1 C 19/2025

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem JUDr. Dominikem Židkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa pro zaplacení částky 639 184,95 Kč s příslušenstvím

I. Žaloby, kterými se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 639 184,95 Kč s příslušenstvím, se zamítají.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 335,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v pěti samostatně podaných žalobách domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou měla utrpět v důsledku nepřiměřené délky řízení o úroku z prodlení na dani z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období roku 2014. Konkrétně se jedná o řízení vedená u Okresního soudu v , adresa, (dále jen „okresní soud“ nebo jen „soud“) pod sp. zn. , spisová značka, pro leden 2014, sp. zn. , spisová značka, pro únor 2014, sp. zn. , spisová značka, pro květen 2014, sp. zn. , spisová značka, pro červenec 2014 a sp. zn. , spisová značka, pro říjen 2014. Ve všech těchto věcech žalobkyně požaduje peněžité zadostiučinění ve výši 117 135,63 Kč (v případě ledna 2014) a 130 512,33 Kč (v ostatních měsících), vždy s příslušenstvím, zejména úrokem z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 19. 3. 2025 do zaplacení. Eventuálně navrhla (v řízeních sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, ), aby soud – pokud neshledá důvody pro peněžité zadostiučinění – rozhodl formou konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

2. Žalobkyně tvrdí, že řízení trvalo od rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 24. 10. 2018 až do doručení usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2024, tedy celkem 5 let, 10 měsíců a 2 dny, přičemž podle jejího názoru šlo o věc právně i skutkově jednoduchou, neboť stanovení úroku z prodlení je pouze matematickou operací bez prostoru pro správní uvážení. Za hlavní zdroj průtahů označila nečinnost finančních orgánů v odvolací fázi a prodlevy na straně správních soudů; s odkazem na judikatorní vodítka pro peněžitou satisfakci navrhla základní částku přiměřeného zadostiučinění, navýšenou o inflaci a o koeficient zohledňující (podle jejího názoru) mimořádnou délku a význam věci, a požadovala tudíž poskytnutí peněžité částky.

3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žalob. Uvedla, že ačkoli lze shledat, že odvolací daňové řízení trvalo déle, než je žádoucí, a v tomto rozsahu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, při pohledu na řízení jako celek nelze dovodit nepřiměřenost celkové délky, zejména s ohledem na víceinstančnost a na skutečnost, že řízení probíhalo postupně před čtyřmi orgány veřejné moci. Dále argumentovala, že nejistota, již žalobkyně v řízení mohla pociťovat, se omezovala na to, zda bude prokázán její nepoctivý úmysl při daňových povinnostech, což je okolnost vyvracející domněnku vzniku nemajetkové újmy z důvodu délky řízení. Současně poukázala na relativně nižší význam tohoto řízení pro žalobkyni, neboť úrok z prodlení je pouze příslušenstvím daně a sleduje její osud, a na skutečnost, že žalobkyni již byla v rámci širší daňové kauzy přiznána významná peněžitá kompenzace v podobě úroku z neoprávněného jednání správce daně. Z toho dovozovala, že v posuzované věci plně postačí nepeněžní forma zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva a omluvy.

4. Usnesením okresního soudu ze dne 6. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , se řízení ve věcech vedených u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, podle § 112 odst. 1 o. s. ř. spojila ke společnému řízení, neboť spolu skutkově souvisí a týkají se týchž účastníků, pročež řízení byla nadále vedena pod sp. zn. , spisová značka, . Toto spojení sloužilo výhradně hospodárnosti a neznamená, že by se z hlediska překážek řízení jednalo o jeden nárok; naopak soud respektuje, že ve správním a soudním přezkumu šlo o více individuálních rozhodnutí, nicméně při odškodňovacím posouzení hodnotí průběh jako jeden celek (globální řízení) – k tomu viz body 10 a 24 tohoto rozsudku.

5. Z dokumentu označeného jako „Sdělení výsledku projednání žádosti o náhradu škody žadatelce“ vydaným žalovanou dne 11. 3. 2025 pod č. j. , IBAN, soud zjistil, že Ministerstvo financí projednalo dvanáct žádostí žalobkyně, týkajících se úroku z prodlení na DPH za měsíce leden až prosinec 2014, společně, neboť jsou mezi sebou věcně a procesně úzce provázané. V tomto sdělení výslovně uznala, že v rámci odvolacího daňového řízení došlo k nepřiměřené délce a tím k nesprávnému úřednímu postupu, za což se žalobkyni omluvila. Zároveň však uzavřela, že peněžité zadostiučinění nepřísluší, jelikož v širší daňové kauze byl žalobkyni přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně ve značné výši, a s ohledem na povahu a význam posuzovaného řízení je na místě nepeněžní forma satisfakce ve formě konstatace porušení práva a omluvy.

