32 C 177/2023

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 86 736,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 59 466,78 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 270,11 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 710,27 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 247,80 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 86 736,89 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 8,5 % a úrok ve výši 4,4 % ročně z částky 86 736,89 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 577,33 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta tituly před jménem jméno FO Goláně tituly za jménem 1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 86 736,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba., IČO IČO, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota (dále též „Smlouva“). Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 118 552 Kč, přičemž se žalovaný Smlouvou zavázal hradit úroky z úvěru s úrokovou sazbou ve výši 4,40 % ročně a dále poplatky za poskytnuté bankovní služby (poplatek za poskytnutí úvěru, měsíční poplatky za správu a vedení úvěru) a případně pojištění schopnosti splácet úvěr, bylo-li sjednáno. Žalovaný se zavázal úvěr s příslušenstvím hradit v měsíčních splátkách po 1 643 Kč. V případě neuhrazení splátky by byla poskytovatelem úvěru stanovena okamžitá splatnost úvěru. Jelikož pak žalovaný nehradil řádně a včas dle ujednané Smlouvy, prohlásil poskytovatel úvěru celý úvěr za splatný ke dni 16. 7. 2021 a vyzval žalovaného ke splacení částky 101 972,88 Kč. Jelikož částka nebyla uhrazena, dochází od 17. 7. 2021 až do zaplacení k úročení neuhrazené jistiny úvěru dle sjednané úrokové sazby a to sazby 4,40 % ročně a dále k úročení součtu jistiny úvěru a poplatků úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 17. 7. 2021 do zaplacení. Ke dni 15. 12. 2022 byla pohledávka poskytovatele úvěru vůči žalovanému smlouvou postoupena s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými žalobkyni, přičemž o tomto byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný od doby zesplatnění úvěru do doby podání žaloby uhradil celkem částku 9 770,70 Kč. Celkem žalobkyně po žalovaném vymáhá jistinu ve výši 86 736,89 Kč, úroky z úvěru ve výši 1 191,34 Kč kapitalizované za období od 17. 7. 2021 do 25. 10. 2021, úroky z prodlení ve výši 2 301,44 Kč kapitalizované za období od 17. 7. 2021 do 25. 10. 2021, kapitalizované úroky z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 4 056,46 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 408,83 Kč ke dni zesplatnění, úroky z úvěru ve výši 4,40 % p. a. z dlužné jistiny úvěru od 26. 10. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlené ve výši 8,50 % p. a. z částky 86 736,89 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky předžalobní výzvou dne 30. 5. 2023, žalobkyně tak požaduje náhradu nákladů řízení. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel poskytovatel úvěru z údajů poskytnutých žalovaným, zejména dotazem na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, dále byla provedena lustrace v systému SOLUS a NRKI/BRKI. V případě žalovaného poskytovatel úvěru vycházel z údajů deklarovaných v žádosti o úvěr, tj. že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou s měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč čistého, bydlí s rodiči, měsíční výdaje určil částkou 7 500 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil do 13. 7. 2020 pouze částku 30 762,52 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Žalovaný s bankou uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy ke dni odeslání akceptačního dopisu (23. 8. 2018) tato smlouva nabyla účinnosti. Smlouvou se tak poskytovatel úvěru zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 118 552 Kč. Částka 100 000 Kč měla být poskytnuta na účet žalovaného č. č. účtu, částku 1500 Kč činil poplatek za poskytnutí úvěru a 17 052 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr. Dále bylo sjednáno, že úvěr bude úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 4,40 % p. a. ode dne čerpání do dne konečné splatnosti. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 84 měsíčních splátkách po 1 643 Kč vždy do 20. dne v měsíci, přičemž první splátka byla splatná 22. 10. 2018. V případě prodlení s úhradou splátky ze strany žalovaného byla ujednána povinnost hradit úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dále bylo ujednáno, že v případě, kdy dojde k neuhrazení splatného dluhu, jedná se o porušení smlouvy a poskytovatel úvěru je oprávněn stanovit okamžitou splatnost celého úvěru a odstoupit od smlouvy či prohlásit veškeré nebo některé dlužné částky za splatné. Součástí smlouvy jsou Obecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky pro úvěry a Sazebník odměn za poskytování bankovních služeb (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. 2018_CZ_0067702 a z akceptačního dopisu). Akceptací obchodních podmínek příjemce úvěru souhlasí s tím, že poskytovatel úvěru je oprávněn postoupit svoji pohledávku vůči klientovi třetí osobě (zjištěno z Obecných obchodních podmínek). Poplatek za poskytnutí úvěru je vyčíslen částkou 1 500 Kč (zjištěno ze Sazebníku odměn). Částka 100 000 Kč byla žalovaným čerpána na jeho účet dne 23. 8. 2018 (zjištěno z výpisu z účtu č. č. účtu u Anonymizováno Anonymizováno). Úvěruschopnost žalovaného byla poskytovatelem úvěru zkoumána před poskytnutím úvěru v rámci žádosti o poskytnutí spotřebitelného úvěru, kdy žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou u zaměstnavatele právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, dále uvedl, že žije ve společné domácnosti s rodiči, přičemž měsíční výdaje uvedl celkem ve výši 7 500 Kč. Dále byla ohledně úvěruschopnosti žalovaného provedena lustrace v interních systémech poskytovatele úvěru, dotaz do registru SOLUS a NRKI/BRKI (zjištěno z Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a z výpisu z bankovních registrů). Mezi poskytovatelem úvěru a žalobkyní došlo 15. 12. 2022 k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávky poskytovatele úvěru vůči žalovanému na žalobkyni, přičemž smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni uzavření (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 4/2022 a Prohlášení o okamžiku postoupení). Žalovaný byl o tomto vyrozuměn přípisem ze dne 5. 1. 2023 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky). Žalovanému bylo přípisem oznámeno, že došlo ke dni 16. 7. 2021 ke splatnosti celého úvěru, a to z důvodu chování žalovaného, kdy tento se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky 101 972,88 Kč (zjištěno z Oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzvy k úhradě ze 16. 7. 2021).

5. Po právním zhodnocení uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že banka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Žalobkyně uvedla, že banka vycházela při poskytnutí úvěru z informací poskytnutých žalovaným. Soud nato vyzval žalobkyni, aby uvedla proti jakým dokladům byly ověřovány skutečnosti ohledně příjmů žalovaného, které uvedl ve své žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně však ničeho v tomto smyslu nedoplnila. Jelikož banka nijak neověřovala údaje tvrzené v žádosti žalovaným ohledně jeho příjmů, již toto svědčí o tom, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonné povinnosti. Tuto povinnost nelze nahradit prohlášením žalovaného ve Smlouvě, že jím poskytnuté informace jsou úplné, přesné, pravdivé a nezamlčel žádné relevantní informace. Žalobkyně tedy neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti.

12. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

13. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších mluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta žalobkyní částka 100 000 Kč, žalovaný je proto povinen poskytnuté finanční prostředky po odečtení toho, co na základě úvěrové smlouvy uhradil, žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 59 466,78 Kč (100 000 – 30 762,52 – 9770,70). Ohledně zbylých nároků, tedy částky 27 270,11 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, a ohledně úroků proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

14. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k žádnému jednání nedostavil, proto jej soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalovaného dospěl soud k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků odpovídá obecná doba splatnosti 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a současně nebylo zjištěno ničeho, co by svědčilo pro dobu splatnosti delší, než je obecná třídenní.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 577,33 Kč, přičemž tato částka představuje 37 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 470 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 736,89 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 160 Kč ve výši 7 173,60 Kč. Při vyhlášení nákladového výroku došlo ke zjevné nesprávnosti, když soud opomněl určit platební místo, kdy tímto je s ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně. Soud tuto zjevnou nesprávnost opravil postupem dle § 164 o. s. ř. přímo v písemném vyhotovení, kdy doplnil text „k rukám zástupce žalobkyně, advokáta tituly před jménem jméno FO Anonymizováno tituly za jménem“. V tomto rozsahu je odůvodnění opravným usnesením, proti kterému je přípustné odvolání stejně za stejných podmínek jako proti opravovanému rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.