11 C 277/2019

Plný text

Okresní soud v Sokolově senátem předsedy Mgr. Františka Sedláčka, přísedících Ireny Boubelové, Zdeňky Stehlíkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , zastoupené advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky o zaplacení 3 724 514 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o 1 409 Kč s úroky z prodlení 10 % ročně z 1 409 Kč, 1,95 % ročně z 3 723 105 Kč, vždy od 2. 8. 2019 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 723 105 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 2. 8. 2019 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce náklady řízení, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

IV. Zástupkyni žalované budou Českou republikou ze soudního účtu zaplaceny náklady řízení, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

V. Žalovaná je povinna nahradit České republice prostřednictvím zdejšího soudu náklady řízení, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice prostřednictvím zdejšího soudu soudní poplatky 200 155,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit 3 724 514 Kč, neboť Krajský soud v Plzni rozsudkem z 26. 10. 2018, 9 To 156/2018, uznal žalovanou vinnou pro pokračující přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku, zločin zpronevěry a, s výjimkou dílčího nároku na náhradu škody, odkázal žalobkyni na občanské řízení. Rozsudek nabyl právní moci 29. 11. 2018, žaloba podána 14. 8. 2019, po 9 měsících, v přiměřené době, před uplynutím promlčecí lhůty. Žalovaná od září 2009 do srpna 2012 působila jako ředitelka žalobkyně, způsobila jí škodu, od ledna 2010 do srpna 2012 vykazovala ve statistickém formuláři S 24-01 jiné počty žáků, než odpovídaly skutečnosti, úmyslně je tak navyšovala, na základě čehož došlo k neoprávněnému čerpání dotace ze státního rozpočtu. Legislativní a právní odbor , Anonymizováno, kraje vydal platební výměry z 23. 1. 2017, , anonymizováno, , , Anonymizováno, , na 1 372 185 Kč, za porušení rozpočtové kázně, a z 27. 9. 2017, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , na 137 218 Kč, penále za prodlení s odvodem, 25 175 Kč, úrok za posečkání s úhradou penále, celkem tedy žalobkyni za tato opatření vznikla škoda 1 534 578 Kč, jež musela vrátit. Žalobkyně 1 372 185 Kč uhradila ve splátkách, 22. 6. 2015 873 013 Kč, 8. 3. 2017 499 172 Kč, 10. 10. 2017 bylo uhrazeno 137 218, 25 175 Kč. Z protokolu , Anonymizováno, , předaného 13. 5. 2013 Českou školní inspekcí žalobkyni, vyplývá, že vzniklo podezření na neoprávněné přijetí finančních prostředků ze státního rozpočtu v 2010 až 2012 1 644 265 Kč. Žalobkyně se podáním z 17. 4. 2015 připojila s nárokem na úhradu 1 586 596 Kč v trestním řízení, navíc z platebních výměrů vyplývá, že se nejdříve 23. 1. 2017 mohla o újmě dozvědět a zjistit, kdo za ni odpovídá; škoda vznikla teprve tím, až žalobkyně odvedla peníze do státního rozpočtu. Žaloba byla podána až poté, kdy bylo najisto postaveno, kdo za škodu odpovídá, 26. 7. 2019, před uplynutím promlčecí doby. Žalovaná dále od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2012 u paní , jméno FO, , ač jí bylo známo, že ukončila pracovní poměr v 2006 a pro žalobkyni dále nepracovala, vykazovala smyšlené údaje o odpracovaných hodinách (což se žalobkyně dozvěděla až 2014, kdy probíhalo trestní řízení), dle nichž vyplácela v hotovosti údajnou mzdu, částky si ponechala, čímž způsobila škodu 619 648 Kč, to je v 2007 za leden 7 953 Kč, únor 11 089 Kč, březen 9 354 Kč, duben 12 532 Kč, květen, červen po 9 354 Kč, červenec 14 848 Kč, září 10 011 Kč, říjen 14 312 Kč, listopad 15 663 Kč, prosinec 9 954 Kč, v 2008 za leden 10 974 Kč, únor 14 710 Kč, březen 14 884 Kč, duben 11 760 Kč, květen 10 889 Kč, červen 10 934 Kč, červenec 14 713 Kč, září 10 535 Kč, říjen 10 578 Kč, listopad 13 905 Kč, prosinec 10 376 Kč, v 2009 za leden 14 137 Kč, únor 12 663 Kč, březen 10 437 Kč, duben 10 540 Kč, květen 10 473 Kč, červen 10 751 Kč, červenec 15 219 Kč, září, říjen po 11 230 Kč, listopad 14 510 Kč, prosinec 13 278 Kč, v 2010 za leden 10 751 Kč, únor 12 896 Kč, březen 11 051 Kč, duben 10 856 Kč, květen 10 751 Kč, červen 13 501 Kč, červenec 15 275 Kč, září 9 425 Kč, říjen 9 388 Kč, listopad 14 245 Kč, prosinec 11 950 Kč, v 2011 za leden 11 407 Kč, únor 11 474 Kč, březen 14 847 Kč, duben až červen po 11 407 Kč, červenec 16 404 Kč, v 2012 za duben 8 020 Kč. Žalobkyně v souvislosti s tímto fiktivním pracovním poměrem uhradila odvody za 4. 9. 2006 až 1. 7. 2011 na sociální pojištění za zaměstnankyni 57 360 Kč, za organizaci 202 981 Kč, na zdravotní pojištění za zaměstnankyni 35 902 Kč (6 137 Kč za 4. 9. 2006 až 4. 7. 2007, 7 921 Kč za 3. 9. 2007 až 4. 7. 2008, 9 911 Kč za 1. 9. 2008 až 3. 7. 2009, 7 114 Kč za 1. 9. 2009 až 2. 7. 2010, 11 294 Kč za 1. 9. 2010 až 1. 7. 2011), za organizaci 71 749 Kč (12 264 Kč za 4. 9. 2006 až 4. 7. 2007, 15 836 Kč za 3. 9. 2007 až 4. 7. 2008, 13 805 Kč za 1. 9. 2008 až 3. 7. 2009, 14 213 Kč za 1. 9. 2009 až 2. 7. 2010, 7 819 Kč za 1. 9. 2010 až 1. 7. 2011), daň 64 666 Kč, celkem 432 658 Kč; došlo k vrácení přeplatku (formou zápočtu) 17 359 Kč, žalovaná tak způsobila škodu 415 299 Kč. Dále vykazovala u zaměstnankyně paní , jméno FO, jiné počty odpracovaných hodin a vyplácené čisté mzdy, rozdíl si ponechala; za předpokladu, že paní , jméno FO, obdržela, krom července, srpna, měsíčně mzdu 5 000 a ročně odměny 2 000 Kč, žalovaná od ledna 2009 do prosince 2012 způsobila žalobkyni škodu 1 154 989 Kč. V březnu, dubnu 2013, možná později, proběhla kontrola okresní správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, jež se zabývala odvody za zaměstnance, šetření zdlouhavé, za 2013 však byly odvody upraveny hned, aby odpovídaly skutečnosti. V případě vzniku škody způsobené neoprávněným vykazováním u paní , jméno FO, , , jméno FO, bylo zjištění učiněno až po zahájení trestního stíhání, ve sdělení obvinění se o uvedené škodě nic neuvádí. Stíhání za neoprávněné vedenou práci paní , jméno FO, bylo zahájeno 16. 9. 2014, žalobkyně dopisem z 20. 10. 2014 informovala policii o neoprávněně vykazované práci paní , jméno FO, , až tehdy mohla zjistit existenci škod. S nárokem na úhradu čisté mzdy paní , adresa, 301 Kč, sociálního pojištění 202 981 Kč, zdravotního pojištění 71 749 Kč, na úhradu mzdy paní , jméno FO, uvedením, že další uplatňovaná škoda je v obžalobě ZT 444/2016-66, se připojila podáním z 17. 4. 2015. Chtěla mít k tvrzením podklady, žalovaná tam působila dlouho bez kontroly, pak došlo k zničení, ztrátě dokladů, výměně disku v počítači, , jméno FO, byl opatrný, nechtěl se dostat do stejné pozice, uplatnění nároku bylo odsouhlasováno zřizovatelem, bylo třeba řešit, kdo je poškozený, až v té době žalobkyně měla představu o výši škody, nárok uplatnila včas, lhůta se od toho dne stavěla. Žalobkyně žalobu podala až 14. 8. 2019, neboť se žalovaná mohla dopustit dalších jednání, padělala účetní doklady, čímž způsobila škodu 43 500 Kč za 2005, 89 515 Kč za 2026 (zřejmě 2006, poznámka soudu), 33 863 Kč za 2007, škoda z nezaúčtovaných nájemních smluv činila 21 600 Kč, nezaúčtovala půjčovné hudebních nástrojů 46 000 Kč, nezaevidovala pořízený majetek s hodnotou zjištěnou k 31. 12. 2013 120 936,50 Kč, nevymáhala pohledávky za vzdělávání 57 450 Kč, nepravdivě vyúčtovala cestovná v 2008, 2009, 2011. Žalobkyně na zpracování podkladů pro vymáhání těchto nároků neměla odbornou, personální výpomoc, vše zpracovával téměř sám , jméno FO, nad rámec úvazků. Postupně reagoval na to, jak ho vyzývala policie k doložení dokladů. Námitka promlčení je bezpředmětná. Žalobkyně se později domáhala též uložení povinnosti žalované zaplatit úrok z prodlení 10 % od 2. 8. 2019 do zaplacení z 3 724 514 Kč, neboť ji vyzvala k úhradě škody výzvou z 26. 7. se splatností 1. 8. 2019. Při posledním jednání vzala žalobu o 1 409 Kč s úroky z prodlení 10 % z 1 409 Kč, 1,95 % z 3 723 105 Kč, vždy od 2. 8. 2019 do zaplacení, zpět.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť popis skutku v rozhodnutích trestních soudů nelze rozporovat, vznesla ale námitku promlčení, odvolací soud v trestní věci uvedl, že se žalobkyně s nárokem řádně nepřipojila. Nemohlo tak dojít k přerušení běhu promlčecí doby v trestním řízení. 873 013 Kč bylo uhrazeno 22. 6. 2015, žaloba doručena 14. 8. 2019, i tato škoda nevznikla odvodem za porušení rozpočtové kázně, ale samotným porušením. Žalovaná byla odsouzena za jednání, jichž se měla dopustit od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2012, toto období je rozhodné pro počátek běhu promlčecích lhůt. Pokud žalovaná byla statutární zástupkyní, žalobkyně se o škodě dozvěděla v okamžiku, kdy měla být způsobena. Trestní stíhání bylo zahájeno v září 2014 z podnětu starostky , obec, , jež nechala prověřit hospodaření a zjistila pochybení, vypracovala protokol z 27. 2. 2013, z nějž mohlo být žalobkyni zřejmé, že vznikla škoda a kdo ji způsobil; od doručení protokolu začala běžet promlčecí doba, jež by uplynula v únoru 2015. 11. 3. 2013 proběhla kontrola České školní inspekce, 14. 3. 2013 byl jmenován ředitelem , jméno FO, . 19. 4. 2013 žalobkyně odeslala opatření k odstranění nedostatků, již tedy věděla, že jí vznikla škoda, i když ne výši. Připojení z 17. 4. 2015 bylo pozdě. Žalovaná souhlasila s částečným zpětvzetím žaloby.