6. Na nařízeném soudním jednání dne 11. 11. 2025 žalovaná doplnila, že její omluvu (sub 5) lze chápat tak, že celková délka řízení byla nepřiměřená, a že za to se žalobkyni omluvila, když tato délka byla způsobena nepřiměřenou dlouhou dobou odvolacího daňového řízení.

7. Z daňového spisu žalobkyně vedeného , právnická osoba, (ve vztahu k rozhodnutím č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, ), ze spisu , právnická osoba, (ve vztahu k rozhodnutí č. j. , spisová značka, ), ze spisu Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, (dále jen „krajský soud“), sp. zn. , spisová značka, , ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, a ze spisu Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil průběh řízení u jednotlivých správních orgánů a soudů a obsah listin v nich založených.

8. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 20. 10. 2020, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tento soud pravomocně uznal vinnými osoby jednající za žalobkyni i samotnou žalobkyni (právnickou osobu , Jméno žalobkyně, .) ze spáchání trestného činu souvisejícího s daňovými povinnostmi, žalobkyni pak konkrétně za zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku a zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku (ve spojení s § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob). Podle zjištění trestního soudu žalobkyně v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015, s výjimkou července 2015, systematicky uplatňovala v přiznáních k DPH fiktivní přijatá plnění a plnění s věcně neopodstatněně navýšenou cenou u pořizovaných technologií. Jednání probíhalo prostřednictvím řetězce spřízněných společností, které vytvářely zdání reálných obchodních vztahů, a zahrnovalo i účelové navyšování cen technologií. Trestní soud uzavřel, že tímto jednáním došlo ke zkrácení daně a k vylákání nadměrných odpočtů DPH v celkové výši přesahující 55 milionů Kč, čímž byla způsobena škoda České republice. Žalobkyni byl uložen peněžitý trest 2 000 000 Kč, trest zákazu přijímání dotací a subvencí na dobu čtyř let a povinnost společně a nerozdílně s dalšími odsouzenými uhradit poškozenému Ministerstvu průmyslu a obchodu částku 56 129 436 Kč.

9. Ze shromážděných důkazů soud učinil následující skutkový závěr. Věc žalobkyně týkající se úroků z prodlení na dani z přidané hodnoty za rozhodná období byla zahájena doručením platebních výměrů na úrok z prodlení dne 25. 2. 2019. Proti platebním výměrům žalobkyně podala odvolání, o němž bylo odvolacím orgánem (, právnická osoba, ) rozhodnuto dne 20. 10. 2020. Na rozhodnutí odvolacího orgánu navázala správní žaloba ze dne 15. 12. 2020, o níž krajský soud pravomocně rozhodl dne 26. 1. 2022; poté následoval kasační přezkum, když rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne 18. 3. 2024, a celé řízení bylo završeno doručením usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2024. Celková doba trvání řízení ve věci úroku z prodlení (správní řízení, soudní přezkum a řízení před Ústavním soudem) tak činila cca 5 a půl let (bez řízení u Ústavního soudu pak cca 5 let – k tomu viz dále), nicméně byla determinována trestním řízením běžícím (a pravomocně ukončeným) vůči žalobkyni a jejímu jednateli a dalším osobám. Nelze též přehlédnout, že z celkové délky řízení spadá cca 3 roky na soudní řízení před správními soudy, kdy ani v jednom tomto řízení nebyla žalobkyně úspěšná, a tuto délku řízení před správními soudy (a ostatně ani před Ústavním soudem) nelze v kontextu celé věci shledat jako nadstandardní.

10. Po právní stránce soud vycházel z § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení se posuzuje podle toho, zda délka řízení byla s ohledem na konkrétní okolnosti věci přiměřená, přičemž je nutno hodnotit řízení jako celek, včetně navazujících opravných prostředků a soudních instancí (tzv. globální řízení) – srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , spisová značka, (č. 58/2011 Sb. rozh. obč.), též např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. , spisová značka, (správní a soudní fáze tvoří pro účely posouzení jednotu). Soud tedy při hodnocení celkové délky zahrnul řízení před správními orgány a správními soudy, neboť tyto navazují a tvoří z hlediska ochrany práva na projednání věci v přiměřené lhůtě jeden celek. Fázi před Ústavním soudem do celkové doby řízení soud nezahrnul, přičemž to na nařízeném soudním jednání dne 11. 11. 2025 nepožadovala ani žalobkyně, a nadto nejde již o přezkum před správními soudy, ale o řízení před orgánem ochrany ústavnosti.

