11 C 421/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalované: jméno žalované ., IČO IČO žalované A sídlem adresa žalované zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Jméno žalované B ., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B pro zaplacení 42 642 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 42 642 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 642 Kč od 19. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 50 820 Kč, a to ve prospěch České republiky na účet Okresního soudu v Sokolově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 10. 11. 2021 domáhal proti žalované zaplacení částky 42 642 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, cestoval vlakem do , město, , do zastávky , adresa, , kde žalobce vystupoval přijela vlaková souprava v 10.01 hodin, na zledovatělém nástupišti vlakové zastávky , adresa, , které nebylo ošetřeno proti námraze, žalobce upadl a v důsledku pádu utrpěl zranění horní končetiny (tříštivou zlomeninu levé horní končetiny). Zraněním vznikla žalobci nemajetková újma, škoda a ztráta na výdělku v celkové výši 42 642 Kč, které je přestavována nemajetkovou újmou na zdraví v částce 23 884 Kč, vedlejšími výdaji, jež tvoří poštovné, cestovné a úhrada za zprávu lékaře pro odškodnění vytrpěné bolesti ve výši 758 Kč a ztrátou na výdělku v částce 18 000 Kč, kdy tento výdělek žalobci ušel, neboť v době od 20. 11. 2020 do 24. 12. 2020 měl nastoupit k výkonu pracovní činnosti jako stánkový prodejce, ke kterému v důsledku zranění nastoupit nemohl. Žalobce uplatnil nárok u žalované, žalovaná prostřednictvím vedlejšího účastníka nárok odmítla s odůvodněním, že žalovaná neodpovídá za způsobenou újmu, neboť námraza byla vyhodnocena jako náhle vzniklá situace zapříčiněná povětrnostními podmínkami.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala, namítala, že není ve sporu pasivně legitimována, neboť není vlastníkem komunikace, na které měla vzniknout tvrzená škoda. Dále namítala vyloučení odpovědnosti žalované z důvodu náhle vzniklé situace zapříčiněné povětrnostními podmínkami. Nárok žalobce na úhradu ztráty na výdělku považovala za neprokázaný. Navrhla vstup , právnická osoba, . do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované.

3. Vedlejší účastník se vstupem do řízení vyslovil souhlas. Shodně se žalovanou namítal, že odpovědnost žalované podle zákona o pozemních komunikacích není dána, údržba byla po nahlášení námrazy provedena. Dále argumentoval tím, že není známo, v jaké vzdálenosti při výstupu z vlaku poškozený upadl, tedy na jakém přesném místě k pádu došlo. Dále odkazoval na judikaturu, podle které každé zhoršení schůdnosti, zejména pak v zimním období, není závadou ve schůdnosti, která je definována v § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, když důsledky zimního období, ke kterým patří námraza, apod. nejsou dle judikatury v daném ročním období ojedinělou nepředvídatelnou okolností a chodec je vždy povinen s nimi počítat.

4. Soud mezitímním rozsudkem ze dne 13. 9. 2023 rozhodl, že základ nároku žalobce je opodstatněný v rozsahu 100 %.

5. K odvolání žalované odvolací soud usnesením ze dne 16. 1. 2024 mezitímní rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

6. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že posuzoval odpovědnost žalované podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a podle prováděcí vyhlášky č. 194/1997 Sb. k tomuto zákonu, neboť součástmi ani příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace nejsou samostatná tělesa drah. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně jednoznačně zjistit, jakým způsobem (kde) k úrazu žalobce došlo a podle toho posoudit pasivní věcnou legitimaci žalované. Následně pak v případě učinění závěru, že žalovaná je odpovědným subjektem za újmu způsobenou žalobci, zabývat se porušením povinnosti žalované dle příslušných ustanovení zákona o drahách či obecné zakročovací povinnosti, a to tak, aby úvahy o ohledně preventivního ošetření nástupiště vlakové zastávky byly konkrétní a byly podloženy provedeným dokazováním.

