10 C 173/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky advokátka se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o stanovení výživného

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni od 1. 9. 2024 výživné ve výši 10 700 Kč měsíčně, splatné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 5. 12. 2014 č. j. , spisová značka, ve výroku

II.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému placení výživného od 1. 9. 2024 také v částce dalších 1 300 Kč měsíčně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 ve výši 78 100 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně 78 % nákladů řízení, konkrétně částku 57 220 Kč.

1. Předmětem řízení podle žaloby podané 11. 9. 2024 byl požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému jako jejímu otci platit žalobkyni od 1. 9. 2024 výživné 12 000 Kč měsíčně (původně žalobkyní ne zcela konkrétně vymezených 20 % z průměrného měsíčního příjmu žalovaného, o kterém žalobkyně usuzuje, že činí cca 55 000 Kč čistého). Žalobkyně vylíčila, že o výživném bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. , spisová značka, (pravomocný od 3. 1. 2015) tak, že při určené střídavé péči rodičů o tehdy nezletilou žalobkyni měl žalovaný na výživu žalobkyně přispívat částkou 1 250 Kč měsíčně. Po dovršení zletilosti (26. 3. 2021) začala žalobkyně žít sama (resp. se svým přítelem, který k ní nemá vyživovací povinnost a přispívá mu na společné bydlení) a žalovaný jí začal platit výživné 5 500 Kč měsíčně. Žalobkyně je od 1. 9. 2024 studentkou druhého ročníku maturitního oboru Strojírenství, předtím dokončila učební obor optička; studium je denní, žalovaná se tak není schopna sama živit. Krom toho jí byla v roce 2018 diagnostikována OCD (obsedantně kompulzivní porucha), žalobkyně nadále užívá léky a s uvedenou diagnózou je pro ni obtížné (takřka nemožné) najít si brigádu. Matka žalobkyně poskytuje žalobkyni 4 500 Kč měsíčně, avšak žalovaný počínaje červencem 2024 dal žalobkyni pouze část výživného, a pokud jej žalobkyně informovala o tom, že bude ve studiu pokračovat, a požádala ho o placení výživného, pak se nevyjádřil, kolik bude žalobkyni pravidelně přispívat, žalobkyně tak nemá žádnou jistotu a nepodařilo se jí s žalovaným se dohodnout. Rozhodnutí o podání žaloby nebylo pro žalobkyni jednoduché, avšak vycházela i ze zkušenosti, že se i její starší sestra , jméno FO, v roce 2015 musela vůči žalovanému domáhat výživného domáhat soudně.

2. Žalovaný od počátku řízení s žalobou nesouhlasil, zejm. v úvodu řízení v plném rozsahu. Poukázal na to, že jeho vyživovací povinnosti vůči žalobkyni již zanikla s ohledem na to, že žalobkyně opakovaně studuje školu stejného stupně, aniž by např. pokračovala maturitní nástavbou k již vystudovanému oboru. Nejprve neúspěšně studovala obor Cestovní ruch, opakovala první ročník, poté studium nedokončila. Po absolvování učebního oboru optik začala od počátku studovat obor Strojírenství, v němž jí bylo pouze umožněno nastoupit do druhého ročníku. Žalobkyně přitom ještě v srpnu 2024 neměla jasno o svém dalším studiu, jeho zahájení se dle žalovaného jeví jako účelové jednání, nikoliv jako řádná a cílená příprava na výkon budoucího povolání. Podle žalovaného žalobkyně již potřetí studuje ve stejném stupni vzdělávání, navíc žalovanému o jejích studijních výsledcích není nic známo, žalobkyně jej neinformuje. Namísto snahy o domluvu s žalovaným či deklarování své vlastní snahy o alespoň částečné zajištění svých potřeb žalobkyně žalobkyně ukončila s žalovaným veškerou komunikaci, a to i domlouvání o výši výživného, a bez dalšího podala žalobu, což žalovaného velmi mrzí, neboť se mu jeví, že vztah žalobkyně k žalovanému je spjatý pouze s finančními částkami od žalovaného. Žalovaný přitom má zájem na vztahu se žalobkyní, a to nikoliv pouze ve formě posílání peněz. Za dané situace tak žalovaný považuje v řízení uplatněný nárok žalobkyně rozporný s dobrými mravy. Žalobkyně se již zcela osamostnila, žije ve společné domácnosti se svým přítelem.

3. Žalobkyně k námitkám žalovaného prostřednictvím své zástupkyně, příp. vlastním vyjádřením (č. l. 84) vylíčila, že v průběhu doby od 1. 9. 2018 do 30. 6. 2021 byla studentkou maturitního oboru Cestovní ruch, již 1. 4. 2019 jí však byla diagnostikována OCD, ambulantně léčila se u , právnická osoba, a docházela k psycholožce , tituly před jménem, , jméno FO, a byla pod silnou medikací, následně byla hospitalizována na dětském psychiatrickém oddělení v , adresa, . Následně se sice její stav stabilizoval, avšak dosud užívá jeden druh léku (Zoloft). V důsledku uvedeného pak jednak opakovala první ročník maturitního studia, dále druhý ročník nedokončila s ohledem též k tomu, že výuka probíhala distančním způsobem kvůli pandemii Covid 19, studium touto formou žalobkyni i v kombinaci s OCD nevyhovovalo, nezvládla jej. Na posledně uvedené téma žalobkyně sama tvrdila, že již v říjnu 2020 kvůli hrozbě distanční výuky se jí začala zhoršovat psychika, k dalšímu zhoršení pak došlo při zavedení distanční výuky od listopadu 2020 (navíc „doma bylo dusno a rodiče se hádali, nebyla možnost se někam schovat“), k čemuž se od prosince 2020 připojil strach o blízké žalobkyně (včetně babičky, která byla krátce po léčbě rakoviny); distanční výuka probíhající i nadále až do května 2021 přinášela dle žalobkyně nedostatečné probrání obtížné materie, s online připojením měli část problémy i učitelé, někteří z nich používali odlišné komunikační prostředky, žalobkyně měla problém udržet pozornost; psychika žalobkyně se zhoršovala, v únoru 2021 dle ní až natolik, že každou noc usínala z hysterickým brekem a až vyčerpáním z něj, v březnu 2021 měla znovu nutkání se sebepoškozovat, ale v té době jí pomáhal již přítel. Po ukončení léčby na dětské ambulantní psychiatrii po dosažení zletilosti si měla na doporučení najít psychiatra pro dospělé, avšak nepřistoupila k tomu pro svoji zhoršenou důvěru po zkušenostech s předchozí lékařkou , právnická osoba, , nesedl jí ani v dubnu 2021 oslovený psychiatr , tituly před jménem, , jméno FO, , proto jí léky předepisovala obvodní lékařka. Od 1. 9. 2021 začala studovat učební obor „optik, jemný mechanik“ na shodné škole, tento naprosto úžasným způsobem zvládla, proto byla motivována učiteli i rodinou k navazujícímu maturitnímu oboru strojírenství, kam s ohledem na výsledky v učebním oboru byla přijata rovnou ke studiu ve 2. ročníku. Jde přitom o technický obor zaměřený na práci s technikou, obor navazuje na obor učební a rozšiřuje pracovní uplatnění žalobkyně v oboru strojírenství. Žalobkyně má představu, že po úspěšném absolvování uvedeného oboru bude pracovat jako odborník na CNC strojích, např. ve společnosti , právnická osoba, , adresa, . Vedle toho žalobkyně zdůraznila, že se vždy snažila obstarat si různé brigády (takto vykonávala pomocné práce či práce pokladní v , právnická osoba, , v , právnická osoba, ), od podzimu 2024 si vedle denního studia přivydělává jako brigádnice v knihkupectví , právnická osoba, s výdělkem 1,5-2 tisíce Kč měsíčně; nikdy však nedosáhla takového příjmu, ze které by si byla schopna zajistit obživu.