11. Soud při určení počátku posuzovaného řízení vychází z ustálené judikatury, dle níž je třeba hodnotit konkrétní řízení, v němž došlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu (zde řízení o úroku z prodlení), nikoli širší daňovou kauzu jako celek. V nyní projednávané věci je předmětem řízení úrok z prodlení na dani z přidané hodnoty, nikoli samotné doměření daně; za počátek je proto považováno doručení platebních výměrů na úrok z prodlení dne 25. 2. 2019. 42 Rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 24. 10. 2018, na něž žalobkyně odkazuje, se týkalo doměření daně a představuje předcházející fázi, která není předmětem tohoto řízení.

12. Soud hodnotil kritéria vymezená v § 31a odst. 3 OdpŠk, a to v intencích Stanoviska Nejvyššího soudu , spisová značka, .

13. Nejprve se zabýval složitostí věci. Předmět řízení – úrok z prodlení – má sice povahu aritmeticky determinovaného příslušenství, nicméně v posuzované věci proběhl vícestupňový soudní přezkum, v jehož rámci se uplatnily právní otázky spojené s výkladem daňových předpisů, zejména pokud jde o úroky a běh lhůt. Celkově se složitost věci jeví jako spíše nižší až průměrná, nikoli však zcela marginální.

14. Dále soud posoudil chování žalobkyně. Ta využila dostupných opravných prostředků a nebyly zjištěny okolnosti, že by svým postupem průtahy vyvolala či je významně prohloubila. Využití zákonných prostředků nelze přičítat k její tíži, jak vyplývá i ze Stanoviska , spisová značka, .

15. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, v odvolací fázi před správcem daně došlo k prodlevám, které žalovaná sama uznala a za něž se omluvila (viz sdělení Ministerstva financí ze dne 11. 3. 2025). Soudní fáze probíhaly (z hlediska správního soudnictví) ve standardních lhůtách. V souhrnu však odpovědnost za nepřiměřenost celkové délky nese stát.

16. Dalším kritériem je význam předmětu řízení pro žalobkyni. Předmětem je příslušenství daně – úrok z prodlení – který sleduje osud daně a nepředstavuje zásah do osobní sféry srovnatelný s věcmi rodinného práva či trestního stíhání. Je nutné zdůraznit, že žalobkyně je právnickou osobou, což dále snižuje osobní rozměr sporu. Soud proto uzavírá, že význam předmětu řízení je nepatrný (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž pouhé konstatování přichází v úvahu výjimečně, zejména je-li význam nepatrný). Tento závěr umocňuje skutečnost, že žalobkyně požaduje kompenzaci za dobu, kdy se primárně řešila její povinnost kompenzovat státu důsledky opožděného splnění daňové povinnosti, a že v rozhodné době bylo využito posečkání, které tlumilo průběžné ekonomické zatížení. Po dobu posečkání nevzniká úrok z prodlení, ale pouze úrok z posečkané částky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2017, č. j. , spisová značka, ), který je svou povahou a výší nižší než úrok z prodlení. Tato okolnost mírní negativní dopady průtahů na majetkovou sféru žalobkyně a snižuje intenzitu nemajetkové újmy, aniž by ji zcela vylučovala.

17. Další významnou okolností v širším rámci posuzované věci je, že žalobkyni byla přiznána a vyplacena nezanedbatelná částka na úroku z neoprávněného jednání správce daně (viz rozhodnutí Finančního úřadu pro , adresa, kraj ze dne 7. 8. 2018, č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o úroku z neoprávněného jednání správce daně ve výši 133 999 Kč a rozhodnutí Finančního úřadu pro , adresa, kraj ze dne 1. 11. 2018, č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o úroku z neoprávněného jednání správce daně ve výši 13 418 342 Kč). Tento úrok představuje zákonem předvídaný, paušalizovaný nástroj kompenzace negativních důsledků pochybení správce daně ve vymezených situacích. Skutečnost, že žalobkyně takový úrok v podstatné výši obdržela, odnímá nyní posuzované věci prvek neodčiněné tvrdosti a je relevantní při úvaze, zda k dosažení přiměřené satisfakce je třeba ještě další, peněžité formy zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Soud si je vědom toho, že úrok z nesprávně stanovené daně podle § 254 daňového řádu představuje majetkovou kompenzaci (časovou hodnotu peněz) v situacích nezákonného stanovení daně, přičemž nenahrazuje nemajetkovou újmu podle OdpŠk a není lex specialis k § 31a tohoto zákona. Lze jej však zohlednit při volbě formy a případné výše satisfakce jako již poskytnuté plnění v širší kauze, nikoli však jím odůvodnit odepření ochrany nemajetkových práv. Soud proto tento úrok zohlednil jako další satisfakční prvek při úvaze o formě přiměřeného zadostiučinění, neboť jeho existence významně přispívá k celkovému vyvážení dopadů nepřiměřené délky řízení.