7. V řízení účastníci učinili nesporným, že dne , datum, žalobce přijel v 10.01 hodin vlakovou soupravou do železniční zastávky , adresa, , uklouzl na zledovatělé ploše nástupiště, v důsledku čehož došlo k jeho pádu, jehož následkem byly tříštivá zlomenina levé horní končetiny. Žalobci vznikla v důsledku pádu újma na zdraví, která byly vyčíslena ve výši 23 884 Kč a majetková škoda v podobě jízdného, cestovného a nákladů na vypracování zprávy lékaře v částce 758 Kč. Po provedení výslechu svědka , jméno FO, učinili žalovaná i vedlejší účastník nespornou i výši škody spočívající ve ztrátě na výdělku, a to v nárokované částce 18 000 Kč.

8. Přestože žalovaná i vedlejší účastník učinili nesporným vznik škody na straně žalobcem, příčinu škody, jež spočívala ve zledovatělém povrchu nástupiště v zastávce , adresa, i průběh děje, kdy žalobce při vystupování z vlakové soupravy uklouzl a došlo k jeho pádu, namítala žalované v závěrečném stanovisku, že není ve věci věcně pasivně legitimována, neboť sám žalobce uvedl, že k úrazu došlo při vystupování z vlaku, a pro by tedy odpovědnost měla být dána na dopravci.

9. Soud se nejprve zabýval pasivní věcnou legitimací žalované.

10. Provedeným dokazováním, zejména na základě svědecké výpovědi svědka , jméno FO, a účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že na zastávce , adresa, vystupovali tři lidé, žalobce, svědek , jméno, a nějaké straší paní. Všichni upadli na kluzkém nástupišti. Svědek uvedl, že hned při výstupu upal na zadek, nic se mu nestalo, starší paní vystupovala z dalších dveří, také upadla a věnovala se jí průvodčí, třetími dveřmi vystupoval žalobce, který tam také upadl. Žalobce vypověděl, že jel ze zastávky , adresa, , kde nastupoval v 9:50 hodin a jel do zastávky , adresa, . Vlak přijel do zastávky , adresa, v 10.01 hodin, když vlak zastavil odblokoval žalobce stisknutím tlačítka dveře, které se otevřely a žalobce začal vystupovat. Jednalo se o moderní typ nízkopodlažního vlaku, tedy nástup do vlaku je v úrovni nástupiště (tzv. bezbariérový nástup). Žalobce vystupoval zadními dveřmi, svědek , jméno, vystupoval předními dveřmi, v důsledku námrazy na nástupišti oba uklouzli. Žalobce uvedl, že hned při prvním našlápnutí na nástupiště mu podjely nohy a upadl. Následně ucítil bolest levého zápěstí a musel vyhledat lékařské ošetření. Z nájemní smlouvy č. , číslo, bylo zjištěno, že žalovaná jako nájemce realizuje regionální dráhu č. , číslo, , adresa, a za účelem realizace regionální dráhy má v nájmu majetek, se kterým má právo hospodařit pronajímatele, mimo jiné má tedy v nájmu i pozemky, na kterých leží předmětná regionální dráha, a pozemky, které s nimi sousedí a pronajímatel má právo s nimi hospodařit, jakož i stavby dráhy související s provozováním dráhy a drážní dopravy. Podle článku V. bodu A. odstavec 3 a 5 má žalovaná jako nájemce provádět opravy a údržbu předmětu nájmu, udržovat předmět nájmu v provozuschopném stavu a pro zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy zejména bezpečnosti osob a zaměstnanců pohybujících se v kolejišti, na provozních plochách u staveb, chodnících a komunikacích zajišťovat v zimním období odstranění sněhu a ledu.