3. Byly prokázány tyto skutečnosti: Žalovaná byla od 1996 jmenována ředitelkou žalobkyně. Během kontroly , obec, , po zjištění nesrovnalostí, přestala spolupracovat, snažila se znemožnit zjištění skutečností, nepředkládala či manipulovala s požadovanými dokumenty, byla zjištěna výměna disku, vymazání dat z počítače, žalovaná 7. 2. 2013 oznámila vloupání do kanceláře, pak byla v nemocenském stavu. 18. 3. 2013 , obec, vyhotovil a předal žalobkyni prostřednictvím , jméno FO, , od 14. 3. 2013 pověřeného řízením žalobkyně, protokol o kontrole hospodaření za 1. 7. až 31. 12. 2011, vykonané od 29. 1. do 7. 2. 2013: konstatováno, že za ochranu majetku a výkon při hospodaření odpovídá zastupující žalovaná jako ředitelka, jež byla povinna zabezpečovat opatření; bylo zjištěno, že chyběly doklady příjmové pokladní na školné a výdajový na 44 130 Kč, k 30. 9. 2011 neproveden předpis pohledávek za školným, aby souhlasil s počtem žáků uvedených v výkazu, neprovedena inventarizace dle zákona o účetnictví, žalovaná nestanovila výši úplaty pro školní rok 2011, 2012; byly porovnány údaje z školní matriky porovnáním s evidencí obyvatel, zjištěny nepravdivé údaje u 3 či 4 žáků, v 2011, 2012 proto čerpáno o 23 379 Kč více; žalobkyně dále pobírala dotaci vyšší o 48 347 Kč na dospělé žáky, jejichž studium nelze prokázat. Policie České republiky zahájila šetření 7. 2. 2013, neboť získala relevantní skutečnosti a zajistila část listinných podkladů k žádostem o dotace, z nichž bylo zřejmé, že došlo k úpravám údajů, dáno podezření žalované pro dotační podvod. Žalobkyně vydala opatření z 19. 4. 2013, jímž oznámila, že 14. 3. 2013 byly nalezeny šanony obsahující účetní doklady, mimo jiné za 2011, 2012, jejichž kontrolou zjištěno, že chybí příjmové pokladní doklady na školné a výdajové, uvedené v protokolu, nenalezena třídní dokumentace. Finanční kontrolu za 2009 až 2012 od 11. 3. do 12. 4. 2013 provedla z podnětu Policie i Česká školní inspekce, za 2010 až 2012 odhadla neoprávněné přijetí 1 644 265 Kč (v jednotlivých letech 451 105, 374 017, 819 143 Kč), žalobkyni byl protokol předán 13. 5. 2013. , jméno FO, byl pověřen řízením žalobkyně v plném rozsahu od 1. 5. 2013, po odvolání žalované z funkce ředitelky pro zjištění nedostatků v hospodaření, nezajištění povinností v době nepřítomnosti. 17. 5. 2013 bylo učiněno trestní oznámení , obec, , z nějž vyplývalo, že u žáků byla pozměňována rodná čísla, aby mohla být požadována statní dotace, chyběly příjmové pokladní doklady na školné 42 730 Kč, doklady o školném; jako poškozený vystupoval stát zastoupený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Krajský úřad , Anonymizováno, kraje 1. 10. 2013 sdělil, že částka neoprávněného čerpání ze státního rozpočtu činí dle jeho výpočtu 1 586 596 Kč, poškozeným je stát. , jméno FO, 1. 10. 2013 vydal příkaz k inventarizaci majetku a závazků. Inspekce 20. 8. 2014 podala odborné vyjádření ohledně nárokovaných finančních prostředků pro dané počty žáků s tím, že vhledem k nedostatečným podkladům nebyla schopna se vyjádřit ke škodě. V podání z 16. 9. 2014 žalobkyně v trestním řízení požádala o uložení povinnosti nahradit škodu 1 412 364 Kč.4. , jméno FO, , ač od 2007 do 2012 pracovala jako řadová učitelka maximálně 2krát, 5 hodin týdně, byla ve výkazech vedena jako zástupkyně ředitelky s platem až 35 000 Kč a příplatky. , jméno FO, u žalobkyně nepracovala od 4. 7. 2006. Žalobkyně 4. 5. 2016 sdělila, že to zjistila vnitřními kontrolami. Policii České republiky 22. 9. 2014 poslala výdajové pokladní doklady za 2009 až 2012 se sdělením, že výplaty měly být paní , jméno FO, vypláceny v hotovosti, její podpis byl nevěrohodný, chyběla její osobní složka s údaji o pracovním poměru. 7. 10. 2014 poslala žalobkyně její mzdové listy od 2007 do 2012. VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA ČESKÉ REPUBLIKY po zjištění, že tam paní , jméno FO, od 4. 9. 2006 do 1. 7. 2011 nepracovala, 10. 2. 2015 vydala opravy zpráv dle žádosti žalobkyně z 28. 1. 2015 o vrácení pojistného 17 395 Kč za říjen 2008 až září 2010, 38 997 Kč po zvýšení za říjen 2010 až duben 2013.5. 16. 2. 2015 byla na žalovanou podána obžaloba ZT 444/2014-66, že jako ředitelka žalobkyně vědomě navyšovala ve statistickém formuláři S 24-01 stav počtu žáků za účelem neoprávněného čerpání dotace ze státního rozpočtu, za leden až srpen 2010 207 217 Kč, září až prosinec 2010 119 822 Kč, leden až srpen 2011 236 162 Kč, září až prosinec 2011 68 817 Kč, leden až srpen 2012 144 092 Kč, září až prosinec 2012 96 903 Kč, celkem 873 013 Kč.

