45 C 348/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , Vietnamské socialistické republiky, bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, bytem Adresa žalované , zastoupená advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 400 000 EUR s příslušenstvím,

I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 400 000 EUR od 30.10.2024 do 9.1.2025 zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 400 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 400 000 EUR od 10.1.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 179 987,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce podal dne 3.12.2024 ke zdejšímu soudu žalobu s odůvodnění, že dne , datum, uzavřel žalobce se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobce zapůjčil žalované částku 400 000 EUR, kterou žalobce dle pokynu žalované převedl na účet pana , jméno FO, , nar. , datum, , trvale bytem , adresa, s tím, že žalovaná uvedenou finanční částku vrátí žalobci ve splátkách a sjednaném termínu. Ve smlouvě je uvedeno, že splátkový kalendář a termín splacení bude sjednán do konce roku 2023 a bude tvořit přílohu této smlouvy. Tento splátkový kalendář ani termín splácení sjednán nebyl. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce celkem třikrát vyzval žalovanou k vrácení částky ve výši 400 000 EUR. Jednu výzvu zaslal právnímu zástupci žalované, , tituly před jménem, , jméno FO, , a to 30.10.2024, druhou výzvu zaslal přímo žalované, a to 20.11.2024 a třetí výzvu zaslal žalované do datové schránky, tato byla doručena dne 28.11.2024. Ani na jednu výzvu žalovaná nereagovala.

2. Soud přípisem ze dne 22. ledna 2025 žalobci sdělil, že v žalobních tvrzeních není uvedeno, kdy a jakým způsobem došlo k vypovězení smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2393 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o.z.“). Dále soud žalobci sdělil, že v žalobních tvrzeních není uvedeno, z jakých skutečností dovozuje žalobce splatnost zápůjčky. Na tuto výzvu soudu žalobce odpověděl podáním ze dne 23.1.2025 tak, že ve vztahu ke splatnosti zápůjčky ve smyslu ust. § 2393 o.z. byla smlouva o zápůjčce vypovězena dopisem právního zástupce ze dne 20.11.2024 s tím, že tento dopis sice neobsahuje výpověď smlouvy, avšak podle svého obsahu se o výpověď jedná, neboť žalovaná je vyzývána k vrácení zápůjčky. Dále žalobce uvedl, že tento dopis byl odeslán žalované jednak dne 21.11.2024 doporučenou zásilkou, a jednak dne 27.11.2024 datovou zprávou do datové schránky žalované. Dále žalobce uvedl, že dopis odeslaný poštou se dostal do dispozice žalované dne 22.11.2024, kdy byla zásilka na poště uložena a zároveň byla žalovaná vyzvána k jejímu převzetí, žalovaná si zásilku nevyzvedla a tato se vrátila žalobci zpět. Dále byl dopis ze dne 20.11.2024 zaslán žalované do její datové schránky, když jí byl doručen dne 28.11.2024, kdy se žalovaná přihlásila do datové schránky. Žalobce tak dovozuje, že „výpověď“ smlouvy o zápůjčce byla doručena žalobci dne 28.11.2025 a splatnost zápůjčky ve smyslu ust. § 2393 o.z. nastala dne 9.1.2025, a to uplynutím zákonné 6týdenní lhůty. Zároveň vzal žalobce svou žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 400 000 EUR od 30.10.2024 do 9.1.2025.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáními ze dne 13.3.2025, 31.3.2025, a 10.4.2025 s tím, že nárok žalobkyně neuznává ani zčásti, a ani co do základu. Žalovaná uvedla, že převodům finančních prostředků na účet pana , jméno FO, došlo v souladu s kupní smlouvou ze dne , datum, , kterou uzavřela žalovaná, jako kupující, s panem , jméno FO, , jako prodávajícím, a jejímž předmětem byla koupě nemovitých věcí zaps. na LV č. , hodnota, , k.ú. , adresa, u Nemanic, obec , adresa, . Žalovaná však rozporuje, že by shora uvedené převody finančních prostředků byly učiněny z titulu zápůjčky poskytnuté jí žalobcem (jejím bratrem), neboť se ve skutečnosti jednalo o vlastní finanční prostředky žalované, resp. prostředky náležející jí a jejímu manželu, panu , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, . Sňatek manželé uzavřeli v únoru 2007 na území Vietnamu. Žalovaná částka pak představuje část příjmů manžela žalované ve výši 60 000 EUR, částka 259 605 EUR pak představuje finanční prostředky získané prodejem pozemku ve Vietnamu, a částku ve výši 85 243 USD pak získala žalovaná za prodej domu ve Vietnamu, který dříve společně s manželem zakoupila. Následně finanční prostředky získané z prodeje nemovitostí v celkové výši 341 924 EUR převedla matka žalované paní , jméno FO, převedla na účet žalobce, bratra žalované, č. , č. účtu, . Důvodem převodu této částky na účet žalobce bylo to, že žalovaná používá na území České republiky jiné jméno a příjmení než ve Vietnamu., právnická osoba, tomuto vyjádření žalované se následně vyjádřil žalobce podáním ze dne 23.4.2025 tak, že žalovaná stvrdila svým podpisem, že si zapůjčila od žalobce částku ve výši 400 000 EUR, žalobce prokázal, že tuto částku zaslal panu , jméno FO, zaslal. Dále žalobce uvedl, že nemá žádnou mladší sestru jménem , jméno FO, , nar. , Datum narození žalované, vysvětlit, proč žalovaná podepsala smlouvu o zápůjčce. Tvrzení o prodeji pozemků ve Vietnamu za cenu 259 605 EUR považuje žalobce za zcela vymyšlené.

