7 C 363/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B žaloba o výživné manželky a návrh na vydání předběžného opatření

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni výživné nerozvedené manželky v částce 3 000 Kč měsíčně za období od 1. 12. 2021 do 31. 3. 2023.

II. Dluh na výživném za shora uvedené období v částce 48 000 Kč je žalovaný oprávněn splácet ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci.

III. Co do částky 2 000 Kč měsíčně za období od 1. 12. 2021 do 31. 3. 2023 a do částky 5 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2023 do 1. 2. 2024 se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala, aby jí bylo přiznáno vůči žalovanému výživné manželky, které požadovala v částce 5 000 Kč měsíčně počínaje od 1. 12. 2021. Svůj návrh odůvodnila tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, , z manželství se narodil v roce 2014 syn , Anonymizováno, . Účastníci již delší dobu nevedou rodinnou domácnost a nemají společné bydliště, a to od února 2021. Žalobkyně v současně době spolu se synem bydlí u svých rodičů v , adresa, . Žalobkyně opustila společnou domácnost, neboť žalovaný jí neposkytoval žádné finanční prostředky, nepomáhal jí s péčí o domácnost a nezletilého syna. Žalobkyně se v současné době snaží obnovit svou podnikatelskou činnost, pro kterou má prostory rovněž v domě svých rodičů. Současně s návrhem na určení výživného byl u Okresního soudu v , adresa, podán návrh na úpravu výchovy a výživy nezletilého syna a dále byl u Okresního soudu v Sokolově podán návrh na rozvod manželství. Pokud jde o majetkové poměry žalobkyně, tak k nim uvedla, že je nemajetná, vlastní pouze osobní automobily, které však jsou ve společném jmění manželů. Žalobkyně byla od 1. 2. 2021 do 30. 6. 2021 nezaměstnaná a bez jakéhokoliv příjmu. Od 1. 7. 2021 pak vykonává podnikatelskou činnost jako OSVČ s předmětem podnikání kosmetické služby. Její průměrný měsíční příjem je cca 10 000 Kč, což je podle jejího názoru nesrovnatelně méně než průměrný měsíční příjem žalovaného. Žalobkyně pouze sporadicky přispívá svým rodičům na bydlení, žalovaný je zaměstnán v zahraničí, jezdí do Německa, kde pravidelně dosahuje měsíční čistého příjmu ve výši 1 000-1 200 Euro. Mimo to se věnuje obchodování s motorovými vozidly, která nakupuje, opravuje a následně předprodává. Dále má žalovaný ve svém vlastnictví bytovou jednotku v , adresa, a dále garáž, rovněž v katastrálním území , adresa, . Tyto nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného. Vedle toho vlastní několik automobilů a motocyklů, které využívá jednak pro svou osobní potřebu a jednak za účelem jejich dalšího prodeje. Přesné údaje o těchto motorových vozidlech, a o jejich počtu, nejsou žalobkyni známy. Nad to žalovaný vlastní jízdní kolo, za několik desítek tisíc korun, různé značkové hodinky, auto, telefony a klenoty. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný má zřízen bankovní účet v Německu, kam jsou mu vypláceny mzdy za práci v zahraničí a dále poukázala na to, že žalovaný má živnostenské oprávnění pro stavební práce, které v nepravidelných intervalech provozuje.

2. Žalovaný k nároku žalobkyně uvedl, že s ním nesouhlasí. Poukázal zejména na to, že příjem žalovaného je výrazně snižován, neboť platí ze svého výdělku celkem tři bankovní půjčky, které byly pořízeny za trvání manželství v celkové výši splátek 21 200 Kč měsíčně. Na osobní potřebu pak z výdělku žalovanému zůstane necelých 6 000 Kč měsíčně, přičemž z toho musí hradit každodenní náklady na dojíždění do zaměstnání v Německu. Žalovaný připustil, že si přivydělává ve volném čase opravami automobilů svých známých. Naproti tomu zcela popíral, že by mu byly vypláceny příjmy ze stavební činnosti mimo zaměstnání. Pokud jde o vlastnictví automobilů, k tomu uvedl, že vlastní čtyři automobily ve stáří 20 a více let, z toho pouze dva jsou pojízdné. Na těchto automobilech pracuje ve volném čase, což je i zároveň jeho koníčkem. Žalovaný od června 2021 hradí na výživu nezletilého syna částku 3 500 Kč měsíčně a od července 2021 částku 4 000 Kč měsíčně.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. 7 C 363/2021-101 ze dne 21.11.2022, který byl následně zrušen usnesením Krajského sodu v Plzni č.j. 18 Co 78/2023-194 ze dne 20.10.2023 a řízení bylo vráceno zpět před okresní soud.

