60 C 22/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení další částky 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 748,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou uplatněnou u soudu dne 19. 9. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jednala se žalovaným jakožto se svým tehdejším životním partnerem o uzavření smlouvy o koupi vozidla , hodnota, , reg. zn. , SPZ, za celkovou částku 40 000 Kč. Žalobkyně byla nejprve přesvědčena, že k uzavření kupní smlouvy došlo, proto žalovanému postupně uhradila částku 40 000 Kč. K předání vozidla však nikdy nedošlo, žalobkyně mohla vozidlo užívat pouze v době, kdy jí to žalovaný umožnil. Žalovaný navíc uzavření kupní smlouvy posléze sporoval, uvedené vozidlo na žalobkyni nepřevedl, vymýšlel neustále nové podmínky převodu, zejména zaplacení dalších částek nebo vydání jiných věcí ze strany žalobkyně a k vozidlu se i nadále choval jako vlastník. Následně v průběhu času vozidlo vlivem jednání žalovaného ztratilo svou hodnotu. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném vrácení uvedené částky 40 000 Kč, neboť byla žalovanému zaplacena bez právního důvodu, případně z důvodu, který odpadl. Současně požadovala i zákonné úroky z prodlení z uvedené částky, a to od 6. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný s uplatněnou žalobou nesouhlasil. Namítal, že uvedená tvrzení žalobkyně jsou nepravdivá. Měl za to, že k uzavření kupní smlouvy ohledně předmětného vozidla mezi účastníky skutečně došlo, žalobkyně by se tak mohla domáhat pouze vydání vozidla, ničeho jiného. Přitom poukázal na to, že zápis v registru vozidel má jen evidenční charakter, na vlastnictví k vozidlu nemá vliv. Dále poukázal i na to, že není ani rozhodné, že žalovaný posléze využíval vozidlo jako páku v jednání mezi účastníky, pokud šlo o vypořádání dalšího majetku, a to s ohledem na nedobré vztahy mezi účastníky jakožto bývalými partnery.

3. Z komunikace mezi účastníky na Messengeru bez datace plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému peníze 10 000 Kč jako první splátku na auto, on se však nejprve divil důvodu, nepožadoval je, nepožadoval ani další, že by to počkalo.

4. Z výpisu z účtu žalobkyně plyne odeslání částky 10 000 Kč dne 11. 1. 2021 na účet žalovaného (žalovaný potvrdil vlastnictví účtu daného čísla).

5. Z výpisu z mobilního bankovnictví plyne odeslání částky 20 000 Kč žalovanému dne 7. 3. 2022. Shodné odeslání částky 20 000 Kč dne 7. 3. 2022 na účet žalovaného s poznámkou „splátka za auto“ plyne i z výpisu účtu žalobkyně.

6. Z komunikace mezi původními právními zástupci účastníků plyne, že žalovaný v rámci řešení dalších majetkových sporů požadoval po žalované zaplacení 30 000 Kč s tím, že poté je ochoten auto přepsat na žalobkyni, v opačném případě žádal vydání klíčů od auta. Dále tehdejší právní zástupce žalovaného uváděl, že považuje za extrémní snahu poškozovat žalovaného, když žalobkyně mimo další zavolala policii i tehdy, „když si někdo na svém autě vymění SPZ“.

7. Ze zprávy Policie ČR, Obvodní oddělení , adresa, ze dne 11. 8. 2025 plyne, že dne 21. 2. 2025 se žalobkyně dostavila na uvedené obvodní oddělení, kde uvedla, že má spor se svým bývalým druhem, žalovaným. Uvedla tehdy, že „vše se točí kolem jejich společného majetku, který nabyli za dob společného soužití“, mimo další je zde uveden osobní automobil , hodnota, . Žalobkyně byla tehdy policií poučena, že se jedná o občanskoprávní spor.

8. Z další komunikace mezi účastníky ze dne 2. 8. 2024 až 12. 8. 2024 vyplývá, že žalovaný sděloval žalobkyni, že dnes (myšleno 2. 8. 2024 – pozn. soudu) hodlá přijet i s policií pro auto. Žalovaná na to reagovala, nechť si auto odveze, ale nejprve chce vrátit peníze. Žalovaný na to sděloval, že žádné peníze nedá, upozorňoval, že přijede s policií, objednává odtah. Dále sděloval, že se bude řešit to, že žalobkyně auto pojistila bez vědomí žalovaného, přičemž není vlastníkem vozu. Dále uváděl, že na auto se jede podívat pán, který ho koupí, přičemž sděloval, že je mu jedno, jestli si ho koupí ten pán nebo žalobkyně. Ze zprávy z 11. 8. 2024 plyne, že žalovaný navrhoval zaplacení částky 10 000 Kč a poté přidá i nové letní gumy na kolách. Dále z komunikace plynou velmi napjaté a nedobré vztahy mezi účastníky.

