16 C 38/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20.752,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.452,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 1.452,08 Kč od , datum, do zaplacení a částku ve výši 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19.200 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaným dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19.200 Kč a částky ve výši 1.452 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, s tím, že dodávala žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, elektřinu do odběrného místa , adresa, . Za dodávky elektřiny žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou číslo , hodnota, , splatnou dne , datum, za fakturační období od , datum, do , datum, , nedoplatek ve výši 6.349 Kč. Po vystavení faktury byl vydán opravný daňový doklad dne , datum, číslo , hodnota, , kterým byl vyúčtován přeplatek ve výši 4.897,14 Kč a následně byl zohledněn v oznámení o provedeném zápočtu ze dne , datum, tak, že byla ponížena původní faktura číslo , hodnota, o tuto částku, takže bylo požadováno pouze zaplacení částky ve výši 1.452,08 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení, ke kterému došlo se zaplacením faktury číslo , hodnota, . Částka ve výši 19.200 Kč pak představuje smluvní pokutu, která byla sjednána v rámci uzavření sdružené smlouvy na dodávku elektřiny elektronickým právním jednáním v systému ve smyslu ust. § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve výši 800 Kč pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy, sjednané na dobu určitou nebo dodávky obchodníka probíhající na základě takové smlouvy nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, kdy smluvní pokuta zahrnuje případnou náhradu škody, vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny pro kategorii Domácnost. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 24 měsíců od data , datum, s možností automatické prolongace smlouvy a k ukončení smlouvy došlo dne , datum, změnou dodavatele elektřiny, znamená to, že žalovaný způsobil nemožnost dodávky a zánik smlouvy. Smluvní pokuta ve výši 800 Kč za 24 měsíců pak představuje částku ve výši 19.200 Kč. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném úroky z prodlení dle § 1970 obč. zák.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručitelnost a soud postupoval dle ust. § 115a o. s. ř., když věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť proti tomuto postupu nebyl sdělen nesouhlas.Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

3. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19.200 Kč a částky ve výši 1.452 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, s tím, že dodávala žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, elektřinu do odběrného místa , adresa, . Za dodávky elektřiny žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou číslo , hodnota, , splatnou dne , datum, za fakturační období od , datum, do , datum, , nedoplatek ve výši 6.349 Kč. Po vystavení faktury byl vydán opravný daňový doklad dne , datum, číslo , hodnota, , kterým byl vyúčtován přeplatek ve výši 4.897,14 Kč a následně byl zohledněn v oznámení o provedeném zápočtu ze dne , datum, tak, že byla ponížena původní faktura číslo , hodnota, o tuto částku, takže bylo požadováno pouze zaplacení částky ve výši 1.452,08 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení, ke kterému došlo se zaplacením faktury číslo , hodnota, . Částka ve výši 19.200 Kč pak představuje smluvní pokutu, která byla sjednána v rámci uzavření sdružené smlouvy na dodávku elektřiny elektronickým právním jednáním v systému ve smyslu ust. § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve výši 800 Kč pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy, sjednané na dobu určitou nebo dodávky obchodníka probíhající na základě takové smlouvy nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, kdy smluvní pokuta zahrnuje případnou náhradu škody, vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny pro kategorii Domácnost. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 24 měsíců od data , datum, s možností automatické prolongace smlouvy a k ukončení smlouvy došlo dne , datum, změnou dodavatele elektřiny, znamená to, že žalovaný způsobil nemožnost dodávky a zánik smlouvy. Smluvní pokuta ve výši 800 Kč za 24 měsíců pak představuje částku ve výši 19.200 Kč. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném úroky z prodlení dle § 1970 obč. zák.

4. Smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to na 24 měsíců, s účinností od , datum, . Smlouva je vytvořena na žalobkyní předchystaném formuláři, do kterého se pouze vepisují údaje o zákazníkovi, odběrném místě, výši záloh a produktové řadě žalobkyně. Součástí smluv je mj. i ujednání opravňující žalobkyni účtovat si smluvní pokutu v případě porušení povinnosti zákazníka, který svým jednání způsobí nemožnost dodávky energií ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Dále je žalobkyně oprávněna dle tohoto ujednání účtovat žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou dle smlouvy přesahující 10 dní. Doložka obsahující ujednání o smluvní pokutě je formulována v dlouhých souvětích, obsahujících řadu vedlejších vět, kumuluje v sobě smluvní pokuty jak pro spotřebitele, tak pro podnikatele. Ve smlouvě není ujednána žádná smluvní pokuta, která by naopak za porušení smluvních povinností stíhala žalobkyni. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby písemně upomínala k úhradě dluhu. Žalovaný na vymáhaný dluh dosud ničeho neuhradil.

5. Soud naopak na základě provedeného dokazování nemá za prokázáno, že by žalovanému byla doložka obsahující ujednání o smluvní pokutě dostatečně vysvětlena. Žalobkyně v řízení řádně netvrdila důvody, pro které byly smluvní pokuty ujednány ve výši 800 Kč měsíčně, netvrdila okolnosti, ze kterých vycházela pro stanovení výše smluvní pokuty a k těmto skutečnostem soudu nepředložila ani žádné důkazy.

6. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

7. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

8. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1800 odst. 1 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

11. Podle § 1810 o. z. se ustanovení části IV., hlavy I, dílu 4. z. použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle článku 3 Směrnice Rady 93/EHS/13 o nepřiměřených smluvních podmínkách ve spotřebitelských smlouvách je smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, jestliže byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou. Skutečnost, že některé aspekty podmínky nebo jedna konkrétní podmínka byly individuálně sjednány, nevylučuje použití tohoto článku pro zbytek smlouvy, jestliže celkové posouzení smlouvy ukazuje, že jde o předem sepsanou běžnou smlouvu. Jestliže některý prodávající nebo poskytovatel tvrdí, že určitá běžná podmínka byla individuálně sjednána, je povinen o tom předložit důkaz. Příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být pokládány za nepřiměřené. Podle bodu 1 písm. e) Přílohy Směrnice je takovou podmínkou i požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné; Podle článku 4 bod 1 Směrnice aniž je dotčen článek 7, posuzuje se nepřiměřenost smluvní podmínky s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází.

15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně nedůvodná. Při posouzení oprávněnosti žalovaného nároku soud vycházel ze dvou závěrů: 1) že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se tak o smlouvu spotřebitelskou; 2) že se jednalo o smlouvy adhezní, které neumožňují spotřebiteli měnit jejich obsah a jsou konstruovány na principu „take it or leave it“. U takových smluv musel soud z úřední povinnosti zkoumat (viz stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2011), zda nejsou v rozporu s kogentní právní úpravou na ochranu spotřebitele, coby slabší smluvní strany, a to konkrétně s výše citovanými ustanoveními § 1800, § 1813 a § 1815 o. z. Soud dále vycházel z evropské právní úpravy, a to zejména ze směrnice Rady č. 93/13/EHS, a to konkrétně z čl. 3, z judikatury soudního dvora Evropské unie (konkrétně rozhodnutí SDEU C-415/11, SDEU C-618/10) a také ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2013.

16. Pokud se jedná o nárok na zaplacení částky 19.200 Kč (tj. 24 x 800 Kč), soud jej posoudil jako nárok na zaplacení smluvní pokuty podle § 2048 o. z., vyplývající ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, uzavřené podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. (obdobně Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, - dle soudu je však právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v citovaném rozhodnutí ohledně platnosti tohoto ujednání neaplikovatelný na nyní projednávanou věc, neboť Nejvyšším soudem řešený spor se týkal smluvního vztahu uzavřeného mezi dvěma podnikateli, nikoliv však mezi podnikatelem a spotřebitelem, jako je tomu v nyní projednávané věci). Dle výše citované judikatury (bod 21) musí soud v případě spotřebitelských smluv smluvní pokutu zkoumat ex offo, a zjistí-li, že je v rozporu s generální klauzulí obsaženou v ustanovení § 1813 o.z., musí na ní pohlížet, jako by nebyla a podnikateli takové plnění nemůže přiznat. Ujednání o smluvní pokutě přitom není ujednáním o ceně, ani o předmětu plnění. Dle Soudního dvora Evropské unie je pojem významná nerovnováha v neprospěch spotřebitele třeba posuzovat na základě analýzy vnitrostátních právních předpisů, které by se použily v případě neexistence dohody stran, aby bylo možné posoudit, zda a případně, do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy. Ve vztahu k ujednání o smluvní pokutě Nejvyšší soud ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 200/2013 uzavřel, že je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele smluvní pokutu uhradit by nastoupilo výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu občanského zákoníku a tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoliv poskytovatele služby, lze dle Nejvyššího soudu uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinností, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele.