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 16. června 2025 soud zamítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření, kterým se žalobce proti žalované domáhal uložení povinnosti žalované „zdržet se nakládání, a to převodu na jiného, nebo zatížení následující nemovitostí. Jednotky č.p., Anonymizováno, , Anonymizováno, nacházející se na adrese , adresa, , v , Anonymizováno, , ležící na pozemku p.č. , hodnota, , to vše zapsáno u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, , vedeném pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, (dále jen „nemovitá věc“). Usnesení nabylo právní moci dnem 2.7.2025.

6. V daném případě se jedná o věc s cizím prvkem, když oba účastníci jsou státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky. Ve vztahu k Vietnamu je dosud závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 12. 10. 1982 uveřejněná pod číslem 98/1984 Sbírky mezinárodních smluv, ta však neupravuje kolizní normy pro závazkové poměry, a proto je třeba v této věci vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské unie. V daném případě se jedná závazek ze smlouvy. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má na území České republiky své bydliště. Rozhodným právem je dle čl. 4 bod 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české.

7. Soud ve věci nařídil na jednání na den 19.6.2025, následně bylo jednání odročeno na 31.7.2025 z důvodu kolize jednání právního zástupce žalované, když tento prokázal soudu kolizi s dříve nařízením jednáním vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 27/2025.

8. Při jednání soudu dne 31.7.2025 soud nejprve sdělil účastníkům svůj právní názor na věc, tj., že žalobce dosud neprokázal, kdy a jakým způsobem došlo k vypovězení smlouvy o zápůjčce podle § 2393 o.z., a že soud na tomto jednání bude provádět dokazování pouze k tomu, zda smlouva o zápůjčce je či není splatná. Následně byl žalobce podle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) poučen, že dosud neplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve vztahu k prokázání zda, kdy a jakým způsobem došlo k vypovězení smlouvy, když žalobci již nebyla poskytnuta k doplnění těchto tvrzení a důkazů, žádná lhůta, neboť byl již doplnění tvrzení a důkazních návrhů soudem písemně vyzván přípisem ze dne 22.1.2025.

9. Po tomto poučení právní zástupkyně žalobce uvedla, výzvu k plnění, která byla žalované zaslána lze obecně považovat též za výpověď smlouvy o zápůjčce. Žádné další důkazní návrhy ani tvrzení ohledně splatnosti smlouvy o zápůjčce žalobce již nemá. Dále navrhla jako důkaz vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta v té době právního zástupce žalované ze dne 15. 4. 2024.

10. Na základě zjištění učiněných provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

11. Soud dospěl k závěru, že žalobce jako zapůjčitel uzavřel se žalovanou vydlužitelkou dne , datum, smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a následující o.z. jejímž předmětem bylo zapůjčení částky 400 000 EUR, když tato částka měla být vyplacena na účet prodávajícího pana , jméno FO, č. , č. účtu, . Zápůjčka měla být poskytnuta za účelem koupě nemovitosti na adrese , adresa, . Smlouva o zápůjčce byla sjednána jako bezúročná. Ohledně splatnosti zápůjčky bylo sjednáno, že splátkový kalendář a termín splacení sjednán nebyl (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, . Podpisy žalobce i žalované na smlouvě o zápůjčce byli úředně ověřeny (zjištěno z citované smlouvy o zápůjčce).

12. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že na tento účet byla dne 4.5.2022 připsána platba ve výši 200 000 EUR z účtu č. , číslo, s označením , právnická osoba, , s poznámkou záloha na dům (, adresa, ), dále dne 18.7.2022 částka 150 000 EUR z účtu č. , číslo, s označením , právnická osoba, , s poznámkou záloha na dům (, adresa, ), a dne 30.6.2022 částka 50 000 EUR z účtu č. , číslo, s označením , právnická osoba, , s poznámkou záloha na dům (, adresa, ).