11. Na základě výpovědi žalobce a svědka , jméno FO, má soud za prokázané, že k pádu žalobce došlo bezprostředně poté, co při vystupování z vlaku došlápl na namrzlé nástupiště. Bylo zjištěno, že k pádu došlo bez jakéhokoliv působení dopravního prostředku, ať již vlivem jeho pohybu, konstrukčního prvku či jakéhokoliv jeho projevu, proto je vyloučena odpovědnost provozovatele vlaku, neboť škodní událost nebyla vyvolána zvláštní povahou provozu dopravního prostředku.

12. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“) stavbou dráhy je stavba cesty určená k pohybu drážních vozidel a stavba, která rozšiřuje, doplňuje mění nebo zabezpečuje dráhu bez ohledu, zda je v obvodu dráhy či nikoliv. Stavba dráhy není součástí pozemku.

13. Podle § 20 zákona o drahách je vlastník dráhy povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými dráhami.

14. Podle § 1 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád se rozumí dopravními plochami plochy, které jsou určeny k nastupování a vystupování cestujících, k manipulaci a skladování a k zajištění dopravní obsluhy při provozování dráhy (nástupiště, nákladiště, rampy, příjezdy na nákladiště),15. Podle § 9 písm. j) vyhlášky č. 177/1995 Sb. jsou součástí dráhy pozemky v obvodu dráhy s výjimkou pozemků v obvodu dep a dílem kolejových vozidel, přístupové komunikace pro cestující a pro přepravu věcí včetně veřejně přístupných dopravních ploch.

16. Podle § 27 písm. d) vyhlášky č. 177/1995 Sb., jsou součástí dráhy, stanice, které tvoří nástupiště pro cestující a služební nástupiště, vestibuly, přístupové a výstupní cesty, výtahy, pohyblivé schody a chodníky, dopravní zařízení pro osoby s omezenou schopností pohybu, vyprošťovací štoly pro výtahy, pevná schodiště, staniční prostory a zařízení pro služební účely a odbavování cestujících.

17. Nástupiště je součástí dráhy, je stavbou dráhy, která není součástí pozemku, je tedy samostatnou věcí. Povinnost zajistit údržbu má tedy vlastník dráhy. Právo hospodařit s majetkem v úseku regionální dráhy č. , číslo, náleží Správě železniční a dopravní cesty, státní organizace, která se žalovanou uzavřela dne , datum, nájemní smlouvu, podle které žalované realizuje regionální dopravu rovněž na dráze č. , číslo, , tedy má v nájmu majetek související s realizací regionální dráhy č. , číslo, , adresa, , tedy i stavby dráhy a je povinna zajišťovat údržbu předmětu nájmu.

18. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalovaná jako nájemce regionální dráhy č. , číslo, , adresa, je ve sporu věcně pasivně legitimována, neboť je to právě žalovaná, kdo na základě nájemní smlouvy má povinnost zajistit údržbu dráhy včetně všech staveb, které jsou její součástí.

19. Žalovaná i vedlejší účastník zejména namítali, že žalovaná neporušila žádnou svoji povinnost, v dne úrazu žalobce bylo na nulou, hydrometeorologický ústav neměl tedy žádný důvod varovat před nebezpečím námrazy, a tedy ani žalovaná až do okamžiku hlášení žalobce neměla žádný mimořádný důvod k zásahu. Žalované se o ledovce na nástupišti dozvěděla až v 10:00 hodin. Svoji obranu postavila na nepříznivé klimatické situaci, tzv. vyšší moci, kdy podle mínění žalované nebylo s ohledem na místo a čas možné zajistit ošetření povrchu nástupiště předtím, než k úrazu žalobce došlo.