17. V tomto konkrétním případě je ve smlouvě obsaženo ujednání označené jako „Smluvní sankce“, v nichž jsou ujednány smluvní pokuty zatěžující výhradně spotřebitele. Naopak žalobkyni jako podnikatele žádné smluvní pokuty pro porušení jejích smluvních povinností, k nimž se ve smlouvách zavázala (například dodávat do odběrného místa energie po celou dobu trvání sjednané smlouvy apod.), nestíhají. Ustanovení § 2048 o. z. je přitom ustanovením dispozitivním a není povinnou náležitostí smlouvy podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalovanému by tedy žádná povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu nevznikla, pokud by nebyla výslovně ujednána. Ujednání proto dle soudu zakládá zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, coby smluvních stran.

18. I pokud jde o samotnou výši smluvní pokuty, soud dospěl k závěru, že tato je nepřiměřená. Žalobkyně tvrdila, že smluvní pokuta představuje paušalizovanou náhradu škody, vzniklou neodebráním elektřiny. Dle soudu si lze jen stěží představit, že by žalobkyně jako jeden z největších obchodníků s energiemi na českém trhu, nebyla schopna využít pro žalovaného nasmlouvané množství elektřiny (když toto množství je nutno považovat, s ohledem na spotřebu žalovaného, za zcela marginální vzhledem k objemům, které žalobkyně distribuuje) pro své nové, či stávající zákazníky. Při posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty lze dle soudu podpůrně vycházet i z ustanovení § 63 odst. 1 písm. p) bod 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v němž zákonodárce definoval podmínky, za kterých je možné spotřebiteli účtovat úhradu v případě předčasného ukončení smlouvy o veřejně dostupné službě elektronických komunikací. Soud si je vědom toho, že předmětná úprava nedopadá na smlouvy o sdružených dodávkách energií. Při hodnocení přiměřenosti výše smluvní pokuty však, dle soudu, nelze odhlédnout od skutečnosti, že pokud není v případě tohoto druhu spotřebitelských smluv pro zákonodárce akceptovatelná výše úhrady vyšší než jedna pětina ceny zbývajících měsíčních paušálů (po novele zákona účinné od , datum, dokonce 1/20), pak by bylo nepřípustným znevýhodňováním spotřebitele, byla-li by bez dalšího taková úhrada považována za přiměřenou u obdobného typu spotřebitelských smluv, jejichž předmětem je jen jiná komodita. Žalobkyně přitom sama, jakkoliv výši smluvní pokuty neodůvodňovala, netvrdila žádné okolnosti, pro které by měla být smluvní pokuta v ujednané výši, nepředložila ani žádné důkazy, které by měly přiměřenost ujednané smluvní pokuty odůvodňovat. Z úřední činnosti je přitom soudu známo, že ujednání o smluvní pokutě je i v jiných smlouvách žalobkyně totožné jako v nyní projednávaném případě, bez ohledu na faktickou spotřebu zákazníka či výši sjednaných záloh (například ve sporech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ). Nadto je také třeba poukázat na skutečnost, že ujednání kumuluje sankce tak, že pro porušení jedné povinnosti, spustí více sankcí, jak se tomu stalo i v případě žalovaného. Hodnotit je přitom třeba kumulativní účinek všech klauzulí smlouvy uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě a bez ohledu na to, zda některé z nich mohou být považovány z hlediska norem vnitrostátního práva za neplatně sjednané (viz rozsudek SDEU C-377/14). Žalovaný neuhradil fakturu číslo , hodnota, splatnou dne , datum, ve spojení s opravnou fakturou číslo , hodnota, představující náhrady za dodávku elektřiny za období od , datum, do , datum, , kdy došlo ke změně dodavatele elektřiny, za což mu byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 100 Kč. Následně žalobkyně vyúčtovala smluvní pokuty jako náhrady škody za neodebranou elektřinu po dobu, po kterou měla smlouva trvat, což představovalo 800 Kč za každý měsíc, tedy 24krát 800 Kč, celkem 19.200 Kč. Soud proto uzavírá, že uvedené ujednání zakládá, v rozporu s požadavkem přiměřenosti, významnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi smluvních stran, a to výlučně v neprospěch spotřebitele, neboť tíží výhradně spotřebitele. Žalobkyně sama přitom tuto nerovnováhu smluvních stran nijak neodůvodňuje. K ujednání smlouvy tedy podle ustanovení § 1813 o. z., ve spojení s ustanovením § 1815 o. z., soud jako k nepřiměřenému nepřihlížel.

19. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o smluvních pokutách v oddíle „Smluvní sankce“ smlouvy, není srozumitelné pro osobu, která má rozum průměrného člověka. Předmětná část smluv je psána v dlouhých souvětích o několika řádcích, obsahujících řadu vedlejších vět, závorek, a navíc v sobě kombinuje sankce pro dva druhy zákazníků. Je psána malým písmem a jedná se o souvislý tok textu, který nijak nezdůrazňuje podstatné pasáže. Dle soudu si i profesionál musí tuto část smlouvy přečíst několikrát, aby byl schopen rozklíčovat, jaké sankce jsou v doložce obsaženy, porušení, jakých povinností stíhají a naopak kdy, a na která jednání účastníka smlouvy nedopadají. Pokud je doložka formulována tak, že jí s obtížemi rozumí i osoba znalá práva, nelze dospět k závěru, že je srozumitelná pro spotřebitele průměrného rozumu, bez právního vzdělání. Vedle toho je ujednání o smluvní pokutě obsaženo v části smlouvy označené jako „ostatní ujednání“, kdy z tohoto označení nelze očekávat, že by v ní byly obsaženy sankce stíhající spotřebitele. Tedy již samotné označení této pasáže je dle soudu zavádějící. Předmětná doložka přitom zcela zjevně nebyla individuálně sjednána, když je předchystána na žalobkyní předtištěném formuláři, kumuluje v sobě smluvní sankce pro různé druhy zákazníků (zákazník/maloodběratel) a výše smluvní pokuty je fixní bez ohledu na výši spotřeby každého jednotlivého zákazníka či na jiné individuální okolnosti obchodního případu (počet osob v domácnosti apod.). Dle soudu je proto uvedené ustanovení smluv neplatné i podle ustanovení § 1800 o. z., když se podle ustanovení § 588 o. z. jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

20. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.

21. Naopak pokud se jedná o nárok na zaplacení nedoplatku za cenu elektřiny ve výši 1.452,80 Kč, pak tento soud shledal důvodným. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalobkyně svůj závazek vyplývající z těchto smluv splnila, když žalovanému dodala do sjednaného odběrného místa elektřinu včetně souvisejících služeb. Žalovaný naopak svou povinnost zaplatit cenu za sdružené služby dodávky elektřiny nesplnil, ačkoliv se k tomu zmíněnou smlouvou zavázal. Ujednání o ceně pak nepodléhá ustanovení § 1813 o. z. Bylo tak dále na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že předmětné nároky neexistují či zanikly. Žalovaný tak neučinil, k žalobě se nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o. s. ř. Žalobkyni tak vzniklo, vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu, právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně žalovaného poprvé k úhradě dlužné částky prokazatelně vyzvala. Za tento den považuje soud den , datum, , tedy den následující po dni, kdy nastala splatnost faktury. Soud proto žalobě ohledně dlužné ceny energií spolu s jejím příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl a dále přiznal i smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení této faktury.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Jelikož procesně úspěšnější žalované žádné náklady v tomto řízení nevznikly, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.