4. V závěrečném návrhu žalobkyně shrnula, že v řízení byla prokázána návaznost i vhodnost aktuálně studovaného maturitního oboru po absolvovaném oboru učebním. Byť žalobkyně de facto bez výsledků strávila před učebním oborem tři roky studiem maturitního oboru, pak bylo ale poukázáno na vliv zdravotního stavu žalobkyně a komplikací, které obecně pro školní a studijní aktivity a povinnosti žákům a studentům přineslo období pandemie Covid 19, která zasáhla do života i odolnějších žáků a studentů, natož vůči žalobkyni, která do období pandemie vstoupila psychicky oslabená v důsledku diagnózy OCD a porozvodové situace rodičů (střídavá péče ohledně žalobkyně). Uvedené tři roky studia původního maturitního oboru lze však považovat za nahrazené dalším počínáním žalobkyně, která řádně absolvovala učební obor a nastoupila přímo do 2. ročníku maturitního oboru. Případný druhý ročník nedokončený na původním maturitním oboru je nutné připisovat psychickým potížím žalobkyně, která díky nim nezvládla distanční studium. Proto i nyní je namístě žalobkyni vyhovět v nároku na výživném, přičemž je nutné zohlednit výši zjištěných příjmů žalovaného.

5. Žalovaný v závěrečném návrhu prioritně požadoval zamítnutí žaloby s odkazem na předchozí přednesy. Zdůraznil opakované studium stejného stupně po neúspěšném studiu oboru cestovní ruch. V řízení byla vyvrácena tvrzení žalobkyně o průběhu studia druhého ročníku tohoto oboru, neboť v lékařských zprávách např. z ledna a března 2021 (když o tomto období žalobkyně v tvrzeních líčila výrazně zhoršení psychický stav) jsou zaznamenány postoje samotné žalobkyně, že se cítí dobře a nic ji netrápí. Zhoršený prospěch podle údajů v lékařských zprávách zmiňovala jako zdroj starostí pouze matka žalobkyně. Podle žalovaného tak neúspěšný pokus o studium 2. ročníku oboru cestovní ruch nebyl způsoben zdravotním stavem žalobkyně (OCD), ale tím, že se žalobkyně řádně nepřipravovala na studiu (měla na konci školního roku 6. nedostatečných); uvedené období se navíc týká doby, kdy se žalobkyně po nabytí zletilosti odstěhovala k příteli, nebydlela s rodiči, a tudíž na nic nemohl být vyvíjen žádný tlak ze soužití s nimi. Pro případ, že by soud žalobkyni v nároku na výživném vyhověl, zdůrazňoval žalovaný, že tzv. vniveč nepřišel jen jeden školní rok studia žalobkyně (neukončený druhý ročník), nýbrž i další školní rok – opakovaný první ročník, který byl znehodnocen tím, že žalobkyně následně nedokončila 2. ročník. Žalovaný se tak domáhal zohlednění toho, aby žalobkyni na nynější dobu tří let maturitního studia bylo výživné určeno pouze na dva roky, případně výše měsíčního výživného (pro období celého tříletého studia) byla stanovena tak, aby reflektovala úvahu žalovaného o tom, že žalobkyni by mělo výživné příslušet již jen po dobu dvou let od 1. 9. 2024. Konečně žalovaný vyzdvihl, že žalobkyně je sama schopna si přivydělat okolo 4 000 Kč měsíčně, což by mělo být ve výši výživného zohledněno.

6. Na základě provedeného dokazování listinnými důkazy zjistil soud níže uvedené dílčí skutkové okolnosti.Z rozsudku zdejšího soudu č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci 3. 1. 2015, bylo zjištěno, že na posledy bylo o výživném mezi povinným – žalovaným a oprávněnou – žalobkyní rozhodnuto citovaným rozsudkem tak, že i pro účely rozvodu manželství rodičů žalobkyně bylo v rámci úpravy poměrů tehdy nezletilé žalobkyně (věk necelých 12 let) stanoveno, že žalovaný byl povinen platit výživné na žalobkyni ve výši 1 250 Kč měsíčně, na staršího bratra žalobkyně , jméno FO, (nar. , datum, ) pak částku 1 400 Kč měsíčně, přičemž ovšem obě děti byly ve střídavé péči rodičů a i matce (, právnická osoba, ) bylo proto stanoveno výživné (950 Kč měsíčně na žalobkyni a 1 050 Kč měsíčně na syna , jméno FO, ). Dále bylo z odůvodnění citovaného rozsudku zjištěno, že žalovaný měl tehdy příjem 23 315 Kč čistého měsíčně, matka žalobkyně 17 721 Kč měsíčně. Pro účely rozhodnutí o úpravě poměrů obou dětí soud zadal znalecký posudek z oboru pedopsychologie, v rámci něhož se znalec vyjadřoval i k otázce rozdělení dětí do odlišných výchovných prostředí (což si děti kategoricky nepřály), dále variantu výlučné péče matky s častým stykem dětí s otcem oproti variantě střídavé péče rodičů. Dále bylo z odůvodnění rozsudku zřejmé, že děti se v rámci opakované komunikace s jejich opatrovníkem vyjadřovaly tak, že se situace mezi rodiči neustále zhoršuje, hádají se, proto děti vyjadřovaly přání, aby se již vše vyřešilo, zároveň nechtěly být od sebe oddělovány.

