6 C 57/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno /IAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že nově vzniklý pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , o výměře 102 m2 tak, jak je vyznačen na geometrickém plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vyhotoveném , tituly před jménem, , jméno FO, a úředně ověřeném dne , datum, oprávněným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , který je přílohou a nezbytnou součástí tohoto rozhodnutí, náleží do vlastnictví žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 36 828,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že nově vzniklý pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, o výměře 102 m2 vyznačený na geometrickém plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 29. února 2024 náleží do vlastnictví žalobkyně. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o celkové výměře 369 m2 v katastrálním území , adresa, a žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalobkyně zpochybňuje vlastnictví žalovaného v části tohoto pozemku, jak je vyznačená ve shora uvedeném geometrickém plánu, neboť tuto část pozemku užívá žalobkyně a její právní předchůdci jako vlastník od nepaměti a je po dlouhá desetiletí připlocena k pozemku žalobkyně, která jej nabyla v roce 2000 od své matky , jméno FO, na základě darovací smlouvy. Ta byla uzavřena nejprve 23. června 2000 a zahrnovala oba dotčené pozemky (pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – původně , Anonymizováno, , a pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ), z čehož je jasný záměr převést celou zahradu i s chatou na ní postavenou, jak byla užívána právními a rodinnými předchůdci žalobkyně. , právnická osoba, provedl vklad jen jedné parcely, a to č. stavební , Anonymizováno, s domem č.p. , Anonymizováno, , ale druhé ne, protože dle zjištění katastrálního úřadu nebyla tak, jak je ve smlouvě označená, evidována v katastru nemovitostí. Tuto situaci pak řešil právník, který zajišťoval převod, byla odstraněna katastrálním úřadem vytýkaná vada a následně byla žalobkyní podepsána druhá darovací smlouva ze dne 22. září 2000, ve které byla logicky uvedena již jen právě ta druhá parcela, přičemž vše se odehrálo v rámci tří měsíců, což lze považovat za nejkratší možný termín zahrnující podpis první darovací smlouvy, podání návrhu na vklad vlastnického práva, vyhotovení a doručení reakce ze strany katastrálního úřadu, komunikaci s katastrálním úřadem, odstranění vytýkané vady a podpisu druhé darovací smlouvy. Žalobkyně zdůraznila, že vytýkací vada nesouvisí nijak s katastrální mapou, výměrou pozemků průběhem vlastnické hranice ani s ničím, co by mohlo mít vliv na dobrou víru či absenci nepoctivého úmyslu žalobkyně. Naopak zdůraznila, že žalobkyně neznala podobu katastrální mapy a neměla žádné zvláštní důvody se s ní a s průběhem vlastnické hranice seznamovat, proto ani nevěděla, kudy vede hranice mezi dvěma parcelami v jejím vlastnictví, zahradu s chatou vnímala jako jeden celek. Žalobkyně a její právní předchůdci, rodinní příslušníci, totiž užívali od nepaměti dotčenou část pozemku žalovaného společně s pozemkem žalobkyně jako zahradu a jako vlastní, když právě i část předmětná pozemku žalované byla po dlouhá desetiletí historickým oplocením, jehož sloupy se po dobu života žalobkyně neměnily, připlocena k pozemku žalobkyně, takže tyto dohromady tvořily dlouhodobě jeden ohrazený funkční celek a byly a jsou užívány jako zahrada přiléhající k chatě č.p. , Anonymizováno, . Dotčená část pozemku žalovaného nemá samostatný přístup a přístup na ní je a po celou dobu byl pouze z pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Ta se narodila , Datum narození žalobkyně, , tedy