4 C 52/2022

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 26 236 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 26 236 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 912,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 726,26 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 049,05 Kč od 22. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 16 049,05 Kč od 22. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 26 236 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 28. 3. 2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištění na zadní straně smlouvy. Žalobce uvedl, že právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované uvedeno mimo jiné, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení tak, aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve se žalovanou uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 16 721 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 633 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně sjednanou v článku 4. Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 5. 2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 8. 2015. Ke dni 29. 1. 2016 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 21 695,49 Kč a dlužný poplatek 8 575,51 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 3 035 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 16 049,05 Kč dále úrokem ve výši 20,50 % sjednaných v článku 4. Smluvních podmínek, a to od 21. 5. 2016, t. j. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 9 485 Kč. Dále žalobce uvedl, že pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 11. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek z 16. 11. 2017 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 27 236 Kč. Příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 1 000 Kč, když žalovaná dne 21. 11. 2017 zaplatila částku 1 000 Kč. Žalobce platbu započetl na poplatek. Žalobce tedy požaduje po žalované částku 26 236 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16 049,05 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 186,95 Kč, dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 6 726,26 Kč (jedná se o úrok 20,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 16 049,05 Kč od 21. 5. 2016 do 16. 11. 2017 a z kapitalizovaného úroku počítaného z aktuální dlužné jistiny od 17. 11. 2017 do 21. 11. 2017). Dále žalobce požaduje zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 912,34 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 16 049,05 Kč od 2. 9. 2015 do 16. 11. 2017 a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení počítaného z aktuální dlužné jistiny od 17. 11. 2017 do 21. 11. 2017. Dále žalobce požaduje úroky ve výši 20,50 % z dlužné jistiny ve výši 16 049,05 Kč od 22. 11. 2017 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 049,05 Kč od 22. 11. 2017 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.

2. Žalovaná v odporu do platebního rozkazu uvedla, že je pravdou, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, jakožto věřitelem, a jí, jakožto dlužníkem, byla dne 28. 3. 2015 uzavřena úvěrová smlouva číslo. Předmětná úvěrová smlouva měla povahu spotřebitelské smlouvy, proto se právní vztahy z ní vyplývající musí řídit nejen občanským zákoníkem, ale i zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná uvedla, že jako dlužník zaplatila celkem 10 splátek v celkové výši 10 485 Kč. Tato skutečnost vyplývá nejen z jejích tvrzení ale i z tvrzení žalobce. Poslední splátka byla adresována společnosti právnická osoba ve výši 1 000 Kč dne 26. 11. 2017. Žalovaná uvedla, že dluh vymáhaný žalobcem je promlčen a vznáší tedy námitku promlčení. Dále žalovaná uvedla, že pro případ, že by se žalobce domníval, že nárok promlčen není, poukazuje na to, že úvěrová smlouva uzavřená mezi ní a žalobcem dne 28. 3. 2015 je dle jejího názoru absolutně neplatná. Důvodem je nesplnění povinnosti věřitele před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka úvěr splatit. Aby byla úvěrová smlouva hodnocena jako platná, musí splňovat kritéria předepsaná pro spotřebitelské smlouvy nejen občanským zákoníkem, ale i zákonem o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru mimo jiné ukládá věřiteli povinnost posoudit před uzavřením smlouvy s odbornou péčí schopnost dlužníka úvěr splácet, a to pod sankcí absolutní neplatností smlouvy. Žalovaná uvedla, že věřitel svou povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru řádně nesplnil. Věřitel nijak nezkoumal, ani neanalyzoval její finanční situaci ohledně toho, jaké má příjmy a výdaje, došlo pouze k formálnímu doložení tehdejšího příjmu, kdy si zástupkyně právního předchůdce žalobce okopírovala její výplatní pásky. Dále je zřejmé, že věřitel ani nenahlédl do žádné z dostupných evidencí dlužníků či centrální evidence exekucí, ač by to pro něj, jakožto profesionála na poli poskytování úvěrů, mělo být samozřejmostí. Ze zákona tedy jednoznačně vyplývá věřitelova důkazní povinnost. Dále žalovaná uvedla, že z procesní opatrnosti namítá promlčení práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení představující vydání částky jistiny úvěru, tedy částky 20 000 Kč. Ze všech shora uvedených důvodů tedy navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Žalobce následně uvedl, že žalovaná dne 28. 7. 2017 podepsala uznání dluhu ve smyslu § 2053 obč. zákoníku, čímž uznala předmětnou pohledávku ze smlouvy uzavřené s právním předchůdcem. Žalovaná pohledávku z předmětné smlouvy uznala co do důvodu i výše a zavázala se ji splatit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč počínaje měsícem srpnem 2017. Žalovaná však ani poté, co se zavázala splatit pohledávku v měsíčních splátkách, nehradila řádně a včas. Žalobce tak má za to, že předmětná pohledávka promlčená není, když jí žalovaná dne 28. 7. 2017 uznala co do důvodu a výše. Promlčecí doba předmětné pohledávky by tedy uplynula nejdříve dne 28. 7. 2027, přičemž žalobce podal žalobu dne 1. 12. 2021. Dále žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba jako poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva. Dle článku 13 Smluvních podmínek žalovaná prohlásila, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Dále žalobce uvedl, že pro případ, že by soud shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, upozorňuje, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (t. j. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. V dané věci však tato tříletá promlčecí lhůta již uplynula a žalovaná tak již nemůže neplatnost smlouvy ani namítat. Žalobce navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