18. Soud při právním posouzení formy přiměřeného zadostiučinění vycházel i z toho, že v pravomocně skončeném trestním řízení byla autoritativně prokázána a deklarována trestná činnost, která se materiálně i časově překrývá s rozhodným obdobím a předmětem sporů o DPH a jejich příslušenství. Ze zjištění trestního soudu plyne, že jednání směřovalo ke zkrácení daňových povinností a k vylákání nadměrných odpočtů DPH v rozsahu, který vyžadoval rozsáhlé dokazování a koordinaci více orgánů a tvořil pozadí daňových řízení, včetně těch, v nichž se žalobkyně domáhá satisfakce za průtahy.

19. Je-li podstata projednávaných věcí příslušenstvím daně – konkrétně úrokem z prodlení – a paralelně bylo prokázáno, že v rozhodné době probíhala trestná činnost cílená na zkrácení daně a vylákání výhod prostřednictvím fiktivních či věcně nadhodnocených plnění, má tato okolnost relevantní korektiv v hodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk a ve volbě formy zadostiučinění. Nejvyšší soud sice zdůraznil, že skutečnost, že se účastník dopustil protiprávního jednání sama o sobě nevylučuje peněžité zadostiučinění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. , spisová značka, ), současně však může ovlivnit význam předmětu řízení pro poškozeného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

20. Pokud jde o složitost věci, spor o úrok z prodlení má obecně rysy aritmeticky determinovaného příslušenství, avšak v daném kontextu nelze pominout, že podkladová daňová problematika byla od počátku spjata se závažnými skutkovými a právními otázkami, jejichž řešení probíhalo v řadě souběžných řízení včetně trestního. Tyto okolnosti nezbavují stát odpovědnosti za přiměřenou délku řízení, avšak jsou významné pro korekce při úvaze o výši či formě satisfakce. Řešení následků jednání, které trestní soud popsal jako organizované a cílené na vylákání výhod na DPH a zkrácení daně ve vysokém rozsahu, vyžadovalo nadstandardní vyšetřovací a rozhodovací úkony a koordinaci více orgánů, což mělo nevyhnutelný dopad na celkovou délku řízení. Nelze však jen z tohoto důvodu upřít poškozenému právo na přiměřenou délku procesu; je třeba tuto okolnost promítnout do přiměřenosti zadostiučinění.

21. Hodnocení významu předmětu řízení pro žalobkyni doplňuje skutečnost, že jde o úrok z prodlení jako příslušenství daně, tedy nárok sledující osud daňové povinnosti, která v rozhodné době nevznikla standardně, ale byla spojena s jednáním kvalifikovaným trestním soudem jako protiprávní. Úrok z prodlení má sankčně-reparační povahu a představuje náklad logicky spojený s opožděným splněním daňové povinnosti; v tomto kontextu je zásah do osobní sféry žalobkyně omezený. To neznamená, že by stát mohl průtahy omlouvat, ale při volbě formy satisfakce je nutné zohlednit kolizi hodnot – na jedné straně právo na přiměřenou délku řízení, na druhé straně okolnosti daňové kauzy. Další korektivy představuje skutečnost, že žalobkyni byly v širší kauze poskytnuty majetkové kompenzační nástroje (zejména úrok podle § 254 daňového řádu) a že ekonomické dopady byly tlumeny posečkáním.

22. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci soud konstatuje, že v odvolacím řízení před , právnická osoba, došlo k prodlevám, což žalovaná sama uznala. Tyto prodlevy se promítly do nepřiměřené délky řízení. Současně nelze přehlédnout, že část trvání řízení byla dána víceinstančností a objektivní složitostí věci, vyplývající z rozsahu skutkových zjištění a souběžných řízení. Tyto okolnosti oslabují význam argumentu, že průtahy byly jediným zdrojem újmy.