9. Z dalších provedených důkazů, zejména z nedatovaného a nepodepsaného vyjádření určeného paní , jméno FO, (č. l. 38 -39 spisu) a z fotografie (na č. l. 5) rozbitého čelního skla u automobilu, který však nelze ztotožnit, soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. Obdobně z výpovědi svědkyně , jméno FO, , matky žalobkyně, soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. Soud totiž hodnotil výpověď svědkyně jako nevěrohodnou, a to s ohledem na vztahy k účastníkům, vnitřní rozpornost její výpovědi, jakož i skutečnost, že sama svědkyně uváděla, že většinu z toho, co vypověděla, ví od dcery, u tvrzených skutečností sama nebyla.

10. Další důkazy navrhované žalobkyní a spočívající ve výslechu svědků , jméno FO, a , jméno FO, soud zamítl pro nadbytečnost, neboť tyto důkazy měly prokazovat chování žalovaného ohledně vozidla, což soud již měl za prokázané z ostatních provedených důkazů.

11. Dále důkazy zvukovými záznamy pořízenými bez vědomí a souhlasu žalovaného soud posoudil jako nepřípustné, a proto je neprovedl. Soud přitom vycházel z ochrany absolutních osobnostních práv žalovaného upravených v § 86, s výjimkou danou § 88 odst. odst. 1 ve spojení s § 90 občanského zákoníku a dále vycházel z ustálených judikaturních závěrů, zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 1009/98, dle kterého „Základním kritériem, jež má vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti zvukových či obrazových záznamů týkajících se člověka nebo jeho projevů osobní povahy a pořízených soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v občanském soudním řízení, je poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, a rozhodování o tom, který z těchto zájmů je v konkrétním případě jejich střetu převažujícím. Střet zájmu na ochraně osobnosti toho, jehož projev je bez jeho souhlasu zachycován, se zájmem na ochraně toho, kdo tento projev zachycuje (a posléze použije), nelze ovšem řešit v obecné rovině. Rozhodování o tom, do jaké míry je určitý zájem v dané konkrétní situaci převažující, je třeba ponechat na zvážení soudu, a to v každém jednotlivém případě. Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, budou rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014 sp. zn. II. ÚS 1774/14). Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimečný prostředek, jeho použití jako důkazu v občanském soudním řízení může připadat v úvahu pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces (srov. článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch.“ Důkazy měly prokazovat komunikaci žalovaného se žalobkyní ohledně vozidla, to je však současně v řízení prokazováno písemnou komunikací účastníků, uvedené skutečnosti tak mohly být a byly prokázány jinak.

12. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení částky 40 000 Kč s upozorněním na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 20. 5. 2024 byla žalovanému odeslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 20. 5. 2024.

13. Provedené důkazy soud hodnotil podle své úvahy každý zvlášť i všechny ve vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a co uvedli účastníci dle § 132 o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru.

