4 C 231/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 145 502,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 87 788,33 Kč, a to ve splátkách po 2 200 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 57 714,49 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 050,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 864,48 Kč, úrok ve výši 7,90 % ročně z částky 136 321,82 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 136 321,82 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 145 502,82 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný uzavřel dne 22. 10. 2021 se žalobcem Smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, . Součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele platné ke dni uzavření smlouvy. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 230 000 Kč. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 7,90 % ročně. Úvěr se žalovaný zavázal zaplatit v 72měsíčních splátkách po 4 066 Kč počínaje dnem 15. 12. 2021. Přestože byl žalovaný ze strany žalobce opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 34 pravidelných splátek. Žalobce uvedl, že žalovaný začal se splácením dne 15. 11. 2021, kdy uhradil částku ve výši 908,50 Kč, která představuje úrok z vyčerpané jistiny od data čerpání do prvního nejbližšího dne splatnosti. První pravidelnou splátku jistiny žalovaný uhradil dne 15. 12. 2021. Žalovaný na jistině uhradil částku 93 678,18 Kč, na obchodním úroku částku 41 408,32 Kč, na úroku z prodlení částku 57,17 Kč a na poplatcích částku 7 068 Kč. Poslední úhrada byla provedena dne 20. 8. 2024. Dále již žalovaný ničeho neuhradil a dostal se do prodlení, počínaje splátkou splatnou dne 15. 9. 2024, která nebyla uhrazena ani částečně. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy, především nehradil splátky úvěru řádně, žalobce uplatnil v souladu se smlouvou své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem – upomínkou. Úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . Po dni zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Žalobci v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka ze smlouvy, která byla ke dni 13. 5. 2025 vyčíslena celkem na částku 156 417,91 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 136 321,82 Kč, poplatků úvěru ve výši 9 181 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 8 050,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 864,48 Kč. Žalobce dále požaduje úrok z úvěru ve výši 7,90 % ročně z jistiny ode dne 14. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z jistiny ode dne 14. 5. 2025 do zaplacení.

2. Dále žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti vychází nejen z informací poskytnutých mu samotným spotřebitelem, ale zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou mu dostupné z titulu postavení žalobce jako banky nebo jeho účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Všechny získané informace žalobce s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout. Žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z: za a) bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, za b) příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Pokud jde o posouzení informací pod bodem a), pak žalobce prověřil výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. Z úvěrových registrů žalobce zjistil, že žalovaný má mimo žalobce další dluhy. Z registrů dále žalobce ověřil, že žalovaný není ke dni nahlížení do registrů po splatnosti s plněním povinností z předmětných smluv a v prodlení nebyl ani nikdy v minulosti. Z interní databáze žalobce žalobce nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. Žalobce následně prověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku a existenci exekučního řízení vedeného proti žalovanému. Žalobce zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení ani exekuční řízení. Žalobce současně zjistil, že žalovaný je veden v živnostenském rejstříku, když živnostenské oprávnění nezaniklo, nebylo zrušeno, přerušeno a ani nebyly dány překážky provozování živnosti. Žalobce ověřil, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů. Z evidence adres žalobce dále ověřil, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Pokud jde o vyhodnocení informací pod bodem b), přistoupil žalobce ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzoval dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu, a výdaje. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě Prohlášení o příjmu v Žádosti o poskytnutí optimální půjčky ze dne 22. 10. 2021, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti je 45 000 Kč. Žalovaným deklarovaný příjem byl ověřen dle výstupu z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za období předcházejících 6 měsíců. Kontrolou příjmů na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho pravidelné příjmy za posledních 6 měsíců činí v průměru 92 041,13 Kč měsíčně. Žalobce po posouzení příjmu žalovaného provedl také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu. Dále uvedl, že je svobodný, bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. Žalobce si také vyžádal prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, v němž žalovaný čestně prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. V návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti, v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti žalobce následně vycházel z výdajů žalovaného v celkové výši 26 226 Kč. Žalobce následně porovnal částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima. Žalobce zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 32,68 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela jasně dána. Na základě posouzení úvěruschopnosti dospěl žalobce k jednoznačnému závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 22. 10. 2021 uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 230 000 Kč s tím, že částka 14 000 Kč je účelově určena ke konsolidaci dluhů. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 7,90 % ročně zaplatit v 72měsíčních splátkách po 4 066 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 15. 10. 2027. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 291 407,94 Kč. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že pokud jde o konsolidované dluhy, jedná se o osobní úvěr, kde částka ke splacení je 6 000 Kč, a o kreditní kartu, kde částka ke splacení je 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet z účtu číslo , č. účtu, od 15. 12. 2021 k 15. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaný úvěr čerpal dne 27. 10. 2021 bezhotovostně na uvedený účet. Parametry úvěru pak vyplývají také z listiny – Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Tvrzení žalobce o tom, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel, vyplývá z historického výpisu z účtu, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný dne 15. 11. 2021 uhradil splátku úroku ve výši 908,50 Kč a počínaje dnem 15. 12. 2021 hradil splátky ve výši 4 066 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 20. 8. 2024. Tvrzení žalobce, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, pak žalobce prokázal jednotlivými upomínkami a výzvami, a to upomínkou ze dne 11. 3. 2024, ze dne 9. 4. 2024, ze dne 25. 9. 2024, ze dne 10. 10. 2024, ze dne 21.10. 2024, ze dne 19. 11. 2024, kdy žalovaný byl opakovaně upozorňován, že na úvěrovém účtu nemá dostatek finančních prostředků a byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Z poslední výzvy k zaplacení ze dne 5. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky s tím, že nebude-li částka po splatnosti uhrazena nejpozději do 26. 3. 2025, uplatní žalobce opatření spočívající v požadavku na okamžité splacení celé vyčerpané jistiny pohledávky. Splatnost pohledávky v takovém případě nastane ke dni 26. 3. 2025. Z dokladu o doručení bylo zjištěno, že uvedená výzva byla žalovanému doručována.

5. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokázal výpisem z externích registrů, a to BRKI/NRKI a SOLUS. Z této listiny bylo zjištěno, že žalovaný má existující obchody mimo , právnická osoba, , kdy má osobní úvěr ze dne 31. 8. 2021, kdy nesplacená jistina činí 60 000 Kč, celkový zůstatek činí 76 256 Kč a splátka činí 2 724 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaný dne 14. 10. 2021 žádal o osobní úvěr ve výši 40 000 Kč. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí Optimální půjčka bylo zjištěno, že jako žadatel je uveden žalovaný. Žalovaný zde uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, jeho čistý průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí 45 000 Kč, má středoškolské vzdělání, výdaje spojené s bydlením činí 8 000 Kč, ostatní výdaje 10 000 Kč, splácí úvěr, kdy měsíční splátka činí 4 200 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě doložil prohlášením o zdravotním stavu žalovaného ze dne 22. 10. 2021. Z výpisů z účtu žalovaného, a to za květen 2021, bylo zjištěno, že celkové příjmy činí 51 762,77 Kč, celkové výdaje 47 325,80 Kč, za období 12. 5. 2021 – 11. 6. 2021 činily celkové příjmy 48 298 Kč, výdaje 49 810 Kč, za období od 12. 6. 2021 do 9. 7. 2021 činily celkové příjmy 50 890 Kč a celkové výdaje 46 950 Kč, za období od 10. 7. do 11. 8. 2021 činily celkové příjmy 106 030 Kč a celkové výdaje 68 450 Kč, za období od 12. 8. do 10. 9. 2021 činily celkové příjmy 61 850 Kč a výdaje 80 097 Kč, za období od 11. 9. do 11. 10. 2021 činily celkové příjmy 70 042 Kč a výdaje 93 110 Kč.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný, dále z výpisů z bankovního účtu žalovaného za 5 měsíců předcházející uzavření smlouvy, ze kterých jsou patrné příjmy i výdaje žalovaného, a dále z veřejných registrů. Na základě provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, když zejména z bankovních výpisů žalovaného vyplývá, že jeho výdaje se prakticky rovnají příjmům, kdy zůstatky na účtu jsou v řádech tisíců, s výjimkou jednoho měsíce. Po řádném a objektivním posouzení příjmů a zejména výdajů žalovaného, které neodpovídají částce, s níž žalobce počítal, by žalobce musel dojít k závěru, že žalovaný nebude schopen dlouhodobě úvěr splácet. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla celkem poskytnuta částka 230 000 Kč a žalovaný uhradil částku 142 211,67 Kč, je žalovaný povinen vrátit částku 87 788,33 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 2 200 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. Soud vychází ze specifické povahy řízení úpravy poměrů dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či její části dle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace s ohledem na specifika řízení nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy o poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka nelze uvažovat (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2024, č. j. 8 Co 1519/2024–141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.