4. Po provedeném dokazování bylo ze smlouvy o zápůjčce zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovanou dne 28. 3. 2015. Z této smlouvy bylo zjištěno, že je uzavírána ve smyslu ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. obč. zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Nedílnou součástí této smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce uvedené na zadní straně formuláře. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku 36 721 Kč v 60 týdenních splátkách po 613 Kč. Ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, a to z článku 4 bylo zjištěno, že v případě, že byla sjednána úhradu celkové částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 20,50 % ročně. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, a to z článku 13, bylo dále zjištěno, že zákazník tímto právnická osoba před uzavřením smlouvy poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná byla povinna zaplatit první splátku dne 4. 4. 2015 a poslední splátku ve výši 554 Kč dne 21. 5. 2016. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná uhradila celkem částku 10 485 Kč, což bylo potvrzeno i přehledem plateb. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své osobní údaje, a to jméno a příjmení, datum a místo narození, rodné číslo, adresu pobytu. Dále v této kartě uvedla datum narození nezaopatřených dětí, uvedla, že není majitelem vozu a dále jsou zde uvedeny údaje ohledně zaměstnání s tím, že z této karty bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána na plný pracovní úvazek, přičemž zaměstnání ověřeno nebylo. Ohledně finančních informací bylo uvedeno, že žalovaná má měsíční příjem, přičemž mzda žadatelky činí 17 000 Kč, další příjem domácnosti činí 10 000 Kč, celkem tedy 27 000 Kč. Ohledně údajů je uveden nájem 5 300 Kč, telefon 600 Kč, splátky půjček 2 500 Kč, výdaje na domácnost 14 000 Kč Celkem 22 400 Kč. V kolonce ověřené dokumenty není uvedeno ničeho. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně postoupení pohledávky prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 16. 11. 2017. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2017. Z uznávacího prohlášení bylo zjištěno, že žalovaná uznala, že společnosti právnická osoba ke dni 28. 7. 2017 dluží částku 30 271 Kč vzniklou z úvěru číslo zavázala se tuto pohledávku zaplatit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Uznávací prohlášení je ze dne 28. 7. 2017.

5. K výzvě soudu, aby žalobce doplnil skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalované, žalobce uvedl, že další údaje a doklady k dispozici nemá.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. obč. zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala v pozici spotřebitelem, vztahuje se i na tuto smlouvu zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru účinný do 30. 6. 2016, vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti tohoto zákona. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněnými informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Spokojí-li se věřitel s nedoloženým prohlášením žalované o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostojí povinnosti ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě právní předchůdce žalobce žádným způsobem neověřoval příjmy, ani výdaje žalované, spokojil se pouze s tím, co žalovaná uvedla. Za této situace má soud za to, že právní předchůdce žalobce nepostupoval v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Pokud jde o posouzení smlouvy jako absolutně neplatné, odkazuje soud na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR Finance. Tento rozsudek jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo i bez námitky dlužníka otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost spotřebitelem a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je absolutně neplatná, vzniklo na straně žalované ve smyslu § 2991 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které by byla povinna vydat. Bezdůvodné obohacen na straně žalované vzniklo k okamžiku uzavření smlouvy o zápůjčce, tedy dnem 28. 3. 2015, kdy žalované byly finanční prostředky poskytnuty. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, zabýval se tedy soud otázkou promlčení. Podle § 609 obč. zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí době, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 obč. zákoníku přihlédne soud k promlčení jen, namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 a 2 obč. zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 621 obč. zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobně povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 obč. zákoníku trvá promlčecí lhůty 3 roky. Podle § 638 odst. 1 obč. zákoníku se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle § 639 obč. zákoníku uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za 10 let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za 10 let od posledního dne určené doby. Podle § 2053 obč. zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Přestože žalovaná uznala svůj dluh z titulu smlouvy o zápůjčce, nelze dle názoru soudu účinky tohoto uznání vztáhnout i na vydání bezdůvodného obohacení, neboť jednou z podmínek platného uznání dluhu je uvedení důvodu dluhu. V daném případě tedy běží 3letá subjektivní promlčecí doba na vydání bezdůvodného obohacení od uzavření smlouvy o zápůjčce, t. j. od 28. 3. 2015, kdy právní předchůdce žalobce žalované finanční částku poskytl. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 1. 12. 2021, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, a žalovaná vznesla námitku promlčení na vydání bezdůvodného obohacení, soud žalobu žalobce zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.