7 C 58/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobce částku 6 500 Kč měsíčně počínaje od 1. 1. 2023, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci, za který je výživné hrazeno.

II. Ohledně nároku na placení výživného v částce 500 Kč od 1.01.2024 se žaloba zamítá.

III. Tím se mění rozsudek zdejšího soudu č. j. 13 P 48/2012-364 ze dne 10. 4. 2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni 11 Co 265/2017-402 ze dne 26. 10. 2017.

IV. Dlužné výživné za dobu od 1. 1. 2023 v částce 34 000 Kč je žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 45 429,47 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce svou žalobou požádal, aby žalovanému bylo zvýšeno výživné, které bylo naposledy upraveno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově 13 P 48/2012-364 (15 P a Nc 76/2016), Anonymizováno, ze dne 10.4.2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni čj. 11 Co 265/2017-402 ze dne 26.10.2017 na částku 4 500 Kč měsíčně. Výživné bylo stanoveno v době, kdy nezletilému , Anonymizováno, bylo 16 let a navštěvoval , právnická osoba, .V mezidobí došlo ke změně poměrů na straně žalobce v tom směru, že byl od 16.9.2021 přijat na , Anonymizováno, . Rozsah potřeb žalobce se značně zvýšil, a to nejen s přibývajícím věkem, ale i s nástupem na vysokou školu, kde se náklady zvýšily nejen ve stravování, cestovném, pořízením nutných potřeb pro studium, např. počítačové techniky, ubytování a dalších běžných nárocích, ale i v zájmových činnostech a trávení volného času. V souvislosti s nástupem na VŠ jsou vynakládány pravidelně měsíčně tyto finanční prostředky, které z větší části hradí matka žalobce: ubytování, poplatky 3 861,00 Kč, stravné 4 000,00 Kč, cestovné 600,00 Kč, předplatné akademických zdrojů, deníků, pořízení knih 3 600,00 Kč, mobilní služby vč. Internetu 850,00 Kč, zájmy, koníčky, volný čas 1 500,00 Kč, holičství 250,00 Kč, ošacení a obuv 1 350 Kč, celkem v součtu cca 16 000 Kč. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce prostřednictvím emailu dne 28.9.2022 k úhradě zvýšeného výživného, jakožto i dne 15.11.2022, avšak k k navýšení plateb výživného nedošlo. Od poslední úpravy výživného uplynulo necelých 7 let, přičemž žalobce má za to, že došlo k zásadním změnám, které odůvodňují zvýšení výživného pro zletilé dítě. V současné době neprobíhá styk žalovaného s žalobcem, nejeví o syna zájem, nekomunikuje s ním, nezajímá se o jeho akademické úspěchy. Nad rámec výživného nehradí žalovaný ničeho. Proto žalobce navrhuje, aby byl žalovaný povinen platit na výživu žalobce zvýšené výživné 6.500 Kč měsíčně, počínaje 1.1.2023 do 31.12.2023, částku 7.000 Kč od 1.1.2024.Žalovaný s návrhem na zvýšení výživného nesouhlasil. Poukazoval především na své majetkové poměry, kdy od posledního rozhodování o výživném nedošlo k nárůstu jeho příjmů plynoucích z provozování cyklistické prodejny v Chodově. Dále uvedl, že v současné době ani nemá jak výživné hradit, když v důsledku neoprávněně vedené exekuce pro výživné, které žalovaný žalobci zaslal složenkou na jeho adresu a které si žalobce v úložní lhůtě na poště nevyzvedl, má nyní zablokovaný účet.Ke zjištění skutkového stavu věci provedl soud listinné důkazy založené ve spise. Ze spisu rozsudek 13 P 48/2012 soud zjistil, že naposledy bylo výživné upraveno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově 13 P 48/2012-364 (15 P a Nc 76/2016) ze dne 10.4.2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni čj. 11 Co 265/2017-402 ze dne 26.10.2017 na částku 4 500 Kč měsíčně. Ze sdělení registru vozidel soud zjistil, že žalovaný nevlastní automobil. Z lustrace v Katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný nemá žádný nemovitá majetek. Z daňového přiznání žalovaného za roky 2022 a 2023 soud zjistil, že příjmy žalovaného činí kolem 650 000 Kč za rok, přičemž po odečtení výdajů zbývá částka kolem 10 000 Kč. Z odborného vyjádření od 1 daňová s. r. o., soud zjistil, že žalovaný v daňovém přiznání přesouvá zisk z podnikání do zásob a tudíž fakticky dosahuje příjmu kolem 50 000 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu žalobce za období říjen 2023 do února 2024 vyplývá, že žalobce hradí platby 3 900 Kč za ubytování. Z vyúčtování od O2 za telefon vyplývá toliko fakt, že žalobce využívá telefonní služby. Z poštovní poukázky na výživné za srpen, leden a únor 2023 soud zjistil, že žalovaný výživné za tyto měsíce uhradil a poslal poštovní poukázkou na adresu žalobce. Z potvrzení o studiu za rok 2022 a 2023 vyplývá, že žalobce byl a je studentem , Anonymizováno, v prezenční formě. Z dokladů o koupi literatury, soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, neboť se jedna toliko o internetové nabídky knižní literatury.Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu v tom směru, že žalovaný je otcem žalobce, který je v současné době studentem vysokoškolského studia. Žalovaný hradí žalobci výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně, tak jak bylo stanoveno upraveno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově 13 P 48/2012-364 (15 P a Nc 76/2016) ze dne 10.4.2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni čj. 11 Co 265/2017-402 ze dne 26.10.2017. V době rozhodování soudu byl žalobce studentem střední školy v místě bydliště. V mezidobí nastoupil na vysokou školu do , Anonymizováno, , čímž se zvýšily jeho náklady zejména o platby za ubytování v místě studia v částce 3 900 Kč a o náklady na dojíždění a stravování mimo domov. Žalobce se se žalovaným snažil dohodnout na přiměřeném zvýšení výživného, avšak bezvýsledně. U žalovaného od posledního rozhodování o výživném nedošlo k žádným větším změnám, stále provozuje ochod se sportovním zbožím v , Anonymizováno, , jeho příjmy dle daňových přiznání za rok 2022 a 2023 mírně vrostly.Zjištěný skutkový stav posuzoval soud podle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 910 odst. 2 o. z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle ustanovení § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ustanovení § 915 o. z. má být životní úroveň zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ustanovení § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživnou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpětně od tohoto dne.Vzhledem k tomu, že změnu poměrů při určování výše výživného pro zletilé děti o. z. neupravuje, je nutno vycházet z ustanovení § 163 o. s. ř., podle kterého rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce je studentem vysoké školy a z toho důvodu není schopen se sám živit. Jeho vysokoškolské vzdělání je nejen v zájmu jeho rodičů, ale i celé společnosti, proto mu zákon poskytuje pro tuto dobu ochranu v podobě nároku na výživné od jeho rodičů. O výživném pro žalobce bylo naposledy rozhodováno soudem před téměř sedmi lety. Od té doby nebylo výživné zvýšeno, ani přes to, že žalobce se snažil se žalovaným na tom dohodnout a ani přes to, že nástupem na vysokou školu, ale i samotným plynutím času, došlo ke zvýšení potřeb žalobce. Žalobce v současné době studuje ve třetím ročníku bakalářského studia na VŠ v Plzni. Jeho náklady související se školou i mimoškolními aktivitami činí cca 16 000 Kč měsíčně. Má zvýšené náklady spojené se studiem mimo domov, zejména spojené s ubytování a stravováním v místě studia. Co se týká tvrzených nákladů na studijní materiály (knihy, odborné časopisy apod.) pak tyto soud nepovažuje za nezbytné, když a je toho názoru, že studenti vysokých škol mají řadu možností, jak si bezplatně studijní materiály opatřit ( knihovny, internet apod.) I v těchto výdajích by mělo být zohledňováno hledisko stejné životní úrovně dítěte a rodiče v tom ohledu, že dítě se má podílet na životní úrovni rodiče. Jinak řečeno, pokud životní úroveň jeho rodiče neumožňuje úhradu podobných nadstandardních výdajů, pak není možné po něm jejich úhradu požadovat. Soud proto jako částku odpovídající aktuálním možnostem žalovaného, stanovil částku 6 500 Kč s tím, že ke zvýšení potřeb žalobce došlo zejména s nástupem na vysokou a v souvislosti s růstem cen v posledních letech. Splatnost výživného stanovil soud do 15. dne příslušného kalendářního měsíce (výrok I.).Ve zbývající části 500 Kč od 1.01.2024 soud žalobu zamítl, neboť částku 6 500 Kč považuje za adekvátní majetkovým poměrům žalovaného s přihlédnutím k tomu, že spolu s běžným výživným bude otec nyní splácet i splátky dlužného výživného, když ke zvýšení soud přistoupil již od 1.01.2023, kdy již nepochybně nastaly změny na straně žalobce, odůvodňující zvýšení výživného. Dluh na výživném, který tvoří rozdíl mezi přiznaným výživným a dosud hrazeným výživným v celkové výši 34 000 Kč za období od ledna 2023 do května 2024, umožnil soud žalovanému splácet spolu s běžným výživným v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Současně soud rozhodl o změně rozsudku, kterým bylo naposledy o vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobce rozhodnuto.S odkazem na § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil soud soudní poplatek k úhradě žalovanému, ve výši podle položky 7 Sazebníku soudních poplatků.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 429,47 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 130 000 Kč sestávající z částky 6 300 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 3 150 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 095,02 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 3. 2024 náhrada 547,51 Kč za 42 ujetých km v částce 347,51 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 5. 2024 náhrada 547,51 Kč za 42 ujetých km v částce 347,51 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 545,02 Kč ve výši 7 884,45 Kč.