6. Žalobkyně se v trestním řízení 17. 4. 2015 připojila s nárokem na náhradu škody, a to za neoprávněné přijetí prostředků ze státního rozpočtu 1 644 265 Kč, v souvislosti s pochybením v vykazování žáků k 30. 9. 2012 v školním roce 2012, 2013 70 252 Kč, dle platebního výměru Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje z 27. 3. 2014, 42/2013, 1 586 596 Kč, k 31. 12. 2014 vyčíslená škoda dle inventury majetku 90 546,50 Kč, škoda za vyplacení mezd paní , jméno FO, , jež u žalobkyně již nepracovala, dle výpočtu paní , jméno FO, , zaměstnankyně účetní paní , jméno FO, , škoda dle pozměněných účetních dokladů 283 859 Kč, dle výdajových pokladních dokladů s falšovanými podpisy za 2006, 2007 6 572 Kč, nezaúčtovaná nájemná od 15. 10. 2002 do 30. 6. 2004 21 600 Kč, půjčovné za hudební nástroje od 2006 do 2013 46 000 Kč, na školném (rozdíl mezi předepsanou a vybranou úplatou) od 2009 do 2012 dle šetření Policie České republiky, nezaplacené úplaty za vzdělávání k 31. 12. 2012 57 450 Kč, další dle obžaloby ZT 444/2014-66. Toto připojení bylo sděleno při hlavním líčení 10. 6. 2015. 11. 10. 2016 byla na žalovanou podána obžaloba ZT 163/2016-18, dle níž od 6. 4. 2007 do 29. 11. 2012 si neoprávněně vyplatila dle pozměněných paragonů, faktur, nalezených , jméno FO, 30. 4. 2014, ve 30 případech celkem 107 360 Kč.