téměř 60 let, její rodina po celou dobu takto předmětné nemovitosti užívala, tedy ve stejném rozsahu a stejným způsobem jako v současnosti. V minulosti se na dotčené části pozemku žalované nacházely také zděné kůly vybudované právními předchůdci žalobkyně, jejichž torzo, tedy zadní cihlová část, se na tomto pozemku nachází dodnes. Naopak žalovaný, ani jeho právní předchůdci, nikdy neprojevili vůči žalobkyni tuto část pozemku užívat jako vlastníci, na rozpor faktického stavu a stavu zapsaného v katastru nemovitostí žalobkyni, ani její právní předchůdci, nikdy neupozornili a žalobkyně proto nikdy nebyla v pochybách, že jí svědčí vlastnické právo k této části pozemku. Jakmile toto žalobkyně v souvislosti s tím, kdy její rodina hodlala na předmětném pozemku stavět, se dozvěděla o tom, že údaj zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, obrátila se neprodleně v roce 2020 na žalovaného s cílem vyřešit nastalou situaci smírnou cestou. Strany mezi sebou komunikovaly, což však nevedlo k vyřešení, neboť žalovaná strana odmítá nárok žalobkyně. Ta proto podala žalobu na určení vlastnického práva s tím, že na její straně je ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení tohoto vlastnického práva, který vyplývá ze samotné existence rozporu ve vlastnictví dotčené části pozemku žalovaného podle stavu vyplývajícího ze zápisu v katastru nemovitostí a podle stavu tvrzeného žalobkyní, podle které došlo k vydržení vlastnického práva k této části pozemku a naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva je dán tím, že toto určení je způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobkyně. Ta opírá svůj nárok s odkazem na ustanovení § 3028 o. z. o ustanovení § 129-134 obč. zák., kterážto úprava umožňovala vydržet pozemek i tehdy, pokud chyběl platný právní titul, a to v desetileté vydržecí době se zdůrazněním, že držba dotčené části pozemku žalobkyně byla oprávněná a zakládala se na omluvitelném omylu, že jí svědčí vlastnické právo i k této části pozemku, když se na základě shora uvedené darovací smlouvy v září 2000 chopila držby této části pozemku a byla přesvědčena, že jí k ní svědčí vlastnické právo i k této části pozemku, když postupovala s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem tohoto případu po každém požadovat, neboť nenabývala vlastnické právo k pozemku, který by neznala, ale vlastnické právo na ni bylo převedeno osobou blízkou, její matkou, přičemž šlo o pozemek bezprostředně rodinnou řadou desetiletí užívaný v tomto rozsahu a neměla tedy důvod zajímat se o přesné parametry nabytého pozemku. Její matka navíc nabyla vlastnické právo k pozemku od svého otce, a to v rámci dědictví v roce 1986, on sám získal pozemek také od svých rodičů a byla tedy dána dlouhodobá nerušená držba právních předchůdců žalobkyně, kteří stejně jako ona měli zato, že oplocení je postaveno na hranici sousedních pozemků, když takovýto způsob umístění plotu lze logicky předpokládat, neboť pozemek v jejím vlastnictví a držená část pozemku žalované tvoří uhrazený ucelený funkční celek. Co se týče poměru pozemku nabytého darem a skutečně drženého pozemku, žalobkyně nabyla darem dva pozemky přiléhající jako zahrada k chatě, které tvoří jeden funkční celek a mají výměru 369 m2, přičemž sporný pozemek má výměru 102 m2, což představuje ve vztahu k celkové ploše 21,7 %. Žalobkyně zdůraznila skutečnost, že judikaturou je dovozováno, že oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra držena pozemku přesahuje 50 % výměru pozemku koupeného (darovaného). V této souvislosti pak odkázala na rozsáhlou judikaturu, z níž vyplývá, že žalobkyní tvrzené okolnosti vydržení jsou právně relevantní a svědčí o dobré víře žalobkyně a o omluvitelnosti jejího omylu.

