42 C 385/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 4 628 Kč s příslušenstvím I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 4 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 8. 8. 2022 do zaplacení; b) náhradu nákladů řízení v poměru úspěchu ve věci 52 %, tedy v částce 774,28 Kč; to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jediné ze splátek včas či v řádné výši; částka náhrady nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 4 628 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 4 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut v hotovosti při podpisu Smlouvy. Přestože byl úvěr žalované prokazatelně poskytnut, nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách: - 4 000 Kč – dlužná jistina úvěru - 150 Kč – dlužné poplatky za odeslání písemných upomínek, 50 Kč / 1 upomínka - 628 Kč – dlužná smluvní pokuta - 256 Kč – náklady spojené s uplatněním pohledávky Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v kapitalizované podobě v částce 146,25 Kč, a to za období od 30.10.2021 do 5.4.2022 z dlužné jistiny úvěru, dále úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru (tj. 4 000 Kč) za období od 7.4.2022 do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalované včetně čísla jejího občanského průkazu a adresy, dále telefonní číslo. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč se splatností do 30 dnů, sjednaná roční úroková sazba činí 0 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 303,9 %. Předchůdkyně žalobkyně seznámila žalovanou se standartními informacemi o poskytovaném spotřebitelském úvěru. Částka 4 000 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti při podpisu Smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Ze Všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí úvěru popsaný žalobkyní v žalobě. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované prokazatelně oznámeno postupitelem i postupníkem. Žalobkyně dále předložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, do kterého zohlednila rovněž k důkazu předložené 3 výzvy k úhradě ze dne 12.11.2021, 21.11.2021 a 29.11.2021, u těchto výzev nepředložila doklady o jejich odeslání žalované. Předžalobní výzva ze dne 4.8.2022 byla žalované zaslána prokazatelně 5.8.2022. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Žalovaná při ústním jednání před soudem potvrdila uzavření Smlouvy a čerpání jistiny spotřebitelského úvěru, doplnila, že její úvěruschopnost nebyla před uzavřením Smlouvy prověřována, zápůjčku čerpala za účelem zajištění základních životních potřeb svého dítěte, je samoživitelkou, pečuje o dvě nezletilé děti, její příjem tvoří rodičovský příspěvek a přídavky na dvě děti, navrhla, že případný dluh ze žaloby by splácela měsíčně částkou 500 Kč, vyšší splátku není schopná hradit.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla Smlouvou uzavřena smlouva o zápůjčce (nikoliv smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., jak je v jejích úvodních ustanovením uvedeno), neboť podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je úrok, který je úvěrovaný povinen vrátit spolu s poskytnutými peněžními prostředky, v případě Smlouvy nebyl v základní zápůjční době 30 dnů sjednán žádný úrok. Na základě Smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu zápůjčky včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaná před podáním žaloby neuhradila ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnuté zápůjčky v částce 4 000 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem [datum]), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 4 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 4 000 Kč, žalovaná tuto skutečnost potvrdila při ústním jednání, žalovaná před podáním žaloby neuhradila žalobkyni ničeho, soud tedy částku ve výši 4 000 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 4.8.2022, písemnost byla žalované odeslána 5.8.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 7.8.2022 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 8.8.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Ve zbytku soudu nezbývá, než žalobu zamítnout, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze Smlouvy, která nebyla dle názoru soudu platně uzavřena – tento zamítavý výrok soud opomněl včlenit do výrokové části tohoto rozsudku a bude tedy obsažen v doplňujícím rozsudku, který soud ve věci vydá bez zbytečného odkladu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 774,28 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalované v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 628 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.

9. O lhůtě k plnění pak rozhodl v souladu § 160 odst. 1 o. s. ř., když vyšel z návrhu žalované, když zohlednil tíživou životní situaci žalované popsanou výše a rozhodl tak, že dluh včetně náhrady nákladů řízení bude uhrazen žalovanou v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci. Tato možnost byla žalované dána tzv. pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že prodlení byť s jedinou splátkou má za následek automatický nástup splatnosti celého zbytku dluhu. Je tedy na žalované, aby zodpovědným splácením zabránila nástupu tohoto negativního právního následku.