20. Z provedených důkazů a na základě nesporných skutečností byl zjištěn následující skutkový stav:Žalobce dne , datum, cestoval vlakem z , město, do , město, , v , město, nastoupil do vlaku v 9:50 hodin a vystupoval na zastávce , adresa, v 10:01 hodin. Při výstupu, bezprostředně poté, co došlápl na nástupiště, které bylo zledovatělé a neošetřené, uklouzl, upadl a v důsledku pádu utrpěl zlomeninu levé horní končetiny.Z výpovědi žalobce soud zjistil, že v inkriminovaný den se teploty pohybovaly okolo nuly, byla velká vlhkost, nepršelo ani nesněžilo, ale byla mlha, která padala k zemi. Žalobce uvedl, že po cestě na vlak nikde nezaznamenal, že by byl povrch komunikací kluzký, ani v , město, s výjimkou nástupiště, na kterém upadl, pak již neměl problémy se schůdností. Na nohou měl pevnou koženou obuv s tvz. traktorovou podrážkou. Dále uvedl, že na nástupišti upadl i další cestující, svědek , jméno, a problém měla i starší paní, které pomáhala paní průvodčí.Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že také on upadl hned při výstupu z vlaku na nástupišti. Problém měla i starší paní, které také upadla a věnovala se jí průvodčí. Dále svědek uvedl, že celé nástupiště bylo kluzké, ve město už komunikace neklouzaly.Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že pracuji na trati jako ve zástupce vedoucího střediska, pracoviště má v , město, , pracovní dobu má od 6:30 hodin. Když jede ráno do práce kontroluje stanice , město, . V den úrazu žalobce bylo nástupiště mezi šestou a sedmou hodinou ranní suché a čisté. Po deváté hodině obdržel zprávu od vlakové čety, že na nástupišti je námraza, proto byla okamžitě vyslána četa, které zahájila úklidové práce (posyp solí) na stanicích podle důležitosti. Jako první vyrazili do zastávky , město, , do zastávky , město, dorazili okolo 10:30 hodin. Dále uvedl, že v , město, sedí dispečer, který řídí i dopravu. Dále uvedl, že v , město, na hlavním nádraží byla námraza také, on o námraze na zastávce , adresa, věděl již od 9:00 hodin, mezi hlavním nádražím v , město, a , adresa, je vzdálenost 3 km, a to jak po dráze, tak po silnici.Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu bylo zjištěno, že dne , datum, okolo 8.00 až 12:00 bylo v obci , město, oblačno až zataženo, teplota vzduchu rostla z 0 ºC v čase okolo 8:00 ráno k 6 ºC kolem poledne. Během dopoledne se vyskytovaly slabé přeháňky či občasný déšť, v čase okolo 9:00 nelze vyloučit výskyt slabé ledovky.Z doložené zprávy lékaře pro odškodnění vytrpěné bolesti bylo zjištěno, že bodové ohodnocení zpracoval , tituly před jménem, , jméno FO, a stanovil je na 70 bodů. Výši náhrady bolestného v částce 23 884 Kč učinili účastníci nespornou. Rovně nespornou skutečností učinili náklady žalobce vynaložené na poštovné, cestovné a úhradu za zprávu lékaře v celkové výši 758 Kč a ušlý výdělek v částce 18 000 Kč.K náhradě škody vyzval žalobce žalovanou dopisem ze dne 25. 11. 2020 a následně předžalobní výzvou k náhradě škody ze dne 15. 6. 2021 zaslanou , právnická osoba, .Dopisem ze dne 30. 7. 2021 vedlejší účastník odmítl pojistné plnění s odůvodněním, že příčinou úrazu žalobce byl pád na náhle vzniklé a nepředvídatelné námraze na nástupišti na zastávce , adresa, , žalované jako provozovatel dráhy nepochybyla při zajištění bezpečnosti a plynulosti provozování dráhy. Pracovní četa provedla před nástupem na směnu kontrolu nástupiště, kdy nebylo zjištěno, že by nástupiště vykazovala námrazu či jiné známky ohrožení bezpečnosti První hlášení o vzniklé námraze dostal dispečer v 10::00 hodin od strojvedoucího dopravce , právnická osoba, ., poté pracovní skupina provedla posyp nástupiště. Jednalo se tak o náhle vzniklou situaci zapříčiněnou povětrnostními podmínkami, kterou nebylo možné předvídat dopředu.

21. Po právní stránce má soud za to, že povinnost k náhradě škody, která žalobci vznikla uklouznutím na nástupišti, je třeba posuzovat podle obecných stanovení občanského zákoníku o obecné odpovědnosti za újmu, když zákon o drahách neobsahuje žádné speciální ustanovení.Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.Podle § 2901 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.Podle § 2912 o. z. nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. Dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.Podle 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.Podle § 2962 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

22. Obsahem § 2901 je úprava tzv. zakročovací povinnosti. Povinnost zde upravená je přitom tzv. povinností k aktivnímu zakročení na ochranu třetí osoby. Nastupuje zejména v situacích vyvolaných přírodními jevy. Soud dospěl k závěru, že žalovaná je osobou, která měla nebo mohla mít nad nebezpečnou situací (námraze na nástupišti) kontrolu, i když sama nebezpečnou situaci nevytvořila. Kontrolou se rozumí schopnost osoby nebezpečnou situaci ovládnout a její následky zmírnit anebo nebezpečí zcela odvrátit, tedy fakticky ovládnout zdroj nebezpečí a zamezit vzniku škod. Subjektu, který hrozící nebezpečí kontrolu, vzniká povinnost jednání. Povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám, znamená povinnost užívat a spravovat majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu jinému, tedy dbát na to, aby byla provedena opatření zamezující či snižující možnost vzniku škody na zdraví.

23. O námraze na nástupišti v , město, se žalované dozvěděla již okolo 9:00 hodin., i když dle sdělení svědka , jméno FO, okamžitě vyslala úklidovou četu, a to v pořadí dle důležitosti zastávek, dorazila tato četa na zastávku , adresa, až v 10:30 hodin, a to i přes to, že pracím na této zastávce předcházely práce pouze na zastávce , adresa, hlavní nádraží, která je vzdálena od zastávky , adresa, pouhé 3 km. I když bylo zjištěno, že plán zimní údržby má žalovaná aktivován od 1. 12., tedy od data, kdy začíná meteorologická zima, nelze akceptovat, že by před tímto datem neměla být žalovaná schopna adekvátně reagovat na povětrnostní podmínky, a to zvláště za situace, kdy je jí známo, že nástupiště jsou vyvýšená, a proto promrzají rychleji, například jako mosty. Již sám fakt, že v uvedený den v ranních hodinách bylo vlhko, padala mlha a teploty se pohybovaly okolo 0 ºC, tedy na bodu mrazu, kdy se voda při dotyku s pevným promrzlým povrchem mění v led, mohla žalovaná předpokládat, že nástupiště mohou vykazovat jiné podmínky ve schůdnosti než běžné komunikace. Podle § 20 zákona o drahách je vlastník dráhy povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost. Tato povinnost přešla nájemní smlouvou na žalovanou.

24. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná porušila svou povinnost umožnit bezpečný pohyb po nástupišti. V tomto konkrétním případě tedy žalovaná měla zakročovací povinnost, což je pro účely náhrady újmy stěžejní. Obecně platí, že každý je povinen zachovat vždy takový stupeň bedlivosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně očekávat, a který je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod. Soud je toho názoru, že žalobce neměl jinou variantu a musel při výstupu z vlaku vstoupit na nástupiště, které bylo v inkriminovaném čase neošetřené, pokryté ledovkou. Žalobce nastupoval do vlaku v , adresa, v 9:50 hodin a vystopoval na zastávce , adresa, v 10:01 hodin. Na nádraží v , adresa, ani po cestě na nádraží nezaznamenal žádnou zhoršenou schůdnost komunikací, povětrností podmínky se za 11 minut, co trvala cesta, nezměnily, nic tedy nenasvědčovalo tomu, že na nástupišti vzniká ledovka. Soud má za to, že žalobce nemohl předpokládat, že se bude na nástupišti zastávky , adresa, nacházel zledovatělý povrh, stejně tak, jako to nepředpokládal svědek , jméno, nebo další cestující – starší paní, kteří také vystupovali na uvedené zastávce a s ohledem na stav povrhu nástupiště také upadli. Soud neshledal, že by žalobce svým jednáním nebo opomenutím přispěl ke vzniku úrazu, tím že by nedostál své povinnosti přizpůsobil se okolnostem a předejít vzniku újmy.

25. Soud má tedy za prokázané, že došlo ze strany žalované k porušení právní povinnosti zajistit údržbu dráhy tak, aby byl umožněn bezpečný pohyb osob po nástupišti, žalobci vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti škoda. Zavinění ve formě nedbalosti je presumováno.

26. Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že škodu nezavinila. Pokud škůdce tvrdí, že škodu nezavinil nese důkazní břemeno k prokázání, že škodu nezavinil a že ji nezpůsobil ani z vědomé nedbalosti.

27. Soud poskytl žalované poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázal, že si počínala tak, aby nedocházelo k újmě na zdraví, že nebylo v silách žalované vzniklé nebezpečí zcela odvrátit (zamezit vzniku škod), případně alespoň zmírnit následky.

28. Přes poučení o důsledcích nesplnění výzvy žalovaná žádná další tvrzení neuvedla a důkazy nenavrhla. Má za to, že svoji povinnost tvrzení a důkazní povinnost již splnila tím, že svědeckou výpovědí svědka , jméno FO, prokázala, že jakmile se o nastalé situaci (námraze nástupiště) dozvěděla, začala s údržbou shodně jako by byl aktivován plán zimní údržby.

29. Ten, kdo nezakročí podle § 2901 o. z., až k tomu byl povinen, porušuje zákon (§ 2910 o. z.), čímž naplňuje jeden z předpokladů vzniku povinnosti k náhradě újmy. Zaměstnanec žalované vypověděl, že o námraze vyskytující se v , město, věděl již od 9:00 hodin, nelze tedy přisvědčit vedlejšímu účastníkovi ohledně jako tvrzení, že až do doby úrazu žalobce neměla žalovaná o náhle vzniklé námraze povědomost. Rovně tak nelze akceptovat tvrzení, že žalované dodržela lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti na místních komunikacích stanovené ve vyhlášce č. 104/1997 Sb., když uvedená vyhláška provádí zákon o pozemních komunikacích a na danou věc tedy s ohledem ne shora uvedené, tedy že nástupiště dráhy není komunikací, nelze aplikovat. I kdyby soud připustil názor vedlejšího účastníka, že je třeba vycházet analogicky z předpisů a judikatury, která se týká odpovědnosti (splnění povinnosti) podle zákona o pozemních komunikacích, nelze ponechal bez povšimnutí, že ust. § 46 vyhlášky č. 104/1997 Sb., stanovuje časové lhůty pro zajištění sjízdnosti místních komunikací I. až II. třídy. Odstraňování závad ve schůdnosti místních komunikací, resp. stanovení rozsahu, způsobu a lhůt zákona o pozemních komunikacích v ust. § 27 odst. 7 věta druhá zmocňuje obce. Argumentace vedlejšího účastníka, že žalovaná zajistila schůdnost nástupiště do 4 hodin, tedy ve lhůtách stanovených vyhláškou č. 104/1997 Sb., a tedy nemohla porušit svoji povinnost stanovenou zákonem, je dle názoru soudu, lichá, když jak výše uvedl, nelze ani analogicky aplikovat na plochu nástupiště ustanovení upravující lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací.

30. V neposlední řadě má soud za to, že žalovaná mohla alespoň adekvátními kroky zmírnit případné následky nebezpečné situace, například varováním cestujících. Svědek , jméno FO, vypověděl, že v , adresa, má žalovaná dispečera, který i řídí dopravu. Pokud již svědek byl v čase 9:00 hodin byl informován o námraze na nástupišti v , město, a tento má pracoviště v , město, , nemohlo nic bránit tomu, aby byl informován i dispečer, který by následně informaci předal strojvedoucímu. Spojení dispečera se strojvedoucích je nezbytné právě pro bezpečnost jak samotného provozu, tak pro řešení nepředvídatelných situací. Soud má za to, že poskytnutím varování před námrazou mohla žalovaná buď přímo zamezit vzniku škody nebo alespoň zmírnit následky nebezpečné situace. Soud se ztotožňuje s názorem vedlejšího účastníka, že mohl zafungovat tzv. moment překvapení, když na předmětném nástupišti upadli všechny vystupující osoby, žalobce a svědek Srnec bezprostředně poté, co se dostali do kontaktu s nástupištěm, avšak i když nástupiště nebylo zcela neschůdné, ale jeho schůdnost byla pouze v důsledku námrazy zhoršena, byla to právě žalovaná, která narozdíl od cestujících o námraze věděla, a to již hodinu před příjezdem vlaku, ve kterém cestoval také žalobce. Dle názoru soudu, měla žalovaná přijmout takové rozhodnutí, které by vedlo k zamezení vzniku škody nebo eliminaci nebezpečí. Pokud nebyla schopna ošetřit povrh nástupiště tak, aby umožnila bezpečný pohyb osob po nástupišti, měla adekvátním způsobem alespoň cestující varovat.

31. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že byly naplněny předpoklady vzniku povinnosti k náhradě újmy, přičemž výši náhrady žalovaná ani vedlejší účastník nesporovali, a proto soud žalobě v plném rozsahu včetně příslušenství vyhověl. Žalobce vyzval žalovanou k náhradě škody předžalobní upomínkou ze dne 15. 6. 2021, která se prokazatelně dostala do dispozice žalované. Žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradila. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce právo na úhradu úroků z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalobce požaduje úrok z prodlení až od 19. 11. 2021.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 2 o. s. ř. Žalobce, jenž byl v řízení zcela úspěšný, má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Odměna byla přiznána ustanovenému zástupci z řad advokátů usnesením ze dne 26. 5. 2025, č. j. 11 C 421/2021-211. Soud rozhodl o přiznání odměny v celkové výši 50 820 Kč. Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 642 Kč sestávající z částky 2 820 Kč za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) a. t. ze dne 30. 5. 2022 a 2. 8. 2022, z částky 2 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 8. 2022, z částky 2 820 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 20. 9. 2022, z částky 2 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 9. 2022, z částky 2 820 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 31. 1. 2023, z částky 2 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 2. 2023, z částky 2 820 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 9. 3. 2023, z částky 2 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 3. 2023, z částky 2 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 3. 2023, z částky 2 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 3. 2023, z částky 2 820 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 27. 2. 2024, z částky 2 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 3. 2024, z částky 5 640 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 1. 2025, které přesáhlo dvě hodiny, z částky 2 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 3. 2025, z částky 1 410 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 13. 9. 2023 a z částky 1 410 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 24. 4. 2025 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t.

33. Soud nepřiznal žalobci náklady na právní služby advokátky , tituly před jménem, , právnická osoba, v částce 11 326,60 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba), tři režijní paušály a náhradu daně z přidané hodnoty, neboť žalobce v řízení nebyl zastoupen , tituly před jménem, , právnická osoba, . Žalobu žalobce podal u soudu dne 10. 12. 2021 jako nezastoupený účastník a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 30. 5. 2022 soud ustanovil žalobci zástupce advokáta , Jméno advokáta A, . Podle § 137 odst. 1 o. s. ř jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst.

2. Podle § 140 odst. 2 věty první o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady na právní zastoupení , tituly před jménem, , jméno FO, netvoří náklady civilního řízení, jedná se o nárok se samostatným skutkovým základem a jako náklady spojené s uplatněním pohledávky tvoří příslušenství pohledávky podle § 513 o. z. Žalobce se žalobou domáhal proti žalované zaplacení částky 42 642 Kč s příslušenstvím, jež tvoří úroky z prodlení. Nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky nevznesl. Soud nemůže překročit žalobu a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se žalobce domáhal.