7. Platebním výměrem Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje z 23. 1. 2017, 09/2017, byl na základě nově zjištěných skutečností v obnoveném řízení zrušen výměr z 27. 3. 2014, 42/2013 (o uložení 1 586 596 Kč), žalobkyni uložen odvod za porušení rozpočtové kázně 1 372 185 Kč s tím, že 873 013 Kč bylo splněno 22. 6. 2015, nedoplatek činil 499 172 Kč; podkladem byl protokol České školní inspekce z 15. 5. 2013, opravné usnesení z 1. 10. 2013, oznámení o zahájení daňového řízení z 4. 10. 2013; předmětem byly neoprávněně vyplacené dotace na nesprávně vykázané počty žáků ve statistických výkazech S 24-01 za školní roky 2009 až 2012. Platebním výměrem Úřadu z 27. 9. 2017, 38/2017, bylo žalobkyni uloženo zaplatit penále 137 218 Kč, úrok z posečkání úhrady penále za prodlení 1 372 185 Kč od 6. 6. do 8. 9. 2017 25 175 Kč s tím, že žalobkyně nedisponovala těmito prostředky, bude o ně žádat , obec, , , Anonymizováno, kraj 7. 9. 2017 schválil prominutí 90 % penále. Žalobkyně 499 172 Kč uhradila 8. 3. 2017, 137 218, 25 175 Kč 10. 10. 2017.

8. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 19. 1. 2018, 3 T 14/2015-1948, se rozhodlo o vině žalované, že jako ředitelka žalobkyně vědomě navyšovala ve statistickém formuláři S 24-01 stav počtu žáků za účelem neoprávněného čerpání dotace ze státního rozpočtu, za leden až srpen 2010 202 296 Kč, září až prosinec 2010 99 782 Kč, leden až srpen 2011 196 612 Kč, září až prosinec 2011 68 817 Kč, leden až srpen 2012 144 092 Kč, celkem 711 599 Kč, zjištěno odborným vyjádřením České školní inspekce, za září až prosinec 2012 se škodou 96 903 Kč byla obžaloby zproštěna, neprokázalo se, že se skutek stal; dále vykázala výplatu čisté mzdy v 2007 124 424 Kč, v 2008 134 258 Kč, v 2009 134 504 Kč (za jednotlivé měsíce, krom srpna, 14 137, 12 663, 10 437, 10 540, 10 473, 10 751, 15 219, 2krát 11 230, 14 510, 13 278 Kč), v 2010 130 089 Kč, v 2011 88 353 Kč, v 2012 8 020 Kč, ač si byla vědoma, že paní , jméno FO, ukončila pracovní poměr v 2006 a již dále nepracovala, vyplacenou mzdu si ponechala, čímž žalobkyni způsobila škodu 619 648 Kč; též vykázala čistou mzdu v 2009 304 608 Kč, v 2010 331 111 Kč, v 2011 360 583 Kč, v 2012 366 687 Kč, paní , jméno FO, však vyplácela maximálně mzdu 5 000 a ročně odměnu 2 000 Kč, přitom si vědoma, že dotyčná odpracovala nejvýše 5 hodin týdně a mzdu po dobu prázdnin nepožadovala, žalovaná si rozdíl ponechala, nejméně za 2009 252 608 Kč, za 2010 279 111 Kč, za 2011 308 583 Kč, za 2012 314 687 Kč, čímž žalobkyni způsobila škodu nejméně 1 154 989 Kč; od 6. 4. 2007 do 29. 11. 2012 si neoprávněně vyplatila dle pozměněných paragonů, faktur ve 30 případech celkem 107 360 Kč, čímž se dopustila porušení povinnosti při správě cizího majetku, zpronevěry, uloženo jí nahradit škodu 727 008 Kč (součet 619 648, 107 360 Kč), se zbytkem byla žalobkyně odkázána na občanské řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 26. 10. 2018, 9 To 156/2018-2045, byl rozsudek změněn v odsuzující části jen ohledně porušení povinnosti při správě cizího majetku v tom, že nebylo prokázáno obohacení žalované, kam se rozplynulo 711 599 Kč, dále jí bylo uloženo nahradit škodu jen 107 360 Kč, se zbytkem byla žalobkyně odkázána na občanské řízení s tím, že se řádně s jeho náhradou nepřipojila, připojení bylo nepřehledné.

9. Žaloba byla podána 14. 8. 2019, návrh na rozšíření o úrok 4. 8. 2020.