7. Pokud jde o průběh studia žalobkyně, bylo soudem zjištěno z dále uvedených potvrzení, zpráv a rozhodnutí následující. Podle potvrzení , právnická osoba, se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, (dále jen „Škola“) byla žalobkyně žákyní od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2021 v maturitním oboru Cestovní ruch, který studovala formou denního studia. Od 1. 9. 2021 do 30. 6. 2024 studovala na Škole učební obor Jemný mechanik – optik (rovněž denní formou studia), který si vybrala po opakovaném neúspěšném studiu maturitního oboru Cestovní ruch (zpráva Školy z 21. 1. 2025, č. l. 54). V 1. ročníku oboru Cestovní ruch žalobkyně neprospěla z matematiky, proto jí bylo umožněno opakování ročníku. Ve 2. studijním ročníku (pozn. soudu – již školní rok 2020/2021) žalobkyně již 1. pololetí měla 3 předměty neklasifikovány, z jednoho měla nedostatečnou, přičemž k uvedenému dle Školy velice přispěla epidemie onemocnění Covid 19; na konci tohoto školního roku žalobkyně neprospěla a z toho důvodu (6 x nedostatečná) jí bylo studium k 31. 8. 2021 ukončeno. Učební obor Jemný mechanik a optik pak žalobkyně řádně studovala a úspěšně absolvovala (zpráva Školy z 21. 1. 2025 a 11. 3. 2025, č. l. 54 a 101, vysvědčení o závěrečné zkoušce, kterou žalobkyně absolvovala k datu 13. 6. 2024 ve všech okruzích s prospěchem výborným, č. l. 63), čímž splnila podmínky pro přijetí do vyššího – maturitního oboru Strojírenství a již jeho 2. ročníku, a to právě vzhledem k výborným studijním výsledkům a prospěchu v učebním oboru (zpráva Školy z 11. 3. 2025, č. l. 101). Konkrétně dne 28. 8. 2024 byla žalobkyně fakticky přijata do 2. ročníku maturitního oboru Strojírenství k datu 1. 9. 2024 na téže Škole (rozhodnutí z uvedeného data, č. l. 3, zpráva Školy z 11. 3. 2025). Uvedený obor pak žalobkyně řádně studuje v průběhu celého soudního řízení (potvrzení Školy o studiu ze dne – již před podáním žaloby – 2. 9. 2024, č. l. 4, dále viz níže uvedená zjištění z pozdějších zpráv Školy). Maturitní obor Strojírenství věcně a tematicky navazuje na učební obor Jemný mechanik – optik, tedy žalobkyně věcně a tematicky pokračuje ve svém studiu a od 1. 9. 2024 si rozšiřuje kvalifikaci tím, že byla přijata do 2. ročníku oboru Strojírenství (zpráva Školy z 21. 1. 2025, č. l. 54). Mezi shodné předměty v návaznosti na předchozí učební obor patří např. strojírenská technologie, technická dokumentace, stavba a provoz strojů, technická mechanika, všeobecné předměty; v maturitním oboru jsou však uvedené předměty probírány ve větším rozsahu a do větší hloubky, připravují žáky na výkon manažerských pozic, nikoli pouze dělnických. Učební obor Jemný mechanik – optik má jen jeden cizí jazyk oproti oboru maturitnímu, má jinou organizaci praxe. Škola každopádně nenabízí nástavbové studium (vše předešle uvedené viz zpráva Školy z 11. 3. 2025, č. l. 101). Podle Školy žalobkyně aktuálně patří ke studentům, kteří nijak nevybočují z běžného průměru; do školy chodí pravidelně, absence za 1. pololetí školního roku 2024/2025 činila 69 řádné omluvených hodin (oproti třídnímu průměru 59 hodin na žáka), přičemž absence často bývala způsobena její únavou z pracovního zápřahu po školním vyučování, neboť si musí nedostatek financí na živobytí osobně řešit prací na odpoledních směnách. Přesto její školní prospěch je dle Školy vynikající, kdy v 1. pololetí měla celkový průměr 1,77 (pouze 2 předměty hodnocené stupněm 3, jinak vše 1 a 2), zároveň ke studiu přistupuje zodpovědně a řádně plní své povinnosti (zpráva Školy z 31. 1. 2025, č. l. 71).

8. Ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, , ambulance , právnická osoba, a dorost se sídlem , adresa, , , adresa, bylo soudem zjištěno, že 1. 4. 2019 zde byla žalobkyně vyšetřena na vlastní žádost pro dlouhodobě trvající úzkostné projevy typu nutkavých myšlenek, které se v době uvedeného prvotního vyšetření objevovaly každodenně (pocity žalobkyně, že se stane nějaké neštěstí, zejm. někomu v rodině, pokud žalobkyně něco neudělá či např, nezkontroluje, žalobkyni to působilo i problémy s usínáním), anamnesticky již kolem 10. roku věku (tj. kolem roku 2013, kdy proběhl rozvod rodičů, přičemž před ním již byla situace v rodině neuspokojivá a pro žalobkyni přinášela vleklé stresy). Lékařkou bylo zaznamenáno i to, že žalobkyně v době prvotního vyšetření byla studentkou 1. ročníku SŠ, byla zde spokojená. Lékařka u žalobkyně diagnostikovala obsedantně kompulsivní poruchu (OCD), nasadila medikaci, a to i na noc, kontrolu určila na květen 2019. Podle zprávy téže lékařky z 10. 7. 2019 byl termín kontroly z kapacitních důvodů přesouván (konkrétně z 10. 7. na 15. 7. 2019). , jméno FO, zprávou vyžádanou pro soudní řízení od uvedené lékařky soud zjistil, že žalobkyně byla v této ambulanci vedena pro zmíněnou diagnózu (spolu s posttraumatickou stresovou poruchou) od 1. 4. 2019 do 25. 11. 2019.

