10 C 104/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou jako zastupující JUDr. jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 45 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do 25. dne v každém kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení i jediné splatné splátky.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč a úroku 21 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem s prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, úrokem 21 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení a smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 30 000 Kč od datum do datum limitovanou na částku 15 000 Kč, s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. 6 2017 na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 21 % ročně v 16 měsíčních splátkách po 3 450 Kč, což ale neučinil. Splatnost poslední splátky byla dne datum. Pro případ prodlení byla se žalovaným sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje nesplacenou jistinu, úrok a smluvní pokutu, jak je výše uvedeno. Předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě měsíčního příjmu a měsíčních výdajů a lustrací v evidencích. Pohledávka za žalovaným byla součástí závodu, který byl převeden na společnost právnická osoba Smlouvou ze dne datum byla pohledávka postoupena na společnost právnická osoba a smlouvou ze dne datum na žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že by pohledávku chtěl splácet ve splátkách.

3. Ze smlouvy o úvěru č. 6 2017 ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit v 16 splátkách po 3 450 Kč, a to spolu úrokem 21 % ročně, poplatkem za správu úvěru ve výši 6 600 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 10 200 Kč. Dle čl. V smlouvy se žalovaný zavázal hradit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou by byl v prodlení. RPSN činilo 159,74 %. Žalovaný peníze převzal v hotovosti při podpisu smlouvy.

4. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaný žalobkyni prohlásil, že u firmy anonymizováno má brigádu s výdělkem 6 000 Kč.

5. Z poštovní poukázky A bylo zjištěno, že žalovaný hradil částku 900 Kč právnická osoba. Odesílatelem byla jméno příjmení.

6. Z dokladu územní celek ze dne datum bylo zjištěno, že jméno příjmení hradila městu částku 3 343 Kč měsíčně za bydlení.

7. Z ústřižků o výplatě důchodu z června, července a srpna 2017 a oznámení o výměře důchodu bylo zjištěno, že žalovaný pobíral důchod ve výši 6 887 Kč.

8. Z finanční analýzy bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně počítala s příjmem žalovaného ve výši 12 887 Kč, výdaji ve výši 4 271 Kč, minimálními měsíčními výdaji 3 050 Kč a rezervou 1 000 Kč. Měsíční volné zdroje žalovaného měly dle těchto částek činit 7 616 Kč. Počet výdělečných osob v domácnosti byl dva, minimální měsíční výdaje tak byly stanoveny částkou 3 200 Kč pro první osobu a 2 900 Kč pro další osobu. Minimální výdaje domácnosti proto byly 6 100 Kč a z toho na žalovaného připadala částka 3 050 Kč. Žalovanému tak mohl být poskytnut úvěr s maximální splátkou 7 616 Kč.

9. Z credit scoringu soud zjistil, že žalovaný obdržel celkem 37 bodů, což značilo možnost poskytnout žalovanému úvěr až 70 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně přihlížel k tomu, že žalovaný měl 31 – 65 roků, pobíral důchod, měl nájemní smlouvu, byl ženatý, měl standardní vybavení domácnosti, byl hodnocen zástupcem průměrně a již měl další úvěr u předchůdkyně žalobkyně. Souhrnně bylo vyhodnoceno, že žalovanému lze poskytnou úvěr ve výši 30 000 Kč se splátkou 3 450 Kč.

10. Ze žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je důchodce, ženatý, žije v domácnosti o dvou osobách, a to v nájemním bydlení. Příjem má 6 887 Kč s důchodu a 6 000 Kč z brigády. Jeho příjmy tak činí 12 887 Kč a příjmy domácnosti pak 18 887 Kč. Na bydlení vydá částku 3 342 Kč, za energie 900 Kč za stravování 2 000 Kč a za splátky úvěru 2 300 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalovaného činily 4 271 Kč, domácnosti pak 8 542 Kč.

11. Z oznámení o vymáhání ze dne datum a dodejky, bylo zjištěno, že žalovanému byl vyzván k uhrazení pohledávky z předmětné smlouvy. Zásilka s výzvou byla žalovanému doručována datum, ten si ji ale nepřevzal a byla vrácena.

12. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu a oznámila postoupení pohledávky ze společnosti.

13. Z notářského zápisu anonymizováno číslo, spisová značka bylo zjištěno, že zápis je dokladem o koupi části závodu, když strany prohlašují, že mezi společností právnická osoba a právnická osoba, byla dne datum uzavřena smlouva o prodeji části závodu, který byl tvořen divizí spotřebitelských úvěrů.

14. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne datum a datum a seznamů pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na společnost právnická osoba a následně na žalobkyni.

15. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že úvěr potřeboval na nábytek. Měl v té době ještě další půjčku. Další půjčku nyní splácí manželka. Aktuálně má žalovaný příjem z důchodu ve výši 8 943 Kč a manželka z také z důchodu ve výši 12 100 Kč. Bydlí na ubytovně s manželkou a výdaje činí 8 700 Kč měsíčně. Chyběly jim peníze, tak si museli půjčovat, vracet to a zase jim chyběly peníze. Žalovaný má ještě více dluhů, nedokázal to spočítat.

16. Z formuláře pro standardní informace a předpisu splátek soud nečinil žádné skutkové závěry, neboť jejich obsah nebyl pro posouzení věci podstatný.