2. V průběhu řízení pak žalobkyně navíc uplatnila naplnění podmínek mimořádného vydržení předmětné části pozemku žalované ve smyslu ustanovení § 1095 a 1096 ve spojení s § 3066 o. z., pro nějž postačí uplynutí dvacetileté vydržecí doby a absence nepoctivého úmyslu, když podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale mnohem benevolentnější posuzovaná držba, nikoliv v nepoctivém úmyslu, když z odborné literatury a soudní judikatury vyplývá, že jde o jinou novou míru kvality přesvědčení držitele odlišnou od poctivé i nepoctivé držby. Podle žalobkyně tato dvacetiletá vydržecí doba plynula nejpozději od září 2000, kdy se stala žalobkyně formálně vlastníkem obou dotčených pozemků a po celou dobu držby byla splněna podmínka absence nepoctivého úmyslu, kdy žalobkyně téměř celých 20 let neměla tušení o stavu dle katastru nemovitostí a o absenci nepoctivého úmyslu hovoří řada okolností (okolnosti při nabývání pozemku – darování od osoby blízké takto užívaných, společné oplocení, postoj vlastníka drženého pozemku, rozsah užívání právním předchůdcem, poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku a přístup na pozemek s tím, že součástí darovací smlouvy nebyl geometrický plán ani katastrální mapa). Na konci vydržecí doby zhruba posledních pět měsíců byla žalobkyně v přesvědčení, že jí svědčí vlastnické právo ke sporné části pozemku z důvodu vydržení a je tedy opět dána absence nepoctivého úmyslu, o který by se podle soudní judikatury jednalo, pokud by žalobkyně byla v přesvědčení, že svou držbu provádí protiprávně, nebo že její držba působí bezpráví, nespravedlnost, škodu nebo újmu, což však v tomto případě nebylo naplněno. Navíc judikatura dovozuje, že ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitostí evidován jako vlastník), není tím jeho nepoctivý úmysl dotčen. Je tedy dovozováno, že nepoctivý úmysl brání mimořádnému vydržení jen byl-li tu při uchopení držby. Judikatura pak dále uvádí, že pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, respektive vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu, nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, tedy z pravidla žalobou na ochranu vlastnického práva, nebo má-li na určení naléhavý právní zájem žalobou na určení svého práva či na určení, že držiteli držené právo nenáleží.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť podle něj k vydržení vlastnického práva k dotčené části pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ze strany žalobkyně nedošlo. Dobrá víra žalobkyně je podle ní založena pouze na tom, že předmětnou část pozemku žalobkyně, respektive její rodina, užívá od nepaměti, což dokladuje tím, že tato část pozemku je připlocena k pozemku žalobkyně parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Ten žalobkyně nabyla darovací smlouvou z roku 2000, kterou tvrdí, avšak k žalobě nedoložila, zřejmě ze zjištných důvodů, neboť z obsahu smlouvy vyplývá, že darovací smlouvou ze dne , datum, převádí , jméno FO, na žalobkyni pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 149 m2 (po přečíslování a digitalizaci se jedná o pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 158 m2 – zahrada). Žalobkyně podle přesvědčení žalovaného nemohla být v dobré víře, že je oprávněným držitelem předmětného pozemku, a to minimálně pro to, že výše citovanou darovací smlouvou jí bylo převáděno vlastnické právo toliko pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (tehdy parc. č. , hodnota, ) o výměře cca 150 m2, výměra převáděného pozemku je tedy pouze o 50 m vyšší než výměra dotčené části pozemku žalovaného, přičemž převáděný pozemek je pravidelného tvaru o rozměrech cca 15 x 10 m a má viditelně menší šířku než převáděný pozemek, navíc je v porovnání s ním poměrně nepravidelný. Pokud žalobkyně skutečně nevěděla, že nabývá pouze převáděný pozemek, vědět to mohla a měla, jelikož rozdíl výměry je přibližně 100 m2, a je velmi nepravděpodobné, že by si žalobkyně neuvědomila, že zaplocený pozemek je téměř dvakrát větší než pozemek převáděný. Žalobkyně dále ohledně existence oplocení neuvádí žádné relevantní okolnosti, neboť netvrdí, kdo oplocení vybudoval, kdy a za jakým účelem, je rovněž otázkou, zda žalobkyně mohla vlastnické právo vůbec vydržet, za jakých podmínek, když je otázkou, jestli vlastnické právo vydržela její předchůdkyně, respektive její další právní předchůdci. Podstatnou skutečností je i to, že žalovaný nabyl pozemek společně s dalšími pozemky v rámci tzv. „, Anonymizováno, , adresa, “ v roce 2013 od osoby velmi vysokého věku, která se ve , adresa, a okolí nezdržovala, takže neznala vůbec místní poměry a sama nabyla tyto pozemky v dědickém řízení, které skončilo na počátku roku 2013. , adresa, pořizovalo tyto pozemky, protože v dlouhodobém výhledu má v úmyslu areál , adresa, obnovit, když v této chvíli existují pouze koncepční materiálu typu předběžných studií a v jedné z nich figuruje předmětná část pozemku jako sad. Po upřesnění ze strany žalobkyně ohledně okolností obou darovacích smluv z roku 2000, tedy kromě žalovaným tvrzené z 22. 9. 2000 též již z 23. 6. 2000, žalovaný uvedl, že i skutečnost, že se nakonec jednalo o dvě „vlny darování“ může hrát roli při posuzování její dobré víry, kdy žalobkyně sice uvádí, že nabývala vlastnické právo k celé zahradě jako k funkčnímu celku s chatou, ale fakticky se jednalo o rozdělené nabytí, navíc se rozhodně nedá mluvit o nepatrném časovém rozestupu, jelikož jde o dobu cca čtvrt roku, přičemž záměr převést vše společně je sice zřejmý, ale stejně tak je zřejmé, že se tak jednoduše nestalo a o to viditelnější je nesoulad výměr, takže je otázkou, zda roli budou hrát judikaturní závěry o jednom funkčním celku či nikoli, když tvar pozemku, respektive vykousnutí, je zřejmé i ze samotného oplocení, přičemž nebylo nutné znát katastrální mapu na to, aby si dlouhodobý uživatel všimnul, že oplocení není pravidelné. Žalovaný pak vyvozuje, že z postupu ohledně obou darování, včetně postoje katastrálního úřadu, žalobkyně musela vědět, o jaký pozemek se jedná poté, co se seznámila se zápisem stanoviska katastrálního úřadu, a právě tento okamžik je podle žalovaného stěžejní, takže od této doby nemohla být žalovaná v dobré víře a mohla, respektive měla mít pochybnosti v tom, jaký pozemek je na ni převáděn s tím, že ten zaplocený je dvakrát větší. Podle žalovaného pak připlocení k pozemku parc. č. stavební , Anonymizováno, není relevantní, neboť se jedná o pozemek ve vlastnictví žalobkyně. K otázce svého postoje jako vlastníka vydržovaného pozemku pak upřesnil, že předmětným převodem z roku 2013 nabýval žalovaný pozemky o celkové výměře 2 800 m2 a nebylo reálné kontrolovat nabývané pozemky do té míry, aby si všimli zaplocení v rozsahu tří setin procenta celkové nabývací plochy a takovouto aktivitu nebylo lze požadovat ani od předchozího vlastníka, neboť se jednalo o osobu vysokého věku, která nabyla předmětné pozemky v rámci dědického řízení a trvale se zdržovala v Praze.