9. K datu 18. 11. 2019 vystavila tehdejší praktická lékařka žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, pro žalobkyni poukaz (a to po telefonické domluvě) na přijetí k hospitalizaci na dětském psychiatrickém oddělení – č. l. 60 p. v. (to s odůvodněním, že od dubna 2019 byla žalobkyni několikrát měněna medikace předepsaná , právnická osoba, , medikace byla žalobkyní vysazena 15. 11. 2019). Ze zdravotnické dokumentace a propouštěcí zprávy vystavené ohledně žalobkyně Krajskou nemocnicí , adresa, , a. s., Nemocnice , adresa, , LS dětská psychiatrie soud zjistil, že žalobkyně zde skutečně byla hospitalizována následující den po doporučení ze strany praktické lékařky, tj. od 19. 11. 2019 až do 13. 12. 2019, kdy byla propuštěna do péče ambulantní. Důvodem pro přijetí k hospitalizaci bylo výše uvedené doporučení praktické lékařky k nastavení medikace a ke stabilizaci stavu pro OC symptomatiku. Hlavní diagnózou žalobkyni byla stanovena smíšená OCD a depresivní symptomatika u disponované slečny, anam. tendence k sebepoškozování v zátěži. Ve zprávě bylo popsáno, že žalobkyni byla od dubna 2019 při léčení pro projevy OCD a pro stále rozkolísaný psychický stav postupně nasazena různá antidepresiva, která žalobkyně 15. 11. 2019 náhle vysadila v obavě ze škodlivosti léků. V předchozí anamnéze byl určen významný podíl vleklého a bouřlivého rozvodu rodičů, což žalobkyni velmi poznamenalo (poprvé se nutkavé myšlenky a kompulzivní jednání u ní objevily asi v 10letech, spontánně pak po roce odezněly, znovu se nemoc projevila po nástupu na střední školu). Aktuálně se obsese a kompulze objevují ve vlnách, zvýšeně ve stresových situacích; z detailnějšího rozboru situace s žalobkyní odborný personál nemocnice došel k závěru, že onemocnění se zvýšeně projevuje v domácím prostředí v kontaktu s otcem, který žalobkyni často stresuje. V průběhu hospitalizace žalobkyně vyjadřovala spokojenost s terapií, avšak naléhala na její propuštění z hospitalizace. Byly s ní podrobně probrány efekty i nežádoucí účinky konkrétní medikace, jakož i nutnost jejího užívání, propuštěna byla za doprovodu otce, bylo doporučeno pokračovat v psychoterapii (když od září 2019 žalobkyně docházela na psychoterapii k , tituly před jménem, , jméno FO, ) příp. i rodinnou terapii. Mezi doporučenými přístupy (zjevně ve vztahu od rodičů směrem k žalobkyni) byly uvedeny dostatek pozornosti, komunikace, laskavá důslednost ve výchově, snaha o řešení věcí v klidu a nevytváření zbytečných napětí a konfliktů.

10. Následně v souladu s propouštěcí zprávou z hospitalizace byla žalobkyně přijata do Ambulance dětské psychiatrie výše uvedené Nemocnice , adresa, . Ze zpráv této ambulance vystavených v době od 13. 1. 2020 do 23. 3. 2021 primářkou , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že při kontrolním vyšetření 13. 1. 2020 matka žalobkyně uváděla, že psycholožku ještě nekontaktovaly, avšak udělají to. Matce se žalobkyně jevila o něco veselejší a spokojenější, a žalobkyně subjektivně uváděla, že se má dobře a postupně se snaží odbourávat jednotlivé rituály. Matce byla znovu doporučena jednak rodinná terapie, dále pokračování v psychoterapeutické péči o žalobkyni. K 1. 7. 2020 se na kontrolu žalobkyně dostavila s otcem, podle něhož byla v pohodě (až na „pubertu“), žalobkyně se cítila dobře a dala najevo, že o psychoterapii nemá zájem („neb nemá moc co řešit“). 12. 10. 2020 na kontrole prezentovala matka žalobkyně, že je to s žalobkyní dobré (i když je občas „puberťák – odmlouvá a špulí se“), žalobkyně sama prezentovala, že OCD je v pohodě, nemá příznaky, dobře zvládala snížení léků, ale od začátku školy má trochu úzkosti, občas pláče; opět jí byla doporučena individuální psychoterapie vzhledem k nárůstu úzkosti, matka se žalobkyní uvedly, že se na ni objednají. K datu 11. 1. 2021 matka žalobkyně na kontrole prezentovala, že stav žalobkyně je docela dobrý, tráví čas hodně s novým přítelem, zdá se spokojená, dle matky školu zvládá. I žalobkyně uvedla, že se má dobře, je spokojená, OCD nemá, nic ji netrápí, ráda by vysadila léky. Lékařkou však bylo doporučeno dále užívat nastavenou medikaci. K 23. 3. 2021 žalobkyně při kontrole opakovala, že je spokojená a nic ji netrápí; matka však prezentovala, že žalobkyni příliš nevyhovuje distanční výuka, takže se jí horší prospěch (což ale dle matky trápí více ji, než žalobkyni). Žalobkyně postupně snižovala dávky medikace, nicméně matce bylo doporučeno, aby žalobkyně v jejím užívání pokračovala. Dále byla žalobkyně odkázána již na psychiatrickou ambulanci pro dospělé (, tituly před jménem, , jméno FO, ), zjevně pro dosažení zletilosti k 26. 3. 2021.

11. Ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, , klinické psycholožky v , adresa, má soud za prokázané, že žalobkyně do ambulance klinické psychologie docházela od srpna 2019 do března 2020, kdy se zároveň léčila pro symptomatiku OCD a sebe poškozování.

12. Prostřednictvím dokladů o přijatých platbách v částkách po 550 Kč (č. l. 85-88) doložila žalobkyně, že takové částky vynaložila za online poradenství (konzultace) u subjektu , právnická osoba, . ohledně svých psychických potíží v době od 19. 4. 2022 do 14. 6. 2022, a to v osmi případech.

13. Jinak ze zprávy pozdější obvodní lékařky žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (č. l. 112) soud zjistil, že v období po ukončené hospitalizaci na oddělení dětské psychiatrie Nemocnice , adresa, do června 2021 (období, do kterého spadá neúspěšné studium maturitního oboru Cestovní ruch) žalobkyně obvodní lékařku navštívila v několika případech, přičemž v dokumentaci praktické lékařky není zaznamenáno, že by si žalobkyně stěžovala na zhoršení psychického stavu, žádnou léčbu s tím související praktická lékařka nepředepisovala. Nicméně v říjnu 2020, dále v lednu a březnu 2021 praktická lékařka obdržela výše uvedené zprávy z kontroly v dětské psychiatrické ambulanci, z níž bylo též patrné užívání konkrétní medikace na léčbu depresí a úzkostí.

