10 C 80/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 651 765 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 651 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 651 765 Kč od 11. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 44 180 Kč od 10. 1. 2023 do 31. 12. 2023 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované náklady řízení ve výši 105 014 Kč.

1. Předmětem řízení byl návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni peněžité plnění s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že jako nájemce s žalovanou jako pronajímatelem uzavřela dne 1. ledna 2023 smlouvu o nájmu části nemovitých věcí s příslušenstvím (dále případně jen „Smlouva“), přičemž podle článku V. odst. 1 Smlouvy složila žalobkyně dne 10. 1. 2023 žalované na bankovní účet číslo , č. účtu, jistotu ve výši 651 765 Kč. Dohodou stran byla Smlouva ke dni 31. 3. 2023 ukončena, zároveň bylo v článku V. odst. 6 ujednáno, že s ukončením Smlouvy bude vrácena částka jistoty za konkrétně sjednaných podmínek. Podle článku V odst. 7 Smlouvy se žalovaná jako pronajímatel zavázala vrátit zůstatek jistoty žalobkyni jako nájemci na účet sjednaný, respektive uvedený v záhlaví předmětné Smlouvy, a to do dvou měsíců ode dne skončení nájmu. Bankovní účet byl v záhlaví Smlouvy uveden, tudíž žalované jako pronajímateli bylo jednoznačně známo, kam má být jistota vrácena. Kromě toho si strany v článku V odst. 7 Smlouvy sjednaly pro případ vrácení jistoty při skončení nájmu, že úroky z jistoty ode dne jejího poskytnutí náleží nájemci žalobkyni ve výši roční sazby PRIBOR, proto žalobkyně v řízení uplatnila nárok nejen na zaplacení předmětné částky jistoty ve výši 651 765 Kč, ale i uvedený úrok ve výši 6,95 % za období od 10. 1. 2023 do 31. 12. 2023, zároveň jej kapitalizovala na částku 44 180 Kč. Také poukázala na předžalobní výzvu s datem 27. 2. 2024, kterou zaslala žalované prostřednictvím své právní zástupkyně a v níž byla stanovena lhůta k vrácení jistoty a zaplacení úroků z jistoty nejpozději do 10. 3. 2024. Úrok z prodlení ve výši dle právních předpisů pak žalobkyně uplatnila v řízení od 11. 3. 2024.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala uzavření Smlouvy a přijetí částky 651 765 Kč na svůj účet, avšak zdůrazňovala, že částka byla složena až 10. 1. 2023, a to neznámou osobou, proto žalované není zřejmé, kdo je složitelem částky, zda se jedná o prostředky firemní – prostředky žalobkyně, nebo o prostředky soukromé. Poukázala na označení přijaté platby 651 765 Kč v rámci bankovnictví jako „Vklad hotovosti třetí osobou na účet , Jméno žalobce, .“, z čehož dle žalované lze usuzovat, že složitel (třetí osoba) měl v úmyslu částku složit na účet naopak žalobkyně, avšak omylem ji poukázal na účet žalované. Žalovaná měl zato, že bez prokázání skutečného složitele musí k vrácení předmětné částky, která může představovat bezdůvodné obohacení žalované, přistupovat s největší odpovědností a nikomu neoprávněnému tuto částku nevyplácet. Již od počátku řízení měla žalovaná zato, že žalobkyně neprokazuje svoji aktivní legitimaci, totiž skutečnost, že složila na účet žalované předmětnou jistotu ze svých prostředků ona jako právnická osoba. Na počátku řízení pak žalovaná uváděla, že jí není známa konkrétní osoba, která jistotu na její účet složila, a které by žalovaná případně měla za povinnost takto přijaté bezdůvodné obohacení vydat.

3. Poté žalobkyně doplnila, že z potvrzení , Anonymizováno, , a. s. o hotovostním vkladu na účet žalované ze dne 10. 1. 2023 vyplývá obsažení textu (zprávy) „, Jméno žalobce, .“, čímž jednatel žalobkyně , jméno FO, , který učinil příkaz k hotovostní platbě a podepsal potvrzení uvedené banky, zcela určitě identifikoval plátce předmětné jistoty 651 765 Kč. Tato částka zcela odpovídá výši jistoty sjednané ve Smlouvě. Naopak údaj „Vklad hotovosti třetí osobou“ na bankovním výpise žalované je pouhým označením banky, která platbu provedla, znamenající, že nedošlo k platbě z jednoho bankovního účtu na druhý, nýbrž k vložení hotovosti na bankovní účet. Jistotu každopádně složila žalobkyně, nikoli jiný dlužník, který by nastoupil na její místo v povinnosti zaplacení jistoty. Žalobkyně poukázala též na chování žalované po zaplacení jistoty, kdy žalovaná jistotu po žalobkyni nijak nevymáhala a chovala se dále podle ujednané Smlouvy.

4. Oproti tomu žalovaná namítala, že bez předložení patřičných důkazů o řádných účetních operacích je odkaz žalobkyně na shora uvedené potvrzení , Anonymizováno, , a. s. o hotovostním vkladu jako bezdůvodného obohacení žalované neprůkazné. Žalobkyně by měla prokázat v rámci účetnictví, že je jako právnická osoba skutečným příjemcem zápůjčky či daru od jiné osoby (jednatele žalobkyně), od níž prostředky na zaplacení jistoty přijala. Argumentovala tím, že zápůjčka jednatele firmy je bezúplatným příjmem společnosti podle § 19b odst. 1 písm. g) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ovšem realizovaná platba musí být řádně zaúčtována a bezplatným příjmem se může stát jen za situace dle citovaného ustanovení – pokud v úhrnu příjmy z takového majetkového prospěchu od téže osoby nepřesáhnou ve zdaňovacím období částku 100 000 Kč. Pokud žalobkyně neprokáže existenci svého závazku ke společníkovi v rámci svého účetnictví, pak složená částka jistoty bude představovat pouze soukromé prostředky, nikoli prostředky žalobkyně, které by řádně procházely jejím účetnictvím.

5. Žalobkyně považovala argumentaci žalované o řádném zaúčtování údajné zápůjčky jednatele za účelovou, když se nejedná o účetní spor, nýbrž o spor o vydání bezdůvodného obohacení. Platbu jistoty jednoznačně provedla žalobkyně, za kterou jednal a potvrzení banky podepsal její jednatel (obvyklý a logický postup), složená částka na účet žalované zcela odpovídá výši jistoty dle Smlouvy, přičemž jejím příjemcem byla jednoznačně žalovaná, nikoli žalobkyně. Platba jistoty pak byla žalobkyní řádně zaúčtována a je vedena v účetnictví, přičemž jistota představovala vlastní finanční prostředky žalobkyně, nikoli peníze třetího subjektu. Požadavek, aby žalobkyně prokazovala nějaký dar či zápůjčku, považovala žalobkyně za absurdní.

6. Žalovaná zdůraznila, že je připravena na výzvu ochuzeného, za kterého považuje fyzickou osobu, jistotu po výzvě takové osoby vrátit. Částku jistoty složila na účet žalované výlučně fyzická osoba ze svých prostředků, byť byla v postavení společníka a jednatele žalované. Aby žalobkyně měla právo s předmětnou finanční částkou disponovat, musela by splnit řadu zákonných podmínek. Žalovaná také vyzdvihla, že v článku V. odst. 6, poslední věty Smlouvy, bylo ujednáno, že pokud nájemce nezaplatí jistotu ve výši a lhůtě v tomto odstavci uvedené, tato Smlouva zaniká. Smlouva tak nepochybně zanikla, jelikož finanční prostředky byly – fyzickou osobou – dle zaniklé Smlouvy zaplaceny na účet žalované až 10. 1. 2023, a nikoli jednatelem zastupujícím žalobkyni. Jde o plnění z právního důvodu, který odpadl [§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Žalovaná zopakovala, že ochuzeným je výlučně fyzická osoba, která finanční částku na účet žalované bezdůvodně poukázala. Dále předestřela právní argumentaci k podmínkám, za kterých dle zákona o obchodních korporacích může jediný společník, který je jediný jednatelem společnosti, poskytnout společnosti zápůjčku, přičemž takové podmínky nebyly v daném případě splněné. Měla zato, že žalobkyně by měla věrohodným způsobem (zejm. předložením písemné smlouvy o zápůjčce, a to s úředně ověřenými podpisy jednatele/společníka, v návaznosti na relevantní účetní doklady prokázat, že jí byla poskytnuta jednatelem/společníkem zápůjčka).

7. V rámci prvního jednání soud vymezil shodná tvrzení účastnic, že dne 1. 1. 2023 uzavřely Smlouvu o nájmu a že až 10. 1. 2023 byly na účet žalované složeny finanční prostředky ve výši (korespondující výši sjednané jistoty) 651 765 Kč. Soud zároveň žalobkyni poučil o jejím důkazním břemenu ve vztahu ke sporným tvrzením o tom, že jistotu složila na účet žalované právě žalobkyně, dále, že nájemní smlouva trvala i po 1. 1. 2023, a to případně až do 31. 3. 2023.

8. Žalobkyně poté zopakovala, že složená jistota 651 765 Kč na účet žalované byla poskytnuta z prostředků žalobkyně a že její jednatel při vložení této částky v hotovosti na účet žalované jednal za žalobkyni.

9. Po provedeném řízení měla žalobkyně v závěrečném návrhu zato, že prokázala, že se v případě vložené jistoty jednalo o vlastní finanční prostředky žalobkyně, nikoliv o peníze třetího subjektu. Skutečnost, že se jedná o prostředky žalobkyně, byla žalované zřejmá z poznámky u platby a z výše částky odpovídající uzavřené nájemní smlouvě, a to ihned po obdržení platby. Nejpozději pak tato skutečnost musela být žalované zřejmá po obdržení předžalobní výzvy od žalobkyně, ve které byly tyto veškeré skutečnosti (kdo vklad provedl, komu a z jakého důvodu) konstatovány. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že vklad není na pokladním dokladu zcela jednoznačně označen, tak dle žalobkyně je žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat vlastníkovi (žalobkyni) vynaložených prostředků. Vlastníkem předmětných peněžních prostředků není jednatel žalobkyně, ale žalobkyně.

10. Žalovaná v závěrečném návrhu požadovala zamítnutí žaloby, zopakovala názor, že žalobkyně není aktivně legitimována ve sporu. Vyhodnotila, že žalobkyně od počátku řízení tvrdila, že jistota představovala její vlastní prostředky, a ne prostředky jiné osoby. Pokud se ale v řízení objevily nějaké nové skutečnosti, pak na to reagovala. Z dokazování účetní dokumentací nevyplynulo, že by žalobkyně měla dostatek hotovostních prostředků. Poskytovatelem peněz nebyla právnická osoba, ale jednatel žalobkyně, avšak přímo jako fyzická osoba. Při jeho jednání nebyly splněny náležitosti jednání za právnickou osobu dle § 161 o. z. Žalovaná také z procesního hlediska zdůraznila, že v řízení byla provedena koncentrace, a až po ní se objevilo tvrzení žalobkyně o zápůjčce vůči žalobkyni. Přitom žalobkyně sama přiznala, že tato zápůjčka se neprojevuje v jejím účetnictví – z údajného opomenutí ze strany účetní. To je dle žalované ovšem jasný důkaz o tom, že prostředky na zaplacení jistoty nebyly prostředky žalobkyně vedené v jejím účetnictví, ale že šlo prostředky jiné. Pokud bylo v řízení žalované vyčítáno, že z její strany jde o údajné spekulativní nevrácení peněz žalobkyni, pak žalovaná nemá žádné spekulativní postoje, nýbrž ji k takovému postoji vede důvod respektování zákona o praní špinavých peněz. Svědkyně (účetní žalobkyně) sice k dotazu, kde se v účetnictví objevuje údaj o tom, že žalobkyně disponovala na pokladně hotovostí, z níž by jistotu uhradila, uvedla, že účetní by musela předložit nějakou jinou sestavu, ovšem následně žalobkyně nepokračovala v dokazování předložením patřičné jiné sestavy, nýbrž vytvořil se zcela jiný, nový důkaz.

11. Na základě dílčího dokazování provedeného při prvním jednání dne 17. 9. 2024 zjistil soud následující skutkové okolnosti.

12. Ze Smlouvy (č. l. 14 – 17) soud zjistil, že ji účastnice uzavřely 1. 1. 2023, žalovaná jako pronajímatel byla zastoupená jednatelem , adresa, , žalobkyně jako nájemce jednatelem , jméno FO, (nar. 1. 2. 1986). Předmětem nájmu části nemovitých věcí a příslušenství byl v článku II. označen pozemek st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. „, Anonymizováno, (objekt , Anonymizováno, k bydlení) (dále jen „objekt , právnická osoba, “)“ včetně dalších pozemků, dále též mj objekt č. p. , Anonymizováno, „, Anonymizováno, “, přičemž smlouva obsahovala i detailní specifikaci konkrétní pronajatých prostorů jak v , právnická osoba, , tak pozemku či přilehlých budov. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2023 do , Datum narození advokáta B, , spolu s DPH, tj. 217 255,50 Kč. Podle článku V. odst. 1 Smlouvy měla žalobkyně jako nájemce povinnost ke dni podpisu smlouvy zaplatit v hotovosti nebo na účet žalované částku 651 765 Kč (jistotu) určenou jako zajištění případných dlužných plnění nájemného a k zajištění případných dlužných plnění za odběr elektrické energie, vody a plynu. Podle odst. 6 téhož článku Smlouvy měla být částka jistoty vrácena žalobkyni jako nájemci nejpozději do 30 dnů ode dne řádného předání a převzetí předmětu nájmu žalovanou jako pronajímatelem (za blíže sjednaných podmínek v souvislosti s ukončením Smlouvy – zejm. nevznikly-li by žalované vůči žalobkyni nároky na úhradu dlužných částek, pro jejichž zajištění jistota sloužila); jistota měla být vrácena na účet žalobkyně „za tím účelem sdělený“; poslední větou citovaného článku V. odst. 6 Smlouvy bylo ujednáno, že „pokud nájemce nezaplatí jistotu ve výši a lhůtě v tomto odstavci uvedené, tato smlouva zaniká“. V článku V. odst. 7 byly pro případ vrácení jistoty při skončení nájmu dohodnuty úroky z jistoty ode dne jejího poskytnutí, úroky měly žalobkyni jako nájemci příslušet ve výši roční sazby PRIBOR.

13. Z originálu stejnopisu pokladního dokladu vystaveného , Anonymizováno, , a. s., pobočkou , adresa, (příloha A z přílohové obálky) bylo soudem zjištěno, že banka provedla dne 10. 1. 2023 přijetí částky 652 000 Kč jako vklad ve prospěch úču nazvaného „, Jméno žalovaného, .“ (tj. účet žalované) č. , č. účtu, částku 651 765 Kč. Dále bylo v dokladu uvedeno „Zpráva: , Jméno žalobce, .“ (tj. žalobkyně), dále v řádku „úvod prostředků“ banka zaznamenala „platba – nájem“. U následující věty, že podpisem je stvrzován příkaz a správnost jeho provedení, dále to, že vkladatel byl seznámen s informacemi k uvedené platební transakci, byl v řádku „klientů“ obsažen toliko vlastnoruční nečitelný podpis bez uvedení označení subjektu vkladatele. Následoval nečitelný podpis u řádku označující banku.

14. Výpisem z účtu žalované uvedeného v předchozím odstavci, tj. č. , č. účtu, (č. l. 7) za obdobní od 1. 1. do 31. 1. 2023 bylo prokázáno, že na tento účet žalované bylo připsáno 10. 1. předmětných 651 765 Kč, přičemž označení platby bylo zaznamenáno jako „Vklad hotovosti třetí osobou na účet“, dále v řádku týkajícím se označení protiúčtu nebo poznámky bylo obsaženo označení žalobkyně („, Jméno žalobce, .).

15. Výzvou z 28. 2. 2024 a plnou mocí z 27. 2. 2024, dále potvrzením o odeslání a doručení zprávy v rámci datových schránek (č. l. 19 – 21) žalobkyně prokázala, že její tehdejší právní zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, za žalobkyni vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou k vrácení předmětné jistoty, přičemž skutkově popsala okolnosti složení jistoty na bankovní účet žalobkyně dle Smlouvy. Výzva směřovala i k zaplacení sjednaného úroku z jistoty ve výši sazby PRIBOR (pro rok 2023 – 6,95 %), kapitalizovaného za obdobní od 10. 1. 2023 do 31. 12. 2023 na částku 44 180 Kč. Pro zaplacení celkové částky 695 945 Kč na účet žalobkyně (specifikovaný ve výzvě) byla stanovena lhůta do 10. 3. 2024.

16. Emailovou korespondencí ze 7. 3. 2024 (č. l. 22 – 23) bylo prokázáno, že jednatel žalované , jméno FO, reagoval na předžalobní upomínku námitkou, že v ní nejsou uvedeny rozhodné skutečnosti. Potvrdil uzavření Smlouvy, avšak s tím, že byla „podepsána , jméno FO, seniorem“, k němuž bylo ovšem zároveň připojeno, že jde o jednatele společnosti. Vzhledem k tomu, že sjednaná jistota nebyla uhrazena v termínu k 1. 1. 2023, pak pronajímatel (žalovaná) mohla Smlouvu v souladu s článkem V. bod 7 považovat za zaniklou, avšak došlo k osobní dohodě s , jméno FO, – seniorem, že se o to postará a jistotu co nejdříve uhradí. Poté byly na účet žalované poukázány prostředky ve výši odpovídající výši jistoty, a to 10. 1. 2023 z , Anonymizováno, , které tam dle žalované byly vloženy třetí osobou a žalované nebylo nikdy sděleno, o jaké prostředky jde, kdo je jejich vlastníkem (zda se jedná o soukromé nebo firemní prostředky). Na základě žádosti „nájemce pana , jméno FO, “ byla Smlouva ukončena k 31. 3. 2024 dohodou, avšak přes urgence žalobkyně nedošlo dosud k řádnému protokolárnímu předání předmětu nájmu ani k vyčíslení škod, ztrát a dluhů. Při předložení žádosti , jméno FO, o ukončení nájmu tento předložil i požadavek, aby „celá nájemní smlouva byla v plném znění převedena na nový subjekt“ , právnická osoba, , kterou , jméno FO, založil a je jediným společníkem a jednatelem. Žalovaná poté, a s ohledem na to, že , jméno FO, , narozen 19. 4. 1962, předložil ručitelské prohlášení z 1. 4. 2023 o zárukách za tuto společnost, došlo k dohodě mezi žalovanou a novým nájemcem , právnická osoba, o uzavření nájemní smlouvy č. 3/2023 a č. 4/2023 z 1. 4. 2023 a při osobním jednání „bylo konstatováno, že jistina podle nově podepsané smlouvy se stejným majitelem p. , jméno FO, – , právnická osoba, “ nebude znovu placena nájemcem, ale bude využita jistota složená v rámci smlouvy s bývalým nájemcem, jelikož se jedná o propojené osoby blízké. K obdobné dohodě pak mělo dojít i poté, kdy k 1. 4. 2023 společnost , právnická osoba, neuhradila jistotu v dohodnuté výši – jistota dle Smlouvy pak měla být převedena „pro nový subjekt – , právnická osoba, “. Žalobkyně tak vyhodnotila, že jednak v účetnictví vede předmětné prostředky jako cizí zdroje i nadále, a jelikož byly na její účet vloženy třetí osobou, musí být žalobkyně mimořádně obezřetná při jejich zúčtování po skončení nájemní smlouvy se společností , právnická osoba, , vůči níž se žalovaná domnívá, že bude nucena provést zúčtování v rámci skončení nájemního vztahu se společností , právnická osoba17. Korespondencí z 15. 3. 2024 (č. l. 24) oponovala tehdejší právní zástupkyně žalobkyně názoru žalované popsanému v předchozím odstavci, že by jistota složená 10. 1. 2023 na účet žalované byla vložena třetí osobou ve smyslu osobou odlišnou od žalobkyně. Dále zdůraznila, že žalobkyně nikdy neodsouhlasila, že by složená jistota měla být použita jako kauce za jiný nájem jinou společností, což by nebylo ani účetně možné. Dále argumentovala ustanoveními Smlouvy o ujednaných povinnostech žalované vrátit předmětnou jistotu žalobkyni.

18. Podle obsahu výdajového pokladního dokladu interního čísla P-1588/2023 (č. l. 42) je zjevné, že tento byl vystaven žalobkyní, s údajem o datu 10. 1. 2023 a o vyplacení – ve prospěch žalované – částky předmětné jistoty 651 765 Kč s účelem platby „složení jistoty“. Výdajový pokladní doklad byl předložen žalobkyní ve verzi neobsahující údaje o převzetí částky (pozn. soudu – což logicky plyne z toho, že částka byla složena na účet žalované, nikoliv fyzicky převzata), o osobě, která pokladní doklad (provedení výdaje) schválila a zaúčtovala.

19. Na základě shora uvedeného dílčího dokazování (viz v odůvodnění rozsudku zejm. odst. 13 – neuvedení subjektu vkladatele na pokladním dokladu vystaveném ČSOB a. s. ve vztahu ke vkladu předmětné částky v hotovosti na účet žalovaného, dále též odst. 14 o neuvedení subjektu vkladatele na výpisu z účtu žalované) soud upozornil při prvním jednání žalobkyni, avšak bez poučení o možném neúspěchu ve věci, že z provedeného dokazování nemá za prokázané (výslovně objektivizované), že složitelem předmětných finančních hotovostních prostředků 651 765 Kč na účet žalované byla konkrétně žalobkyně jako právnická osoba. Žalobkyni pro účel doplnění důkazních návrhů k tomuto neprokázanému právně významnému tvrzení byla poskytnuta lhůta po skončení prvního jednání.

20. Následně žalobkyně doplnila skutková tvrzení o tom, že hotovostní prostředky vložené na účet žalované byly fakticky prostředky žalobkyně, tak, že toto je zřejmé z účetních dokladů žalobkyně, dále k tomu navrhla provedení důkazu výslechem účetní žalobkyně jako svědkyně.

21. Z přílohy k účetní závěrce žalobkyně za rok 2023 ve zkráceném rozsahu (č. l. 46 – 47) soud zjistil, že k datu 7. 6. 2024 bylo v pohledávkách žalobkyně pod bodem 5.4 uvedené přílohy zaznačeno, že pohledávky z obchodních vztahů činily 213 000 Kč, z toho po splatnosti 30 000 Kč, závazky z obchodních vztahu (5.6) činily 1 418 000 Kč, z toho po splatnosti 1 412 000 Kč.Z výtisků účetnictví žalobkyně bylo zjištěno, že podle hlavní knihy za vybrané období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 (č. l. 54) bylo v dlouhodobých zálohách zaznačeno vedení „kauce hotel , adresa, “ s předmětnou částkou 651 760 Kč, když interním dokladem byl zaznamenán , Anonymizováno, , s údajem o zaúčtování k 10. 1. 2023, pod pojmy „hotel , adresa, s. r. o. složení jistoty“.Z obsahu rozvahy v plném rozsahu za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 (č. l. 55 – 57) se podává, že pod označením účtu , právnická osoba, .II.1.1. „pohledávky z obchodních vztahů“ je u účtu č. , hodnota, zaznačena s názvem „dlouhodobé zálohy – kauce hotel , adresa, “ částka 651 765 Kč.Obdobné údaje jako v předešlém odstavci se podávají z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2023, resp. z uvedené rozvahy je ohledně pohledávek patrné, že šlo o částku 1 150 tisíců Kč, z toho na dlouhodobých pohledávkách 915 tisíc Kč na krátkodobých 235 tisíc Kč.Rozvahou za období od 1. 1. do 31. 12. 2023 (č. l. 60 – 62), konkrétně řádky sestavy (rozpad na účty) bylo doloženo, že v účtu , právnická osoba, .II.1.1. ohledně pohledávek z dlouhodobých obchodních vztahů je údaj částce 864 959 Kč, z toho na účtu č. , hodnota, dlouhodobý záloha kauce hotel , adresa, v předmětné částce 651 765 Kč.Účetním dokladem o pohybech na účtech žalobkyně s datem účtování od 1. 1. 2023 do 19. 9. 2024 (č. l. 63) ve vztahu k účtu 316000 bylo doloženo vedení částky 615 765 Kč s odkazem na interní doklad , Anonymizováno, s údajem názvu firmy „hotel , adresa, s. r. o. (žalovaná) a s popisem o složení jistoty.Žalobkyně předložila též účetní evidenci o pohybech na účtu konkrétně pokladny (účet 211001) za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 (č. l. 64 – 72). U tohoto důkazu se soud neztotožnil s námitkou žalované, že u něj chybí strany 7 a 13, neboť tento důkaz byl předložen v rozsahu stran 1 – 17 bez toho, že by některá ze stran chyběla. K datu 10. 1. 2023 byly zaznačeny víceré pokladní doklady vesměs o realizovaných platbách, a to včetně údaje o dokladu již výše opakovaně zmiňovaném , Anonymizováno, , kdy mělo jít o platbu částky předmětné 651 765 Kč s údajem názvu firmy – žalované o složení jistoty.

22. Ve spojení s účetními doklady označenými výše (odst. 21 odůvodnění rozsudku) soud provedl výslech účetní žalobkyně – , tituly před jménem, , jméno FO, jako svědkyně. Ta v úvodu výpovědi vylíčila, že poskytla výše uvedené účetní doklady právnímu zástupci žalobkyně, řešila, zda je zaúčtován pokladní doklad z 10. 1. 2023 o složení prostředků žalobkyně v hotovosti vůči žalované. Dále vyslovila, že dle ní jednatel žalobkyně , jméno FO, si při návštěvě banky neuvědomil, resp. možná zapomněl uvést, že vkladatelem hotovostních prostředků je žalobkyně; místo toho bylo v dokladu banky uvedeno jméno jednatele. Svědkyně také připustila, že před podáním výpovědi jí telefonoval právní zástupce žalobkyně, asi jí sděloval, že jde o předmětný vklad, rovněž na toto téma byla kontaktována jednatelem žalobkyně, s nímž navíc přijela k jednání. Pokud pak svědkyně uvedla, že se při společné cestě nikterak nebavili, čeho se výslech má týkat, pak je to pro soud jako situace stěží uvěřitelná. Svědkyně sice nejprve k dotazu výslovně uvedla, že hotovostní prostředky složené na účet žalované byly prostředky společnost, nikoli jednatele žalobkyně. Nicméně měla-li vysvětlit, z čeho to má vyplývat, pak uvedla, že se takto ona domnívá hlavně z důvodu, že viděla kopie nájemní smlouvy o předmětném nájmu hotelu a že v účetnictví každý měsíc viděla nějaké přijaté faktury, kdy se ze strany žalobkyně platilo nájemné, přefakturované vodné a stočné. Uvedené skutečnosti však dle názoru soudu nepředstavují jednoznačné doložení toho, že spornou jistotu uhradila žalobkyně ze svých vlastních prostředků. Pokud pak svědkyně byla výslovně tázána, na základě čeho je z účetních dokladů možné dospět k objektivnímu závěru o tom, že žalobkyně měla k 10. 1. 2023 své hotovostní prostředky ve výši přes 600 000 Kč, aby je vložila do banky, svědkyně uvedla, že by tomu měl odpovídat nějaký pokladní zůstatek, přičemž dle ní skutečně pokladní zůstatek v tomto směru odpovídal. Tvrdila, že se den před výslechem dívala do účetnictví, když si připravovala podklady pro výslech, proto se domnívá, že zůstatek pokladny žalobkyně skutečně odpovídal následnému hotovostnímu vkladu 10. 1. 2023. Vyjádřila dojem, že dle jejich vzpomínek tento zůstatek činil kolem 1 000 000 Kč, přičemž dle ní je jednoduše možné údaje z účetnictví vyfiltrovat tak, aby bylo zřejmé, jaký byl konkrétní zůstatek pokladny (hotovosti) žalobkyně těsně před provedením hotovostního vkladu na účet žalované. Pokud byla svědkyni při výslechu předložena z č. l. 64 – 72 třinácti stránková listina o pohybech na účtu pokladny žalobkyně od 1. 1. do 31. 1. 2023, odkázala svědkyně na závěr této listiny, avšak hned připustila, že příslušný soudem požadovaný údaj o zůstatku pokladny zde viditelný není, že jej měla (po požadavku zástupce žalobkyně na vytvoření účetních dokladů pro dokazování) jinak vyfiltrovat, nicméně, že není problémem provést jiný výtisk, z něhož bude zůstatek patrný.

23. S ohledem na výsledek dokazování popsaný v odst. 21 a 22 odůvodnění rozsudku soud při druhém jednání 7. 11. 2024 přistoupil k výslovnému poučení dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vůči žalobkyni a upozornil ji na to, že z provedeného dokazování nemá za jednoznačně prokázané (a tudíž žalobkyni hrozí neúspěch ve věci) její tvrzení o tom, že předmětnou částku 651 765 Kč vložila dne 10. 3. 2023 na účet žalované ona a ze svých vlastních prostředků. K tomu soud poznamenává, že jestliže žalovaná brojila proti takovému postupu, zejm. pak proti tomu, aby žalobkyně mohla ještě prokazovat uvedené rozhodné skutečnosti, a to poukazem na to, že řízení bylo již zkoncentrováno při prvním jednání 17. 9. 2024 a v něm poskytnuté lhůtě, pak tato námitka žalované není případná. I po koncentraci řízení do prvního jednání (resp. do uplynutí při něm případně poskytnuté lhůty; § 118b odst. 1 o. s. ř.) soud může, ba naopak je dokonce povinen, upozornit procesní stranu na to, že z dosud provedených důkazů se jeho (sporné) tvrzení, které má uvádět pro případný úspěch ve věci, nepodává. Právě ve smyslu této poučovací povinnosti proto soud ještě koncentraci řízení do prvního jednání a tam poskytnuté lhůty prolomil, jak mu ukládá § 118a (v daném případě odst. 3) o. s. ř.

24. Po uvedeném poučení žalobkyně při inkriminovaném druhém jednání navrhla doplnit dokazování o dokument z účetnictví žalobkyně prokazující stav pokladny před složením předmětné kauce tak, že z něj bude vyplývat, že žalobkyně příslušnými hotovostními prostředky disponovala. Na druhé straně se žalobkyni takové doplnění dokazování jevilo nadbytečné, neboť dle ní bylo již dopředu zřejmé, že po „vyfiltrovaná příslušné sestavy“ bude tato předložena s patřičnými údaji o dostatku hotovostních prostředků na pokladně žalobkyně před složením předmětní jistoty, tedy dle žalobkyně de facto již předem bylo jednoznačné, jak doplnění dokazování dopadne, tj. že bude předložen příslušný účetní doklad (listina s údajem), kde bude pouze navýšena částka stavu pokladny oproti té vyfiltrované verzi, kterou předložila žalobkyně na podkladě žádosti vůči své účetní – svědkyni , jméno FO, , která se k předložené listině shora popsaným způsobem vyjádřila (odst. 22 odůvodnění rozsudku).

25. Následně však žalobkyně avizovaný druh důkazu nepředložila, nýbrž uvedla nové tvrzení (č. l. 91) o tom, že zpětnou kontrolu účetních dokladů zjistila, že její účetní opomněla zavést do účetnictví žalobkyně zápůjčku finanční hotovosti ve výši 400 000 Kč od zapůjčitelky , jméno FO, . K této doplněné skutkové verzi předložila k důkazu smlouvu o zápůjčce, příjmové a výdajové doklady, navrhla vyslechnout svědkyni , jméno FO, .

26. Z listiny datované 9. 1. 2023 (přílohová obálka spisu) pak soud zjistil, že byla označena jako Smlouva o zápůjčce, odkazem výslovně na příslušné ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – jeho § 2390 a násl. Smluvními stranami byla jako zapůjčitelka , jméno FO, , dlužníkem či vydlužitelem byla označena žalobkyně (pozn. soudu – bez uvedení, kdo za ni jedná), přičemž bylo zachyceno, že mezi stranami došlo k dohodě, že zapůjčitel, o němž však bylo nelogicky a výslovně nesprávně prezentováno, že je jediným jednatelem žalobkyně) poskytne vydlužiteli (žalobkyni) částku 400 000 Kč nejpozději di 10. 1. 2023 s tím, že zápůjčka bude poskytnuta v hotovosti a bude sloužit výhradně k financování aktivit společnosti žalobkyně. Dále byl sjednán závazek vydlužitele vrátit celou zápůjčku 400 000 Kč zapůjčiteli nejpozději do 31. 12. 2025 v hotovosti či bezhotovostním převodem na účet zapůjčitele (přesně ve smlouvě specifikovaný). Zápůjčka byla poskytnuta jako bezúročná. Smlouva obsahovala podpis zapůjčitele, dále otisk razítka žalobkyně u pojmu „vydlužitel“ a k tomu připojený nečitelný podpis.

27. Ze 2 příjmových a 2 výdajových pokladních dokladů datovaných jednak 9. 1. 2023, jednak 10. 1. 2023 (přílohová obálka spisu) soud zjistil, že výdajové pokladní doklady obsahovaly označení , jméno FO, , údaje o vyplacení částek 2 x 200 000 Kč žalobkyni pro účel platby „hotovostní vklad do společnosti na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 1. 2023“, zároveň příjmové pokladní doklady uváděly označení žalobkyně a přijetí částek 2 x 200 000 Kč od , jméno FO, , s účelem platby „hotovostní vklad na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 1. 2023“. Uvedené doklady měly zcela shodné formální vyhotovení, jde-li o užitý font písma, jeho velikost, případné zvýraznění tučným tiskem, jakož i barevné provedení. Žádný z dokladů neobsahoval uvedení jeho čísla, byť pro takový údaj byla na všech dokladech v pravém horním rohu patřičná kolonka.

28. Z výpovědi svědkyně – výše uvedené vydlužitelky , jméno FO, soud zjistil, že jí bylo před podáním výpovědi zřejmé, že má dosvědčit, že půjčila „do firmy, do , právnická osoba, “ nějaké prostředky, což jí bylo zřejmé jednak z předvolání, jednak na základě něj telefonovala jednateli žalobkyně a ověřila si toto u něj. Jednatel jí blíže nevysvětloval procesní situaci, nezmiňoval, co je důležité říci, pouze uváděl, že má svědkyně vypovědět, jak „to bylo“. Svědkyně jednatele žalobkyně zná asi 25 let, vlastní společně s ním nemovitost. Jednatel žalobkyně svědkyni kdysi zmínil, že si bude „brát do nájmu“ hotel a potřebuje zaplatit akontaci. Nejprve žádal o 200 000 Kč, o zapůjčení se ústně domluvili, jednatel měl vše připravit. Když se za ním svědkyně dostavila, pak zmiňoval, že se mu nepodařilo prodat nějaké auto, a požádal svědkyni o dalších 200 000 Kč, takže svědkyně mu jeden den zapůjčila 200 000 Kč, další den si on sám pro dalších 200 000 Kč přijel. Svědkyně a jednatel žalobkyně si domluvili, že jednatel vrátí zápůjčku co nejdříve, nejpozději do 31. 12. 2025; zatím vrácena nebyla. O zápůjčce byla sepsána smlouva (kterou měla svědkyně při výslechu při sobě), kterou připravoval jednatel žalobkyně ještě před tím, než k němu svědkyně poprvé přijela; na základě dohody o navýšení zápůjčky na 400 000 Kč pak jednatel ve smlouvě přepsal připravenou částku 200 000 Kč na 400 000 Kč. Dále byly vyhotoveny příjmové a výdajové pokladní doklady, rovněž tyto byly sepsané jednatelem žalobkyně, když svědkyně sama není podnikatelkou, „úplně tomu nerozumí“, ale domnívala se, že jestliže jednatel vystavuje příjmový doklad, měla by i ona mít tzv. něco v ruce. Zdrojem pro zápůjčku od svědkyně byly její vlastní úspory, o nichž uvedla, že je měla delší dobu doma po její dřívějším výběru z banky. Nejprve si 200 000 Kč vybrala na rekonstrukci koupelny, dalších 200 000 Kč vlivem různých dezinformací ohledně války na Ukrajině a toho, že se budou zavírat banky; vylíčila – s podporou výpisu z účtu, který přinesla k výslechu – že prostředky vybrala ze svého účtu v dubnu a květnu 2022. To, že prostředky nepoužila na rekonstrukci koupelny, vysvětlila tím, že se o rekonstrukci nedohodla s řemeslníkem. I po zapůjčení peněz měla ještě další své úspory. Pokud svědkyně soudu sama poskytla výpisy z účtu (č. l. 106-107), pak z nich soud zjistil, že jde o potvrzení o provedení transakce, vystavené 15. 12. 2024 , právnická osoba, ., a to o transakcích uskutečněných bezhotovostním převodem z účtu č. , č. účtu, (s názvem korespondujícím jménu a příjmení svědkyně) na účet č. , č. účtu, (rovněž s názvem jména a příjmení svědkyně) ve výši vždy po 200 000 Kč – jednak dne 8. 4. 2022, dále a 11. 5. 2022. K dodatečnému dotazu soudu na vysvětlení rozporu mezi částí výpovědi svědkyně o výběru částek 2 x 200 000 Kč v hotovosti z jejího účtu v roce 2022 a o tom, že takové prostředky měla svědkyně pak asi půl roku doma, oproti předložený výpisům z účtu o toliko bezhotovostním převodu prostředků mezi účty svědkyně, svědkyně vylíčila, že patrně vytiskla špatná potvrzení. Účet, z něhož byly prostředky převedeny (č. , č. účtu, ), označila svědkyně jako svůj běžný účet, druhý z účtů (na nějž byly prostředky poukázány) označila jako spořící účet. Následně setrvala na tom, že je přesvědčena, že provedla výběry z účtu běžného.

29. Na základě soudem (k návrhu žalované) vyžádaných zpráv ČSOB, a. s. (č. l. 39, 84 a 87) soud zjistil, že banka nejprve uvedla, že předmětnou částku 651 765 Kč složila na účet č. , č. účtu, (účet žalované) dne 10. 1. 2023 žalobkyně, přičemž jiný důvod učinění platby, než „původ prostředků: platba – nájem“ není bance znám. Na základě specifikace výzvy soudu k sdělení skutečností rozhodných pro řízení (usnesení č. j. , spisová značka, ) pak banka opravila své sdělení tak, že předmětný vklad hotovosti 651 765 Kč na pobočce v , Anonymizováno, provedl ve prospěch účtu žalované , jméno FO, , r. č. , hodnota, , který byl identifikován dle občanského průkazu č. , hodnota, . Banka nijak blíže nevysvětlila, z jakého důvodu byl v předchozí zprávě uveden údaj o tom, že předmětnou platbu složil subjekt žalobkyně, dále neuvedla v opravené zprávě, že by vkladatelem byla konkrétní právnická osoba, za kterou by jednala konkrétní oprávněná osoba, která by dala najevo, že provádí vklad za právnickou osobu.

30. Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Podle § 161 o. z. kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyneš-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo svém pracovním zařazení.Podle § 548 odst. 1 o. z. vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Podle odst. 2 téhož ustanovení je podmínka odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.V rámci zvláštních ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu (§ 2235 až § 2301 o. z.) je v ustanovení § 2254 upravena tzv. jistota a smluvní pokuta. Podle § 2254 odst. 1 o. z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Podle odst. 2 téhož ustanovení při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.Podle § 2302 odst. 1 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu (pododdíl 3 právní úpravy nájmu) vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu z nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno, jinak použijí se pronájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

31. Skutkové a právní závěry vyznívají následovně.

32. Mezi účastnicemi byla dne 1. 1. 2023 uzavřena smlouva o nájmu de facto místností za účelem provozování podnikatelské činnosti žalobkyně (shodná tvrzení účastnic, zjištění soudu ze smlouvy – podrobně viz odst. 12 odůvodnění) dle § 2201 o. z., resp. speciálně dle § 2302 odst. 1 o. z. V článku V. odst. 1 Smlouvy byla ujednána povinnosti žalobkyně jako nájemkyně ke dni podpisu smlouvy zaplatit – v hotovosti nebo na účet žalované – částku jistoty 651 765 Kč určenou mj. na zajištění případných dlužných plnění nájemného. Po právní stránce šlo o obdobu jistoty, kterou občanský zákoník upravuje výslovně v § 2254 odst. 1 o. z., byť pro případ nájmu bytu a nájmu domu (zvláštní ustanovení § 2235 až § 2301 o. z.), ostatně ve smyslu základních zásad občanského práva (§ 1 odst. 1 o. z.) si účastníce mohly ujednat práva a povinnosti i odchylně od zákona (odchylně od toho, že jistota v případě nájmu prostor nebo místností sloužících k podnikatelské činnosti není zákonem výslovně upravena). Mezi stranami byla dále skutková shoda v tom, že na účet žalované byla částka korespondující sjednané jistotě 651 765 Kč také skutečně vložena (v hotovosti), a že se tak stalo až 10. 1. 2023. Soud s ohledem na zjištění o smluvních ujednáních upravujících důsledky nezaplacení sjednané jistoty ve lhůtě smlouvou stanovené (tj. přímo k datu 1. 1., kdy byla smlouva uzavřena, jelikož bylo upraveno, že povinnost nájemce zaplatit jistotu se váže ke dni podpisu smlouvy) musel dát za pravdu žalované, že smlouva o nájmu zanikla ve stejný den, kdy byla sjednána. Stalo se tak v důsledku sjednané rozvazovací podmínky (§ 548 odst. 2, věta druhá, o. z.), jelikož splněním podmínky v podobě nezaplacení jistoty ke dni podpisu smlouvy došlo k tomu, že právní následky uzavření smlouvy o nájmu pominuly, dle výslovného znění smlouvy tato zanikla (článek V. odst. 6 ve spojení s článkem V. odst. 1 smlouvy, k tomu viz blíže zjištění v odst. 12 odůvodnění rozsudku). Na základě tohoto dílčího skutkového a právního závěru je pak nutné vyhodnotit, že žalobkyně se nemohla v řízení domáhat zaplacení (vrácení) částky 651 765 Kč jako složené jistoty z titulu nájemní smlouvy, nýbrž vydání bezdůvodného obohacení v podobě uvedené finanční hodnoty s ohledem na odpadnutí právního důvodu, na základě kterého žalovaná získala takové finanční plnění (§ 2991 odst. 2 o. z. ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. přitom žalovaná jako obohacená musí to, oč se obohatila (finanční plnění) vydat ochuzenému. Kdo je v projednávaném případě subjektem ochuzeným, bylo mezi stranami sporné, jak soud podrobně popsal v odst. 1 až 6, 9 až 10 odůvodnění). Po provedeném dokazování soud vyhodnotil, že žalobkyni, která v tomto směru měla povinnost důkazní, se nepodařilo prokázat, že vložila ona a své finanční prostředky na účet žalované dne 10. 1. 2023 a že tudíž je aktivně legitimována k vymáhání předmětné částky po žalovaném. V prvé řadě soud odkazuje na zjištění z originálu pokladního dokladu vystaveného , Anonymizováno, a. s. (odst. 13), z něhož se jakkoliv nepodává označení subjektu vkladatele, natož, že by jím byla žalobkyně. Tomu koresponduje zjištění z postupně vyžádaných zpráv, podaných touto bankou (odst. 29 odůvodnění), podle nichž byl vkladatelem hotovosti 651 765 Kč naopak , jméno FO, jako fyzická osoba, který nikterak neprezentoval, že provádí vklad za žalobkyni, resp. že by jednal za žalobkyni, která je vkladatelkou. Banka svůj prvotní údaj z nejstarší soudem poskytnuté zprávy (že vkladatelkou byla žalobkyně) v konfrontaci s vkladovým dokladem nijak nevysvětlila, naopak změnila zprávu v to, že vkladatelem byl , jméno FO, . Dle názoru soudu je nerozhodné, že jde zároveň o jednatele e žalobkyně, jestliže v ten v rozporu s § 161 o. z. nepostupoval při vkladu hotovosti a podpisu vkladového dokladu tak, že by měl uvést název žalobkyně a připojit svůj podpis s případným údajem o své funkci. Nelze odhlédnout také od toho, že banka neuvedla žádné okolnosti, ze které by mělo plynout, že , jméno FO, při vkladu hotovosti jedná za žalobkyni. Oproti uvedeným skutečnostem pak dle názoru soudu nepostačuje, že v pokladním dokladu byl v části „zpráva“ uveden pojem označující název žalobkyně.

33. Tvrzení žalobkyně o vkladu hotovosti 651 765 Kč z její strany a z jejich prostředků na účet žalované pak soud nedovodil ani z dalších provedených důkazů, přičemž při jejich hodnocení přihlédl i ke všemu, co žalobkyně v průběhu řízení postupně uvedla. Nelze nepřipomenout, že žalobkyně z počátku řízení důrazně prezentovala, že hotovost byla jejími vlastními prostředky, jakož i to, že je absurdní, aby prokazovala, že jí byla někým poskytnuta zápůjčka (viz závěr odst. 5 odůvodnění). Avšak poté, kdy nebylo na základě důkazů v podobě účetních dokladů žalobkyně (odst. 21) ve spojení s výslechem svědkyně – účetní žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, prokázáno tvrzení žalobkyně, že tato měla na podkladně dostatek hotovostních prostředků, aby mohla 10. 1. 2023 předmětnou částku vložit na účet žalované, uvedla žalobkyně zcela opačné tvrzení, že jí byla poskytnuta právě zápůjčka (kterou předtím v tvrzeních zcela popírala) ve výši celkem 400 000 Kč. Nelze též nezmínit, že takové zcela nové skutkové tvrzení uvedla přes ubezpečování z její strany i ze strany účetní v závěru druhého jednání, že je nepochybně možné předložit patřičnou verzi účetní sestavy dokládající, že žalobkyně dostatkem hotovostních prostředků k datu 10. 1. 2023 disponovala. Uvedená jednoznačně protichůdná tvrzení žalobkyně vedou soud k logickému vyhodnocení o plné nevěrohodnosti takových tvrzení, což se pak propisuje též do hodnocení provedených důkazů o údajné zápůjčce ze strany , jméno FO, . Žalobkyně o této zápůjčce předložila listinné doklady (smlouva o zápůjčce, výdajové a příjmové pokladní doklady – přílohová obálka), které působí po formální stránce nevěrohodně v tom, nakolik jsou zjevně nově vyhotovené, resp. je z nich zřejmé, že s nimi nebylo nijak nakládáno. Pokladní doklady nebyly nijak číslované, což je nedůvěryhodné zejm. o dokladů žalobkyně, která o případné zápůjčce nepochybně měla vést účetní záznamy. Ve smlouvě o zápůjčce jsou též obsahové jednoznačné nesprávnosti (viz zmíněno, že zapůjčitel – , jméno FO, – je v článku I. prezentována jako jediný jednatel žalobkyně, což je zcela nepravdivé). Věrohodně nepůsobila příliš ani svědkyně , jméno FO, , která tvrdila, že prostředky na půjčku si vybrala ze svého běžného účtu, ovšem potvrzení o výběrech, která tomu aktivně vytiskla, svědčí o opaku – o bezhotovostním převodu částek 2 x 200 000 Kč, navíc nikoliv na běžný účet svědkyně, nýbrž na účty, které svědkyně výslovně označila za svůj spořící účet. Nevěrohodnosti svědecké výpovědi přispívá i okolnost, že svědkyně před jejím podáním byla výslovně informována na základě rozhovoru s jednatelem žalobkyně, že má dosvědčit, že půjčila „do firmy“ nějaké prostředky.

34. Nad rámec závěrů popsaných v předchozím odstavci odůvodnění (když však tyto závěry samy o sobě vedly k zamítnutí žaloby) soud podpůrně podotýká, že nejednoznačnost zaplacení sjednané zálohy právě žalobkyni na účet žalované se podpůrně podává též z korespondence žalované ze 7. 3. 2024 (viz odst. 16 odůvodnění).

35. Soud proto uzavřel, že žalobkyni se (přes víceré poučení soudu – viz odst. 7v závěru, odst. 19, a konečně zejm. přes poučení spojené též s upozorněním na možnost neúspěchu ve věci – § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., viz odst. 23) nepodařilo prokázat, že se žalovaná v podobě přijetí peněžitého plnění na svůj účet 10. 1. 2023 obohatila na úkor právě žalobkyně. Tj. žalobkyni se nepodařilo prokázat, že vložila částku 651 765 Kč, a navíc ze svých prostředků, žalované v hotovosti na účet. Proto žalobkyně neprokázala svoji aktivní legitimaci pro uplatněný nárok, tudíž soud musel žalobu zamítnout. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že pokud by bylo možné v řízení dospět k opačnému skutkovému a právnímu závěru o vkladu prostředků žalobkyně na účet žalované, pak by ovšem nemohl být důvodný požadavek na kapitalizovaný úrok z jistoty 44 180 Kč již jen proto, že zanikla smlouva, podle níž byl nárok na úrok sjednán.

36. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

37. Ve věci úspěšné žalované bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných (v souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř.) náklady právního zastoupení 105 014 Kč. Náklady za právní zastoupení byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, a to ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále „advokátní tarif“, případně jen AT), zejména pak ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., podle jejíhož přechodného ustanovení (čl. II) přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. před 1. 1. 2025) odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, tj. před 1. 1. 2025. Při tarifní hodnotě 651 765 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny, přičemž tarifní hodnota zůstává po celou dobu řízení, tj. i u úkonů učiněných advokátem počínaje 1. 1. 2025, shodná, neboť na ni neměla vliv změna advokátního tarifu citovanou novelizací provedenou vyhl. č. 258/2024 Sb.) činí odměna advokáta za jeden úkon 10 940 Kč (§ 7 bod 6 AT, když ani toto ustanovení nebylo vyhl. č. 258/2024 Sb. změněno). Advokát v řízení učinil 9 úkonů (převzetí a příprava zastoupení z 19. 2. 2024, vyjádření k žalobě spolu s podaným odporem – ze dne 23. 4. 2024 – proti elektronickému platebnímu rozkazu, další písemné podání ve věci samé ze dne 15. 7. 2024, 2x nahlédnutí do spisu opodstatněné předchozími úkony v řízení v podobě jednání soudu a zejm. předložení listinných důkazů žalobkyní do spisu – ze dne 23. 10. 2024 a 2. 1. 2025, a konečně 4x účast u jednání dne 17. 9., 7. 11. a 10. 12. 2024, dále 16. 1. 2025; § 11 odst. 1 písm. a), d), f), g), odst. 2, 3 AT), když v souvislosti s dvojím nahlédnutím do spisu žalovaná požadovala pouze polovinu odměny. Vzhledem k přehledu provedených úkonů pak celková odměna dosáhla částky 87 520 Kč (7 x 10 940 Kč + 2 x 5 420 Kč). Dále na nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z 9 úkonů, z toho u 7 úkonů učiněných před 1. 1. 2025 vždy po 300 Kč, zatímco u 2 úkonů učiněných po 1. 1. 2025 (nahlédnutí do spisu 2. 1. a účast u jednání 16. 1. 2025) vždy po 450 Kč – tj. celkem 3 000 Kč (7 x 300 Kč, 2 x 450 Kč; § 13 odst. 4 AT). Soud poznamenává, že pokud žalovaná nárokovala též odměnu a náhradu hotových výdajů ve vztahu k úkonu v podobě studia spisu (nahlédnutí do něj) dne 2. 12. 2024, pak soud v obsahu spisu nedohledal žádný záznam o tom, že by se advokát žalované uvedeného dne takového úkonu účastnil; spis obsahuje záznamy o nahlížení do spisu pouze k datu 23. 10. 2024 (č. l. 75) a 2. 1. 2025 (č. l. 103).K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě ke 4 jednáním a ke 2 nahlédnutím do spisu (ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalované v , adresa, a zpět) vždy po 6 půlhodinách, přičemž v sazbě za 1 půlhodinu ztráty času došlo s ohledem na výše cit. vyhl. 258/2024 Sb. počínaje dnem 1. 1. 2025 ke změně z částky 100 Kč na 150 Kč. Proto náhrada za ztrátu času dosáhla celkem 4 200 Kč (4 x 6 x 100 Kč + 2 x 6 x 150 Kč; § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta v celkové výši 10 294 Kč za jízdy z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti vždy 220 km vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 5,7 litrů/100 km. Za 4 jízdy v roce 2024 (k jednání 17. 9., 7. 11. a 10. 12., dále k nahlédnutí do spisu dne 23. 10.) činilo jednotlivé jízdné 1 711 Kč při sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km a při ceně benzinu Natural za jeden litr 38,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb.), tj. celkem 6 844 Kč. V roce 2025 za dvě jízdy (k nahlédnutí do spisu 2. 1., k jednání 16. 1.) šlo o jednotlivé jízdné 1 725 Kč, celkem tedy 3 450 Kč [při sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km a při ceně benzinu Natural za jeden litr 35,80 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb.)].

38. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit přímo advokátu žalované.

39. Lhůta k plnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalobkyni stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalobkyně ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.