4. K otázce mimořádného vydržení žalovaný akceptoval judikaturu zmíněnou žalobkyní k této otázce s tím, že v případě mimořádného vydržení je třeba vycházet ze stavu v době počátku běhu vydržecí doby, nicméně žalobkyní zmíněné rozhodnutí zároveň uvádí situace, které by mohly být nepoctivým úmyslem, pokud například výměra drženého pozemku dosahovala z pravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého a nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící ve prospěch držitele, například sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný je z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena, jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu a je třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu 20 let nezasáhl. Pokud tedy výměra neoprávněně drženého pozemku je cca 100 m a výměra pozemku darovaného je cca 150 m2 a byla výslovně uvedena v darovací smlouvě, konkrétně 147 m2, jedná se zcela výrazně více než 50 %, konkrétně 66,6 %, a lze uvést i to, že neoprávněně držený pozemek se svým tvarem jaksi vymyká ostatním pozemkům, které tvoří ucelený celek s chatou, přičemž se rozhodně nejedná o nepřehledný terén se zdůrazněním, že v druhé darovací smlouvě z 22. 9. 2000 je předmětem pouze pozemek , Anonymizováno, - dříve parcelní číslo , hodnota, .

5. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr, nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

6. Soud se nejprve v souladu s citovaným procesním ustanovením zabýval tím, zda vůbec je na straně žalující naléhavý právní zájem na určení jejího vlastnického práva k označené části sporného pozemku a dospěl ke kladnému závěru, neboť touto žalobou je nutné vyřešit stávající rozpor mezi stavem faktickým, kdy žalobkyně kromě pozemku, jak je zapsán v katastru nemovitostí v jejím vlastnictví, užívá i část pozemku zapsaného v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalovaného a právě takováto žaloba na určení vlastnického práva k označené sporné části pozemku je způsobilá odstranit stav právní nejistoty, rozporu mezi tímto faktickým a právně existujícím stavem.

7. Ve věci nebylo sporu o tom, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. stavební , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o celkové výměře 369 m2 v katastrálním území a obci , adresa, , jak ostatně potvrzuje i výpis z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , z nějž vyplynuly jako nabývací tituly darovací smlouva ze dne 23. 6. 2000 s právními účinky vkladu 26. 6. 2000 a darovací smlouva ze dne 22. 9. 2000 s právními účinky vkladu 25. 9. 2000. Rovněž nebylo sporu o tom, že žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, , jak rovněž deklaruje výpis LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, o výměře celkových 1 328 m2 s tím, že nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne 10. 7. 2013 s právními účinky vkladu 10. 9. 2013.

8. Sporným se stalo a předmětem řízení bylo vlastnictví žalovaného k části pozemku parc. č. 475/16, jak je vyznačena v geometrickém plánu 3322-5/2024 vyhotoveném , tituly před jménem, , jméno FO, a jí ověřené 29. února 2024 jako oprávněným zeměměřičským inženýrem, když z tohoto geometrického plánu bylo zjištěno vymezení sporné části pozemku parc. č. původní , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , nově označeném jako , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 102 m2 s tím, že z tohoto geometrického plánu rovněž vyplývá částečná nepravidelnost celkového tvaru pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve spojení s pozemkem parc. č. stavební , Anonymizováno, a nově označeným pozemkem č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Tento nepravidelný tvar ostatně potvrzují i další důkazy, a to letecké snímky těchto pozemků z roku 1971, 1993, 2002 a 2009-11, včetně fotografií tohoto pozemku, z nichž vyplývá i skutečnost, že celý tento pozemek je oplocen prostřednictvím betonových sloupů evidentně staršího data ve spojení s drátěným plotem s tím, že na jedné části pozemku se nachází cihlová stěna fakticky tvořící část oplocení.