14. Žalobkyně doložila, že si byla schopna při současném studiu maturitního oboru Strojírenství přivydělat brigádami, podle výplatních pásek vystavených společností Internet – , právnická osoba, . byl příjem žalobkyně v čistém za říjen 2024 v částce 2 951 Kč, za listopad 2024 v částce 4 723 Kč, za prosinec 2024 v částce v částce 2 369 Kč.

15. Výtisky informací z webových stránek společnosti , právnická osoba, . doložil žalovaný, že uvedená společnost (o níž žalobkyně zmiňovala, že by mohla být jejím budoucím zaměstnavatelem) inzerovala v březnu 2025 nabídky pracovních pozic seřizování přesného CNC stroje (s požadavky ohledně dosaženého vzdělání i jen SOU – vzdělání technického směru) nebo laboranta – jemná mechanika, optika (rovněž zde s postačujícím jen středoškolským – nematuritním – vzděláním technického zaměření, ideálně optik, jemný mechanik).

16. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného , právnická osoba, , IČO: , IČO, (č. l. 14, č. l. 96-97 p. v.) soud zjistil, že žalovanému byl od dubna 2024 do září 2024 vyplácen čistý měsíční příjem v průměru 56 893 Kč, přičemž ve složkách mzdy (platu) vyplácených za období delší než 1 měsíc bylo po uvedenou dobu žalovanému vyplaceno ještě celkem 11 579 Kč. Resp. za období od března 2024 do února 2025 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 56 439 Kč a za toto období vyplacené složky mzdy, poskytované za delší než měsíční období, činily celkem 23 505 Kč. Žalovaný od roku 2024 neuplatňuje daňové zvýhodnění na děti.

17. Z přepisu SMS zpráv mezi účastníky soud zjistil, že žalobkyně dne 4. 8. 2024 komunikovala s žalovaným, kdy jej po oslovení „ahoj“ informovala, že bude pokračovat ve studiu, pokud budou volná místa, což zatím sama neví, ani neví, kdy to vědět bude. Omlouvala se za to, že píše až nyní, což odůvodňovala tím, že „byli s Márou“ na dovolené v Turecku, kde mají drahý tarif, žalobkyni zároveň z nějakého důvodu nefunguje messenger. Dále zmínila, že jí přes prázdniny „běží ještě status studenta“ proto požádala žalovaného o zaslání „penízků“ za červenec, za což poděkovala. , jméno FO, sdělila, že s Márou je vše v pořádku. Dne 29. 8. 2024 se žalovaný žalobkyně po oslovení „ahoj Johanko“ ptal, jak vlastně v Turecku bylo a zmiňoval, že mu ani neposlala fotografii – např. na WhatsApp. Žalobkyně odpovídala 2. 9. 2024 mj, tak, že ji přijali do 2. ročníku na oboru Strojírenství, kde nakonec bylo místo, a avizovala, že potvrzení o studiu (když ke zprávě připojila rozhodnutí o přijetí) ještě od školy obdrží.

18. Ze zprávy mediátorky , tituly před jménem, , jméno FO, (kterou soud v řízení ustanovil pro první setkání účastníků s ní, když setkání jim nařídil před konáním prvního jednání) vyžádané po zproštění mlčenlivosti mediátorky oběma účastníky soud zjistil, že přes zproštění mlčenlivosti mediátorka nechtěla hodnotit chování účastníků, aby neporušila zásady nestrannosti a nezávislosti (§ 8 zákona o mediaci) a důvěrnosti, na kterých je mediace postavena. Setkání před mediátorkou proběhlo v délce 3 hodiny, přičemž mediátorkou vylíčený postoj účastníků byl de facto odrazem jejich stanovisek známých soudu ze samotného řízení. I před mediátorkou žalovaný prezentoval, že žalobkyně již dostudovala výuční obor, on nepovažuje za nutné studium dalšího oboru, a tudíž ji nechce přispívat; před mediátorkou byl ochoten bavit se o nějaké podpoře pouze tehdy, že žalobkyně mu zaplatí výdaje za advokáta – když zahájila soudní řízení, a dále tehdy, pokud s ním bude komunikovat běžně, nikoli prostřednictvím soudního řízení; rovněž prezentoval názor, že žalobkyně by si měla na studium vydělat. Žalobkyně naopak s ohledem na to, že si uvědomila, že by měla větší šanci na trhu práce po absolvování maturitního studia, se rozhodla studovat dále. Také se domnívá, že bez maturitního oboru je v její branži těžší uplatnit se jako žena; má za to, že má nárok na podporu od žalovaného.

19. Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odstavce 2 téhož ustanovení předchází vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce 2 je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Krom toho lze z ustanovení § 923 o. z. dovodit, že změní-li se poměry, může soud na návrh (zde de facto návrh žalobkyně) změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro zletilé dítě.Podle § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle odst. 2 téhož ustanovení po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení.Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

20. Na základě dílčích skutkových zjištění z provedených důkazů a po jejich posouzení dle citované právní úpravy soud dospěl k dále uvedenému skutkovému a právnímu závěru.

21. Žalobkyně se domáhá na žalovaném od 1. 9. 2024 placení výživného 12 000 Kč měsíčně. S ohledem na to, že je dosud platné a účinné poslední rozhodnutí o výživném (viz odst. 6 odvodnění), posoudil soud návrh žalobkyně jako de facto nárok na zvýšení výživného, resp. každopádně výrokem I. (druhá věta) pro právní jistotu změnil (po závěru o opodstatněnosti žaloby) citované rozhodnutí (§ 163 o. s. ř., § 923 o. z.).