13. Z výpisu z LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, , ze den 3.12.2024 soud zjistil, že vlastníkem této nemovité věci k tomuto datu byla žalovaná, a to s právními účinky zápisu ke dni 3.11.2022 na základě kupní smlouvy.

14. Z dopisu (předžalobní výzvy) ze dne 20.11.2024 soud zjistil, že žalobce tímto dopisem požádal žalovanou o vrácení částky 400 000 EUR, a to do 29.11.2024, s tím, že dosud tato částka nebyla žalobci žalovanou vrácena. Zároveň je zde uvedeno, že tento dopis má být považován za předžalobní výzvu, a že pokud nebude výše uvedená finanční částka žalobkyni vrácena bude ve věci podána žaloba.

15. Z vyjádření advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že zde uvádí, že k požadavku částky 400 000 euro se klientka (žalovaná) vyjádřila tak, že v této věci jednala se žalobcem a vyjasnili si původ těchto peněz s tím, že o této věci budou nadále společně jednat, a že právní zastoupení v této záležitosti , tituly před jménem, , jméno FO, nepřevzal.

16. Ostatní žalobcem či žalovanou navržené důkazy soud zamítl pro nadbytečnost, když soud má za to, že v řízení je třeba nejprve objasnit otázku splatnosti zápůjčky, tedy zejména to, zda zápůjčka byla žalobcem řádně vypovězena ve smyslu ust. § 2393 o.z. přičemž zamítnuté důkazy k objasnění této skutečnosti nemohly přispět.

17. Z výše uvedených dílčích skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. žalobce jako zapůjčitel uzavřel se žalovanou vydlužitelkou dne , datum, smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a následující o.z. jejímž předmětem bylo zapůjčení částky 400 000 EUR, když tato částka měla být vyplacena na účet prodávajícího pana , jméno FO, č. , č. účtu, . Zápůjčka měla být podle smlouvy o zápůjčce poskytnuta za účelem koupě nemovité věci. Smlouva o zápůjčce byla sjednána jako bezúročná. Ohledně splatnosti zápůjčky bylo sjednáno, že splátkový kalendář a termín splacení sjednán nebyl. Finanční částka ve výši 400 000 EUR byla zaplacena žalobcem na účet pana , jméno FO, č. , č. účtu, , a to ve třech splátkách ze dne 4.5.2022, 30.6.2022 a 18.7.2022. Vlastníkem nemovité věci byla od 3.11.2022 žalovaná. Žalobce dne 20.11.2024 zaslal žalované předžalobní výzvu s tím, aby částku 400 000 EUR vrátila žalobci do 29.11.2024, aniž by předtím smlouvu o zápůjčce vypověděl.

18. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následovně.

19. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1998 odst. 1 závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon.

21. Podle § 1998 odst. 2 je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.

22. Podle ust. § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

23. Podle ust. § 2393 odst. 1 o.z. platí, že neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

24. Podle ust. § 2393 odst. 2 o.z., platí, že nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

25. Soud po právní stránce uzavřel, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem byla uzavřena dne , datum, smlouva o zápůjčce ve výši 400 000 EUR podle § 2390 o.z. na základě níž žalobce poskytl žalované částku ve výši 400 000 EUR na nákup výše uvedené nemovité věci. Smlouva byla sjednána jako bezúročná, a nebyla v ní stanovena splatnost zápůjčky. Žalobce však smlouvu o zápůjčce nevypověděl podle ust. § 2393 odst. 1 o.z., když rovnou vyzval žalovanou k vrácení dlužné částky do 29.11.2024, a to dopisem ze dne 20.11.2024. Z tohoto dopisu je zřejmé, že se jedná o předžalobní výzvu, kterou žalobce v žádném případě nemínil podání výpovědi podle výše uvedeného zákonného ustanovení. Soud tak usuzuje ze skutečnosti, že v dopise není uvedena zákonná minimální 6týdenní výpovědní doba, která by mohla být kratší pouze v případě, že by to bylo ve smlouvě o zápůjčce ujednáno. Kromě toho je z obsahu samotného dopisu zřejmé, že se jedná nikoliv o výpověď zápůjčky podle ust. § 2393 odst. 1 o.z., ale o předžalobní výzvu podle ust. § 142a o.s.ř., což deklaruje v této výzvě sám žalobce, když je zde uvedeno, že má být považována za předžalobní výzvu. Je tak zcela zřejmé, že se jedná o předžalobní výzvu podle ust. § 142a o.s.ř. Pouhá výzvy (výzvy) ke splnění dluhu bez určitého projevu vůle přivodit zánik závazku výpovědí nemohly výpověď nahradit. Soud má za to, že žaloba tak byla v daném případě podána předčasně, neboť žalovaná částka dosud není splatná (srovnej rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4.2018, sp. zn. 25Co 98/2018). Žalobce neprokázal, že by jeho pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce byla splatná. Soud tak žalobu jako předčasně podanou ve výroku II. zamítl (tzv. protentokrát). Zároveň soud s ohledem na shora uvedené částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. (výrok I.).