4. V mezidobí došlo k rozvodu manželství účastníků. Rozsudek o rozvodu manželství č.j. 23 C 236/2021-41 ze dne 1.02.2023, byl nedopatřením soudu doručován přímo manželům do vlastních rukou, namísto jejich právním zástupcům. Na základě tohoto chybného doručení pak byla vyznačena právní moc rozvodu ke dni 24.03.2023, a na základě této právní moci rozvodu pak byl i vyznačen změněný rodinný stav obou účastníků do Centrální evidence obyvatel. Žalobkyně si rozsudek o rozvodu manželství osobně převzala od doručovatele poštovní přepravy dne 7.03.2023. Soud je toho názoru, že ačkoliv došlo v pochybení při doručování předmětného rozhodnutí, které mělo být doručeno jejich právním zástupcům s procesní plnou mocí, pak lze za datum materiální právní moci považovat právě datum 24.03.2023 a nikoliv datum 9.03.2024, které bylo následně po doručení rozsudku právním zástupcům účastníků na předmětném rozsudku vyznačeno jako formální právní moc. Je zřejmé, že pokud si žalobkyně rozvodový rozsudek převzala do vlastních rukou, proti tomuto rozhodnutí nepodala opravný prostředek, pak musela být srozuměna s tím, že je rozvedená již je dni 24.03.2023. Navíc se jedná o statusovou věc, ve které je znalost výsledku řízení právně významná pro samotného účastníka, kterému jde primárně o to, aby se o změně svého rodinného stavu dozvěděl, doručení rozhodnutí jeho právnímu zástupci již takový význam nemá, zvláště za situace, kdy žalobkyně s rozvodem manželství souhlasila. Význam právní moci datumu rozvodu manželství účastníků je zásadní pro stanovení data, do kterého má být výživné nerozvedené manželky stanoveno. V tomto případě je soud toho názoru, že nárok na výživné zanikl dle 24.03.2023 a od tohoto data již žalobkyně nárok na výživné vůči žalovanému nemá.

5. Mezi účastníky bylo nesporným, že uzavřeli manželství dne 10. 8. 2013. Dále se účastníci shodli na tom, že žalobkyně opustila společnou domácnost v dubnu 2021. Dále bylo nesporným, že v roce 2021 dosahovala žalobkyně měsíčního příjmu 7 000 Kč, rovněž skutečnosti ohledně vlastnictví nemovitostí v katastrálním území , adresa, jsou mezi účastníky nesporné.

6. Předmětem dokazování se pak staly příjmy žalovaného, jednak ze zaměstnaneckého poměru v Německu a jednak z příležitostných prodejů automobilů. Sporným také bylo, zda má žalovaný ještě nějaké další příjmy ze stavební činnosti, případně z předprodávání motorových vozidel. Spornými zůstaly i příjmy žalobkyně.

7. K prokázání sporných skutečností provedl soud účastnické výslechy. Z výslechu žalobkyně zjistil, že již v průběhu manželství často jezdila za rodiči na Moravu. Zde má kosmetický salón v domě svých rodičů, kde i se synem bydlí. Od počátku, co se vrátila k rodičům, platí jim měsíčně částku 5 000 Kč v hotovosti. Má se zákaznicemi jen hotovostní transakce. Syn je často nemocný. Když žalovaný pracoval u PČR měl příjem asi 18 000 Kč, když začal pracovat v Německu, tak žalobkyně neví, jaký měl výdělek. Z výplaty platil tři půjčky, inkaso a dál mu nezbylo. O tom, že pobíral kindergeld žalobkyně nevěděla K dotazu na obchodování s lehkými topnými oleji žalobkyně uvedla, že viděla v garáži kanystry, do kterých se na benzínové pumpě něco natankovalo.

8. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že pokud jde o prodej vozidel v roce 2021, pak prodal Škoda Pick up, který zakoupil za 10-15 tisíc Kč, ale pak měl nehodu a prodal jej za 5 000 Kč na náhradní díly. VW Multivan prodával, když manželka odešla. BMW 525 prodal asi za 60-70 tisíc Kč, koupil ho ale nepojízdné. Opravování aut je jeho hobby. BMW 760Li se prodalo asi za 280-300 tisíc Kč a peníze se použily na dluhy bratra a jeho uzdravení po mozkové mrtvici. VW Caravela prodal za asi stejnou cenu, za kterou jej koupil, cca 70 000 Kč. BMW 318td dostal od kolegy v práci za dva kartony cigaret. Auto opravil a prodal asi za 40 000 Kč. Všechno to byla stará auta, kolem 20 let. K jejich prodeji nemá žádné písemné smlouvy, peníze dostával od kupců v hotovosti. Kindergeld pobíral asi v částce 220 Eur měsíčně, přičemž předkládá soudu krátkou cestou doklad o nároku na přídavky na dítě. Kindergeld pobíral asi do rozvodu, nebo měsíc až dva poté, kdy měl novou občanku a musel to řešit.

9. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , dcery žalovaného soudu zjistil, že v průběhu roku 2022 již měla vlastní domácnost, má manžela a dvě děti, bydlí u Plzně. V tu dobu se s otcem a jeho rodinou příležitostně navštěvovali. O majetkových poměrech ví jen obecně, že otec pracoval v Německu, kde si vydělával na normální živobytí. O financích se nikdy konkrétně nebavili, pouze se jí svěřil, že má vysoké platby a nějaké dluhy, které splácí, ale nic bližšího. Dále uvedla, že otec vždy měl nějaké automobily, bylo to jeho hobby. Se svým otcem a bratrem vždy auta opravovali, byly to většinou staré vraky. K práci na autech měl různé pomocníky, nejčastěji mu pomáhal pan , jméno FO, a také jeho bratr a otec s ním v garáži pracovali. O prodeji topných olejů nic neví, ani nic bližšího o prodeji předmětných vozidel.

10. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že je to kolega z práce a kamarád. Ohledně prodeje vozidel svědek uvedl, že určitě to není tak, že by žalovaný automobily prodával, opravuje většinou svoje auta, nebo známým, spíše jako hobby než za účelem zisku. Svědek neví nic o tom, že by žalovaný obchodoval s topnými oleji. Svědek sám má u žalovaného uskladněny tři sady pneumatik a na zahradě má u něj jedno malé vozidlo, které nestíhá opravit. U garáže pana žalovaného jsou kromě jeho tří sad pneumatik, také na jeho automobily zimní, letní gumy. Občas viděl nějaký inzerát, že inzeroval vozidlo k prodeji známých. Svědek uvedl, že si nedokáže představit, že by se žalovaný ještě přiživoval opravou automobilů, když práce, kterou společně dělají je velmi časově náročná, vstávají každý den před 4 hodinou, vrací se kolem 17 hodiny, jediný volný den je neděle na odpočinek. Pracují spolu takto od října 2021. Je to fyzicky náročná práce, dělají sváření potrubí, je to pořád v kleče nebo na žebříku, musí mít i spoustu školení. Žalovaný má špatné klouby. Svědek dělá stejnou práci jako žalovaný a vydělává si průměrně kolem 55 tisíc Kč, záleží na kurzu.