23. K tvrzení žalobkyně stran nenaplnění výjimky pro tzv. souběžná řízení ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu lze dát žalobkyni za pravdu, že test Nejvyššího soudu pro tzv. souběžná řízení (jeli rozhodnutí v jednom určující pro výsledek v druhém) u jednotlivých úrokových výměrů na DPH zpravidla není naplněn; to však neznamená, že se újma automaticky násobí – o formě a případné výši satisfakce rozhodují korektivy § 31a odst. 3 OdpŠk.

24. Na podkladě uvedených kritérií má soud za nutné uzavřít, že celková délka „globálního řízení“ (cca 5 let) byla nepřiměřená ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, a že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod).

25. K formě zadostiučinění soud uzavírá, že po zvážení všech kritérií (§ 31a odst. 3 OdpŠk a související judikatura) a s přihlédnutím k již poskytnuté omluvě žalované (§ 14 OdpŠk), k nepatrnému významu předmětu řízení (příslušenství daně), k plynulosti soudních fází (bez excesivních period nečinnosti), k posečkání tlumícímu ekonomické dopady, k úroku podle § 254 daňového řádu a k trestněprávním souvislostem celé kauzy dospěl k závěru, že přiměřenou formou zadostiučinění je konstatování porušení práva a omluva, kterou již poskytla žalovaná žalobkyni (sub 5 a 6). Soud si je vědom metodiky , spisová značka, která předpokládá stanovení základní částky a její korekce podle zákonných kritérií. V nyní posuzované věci by však aplikace této metodiky – při zohlednění všech korektivů – vedla k závěru, že výsledná částka by byla zcela marginální. Korektivy jsou mimořádně významné: poškozenou je právnická osoba, předmětem řízení je příslušenství daně s omezeným dopadem na osobní sféru, ekonomické dopady byly tlumeny posečkáním a úrokem dle § 254 daňového řádu, žalovaná poskytla omluvu a složitost věci byla zvýšena souběžným trestním řízením. Tyto okolnosti společně odůvodňují volbu nepeněžní formy satisfakce, která dostatečně naplňuje preventivní i kompenzační funkci, zatímco peněžní plnění by neplnilo žádný reálný kompenzační účel.

26. Soud zdůrazňuje, že mimosoudní omluva poskytnutá žalovanou v předběžném projednání by v určitých specifických situacích nebránila soudu, aby – nepřizná-li finanční satisfakci – sám vyslovil porušení práva poškozeného ve výroku svého rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. , spisová značka, : „Uložení poskytnutí omluvy či konstatování porušení práva není vyloučeno dokonce ani v případě, že příslušný úřad již určitou omluvu poškozenému poskytl či sám porušení práva poškozeného konstatoval, avšak to jen tehdy, jestliže dojde soud k závěru, že formulace či konkrétní okolnosti poskytnutí omluvy či konstatování porušení práva nejsou adekvátní satisfakcí za utrpěnou újmu (a to i s přihlédnutím k celému obsahu stanoviska a kontextu, v jakém bylo přijato, zejména ve vazbě na obsah žádosti poškozeného).“ V nyní posuzované věci však soud shledal, že již poskytnutá omluva ze strany žalované, zopakovaná na nařízeném soudním jednání dne 11. 11. 2025, dostatečně naplňuje preventivní i kompenzační funkci zadostiučinění, když soud shledal formulaci i okolnosti poskytnuté omluvy jako adekvátní.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 335,30 Kč. Náklady žalované tvoří paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za osm úkonů právní služby ve výši 300 Kč za každý úkon, celkem 2 400 Kč. Jedná se o písemná vyjádření k žalobám vedeným pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, , dále o písemné vyjádření k výzvě soudu – souhlas s rozhodnutím bez jednání, a o přípravu na jednání a účast na jednání dne 11. 11. 2025. Soud dále přiznal žalované náhradu cestovních výdajů za použití motorového vozidla při cestě z , adresa, a zpět dne 11. 11. 2025, a to na základě předchozího souhlasu soudu. Výpočet byl proveden podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při základní sazbě náhrady 5,80 Kč/km, průměrné ceně pohonných hmot 35,80 Kč/l a průměrné spotřebě 7,0 l/100 km (soud vycházel z Osvědčení o registraci vozidla , Anonymizováno, předloženém žalovanou), přičemž vzdálenost cesty tam a zpět činila 233 km. Náklady na benzín činily 583,90 Kč, amortizace 1 351,40 Kč, celkem tedy 1935,30 Kč. Celková výše nákladů žalované tak činí 4 335,30 Kč.