26. Soud nepřehlédl, že zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Vydlužitel může v případě bezúročné zápůjčky podle § 2393 odst. 2 o.z. kdykoliv vrátit tuto peněžitou zápůjčku. Nicméně je nutné uvést, že tato možnost je dána pouze vydlužiteli, který chce dobrovolně plnit (tzn. doba plnění je ponechána na vůli vydlužitele). Toto zákonné ustanovení však neobsahuje právo zapůjčitele požadovat vrácení zápůjčky po vydlužiteli bez předchozího podání výpovědi [srovnej s obecným ust. § 1958 odst. 2 o.z. podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu - doba splnění (splatnosti) je podle citovaného ustanovení vázána na výzvu věřitele (tzn. ponechána na jeho vůli)]. Kromě toho ve smlouvě o zápůjčce bylo sjednáno, že splátkový kalendář a termín splacení bude sjednán do konce roku 2023 a bude přílohou smlouvy o zápůjčce, tudíž podle tohoto ujednání by musely strany smlouvy o zápůjčce v případě nepodání výpovědi smlouvy o zápůjčce zapůjčitelem, nejprve o době splatnosti zápůjčky uzavřít dohodu.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, a má tak vůči žalobci právo na náhradu svých nákladů řízení. Pokud jde o částečné zastavení řízení, zde soud uzavřel, že to byl žalobce, který zpětvzetím návrhu z procesního hlediska částečné zastavení řízení zavinil, a je tak povinen hradit žalované jeho náklady (§ 146 odst. 2 o.s.ř.). Soud tak uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 179 987,39 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 400 000 EUR (dle § 12 ve výši 10 106 000 Kč dle kurzu ČNB platnému k 1.12.2024, tj. ke dni podání žaloby – kurz 1 EUR = 25,265 Kč), ve výši 48 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, dále ve výši 48 380 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 10.4.2025, a ve výši 48 380 Kč za účast na soudním jednání dne 31.7.2025, vše podle v § 11 odst. 1 a. t., dále advokátu náleží tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč – celkem 1 350 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále také daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z výše uvedených částek ve výši 30 762,90 Kč. Dále má žalovaná nárok na cestovné advokáta za cestu vykonanou dne 31.7.2025 z místa sídla advokáta , adresa, , do místa sídla soudu , adresa, a zpět (při ujetí 2x 155 km, ceně pohonných hmot 35,80 Kč/l a průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, použití vozidla RZ , SPZ, – délka trasy zjištěna z www.mapy.com), a včetně DPH 21 % ve výši 2 419,49 Kč. Dále k nákladům žalované patří náhrada za promeškaný čas strávený cestou z místa sídla advokáta do místa sídla soudu dle § 14 odst. 3 a.t. za celkem 10 zameškaných půlhodin po 150 Kč, celkem tedy 1 500 Kč a 21 % DPH z této částky 315 Kč.

28. Soud nepřiznal žalované odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za úkon ze dne 2.6.2025, další porada s klientkou, když tento úkon následoval až po vyjádření žalované k žalobě a po něm žádné podání ve věci samé k soudu učiněno nebylo, tento úkon tak nelze považovat za účelně vynaložený náklad ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud též nepřiznal žalované zvýšení odměny advokáta na trojnásobek podle § 12 odst. 1 a.t. za úkon převzetí a příprava zastoupení. Podle § 12 odst. 1 a.t. platí, že „U úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných může advokát zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek“. K tomu je třeba uvést, že jde-li o úkony právní služby mimořádně obtížné, již z pouhé terminologie § 12 odst. 1 advokátního tarifu je evidentní, že se nemůže jednat o běžnou obtížnost, nýbrž o obtížnost skutečně neobvyklou, tedy mimořádnou, vymykající se běžné praxi (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4184/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2014, sp. zn. 30 Cdo 2666/2014). V daném případě žalovaná nijak nespecifikovala tuto skutečně neobvyklou, mimořádnou obtížnost, běžné praxi se vymykající obtížnost, úkonu advokáta. Pokud jde o použití vietnamského jazyka advokátem při komunikaci se žalovanou, tak soud má za to, že pokud právní zástupce žalované běžně poskytuje služby vietnamským občanům (jak ostatně vyplývá z internetových stránek advokáta), tak soud hodnotí obtížnost tohoto úkonu jako běžnou a nikoliv mimořádnou, a proto odměnu za tento úkon přiznal žalované pouze v základní, a nikoliv zvýšené výši.