11. Dále soud provedl řadu listinných důkazů. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2021 soud zjistil, že žalobkyně dosahovala příjmů cca 80 000 Kč, přičemž rozdíl mezi příjmy a výdaji činil částku 16 317 Kč. Dále soud k důkazu provedl daňový doklad č. 201.02, ze kterého nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro předmět řízení, neboť faktura byla vystavena dodavatelem , jméno FO, . Z faktury č. 2 z 20. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný prováděl stavební práce, za které vyúčtoval částku 2 700 Eur. Z faktury č. 1 z 26. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný za pomocné stavební práce vyúčtoval částku 3 355 Eur. Soud dále k důkazu provedl fotodokumentaci motorových vozidel, na kterých se nachází motocykl Yamaha a automobil Volkswagen, dále několik dalších automobilů. Z této dokumentace soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro předmět řízení, neboť z nich není patrno, kdo je vlastníkem těchto vozidel. Z kupní smlouvy ze dne 31. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný prodal automobil značky BMW za kupní cenu 280 000 Kč, tomu odpovídají i příjmové doklady, 2x na 140 000 Kč. Ze sdělení společnosti Aures holdings a.s. (AAA auto) vyplývá, že se žalovaným neměli žádný smluvní vztah v roce 2021. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, , odboru dopravy, soud zjistil, že žalovaný od roku 2019 vlastnil celou řadu vozidel, přičemž k datu 8. 8. 2022 vlastnil toliko automobil , jméno FO, a Volkswagen Polo, a dále je evidován jako vlastník vozidla BMW Cabrio. Z výplatních pásek žalovaného za období od dubna 2021 do července 2022 soud zjistil, že je zaměstnán v Německu, pracuje přes agenturu a dosahuje měsíčního příjmu průměrně kolem 1 600 Eur ( v přepočtu kolem 41 600 Kč). Z výpisu z účtu stavebního spoření pro žalobkyni soud zjistil, že žalobkyně má naspořeno k 31.12.2021 částku 43 657,16 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného u , právnická osoba, soud zjisti, že žalovaný hradí měsíční splátky 10 538 Kč. Ze sdělní Cofidis s.r.o. vyplývá, že žalovaný splácí úvěr po 1 357 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu u Sparkasse Vogtland a Smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný splácí půjčku v celkové výši 20 500 Eur, a to po 303,96 Eur měsíčně. Dále má soud za prokázané i nutné výdaje žalovaného na elektřinu v částce 760 Kč měsíčně a 5 483 Kč na bydlení a služby spojené s užíváním bytu. Žalovaný dále hradí 1 405 Kč měsíčně za telefon a internet. Z rozsudku OS v , adresa, ve spojení s rozsudkem KS v Brně soud zjistil, že žalovanému bylo stanoveno výživné na nezletilého syna ve výši 7 000 Kč měsíčně, přičemž má hradit ještě dluh na výživném za období od 1.03.2022 do , Datum narození advokáta A, , který bude splácet po 2 000 Kč měsíčně. Z rozsudku zdejšího soudu 23 C 236/2021 z 1. 2. 2023 soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Z kupní smlouvy z 25. 5. 2017 vyplývá, že žalovaný prodal spoluvlastnický podíl na nemovitostech v k.ú. , adresa, za kupní cenu 850 000 Kč. Z výpisu z KN v k. ú. , adresa, - vyplývá, že žalovaný vlastní bytovou jednotku č. , číslo, a garáž. Ze sdělení britské společnosti Primebuilt Ltd vyplývá, že žalovaný pro ni pracoval od 28.8.2005 do 14.7.2026 z příjmem 9 450 Liber za celé období. Z výplatní pásky z 14. 10. 2005 na 434 liber vyplývá příjem žalovaného ke di 14.10.2005. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný má oprávnění pro přípravné a dokončovací stavební práce. Z vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku plyne, že žalovaný má přerušenou živnost od 11.08.2020. Z lékařských zpráv z 1. 12. 2023 a 24. 1. 2024 vyplývá, že žalovaný má artrózu II. stupně. Z přehledu absence nezletilého za školní rok 2021/2023 soud zjistil, že syn účastníků je častěji omlouván pro nemoc. Tato skutečnost vyplývá i z dalších důkazů, jako seznam nemocí nezletilého 2022/2023, výpis návštěv v ordinaci lékaře – rehabilitace v letech 2021-2023. Z daňového přiznání žalobkyně za rok 2022 vyplývá, že její příjem činil 136 506 Kč.

12. Z dalších listinných důkazů k tvrzením ohledně prodeje vozidel (kupní smlouva na Škoda Felicia z 20. 3. 2021, kupní smlouva z 16. 11. 2018 na Volkswagen Multivan, inzerát na bazoš.cz na prodej Karavan Burstner, kupní smlouva z 31. 3. 2021 na prodej BMW za 280 000 Kč, inzerát z internetu na prodej Volkswagen Caravele, kupní smlouva o prodeji motorového vozidla BMW 5300 z 16. 10. 2020, inzerát Mobile, inzerát Bazoš.cz, inzerát z internetu na BMW, Škoda Fabia) soud zjistil, že žalovaný inzeroval k prodeji a v určitých případech i prodal uvedená vozidla. Ze zprávy od Familienkasse z 17.01.2025 soud zjistil, že žalovaný pobíral přídavky na děti v SRN a to od prosince 2021 do prosince 2022 ve výši 219 Eur měsíčně a od ledna 2023 do srpna 2023 ve výši 250 Eur měsíčně. Z výpisu z Registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný pozbyl v rozhodném období vlastnictví k řadě vozidel (Škoda Felicia, Yamaha YZF-R1, Škoda PICKUP , BMW 530 D, VW Multivan, Bürstner LUX, BMW 525 BMW 760 LI, Volkswagen Caravelle BMW 318). Z dokazovaná nevyplynulo, za jakou cenu byly automobily prodány. Z výpisů z účtu žalobkyně u Fio Banky soud zjistil, že disponovala v předmětném období s částkami 3 x 100 000 Kč. Z výpisů z účtu otce žalované pana Macháčka u Fio Banky soud zjistil, že na účet je mu zasílán starobní důchod ve výši 17 788 Kč.