14. V době, kdy žalobkyně a žalovaný spolu žili v družském soužití, jednali mezi sebou o prodeji vozidla , hodnota, , reg. zn. , SPZ, . Vlastní uzavření smlouvy, byť v ústní podobě, se však v řízení neprokázalo. Nebylo postaveno na jisto, že by se účastníci shodli na podstatných náležitostech smlouvy a že zejména vůle žalovaného uzavřít jakoukoliv smlouvu o prodeji vozidla žalované byla skutečná. Z provedených důkazů se soudu situace spíše jeví tak, že žalobkyně měla zájem uzavřít smlouvu o koupi vozidla, a to za podmínek, které si představovala (i v řízení vyšla najevo jistá naléhavost, se kterou žalobkyně uplatňuje své představy – pozn. soudu), avšak žalovaný byl k takovéto ofertě laxní, ani konkludentně její návrh se skutečnou vůlí uzavřít kupní smlouvu a převést vlastnické právo k vozidlu na žalobkyni nepřijal. Soud k tomuto závěru dospěl především z komunikace účastníků ohledně odeslání a přijetí částek, jež dle označení měly představovat splátky kupní ceny. Jak je výše popsáno, žalovaný se první platbě zcela divil, neviděl k ní důvod, považoval tuto platbu za předčasnou, žádné další platby nepožadoval. Dále na tento závěr ukazuje i pozdější chování žalovaného, kdy se stále k vozidlu choval jako vlastník a i po rozchodu účastníků vyjednával se žalobkyní o podmínkách prodeje vozidla. Tvrzení žalovaného v tomto řízení, že kupní smlouva byla mezi účastníky uzavřena, se jeví pouze jako účelové, nijak mu nekorespondují provedené důkazy a z nich zjištěné chování žalovaného. V této souvislosti soud poukazuje na to, že v řízení bylo prokázáno zejména komunikací mezi účastníky, komunikací právních zástupců a podpůrně i zprávou Policie ČR a plyne to i z vyjádření účastníků, že žalobkyně mohla užívat vozidlo jen se souhlasem žalovaného, kdy on jí to dovolil, a to buď po dobu, kdy jejich společný vztah fungoval, nebo poté, co jí to umožnil žalovaný, jinak žalovaný užívání vozidla žalobkyní efektivně bránil s odkazem na své vlastnictví k vozidlu. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému celkem částku 30 000 Kč za účelem úhrady kupní ceny vozidla. Poskytnutí další částky 10 000 Kč v hotovosti nebylo žalobkyní nijak dokládáno a prokazováno, s výjimkou nevěrohodné svědecké výpovědi matky žalobkyně. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení žalované částky s tím, že jej upozornila na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

15. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

16. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

17. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

18. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku se ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

21. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy, jejímž obsahem by byl závazek žalovaného odevzdat předmětný automobil žalobkyni a umožnit jí nabýt vlastnické právo k tomuto automobilu, čemuž by mohl korespondovat závazek žalobkyně tento automobil převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Žalobkyně sice měla za to, že kupní smlouva byla uzavřena, resp. chtěla aby byla uzavřena, avšak k vlastnímu uzavření smlouvy nedošlo pro nedostatečnou vůli ze strany žalovaného ve smyslu § 551 a násl. občanského zákoníku, čímž nemohlo ani dojít k dohodě mezi účastníky o podstatných náležitostech kupní smlouvy a k řádnému uzavření smlouvy učiněním oferty a její akceptace ve smyslu § 1731 a násl., § 1740 a násl. a zejména 1745 a násl. občanského zákoníku ve spojení s § 2079 a násl. občanského zákoníku. Poskytnuté částky na úhradu kupní ceny, které byly v řízení prokázány pouze ve výši 30 000 Kč tak představují plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, tedy jsou bezdůvodným obohacením na straně žalovaného na úkor žalobkyně. Proto soud uložil žalovanému v souladu s § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinnost toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení, avšak jen z přiznané částky 30 000 Kč, neboť i na tyto úroky z prodlení vzniklo žalobkyni právo dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1723 odst. 2 občanského zákoníku, když se žalovaný se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, tak, že poměřoval úspěch a neúspěch účastníků. V řízení byla převážně úspěšná žalobkyně, která byla úspěšná ze 75 % a neúspěšná z 25 %. Proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 50 % z jejích celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, dále z nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 2 x 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění, za 2 úkony spočívající v předžalobní výzvě a žalobě, dále z odměny advokáta dle § 6, § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, dále jen a.t., za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 31. 7. 2025, vyjádření ze dne 3. 10. 2025, a jednání u soudu dne 30. 4. 2025, 4. 8. 2025 a 6. 10. 2025) ve výši 6 x 2 700 Kč, z náhrady hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 6 x 450 Kč dle § 13 a. t., z cestovného za cestku k soudním jednání a zpět ve výši 2 196,48 Kč (dle spotřeby dle doloženého technického průkazu vozidla, vyhláškové ceně paliva a ceně za opotřebení vozidla, délce 1 trasy tam a zpět 80 km), náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 12 x 150 Kč dle § 14 a.t., celkem tedy 25 496,48 Kč. 50 % z této částky pak odpovídá částce 12 748,24 Kč. Proto soud uložil žalovanému právě tuto částku na náhradě nákladů řízení žalobkyni zaplatit, a to v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího právního zástupce.