10. Průběh zjišťování nesrovnalostí ohledně dotací, případně majetku, vyplývá z jmenování žalované do funkce Školského úřadu z 6. 6. 1996, potvrzení , obec, z 6. 1. 2003, 3. 5. 2012 ve funkci ředitelky, výkazů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o žácích k 30. 9. 2009, 2010, 2011, úředního záznamu Policie České republiky z 7. 2. 2013 o podezření z trestného činu, protokolu , obec, z 18. 3. 2013 s podpisem , jméno FO, o převzetí, opatření žalobkyně k odstranění nedostatků z veřejnosprávní kontroly k protokolu , Anonymizováno, z 19. 4. 2013, protokolu České školní inspekce z 13. 5. 2013 s podpisem , jméno FO, o převzetí, opravného usnesení k tomu z 1. 10. 2013, pověření , obec, z 15. 5. 2013 pro , jméno FO, řízením žalobkyně, součinnosti Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje z 1. 10. 2013, příkazu žalobkyně k provedení inventarizace z 1. 10. 2013, výpisu , obec, z usnesení ze zasedání rady, konaného 30. 4. 2013, o odvolání žalované a pověření , jméno FO, , z 14. 10. 2013, vyjádření Ministerstva z 18. 12. 2013 k žádosti Policie o součinnost, podání žalobkyně z 3. 4. 2014 s žádostí Policii o sdělení, zda náhradu uplatnil stát, odborného vyjádření Inspekce z 20. 8. 2014. Zjišťování neoprávněně vyplacených mezd, případně souvisících odvodů, vyplývá z pracovních smluv z 1. 9. 2009, 16. 8. 2010, dohod o změně pracovní smlouvy z 29. 1. 2010, 1. 8. 2011, 1. 8. 2012 mezi žalobkyní a paní , jméno FO, , pracovní smlouvy z 1. 9. 2010 mezi žalobkyní a paní , jméno FO, , oprav zprávy VŠEOBECNé ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNy ČESKÉ REPUBLIKY z 10. 2. 2015 o přeplatku pojistných, z soudních protokolů o výslechu svědkyň paní , jméno FO, , , jméno FO, mimo hlavní líčení z 7. 10. 2015, o hlavním líčení, s výpovědí svědka , jméno FO, , z 11. 5. 2016, rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení , obec, z 12. 5. 2016 o zániku nemocenského pojištění paní , jméno FO, , protokolu Policie o výslechu svědkyně paní , jméno FO, z 16. 6. 2016, úředních záznamů z 25. 2., 15. 5., 25. 9. 2014 o vysvětlení paní , jméno FO, , z 1. 10. 2014 o vysvětlení paní , jméno FO, , evidenčních a zápočtových, mzdových listů paní , jméno FO, z 28. 4. 2014 za 2009 až 2012, podání žalobkyně z 22. 9., 7. 10. 2014 o opatření výdajových pokladních dokladů, mzdových listů u paní , jméno FO, , soudního protokolu o hlavním líčení z 22. 2. 2017 s výpovědí paní , jméno FO, . Obsah připojení s náhradou škody vyplývá z podání žalobkyně z 16. 9. 2014 v poučení poškozené právnické osoby v trestním řízení, obžaloby Okresního státního zastupitelství v Sokolově z 16. 2. 2015, ZT 444/2014-66, podání žalobkyně z 17. 4. 2025, obžaloby Zastupitelství z 7. 10. 2016, ZT 163/2016-18, soudního protokolu o hlavním líčení z 10. 6. 2015. Uložení povinností provést odvody v souvislosti s neoprávněně vyplacenými dotacemi, zaplacení vyplývá z platebních výměrů Krajského úřadu z 23. 1. 2017, 09/2017, z 27. 9. 2017, 38/2017, jeho podání z 5. 6. 2017, odpovědi z 12. 4. 2018 na žádost o potvrzení úhrady. Odsouzení, částečné zproštění, uložení povinnosti k náhradě škody, důvody vyplývají z rozsudků Okresního soudu v Sokolově z 19. 1. 2018, 3 T 14/2015-1948, Krajského soudu v Plzni z 26. 10. 2018, 9 To 156/2018-2045, odvolání žalobkyně z 7. 3. 2018 proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově 3 T 14/2015, usnesení Nejvyššího soudu z 30. 6. 2021, 5 Tdo 637/2021-2270, o odmítnutí dovolání žalované. Všechny označené listiny se nacházejí ve spise tohoto řízení nebo v soudním spisu 3 T 14/2015, včetně připojeného 2 T 112/2016. Podání žaloby a návrhu na rozšíření vyplývá z soudních záznamů o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu11. Žalovaná tedy jako ředitelka žalobkyně vědomě navyšovala ve statistickém formuláři stav počtu žáků za účelem neoprávněného čerpání dotace ze státního rozpočtu za leden 2010 až srpen 2012, čímž způsobila povinnost žalobkyně zaplatit 1 534 578 Kč, dále si vyplácela mzdu paní , jméno FO, , jež tam nepracovala, od 2007 do 2012 619 612 Kč, v souvislosti s tím bylo na sociálním, zdravotním pojištění, dani žalobkyní odvedeno 413 926 Kč, paní , jméno FO, vyplácela od 2009 do 2012 nižší mzdu, rozdíl 1 154 989 Kč si ponechala. 16. 2. 2015 byla na žalovanou podána obžaloba, na základě níž se žalobkyně seznámila s přibližným rozsahem výše způsobené škody, 17. 4. 2015 se připojila s nárokem na její náhradu; žalovaná byla odsouzena 26. 10. 2018, žaloba byla podána 14. 8. 2019.

12. Uvedená skutková zjištění byla právně posouzena: Usnesením Okresního soudu v Sokolově z 4. 10. 2022, 11 C 277/2019-121, bylo připuštěno rozšíření žaloby o úrok z prodlení 10 % od 2. 8. 2019 do zaplacení z 3 724 514 Kč. Bylo-li rozhodnutí, rozsudek, zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, dle § 226 (1) zákona 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), je zdejší soud 1. stupně vázán právním názorem odvolacího soudu. Jestliže dovolací soud zruší rozsudek odvolacího soudu (rozhodnutí zdejšího soudu), toto ustanovení zde dle § 243g (1) o. s. ř. platí obdobně. Názorem odvolacího Krajského soudu v Plzni v rozsudku z 18. 4. 2024, 13 Co 308/2023-220, že o rozšíření žaloby o nárok na úrok nebylo rozhodnuto, tudíž nebyl předmětem řízení, nebylo tedy lze být vázán, neboť je v rozporu s názorem i jemu nadřízeného dovolacího Nejvyššího soudu v rozsudku z 30. 4. 2025, 21 Cdo 3398/2024-263, že žalobkyně se žalobou (změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 3 724 514 Kč s úrokem z prodlení 10 % od 2. 8. 2019 do zaplacení z 3 724 514 Kč; je zřejmé, že Krajský soud v Plzni usnesení, jímž byl souhlas s rozšířením žaloby udělen, přehlédl.

13. Žalobkyně vzala za řízení žalobu zčásti, o 1 409 Kč s úroky z prodlení 10 % ročně z 1 409 Kč, 1,95 % ročně z 3 723 105 Kč, vždy od 2. 8. 2019 do zaplacení, zpět, soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí dle § 96 (1, 2) o. s. ř. zastavil.

14. Zaměstnankyně, žalovaná, dle § 250 (1, 3), § 257 (1) zákona 262/2006 Sbírky, zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. práce“), je povinna nahradit zaměstnavatelce, žalobkyni, skutečnou škodu, jež jí způsobila zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Soud dle § 135 (1) o. s. ř. je vázán rozhodnutím příslušných orgánů, soudu, správce daně, o tom, že byly spáchány trestné činy nebo jiné správní delikty postižitelné dle zvláštního předpisu, a kdo je spáchal. K trestní odpovědnosti za trestné činy dle § 13 (2) zákona 40/2009 Sbírky, trestní zákoník, je třeba úmyslného zavinění. Výchozím rozhodnutím je tak rozsudek Krajského soudu v Plzni z 26. 10. 2018, 9 To 156/2018-2045, jímž žalovaná byla odsouzena za úmyslné porušení povinnosti při správě cizího majetku, zpronevěry, čímž způsobila v něm vyčíslené škody, a to neoprávněným čerpáním dotace ze státního rozpočtu za leden 2010 až srpen 2012 711 599 Kč. Celková škoda však vyplývá z platebních výměrů Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje, správce daně, dotace, z 23. 1. 2017, 09/2017, z 27. 9. 2017, 38/2017, jimiž bylo žalobkyni uloženo zaplatit nejen odvod za porušení rozpočtové kázně 1 372 185 Kč, ale i penále 137 218 Kč, úrok 25 175 Kč, celkem 1 534 578 Kč, což je tak prokázaná částka, již musela žalobkyně zaplatit za dotační delikt dle § 22 (4, 5, 8, 15) zákona 250/2000 Sbírky, o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v odpovídajícím časovém znění. Zavázanou byla sice žalobkyně, prokázáno však, že škodu primárně způsobila žalovaná jako ředitelka, proto je zavázána ji žalobkyni nahradit.