9. Z darovací smlouvy ze dne 26. 6. 2000, včetně ověření katastrálním úřadem ve , Anonymizováno, ze dne 9. 3. 2001 bylo zjištěno, že , jméno FO, , která je na základě notářského rozhodnutí ve věci projednání dědictví ze dne 8. 10. 1986 č.j. , právnická osoba, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, výhradním vlastníkem nemovitostí v k. ú. a obci , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, , a to zahradního domku čp. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, se stavební parcelou , Anonymizováno, o výměře 210 m2 a parcelou č. , hodnota, o výměře 149 m2, tyto nemovitosti jako darující převádí do výhradního vlastnictví žalované jako obdarované, která je do svého vlastnictví přijímá, když katastrální úřad provedl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ohledně domu č.p. , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, v k. ú. , adresa, s právními účinky vkladu , datum, , zatímco vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ohledně parcely č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, byl zamítnut s tím, že o zamítnutí návrhu bylo vydáno písemné rozhodnutí, které nabylo právní moci 2. 1. 2001. Z rozhodnutí katastrálního úřadu z 15. 11. 2000 č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo potvrzeno, že vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí dle darovací smlouvy z 26. 6. 2000 byl ohledně domu č.p. , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, v k. ú. , adresa, povolen, zatímco vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ohledně parcely č. , hodnota, a v k. ú. a obci , adresa, byl zamítnut, a to z toho důvodu, že parcela č. , hodnota, v k. ú. , adresa, dle údajů katastru nemovitostí není takto v katastru nemovitostí evidována. Z darovací smlouvy ze dne 22. 9. 2000 bylo zjištěno, že , jméno FO, touto smlouvou darovala žalované parcelu č. , hodnota, o výměře 149 m2, pozemek ve zjednodušené evidenci – parcely původ evidence nemovitostí (EN) a žalovaná tyto nemovitosti do svého vlastnictví přijímá. Z kupní smlouvy ze dne 17. 6. 2013 ověřené katastrálním úřadem bylo zjištěno, že , jméno FO, , která je na základě usnesení soudu o dědictví ze dne 15. 1. 2013 vlastníkem mimo jiné pozemkových parcel dle KN parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 474 m2, parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 1328 m2 a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 1011 m2 v k. ú. , adresa, prodala tyto nemovitosti žalovanému za dohodnutou kupní cenu 460 000 Kč s tím, že tato kupní smlouva byla vložena do katastru nemovitostí dnem , datum, . Z grafického znázornění možné podoby areálu , adresa, pak vyplývá, že dle jeho předběžné studie má být sporná část žalovaného (dle shora uvedeného geometrického plánu označená pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) fungovat jako sad. Ze správy Státního okresního archivu ve věci dohledání dědického spisu , jméno FO, a výpisu z tohoto spisu sp. zn. , právnická osoba, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že , jméno FO, zemřel , datum, , když výsledkem tohoto řízení bylo rozhodnutí ze dne , datum, č.j. , právnická osoba, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví jediné pozůstalé dceři a dědičce ze závěti , jméno FO, s tím, že do dědictví patří zahradní domek č.p. , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, a pozemky užívané soc. org. na k. ú. , adresa, (mimo jiné). Ze zprávy , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, ze dne , datum, , včetně porovnání parcel dřívější pozemkové evidence s parcelami v katastru nemovitostí vyplývá, že parcela dle evidence nemovitostí par. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, se shoduje s parc. nynějšího parcelního č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, dle katastru nemovitostí.

10. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že si celou situaci na předmětných pozemcích pamatuje již jako malé dítě, tedy vlastně od šedesátých let, kdy sem jezdili na chatu a užívali tyto pozemky tak, jak je to i dosud s tím, že oplocení bylo stejné v tehdejší době jako nyní s tím, že žalobkyně si pamatuje, že betonové chodníčky si odléval sám dědeček, který zde pěstoval zeleninu, byl zde i výběh pro slepice, přičemž žádné změny od té doby na těch pozemcích nebyly, užívaly se takto kontinuálně, kdy sem jezdili za babičkou a dědečkem a o pozemky se žalobkyně starala i když je měla ve svém vlastnictví její matka a stejně tak i poté, co se stala sama vlastnicí. Mezi tím se také do , adresa, přistěhovali, a to cca v roce 1990. Pozemky užívali stále stejně v domnění, že jde o jejich rodinné pozemky s tím, že jí nikdo neinformoval o tom, že by předmětná část pozemku neměla být její až dcera zjistila, když zjišťovali svůj záměr s partnerem vystavit zde nějaký domek, tento problém v roce 2020. Ke vzniku oplocení má povědomí, že v rodině se říkalo, že oplocení dělal dědeček v době, kdy měl být žalobkyni asi jeden rok. K situaci dvou darovacích smluv uvedla žalobkyně, že došlo k nějakému omylu na katastru s tím, že jedna část nebyla v katastru evidována, proto vznikla i druhá smlouva, nicméně ona vnímala vše tak, že dostala chatu se zahradou.

11. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že vyrůstal v této části , adresa, , když posléze se odstěhovali do jiné části , adresa, , ale sem do těchto končin docházeli celý život, takže se na ně a jejich užívání pamatuje dosud. K oplocení, které zahrnuje pozemek, včetně sporné části, uvedl, že je původní, jak si jej pamatuje jako dítě (svědek je ročník 1968), tedy ve stejných intencích a nic se na něm neměnilo, přičemž oni bydleli přímo naproti pozemku žalobkyně, žily tam jako děti, všude se pohybovaly a on sám si pamatuje jak pana , jméno FO, , tak paní , jméno FO, . Svědkovi je rovněž znám projekt , adresa, s tím, že dřív byl zastupitelem města , adresa, , přičemž k samotnému projektu uvedl, že se plánoval tak, jak je to zaplocené, takže nemůže být žádná překážka, která by mu bránila, neboť projekt se dělal v době, kdy se nevědělo, že část toho pozemku patří městu. Jinak ke sporné části pozemku uvedl, že je přístupná pouze přes pozemek žalobkyně a následně upřesnil, že situaci z dětství si pamatuje od doby, kdy se přistěhovali, což mu bylo osm let, takže zpětně 48 let.

12. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že je sousedka žalobkyně od července 1994, kdy si pořídili sousední parcelu, kterou opravovali, bydleli v paneláku a nastěhovali se na místo až v roce 2008, nicméně stav se od roku 1994 nezměnil, co se týče pozemků, jak je užívá žalobkyně, ani co se týče oplocení s tím, že oni mají v rohu studnu, takže celou situaci zná a vše je ve stejném stavu, jako bylo tehdy, pouze tam byla dříve maminka žalobkyně. Jí pak nikdy nebyly známy žádné pochybnosti o vlastnictví sporné části pozemku, když se jedná o pozemek v rohu a je na něj přístup pouze přes pozemek žalobkyně a na začátku období co zná byly na části pozemky, kůlny, po celé délce a pak byla kůlna zlikvidována.

13. Podle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2. tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

14. Z uvedeného ustanovení aktuálního občanského zákoníku tedy vyplývá, že právo týkající se držby a vydržení přede dnem účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014) se řídí dosavadním právním předpisem, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (obč. zák.). Podle § 129 odst. 1 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní a kdo vykonává právo pro sebe.

15. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře v tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má zato, že držba je oprávněná.

16. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o nemovitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 2. tohoto ustanovení takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Podle odst. 3. tohoto ustanovení do doby podle odst. 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Podle odst. 4. tohoto ustanovení pro počátek a trvání doby podle odst. 1 se použije přiměřeně ustanovení o běhu promlčení doby.

17. Soud se nejprve zabýval tím, zda na straně žalobkyně došlo ve smyslu citovaných ustanovení k naplnění zákonných podmínek pro vydržení vlastnického práva k předmětné části pozemku, označené ve shora specifikovaném geometrickém plánu pod nově uvedeným parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, .

18. K takovému posouzení soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných ze shora provedených důkazů, které se dle názoru soudu fakticky shodují, nejsou mezi nimi, a to zejména ohledně účastnické výpovědi žalobkyně a výpověďmi obou svědků, zásadní rozpory, a proto soud vychází ze všech shora provedených důkazů, včetně výpovědi svědka , jméno FO, , kterou žalovaný zpochybňoval s tím, že zastupitelům, kterým je či byl tento svědek, je známa existence sporu (což platí o všech vyslýchaných) a že projekt , adresa, počítal se situací, jak odpovídá vlastnictví dle katastru nemovitostí, nikoli s oplocením (což vyplývá z grafického znázornění projektu , adresa, ). Soud však v souvislosti s tím, že se nejedná o konečný a závazný projekt, který by nemohl být následně upřesněn podle konkrétní vlastnické situace na místě, a také vzhledem k tomu, že se jedná o nevýznamnou a formální okolnost, konstatuje, že z těchto důvodů nelze snižovat věrohodnost zbývající zásadní části svědecké výpovědi, které se týkají historického kontextu užívání sporného pozemku.

19. Prokázaná skutková zjištění lze tedy shrnout tak, že zřejmě v první polovině 60. let (jak vyplývá z účastnické výpovědi žalobkyně) její dědeček zhotovil oplocení pozemku, které odpovídá současné situace a které zahrnuje jak dva žalobkyní nabyté pozemky (stavební parcelu č. , hodnota, se stavbou č. p. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), ale též předmětnou část sporného pozemku označenou ve shora uvedeném geometrickém plánu pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, tvořící dohromady jeden funkční celek, který nejméně od doby dědečka žalobkyně přes její matku a samotnou žalobkyni rodinní příslušníci v tomto rozsahu užívali, jak vyplývá z výpovědi obou svědků a účastnické výpovědi žalobkyně, včetně skutečnosti, že sporná část pozemku nemá samostatný přístup, který je na ní a po celou dobu, nejméně od zaplocení, byl pouze z pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Ta nabyla vlastnické právo k pozemkům, jak jsou zapsané v katastru nemovitostí na základě dvou darovacích smluv z roku 2000 darováním od své matky s tím, že již v první smlouvě z 23. června 2000 byla jednoznačně tlumočena vůle obou účastnic darovat oba pozemky najednou žalobkyni s tím, že však jeden z nich (nynější parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, tehdy označená parcela č. , hodnota, ) byla pouze formálním nedostatkem, kdy v této smlouvě mělo být uvedeno, že toto č. označení se týká pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ evidence nemovitostí (EN), což však v této smlouvě chybělo a parcela byla označena pouze č. , hodnota, o výměře 149 m2 a pouze tato formální nesrovnalost vedla katastrální úřad k tomu, že takto označená parcela nebyla zapsána vkladem vlastnického práva pro žalobkyni dle této darovací smlouvy, což si vyžádalo druhou darovací smlouvu z 22. září 2009, kde již toto řádné označení této parcely bylo učiněno a následně pak vloženo i vlastnické právo pro žalobkyni k této parcele. Nelze tedy takovýto postup hodnotit tím způsobem, že účastnice těchto darovacích smluv měly takovou vůli převést vlastnictví nejprve k jedné a pak i k druhé parcele, jak to činí žalovaná strana, když součástí obou těchto smluv nebyla jak katastrální mapa, tak ani geometrický plán, který by tvar těchto pozemků specifikoval.