22. Soud v prvé řadě vyhodnotil, že současným typem studia žalobkyně pokračuje ve smysluplné studijní přípravě pro své pracovní uplatnění, když si zvyšuje kvalifikaci maturitním studiem po ukončeném učebním oboru, přičemž tematicky a obsahově spolu oba obory blízce souvisejí (viz zjištění ze zprávy Školy – odst. 7 odůvodnění o tom, že obor Strojírenství věcně a tematicky navazuje na učební obor Jemný mechanik – optik). Provázanost oboru oborů se pak projevu i v tom, že žalobkyně (a to i s ohledem na kvalitní studijní výsledky učebního oboru) byla přijata rovnou do 2. ročníku maturitního oboru. Oproti závěru soudu o smysluplnosti aktuálního maturitního studia žalobkyně a zvyšování její kvalifikace se tak nemůže prosadit argumentace žalovaného o tom, že studuje potřetí ve stejném stupni vzdělávání (viz úvodní stanovisko žalovaného, část odst. 2 odůvodnění). Dále ani to, že žalobkyně by mohla i s absolvovaným učebním oborem vykonávat práci ve svém oboru a u zaměstnavatele, kterého aktuálně preferuje (, právnická osoba, , adresa, ). Ačkoliv žalovaný doložil pracovní nabídky u této firmy a i pro toliko absolvovaný učební obor (viz odst. 15 odůvodnění), pak je veřejně známou notorietou, že uplatnění absolventů s odborným maturitním oborem je širší, též je z pravidla vyšší jejich finanční ohodnocení. Mnohaletá tendence společnosti umožnit co nejvíce lidem absolvovat nejvyšší možné vzdělání, kterého jsou schopni, je rovněž neoddiskutovatelná, i z tohoto pohledu není namístě upírat žalobkyni možnost absolvovat maturitní obor ještě poté, kdy v letech 2018-2021 po tři školní roky vyšla její snaha o dosažení tohoto stupně vzdělání nazmar.

23. Soud po podrobném dokazování a po důkladném zvážení všech argumentů obou stran dospěl k závěru, že žalobkyni přísluší právo na výživném i za situace vícekrát zmíněného neúspěšného studia maturitního oboru cestovní ruch v období celkem 3 školních let. Na tomto neúspěchu skutečně zjevně měl významný podíl zdravotní stav žalobkyně, která se od 1. 4. 2019 (2. pololetí 1. ročníku) léčila pro diagnózu OCD, přičemž již v počáteční zprávě o vyšetření žalobkyně je jednoznačně zaznamenáno, že projevy úzkostí a nutkavých myšlenek se u ní objevovaly dlouhodobě. Prvopočáteční stav je zachycen k době neuspokojivé situace v rodině a rozvodu manželství rodičů žalobkyně (viz zjištění ze zprávy , právnická osoba, – odst. 8 odůvodnění, podporováno anamnestickými zjištěními oddělení dětské psychiatrie Nemocnice , adresa, – viz poznatky soudu z propouštěcí zprávy uvedené nemocnice o významném podílu vlekl=éhjo a bouřlivého rozvodu rodičů na stav žalobkyně, který byl tímto velmi poznamenán). Na tomto zdroji (příčině) psychických obtíží žalobkyně tato nepochybně nenesla žádnou vinu, naopak lze rodičům – tj. i žalovanému – přičítat podíl na rozvoji onemocnění žalobkyně. Kontinuální ambulantní, následně hospitalizační (8. 11.-13. 12. 2019), a nakonec též ambulantní léčba žalobkyně je důkazně podchycena od 1. 4. 2019 do 23. 3. 2021 (viz zjištění v odst. 8-11), kdy žalobkyně stále požívala (ostatně doposud) kvůli svému onemocnění medikaci, částečně (srpen 2019 až březen 2020) podstupovala i psychologické poradenství u , tituly před jménem, , jméno FO, . Uvedené období tak zahrnuje druhou polovinu 1. ročníku, celý opakovaný první ročník, jakož i podstatnou část druhého ročníku oboru Cestovní ruch. Soud se sice shoduje s částí hodnocení provedeného dokazování s žalovaným, a to v tom, že pokud jde o druhý ročník studia (školní rok 2020/2021), pak ze zpráv ambulantní psychiatričky , právnická osoba, zejm. pro období ledna a března 2021 se podávají opačná zjištění (oproti tvrzením žalobkyně) o rozpoložení žalobkyně na počátku kalendářního roku 2021, kdy při kontrolách v ambulanci sama žalobkyně i její matka prezentovaly, že žalobkyně je spokojená a nic ji netrápí. To je skutečně ve zjevném rozporu s vylíčením žalobkyně v rámci tvrzení o tom, že v uvedených měsících byla její psychika výrazně zhoršená, včetně hysterických pláčů před usnutím či nutkání se znovu sebepoškozovat. Na druhé straně však nelze odhlédnout od toho, že až do května 2021, téměř v průběhu celého druhého ročníku neukončeného studia žalobkyně, probíhala distanční výuka, kterou žalobkyně zvládala hůře, což vyplynulo i ze zprávy Školy (odst. 7 odůvodnění), zároveň se soud ztotožňuje se žalobkyní v tom, že tento styl výuky přinesl celé řadě žáků a studentů významné komplikace. Je i všeobecně známo, že v důsledku celkových omezení při pandemii covid 19 vzrostla psychická zátěž pro žáky a studenty, což se pak projevovalo v jejich psychickém stavu negativním způsobem. To, že žalobkyně nadále i po uvedeném období musela přistoupit k odborné pomoci při své diagnóze a změnách psychického stavu s ní spojených, vyplývá ze zjištění, že později na jaře 2022 znovu řešila svůj psychický stav online konzultacemi (viz zjištění v odst. 12 odůvodnění). Vzhledem k uvedenému má proto soud za to, že opakování prvního ročníku lze ponejvíce přičíst na vrub výše zmíněnému zdravotnímu (psychickému) stavu žalobkyně a nezbytnosti jejího léčení, neúspěch žalobkyně při studiu 2. ročníku (rok 2020/2021) pak lze ještě tolerovat a žalobkyni tzv. odpustit. A to jednak s ohledem na nezanedbatelný vliv nestandardní distanční výuky, jednak pro výjimečnost tohoto neúspěchu v kontextu dalšího studijního úsilí žalobkyně, které se zúročilo absolvováním učebního oboru v řádném čase a s výbornými výsledky, jakož i vynikajícími výsledky v současném 2. ročníku maturitního oboru Strojírenství (viz závěr odst. 7 odůvodnění – ujištění sodu ze zprávy Školy). Uvedené studijní výsledky pak vyvracejí hodnocení žalovaného prezentované zejm. na počátku řízení, že žalobkyně zahájila současné studium čistě účelově. Zároveň soud poznamenává, že není výstižný názor žalovaného, že žalobkyně pro období školního roku 2020/2021 nemůže podporovat tvrzení o svém nedobrém psychickém stavu a fakt neúspěchu ve studiu poukazem na špatnou rodinnou atmosféru a hádky mezi rodiči, jestliže se odstěhovala ke svému příteli, kde na ni uvedené již nemohlo mít vliv. V tomto názoru totiž žalovaný nezohledňuje, že k odstěhování mohlo dojít až koncem března 2021 po zletilosti žalobkyně, tudíž více než 2/3 školního roku žalobkyně strávila v prostředí rodinném, ze kterého se stresující porozvodové dohady rodičů rekrutovaly.

