3 C 313/2022

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro výživné rozvedeného manžela

I. Soud zamítá žalobu, jíž se žalobce domáhá výživného 5000 Kč měsíčně od 1. 10. 2022 po dobu insolvenčního řízení insolvenční spisová značka a dále výživného 80000 Kč za dobu od srpna 2020.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 37819,76 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 6. 10. 2022 se žalobce domáhal výživného od rozvedené manželky. Tvrdil, že je v insolvenci a žádá tak výživné, jednak 5000 Kč od 1. 10. 2022 do konce insolvenčního řízení a jednak 80000 Kč za dobu od srpna 2020. Poukázal na to, že za trvání manželství byl jeho výdělek hlavním příjmem rodiny, když žalovaná byla v té době na mateřské a rodičovské dovolené, dále tvrdil, že se nikdy nedopustil trestného činu a dále, že je v insolvenci, kdy jsou mu prováděny srážky ze mzdy, zdražují potraviny i nájemné a je pro něho obtížné zajistit potřeby svých dvou synů, když u něho pobývají jednou za 14 dnů, od pátku 15 hodin do neděle 18 hodin.

2. Žalovaná navrhnula zamítnutí žaloby. Namítla, že není žádný důvod pro vyměření výživného, když manželství zaniklo již před 5 lety, žalobce se ocitl v insolvenci až 3 roky po rozvodu, je schopen sám se živit a vydělá si více než ona sama. Přitom k rozvodu došlo pro chování žalobce a ten také účastníky zadlužil.

3. Vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely je upravena v ust. § 760 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Podle ust. jeho ods. 1 platí, že bývalý manžel má vůči rozvedenému manželovi v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů, jestliže rozvedený manžel není schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním. Podle ust. jeho ods. 2 platí, že při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Podle ust. jeho ods. 3 platí, že pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném. Tzn., že se použije úprava v ust. § 921 odst. 1, 2 o.z.: Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení. Dále platí obecné pravidlo z ust. § 922 odst. 1 o.z.: Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle ust. § 913 odst. 1, 2 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2017, č. j. 9 C 30/2017-38 soud zjistil, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 17. 5. 2017. Z návrhu na rozvod plyne, že manželé tehdy podali společný návrh na rozvod.

5. Z rozsudku téhož soudu ze dne 9. 3. 2017, č. j. 0 Nc 1825/2017-27 soud zjistil, že v tu dobu byl žalobce schopen dosáhnout výdělku na úrovni 18000 Kč měsíčně (po zdanění), za bydlení platil 4500 Kč měsíčně.

6. Z rozsudku téhož soudu ze dne 14. 2. 2022, č. j. 0 P 315/2017-193 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2022, č. j. 26 Co 111/2022-232 pak plyne, že žalobce si v r. 2021 vydělal v průměru 29862 Kč, v době od 1. 1. 2022 do 30. 4. 2022 pak 31908 Kč (vždy po zdanění). Dále z nich plyne, že žalovaná si vydělala 26063 Kč (průměr za dobu od 1. 9. 2020 do 31. 12. 2021), dále pak 32380 Kč (průměr od 1. 1. 2022 do 30. 4. 2022), vždy po zdanění. Soud tehdy zvýšil výživné pro oba chlapce a uložil žalobci doplatit dluh na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od října 2020, 2 x 40 000 Kč.

7. Žalobce uvedl, že je v insolvenci, řízení vede Krajský soud v Hradci Králové pod sp. zn. insolvenční spisová značka. Z veřejně dostupných informací z insolvenčního rejstříku lze mít za zjištěné, že ono řízení bylo zahájeno dne 5. 2. 2020.

8. Žalobce o sobě uvedl, že je zaměstnán jako voják z povolání. Ze zprávy jeho zaměstnavatele soud zjistil, že žalobce dosahuje mzdy v průměrné měsíční výši 34433,50 Kč (po zdanění, počítáno za r. 2022).