20. Soud se vzhledem k těmto okolnostem i vzhledem k rozměru těchto pozemků, které, jak vyplývá z darovacích smluv, byly o výměře 369 m2, a žalobkyně ve skutečnosti držela 471 m2 tvořících jeden funkční celek (výměra sporné části pozemku, tedy nyní označeného v geometrickém plánu pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, dosahuje 27 % výměry pozemku nabytého) dospívá k závěru, že se může jednat o omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu takovéhoto pozemku. Soud zdůrazňuje, že judikatura (konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2724/2009) připouští omluvitelný omyl, tedy i oprávněnou držbu v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku (v tomto případě) koupeného, výjimečně i více, přičemž, jak vyplývá z dalšího rozhodnutí (Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4358/2014), je třeba vycházet z poměru výměry všech na sebe navazujících nabytých parcel (tedy pozemku odděleného od sousedních částí vlastnickou hranicí, který může zahrnout více parcel) k výměře uchopené části cizího pozemku; nestačí vyjít jen z výměry parcely přiléhající k této části s pominutím výměry všech nabytých parce. K tomuto rozhodnutí lze doplnit, že ze skutkových zjištění vyplývá, že výměra sporné části pozemku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, činící 102 m2 zabírá 21,7 % ve vztahu k celkové ploše. Přestože podle žalovaného proti dobré víře svědčí nepravidelnost celkového oploceného pozemku, včetně sporné části, soud se domnívá, že tato skutečnost sama o sobě nemůže vést k popření shora uvedených rozhodujících hledisek svědčících pro dobrou víru a omluvitelnost omylu v držení pozemku na straně žalobkyně, když v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně či její právní předchůdkyně seznámily při nabytí vlastnictví s tvarem pozemku dle katastrální mapy či geometrického plánu, které nebyly součástí ani jedné z darovacích smluv a nebyly součástí ani dědického spisu týkající se přechodu vlastnictví z původního dědice na matku žalobkyně. Soud vzal v úvahu i skutečnost, že žalovaný po celou dobu, kdy byl vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tedy od roku 2013, jeho užívání žalobkyní nezpochybňoval (viz obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , podle nějž hraje významnou roli také skutečnost, že skutečný vlastník pozemku, který je zapsán v katastru nemovitostí po celou dobu držby nedal najevo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo, neboť to nasvědčuje závěru, že ani on nepředpokládal, že část pozemku, jejíž držby se chopil, je jeho), přestože chápe důvody, proč tomu tak nebylo, jak je žalovaný specifikoval (v té době nabyl cca 3000 m2, které předmětný pozemek zahrnovaly, a to od původní vlastnice, která je na něj převedla krátce poté, co je nabyla, a navíc bydlela mimo oblast , adresa, ), avšak tyto důvody nic na faktu, že nevyvinul žádnou aktivitu vůči žalobkyni, nemění. Soud také zdůrazňuje skutečnost, že sporná část pozemku nyní označená pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , byla součástí jednoho funkčního celku, který byl předtím užíván rodinou žalované a žalobkyně neměla důvod k větší opatrnosti ohledně rozsahu od matky nabytého majetku, zejména šlo-li o nemovitost darovanou a tvořící ohrazený ucelený funkční celek jako takový zjevně řadu desetiletí užívaný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1261/2007 a také rozsudek Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 496/2004 řešící obdobnou situaci, navíc s tím, že sporný pozemek nemá samostatný přístup a přístup na něj je a po vydržecí dobu byl pouze z usedlosti žalobce).

21. Soud tedy má za to, že žalobkyně držela sporný pozemek nyní označený pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, k. ú. , adresa, společně v jednom funkčním celku s jí nabytými pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v dobré víře, že jí tato sporná část patří a že je v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem s tím, že oprávněná držba žalobkyně se zakládala na omluvitelném omylu, že jí svědčí vlastnické právo i k tomuto spornému pozemku. Pokud se tedy této držby chopila v září roku 2000, v září roku 2010 ve smyslu ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. se stala jejím vlastníkem a soud proto již z tohoto důvodu považuje žalobu za důvodnou.