17. Na základě provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 6 2017 ze dne datum, kterou se zavázala poskytnout žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit v 16 splátkách po 3 450 Kč, a to spolu úrokem 21 % ročně, poplatkem za správu úvěru ve výši 6 600 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 10 200 Kč. Dle čl. V smlouvy se žalovaný zavázal hradit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou by byl v prodlení. RPSN činilo 159,74 %. Předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že si od něj vyžádala potvrzení o příjmu i výdajích. Počítala pak s příjmem žalovaného ve výši 12 887 Kč, výdaji ve výši 4 271 Kč, minimálními měsíčními výdaji 3 050 Kč a rezervou 1 000 Kč. Měsíční volné zdroje žalovaného měly dle těchto částek činit 7 616 Kč. Počet výdělečných osob v domácnosti byl dva, minimální měsíční výdaje tak byly stanoveny částkou 3 200 Kč pro první osobu a 2 900 Kč pro další osobu. Minimální výdaje domácnosti proto byly 6 100 Kč a z toho na žalovaného připadala částka 3 050 Kč. Žalovanému tak mohl být poskytnut úvěr s maximální splátkou 7 616 Kč. Žalovaný žalobkyni sdělil ke svým poměrům, že je důchodce, ženatý, žije v domácnosti o dvou osobách, a to v nájemním bydlení. Příjem má 6 887 Kč s důchodu a 6 000 Kč z brigády. Jeho příjmy činí 12 887 Kč a příjmy domácnosti pak 18 887 Kč. Na bydlení vydá částku 3 342 Kč, za energie 900 Kč za stravování 2 000 Kč a za splátky úvěru 2 300 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalovaného, jak je spočítala předchůdkyně žalobkyně, činily 4 271 Kč, domácnosti pak 8 542 Kč. Žalovaný řádně nehradil závazky ze smlouvy. Část závodu, jehož součástí byla pohledávka za žalovaným, společnosti právnická osoba byla prodána právnická osoba anonymizována dvě slova. Pohledávka byla následně postoupena na společnost právnická osoba a poté na žalobkyni. Žalobkyně žalovanému odeslala předžalobní výzvu. Žalovaný byl prokazatelně vyzýván k úhradě dluhu ze smlouvy dopisem doručovaným mu dne datum, který si ale nepřevzal.

18. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

25. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalobkyně měla od žalovaného doložen jeho příjem z důchodu ve výši 6 887 Kč a měla čestné prohlášení o příjmu z brigády ve výši 6 000 Kč. Žalovaný měl tedy příjem 12 887 Kč. Ohledně výdajů měla k dispozici platby za bydlení ve výši 3 342 Kč a za energie ve výši 900 Kč, celkem tedy 4 242 Kč. Zde předchůdkyně žalobkyně všechny své povinnosti náležitě splnila, vyžádala si od žalovaného dokumenty ohledně příjmu a výdajů. Ovšem soud nesouhlasí s následným posouzením úvěruschopnosti a počítáním volných prostředků ke splácení. Žalobkyně počítala s příjmem 12 887 Kč, od tohoto příjmu odečetla průměrné výdaje žalovaného ve výši 4 271 Kč a rezervu 1 000 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný má k dispozici volné prostředky ve výši 7 616 Kč. K průměrným měsíčním výdajům 4 271 Kč dospěla žalobkyně tak, že vzala částku na bydlení ve výši 3 342 Kč, částku na energie ve výši 900 Kč, částku na stravování ve výši 2 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 2 300 Kč. Došla k měsíčním průměrným výdajům domácnosti 8 542 Kč a z této měla polovina připadat na žalovaného, neboť v domácnosti žily dvě osoby. Celkový příjem domácnosti měl činit částku 18 887 Kč, ale nebylo doloženo, jak žalobkyně k této částce dospěla, když doklad od dalšího příjmu, pravděpodobně manželky žalovaného, ve výši 6 000 Kč chybí. Žalobkyně si pak jakkoliv neověřila, že měl žalovaný splátky další půjčky právě ve výši 2 300 Kč, přestože jsou v žádosti výslovně uvedeny, navíc za situace, kdy si žalovaný bral další půjčku, přestože minimálně jednu již splácel. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že příjmy z brigády bývají nahodilé, nejsou trvalé a jsou mnohem méně stabilní, než příjmy ze stálého zaměstnání. Výdaje na stravování se zdají soudu rovněž velmi nízké na dvě osoby. Žalobkyně dále nedoložila, že by žalovaného lustrovala v jakýchkoliv databázích.

26. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a vlastní vinou se zbavila možnosti být poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o povinnosti tvrdit a prokazovat veškeré nezbytné skutečnosti. Na závěru soudu ničeho nezměnilo ani vyjádření žalobkyně s omluvou z jednání ze dne datum, bylo povinností žalobkyně se k jednání dostavit a povinností soudu je naopak zkoumat posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, jak vyplývá již z výše uvedeného. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

27. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila v hotovosti částku 30 000 Kč a pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný nenamítal, že by jakoukoliv částku žalobkyni uhradil, přičemž povinnost tvrzení a důkazní ohledně uhrazené částky leží na její straně. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení částky 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením § 1958 o. z., den datum, tedy den následující po dni, kdy byla žalovanému doručována výzva k plnění ze dne datum a tento den činil zákonný úrok z prodlení 9 % ročně. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu pak žalobu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to s ohledem poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného.

29. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. určil plnění stanovené výrokem I. tohoto rozsudku ve splátkách ve výši 1 500 Kč, s ohledem na poměry žalovaného, a to tak, aby byl dluh uhrazen do 2 let od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.