13. Soud neprovedl žalobkyní navrhované důkazy, zejména dotazy na další bankovní ústavy ohledně vedených účtů žalovaného a návrhy na doplnění výplních pásek žalovaného, neboť jejich provedení nepovažoval za podstatné pro zjištění skutkového stavu. Soud neprovedl žalobkyní požadované důkazy na zjištění peněžních prostředků u dalších českých i německých bank, když žalovaný prokázal, že mzda mu je vyplácena na bankovní účet u Sparkasse a soud nemá žádné indicie, že by žalovaný měl ještě další příjmy a z toho důvodu považuje tento důkaz za nadbytečný a v rozporu hospodárností řízení. Soud dále nepřistoupil na navrhovaný dotaz na Sparkasse, aby byl aktualizován výpis z účtu žalovaného k 3/23, neboť předložené důkazy ohledně pravidelných příjmů žalovaného z pracovní činnosti považoval za dostačující.

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Manželství účastníků trvalo od 10.08.2013 do 24.03.2023. K datu ukončení manželství odkazuje soud na odst. 4 shora. Manželka odešla ze společné domácnosti koncem dubna 2021, bydlí a podniká v domě svých rodičů v , adresa, . Důvod jejího odchodu za společného bydlení nebyl v řízení prokázán. Žalovaný je zaměstnán v Německu, kde dosahuje průměrného příjmu kolem 41 000 Kč měsíčně. Má zvýšené výdaje v souvislosti se splácením úvěrů a dále má zvýšené náklady na dojíždění do zaměstnání, které činí kolem 5 000 Kč měsíčně. Dále má běžné výdaje spojené s bydlením. Hradí výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně na nezletilého syna. Pokud jde o tvrzené vedlejší příjmy z oprav a prodejů automobilů, tak soud má za prokázaný toliko prodej automobilu značky BMW za kupní cenu 280 000 Kč, dne 31. 3. 2021. Z provedeného dokazovaní sice vyplývá, že v rozhodném období žalovaný pozbyl vlastnické právo k několika vozidlům, avšak v řízení nebyl prokázán tvrzený příjem z jejich případného prodeje s výjimkou automobilu BMW. Slyšení svědci shodně potvrdili, že žalovaný měl opravy automobilů jako své hobby, což koresponduje i s výpovědí samotného žalovaného, který popsal, jak se opravám automobilů věnuje již řadu let. Soud nemá pochybnosti o jeho výpovědi ohledně stavu opravovaných vozidel a jejich hodnotě, kdy žalovaný automobily, často nepojízdné, kupoval případně dostal za nízkou cenu. V řízení bylo také prokázáno, že žalovaný měl své vlastní finanční prostředky, které nespadaly do SJM, neboť je nabyl buď před uzavřením manželství ( příjmy z pracovního poměru v Anglii), nebo je získal z prodeje nemovitosti ve výlučném vlastnictví. Prodej topných olejů a s tím spojený příjem nebyl v řízení prokázán. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný má příjmy z prodeje pneumatik se rovněž v řízení nepodařilo prokázat. Slyšení svědci shodně uvedli, že u garáže žalovaného nějaké pneumatiky jsou, avšak náleží k vozidlům ve vlastnictví žalovaného, případně pana , jméno FO, . Žalobkyně soudu nepředložila navrhované důkazy a ocenění k tvrzenému množství pneumatik. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný pobíral v Německu přídavky na děti, tzv. Kindergeld ve shora uvedené výši. Pokud jde o majetkové poměry žalobkyně, tak soud má za prokázané, že žije v domě svých rodičů, kde také podniká v oboru kosmetických služeb a dosahuje příjmu kolem 7 000 Kč měsíčně. Má v péči nezletilého syna. Syn navštěvuje základní školu a je častěji nemocný než je obvyklé.

15. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ( dále jen „o.z.“), podle kterého mají manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

16. Podle § 913 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

17. Soud s odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení žalobě částečně vyhověl, když dospěl k závěru, že v daném případě byl v rozhodném období příjem žalovaného o něco vyšší a pro vyrovnání hmotné a kulturní úrovně obou manželů považuje za adekvátní částku 3 000 Kč. Vycházel zejména z judikatury, ve které Ústavní soud dovozuje, že: „Na požadavek stejného životního standardu obou manželů je nutno pohlížet s určitými korekcemi, když životní úroveň nelze posuzovat toliko ve vztahu k dosahovaným měsíčním příjmům, ale je třeba vzít v úvahu všechny majetkové a osobní poměry. Institut výživného mezi manžely pak plní určitou dorovnávací funkci v případě, že by životní standard jednoho z manželů byl zřetelně odlišný. Nicméně pokud je mezi příjmy manželů i po započtení odůvodněných výdajů obou z nich markantní rozdíl, je zřejmé, že v takovém případě nemůže být hmotná a kulturní úroveň účastníků zásadně stejná“ Viz usnesení I. ÚS 2822/16. V daném případě je sice zřejmé, že výdělkové poměry žalovaného jsou několikanásobně vyšší než příjmy žalobkyně, avšak u žalovaného je toto spojeno s mnohem vyšším úsilím a výdaji potřebnými k dosažení tohoto příjmu, kdy žalovaný dojíždí denně do zaměstnání do Německa. Dále je potřeba přihlédnout k tomu, že žalovaný vedle běžných výdajů spojených s bydlením a stravováním ještě hradí výživné 7 000 měsíčně na syna a dále splácí půjčky, které byly čerpány za trvání manželství. Tvrzení ohledně příjmů z prodeje automobilů byla v řízení prokázána pouze v omezené míře, kdy navíc bylo zjištěno, že žalovaný disponoval i prostředky ve výlučném vlastnictví, nespadajícími do SJM. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů je třeba také zkoumat, zda se účastník nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. V případě žalobkyně soud považuje vykázaný příjem 7 000 Kč měsíčně za podprůměrný a je toho názoru, že je v možnostech a schopnostech žalobkyně, dosahovat příjmů vyšších, když současný trh práce nabízí řadu pozic s vyšším platovým ohodnocením. Výživné manžela však nemá sloužit k tomu, aby oprávněný manžel v rámci výživného na povinném manželu bezpracně získal tu část plnění, jíž by mohl dosáhnout svým úsilím, které je po něm možno s ohledem na okolnosti případu požadovat“. Viz usnesení III. ÚS 2097/19. K přiznání výživného soud přistoupil především po zjištění, že žalovaný pobíral Kindergeld v částce kolem 5-6 000 Kč měsíčně, čímž si bez vědomí žalobkyně navyšoval své příjmy. S tímto jeho příjmem však nebylo počítáno v řízení o určení výživného na nezletilého syna. Soud tedy, s ohledem na shora uvedené argumenty, považuje částku 3 000 Kč za adekvátní k dorovnání hmotné a kulturní úrovně žalobkyně. Výživné nerozvedené manželky soud žalobkyni přiznal za období od 1. 12. 2021 do 31. 3. 2023, tedy od podání žaloby do data rozvodu manželství. Dluh na výživném za toto období, tedy 16 měsíců, činí částku 48 000 Kč. S ohledem na majetkové poměry žalovaného umožnil mu soud dluh splácet po 3 000 Kč měsíčně. Ve zbývající části požadovaného nároku soud žalobu zamítl, i co se týče žalovaného období, když žalobkyně požadovala přiznání nároku až do formální právní moci rozsudku o rozvodu manželství.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala přiznání výživného v částce 5 000 Kč měsíčně za období od 1.12.2021 do 9.03.2024, tedy o 12 měsíců déle, než jí bylo přiznáno. V konečném důsledku pak poměr úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného je téměř shodný, proto si každá ze stran ponese své náklady řízení ze svého.