženého potvrzení o příjmu ze dne 2.8.2017, ačkoliv samotná smlouva o úvěru byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena až o 3 měsíce později (15.11.2017). Původní věřitel tak nemohl mít přehled o aktuálních příjmech žalovaného a jistotu ohledně jejich stálosti. Dále upozornil na absenci aktuálních výpisů z bankovního účtu žalovaného. Dále upozornil, že původní věřitel při zjišťování příjmů žalovaného vycházel pouze z deklarovaného, (nikoliv ověřeného) měsíčního příjmu domácnosti žalovaného 120.000 Kč. Vedle toho ani není zřejmé, jakým způsobem původní věřitel tento údaj zhodnotil. Přitom měl žalovaný tehdy výrazně nižší příjem. Původní věřitel neověřil ani výdaje žalovaného a spokojil se jen s deklarovanými výdaji, nevěnoval pozornost konkrétním běžným výdajům žalovaného na domácnost či na případné zabezpečení jiných osob ve společné domácnosti, na nepravidelné výdaje žalovaného ani na určitou rezervu na možné neplánované mimořádné výdaje potencionálně nutné k životu žalovaného. Původní věřitel tak nemohl mít dostatečný přehled o finanční situaci žalovaného a o jeho schopnostech splácet dluh.

9. Na základě zjištění výše popsaných má soud za to, že původní věřitel splnil zákonnou povinnost a posoudil s odbornou péčí schopnost dlužníka splácet úvěr. Nespolehl se pouze na informace, kterému mu dlužník o sobě sdělil, ale ověřil jeho majetkové poměry kontrolou ve veřejných seznamech výše popsaných. Soud nemá důvodu nevěřit podrobné zprávě původního věřitele, v níž onen popsal kroky, jež podnikl v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Původní věřitel je renomovanou bankou s bezvadnou pověstí. Výhrady žalovaného vůči posouzení úvěruschopnosti se soudu jeví jako zástupné, spíše jako slohové cvičení. V tomto řízení o sobě žalovaný neuvedl žádné údaje, jež by byly snad v rozporu s těmi, které popsal původní věřitel. Zaměřil se pouze na negaci a zpochybňování jednotlivých předložených listin. Soud nemá ani z vlastní úřední činnosti žádné poznatky o tom, že by snad žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy schopen splácet – žalovaný nebyl v roce 2017 u tohoto soudu evidován v žádném nalézacím ani vykonávacím řízení. Platná právní úprava neukládá poskytovatelům úvěrů konkrétní kroky v rámci posouzení úvěruschopnosti v tom směru, že by snad stanovila, jaké zprávy a od kterých institucí mají být vyžádány. Stanoví pouze, že posouzení má být provedeno s odbornou péčí. Soudu se jeví jako pochopitelné, že původní věřitel vyhodnotil získané informace nejenom jednotlivě, ale i v jejich vzájemných souvislostech. Popsaný proces tak svědčí o tom, že původní věřitel dostál této povinnosti a neměl důvod k pochybám, že žalovaný bude schopen splácet převzatý dluh. Správnost jeho úsudku pak potvrzuje i následný stav po uzavření smlouvy – žalovaný dlouhodobě řádně splácel úvěr. Současný stav, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splácením, tak zjevně nemá svůj počátek v roce 2017, nýbrž v nějaké události z pozdější doby. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Právní nástupnictví žalobce bylo doloženo postupní smlouvou a vyrozuměním žalovaného o tomto postupu. Posuzovaný případ je sporem ze smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobce splnil svoji povinnost, když poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný porušil svoji povinnost, když nesplácel dohodnuté splátky. Proto právní předchůdce žalobce sesplatnil úvěr a žalovaný je povinen jej splatit. Žalovaný je v prodlení se zaplacením. Proto žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Pohledávka byla postoupena žalobci. Proto soud vyhověl žalobě.

10. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč. 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč. 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč. 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč.. 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč. 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč.9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč.48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč (do konce r. 2024) a 450 Kč (od 1. 1. 2025) na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu)

11. Za tarifní hodnotu soud považuje 257972,24 Kč (dlužnou jistinu a poplatky, bez kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení). Zástupce žalobce účelně vykonal 4 úkony právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání žaloby u soudu, písemné vyjádření ze 3. 7. 202, na výzvu soudu, k otázce příslušnosti, písemné vyjádření z 23. 7. 2025 (reakci na obranu protistrany) a zúčastnil se jednání soudu. Náleží mu odměna ve výši 6 x 9340 Kč. Podle ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 2 x 300 Kč a 4 x 450 Kč. Dále mezi náklady řízení náleží 21 % daň z přidané hodnoty, kterou je povinen zástupce zaplatit z odměny a náhrad, a zaplacený soudní poplatek 10320 Kč. Celkové náklady řízení na straně žalobce tak odpovídají 81032,40 Kč. Taková náhrada byla žalobci přiznána.

12. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Nikdo se nedomáhal jiné pariční lhůty a ani podle obsahu spisu není soudu známo, že by zde snad existovaly důvody pro jinou lhůtu k plnění.

13. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Žádný z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu.