6 C 167/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B advokát se sídlem adresa advokáta/ky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o vyklizení I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobce domáhal na žalovaných vyklizení místností č. , číslo, nacházejících se v 1. nadzemním podlaží a místností č. , číslo, nacházejících se ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. , číslo, stojícím na pozemku p. č. st. , číslo, v , katastráĺní území, , jak jsou označeny a zakresleny na stavebních výkresech označených jako Stavební úpravy a změna využití objektu č. p. , číslo, (půdorys přízemí a patra), které jsou nedílnou součástí rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit místnosti č. , číslo, nacházejících se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. , číslo, stojícím na pozemku p. č. st. , číslo, v , katastráĺní území, , jak jsou označeny a zakresleny na stavebních výkresech označených jako Stavební úpravy a změna využití objektu č. p. , číslo, (půdorys přízemí), který je nedílnou součástí rozsudku.III. Žalovaní jsou povinni do 3 měsíců od právní moci rozsudku vyklidit místnosti č. , číslo, nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. , číslo, stojícím na pozemku p. č. st. , číslo, v , katastráĺní území, , jak jsou označeny a zakresleny na stavebních výkresech označených jako Stavební úpravy a změna využití objektu č. p. , číslo, (půdorys patra), který je nedílnou součástí rozsudku.IV. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal na žalovaných vyklizení místností č. , číslo, nacházejících se ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. , číslo, stojícím na pozemku p. č. st. , číslo, v , katastráĺní území, , jak jsou označeny a zakresleny na stavebních výkresech označených jako Stavební úpravy a změna využití objektu č. p. , číslo, (půdorys patra), který je nedílnou součástí rozsudku.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 10. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost vyklidit budovu č. p. , číslo, , která je součástí pozemku p. č. , číslo, v obci a katastrálním území , obec, . Tvrdil, že je vlastníkem předmětné nemovitosti a v minulosti ústně umožnil žalovanému 1. užívání bytu o dispozici 5+kk v prvním patře budovy a garáže v přízemí. To je uvedeno ve smlouvě ze dne 7. 9. 2010. Žalovaný 1. však dohodu porušil a užívá celé 1. nadzemní podlaží budovy, do něhož žalobce ztratil přístup. Dále bez svolení žalobce žalovaný 1. zpřístupnil užívání budovy také své družce, žalované 2. Dne 11. 12. 2020 uzavřel žalovaný 1. bez souhlasu žalobce nevýhodnou nájemní smlouvu na celou budovu. Žalobce proto 21. 12. 2020 odvolal žalovanému 1. udělenou plnou moc dle dohody ze dne 7. 9. 2010. Následně žalovaný 1. sdělil žalobci, že již dne 16. 12. 2020 prodal nemovitost žalované 2. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 7 C 55/2021-163 byla kupní smlouva prohlášena za neplatnou. Žalovaní tedy užívají nemovitost bez právní důvodu.

2. Žalovaný 1. navrhl žalobu zamítnout z důvodu, že žalobce není skutečným vlastníkem nemovitosti, ačkoliv je zapsán v katastru nemovitostí. Dohoda z roku 2010 je ve skutečnosti dohodou o postoupení vlastnických práv, kdy žalovaný 1. převzal nejen práva, ale i povinnosti vlastníka, např. splácení úvěrů. Z uvedeného lze dovodit i vydržení vlastnického práva ve prospěch žalovaného 1. Z jednání žalobce vyplývá snaha vyhnout se závazkům z uzavřené dohody, ale až v době, kdy žalovaný 1. úvěr na zakoupení nemovitosti splatil. Návrh na vyklizení je také nemravný, protože žalobce úspěšně provozuje autobusovou dopravu, kterou pro něj žalovaný 1. založil a sám vlastní nemovitosti v , obec, na adrese , adresa, , kde bydlí a kterou zrekonstruoval a pronajímá. Snaží se podanou žalobou připravit žalovaného 1. o veškerý majetek, který za léta práce získal. Žalovaný 1. je přitom invalida 3. stupně ve starobním důchodu a ze zdravotních důvodů nezvládá pracovat a je částečně imobilní. Z toho důvodu o něj pečuje žalovaná 2.

3. Žalovaná 2. navrhla žalobu zamítnout, protože žalobce není skutečným vlastníkem nemovitosti, ačkoliv je zapsán v katastru nemovitostí. S žalobcem má žalovaná 2. uzavřenou nájemní smlouvu ze dne 1. 4. 2018 včetně Dodatku ze dne 18. 5. 2020 a současně jí žalobce udělil dne 21. 5. 2020 souhlas s trvalým pobytem v nemovitosti, přičemž jeho návrh na zrušení trvalého pobytu , Městský/Obecní úřad, svým rozhodnutím ze dne 10. 8. 2022 zamítl. V domě bydlí žalovaná 2. se svým druhem, a to ve společné domácnosti i z důvodu, že žalovaný 1. není ze zdravotních důvodů schopen sám o sebe pečovat. a vyžaduje denní ošetřování a zajištění životních potřeb.

4. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, neboť po provedení místního šetření dne 25. 4. 2025 byl zjištěn skutečný rozsah užívání nemovitosti ze strany žalovaných. V rozsahu zpětvzetí proto soud řízení zastavil podle § 96 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku.Provedené listinné důkazy5. Výpisem z katastru nemovitostí, listem vlastnictví , číslo, vedeným , katastrální úřad, , , katastrální pracoviště, , bylo prokázáno, že žalobce je zapsán jako výlučný vlastník pozemku p. č. , číslo, v , katastráĺní území, jehož součástí je dům č. p. , číslo, . Nabývací titulem je kupní smlouva ze dne 17. 4. 2003 a nemovitost je zatížena zástavním právem smluvním ve prospěch , právnická osoba, .

6. Výpisem z katastru nemovitostí, listem vlastnictví , číslo, vedeným , katastrální úřad, , , katastrální pracoviště, , bylo prokázáno, že žalobce je v režimu SJM vlastníkem pozemku p. č. , číslo, v , katastráĺní území, , jehož součástí je dům č. p. , číslo, .

7. Výpisem z katastru nemovitostí, listem vlastnictví , číslo, vedeným , katastrální úřad, , , katastrální pracoviště, , bylo prokázáno, že žalovaná 2. je výlučnou vlastnicí bytové jednotky , číslo, v domě č. p. , číslo, v , katastráĺní území, .

8. Výpisem z katastru nemovitostí, listem vlastnictví , číslo, vedeným , katastrální úřad, , , katastrální pracoviště, , bylo prokázáno, že žalovaná 2. je spoluvlastnicí v rozsahu 2/3 pozemku p. č. , číslo, , jehož součástí je dům č. p. , číslo, , v , katastráĺní území, .

9. Usnesením Krajského soud v Hradci Králové č. j. , insolvenční spisová značka, bylo zrušeno oddlužení žalovaného 1. a prohlášen konkurz na jeho majetek z důvodu zatajení příjmů a majetku.

10. Podle posudku o zdravotním stavu OSSZ Semily ze dne 26. 2. 2014 není žalovaný 1. z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopen zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné osoby.

11. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 7 C 55/2021-163 ze dne 25. 1. 2024 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 128/2024 – 206 byla vyslovena neplatnost kupní smlouvy datované 16. 12. 2020 o prodeji pozemku parc. č. , číslo, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součásti je budova čp. , číslo, (stavba pro administrativu), pozemku parc. č. , číslo, (manipulační plocha), pozemku parc. č. , číslo, (ostatní plocha), pozemku parc. č. , číslo, (ostatní plocha), pozemku parc. č. , číslo, (ostatní plocha), v , katastráĺní území, , části obce , Název, , obci , obec, . Soudy dospěly k závěru, že kupní smlouva datovaná 16. 12. 2020 byla antedatována žalovanými, když s jejím textem bylo počítačově pracováno ještě dne 12. 5. 2021, následně byl dokument vymazán a podpisy jednajících byly úředně ověřeny až 13. 5. 2021.

12. Kupní smlouvou ze dne 17. 4. 2003 zakoupil žalobce pozemky p. č. , číslo, včetně budov za kupní cenu , částka, , která byla splatná částkou , částka, ke dni podpisu smlouvy v hotovosti a doplatek , částka, byl splatný z úvěru poskytnutého , právnická osoba, .

13. V dohodě o zmocnění uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 1. ze dne 7. 9. 2010 je obsaženo prohlášení, že žalovaný je výlučným vlastníkem budovy č. p. , číslo, v , obec, na pozemku p. č. , číslo, a pozemků p. č. , číslo, . V dohodě zmocnil žalobce žalovaného 1. nakládat s uvedenými nemovitostmi a zařízením, pronajímat, uzavírat nájemní smlouvy a dodavatelské smlouvy, provádět údržbu a stavební úpravy, rušit nájemní a dodavatelské smlouvy, sjednávat smlouvy o prodeji. Z výnosů těchto nemovitostí měly být hrazeny splátky úvěrů, běžné provozní náklady, nutná údržba, pojistné smlouvy, odvody finančnímu úřadu, OSSZ a zdravotní pojištění. Zbylá část výnosů měla být vyplacena žalobci. Pro případ prodeje měla být kupní cena poukázána na specifikovaný účet , č. účtu, , ke kterému má žalovaný 1. zřízeno dispoziční právo a vyplaceny specifikované úvěry. Zůstatek kupní ceny měl být rozdělen mezi žalovaného 1. (90 %) a žalobce (10 %). V bodě 8. bylo sjednáno, že se žalobce zavazuje hradit náklady spojené s užíváním apartmánu v domě č. p. , číslo, ve výši 5 000 Kč měsíčně + náklady na elektřinu a vodu. Podle bodu 9. se žalovaný 1. stal majitelem zařízení a vybavení garáže.

14. Dopisem ze dne 21. 12. 2020 žalobce odvolal zmocnění žalovaného 1. dle dohody ze dne 7. 9. 2010. Odeslání dopisu je prokázáno poštovním podacím lístkem.

15. Rozhodnutím , Městský/Obecní úřad, č. j. , číslo, ze dne 7. 6. 2022 nebylo vyhověno návrhu žalobce na zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalované 2. na adrese , adresa, , z důvodu nesplnění podmínky zániku užívacího práva k objektu s odkazem na smlouvu o ubytování ze dne 1. 4. 2018 včetně Dodatku. V odůvodnění je dále uvedeno, že žalovaný 1. ve své výpovědi uvedl, že žalovaná 2. je jeho životní partnerkou a poskytuje mu veškerou pomoc, kterou s ohledem na svůj zdravotní stav vyžaduje.

16. Ve smlouvě o ubytování ze dne 1. 4. 2018 se žalobce jako ubytovatel a žalovaná 2. jako ubytovaná dohodli na poskytnutí ubytování v jednom pokoji v bytě budovy č. p. , číslo, s tím, že ubytovaná je dále oprávněna užívat kuchyň, koupelnu, WC a chodbu. Ubytování bylo sjednáno s účinností od 1. 4. 2018 na dobu neurčitou za cenu 4 000 Kč měsíčně. Laickým posouzením podpis ubytovatele odpovídá podpisu žalovaného 1. a tento závěr podporuje i skutečnost, že je zde uvedena zkratka v. z. (v zastoupení). Dodatkem ze dne 18. 5. 2020 byla stanovena cena ubytování 1 000 Kč měsíčně.

17. Ubytovací kniha předložená žalovaný 1. obsahuje údaje o ubytovaných, jméno a příjmení, číslo OP, datum a příchodu a odchodu. Kromě , jméno FO, a , jméno FO, byli všichni současní ubytovaní zapsáni až po zrušení zmocnění dne 21. 12. 2020.

18. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 4 T 36/2023 – 673 byli žalovaní zproštěni obžaloby pro trestný čin podvodu, který měli spáchat tím, že se pokusili na podkladě smlouvy ze dne 16. 12. 2020 převést nemovitost č. p. , číslo, a pozemky p. č. , číslo, v , katastráĺní území, na žalovanou 2. Soud v bodě 35. odůvodnění dospěl k závěru, že rozhodně nelze s dostatečnou mírou jistoty říci, že by obžalovaná Šestáková jednala zaviněně, neboť nebylo prokázáno, že by věděla o zrušení plné moci dne 30. 12. 2020 udělené obviněnému , jméno FO, . Ohledně , jméno FO, soud uvedl, že ačkoliv jednání obžalovaného , Jméno žalované A, popsané v obžalobě bylo spolehlivě prokázané, není toto jednání trestným činem, protože soud považuje za nevyvrácené, resp. spíše za potvrzené, že nemovitosti zakoupil a nadále se o ně staral obžalovaný, byť jejich formálním vlastníkem (bílým koněm) byl poškozený. V takovém případě pak poškozenému nemohla vzniknout žádná škoda a jednání obžalovaného tak nemůže být trestným činem (viz bod 60. odůvodnění). Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 7. 2023 dle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové čj. 10To 128/2023-722 ze dne 27.7.2023.

19. Při ohledání budovy č. p. , číslo, v , obec, soud zjistil, že v chodbě (místnost , číslo, ) se nachází motocykly a el. pojízdný vozík patřící žalovanému 1. Žalovaný 1. odemkl svými klíči místnosti , číslo, a garáž , číslo, . U těchto místností uvedl, že je užívá a má zde uskladněné věci. Dále byla provedena prohlídka místností , číslo, , kde žalovaná 2. prohlásila, že v místnosti , číslo, a , číslo, má žalovaný 1. uskladněné svoje věci, místnost , číslo, užívají řidiči jako šatnu a místnost , číslo, užívají řidiči jako příslušenství. Řidiči mají od uvedených prostorů klíče. Při prohlídce 2. NP soud shledal, že místnost , číslo, je žalovaným 1. užívána jako kancelář a má zde umístěnu kancelářskou techniku, stavební dokumentaci k objektu, ubytovací knihy a další listiny. Z místnosti je v levé části od schodů přístup do části sloužící jako ubytovna. Ubytovna je také přístupná z ulice a po schodech nahoru. Pokoje v této části budovy jsou užívány k ubytování třetích osob s výjimkou pokojů , číslo, , kde se nachází byt žalobce. Podle sdělení žalovaného 1. jsou v současné době kromě jedné místnosti obsazeny všechny. Při ohledání bytu žalovaných, který se nachází napravo od schodů, bylo zjištěno, že se jedná o byt 5+1. Žalovaná při prohlídce uvedla, že v pokoji , číslo, leží její maminka, o kterou se stará. Po nahlédnutí soud shledal, že zde skutečně leží nemohoucí paní. Pokoj , číslo, měla původně žalovaná 2. pronajatý na základě uzavřené smlouvy. Po skončení ohledání žalovaný 1. předal soudu dvě ubytovací knihy se jmény ubytovaných a stavební výkresy jednotlivých podlaží.

20. Smlouvou o úvěru č. , číslo, poskytla , právnická osoba, žalobci úvěr 2 635 000 Kč na koupi nemovitosti – budovy bez č. p. na pozemku p. č. , číslo, a pozemků p. č. , číslo, v , katastráĺní území, .

21. Smlouvou o úvěru č. , číslo, poskytla , právnická osoba, žalobci úvěr 5 000 000 Kč ke splacení úvěru , právnická osoba, Dohodnutá měsíční splátka činila 39 376 Kč a konečná splatnost byla 31. 12. 2020. Podle historie účtu č. , č. účtu, bylo v období od 1. 1. 2018 do 30. 9. 2020 prováděno inkaso úvěru částkou 40 510 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , poslední splátka 31. 7. 2020 v částce 37 018,76 Kč.

22. Smlouvou o zřízení zástavního práva č. , číslo, ze dne , datum, žalobce jako zástavce zřídil zástavní právo k úvěru 1 000 000 Kč poskytnutým dle smlouvy č. , číslo, s , právnická osoba, . Podle úvěrové smlouvy byl úvěr poskytnut za účelem výstavby bytové jednotky v rámci stavebních úprav budovy administrativního objektu č. p. , číslo, v , obec, na prodejny, bytovou jednotku a kanceláře. Dle výpisu z účtu , č. účtu, byl úvěr splácen řádně a včas z účtu žalobce č. , č. účtu, a byl zcela splacen ke dni 11. 4. 2025.

23. V dopisu ze dne 6. 12. 2004 , právnická osoba, uvedla, že hypotéka je , Jméno žalobce A, řádně splácena.

24. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 2 T 305/2005-3030 ze dne 8. 11. 2005 byli , Jméno žalované A, a , Jméno žalobce A, odsouzeni za trestný čin úvěrového podvodu, když uvedli při sjednání úvěru vztahující se k předmětné nemovitosti nepravdivé údaje.

25. Přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení žalovaného 1. sp. zn. , insolvenční spisová značka, nylo zjištěno, že žalovaný 1. měl pohledávky vůči ČSSZ již v letech , letopočet, – , letopočet, ve výši , částka, .

26. Podle předložených fotografií z let , letopočet, a násl. je patrné, že objekt č. p. , číslo, byl rozsáhle rekonstruován a zejména uvnitř byly prováděny významné úpravy.

27. Živnostenským listem a koncesními listinami je doloženo oprávnění žalovaného 1. k podnikání v oboru Opravy silničních vozidel (od 1. 10. 1999), Silniční motorová doprava nákladní (od 5. 2. 1998), Koupě zboží za účelem jeho prodeje (od 8. 12. 1992), Směnárna (od 5. 2. 1993). K tomu pak žalovaný doložil několik vystavených faktur na své jméno.

28. K podnikání žalobce byl předložen živnostenský list na Maloobchod s motorovými vozidly s počátkem podnikání 8. 1. 2001. Podle výkazu o studiu na vysoké škole studoval žalobce Dopravní fakultu , Název, od 29. 8. 2001 do 1. 10. 2003, kdy studium ukončil.

29. Fakturami vystavenými v letech 2005 až 2020 vystavených na jméno žalobce bylo vyúčtováno nájemné za pronájem prodejen i ubytování pracovníků v objektu č. p. , číslo, v , obec, . Na fakturách je podpis, který laickým pohledem odpovídá podpisu žalovaného 1. Jako číslo účtu je uvedeno , č. účtu, .

30. Fakturou č. , číslo, vyúčtoval , jméno FO, žalovanému 1. znalečné za vypracování znaleckého posudku ve výši 8 000 Kč se splatností 30. 1. 2003.

31. Dohodou ze dne 1. 3. 2005 převedl žalovaný 1. členská práva a povinnosti v bytovém družstvu , Název, s právem užívat byt č. , číslo, v č. p. , číslo, , ul. , ulice, , za cenu 850 000 Kč.

32. Příjmovými pokladními doklady je doloženo, že od ubytovaných bylo v době od roku 2006 do roku 2015 vybíráno nájemné v hotovosti. Na dokladu je razítko firmy , Jméno žalobce A, , IČO , IČO, a z laického pohledu je na dokladu podpis žalovaného 1.Provedené výpovědi33. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že je bývalou manželkou žalovaného 1. a matkou žalobce. V době, kdy se o pořízení nemovitosti na adrese , adresa, začalo uvažovat, byl žalobce studentem vysoké školy. Sama se na rozhodování o koupi nemovitosti nepodílela, neboť již byla s žalovaným 1. rozvedena. K financování nemovitosti svědkyně uvedla, že úvěr byl veden na syna , jméno FO, a splátky hypotéky byly hrazeny z jeho bankovního účtu. Na otázku, kdo konkrétně poskytoval finanční prostředky na splátky, odpověděla, že to neví. Důvodem zápisu nemovitosti na syna bylo to, že žalovaný 1. měl v té době více exekucí, což znemožňovalo, aby byl veden jako vlastník. Po rozvodu krátce bydlela v předmětné nemovitosti, přibližně po dobu čtyř let. V té době platila symbolický nájem ve výši jedné koruny měsíčně a hradila náklady na energie. K rekonstrukci nemovitosti se nevyjádřila konkrétně a nevzpomněla si, kdo ji prováděl. Na otázky týkající se podnikání žalobce v době studia uvedla, že měl brigády, například v pekárně a po ukončení studia začal podnikat v oblasti pronájmů. Později provozoval autobusovou dopravu. Přesné časové údaje si nevybavuje. Potvrdila, že se s žalovaným 1. v minulosti účastnila společných rodinných akcí včetně Štědrého večera, ale přesnou časovou osu si nevybavuje. Uvedla, že v určitém období se vztahy zlepšily, zejména po havárii žalovaného 1., ale následně se opět zhoršily. Na dotaz ohledně dědictví uvedla, že převedla dům na svou dceru , jméno FO, , která se zavázala vyplatit sourozence. Nevzpomněla si, že by proběhla rodinná schůzka ohledně dědictví.

34. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že je neteří žalovaného , Jméno žalované A, a sestřenicí žalobce , Jméno žalobce A, . Popsala, že s oběma měla dlouhodobě dobré vztahy, které se začaly zhoršovat přibližně před pěti lety. Do té doby se rodina pravidelně scházela na společenských akcích. V roce 2020 taková akce také proběhla a žalovaný 1. ji při té příležitosti sdělil, že právě doplatil poslední splátku hypotéky na nemovitost v , obec, . Tuto informaci vnímala jako důležitou a radostnou, protože žalovaný 1. se podle jejích slov těšil, že bude mít na důchod klid a nebude muset řešit další splátky. Tato událost podle svědkyně předcházela zhoršení rodinných vztahů. Svědkyně nemovitost v , obec, vždy považovala za majetek žalovaného 1., ačkoliv byla formálně zapsána na žalobce. Důvodem tohoto uspořádání podle ní byly dluhy, kvůli nimž nemohl být žalovaný 1. veden jako vlastník. To bylo všeobecně v rodině známo. Z rodinného kontextu a vyjádření žalovaného 1. i dalších členů rodiny také vyplývalo, že nemovitost financoval žalovaný 1. Uvedla, že žalobce v době koupě nemovitosti studoval v Praze a že je nepravděpodobné, aby měl dostatek prostředků na její pořízení. Žalovaný 1. provozoval ubytovnu v předmětné nemovitosti a příjmy z nájmu sloužily ke splácení hypotéky. Uvedla, že žalovaný 1. vystupoval jako správce nemovitosti a staral se o ni. Naopak žalobce neměl aktivní roli v provozu ubytovny. K podnikání žalobce svědkyně sdělila, že po ukončení studia začal provozovat autobusovou dopravu pod značkou Sambus, kterou mu pomohl vybudovat žalovaný 1. Svědkyně potvrdila, že se v minulosti uskutečnila rodinná schůzka na , Název, , které se účastnili žalovaný 1., jeho bývalá manželka , jméno FO, , jejich děti , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Na této schůzce se podle svědkyně řešilo rozdělení rodinného majetku. Bylo dohodnuto, že nemovitost v , Název, připadne , jméno FO, , zatímco nemovitost v , obec, zůstane , jméno FO, . , jméno FO, měl být vyplacen částkou 600 000 Kč. Svědkyně o této dohodě ví od , jméno FO, , která jí sdělila, že se s , jméno FO, dohodli, že si ponechá , obec, bez finanční kompenzace. S žalobcem ani jeho manželkou se svědkyně již nestýká.

35. Svědek , jméno FO, soudu sdělil, že je synem žalovaného , Jméno žalované A, a mladším bratrem žalobce , Jméno žalobce A, . K nemovitosti na adrese , adresa, uvedl, že se snažil držet stranou záležitostí týkajících se jejího nabytí a financování. V době pořízení nemovitosti měl jiné zájmy a detaily nezná, věděl ale, že nemovitost byla zapsána na jeho bratra. Důvodem bylo, že otec měl v té době dluhy, kvůli nimž nemohl být veden jako vlastník. , Jméno žalobce A, studoval střední školu v , obec, , krátce pokračoval ve studiu na vysoké škole, kterou však nedokončil. Důvody ukončení studia svědek nezná. Po škole žalobce začal podnikat, nyní má autobusovou dopravu, ale na přesné časové údaje si nevzpomíná. K provozu ubytovny svědek uvedl, že neví, kdo ji provozoval. Jednalo se o dohodu mezi otcem a bratrem. Předpokládá, že úvěr na zakoupení nemovitosti splácel žalobce, protože byl veden na něj, ale žádné výpisy z účtu neviděl. Po prodeji bytu v Řekách svědek krátce bydlel v předmětné nemovitosti společně s bratrem. Přespával v bytě, který nyní užívá žalovaný 1., ale nešlo o trvalé bydlení. V bytě měl vyčleněný pokoj, stejně jako jeho bratr. Potvrdil, že se v té době účastnil společných rodinných aktivit, například výletů na motocyklech, ale přesné časové údaje si nevybavuje. Na dotaz ohledně rodinné schůzky na , Název, , kde se mělo řešit rozdělení majetku, svědek uvedl, že si na takovou schůzku nevzpomíná. Potvrdil, že od své sestry , jméno FO, obdržel finanční částku jako vyrovnání podílu na nemovitosti, ale přesnou výši si nepamatuje, ani se neptal, zda podobnou částku obdržel i jeho bratr. Rodinné vztahy byly v minulosti dobré, ale výrazně se zhoršily po incidentu, kdy žalovaný 1. napadl žalobce nožem. Svědek byl u incidentu přítomen, zasahovala policie a od té doby s otcem neudržuje žádný kontakt. Byl zlomový okamžik ve vztazích s otcem. Distancuje se také od některých členů rodiny včetně sestřenice , jméno FO, , kterou označil za nevypočitatelnou.

36. Svědek , jméno FO, uvedl, že bydlí v ubytovně na adrese , adresa, již přibližně 20 let. S žalovaným , Jméno žalované A, se zná právě z této ubytovny, kde se s ním dohodl na možnosti bydlení. Dohoda byla ústní a byla uzavřena přímo s žalovaným 1., který podle svědka vystupoval jako správce objektu. Po celou dobu platil za ubytování výhradně žalovanému , Jméno žalované A, . Žalobce , Jméno žalobce A, nikdy nevystupoval jako vlastník nebo správce nemovitosti, nikdy od něj neinkasoval žádné platby a v provozu ubytovny se nijak neangažoval. Svědek potvrdil, že žalovaný 1. se o nemovitost aktivně staral – prováděl opravy, zajišťoval údržbu, organizoval práce jako malování, výměnu záchodů, instalace vodovodních a elektrických zařízení. Naopak žalobce v objektu pracoval pouze výjimečně, například na dvoře. Žalobce v ubytovně bydlel v bytě naproti pokoji č. , číslo, , který byl upraven jako samostatná bytová jednotka. Žalobce tam bydlel s manželkou, ale před několika lety se odstěhovali.

37. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že je manželkou žalobce , Jméno žalobce A, a snachou žalovaného Arpáda Samka. Popsala, že vztahy mezi její rodinou a žalovaným 1. jsou dlouhodobě složité. Sama s žalovaným 1. nemluví, stejně tak její manžel, který s ním komunikuje výhradně prostřednictvím právního zástupce. S žalobcem žije od roku 2015, v manželství jsou od roku 2017. Žalobce je zapsán jako vlastník nemovitosti na adrese , adresa, . O nemovitost staral v rozsahu, který mu umožňovala jeho finanční situace. Prováděl opravy, například střechu nad apartmánem, kde bydlí žalovaný 1. a snažil se nemovitost udržovat. V roce 2019–2020 upravoval dvůr, kde vybagroval terén, položil zámkovou dlažbu a vytvořil prostor , právnická osoba, . Svědkyně s žalobcem v nemovitosti bydlela přibližně čtyři roky do roku 2020. V té době upravovali byt, přidali místnost, položili podlahy, dlažbu a pořídili vybavení. Žalobce platil energie, ale nájemné neplatil, protože byl vlastníkem. K příjmům žalobce uvedla, že měl příjmy z autobusové dopravy, nikoliv z ubytovny, která byla ekonomicky nevýhodná a občas ji dotoval. Výši příjmů nezná. Potvrdila, že žalobce splácel hypotéku ze svého účtu. Jednou osobně nesla hotovost do banky na splátku. K podnikání žalobce uvedla, že autobusovou dopravu začal provozovat zhruba po roce 2003, kdy si pořídil nemovitost. Podle svědkyně chtěl spojit ubytování se svozem zaměstnanců. Uvedla, že si na podnikání založil živnost a pořídil starší autobus, ale přesné údaje nezná. Ohledně rodinné dohody o dědictví uvedla, že o žádné takové schůzce neví a že se jí neúčastnila. Potvrdila, že její manžel dostal podíl na nemovitosti po své matce, ale neví, jakým způsobem. Vztahy s žalovaným 1. se zhoršily kolem roku 2020, kdy se narodila jejich dcera. Popsala incident, kdy žalovaný 1. urážel žalobce, označoval ho za neschopného podnikatele a snažil se zasahovat do jejich osobního života. Po této události se rozhodla s žalovaným 1. přerušit kontakt. Ohledně oslav splacení hypotéky uvedla, že žádná taková oslava neproběhla. Poslední oslavou, kterou si pamatuje, byla oslava narození jejich dcery. Svědkyně potvrdila, že zná Františka Lipenského jako dlouholetého obyvatele ubytovny, který zde působí jako uklízeč nebo správce.

38. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že žalovaný , Jméno žalované A, je její bratr a žalobce , Jméno žalobce A, její synovec. Vztahy v rodině byly dle jejího vyjádření nadstandardní a rodina se pravidelně navštěvovala. Poslední návštěva svědkyně v , obec, proběhla přibližně před čtyřmi lety, při příležitosti narození dětí v rodině. Oslavy probíhaly v domě , Jméno žalované A, , kde se shromáždila celá rodina včetně bývalé manželky , Jméno žalované A, . Žalovaný 1. o koupi nemovitosti v , obec, uvažoval delší dobu. Nakonec byla nemovitost zakoupena, přičemž svědkyně byla informována, že úvěr byl sjednán na syna , Jméno žalobce A, z důvodu příznivější bonity. Jednalo se pouze o formální zápis, neboť nemovitost fakticky vlastnil a spravoval , Jméno žalované A, . , Jméno žalobce A, s tímto postupem souhlasil a dle svědkyně se vyjadřoval v tom smyslu, že nemovitost jednou zdědí. , Jméno žalované A, měl záměr nemovitost rekonstruovat a pronajímat, aby si zajistil příjem v důchodovém věku. V nemovitosti probíhaly stavební práce, které financoval žalovaný 1., a to i za pomoci rodičů, kteří mu poskytli finanční prostředky ve výši cca 30 000 slovenských korun. Část kupní ceny měla být uhrazena z prodeje bytu, který žalovaný 1. vlastnil. , Jméno žalobce A, v době koupě nemovitosti studoval vysokou školu a neměl vlastní příjmy. Později pracoval ve firmě svého otce, kterou mu žalovaný 1. předal. Žalobce se vždy spoléhal na otce a neměl samostatné plány ohledně nemovitosti. Veškeré příjmy z ubytování inkasoval žalovaný 1., který je využíval na splátky hypotéky. Žalobce neměl problém s tím, že jeho otec v nemovitosti bydlel. V rodině se všeobecně mělo za to, že skutečným vlastníkem je žalovaný 1., ačkoliv formálně byla nemovitost zapsána na žalobce. Na dotaz soudu, zda někdy slyšela, že by , Jméno žalobce A, slíbil otci doživotní bydlení, svědkyně uvedla, že takový slib nezaznamenala. K čestnému prohlášení, které svědkyně soudu zaslala, uvedla, že jej sepsala sama s pomocí svého syna. Obsah prohlášení vycházel z instrukcí, které jí poskytl její bratr , Jméno žalované A, . Ten jí sdělil, o čem má psát, nikoliv konkrétní formulace.

39. Navrženou svědeckou výpověď manžela paní , příjmení, soud nepřipustil z důvodu koncentrace řízení a návrh na výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, vzal žalovaný 1. zpět. Důkaz v podobě videonahrávky z chodby před jednací síní soudu nebylo možné provést pro její neexistenci, neboť nahrávka se po několika dnech maže. Z dalších soudem provedených důkazů nebyly zjištěny žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí soudu.Právní a skutkové posouzení věci40. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

41. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

42. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

43. Podle § 1902 o. z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

44. Podle § 448 odst. 1 věta první o. z. zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno; zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo zmocněnec vypoví.

45. V řízení bylo bez pochybností prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti. Vyplývá to jednak ze samotného zápisu v katastru nemovitostí, ale i z provedených svědeckých výpovědí a kupní smlouvy ze dne 17. 4. 2003. Zápis v katastru nemovitostí podle § 980 odst. 2 o. z. presumuje, že osoba zapsaná jako vlastník je skutečně vlastníkem, dokud není prokázán opak. Svědectví o tom, že nemovitost byla zapsána na žalobce pouze z důvodu výhodnějších podmínek úvěru a existence dluhů, které žalovaný 1. v té době měl, vyvratitelnou domněnku ohledně vlastnického práva žalobce nijak nevyvrací, neboť motivace účastníků k převodu vlastnického práva na žalobce není pro posouzení otázky vlastnictví podstatná. Tím je právě kupní smlouva, kde je jednoznačně žalobce označen jako nový nabyvatel. Ostatně i z dohody datované dnem 7. 9. 2010 (bod 13. odůvodnění) je evidentní, že žalovaný 1. si uvědomoval, že vlastníkem nemovitosti je právě žalobce, a proto vznikla uvedená dohoda, podle které žalobce zmocnil žalovaného 1. k tomu, aby nakládal s uvedenými nemovitostmi, pronajímal ji a uzavíral nájemní smlouvy a dodavatelské smlouvy, prováděl údržbu a stavební úpravy, rušil nájemní a dodavatelské smlouvy a sjednával smlouvy o prodeji. Současně měly být z výnosů hrazeny splátky úvěrů a další platby, přičemž zbylá část výnosů měla být vyplacena žalovanému 1. Touto dohodou však není dispoziční právo žalobce jako vlastníka nijak dotčeno a sám může činit takové úkony, jaké uzná za vhodné. Rovněž byl oprávněn zmocnění jednostranně ukončit, což učinil dopisem ze dne 20. 12. 2020 (bod 14. odůvodnění).

46. Místním šetřením (bod 19. odůvodnění) soud zjistil, že žalovaní užívají byt ve 2. NP (místnosti , číslo, až , číslo, ) a ve zbývající části 2. NP je provozována ubytovna s výjimkou místností , číslo, až , číslo, , kde se nachází byt, do kterého má žalobce přístup, přičemž v této části vzal žalobce žalobu zpět. Dále žalovaní užívají místnosti , číslo, umístěné v 1. NP, kde mají uložené věci. Žalobce má podle § 1012 o. z. jako vlastník nemovitosti právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

47. Žalovaný 1. tvrdil, že je faktickým vlastníkem nemovitosti, byť není zapsaný v katastru nemovitostí, případně vlastnické právo vydržel, bylo ze strany žalobce přislíbeno, že může nemovitost doživotně užívat, přičemž jí následně zdědí žalobce a konečně, že požadavek na jeho vyklizení je nemravný. Otázku vlastnického práva si soud vyřešil již bodě 44. odůvodnění, kdy dovodil, že vlastníkem nemovitosti je žalobce a nikoliv žalovaný 1. Námitku žalovaného 1. ohledně vydržení nemovitosti podle § 1089 o. z. posoudil soud jako nedůvodnou, neboť zcela chybí poctivá držba ze strany žalovaného 1., který s ohledem na znění kupní smlouvy, zápis v katastru nemovitostí, uzavření úvěrových smluv i zmocnění ze dne 7. 9. 2010 nemohl být v žádném případě v dobré víře, že je vlastníkem nemovitosti a že mu svědčí nějaký nabývací právní titul. Rovněž nebylo žádným důkazem prokázáno, že by žalobce žalovanému 1. přislíbil možnost doživotního užívání, kdy toto nikdo z vyslechnutých svědků nepotvrdil. Žalovanému 1. tedy nesvědčí žádný formální titul k tomu, že může nemovitost užívat. Nicméně soud se zabýval i otázkou dobrých mravů, kterou s ohledem na okolnosti nabytí nemovitosti shledal jako částečně důvodnou. Soud má za prokázané, že původní záměr nabýt nemovitost pojal výlučně žalovaný 1., který měl zájem nemovitost upravit a užívat pro své potřeby a potřeby svého podnikání. To je prokázáno jednak svědeckými výpověďmi , jméno FO, , , jméno FO, i , jméno FO, . V té době již byl žalovaný 1. zavedeným podnikatelem (viz přehledem jeho živnostenských oprávnění v bodě 27. odůvodnění), kdežto žalobce ještě studoval na vysoké škole, byl bez pravidelného příjmu a vlastníkem se stal pouze z důvodu lepšího úroku z poskytnutého úvěru. Je zřejmé, že dohodnuté splátky byly přinejmenším zpočátku zcela mimo finanční možnosti žalobce (k tomu svědkyně , jméno FO, uvedla, že při studiu chodil na brigády do pekárny) a tedy je za něj musel hradit žalovaný 1. O tom, že to byl právě žalovaný 1., kdo poskytnuté úvěry splácel, svědčí i dohoda ze dne 7. 9. 2010, podle které měl splátky hypotéky zajišťovat právě žalovaný 1. jako osoba zmocněná k nakládání s nemovitostí, přičemž k tomu měl použít výnosy z nemovitosti. Závěr o úhradě úvěru nemovitosti převážně ze strany žalovaného 1. potvrzuje i dohoda o tom, že v případě prodeje nemovitosti bude zůstatek kupní ceny po doplacení hypotéky rozdělen mezi žalovaného 1. ve výši 90 % a žalobce ve výši 10 %. Přesvědčení soudu o financování ze strany žalovaného 1. nevyvrací ani svědectví manželky žalobce (bod 37. odůvodnění), že jednou nesla do banky splátku v hotovosti, neboť se jedná pouze jednu splátku z mnoha či dopis , právnická osoba, (bod 23. odůvodnění), kde je uvedeno, že žalobce úvěr řádně splácí, neboť se jedná pouze konstatování, že dohodnuté splátky jsou řádně hrazeny, aniž by banka řešila, kdo ve skutečnosti finanční prostředky dodal. Stejně tak nelze vzít za relevantní výpis z účtu vedený na jméno žalobce, neboť zřízení účtu na jméno úvěrovaného je běžnou součástí úvěrování ze strany banky a není tím vyloučeno, aby splátky za úvěrovaného ve skutečnosti hradil někdo jiný. Dále má soud z průběhu dokazování za zjištěné z předložených fotografií, že po zakoupení nemovitosti proběhla také její rozsáhlá rekonstrukce, kterou také zajišťoval žalovaný 1., jenž se následně nastěhoval do zrekonstruovaného bytu ve 2. NP. Podle dohody ze dne 7. 9. 2010 měl žalobce užívat jiný byt v prostorách ubytovny, přičemž se zavázal za to hradit nájemné. Pomine-li soud neplatnost takového ujednání s odkazem na skutečnost, že vlastník nemůže platit nájem za užívání své nemovitosti, svědčí toto ujednání o tom, že žalobce si nečinil žádné zásluhy či práva k nemovitosti, a to právě z důvodu, že se o vše staral žalovaný 1.

48. Vlastnické právo žalobce je sice právem absolutním, které musí všichni respektovat, nicméně ani toto právo však nelze vykonávat v rozporu s dobrými mravy a založit nespravedlnost. Za daných okolností, kdy:- žalovaný 1. hradil sjednané splátky úvěru, který byl poskytnut žalobci k zaplacení kupní ceny nemovitosti,- uplynuly všechny promlčecí lhůty k případnému vydání bezdůvodného obohacení,- rekonstrukce a tím i zhodnocení nemovitosti byla především zásluha žalovaného 1.,- žalobce má možnost vlastního bydlení a předmětnou nemovitost nutně nepotřebuje pro uspokojení práva bydlení,- žalovaný 1. je zdravotně indisponovaný a žalovaná 2. o něj a svou matku pečuje,- žalovaný 1. nemá jinou vhodnou nemovitost, ve které by mohl bydlet,- žalobce a žalovaný 1. mají vůči sobě základní práva a povinnosti z titulu vzájemného vztahu otec a syn,dospěl soud k závěru, že uložení povinnosti vyklidit nemovitost v části, ve které nyní žalovaní bydlí, by bylo v rozporu s dobrými mravy, i když je soudu zřejmé, že vztah mezi účastníky vzájemně velmi vypjatý a komplikovaný, a to jistě i vinou žalovaného 1. (k tomu srov. svědkem zmíněný incident s nožem pod bodem 35. odůvodnění). Námitku dobrých mravů soud shledal jako důvodnou pouze v části týkající se prostor, ve kterých žalovaní nyní bydlí (tj. místnosti č. , číslo, až , číslo, ) a žalobu v této části zamítl, a to i ve vztahu k žalované 2, která zde s žalovaným 1. bydlí jako jeho družka a své právo tedy odvozuje od jeho práva užívání. V této souvislosti soud doplňuje, že smlouva o ubytování předložená žalovanou 2. (viz bod 16. odůvodnění) o užívání jednoho pokoje v předmětném bytě žalovaného 1. podle názoru soudu zanikla dohodou účastníků, ze kterých se postupem času stali partneři. V takovém případě byla zmíněná dohoda podle § 1902 o. z. nahrazena novou dohodou o bezplatném užívání celého bytu z důvodu vztahu druh a družka, o čemž svědčí i to, že aktuálně je v jednom z dalších pokojů umístěna nemohoucí matka žalované 2. Žádný význam pro rozhodnutí soudu nemá ani existence trvalého bydliště žalované 2., neboť se jedná o údaj pouze evidenční, který k nemovitosti nezakládá žádná práva k dané nemovitosti.

49. Možností, zda lze odepřít výkon práva realizovaný žalobou na vyklizení nemovitosti pro rozpor s dobrými mravy a žalobu „pro tentokrát“ zamítnout, se zabýval Nejvyšší soud v typově shodných věcech opakovaně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 26 Cdo 606/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1531/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2258/2012). Zdůraznil v nich, že při posuzování okolností významných pro aplikaci dobrých mravů je nutné vždy zvážit všechny důvody jak na straně vlastníka nemovitosti, tak na straně osob užívajících nemovitost bez právního důvodu. Rozsudek o tom, že žalobu na vyklizení soud pro tentokrát zamítá s odkazem na korektiv dobrých mravů, znamená, že vlastník nemovitosti je oprávněn podat žalobu znovu, pokud dojde ke změně poměrů, a to jak na straně vlastníka nemovitosti, tak na straně toho, kdo má nemovitost vyklidit. Zásadní pro budoucí uspořádání vztahů mezi účastníky tedy bude především následné chování žalovaných, pro které rozsudek nepředstavuje absolutní ochranu před jejich vyklizením, nýbrž jim pouze dává šanci na další setrvání v nemovitosti za předpokladu jejich řádného a slušného chování. V tomto směru lze doporučit uzavření dohody, která by předešla dalším sporům a současně respektovala jak zásluhy žalovaného 1., tak vlastnické právo žalobce. Soudní zamítnutí žaloby na vyklizení nemovitosti s odkazem na dobré mravy nepředstavuje definitivní překážku pro výkon vlastnického práva, ale pouze jeho dočasné omezení v zájmu ochrany slabší strany.

50. Ohledně zbývající části nemovitosti, ve které je provozována ubytovna a v přízemí se nachází uskladněné věci žalovaných, soud tak silné a zásadní důvody pro porušení dobrých mravů neshledal. Byť je z příjmových dokladů a výpovědí především pana , příjmení, doloženo, že výnos z ubytování představuje příjem žalovaného 1., je z usnesení insolvenčního soudu zmíněným pod bodem 9. odůvodnění zřejmé, že žalovaný 1. v rozporu s povinnostmi dlužníka zatajil tyto příjmy, a proto byl na jeho majetek prohlášen konkurz. Dále musel soud vzít v úvahu neúspěšnou snahu žalovaného 1. převést nemovitost na žalovanou 2. i přes zrušení zmocnění žalobcem podvodným sepsáním převodní smlouvy (viz bod 11. a 18. odůvodnění) a tedy zbavit žalobce jeho vlastnického práva, což nelze tolerovat ani s přihlédnutím ke specifickým okolnostem ohledně nabytí nemovitosti. S ohledem na shora uvedené rozsudky Nejvyššího soudu soud také musel zvážit případnou újmu na zájmech žalobce jako vlastníka, který u soudu prezentoval, že v nemovitosti nadále provozovat ubytovnu nechce. Ponechání stávajícího stavu by podle soudu znamenalo vážný a neodůvodněný zásah do práv vlastníka domu, který by byl nucen nadále strpět tak zásadní a rozsáhlé omezení svého vlastnického práva, které navíc žalovaný 1. využívá nepoctivě a v rozporu s právním pořádkem na úkor svých věřitelů. Přestože prostory ubytovny fakticky obývají osoby odlišné od žalovaných, je to právě žalovaný 1., který tam ubytované ponechává a bere za to úplatu. Jejich právo k užívání příslušných prostor ubytovny je proto odvozeno od žalovaných a i oni mají v případě povinnosti žalovaných vyklidit dané prostory povinnost opustit nemovitost a zajistit uvolnění nemovitosti pro žalobce jako vlastníka. K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4153/2008, podle kterého subjekt oprávněný z podnájmu není v přímém vztahu k pronajímateli, a proto má postavení toho, za umístění jehož věcí ve vyklizované nemovitosti odpovídá nájemce; při výkonu rozhodnutí se jeho věci vyklizují (odstraňují) bez zvláštního titulu proti němu (§ 341 odst. 1 o. s. ř.).

51. Jako vlastník nemovitosti má žalobce právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vydáním věci podle § 1040 odst. 1 o. z. je v případě nemovitosti nutno chápat její vyklizení. Proto soud žalobě ve zbývající části vyhověl, neboť žalovaní neprávem zadržují nemovitou věc ve vlastnictví žalobce, když v části nemovitosti mají své věci (místnosti č. , číslo, ) a část (místnosti , číslo, ) poskytují v rámci zjevně neplatných smluv o ubytování (viz ukončení zmocnění žalovaného 1. již v roce 2020) třetím osobám.

52. V části, ve které soud uložil žalovaným povinnost vyklidit prostory, kde mají pouze uskladněny své věci, byla stanovena lhůta v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a v části týkající se vyklizení ubytovny soud stanovil lhůtu v délce 3 měsíce, aby žalovaní mohli přijmout příslušná opatření a aby ubytovaní měli přiměřený čas k tomu, aby si našli nové ubytování.Náklady řízení53. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný přibližně v rozsahu jedné poloviny budovy (menší část 1. NP a převážná část 2. NP) a včetně zpětvzetí byl neúspěšný v rozsahu druhé poloviny (menší část 2. NP a větší část 1. NP). Soud proto žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.