22. Jelikož žalobkyně následně doplnila, že podle jejího názoru jsou splněny podmínky i pro mimořádné vydržení podle nového občanského zákoníku, soud se zabýval právním hodnocením i této otázky.

23. Podle § 1095 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

24. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

25. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě i jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

26. Z uvedených ustanovení vyplývá, že pro mimořádné vydržení je potřebné uplynutí dvacetileté vydržecí doby a absence nepoctivého úmyslu. Podle komentářů k tomuto ustanovení i odborné literatury jde o jinou a novou míru kvality přesvědčení držitele odlišnou od poctivé i nepoctivé držby, přičemž důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá, přičemž o nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální v obecném smyslu) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 3387/2021 a 22 Cdo 2274/2021). Dále jej specifikuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1686/2001, podle nějž kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti. V obecném smyslu k naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“, jde zde o kritérium obdobné dobré víře v nejméně přísném pojetí. Samotný „nikoli nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (například, že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná). Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze najít mimo-knihovně (vydržením), takže ani vědomost o to, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl. Obdobně rozhodoval Nejvyšší soud ČR pod sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, podle nějž podmínku mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. V této souvislosti je zde rovněž zmíněn předchozí rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 s dodatkem, že „k tomu přistupuje skutečnost, že nepoctivý úmysl brání vydržení jen, byl-li tu při uchopení držby. Je tedy třeba řešit otázku, jak může vlastník zabránit mimořádnému vydržení jeho věci (věcného práva v ní). K vydržení práva nemůže dojít ztratí-li držbu dříve, než uplyne vydržecí doba. Vlastník věci, respektive subjekt vlastnického práva proto zabrání mimořádnému vydržení zejména tím, že s držitelem uzavře dohodu o předání držby vlastníkovi; přitom ani nemusí dojít ke změně ve fyzickém ovládání věci. Pokud však držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu odmítá vlastníkovi držbu předat, respektive vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící-li nepoctivý úmysl držitele při jejím vlastnictví, tedy z pravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o. z.) nebo má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o. s. ř.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu.

27. V řízení bylo prokázáno, že se žalobkyně chopila držby sporného pozemku v září 2000, přičemž do doby podání této žaloby (7. 3. 2024) se žalovaný nebránil žalobou napadající držbu, ani netvrdil, natož aby prokázal nepoctivý úmysl žalobkyně při nabytí této držby. Soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, spatřujícího nepoctivý úmysl žalobkyně, která s ohledem na skutkové okolnosti ohledně dvou darovacích smluv mohla žalobkyně nejpozději v září 2020 zjistit faktický stav tehdy darovaného pozemku, a to zejména s ohledem na skutečnost, že předmětem darování byl jeden ucelený funkční oplocený celek, aniž by součástí jakékoli ze dvou darovacích smluv byla katastrální mapa či geometrický plán a žalobkyně převzala tyto pozemky v rozsahu dosavadního užívání od své matky za situace, kdy sama tyto pozemky od dětství spolu se svými právními předchůdci užívala. Lze tedy uzavřít, že žalobkyni se při uchopení držby sporného pozemku nepoctivý úmysl ve smyslu § 1095 o. z. prokázat nepodařilo. Jelikož tedy od uchopení držby uběhla dvounásobně dlouhá doba, které je zapotřebí jinak k vydržení vlastnického práva ve smyslu § 1091 odst. 2 o. z., tedy doba 20 let, žalobkyně se stala vlastnicí i na základě mimořádného vydržení tohoto pozemku od září 2020.

28. Jelikož tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně splnila podmínky jak řádného vydržení, tak i mimořádného vydržení pozemku, jak je specifikován geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, pod parcelním č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, o výměře 102 m2, soud považuje žalobu za zcela důvodnou, a proto jí vyhověl.

29. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za devět úkonů právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, další porada s klientem přesahující jednu hodinu, předžalobní výzva, podání žaloby, 3 x vyjádření písemné ve věci samé a 2 x účast na jednání). Konkrétně se jedná o 9 x 3 100 Kč dle § 9 dost. 3 písm. a) a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu po 3 100 Kč na odměně za právní zastoupení, k tomu devět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K tomu pak náleží cestovné zástupkyně žalobkyně ke dvěma ústním jednáním 2 x Vodňany – Strakonice a zpět, tedy celkových 104 km ujetých osobním automobilem RZ , SPZ, , tovární značky Mazda Kombi, při průměrné spotřebě 6 l BA na 100 km, což při jeho ceně dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 38,50 Kč a výši náhrady za použité vozidlo dle § 1 písm. b) této vyhlášky 5,6 Kč za 1 km, představuje cestovné ve výši 828,71 Kč. K nim soud připočetl náhradu za promeškaný čas k těmto dvěma jednáním, tedy čtyři půlhodiny po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu, tedy 400 Kč. K uvedeným položkám pak náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a celkové náklady řízení tedy činí 36 828,70 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni uhradit.