15. Rozsudek Krajského soudu v Plzni z 26. 10. 2018, 9 To 156/2018-2045, dále uznal žalovanou vinnou ze zpronevěry mzdy paní , jméno FO, v 2007 124 424 Kč, v 2008 134 258 Kč, v 2009 134 504 Kč (za jednotlivé měsíce, krom srpna, 14 137, 12 663, 10 437, 10 540, 10 473, 10 751, 15 219, 2krát 11 230, 14 510, 13 278 Kč), v 2010 130 089 Kč, v 2011 88 353 Kč, v 2012 8 020 Kč. Sečtou-li se však uváděné částky za 2009, jde o 134 468 Kč, nikoli 134 504 Kč, proto celková částka je 619 612 Kč, nikoli 619 648 Kč. Škoda byla dle žaloby způsobena i tím, že žalobkyně v souvislosti s tímto fiktivním pracovním poměrem uhradila odvody za 4. 9. 2006 až 1. 7. 2011 na sociální pojištění za zaměstnankyni 57 360 Kč, za organizaci 202 981 Kč, na zdravotní pojištění za zaměstnankyni 35 902 Kč (6 137 Kč za 4. 9. 2006 až 4. 7. 2007, 7 921 Kč za 3. 9. 2007 až 4. 7. 2008, 9 911 Kč za 1. 9. 2008 až 3. 7. 2009, 7 114 Kč za 1. 9. 2009 až 2. 7. 2010, 11 294 Kč za 1. 9. 2010 až 1. 7. 2011), za organizaci 202 981 Kč (12 264 Kč za 4. 9. 2006 až 4. 7. 2007, 15 836 Kč za 3. 9. 2007 až 4. 7. 2008, 13 805 Kč za 1. 9. 2008 až 3. 7. 2009, 14 213 Kč za 1. 9. 2009 až 2. 7. 2010, 7 819 Kč za 1. 9. 2010 až 1. 7. 2011), daň 64 666 Kč, celkem 432 658 Kč. Soud sice nedokázal z označených evidenčních a zápočtových, mzdových listů paní , jméno FO, z 28. 4. 2014 za 2009 až 2012, týkajících se jinak rozdělených časových období, ověřit, zda částky souhlasí, vzhledem k tomu, že je žalovaná nezpochybnila, z těchto údajů vycházel. Prostým přepočítáním však vyšlo, že žalobkyni náleží náhrada za sociální pojištění za zaměstnankyni 57 360 Kč, za organizaci 202 981 Kč, zdravotní pojištění za zaměstnankyni 42 377 Kč, za organizaci 63 937 Kč, daň 64 666 Kč, celkem 431 321 Kč, nikoli 432 658 Kč. Žalobkyně tuto částku snížila (dle jejího sdělení formou zápočtu) o vrácený přeplatek 17 359 Kč, z oprav zprávy VŠEOBECNé ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNy ČESKÉ REPUBLIKY z 10. 2. 2015 však vyplývá, že bylo rozhodnuto o vrácení pojistného 17 395 Kč za říjen 2008 až září 2010, proto celková částka činí 413 926 Kč (431 321 – 17 395 Kč). Současně vydanou zprávou bylo dáno na vědomí, že celkový přeplatek, po zvýšení za říjen 2010 až duben 2013, činí 38 997 Kč, zda byl vrácen též rozdíl, 21 602 Kč, tvrzeno ani namítnuto účastnicemi nebylo, k této částce soud nepřihlédl (zčásti šlo o jiné období, pravděpodobný nárok na tuto pohledávku, o nějž by se snížil nárok vůči žalované, teoreticky třeba mohla žalobkyně započítat na jinou pohledávku, jež nebyla předmětem tohoto řízení, například v trestním řízení byla přiznána náhrada škody 107 360 Kč, případně ne všechny částky byly u soudů uplatněny, zejména za dřívější dobu). Žalobkyně k tomu navrhla výslech paní , jméno FO, , účetní, posléze na návrhu netrvala, žalovaná to nenavrhla, dotyčná k tomu podala jen obecné vysvětlení do protokolu Policie České republiky z 20. 10. 2014, nelze tak očekávat, že by si ještě s takovým odstupem podrobnosti mohla pamatovat, proto nebylo provedení jejího výslechu shledáno účelným.

16. Rozsudek Krajského soudu v Plzni z 26. 10. 2018, 9 To 156/2018-2045, též uznal žalovanou vinnou ze zpronevěry mzdy paní , jméno FO, za 2009 až 2012 1 154 989 Kč, jež proto byla uložena k náhradě.