9. Z výpovědi žalované soud zjistil, že oba účastníci mají vyživovací povinnost pouze ke dvěma dětem. Důvodem rozvodu manželství byla opakovaná nevěra žalobce.

10. Na základě popsaných zjištění dospěl soud k závěru o tom, že nejsou důvody pro vyhovění žalobě. Žalobce je mladý (35 let), zjevně zdravý (voják z povolání) muž, který pracuje, má pravidelný příjem, vyšší nežli příjem žalované. Pokud se ocitl 5. 2. 2020 v insolvenci, pak není zřejmý původ tohoto stavu v manželství rozvedeném již 17. 5. 2017 ani souvislost s ním. Se zřetelem na takový závěr ja pak namístě posoudit i ostatní tvrzení žalobce: Pokud se žalobce nedopustil nikdy trestného činu, je to jistě chvályhodné, leč nezakládá to jeho právo na výživné. Totéž platí pro plnění vyživovací povinnosti manželky a dětí v době, kdy žalovaná s nimi byla na mateřské a rodičovské dovolené. Bylo by zjevně nespravedlivé přiznat výživné rodiči na základě toho, že se stýká s dětmi 2x měsíčně od pátku 15 hodin do neděle 18 hodin oproti druhému rodiči, který o ně osobně pečuje po zbývající dobu. Zdražení životních potřeb ani růst nákladů na bydlení nejsou důvodem zakládajícím právo žalobce na výživné vůči žalované, když nemají původ ani souvislost s manželstvím a postihují žalovanou jistě stejně jako žalobce. Proto soud zamítl návrh žalobce postupem dle ust. § 760 odst. 1 o. z. a contrario. Ve vztahu k části nároku žalobce na 80000 Kč výživné za dobu předcházející podání žaloby pak soud zamítl žalobu i s odkazem na ust. § § 922 odst. 1 o.z. a contrario – výživné nelze přiznat zpětně. Ve světle popisu nedobrých vztahů mezi účastníky, jak plynou z přednesu žalované strany, se jeví pravděpodobným, že požadavek na 80000 Kč výživného má bezprostřední vazbu na stejně vysoký nedoplatek na výživném pro děti, jak výše popsáno. Takový postup žalobce nemůže požívat právní ochrany.

11. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč. 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu)

12. Za tarifní hodnotu soud považuje 380000 Kč (5násobek ročního plnění, ve smyslu ust. § 8 odst. 2 advokátního tarifu + 80000 Kč). Zástupkyně žalobce účelně vykonala 3 úkony právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a účast při soudním jednání. Náleží jí odměna ve výši 3x 9820 Kč. Podle ust. § 13 advokátního tarifu jí dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 3 x 300 Kč. Dále jí náleží náhrada cestovních nákladů 596 Kč, ve smyslu ust. § 157 zákoníku práce a vyhlášky č. 429/2011 Sb. a č. 472/2012 Sb. za cestu k soudnímu jednání, z Hradce Králové do Rychnova n/Kn a zpět, osobním automobilem registrační značka, při vzdálenosti 2x 80 km, průměrné spotřebě motorové nafty 5,1 l /100 km, ceně nafty 44,10 Kč a paušální náhradě 5,20 Kč/km (oboje dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.). Dále náhrada času zástupce promeškaného při cestě, dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu – 300 Kč za 3 půlhodiny. Dále mu náleží náhrada 21 % daně z přidané hodnoty, kterou je povinna zaplatit z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalované právo na náhradu 37819,76 Kč.

13. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Soud nenalezl důvody pro určení jiné pariční lhůty. Žádný z účastníků o nich nic neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu.

14. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

15. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Žádný z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu. Odvolání je třeba podat u tohoto soudu ve dvou vyhotoveních. Rozhodl by o něm Krajský soud v Hradci Králové. Pokud by snad žalobce nesplnil povinnost uloženou tímto rozsudkem, vystavil by se nebezpečí výkonu rozhodnutí za použití státního donucení.