24. Vzhledem k předešle uvedenému v daném případě lze současné maturitní studium žalobkyně zohlednit jako kontinuální průběh přípravy žalobkyně na výkon povolání ve vyšším stupni vzdělání, než je absolvovaný učební obor. Žalobkyně tak ve smyslu § 911 o. z. není plně schopna se sama živit, proto ve smyslu § 910 odst. 1 o. z. k ní má žalovaný nadále trvající vyživovací povinnost, která tudíž (oproti názoru žalovaného) nezanikla. Soud přitom s ohledem na závěry v odst. 23 odůvodnění rozsudku nepřistoupil na verzi, že by – dle návrhu žalovaného – určoval žalobkyni výživné buď jen na 2 školní roky, nebo jeho výši de facto rozpočetl s úvahou, že by mělo příslušet jen na dva roky, avšak rozprostřít jeho měsíční výši na tříleté období. Kromě zmíněného vyhodnocení opodstatněnosti pokračujícího studia žalobkyně, což má vliv na to, že žalobkyni lze výživné přiznat s vyhlídkou doby tří let maturitního studia, je nutné vzít v úvahu též úpravu v ust. § 154 odst. 1 o. s. ř., totiž, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Aktuální stav pak vyznívá v oprávněnost požadavku žalobkyně na placení výživného od žalovaného, proto v tomto smyslu, a též (jen v tomto aktuálním) časovém rozsahu, soud o nároku žalobkyně rozhodoval.

25. Pro (finančně vyjádřený) rozsah vyživovací povinnosti žalovaného jsou ve smyslu § 913 odst. 1 o. z. rozhodné na jeho straně schopnosti, možnosti a majetkové poměry. Soud tyto podmínky s ohledem na okolnost, že šlo o vyživovací povinnost ke zletilému dítěti, řešenou v běžném civilním sporném řízení, zkoumal zejm. s ohledem na tvrzení žalobkyně, která se – jako pán sporu – soustředila na výdělky žalovaného. Průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného za roční období před vydáním odůvodňovaného rozhodnutí (resp. konkrétně od března 2024 do konce února 2025) činil celkem (po zaokrouhlení na celé koruny) 58 399 Kč (k průměrnému měsíčnímu příjmu 56 439 Kč je třeba připočítat 1/12 z částky 23 505 Kč, která žalovanému byla vyplacena za uvedené období na složkách mzdy/platu vyplacených za období delší než 1 měsíc). Soud poznamenává, že jde o příjem více než dvojnásobný oproti poslednímu rozhodnutí o výživném (tehdy jen 23 315 Kč čistého měsíčně), přičemž tehdy a při střídavé péči o 2 nezl. děti (žalobkyně a její bratra , jméno FO, ) platil žalovaný výživné toliko 2 650 Kč. V aktuální době žalovanému zjevně zbyla již jen jedna vyživovací povinnost k žalobkyni, když z výše uvedeného příjmu by dle názoru soudu žalobkyni mohlo příslušet výživné až 11 700 Kč měsíčně. Jelikož však dle § 913 odst. 1 o. z. je třeba přihlížet i k majetkovým poměrům žalobkyně, zároveň je soud přesvědčen, že s ohledem na délku studia žalobkyně a její aktuální věk 22 let je spravedlivé po ni požadovat, aby si část prostředků na svoji obživu a uspokojování svých potřeb obstarala sama, čehož zjevně také schopna je (viz zjištění v odst. 14 odůvodnění). Tento podíl žalobkyně na uspokojování jejích potřeb však soud ohodnotil částkou pouze 1 000 Kč měsíčně, jelikož jednak její příjmy z brigády od října do prosince 2024 se pochybovaly spíše v částce pod 3 000 Kč, dále je zprávou Školy prokázáno, že žalobkyně v důsledku pracovní činnosti při brigádách bývá unavená. Nutné je vidět i to, že žalobkyně nepochybně k brigádám přistoupila i s tou motivací, že žalovaný jí jakékoliv, byť sebemenší, výživné od 1. 9. 2024 neplatil. Krom toho je žalobkyně studentkou běžného denního studia, a to středoškolského, které je soustředěno na pracovní dny a běžnou dobu výuky od ranních hodin do odpoledne, bez možnosti volit si studijní čas ze strany studenta. To, že Škola nenabízí nástavbové studium (které by žalobkyně mohla absolvovat v kratší délce, případně při zaměstnání), vyplývá rovněž ze zprávy Školy. Při zohlednění všeho uvedeného pak soud výživné stanovil v částce 10 700 Kč měsíčně. Jeho splatnost stanovil ve smyslu ust. § 921 odst. 1 o. z. předem za příslušný měsíc, a to k požadavku žalobkyně do 15. dne v měsíci. Oproti tomu byla část žaloby v rozsahu dalšího požadavku žalobkyně na měsíční výživné o 1 300 Kč vyšší zamítnuta (výrok II.).