17. Nelze-li na pracovněprávní vztah použít zák. práce, dle § 4 se řídí zákonem 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení dle § 3036, § 3081 o. z. posuzují všechny lhůty a doby, jež začaly běžet před nabytím účinnosti tohoto zákona, 1. 1. 2014, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, jež se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet později. Závazný rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 4. 2025, 21 Cdo 3398/2024-263, k tomu uvedl, že otázku počátku běhu a stavení promlčecí doby je třeba, vzhledem k tomu, že jde o právo na náhradu škody vzniklé porušováním povinnosti, k němuž docházelo do srpna 2012, posuzovat dle (dosavadního) zákona 40/1964 Sbírky, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak účinném jen do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“). Právo na náhradu škody se dle § 106 (1, 2) obč. zák. promlčí za 2 roky, odkdy se poškozená, žalobkyně, dozví o škodě a tom, kdo za ni odpovídá, nejpozději, jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za 10 let, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. Uplatní-li věřitelka, žalobkyně, v promlčecí době právo u soudu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení dle § 112 obč. zák. neběží. Předmětem řízení je náhrada škod způsobených žalovanou od 2007 do 2012. Žalobkyně dle § 43 (3) zákona 141/1961 Sbírky, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, navrhla, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalované, žalované, povinnost nahradit v penězích škody, jež byly trestnými činy způsobeny. Žalobkyně takto nároky uplatnila 17. 4. 2015, 10letá lhůta neuplynula. Závazný je názor v rozsudku Krajského soudu v Plzni z 18. 4. 2024, 13 Co 308/2023-220, že toto připojení, byť není zcela přehledné, lze pokládat ve vztahu ke všem uplatněným nárokům, na náhradu škody vzniklé vykazováním fiktivních žáků i neoprávněným čerpáním mzdových prostředků na paní , jméno FO, a , jméno FO, , za řádné, když odkazuje především na obžalobu, v níž jsou specifikovány. Sporné mezi účastnicemi bylo zejména posouzení počátku běhu 2leté lhůty, tedy okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o škodách a tom, kdo za ně odpovídá. Každý, kdo se domáhá právní ochrany, dle § 13, § 3030 o. z. (i na práva a povinnosti, jež se posuzují dle obč. zák., se použijí ustanovení části 1 hlavy I, § 1 až § 14) může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný, jenž již byl rozhodnut a s jeho se shoduje v podstatných znacích; byl-li rozhodnut jinak, má právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Pro podání žaloby o náhradu škody dle rozsudku Nejvyššího soudu z 23. 6. 2016, 25 Cdo 4890/2014 (jenž však dle webu ASPI nebyl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž především se dle § 99 (1) o. s. ř. má v soudním řízení přihlížet, pokud však jiné takové rozhodnutí není, lze k němu přihlížet), postačuje i orientační (přibližná) znalost rozsahu (výše) škody, což vyplývá i z toho, že se výše škody zjišťuje v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku. Již při vzniku podezření na nesrovnalosti ve vykazování počtu žáků a poté, co byl řízením žalobkyně namísto žalované pověřen , jméno FO, , v březnu 2013, mohla žalobkyně nabýt povědomost o odpovědnosti žalované za případně zjištěnou škodu z neoprávněně vyplacených dotací za žáky. Její orientační rozsah vyplýval z protokolů , obec, z 18. 3. 2013, České školní inspekce z 13. 5. 2013 a dalších listin, zejména platebního výměru Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje z 27. 3. 2014, 42/2013 (o uložení 1 586 596 Kč). Tyto skutečnosti však významné nejsou, neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu z 30. 4. 2025, 21 Cdo 3398/2024-263, škoda vzniká teprve zmenšením majetku žalobkyně v důsledku zaplacení dluhu odpovídajícího pohledávce. Závěr, že z protokolu Inspekce, podepsaného žalobkyní 13. 5. 2013, seznala rozsah škody a v té době již věděla, že za ni odpovídá žalovaná a nárok je tudíž promlčen, nemůže být správný proto, že samotným navyšováním rozpočtu žalobkyně o prostředky na fiktivní žáky nedošlo ke vzniku škody na její straně. Škoda jí tedy vznikla mezi 22. 6. 2015 a 10. 10. 2017, kdy odpovídající dluh zaplatila, tedy až po 17. 4. 2015, řádném uplatnění nároku v trestním řízení, skončeném nejdříve 26. 10. 2018, kdy byl vydán pravomocný rozsudek, spíše však až 30. 6. 2021, kdy bylo vydáno konečné usnesení o odmítnutí dovolání žalované; do zahájení tohoto řízení 14. 8. 2019 tedy lhůta nemohla uplynout.

18. V případě neoprávněných mezd bylo zjištěno, že žalobkyně Policii České republiky 22. 9. 2014 poslala výdajové pokladní doklady paní , jméno FO, , zřejmě v souvislosti s tím zjistila nesrovnalosti i ohledně paní , jméno FO, , při absenci jiných významných zjištění lze tedy tento den pokládat za okamžik nabytí povědomosti o přibližném rozsahu škody a kdo za ni odpovídá, spíše by však jím mělo být 16. 2. 2015, kdy byla vypracována obžaloba s již poměrně přesným, ustáleným určením výše škod s patřičným odůvodněním, lépe až okamžik, kdy se žalobkyně s ní seznámila. I kdyby se vycházelo z toho, že lhůta běžela od 22. 9. 2014 do 17. 4. 2025, uplatnění škod, a od 26. 10. 2018, vydání věcného trestního rozsudku, do 14. 8. 2019, zahájení řízení, k promlčení dojít nemohlo. Co se týče odvodů za sociální, zdravotní pojištění, daň 413 926 Kč, lze uzavřít, že až po provedených kontrolách a inventarizaci (například žádost o vrácení zdravotního pojistného podala žalobkyně 28. 1. 2015) byla povědomost o odpovědnosti žalované a vzniku škody jejich zaplacením nabyta ve shodném okamžiku jako u uvedených mezd, proto k promlčení nedošlo.

19. Soud považuje nad rámec uvedeného za vhodné uvést, že pokud by bylo prokázáno formální uplynutí promlčecí doby, je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná působila škodu mnoho let, v rozmanitých směrech (vykazování nesprávného stavu žáků, pozměňování účetních dokladů, pobírání mezd za zaměstnankyně, jež tam vůbec anebo ve vykazovaném rozsahu nepracovaly), po zahájení trestního stíhání nespolupracovala, nepředkládala potřebné podklady, ztratily se počítačové záznamy, bylo tedy obtížné pro narychlo pověřeného ředitele , jméno FO, , jenž byl stále učitelem, zajišťovat a vyhodnocovat, co je a není reálné uplatnit, doložit, v mnohém se údaje upřesňovaly v průběhu trestního, správních řízení (dotační, zdravotně a sociálněpojistné, daňové), vůči správním orgánům se žádalo a dosáhlo prominutí či vrácení poměrně značné částky, trestní řízení trvalo 8 let (do skončení dovolacího řízení), proto i v tomto lze uzavřít, že nároky byly uplatněny v přiměřené lhůtě. Na základě toho ani nebyly shledány důvody zvláštního zřetele hodné, aby soud výši náhrady škody přiměřeně dle § 264 zák. práce snížil. Žalobkyně k tomu navrhla vyslechnout , jméno FO, , jelikož posléze na žádosti netrvala a dotyčný již vypovídal před orgány činnými v trestním řízení, naposled u soudu 11. 5. 2016, vyjádřil se i při jednání v tomto řízení 12. 5. 2023, nebylo provedení dalšího výslechu shledáno účelným.

