23 C 61/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně . zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 426 730,86 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 521 124,19 Kč s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 426 730,86 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 426 730,86 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalovaném úhrady částky 426 730,86 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o hotovostním úvěru reg. č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 490 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit úrok ve výši 5,9 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Vzdor své povinnosti však žalovaný nehradil účastníky sjednané splátky řádně a včas, a proto žalobkyně využila svého práva a od účastníky uzavřené výše specifikované smlouvy odstoupila. V důsledku uvedených skutečností tak žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni peněžní prostředky ve výši 426 730,86 Kč s příslušenstvím, k čemuž byl žalovaný před podáním žaloby opakovaně vyzýván. Žalovaný však na uvedenou výzvu žalobkyně nikterak nereagoval a na žalobou uplatněný nárok ničeho neuhradil. Žalobkyně rovněž tvrdila, že před uzavřením výše specifikované smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet žalobkyní poskytnutý úvěr, a to z informací získaných z bankovních i nebankovních registrů klientských informací a jiných podobných registrů a databází, jakož i s prostřednictvím vyhodnocení celkové finanční situace žalovaného, a to na základě jím doložených skutečností, statistických, historických a demografických dat.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z listiny nadepsané „Smlouva o hotovostním úvěru“, listiny nadepsané „Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob“ a z listiny nadepsané „Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů , Anonymizováno, “ soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný (mimo jiné) dohodli na dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 490 000 Kč (a to prostřednictvím bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného rovněž u žalobkyně) s tím, že žalovaný žalobkyni dočasně poskytnuté peněžní prostředky vrátí, jakož i že žalobkyni uhradí peněžní prostředky ve výši 5,9 % ročně z dosud nevrácených peněžních prostředků, a to v pravidelných měsíčních platbách po 6 417,47 Kč vždy ke 20. dni v příslušeném měsíci, nejpozději 20. 11. 2029.

5. Z listiny označené jako „Historie úvěru: , Anonymizováno, “ soud zjistil, že žalobkyně interně eviduje, že dne , datum, poskytla žalovanému z titulu dohody blíže specifikované v bodě 4. tohoto rozsudku peněžní prostředky v celkové výši 490 000 Kč a že žalovaný rovněž z titulu uvedené dohody uhradil žalobkyni v této listině blíže specifikované peněžní prostředky.

6. Z listin nadepsaných „Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy“, z listin nadepsaných „Dodejka“, z listiny nadepsané „Předžalobní upomínka“, z listiny nadepsané „Potvrzení o podání“ a z listiny nadepsané „Poučení o ochraně osobních údajů“ soud zjistil, že žalobkyně před podáním předmětné žaloby opakovaně vyzvala žalovaného (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků.

7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro předmětné řízení.

8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. Důvodem pro takové rozhodnutí soudu byla skutečnost, že v předmětném řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 490 000 Kč žalovanému skutečně poskytla, a to ačkoliv byla k prokázání této skutečnosti (v kontextu svého tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2935 o. z. mezi ní a žalovaným, na základě které měla žalobkyně žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 490 000 Kč) povinna. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění této povinnosti žalobkyně je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci uvedeného a s ohledem na právní posouzení pro úspěch ve věci zcela stěžejního skutkového zjištění. Podle § 2395 o. z. má žalobkyně nárok na vrácení pouze těch peněžních prostředků, které by na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému na jeho požádání skutečně poskytla. Právě poskytnutí těchto prostředků však zůstalo v předmětné věci neprokázáno. Pro úplnost soud doplňuje, že posouzení tvrzené smlouvy podle jiného zákonného ustanovení, ze kterého by pro úspěch žalobkyně ve věci nevyplývala její povinnost prokázat poskytnutí tvrzených peněžních prostředků, v předmětné věci nepřicházelo v úvahu.

12. K prokázání poskytnutí peněžních prostředků ve výši 490 000 Kč žalobkyně označila (a soudu předložila) pouze jediný důkaz, a sice listinu, jejímž obsahem byla interní evidence žalobkyně o poskytnutí tvrzených peněžních prostředků žalovanému.

13. K uvedenému soud konstatuje, že osamocená interní evidence žalobkyně, navíc bez jakékoliv bližší specifikace, např. kdy, kým a na základě jakých údajů byla vyhotovena, tak aby nebyly založeny pochyby o jejím původu, správnosti a integritě jejího obsahu, neposkytuje dostatečný podklad k tomu, aby soud mohl učinit závěr, že žalobkyní tvrzené peněžní prostředky byly žalovanému skutečně poskytnuty, to vše navíc za situace, kdy k poskytnutí těchto peněžních prostředků mělo dojít prostřednictvím jejich poukázání na bankovní účet žalovaného, který pro něj měla vést rovněž žalobkyně. Je tak s podivem, že žalobkyně nepředložila k prokázání předmětné skutečnosti např. výpis z bankovního účtu, na který měly být tvrzené peněžní prostředky poukázány, a to namísto listiny obsahující interní evidenci. Pro úplnost soud podotýká, že uvedená listina svým obsahem ani grafickým zpracováním výpisu z účtu neodpovídá (absence typického grafického zpracování pro výpis z účtu tak, jak je soudu znám z úřední činnosti, jakož i absence údajů, které výpis z bankovního účtu běžně obsahuje, např. název a číslo výpisu, jméno a kontaktní údaje osoby pro niž je tento účet veden, název a kompletní číslo účtu, IBAN, BIC/SWIFT, atp.). Ostatně samotná listina není ani jako výpis z účtu nadepsána, kdy naopak je nadepsána „Historie úvěru: , Anonymizováno, “, což ještě více umocňuje dojem „pouze“ interní evidence žalobkyně navíc bez jakýchkoliv shora zmíněných náležitostí, na základě kterých, by soud mohl dojít k závěru o skutečném poskytnutí předmětných peněžních prostředků žalovanému.

14. Žalobkyně však s ohledem na svoji absenci při jednání, nemohla být ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti doplnit označení důkazů k prokázání svého tvrzení o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 490 000 Kč žalovanému, poučena.

15. S ohledem na tento v předchozích odstavcích specifikovaný závěr se soud dále podrobněji nezabýval posouzením prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (ke kterému nebyl označen žádný důkaz) či případného nároku žalobkyně vyplývajícího z bezdůvodného obohacení žalovaného (§ 2991 a násl. o. z.).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.