26. Soud neshledal nárok žalobkyně rozporným s dobrými mravy tak, jak dovozoval žalovaný a odkazoval při tom na to, že žalobkyně s ním ukončila komunikaci a její požadavky se omezily jen na finanční nároky, které stran výživného uplatnila rovnou soudní žalobou. V řízení totiž nevyšlo najevo, že by uvedená situace byla způsobená jednostranně žalobkyní. Žalovaný byl ostatně vyzván k tomu, aby v řízení tvrdil a prokazoval, že toliko žalobkyně jednostranně a nedůvodně ukončila s žalovaným veškerou komunikaci a nestýká se s ním, zejm., aby tvrdil a prokázal svoji aktivitu k udržování komunikace a styku účastníků, popsal konkrétně realizovaný zájem o udržování vztahu s žalobkyní (výzva z 7. 1. 2025, zopakovaná při 1. jednání 11. 2. 2025). Žalovaný však k uvedenému tématu (své aktivitě) ničeho podstatného v tvrzeních ani důkazech nedoplnil. Z předložené SMS komunikace (odst. 17 odůvodnění) se podává, že žalobkyně běžným způsobem a ve slušné formě informovala žalovaného 4. 8. 2024 o svém zájmu pokračovat ve studiu, slušně též požádala o zasílání výživného za červenec, předem za to poděkovala za to, sama doplnila informaci z osobního života, totiž, že s přítelem je vše v pořídku. Oproti tomu žalovaný doložil svoji komunikaci až 29. 8. 2024, kde se toliko zajímal o detaily pobytu na dovolené žalobkyně a podivoval se, že mu neposlala fotografie; na téma studia žalobkyně ani výživného neuvedl ničeho. Žalobkyně ještě před podáním žaloby (před 11. 9. 2024) dne 2. 9. 2024 žalovaného informovala o přijetí ke studiu. Žalovaný však výživné neplatil, ostatně tak nečinil v průběhu celého řízení až do vydání předběžného opatření. Krom toho lze zmínit, že oproti posouzení žalovaného, že postup žalobkyně a její nároky ohledně výživného jsou rozporné s dobrými mravy, je kontrastní se situací, kdy žalovaný do 30. 6. 2024 platil žalobkyni výživné v částce toliko 5 500 Kč měsíčně, které ve své výši zjevně neodpovídalo (bylo nižší) příjmům žalovaného nejméně za období od března 2024 – tak, jak byly zjištěny v soudním řízení (56 439 Kč).

27. Při analogickém použití ust. § 922 odst. 1 o. z. bylo výživné stanoveno (de facto zvýšeno) za období i předcházející žalobě (podané 11. 9. 2024), a to dle požadavku žalobkyně (který soud dle § 153 odst. 4 o. s. ř. nemůže přesáhnout – míněno ani v časovém rozsahu) od 1. 9. 2024. Za situace, že žalovaný žalobkyni výživné po žalobkyní požadované období od 1. 9. 2024 vůbec neplatil, a následně od dubna 2025 na podkladě předběžného opatření (usnesení č. l. 108) začal žalobkyni platit výživné pouze ve výši 7 500 Kč (zaplaceno 1x v dubnu), přistoupil soud zároveň k tomu, že výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o dlužném výživném za období všech ukončených kalendářních měsíců počínaje 1. 9. 2024 do doby před vyhlášením odůvodňovaného rozsudku, tj. do 30. 4. 2025. Při soudem určeném měsíčním výživném 10 700 Kč měl žalovaný zaplatit od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 celkem 85 600 Kč (8 měsíců x 10 700 Kč), avšak žalovaný zaplatil je 7 500 Kč v dubnu 2025. Dluh na výživném proto činí 78 100 Kč. Žalovanému soud uložil povinnost dluh na výživném uhradit ve lhůtě o něco delší, než dle § 160 odst. 1 (část souvětí před středníkem) o. s. ř. zpravidla zákon stanoví (3 dny od právní moci rozsudku). Zároveň však soud neviděl žádného důvodu, proč dlužné výživné umožnit žalovanému splácet ve splátkách, jestliže byl požadavek žalobkyně na placení výživného shledán ve shora popsaném rozsahu a období důvodným, žalovanému je tento požadavek dlouhodobě znám, přičemž žalobkyni po celou dobu řízení ničeho nehradil až do doby vydání předběžného opatření. Výdělkové poměry žalovaného přitom placení výživného jednoznačně umožňovaly, žalovaný mohl tvořit ze svého příjmu finanční rezervu pro případ vyhovění žalobě, navíc v závěru řízení ani neusiloval o to, aby soud dlužné výživné stanovil ve splátkách. Oproti tomu byla žalobkyně po celou předmětnou dobu bez prostředků od výživou povinného žalovaného.

28. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Ve smyslu citovaného ustanovení soud přihlédl k tomu, že žádný z účastníků v řízení neměl plný úspěch, proto právo na náhradu nákladů řízení posuzoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala výživné ve výši 12 000 Kč měsíčně, přiznáno jí bylo 10 700 Kč měsíčně, což představuje 89 % úspěchu žalobkyně ve věci. Naopak žalovaný je v tomto rozsahu neúspěšný, když se žalobě ubránil jen co do 11 % (zamítnuté měsíční výživné 1 300 Kč oproti požadovanému 12 000 Kč). Více je v řízení úspěšná žalobkyně, přičemž její čistý procení úspěch je vyjádřitelný hodnotou 78 % (89 % mínus 11 %), a proto v tomto rozsahu jí soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

29. Náklady řízení žalobkyně uplatnila stran vynaloženích nákladů na právní zastoupení, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, tj. i se zohledněním poslední novelizace citované vyhlášky vyhláškou č. 258/2024 Sb., účinné ke dni 1. 1. 2025 (dále ohledně citovaného předpisu v původním znění i aktuálním znění případně jen „AT“). Tarifní hodnota pro určení výše odměny činí 408 000 Kč, a to dle § 8 odst. 2 AT, neboť předmětem řízení bylo opětující se plnění v podobě výživného požadovaného v částce 12 000 Kč měsíčně. Dle názoru soudu nelze uvažovat, že jde o plnění na dobu delší než 5 let nebo na dobu neurčitou; soud má za to, že doba k plnění výživného je aktuálně zohlednitelná do června 2027 včetně, kdy by žalobkyně měla při řádném studiu toto ukončit ve 4. ročníku maturitní zkouškou; uvedené období zahrnuje od 1. 9. 2024 do 30. 6. 2027 celkem 34 měsíců po 12 000 Kč. Odměna advokátky za jeden úkon pak představuje 9 940 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáty, která v řízení učinila 6 úkonů (převzetí a příprava zastoupení 20. 12. 2024, po 1. 1. 2025 pak 1 x písmenné podání ve věci samé z 23. 1. 2025, 3x účast u jednání dne 11. 2., 3. 1. a 30. 4. 2025, dále návrh na vydání předběžného opatření po zahájení řízení; § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. a) AT), když s návrhem na vydání předběžného opatření se však pojí jen polovina odměny, celkem 54 670 Kč (5,5 x 9 940 Kč). Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – v případě úkonu do 31. 12. 2024 po 300 Kč, v případě 5 úkonů po 31. 12. 2024 po 450 Kč, tj. celkem 2 550 Kč (1 x 300 Kč + 5 x 450 Kč, § 13 odst. 4 AT).

30. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je platebním místem pro náhradu nákladů řízení přímo právní zástupkyně žalobkyně. Lhůta ke splnění povinnost k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci tohoto rozsudku.