20. Práva a povinnosti z právních poměrů vzniklých před 1. 1. 2024 se dle § 3028 (3) o. z. řídí dosavadním obč. zák. Žalovaná byla povinna splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji žalobkyně k plnění vyzvala; k tomu došlo po seznámení s uplatněním nároku 17. 4. 2015, případně v dílčím rozsahu upřesněným v navazujícím trestním řízení; k prodlení nedošlo až dle výzvy k plnění žalobkyně z 26. 7. 2019. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně právo požadovat od dlužnice, žalované, vedle plnění úrok z prodlení. Dle § 2 prováděcího nařízení vlády 351/2013 Sbírky, jímž se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a údajů o skutečných majitelích, odpovídá ročně repo sazbě, stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářních 6 měsíců, v nichž došlo k prodlení, zvýšené o 8% bodů. Limitní sazba pro 2T REPO operace Banky dle a) úředního sdělení Banky 14/2012 (CBO), o úpravě základních úrokových sazeb, byla od 2. 11. 2012 stanovena na 0,5 ‰, proto úroková sazba činí 8,05 %. Soud dle § 153 (2) o. s. ř. nemůže překročit žalobu účastnice, žalobkyně, a přisoudit více, než čeho se domáhala, proto byl úrok přiznán až od 2. 8. 2019, avšak jen v sazbě odpovídající zjištěnému počátku prodlení; v rozsahu převyšující sazby bylo řízení na návrh žalobkyně zastaveno. Úrok se dle § 110 (3) obč. zák. promlčuje ve 3 letech; vzhledem k tomu, že byl uplatněn za 2 roky před podáním návrhu na rozšíření žaloby o úrok, 4. 8. 2020, ani ohledně něj nebyla námitka promlčení důvodná.

21. Soud při posledním jednání, v němž sdělil obsah dosavadních přednesů a provedených důkazů, jež i doplnil, neboť došlo ke změně v jeho obsazení, dle § 40 (3), § 119 (3) o. s. ř. rozhodl, že současně s pořízením zvukového záznamů bude sepsán protokol, neboť v tom případě při podání opravného prostředku ve věci samé netřeba pořídit přepis záznamu, což dle sdělení vedení a vedoucí příslušné kanceláře neúměrně časově zatěžuje.

22. I když měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, soud jí dle § 142 (3), § 146 (2) o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť neúspěch měla v nepatrné části, v níž bylo řízení po zpětvzetí žaloby zčásti, jež by nenáležela, zastaveno; posuzováno dle jistiny z níž se určují náklady, šlo o neúspěch 1 409 z 3 724 514 Kč, bez úroku. Dle § 142a (1) o. s. ř. má právo na náhradu, neboť žalované 27. 7. 2019, 2 týdny před podáním žaloby, 14. 8. 2019, zaslala na adresu pro doručování, evidovaný pobyt dle záhlaví, výzvu k plnění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci nákladů uplatnila cestovní výdaje, avšak nedoložila spotřebu vozidla a jízdné, dle § 155 (1) o. s. ř. bylo lze rozhodnout jen o jejich základu, výše pak bude po doplnění potřebných zjištění určena v samostatném usnesení. Náklady řízení se dle § 149 (1) o. s. ř. platí advokátu, zástupci, jde jen o platební místo, přiznány byly též žalobkyni.

23. Byla-li ustanovena žalované zástupkyní advokátka, dle § 140 (2) o. s. ř. platí její hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; z důvodu značného rozsahu a úkonů bylo z obdobného důvodu ponecháno určení jejich výše do samostatného usnesení.

24. Stát dle § 148 (1) o. s. ř. má dle výsledku řízení proti, až na nepatrnou část neúspěšné, žalované právo na náhradu nákladů řízení, jež platil, půjde o dosud s konečnou platností neurčené náklady její zástupkyně, a to v rozsahu odpovídajícím neúspěchu ve věci.

25. Uložené povinnosti jsou značné, nedá se předpokládat, že žalobkyně po více něž 10 letech od páchání trestné činnosti bude mít takovou částku k dispozici, pobírá průměrný důchod, dle sdělení České správy sociálního zabezpečení z 20. 10. 2022 činil 17 499 Kč. Je zřejmé, pokud nemá našetřeno, že uložené povinnosti zdaleka není schopna splnit ani v přiměřené lhůtě, za niž soud považuje asi rok, proto dle § 160 (1), § 171 (1) o. s. ř. je bylo uloženo splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, ohledně nákladů řízení, v zájmu jistoty od právní moci příslušného usnesení, v základní lhůtě. Není důvod znevýhodnit žalobkyni a stát proti případným dalším věřitelům, proto je ponecháno na jejich zvážení, zda a jakým způsobem bude v případě dobrovolného nesplnění účelné vymáhání.

26. Vyhlášeným rozsudkem dále bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Sokolově z 15. 8. 2019, 11 C 277/2019-59, jež nabylo právní moci 21. 8. 2019, a rozhodnuto, že žalobkyni bude na základě toho vrácen soudní poplatek za žalobu 186 226 Kč. Zrušení povinnosti zaplatit poplatek však dle § 12 (2) zákona 549/1991 Sbírky, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), lze pravomocně provést nejpozději do 3 let, kdy usnesení o uložení povinnosti zaplatit poplatek nabylo právní moci, proto v tomto písemném vyhotovení rozsudku bylo dané rozhodnutí vypuštěno, k vrácení poplatku nedojde.

27. Od dalších poplatků se však žalobkyně v řízení o náhradě škody, jež byla pravomocným odsuzujícím rozsudkem v trestním řízení se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, dle § 11 (2 q)) zákona o soudních poplatcích osvobozuje. Jelikož soud její žalobě, až na nepatrnou část, vyhověl, dle § 2 (3) zákona o soudních poplatcích zaplatí dle výsledku řízení odpovídající část žalovaná, neboť nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nebo není též od poplatku osvobozena. Dle § 6 (8), položky 22 1. a) sazebníku zákona o soudních poplatcích bylo proto základem řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 12. 5. 2023, 11 C 277/2019-169, nakonec žalobkyni přiznané plnění 3 723 105 Kč, bez úroku, po zaokrouhlení na 10 Kč nahoru, 3 723 110 Kč; poplatek činí 5 %, 186 155,50 Kč. Za dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 18. 4. 2024, 13 Co 308/2023-220, dle položky 23 1. d) sazebníku zákona o soudních poplatcích činí poplatek 14 000 Kč. Celkem proto bylo žalobkyni uloženo zaplatit 200 155,50 Kč (oproti vyhlášenému rozsudku byl vypuštěn poplatek za žalobu 186 155,50 Kč, neboť z důvodu uvedeného v předchozím odstavci ho již nelze žalobkyni vrátit a zavázána k jeho úhradě bude žalovaná v rámci nákladů řízení žalobkyně, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení). Poplatky dle § 7 (1), § 9 (1) zákona o soudních poplatcích jsou splatné do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jímž byla povinnost uložena; při nezaplacení poplatků splatných podáním odvolání, dovolání by měla být určena lhůta aspoň 15 dnů, i vzhledem k jejich větší částce je určení této nepatrně delší lhůty vhodnější.